Pamatuju si ten den, jako by to bylo dnes. Je pozdní říjen 2012. Venku už je trochu pošmourno a chlad. Sluneční paprsky pronikají skrze koruny a kmeny stromů a listí hraje všemi barvami. Běžím po lesní stezce v Chuchelském háji a přitom snad po sté v duchu přemítám, co dál se životem. Kam mám dál směřovat svou energii? Čím dobrým mohu přispět světu, abych – voilà cliché! – přispěl k tomu, že ho společně zanecháme v lepším stavu, než v jakém jsme na něj přišli?

Vracím se v myšlenkách k událostem uplynulých 2 či 3 let. Zažil jsem si své největší životní kotrmelce. Od svých dvaceti jsem 10 let prožil workoholismem ve finanční branži. Honbou za penězi, pozicemi, úspěchem a uznáním – vším tím vnějším a povrchním.

Ve třiceti pak celkem náhle přišlo naprosté vnitřní prázdno. A také tvrdé vyhoření, kdy jsem rok a půl nebyl schopen skoro ničeho. Probíhala ve mně velká transformace, která se mnou mlátila z jednoho pólu do druhého. Vnitřní svět jsem si v podstatě kompletně přeskládal a získal díky tomu zcela nový pohled na sebe i na svět kolem.

Začal jsem hledat své skutečné poslání. Dá se říci i povolání – to, k čemu jsem byl povolán.

A pak to přišlo… Myšlenka, která stvořila Econeu

Běžím dál. A najednou mě to trkne. Když se teď již nějakou dobu snažím sám chovat šetrně a po malých krocích měnit svůj životní přístup směrem k šetrnosti, tak proč to neumožnit i dalším lidem? Co takhle vytvořit místo, kde lidé budou moct nakoupit vše, co potřebují k udržitelnému životnímu stylu, a zároveň se budou moct inspirovat k menším i větším změnám ve svém životě?

Vznikla myšlenka na e-shop, který bude koncentrovat pečlivě a důsledně vybrané značky a produkty, které jsou skutečně šetrné k životnímu prostředí. E-shop, který bude postaven víc na silném poslání než na honbě za prodeji a obratem.

Ta myšlenka mě nadchla! Pocítil jsem příval energie. Chuť tvořit. Spatřil jsem cestu ven ze situace, kdy člověk neví, co se sebou a život je takový nijaký. Začínal jsem věřit tomu, že snad skutečně mohu pomoct něco reálně změnit a posunout věci vpřed tolik potřebným směrem. Přiznám se – naivně jsem si také myslel, že jsem první, koho koncepce specializovaného ekologického e-shopu napadla. Nebyl jsem. 🙂

Ale jak to zrealizovat? Sám to nezvládnu. Měl jsem sice rozsáhlé zkušenosti s obchodem a vedením lidí, ale nulové s e-commerce. A tak jsem se rozhodl oslovit své dva blízké kamarády, se kterými jsem si tehdy dokázal představit společně podnikat – Martina a Michala. Každý z nich měl k udržitelnosti a ekologii svým vlastním způsobem nějak blízko. A cítil jsem, že bychom mohli být na podobné vlně.

Slovo dalo slovo a 3. prosince 2012 jsme se poprvé sešli všichni tři v jednom coworkingovém centru na Malé Straně a plácli jsme si, že do projektu společně půjdeme. Dokonce jsme se rovnou shodli i na názvu. Náš projekt se bude jmenovat Econea (i doména byla volná, uff!).

2013 – Vize, sny a přípravy

Trvalo nám celý rok, než jsme vše připravili ke spuštění.

Já jsem hlavně mapoval světový trh s ekologickými a přírodními produkty a vybíral sortiment. V zásobníku mi skončilo mnoho set značek ze všech koutů světa. Přišla výzva vybrat těch cca 25, které nakoupíme jako první.

Martin se svou tehdejší firmou vyvíjeli celý náš web. Nechtěli jsme se totiž omezovat hotovými e-shopovými řešeními. Byly by sice dramaticky levnější, ale neumožnily by nám realizovat veškeré naše nápady. Dnes jsme za tu snad až prozřetelnost hodně rádi.

No a Michal především jednal s potenciálními dodavateli a koordinoval nákupy prvního zboží.

Po prvních přípravách ale přišel čas na reálné produkty. Konečně!

Kam ale s nimi? Jako mnoho firem a e-shopů jsme začínali u mě ve sklepě, v Praze na Barrandově. Byl to maličký prostor s pár regály nakoupenými ve slevě v Makru (vedle kterých přezimovaly květiny). Z prvního zboží jsme byli nesmírně nadšení. Konečně jsme v ruce fakticky drželi věci, které budeme prodávat. Jakýsi fyzický důkaz. Bio-D, Tierra Verde, Retap, Watersavers či Ecotools byly jedny z prvních značek, které jsme naskladnili. Nemohli jsme se dočkat, až je reálně nabídneme lidem. Budou se líbit? Budou fungovat? Co na ně lidi řeknou?

[envira-gallery id=“3425″]

Spouštíme e-shop!

Den D nastal 10. prosince 2013. Spustili jsme e-shop!

Bylo to sice trochu torzo se spoustou nedodělaných věcí. Ale produkty na něm byly, daly se koupit a zaplatit. Potřebovali jsme to už konečně vykopnout do světa. Za těch několik prosincových dní jsme s totálním nadšením odbavili svých prvních 25 objednávek. Doteď si živě pamatuju, jak jsem chodil večer do sklepa zabalit pár balíků a vezl je na poštu. 🙂

A dnes je to přesně 5 let, co jsme naši Econeu vypustili do světa. Proto píšu tenhle článek. Je ohlédnutím za naší historií, zmapováním našich kořenů. I připomínkou toho, kde jsme dnes a kam kráčíme. Myšlenka totiž zůstala, ale Econea se neskutečně proměnila. Koukejte jak.

2014 – První odvážné krůčky

V únoru nás čekala velká akce, na kterou jsme se týdny pečlivě připravovali – první veřejná prezentace našeho projektu na MashUpu v pražském Hubu. 10 slidů, rovných 200 vteřin, plná místnost lidí = šílená nervozita.

