Nakupování bez obalu zažilo v posledních letech strmý růst i propad a některé bezobalové prodejny v Česku musely zavřít své dveře nadobro. Přiblížení k zero-waste životnímu stylu je přitom v současné ekologické situaci krokem správným směrem. To si plně uvědomuje i bloger a propagátor šetrného života Tomáš Shejbal, který vás na blogu Econea.cz provede „vědomým“ nakupováním.
V pětidílném seriálu s ním nasednete na městskou koloběžku a vydáte se na 800kilometrovou výpravu po stopách bezobalových prodejen v Česku. Ukáže vám, jak jednoduše nakupovat v duchu zero waste, vezme vás do zákulisí prodejen a společně s jejich majiteli odhalí úskalí a výzvy jejich fungování u nás. Tak se pevně chyťte za řidítka a následujte Tomáše na bezobalové výpravě.
Pochyby
Na některé věci jsem trochu “salámista”. Jiné zase zbytečně moc řeším. Před vyjetím na cestu za bezobalovými prodejnami (více o nich v předchozím článku) jsem třeba řešil, zda bude má koloběžková cesta vůbec někoho zajímat a skoro jsem se dokázal přesvědčit, že nebude. Pochyby, to zná asi sám každý moc dobře.
Na druhou stranu jsem vůbec neřešil věci, které by si trochu pozornosti zasloužily. Třeba zda se dá vůbec na městské koloběžce ujet každý den 50 km. Koloběžku jsem měl tou dobou asi pět let a hranici 50 km jsem pokořil jen dvakrát. Co se mnou udělá 50 km denně 14 dní za sebou?
Před výjezdem
Také jsem naštěstí provedl první dva rozhovory ještě před výjezdem a na nich si vyzkoušel spousty zajímavých poznatků. První ponaučení přišlo po prvních 15 minutách rozhovoru (4 GB záznamu), kdy foťák (Canon G7X Mark II) nahraný úsek uložil a vypnul se. Tím došlo k vychýlení těžiště a spadl i se stativem. Naštěstí se mu nic nestalo. Další poznatek: šestnáct otázek na jeden rozhovor je moc.
Do obalu
Kdybych měl Mibo Mastr (městská skládací koloběžka s šestnácti palcovými koly) nějak ověsit brašnami, dalo by to sakra přemýšlení. Takže jsem hned od začátku počítal s tím, že jedu s pětačtyřiceti litrovou krosnou na zádech. Přece jenom, minimalistické balení mám docela zmáklé z jiných akcí.
Jenže chyba lávky! Naneštěstí se v dopoledne výjezdu ukázalo, že se mi věci do krosny nevejdou. Možná by se i vešly, ale krosna by vypadala jako vánoční stromeček. Navíc by mě navěšené věci nehezky mlátily během odrážení do boků. Možná se vám to zdá jako dobrý nápad: podobně se pobízejí koně k jízdě (ne že bych o tom teda moc věděl). Nicméně podobná představa se mi dvakrát nezamlouvala.
Stál jsem před možnostmi: a) vše zrušit; b) zabalit si do osmdesáti litrové krosny. Zpěvák z Mandrage by jistě zapěl: “Tady je každá rada velmi drahá.”
Po nerozhodném přešlapování jsem se pohodlně, a s rezervou, naskládal do osmdesátky.
Co jsem vezl?
Ne že bych s sebou bral nakrájená jablka do fólie a jiné zbytnosti. Přesto při dvou týdenním výjezdu je pár věcí potřeba. Pro spaní venku je třeba mít alespoň spacák s karimatkou.
Já k tomu měl ještě hamaku a celtu. A samozřejmě nějaké to oblečení. Dále pak základní nářadí pro případné defekty (spoiler: hodilo se): lepení, pumpička, multifunkční klíč.
Z foto techniky jsem vezl mini stativy, foťák, externí mikrofon, powerbanku, gopro, flashky na přesun dat, a další drobné nezbytnosti.
Také jsem vezl filtrační lahev na vodu a základní lékárničku. Především pinzeta na klíšťata a desinfekce se hodily.
Dále se mnou v bagáži putovala přírodní drogerie: pasta, deáč, tuhé mýdlo a šampon v jednom, opalovák. A samozřejmě trocha jídla.
Vyjíždíme
Přiznávám, že ve chvíli, kdy jsem s takovým mackem na zádech vlezl na stupátko a poprvé se odrazil, orosilo se mi čelo: “Neušil jsem si na sebe moc velkou boudu?” Co víc!
