A zase ty plasty. Jsou postrachem dnešní doby. Možná se jim taky snažíte vyhýbat, ale není to zrovna procházka růžovou zahradou. Jejich chapadla už zasáhla téměř všechna zákoutí lidského života. Dělat si z plastu strašáka ale může být v mnoha ohledech slepou uličkou. Na celý plastový problém totiž můžeme kouknout ještě z trochu jiného úhlu pohledu.
Všechny ty igeliťáky, brčka, plastové příbory, nejrůznější kelímky, obaly od potravin a “obludy” PETky už byly zkrátka vyrobené. Jsou tu a nikam se jen tak nevypaří. Pokud se nespálily ve spalovně, polehávají na skládce nebo ještě hůř – ve volné přírodě. Většinou desítky až stovky let.
A továrny na celém světě, i přes naše úporné snahy o bezodpadové žití, každou sekundu chrlí další a další hory nového (panenského) plastu. Vyprodukováno ho celosvětově bylo od začátku výroby už skoro 9 miliard tun. A pokud současné trendy budou pokračovat, předpokládá se, že do roku 2050 toto číslo vzroste až na 34 miliard tun!
Jednou vyrobený plast už vznikl a otázka je, co teď s ním. Můžeme udělat jednu věc.
Takže ano, předcházet dalšímu zbytečnému plastovému odpadu a nekupovat (obzvlášť jednorázové) plastové výrobky vůbec, je rozhodně cesta. Co ale s plastem, který už tu je?
I tady může každý z nás pomoci – udělat něco pro to, aby alespoň část tohoto nového plastu dál nekončila v útrobách těch nejzranitelnějších tvorů na naší krásné Zemi nebo obloukem na našem talíři. Jak? Tušíte správně:
Můžeme podpořit jeho recyklaci. Aneb od kartáčků po prkénka ze 100% recyklovaného plastu
Plast totiž nemusí být nepřítelem na celý život. Některé plasty jsou čisté, nezávadné a vhodné pro mnohonásobnou recyklaci. A když už je někdo jednou vyrobil, neměly by člověku sloužit jen pár chvil a přírodě pak škodit stovky let.
Z vyššího pohledu je recyklace rozhodně důležitou součástí v prevenci znečištění životního prostředí.
To už v roce 1996 věděl Američan Eric Hudson. Vnímal plastovou past, do které se lidstvo plnou parou řítí. A vytvořil projekt recyklace plastů, který jde proti konzumu, plýtvání zdroji a vstříc udržitelnému životu. Spojil přitom svou fascinaci světem přírody se zájmem o recyklační systém. A vytvořil firmu, která ve světě nemá obdoby – Preserve.
Skrze propracovaný recyklační systém (pojmenovaný Gimme 5) začal sbírat od spotřebitelů, prodejců a recyklačních firem použité kelímky od jogurtů, másla, sýrů, plastová víčka, příbory i své vlastní výrobky a přetvářet je v krásné a praktické věci každodenní potřeby.
Dnes z nich vyrábí kartáčky, holítka i nádobí. Kromě štětinek kartáčků z nylonu, břitů holítek potažených keramikou a brček z rostlin jsou všechny produkty Preserve do poslední plastové kapky recyklovatelné a recyklované. Principy „reduce – reuse – recycle“ – tedy redukovat spotřebu, znovu využít a zrecyklovat – jsou přitom alfou a omegou celé firmy.
Preserve holicí strojky Shave 5 s pěti břity potaženými keramikou pro nejhladší oholení
Možná si teď říkáte, že to všechno krásně zní, ale v hlavě vám naskakuje pořád ta samá otázka:
Je recyklovaný plast bezpečný?
O bezpečnosti a nebezpečnosti plastů i recyklovaných výrobků byly napsány už obsáhlé studie. Z provedených výzkumů vyplývá, že nejnebezpečnější plastové výrobky jsou ty, které byly vytvořeny smícháním různých druhů plastů. Často totiž obsahují toxické chemikálie jako bromované zpomalovače hoření a těžké kovy. I když je mnoho z nich už zakázaných, stále existují. A legislativy bohužel dodnes umožňují recyklovat i plasty, které takové látky obsahují.