Je hodně zajímavé podívat se dnes na prezentaci, která je stará skoro 5 let. Jsou ta témata stále aktuální? Neříkali jsme nesmysly? Držíme se kořenů, ze kterých jsme vzešli?

Mash-up za námi, jedeme dál. E-shop frčí, objednávky naskakují. Komunikujeme s prvními zákazníky a řešíme první problémy. Nadšeně makáme buď každý sám doma nebo společně v zapůjčeném bytě kamaráda. Nevyplácíme si samozřejmě ani korunu (jako ostatně i další cca rok a půl), vše investujeme zpět a naopak přihazujeme další své peníze. Každý musíme mít ještě další příjmy nebo žijeme z rezerv.

Stěhujeme se!

Budoucnost je sice nejistá, ale směr máme snad dobrý. Po zhruba půl roce nám objednávky narostly na asi 50 kousků měsíčně a naskytla se nám příležitost na pronájem prvního skutečného skladu, pardon skládku. Navíc přímo u mě v ulici. První náš vlastní prostor! A tak se v květnu 2014 stěhujeme.

A poprvé taky jdeme s kůží na trh

Ve 2014 jsme se také poprvé vydali s kůží na trh, na Festival Evolution. Měli jsme sice maličkatý stáneček, který se krčil vedle zavedených mazáků. Třeba Zelená domácnost nebo Biooo měli mnohem honosnější a prostornější stánky. I tak jsme si to moc užili.

Několik dní jsme si povídali s lidmi naživo, což se e-shopu jinak moc nestane. Nesmírně nás vždy potěšilo, když nás už někdo dokonce znal. Bylo to pro nás tolik potřebné potvrzení, že snad něco děláme dobře a že se vyplatí makat dál.

V druhé polovině roku nám s balením zásilek začaly pomáhat naše milé maminky, neboť objednávek začalo přibývat. My s Martinem jsme se chtěli víc soustředit na rozvoj byznysu, a tak nám přišlo vhod, že můžeme alespoň část operativy předat. Mamči nám moc pomohly.

Svůj první rok existence jsme zakončili zhruba s 1 000 expedovanými objednávkami, přičemž nejvíce to bylo necelých 200 za prosinec. Obrat nebyl ani milion.

2015 – Ve znamení balancování nad propastí

Rok 2015 pro nás byl svým způsobem nejtěžším vůbec. Víc a víc vyplouvaly na povrch neshody mezi námi majiteli. Už nebylo možné ta znamení dále ignorovat a říkat si, že to bude dobrý. Přišlo naše nejtěžší rozhodnutí. Po dlouhých diskuzích jsme se s Martinem dohodli, že už dále nemůžeme spolupracovat s naším tehdejším třetím společníkem, Michalem.

Neustále to mezi námi dřelo, nebyli jsme sladění a měli jsme rozdílné představy o budoucím směru Econey i o tom, co to znamená fakt makat na společné věci. Naproti tomu s Martinem jsme byli vždy na stejné vlně, super to mezi námi proudilo a vždy jsme se dokázali dohodnout.

A tak jsme jeden dubnový večer Michalovi oznámili, že už takhle nemůžeme pokračovat. Že nás spolupráce s ním netěší a nepřináší nám radost. Vnitřně jsme se museli připravit na to, že jdeme takříkajíc na smrt.

Bylo to opravdu hodně nahnutý a museli jsme si připustit, že reálný scénář je, že pokud se nedomluvíme (protože pokud jsou ve firmě tři společníci, tak to nelze udělat jinak, než se společně dohodnout), tak Econea zanikne.

Ten pocit byl příšerný. Roky jsme naše dítko budovali, dávali do něj vše, piplali detaily, vkládali budoucí naděje (i ty zcela přízemní jako že nás projekt jednou uživí) – a teď jsme reálně stáli na okraji propasti a mohli jsme o vše přijít.

Naštěstí to dopadlo dobře. Uff! Michal se k tomu po počáteční (pochopitelné) rezistenci postavil čelem a přijal to. Několik týdnů nám trvalo, než jsme se dohodli na vyrovnání, ale přišla obrovská úleva. Pro nás s Martinem byl ten rozchod sice dražší, než bychom si přáli, ale tak už to bývá. I v tom je ta lekce.

Nová krev do žil a nečekané výzvy

Najednou se začaly dít zázraky. Jako bychom se energeticky odšpuntovali. Začalo se nám pracovat s lehkostí. Rozhodnutí se výrazně urychlily, realizovali jsme spoustu věcí, které se dříve nekonečně táhly. A začaly nám rychle přibývat objednávky.

V tomhle roce jsme taky přijali prvního skutečného zaměstnance, milou Lae. Byl to pro nás opět velký okamžik a posun vpřed. První inzerát na Facebook, k našemu velkému překvapení desítky zájemců, první pohovory. Poprvé někomu cizímu dáváme důvěru a pouštíme ho do našeho systému. Lae byla doslova holka pro všechno – vyřizovala e-maily od zákazníků, telefonáty, objednávky i balila zásilky. Ohromně nám ulevila.

V listopadu jsme se pak poprvé zapojili do Dne dopravy zdarma. Vůbec jsme nevěděli, co čekat. Do té doby nám chodilo tak 20-25 objednávek denně (a my měli pocit, že už je to fakt hodně). Říkali jsme si, že když to bude dvojnásobek, tak to nějak zvládneme zabalit.

Jenže jich za den a půl přišlo 300. Desetinásobek! Na to náš miniskládek nebyl vůbec připravený a my už vůbec ne. Dopadlo to tak, že jsme balili úplně všichni (my s Martinem, Lae, naše maminky).

Motalo se nás 5 na miniprostůrku ne o moc větším než 20 metrů čtverečních, kde se navíc na pováženou začaly kupit balíky. Pamatuji si, že jsem zamykal někdy ve 2 ráno. Noo, byla to celkem challenge! Ale zvládli jsme ji a otestovala nás.

O Vánocích nastal další velký test

Dohodli jsme se totiž s Margit Slimákovou, že společně uděláme akci na mlýnky KoMo. Margit domluvila s výrobcem zajímavou slevu, a my je tak mohli nabídnout za super cenu. Na Vánoce ideální dárek. Opět jsme netušili, do čeho jdeme. Čekali jsme, že si mlýnek objedná tak 20 lidí, když to dobře dopadne možná i 40. Bylo to vymyšlené dobře. Lidi předobjednají, uhradí dopředu a my jim mlýnky garantovaně dodáme do Vánoc.