Z Pardubic jsem vyjel po půl jedné. První rozhovor z cesty měl přijít hned druhý den v osm ráno. Další rozhovory na sebe navazovaly jako šňůrka s korálkama. A nutno dodat, že tyhle korálky mě docela stahovaly úzkostí. Do Jičína, kam jsem mířil, mě čekalo 65 km. Kdyby mi nefoukalo do zad, těžko říct, zda bych cestu nevzdal.
Sluneční paprsky začínajícího června mě také zrovna nešetřily. Během chvíle jsem se pekl ve vlastní šťávě. Nakonec jsem ale dojel před sedmou před Jičín, kde jsem dobrou hodinu bojoval s novou celtou, kterou jsem do té doby ani nevybalil. Uvázat ji k mé spokojenosti si vyžádalo několik pokusů. Každý další den už ale rozbít ležení trvalo kolem čtvrt hodiny komplet.
Jak je na tom bezobal? První zjištění
V osm ráno jsem se sešel s Ondřejem, sympatickým majitelem obchůdku Delikatesy Amélie. Obchod stojí přímo na jičínském náměstí. Ondřej začal se zdravou výživou a prodejem vín, sýrů a různých dalších pochutin a mňamin. Ve svém osobním životě se ale zajímal i o snižování odpadů a jezdil do okolních bezobalů nakupovat. Když se naskytla možnost pronájmu prostor sousedícího obchodu, rozšířil delikatesy i o bezobal.
Právě spojení delikates a bezobalu pro Jičín funguje. Samotný bezobal by se zřejmě neuživil, nebo by to bylo velmi těžké, jak mi sdělil Ondřej během rozhovoru.
Po přesunutí se do Refill Shopu (Mladá Boleslav), obchodu, který je jen pár kroků od syslí rezervace, kde jsem také poblíž spal, zjištění zněla ještě hůř. Dle Kláry, majitelky Refillu, si lidé během dvou let izolací odvykli chodit nakupovat. Zřejmě najeli na rozvážkovou službu. Obchod tak trpí odlivem zákazníků. Přesto se stále najde dost takových, kteří o obchodu vůbec nevědí a to na sockách aktivnímu Refillu navzdory.
Bezobalový obchod pro psy?
Jo! Ačkoli vedu bezodpadovou domácnost už pár let, o existenci bezobalového obchodu pro psy jsem neměl ani tušení. Čelákovický obchod Přines! jsem našel až při plánování cesty. O to víc mě zajímal.
Dostat se z Mladé Boleslavi do Čelákovic ale nestálo zrovna málo úsilí. Celou cestu pršelo a já si navíc cestu naivně naplánoval přes asi čtyři kilometry lesa a luk. Cesta se během chvíle proměnila v bahnivou past. Co bych jindy ujel za 15 – 20 minut jsem jel hodinu. Nedalo se však jinak. V Přines! jsem musel být do pěti.
Dojel jsem za deset pět a nedá se říct, že bych se někde povaloval. Ve videu z rozhovoru je vidět, jak mě neustále Tereza něčím překvapuje, jak se neustále něčemu divím. A je čemu.
Najít výrobce, který by si s Terezou měnil obaly od běžných granulí, není vůbec jednoduché. Ne že by výrobců nebyla spousta. Tereza má ale kromě bezobalu ještě nároky na čisté složení. U pamlsků je situace trochu lepší.
Ještě zajímavost: bezobalová prodejna je současně i kavárnou. Hygiena nedělala problémy. Jinde bezobaly zase bojují. Je to dáno neukotvením pojmu “bezobal” v české legislativě. Někdo se na bezobal dívá jako na restaurační zařízení, někdo jako na obchod…
Ale zpět ke kavárně v bezobalovém obchodě pro psy: Můžete si tak zajít s vaším mazlem společně na nějakou mňaminu. A pokud vás téma bezodpadovosti domácích mazlíčků zajímá víc, mrkněte na jejich stránky.
Dobrovolníci
V Brandýse nad Labem mě v bezobalovém obchodě Zváženo zaujala nabídka pana Josefa. Ne že by teda nabízel zrovna něco mě. Nabídka směřovala k majitelkám Báře, Marii a Pétě. Pan Josef prý rád jezdí na kole a rád by vypomohl rozvozem nákupu k lidem domů.
Nechcete o něčem podobném zapřemýšlet i vy? 🙂
Příště se vrhneme do víru velkoměsta. Čeká nás totiž průjezd Prahou se zastávkou ve dvou velmi zajímavých obchodech. Do té doby si můžete smlsnout na cizím neštěstí a podívat se na již zmíněnou “jízdu” v bahně. Ale samozřejmě nejen na ni.
Mějte se krásně!
P. S. 29. května 2023 jsem vyjel na novou cestu! Chcete-li být součástí, sledujte můj blog, kde se v brzké době objeví itinerář. Nebo na vámi oblíbené sociální síti.