Objednávek ale přišlo skoro 200! Na jednu stranu super, na druhou nečekaná potíž, kam ty mlýnky vlastně dáme. Dorazily 3 palety (poprvé něco na paletě!)  Vypadalo to, že se do našeho už tak předvánočně plného skládečku nevejdou.

Nakonec jsme je ale nacpali úplně všude, včetně vedlejšího spřáteleného obchodu. A dokonce jsme je na knap stihli i vyexpedovat před Vánoci. Dva kousky jsme snad dokonce někam vezli osobně.

[envira-gallery id=“3507″]

Rok to pro nás každopádně byl ve finále velmi úspěšný, byť hodně náročný. Zakončili jsme ho s celkovými 4 500 objednávkami, přičemž v prosinci jsme jich vyexpedovali poprvé přes 1 000. A také jsme si poprvé sáhli na milion měsíčního obratu (a za celý rok to bylo skoro 5 milionů). Další meta tak nějak mimochodem pokořena.

2016 – Přichází stěhování, noví lidé… A jeden zásadní zlom

Velké téma, se kterým jsme vstoupili do Nového roku, bylo hledání nových prostor. Objednávky rostly a rostly a náš skládeček praskal už delší dobu ve švech. Na stůl jsme proto položili dvě varianty budoucích prostor.

1. Pronajmout jen sklad a kanceláře. A hledat tedy kdekoliv v Praze, klidně na okraji.

2. Spojit sklad a kanceláře i s výdejnou a showroomem. A být tak blíž centru, ale za vyšší cenu.

Vybrali jsme první možnost. Placením vysokého nájmu a člověka za kasou bychom totiž umožnili osobní odběry jen malému okruhu zákazníků. Raději jsme ty peníze vzali a zadotovali dopravu všem. Připojili jsme se tak do sítě Zásilkovny s jejími výdejnami po celé ČR. Navíc s doručením zdarma už při objednávkách nad 700 korun.

Nové místo, noví lidé…

Po dlouhém hledání nových prostor jsme nakonec zakotvili v Uhříněvsi. Jeden červnový víkend jsme s Martinem pronajatou dodávkou a mnoha jízdami z jednoho konce Prahy na druhý přestěhovali produkty i regály. Sklad s kanceláří o celkové velikosti 120 metrů čtverečních vypadal jako nekonečné množství prostoru, které nemůžeme nikdy zaplnit. Jak moc jsme se mýlili jsme zjistili už během pár měsíců. 🙂

[envira-gallery id=“3523″]

S novým skladem přišlo i velké rozhodnutí přijmout prvního skladníka na plný úvazek. K tomu také novou pravou ruku místo Lae, se kterou jsme se rozloučili. A tak se v našem týmu octli Kuba a Lucka – která je s námi dodnes a je to hotový poklad. Od 1. srpna jsme tak v Econee byli už čtyři.  S balíky nám k tomu v náročných dnech stále pomáhala moje maminka.

S láskou na tu dobu vzpomínáme. Každý z nás věděl o všem, co se kde šustlo a byli jsme si velmi blízcí. Když bylo potřeba zabrat, tak jsme z kanceláře jen vyběhli pár metrů a šli vybalovat zboží od dodavatelů nebo naopak připravovat balíčky pro zákazníky. Atmosféra malých týmů je jedinečná.

[envira-gallery id=“3536″]

… a nová éra Econea

V listopadu jsme dostali pozvání vystoupit s krátkou přednáškou na téma “příprava e-shopu na vánoční sezonu” na setkání Eshopista Academy. Je z toho krásně vidět náš tehdejší stále ještě dost punkový přístup – který jsme si ovšem náramně užívali.

Ta jinak vcelku nevýznamná přednáška pro nás ale způsobila něco naprosto nečekaného. S nevelkou nadsázkou zapříčinila začátek zcela nové etapy celého směřování Econey. Oslovil nás totiž (i díky ní) Martin Rozhoň, jeden z nejzkušenějších e-shoperů v Česku. Člověk, který sám vybudoval e-commerce impérium Vivantis (prozdravi.cz, krasa.cz, parfemy.cz, hodinky.cz a několik dalších.) s miliardovým obratem. Člověk odjakživa nakloněný zdravému životnímu stylu a alternativě (založil informační a konzultační portál Celostní medicína).

Člověk, který po několika vlastních vyhořeních firmu prodal skupině Mall Group. A který se rozhodl využít své ohromné zkušenosti a znalosti (i kapitál), aby podpořil projekty, které chtějí měnit svět k lepšímu. Jak on tomu říká – bohulibé projekty. Proto oslovil i nás.

Nejprve jsme byli docela v šoku. Ale hned po prvním setkání se ukázalo, že jsme na podobné vlně a dobře si rozumíme. Začali jsme proto rozvíjet myšlenku spolupráce. Trvalo nám několik měsíců, než jsme přišli na model, který bude vyhovovat všem, ale nakonec jsme se dohodli. O tom později.

Rok jsme tradičně zakončili vánočním šílenstvím. Jak to u nás v tu dobu vypadalo, se můžete podívat v následujícím videu:

https://www.facebook.com/Econea.cz/videos/vl.1735943270030494/1148998631883741/?type=1

Celkem jsme za rok 2016 překonali hranici 12 000 přijatých objednávek, přičemž za prosinec to bylo přes 2 100 balíků. Obrat už byl sympatických skoro 11 milionů. Při té příležitosti jsme zjistili, že nový nekonečný sklad, kam jsme se stěhovali před pouhými 6 měsíci, nám začíná být dost malý. 🙂

2017 – Období dospívání

Tak nějak jsme tušili, že rok 2017 pro nás bude v lecčems přelomový. Už když jsme do něj vstupovali, říkali jsme si, že nás nejspíš čeká jakési dospívání. Přechod z pankáčství k opravdové firmě (ale s tím, že stále chceme zachovat element jemného, tvořivého chaosu). Počty balíků i dotazy zákazníků nám bobtnaly pod rukama, sklad se nám plnil novými produkty, potřebovali jsme přijmout další posily a firmu profesionalizovat, abychom ten růst vůbec zvládali a nezadělali si na budoucí problémy.

V prvních měsících roku přijímáme Toma s Martinou (do skladu) a Lenku (na obchod). Nějak se nám to rozrůstá! Ve skladu i v kanceláři se nám to víc hemží. Cítíme, že bude fajn začít pracovat s týmem jako celkem, nejen s lidmi individuálně.

A tak jdeme po hlavě do experimentu a pořádáme první sdílecí kruh, pro firmy velmi nezvyklou věc. Byl konec května, venku krásně teplo a tak jsme si sedli na palety na trávu před sklad. A propojili se. Dodnes si pamatuju, jak úžasné to na poprvé bylo a jak jsem pak jel domů v úplné euforii.

Sdílecí kruh je o propojení

Jak se často popisuje, slouží k propojování od srdce k srdci. Funguje tak, že ve prostřed je mluvící hůlka (kterou může být cokoliv) a jen ten, kdo ji drží, mluví. Ostatní aktivně naslouchají (místo toho, aby si v hlavě už připravovali, jak budou reagovat).

Kruh je o otevřenosti, upřímnosti a autentičnosti. Často se mluví o pocitech, ale je možné řešit i praktická témata.

Přichází investor. A s ním první byznys plán

Pokračovaly naše jednání s Martinem Rozhoněm. Vůbec pro nás nebylo snadné si připustit, že bychom do firmy přizvali někoho dalšího, investora. Bude nám to spolu fungovat? Nepřijdeme o tu krásnou volnost? Nebude nás nutit do něčeho, co nechceme? Nepřijdeme tím o jedinečnou duši, kterou ve firmě máme?

Měli jsme spoustu pochybností. O všech jsme společně velmi otevřeně diskutovali a víc a víc jsme si docházeli k tomu, že jsou nejspíš liché. Že si i nadále necháme vše pevně ve vlastních rukou, ale budeme moct využít veškeré know-how i propojení, které Martin za těch 18 let získal. A určitý kapitál se nám k dalšímu růstu a realizaci našich (nemalých) představ určitě bude hodit. A tak jsme si 23. května plácli.

A začali jsme tvořit první reálný byznys plán (nesmírně zajímavá zkušenost!). Na rovinu – měli jsme k vytváření nějakých plánů dost odpor. Korporátní věc! Plánovat na déle než 3 měsíce? Nesmysl. Copak máme křišťálovou kouli? Je to jen čisté hádání. To a podobné se nám honilo hlavou. Nakonec jsme to překonali a výhled na rok dopředu si vytvořili. Tolik jsme tím pochopili! Je to paradox, ale dnes už si bez určitých základních čísel a metrik vlastně nedokážeme představit život a vedení firmy. Byl to další významný krok na cestě k dospělosti.

Z obřího skladu se (už podruhé) stává malý skládeček

Jsme v polovině roku a dochází nám, že v těchto prostorách Vánoce určitě nedáme. Čekáme, že budeme muset expedovat tisíce balíků měsíčně a v největší sezoně mnoho set denně. Ani náhodou to nemáme kam dát. Začínáme intenzivně hledat nové prostory.

Ale vůbec se nám nedaří najít takové, abychom nešli do nějakého kompromisu, což rozhodně nechceme. Zkrátím to – žádné vhodné jsme nenašli a museli jsme se smířit s tím, že to nějak horko těžko přežijeme v Uhříněvsi. Z nebe nám naštěstí spadl druhý pomocný sklad v areálu, kam jsme alespoň mohli ukládat další zboží a vozit balíky k odeslání, když už jich bylo moc.

Regály se nastěhovaly i do kuchyňky a vymýšleli jsme kreativní způsoby, jak tam vtěsnat více zboží. Je to až k nevíře, ale nakonec jsme s plným nasazením celého týmu i plejády brigádníků zvládli jak Dny dopravy zdarma (1 600 objednávek za pouhé 3 dny), tak i Vánoce. Na jednu stranu úžasná atmosféra, na druhou stranu taky někdy ponorka a mačkání se na malém prostoru. Například v maličké kanceláři, která byla původně tak maximálně pro tři lidi, se nás tísnilo šest. A balíky k odeslání nebylo kam dávat.

“Rok dospívání”, jak jsme si ho pojmenovali, jsme zakončili s 30 000 objednávek, z čehož rekordních 4 100 jsme přijali v prosinci. Obrat nám taky solidně vyrostl na 27 milionů.

Byl to někdy celkem masakr. 🙂

Tým se nám dále rozrostl:

[envira-gallery id=“3565″]

2018 – Slaďování v době velkého růstu

Vstupujeme do roku 2018. Vrháme se znovu na hledání nových vhodných prostor, abychom se z toho v Uhříněvsi už nezbláznili. Očividně jsme si ten blázinec měli zažít, protože oproti mnohaměsíčnímu trápení s hledáním minulý rok k nám nové prostory tentokrát přišly hodně rychle.

Je duben a my se stěhujeme (už po třetí během necelých 5 let) do Letňan. Do zcela nové, moderní a úsporné budovy s velkými kancelářemi i obrovským skladem. Fixní náklady nám rostou skokově o 100 000 Kč měsíčně, a byť jsme z toho trochu nervózní, tak věříme tomu, že i díky našemu skvělému týmu to zvládneme. A tak 16. dubna 2018 otvíráme slavnostně sekt a odesíláme první balíky z nových prostor.

Balíme Uhříněves a stěhujeme se do Letňan

[envira-gallery id=“3570″]

A nastává další přelom…

V druhé polovině 2018 pro nás přichází další přelom. Duše Econey značně vyrostla. Tým se nám dále rozšířil, vznikly nové pozice i kompetence. Ale došlo nám, že se začínají projevovat problémy s komunikací a přichází nesladěnost. Každý sice ví, co má dělat – ale chybí celkový obrázek.

Vize firmy se ztrácí v každodennosti. Nemáme jako tým jeden směr. Každý sice fest pádlujeme – ale každý trochu jinam. Nemáme jasný, konkrétní firemní cíl, nevíme tím pádem ani, jak k němu kdo přispívá a neměříme, jak se k němu posouváme. Je na čase i v tomto dospět.

Jenže jak na to? Jak už to tak v životě bývá, nastala krásná synchronicita. Do cesty nám přišla vynikající kniha “Measure What Matters” od Johna Doerra o metodě zvané OKRs. A bylo vymalováno.

Je to velmi jednoduchý (avšak nikoliv snadný) způsob, jak společně stanovovat a dosahovat cílů v týmech a organizacích. Vyjeví ty nejdůležitější cíle (Objectives) a skrze klíčové výsledky (Key Results) k nim směřuje úsilí a pomáhá ve spolupráci. Propojuje odlišné aktivity a celé organizaci dává smysl, jednotnost a vzájemné sladění. Více o OKRs se můžete dozvědět také na webu whatmatters.com.

A tak poprvé po 5 letech má Econea jednotné, jednoduše a jasně definované cíle, které jsou sdílené napříč celý týmem. Zároveň vidíme cestu, která k nim vede, víme, jak k nim můžeme každý po svém přispět, a můžeme vyhodnocovat, zda po té cestě kráčíme nebo jsme z ní sešli. Stále se s tím všichni učíme pracovat a je to větší výzva, než jsme čekali, ale posun pro nás obrovský.

Kde že je tedy Econea dnes?

Kam nás naše zatím pětiletá cesta dovedla? Pokusím se do několika jednoduchých bodů shrnout, na jakých základech dnes své působení stavíme:

• Srdcem

Do Econey jednoduše dáváme sebe. Bez toho by nás to vlastně ani nebavilo. Se vším se pipláme, detailům věnujeme láskyplnou péči. Vždy s respektem k lidem, planetě i našim zvířecím kamarádům.

• Pečlivě si vybíráme

Náš sortiment je důsledně ekologický. Než se rozhodneme nějakou značku prodávat, tak ji vždy do hloubky zkoumáme a ptáme se. Nic jiného než kvalitu u nás nikdo nenajde. A budeme ještě zpřísňovat!

• Jedině odborně

Nejedeme na kvantitu. Dáváme si záležet na detailních popiscích produktů i důsledném zpracování souvisejících odborných témat. Povrchní informace u nás nemají místo. A nikdy se nebojíme mít vlastní názor.

• Fantastická zákaznická zkušenost od A do Z

Chceme, aby si u nás lidé nákup 100% užívali. Proto mazlíme web i naše e-maily, kreslíme na balíčky obrázky nebo citáty. A jsme tu hlavně pro naše zákazníky. S veškerou péčí a pozorností.

• 100% bez utrpení

Nechceme naší činností způsobovat bolest zvířatům. Žádné produkty v našem sortimentu proto nebyly testované na zvířatech a neobsahují suroviny živočišného původu. Proto u nás může kdokoliv nakupovat bez výčitek svědomí.

Poznámka, červen 2022: Tyto hodnoty stále držíme a náš sortiment zůstává převážně veganský. Nově ve vybraných produktech akceptujeme například včelí vosk či mateří kašičku. Platí však, že u těchto ingrediecní prověřujeme etický zdroj.

• Mluvíme jako lidi

Na nic si nehrajeme. Jsme normální lidi z masa a kostí. Rádi druhým rozšiřujeme obzory, inspirujeme a ukazujeme souvislosti. Máme rádi vtip, ale zůstáváme v hloubce. Nikdy nepoučujeme, nevnucujeme, nepřesvědčujeme. Věříme, že rozhodnutí a změna je v rukou každého člověka.

• Tým je pro nás vším

Každý den makáme na tom, aby se lidé v našem týmu cítili skvěle, naplněně a rostli společně s námi. Vzájemné vztahy stavíme na důvěře, otevřenosti a autentičnosti. A taky chceme, aby v týmu byla sranda a společná práce nám dělala radost. Naši lidé jsou naše poklady!

• Jsme eko skrz na skrz

Je pro nás důležité, aby provoz firmy byl co nejšetrnější a dopad na životní prostředí co nejmenší. Balíme co nejvíce bezodpadově, zásilky k vám s GLS putují CO2 neutrálně, odpad třídíme na 12 různých druhů, naše prostory v moderní úsporné budově jsou napájeny 100% obnovitelnou energií, když už tiskneme, tak výhradně na 100% recyklovaný papír (v tiskárně Broumov, která je sociálním podnikem), zavrhli jsme vzorečky, letáky či velmi malá balení produktů.

Dnes je nás v týmu už 18 a hromada brigádníků k tomu.

[envira-gallery id=“3587″]

A co dál? Kam vlastně Econea směřuje?

Vždy pro nás byla nejsilnější motivací touha něco změnit. Roky jsme svou vizi drželi v sobě a vnímali ji spíš intuitivně. Až nedávno jsme ji dali na papír.

Vše spojuje jedna idea:

Toužíme po tom spoluvytvořit svět vědomých a zodpovědných lidí.

Těch, kteří nečekají, až změnu udělá někdo jiný. Lidí, kteří se nebojí jinakosti. Těch, kteří přemýšlejí nad svým každodenním chováním a jsou připraveni dělat malé, postupné změny směrem k udržitelnějšímu a zdravějšímu životu. To jsou pro nás každodenní hrdinové.

Vize Econea má 4 body:

1. Jsme jedno místo pro všechny nákupy pro zdravý a udržitelný životní styl.
2. Usilujeme o to způsobovat v lidech fundamentální změnu, abychom pomohli vytvořit svět, kde ochrana přírody je samozřejmostí.
3. Vytváříme zdravou a prosperující firmu, ve které se budou mít dobře všichni členové týmu.
4. Jsme prostor, kde lidé pracují nadšeně a samostatně s pocitem naplnění a spokojenosti.

Ta tvorba nás nesmírně baví. Ano, je to často náročné. Někdy nevíme, kudy kam a děláme chyby. Ale užíváme si to. Ta cesta stála a stojí za každou prožitou minutu.

Z velké části je to díky tomu, jak úžasné parťáky a parťačky máme v týmu. Doslova dream team. Cítím, že naši lidé za firmu a její ideu dýchají. Je pro nás skutečnou ctí (a zábavou!) s nimi spolupracovat a dělat ze světa společně lepší místo. Týme, díky!!!

Pro mě osobně je nejsilnějším pohonem právě ta změna. Je tolik potřebná! Pokud svět nezměníme my, tak kdo jiný? Možná ho nezměníme celý, ale určitě můžeme změnit ten svůj. A stojí za to na tom každý den pracovat.

P.S. Toto pé esko píšu už v roce 2019. Padnul nám další krásný rekord. Rok jsme zakončili s celkovými 62 000 objednávkami, přičemž v listopadu to bylo přes 9 000, což je pro nás ještě nedávno dost nepředstavitelné číslo. Obrat se vyšplhal až na 60 milionů. Jsme nesmírně vděční za rostoucí důvěru zákazníků i za to, že se k nám rádi ve velké míře vrací. Občas si říkáme, čím si to vlastně zasloužíme… Zpětná vazba od lidí je totiž báječná a nás často naplňuje velmi hřejivými pocity. Je to pro nás obrovská podpora.

Jestli vás náš příběh zaujal, sdílejte článek na sociálních sítích:

Přečtěte si o Econee více:

• Tým je pro nás vším
• Naše ekologické balení v duchu zero waste

Když člověk začíná podnikat, obvykle vše stojí jen na něm samotném. Jestli firma zvládne úspěšný start, závisí na jasném zaměření majitele, na jeho nastavení i nasazení, na vytrvalosti…

Má-li však firma být dlouhodobě úspěšná a nezavřít podnikatele do destruktivního kolečka workoholismu a závislosti všeho na něm samotném, nejde to jinak než skrz delegování na druhé. Začíná budování týmu.

Dnes bych vám rád umožnil nahlédnout pod pokličku toho, jak u nás v Econee pracujeme s lidmi, na jakých principech spolupráci stavíme a proč beze zbytku platí nadpis článku. Naši lidé jsou totiž fakt poklady. Ač to může znít klišovitě, tak pro nás jsou tou nejcennější součástí celé Econey.

Poznámka (listopad 2019): Tento článek vznikl v únoru 2018. Do dnešních chvil tedy uplynula už dlouhá chvíle. Dnes je nás v týmu mnohem více (kolem 25 lidí) a spousta věcí se změnila. Ne vše, co dále popisuji, je tak 100% aktuální. Už máme jiná týmová setkání, potkáváme se pravidelně například i v užším kruhu vedení a sdílecí kruhy máme ve firmě už dva – za kanceláře a za sklad. Ale to podstatné, náš přístup a postoj k lidem, se nezměnilo.

Trocha historie

Jako mnozí jiní, i my jsme začali ve firmě jen sami – zakladatelé. Začínali jsme ve třech, po určitém čase jsme se však s jedním ze společníků rozešli (což je však na jiné vyprávění). A tak jsme v Econee zůstali jen my dva s Martinem.

Všechno jsme si tedy odmakávali sami. Firma šla dopředu, jen pokud jsme my sami do ní vkládali čas, energii a úsilí. Postupně nám začalo docházet, že to je sice nejlevnější řešení, ale nikdy se takhle pořádně nepohneme, protože sami sebe zasekáme v operativě a úkolech a nebudeme moci pracovat na klíčových aktivitách vedoucích k rozvoji firmy a byznysu. A tak se naší první spolupracovnicí stala moje maminka Silva, která nám pomáhala s balením. K ní se pak přidala i Martinova maminka Blanka, když začalo být balíků o něco více.

Zanedlouho poté jsme udělali první velký krok do neznáma – na tříčtvrteční úvazek jsme přijali prvního člověka zvenčí, milou Lae. Ta se začala starat o zákaznický servis, objednávání zboží od dodavatelů a částečně také balení. Může se to zdát jako triviální a jasný krok, ale pro nás to byla velká věc – poprvé jsme do firmy pustili někoho úplně nového a zároveň jsme měli obrovskou zodpovědnost v tom ho každý měsíc řádně zaplatit. Přestávala hra a začínalo se víc skutečně podnikat.

Jak šel čas a vznikala potřeba, tak jsme přijímali další lidi. Někteří nás také opustili. Dnes (v únoru 2018) je nás v jádru týmu 9 včetně nás dvou majitelů (s tím, že brzy budeme otevírat další 3 nové full-time pozice), k tomu 7 externistů, několik brigádnic ve skladu a také spolupracujeme se 2 agenturami, které se nám starají například o PPC kampaně.

Obezřetně nebo odvážně?

V minulosti jsme k nabírání nových lidí přistupovali spíše konzervativně. Čekali jsme, až vyloženě nastane potřeba – až už to v současném počtu (skoro) nebudeme zvládat. Vždy tam byla obava, zda je zaplatíme, protože finanční zdraví firmy pro nás znamená hodně a velmi na něj dbáme. Tím, že z vícero důvodů nechceme jet na švarcsystém, jsou personální náklady samozřejmě velmi významnou položkou našeho měsíčního rozpočtu.

Dnes už jsme o něco odvážnější a personálně plánujeme s větším předstihem a delším výhledem. Nové členy týmu tak přijímáme dřív, byť můžeme jít dočasně s hospodářským výsledkem do mínusu (což si firma ovšem může dovolit pouze za předpokladu, že má zdroje, ze kterých to lze pokrýt). Došlo nám, že pokud opravdu chceme jít dopředu, pokud skutečně chceme realizovat své nápady, myšlenky a reálně měnit svět v lepší místo, tak to chce větší než malé množství odvahy. Interně jsme si takový přístup nazvali „Econea s koulema“. 🙂 Je důležité si uvědomit, že noví lidé přinesou do firmy novou hodnotu a vydělají si na sebe. (A pokud ne, tak je někde něco špatně.)

Jak lidi hledáme…

Obecně musím konstatovat, že máme na lidi ohromné štěstí. Je to až k nevíře, ale zatím nám úžasní lidé, hotové poklady, padali z nebe. Zdá se, že se nám daří být magnetem, přitahovat ty správné a jsme za to obrovsky vděční. Neobešlo se to samozřejmě bez zádrhelů a spálení se, ale obecně máme zatím fakt kliku.

Vlastně jsme zatím nikdy nepotřebovali udělat víc, než dát post na naši Facebook stránku (třeba takovýhle). Nebo jsme dostali přímé doporučení. Popřípadě nás daný člověk sám oslovil – ve správný čas. Kéž by to takto hladce šlo i nadále!

S více odbornými pozicemi v oblasti marketingu nebo vývoje však už budeme nejspíš potřebovat zabrousit i na specializované stránky, jako jsou StartupJobs, nebo využít inzerci v projektu Slušná firma.

…a jak je vybíráme

I přesto, že nám obvykle stačí jen facebookový inzerát, dostáváme desítky životopisů. A teď jak si správně vybrat?

Na prvním místě je pro nás vzájemné naladění. To, že jsme na stejné vlně, máme podobné hodnoty a světonázor. To, že se daný člověk ztotožní s naší myšlenkou a chce spolu s námi měnit svět. Prostě a jednoduše v první řadě hledá smysl toho, co bude dělat.

Není pro nás víc než to, že nový člověk bude za firmu dýchat, bude žít její myšlenkou. Samozřejmě se spolupráce neobejde bez základních věcí, jako je třeba naprostá spolehlivost nebo požadované dovednosti (což nabývá na důrazu především u odborných pozic). Ale skill a spolehlivost bez vzájemného sladění neznamenají mnoho.

Dovednosti se lze doučit a pilovat je. Co ale druhého nenaučíte, je přístup k věci a k životu. To tam musí být od počátku a jakýkoliv kompromis a uhnutí z vysokého standardu považuji za chybu.

Často se totiž mluví o motivaci, o tom „jak lidi motivovat“. Jsem přesvědčen o tom, že druhé lidi ve skutečnosti motivovat nelze. Motivace je vždy a pouze vnitřní a nejde na ni aplikovat nějaké chytré postupy a strategie – neboli manipulovat. Pokud člověk sám od sebe není motivovaný, nemá nadšení pro věc, touhu dělat svěřené pracovní úlohy naprosto skvěle a dotahovat vše do konce, tak to vždy bude drhnout. Samozřejmě, existují vnější stimuly (včetně těch finančních) a ty nepochybně fungují – ale vždy jen krátkodobě.

Proto po vlastní vnitřní motivaci spolu s celkovým naladěním a přístupem člověka k životu jdeme v první řadě.

Na jakých principech stavíme spolupráci

Jak říká Simon Sinek ve výborné knize Start with Why: „Primárně se zaměřte na spokojenost svých zaměstnanců, ne zákazníků. Když totiž máte spokojené zaměstnance, budete mít spokojené i zákazníky. A pokud budou zákazníci spokojení, budou happy i majitelé firmy.“ Pod to se podepíšu.

Spokojenost našich lidí je pro nás naprosto esenciální – priorita č. 1. Zároveň je to možná ta nejtěžší a nejnáročnější věc na celém podnikání. Neexistuje jasný návod, situace se neustále mění, tým se vyvíjí, pořád se něco řeší. Důležité podle mě je mít spokojenost zaměstnanců neustále na paměti, být bdělý a vědomě na tom pracovat.

My naši firemní kulturu stavíme na následujících principech:

Vztahy a atmosféra v týmu – jak jste už asi pochopili, o vztahy s lidmi nám jde v první řadě. Máme se prostě rádi. 🙂 Chceme se prací bavit, mít z ní radost a jsme nesmírně vděční za to, že i naši lidé chodí do práce rádi.

Důvěra – spolupráci lze obecně stavět buď na důvěře nebo na kontrole (a tedy nedůvěře). My volíme první možnost. Vnímáme to tak, že důvěru je třeba nejprve vložit a až pak ji člověk získá zpět, ne naopak. Samozřejmě, mám-li na jedné ruce důvěru a samostatnost, pak na druhé musí být zodpovědnost. Bezhlavá důvěra taktéž nefunguje. Aby mohla fungovat samostatnost a autonomie, je třeba si nejprv vyjasnit vzájemná očekávání – role, cíle, úkoly, klíčové aktivity. A zpočátku spolupráce vše supervizovat a konzultovat.

Otevřenost a respekt – aneb s upřímností nejdál dojdeš. Usilujeme o to budovat takovou kulturu, kde lidé budou cítit, že mohou říct cokoliv. Kde budou moci být autentičtí, budou se cítit přijati a pochopeni. Vzájemná upřímná zpětná vazba, včetně té negativní, je cestou dopředu – pokud je člověk ochoten naslouchat a dát ego stranou.

Hloubka, ne povrch – v první řadě nás zajímá ten člověk samotný, ne jeho výsledky či výkon. Neberte mě špatně, výsledky a výkon jsou samozřejmě důležité – ale jde o to, na co člověk klade největší důraz. A tak naše rozhovory jsou hodně o tom, jak se lidé cítí, jak to mají vevnitř, čím si prochází. Někdy je to až terapeutické. Pokud se totiž zaměříme na vnitřní pohodu, pak práce jde od ruky téměř sama.

Náročnost – z řádků výše by se mohlo zdát, že nám jde jenom o vztahy a pohodu a moc neřešíme faktickou produktivitu. Obojí ale podle mě musí jít ruku v ruce, jedno bez druhého je nedostatečné. Na své lidi jsme nároční, neslevujeme, chceme po nich vysoké výkony. U všeho, co děláme, usilujeme o výjimečnost. A to bez vysokého nasazení nejde. Moc se mi líbí anglické spojení „don't settle“, které ten přístup výborně vyjadřuje – nespokojit se s menším než vysokým standardem, neuhnout, neslevovat. A, ač si to může protiřečit, stejně tak naše lidi vybízíme k tomu, aby se nebáli dělat chyby a tím se učili. Neočekáváme dokonalost.

Přítomnost a přístupnost – když se podnikatel zavře do své komnaty, pardon, kanceláře, a není se svými lidmi, tak s nimi vztahy moc nenaváže a přirozeného respektu také asi moc nezíská. A tak být prezentní, alespoň nějaký čas každý den, vyslechnout si co se zrovna děje a jak to jde, a dát lidem možnost mít k vám pravidelný přístup vnímám jako velmi důležité. V tomto ohledu je ovšem největší oříšek, jak to skloubit s nutností se fokusovat a vytvořit si prostředí na hlubokou práci, která je neméně důležitá. To se stále učíme.

Uplatnění talentu – neboli nechtějte po slonovi, aby lezl po stromě. Tohle je každopádně velká výzva – najít tu správnou činnost, kde člověk uplatní svůj talent a může v tom být opravdu dobrý, neřkuli výjimečný. Na pohovoru to těžko zjistíte, vše ukáže až praxe. Podstatné je si uvědomit, že pokud se budu snažit člověka předělat a naučit ho něco, co mu moc nejde, tak při nejlepším dosáhnu průměru. A ještě za cenu velkého úsilí.

Flexibilita – v pracovní době jsme poměrně benevolentní. Rozhodně netrváme na tom, aby každý byl nastoupený v kanceláři v 9:00 (tedy až na holky ze zákaznického servisu, tam to jinak nejde). I zde je naše spolupráce postavená na důvěře a tak čas moc nehlídáme a spoléháme se na to, že si to lidé řídí sami a férově. Hlavní pochopitelně je, aby byla práce hotová. Neřešíme to, že jde někdo v pracovní době na hodinu k doktorovi nebo na lekci jógy. Stejně tak jsme velmi otevření i práci z domova. U některých pozic je homeoffice velmi užitečný a sami ho jako majitelé využíváme.

Ocenění a hojnost – dobré a férové ohodnocení je nedílná součást celého konceptu, ale nesmí být na prvním místě. Řekl bych, že to je spíš automatická, samozřejmá věc. Firma musí být ekonomicky zdravá, mít dobrý model vydělávání peněz a hlídat si marže i náklady, aby dokázala lidi dobře zaplatit. Já osobně si přeju, aby si u nás lidi vydělali super peníze a mohli žít v hojnosti. Druhým dechem dodávám, že těžko v platech budeme konkurovat korporacím a ani se o to nesnažíme. Stejně tak vnímám, že je důležité, aby lidi pocítili, že když se daří firmě, tak se bude dařit i jim. Experimentujeme s různými firemními i osobními bonusy a postupně vyvíjíme takový systém, aby byly všechny strany naprosto spokojené.

S lidmi pracujeme individuálně i týmově

Základ práce s lidmi se snažíme systematizovat, aby to bylo pro všechny jasné a transparentní. Asi nebude překvapením, že to zahrnuje individuální i skupinovou práci.

Individuální práce:

Týdenní rozhovory – na týdenní bázi v pevný čas se s každým členem týmu potkáváme a řešíme spíše provozní záležitosti. Co se zvládlo za uplynulý týden, jaký je plán na ten aktuální, co je v procesu, s čím je třeba pomoct a tak. Naprosto praktické setkání.

„Pivo“ – zhruba 1-2x za kvartál chceme každého vytáhnout mimo prostředí kanceláře či skladu a popovídat si osobně. Pracovní název je sice „pivo“, ale častěji to bývá nějaká večeře nebo posezení u kafe. Tady se snažíme jít víc do hloubky, do pocitů a do toho, jak se člověk opravdu má a jak to teď v sobě má. Plus je prostor na diskuzi o stategičtějších věcech. Fakt důležité.

Kvartální hodnocení – začínáme experimentovat s kvartálními hodnotícími rozhovory. Pro každou pozici máme definované klíčové činnosti a společně pak hodnotíme uplynulý kvartál a každou činnost na škále 1 až 10. Je to prostor na zpětnou vazbu a další slaďování očekávání. U některých činností máme definované i tzv. KPI (neboli Key Performance Indicators = klíčové ukazatele výkonnosti), které měříme a vyhodnocujeme. U někoho jsou na to navázané osobní bonusy.

Skupinová práce:

Sdílecí kruh – od té doby, co jsme zavedli kruhy sdílení, se naše vztahy nepochybně prohloubily. Co to vlastně je? Jednou měsíčně se sejdeme buď v kanceláři nebo někde venku na trávě, sedneme si do kruhu a máme možnost mluvit o čemkoliv. Podstatou je to, že veprostřed je takzvaná mluvící hůlka (což může být naprosto cokoliv) a jen ten, kdo ji má u sebe, tak mluví. Úkolem ostatních je pozorně naslouchat, přijímat a ideálně nehodnotit (a ne přemýšlet o odpovědi, jak je běžné v normální konverzaci). Jedná se o komunikaci takzvaně od srdce k srdci a cílem je vytvořit prostor, kde ze sebe člověk může vyjádřit cokoliv a autenticky. Mluvení je vždy dobrovolné. Tímto způsobem lze řešit jak čistě pracovní věci, tak ventilovat svoje pocity, nespokojenost nebo naopak nadšení. Ohromně to funguje a nás to sbližuje.

Setkání „otevřená firma“ – jedním z cílů pro rok 2018 je našim lidem podstatně víc odkrýt podrobnosti toho, jak se firmě daří, jak si stojíme finančně, co kolik stojí a tak. Zatím jsme se o tom bavili spíš neformálně, ale vnímáme, že je důležité, aby každý, kdo chce, měl přístup k detailnímu finančnímu zdraví firmy. Setkáváme se tedy 1x měsíčně, bavíme se o číslech a zároveň o tom, co se za minulý měsíc povedlo v jednotlivých oblastech a jaké jsou plány na další týdny. Lidi do toho zapojujeme a vnímáme, že to je i způsob, aby si vzájemně navnímali, co kdo řeší, jaký má přístup, cíle a podobně.

Rychle nebo pomalu?

Jak říkal Stephen Covey: „s lidmi pomalu znamená rychle – a naopak“. Mluví mi to z duše a snažíme se tímto heslem řídit. Neustále se učíme, systém práce s lidmi i náš přístup se vyvíjí a je to jedna velká alchymie.

Ale stojí to za to! Protože co je víc, než mít v týmu úžasné lidi, kteří jdou za stejnou myšlenkou a společně ji realizují. A k tomu je to baví a chodí do práce rádi. Pak i my jako majitelé jsme spokojení a hřeje nás to u srdce.

Týme, díky moc za to, jací jste a jak s náma makáte!

Prosíme sdílejte dalším každodenním hrdinům

Přečtěte si o Econee více:

• Slavíme 5 let! Od pankáčství k duši firmy, která mění svět
• Naše ekologické balení v duchu zero waste