Pro nás, běžné spotřebitele, je tak veledůležité vědět, že bezpečnější jsou jednodruhové plasty. Za nejbezpečnější a zdravotně nezávadné plasty vůbec jsou v dnešní době považovány PET ( (polyetylen tereftalát) a PP (polypropylen). Tyto druhy plastů jsou přísně regulovány a kontrolovány světovými standardy.
Preserve při výrobě využívá právě výhradně polypropylen, který je schválený i pro styk s potravinami. Neuvolňuje ani žádné nebezpečné chemikálie jako Bisfenol-A (BPA) nebo ftaláty. Není proto třeba se obávat, že by při styku s jeho výrobky přecházely do organismu škodlivé látky.
Preserve je pokladem dnešní doby konzumní
Preserve je navíc společností zapálenců. Firmou se silnou myšlenkou, která žije společenskou odpovědností, ochranou přírody a udržitelností. Kromě toho, že vyrábí vychytávky, které jsou bezpečné, praktické a hrají krásnými barvami, jde celým svým konáním hlavně proti těmto třem nešvarům dnešní doby:
1. Plýtvání zdroji
Úspora zdrojů je už v samotném jádru myšlenky recyklace. Na výrobu Preserve produktů totiž není použitý žádný nový plast. Recyklace tak, oproti výrobě z nového (panenského) plastu, šetří životní prostředí. V Preserve spočítali, že při výrobě svých produktů ušetří v průměru 50 % všech souvisejících zdrojů. Konkrétně to dělá minimálně:
46 % energie
48 % uhlí
54 % vody
64 % emisí skleníkových plynů
75 % ropy.
Nebojte, čísla nejsou vycucaná z prstu. V Preserve k nim došli skrze detailní průzkum (tzv. LCA – life cycle assessment), který bere v úvahu celkový dopad produktů na životní prostředí. Od získávání primárních materiálů přes výrobu, prodej a doručení k zákazníkovi, až po jeho likvidaci formou skládkování, spálení nebo recyklace.
2. Přehnanému konzumu
Kartáčky Preserve ultra soft s extra měkkými štětinkami
Tím, že vyrábí každý kousek tak, aby vydržel co nejdéle. V době, kdy jsou normou nekvalitní slátaniny všeho druhu, je toto opravdový poklad.
Kvalitu svých výrobků dotahuje Preserve k dokonalosti tím, že například vhodný proces recyklace konzultuje s vědci a inženýry. A na vývoji zubních kartáčků spolupracuje se zubaři.
3. Stavění zisku firmy před zájem lidí
V roce 2011 se Preserve stala členem B Corp. Tato celosvětová iniciativa definuje principy moderního environmentálně a sociálně zodpovědného přístupu k podnikání.
Cílem společností, které jsou její součástí, je konání veřejného dobra. Kromě vlastního zisku je totiž jejich cílem také zisk všech ostatních – včetně nás, spotřebitelů. V duchu B Corp tedy Preserve nechce být nejlepší na světě, ale nejlepší PRO svět.
A na závěr ještě trocha zajímavých čísel
Z celkových 9 miliard tun vyrobeného plastu vzniklo do roku 2015 na světě 6,3 miliard tun plastového odpadu.
Z tohoto množství se přitom celosvětově zrecyklovalo jen pouhých 9 %.
Když pomineme spalovny, 79 % plastového odpadu doteď zůstává na skládkách nebo v přírodě!
A v oceánech díky plastům uhyne přes 100 000 mořských živočichů ročně.
S tak nepředstavitelnou hordou plastu na krku má každý z nás opravdu zodpovědný úkol. I když se totiž problém s plasty může přes všechny moře a oceány zdát na hony vzdálený, bublá hned za našimi dveřmi. Pohled na ptáky chycené do zrádných igeliťáků a požírajících plastové ještěrky není výjimkou ani v našich končinách.
A právě proto takové firmy jako je Preserve rádi podporujeme. Každou svou buňkou dýchají za lepší svět. Tak na dálku děkujeme a držíme obrovsky palce.
Člověk je druh tvořivý. Kromě dobrých věcí však dokáže vytvořit i problémy. Jeden hodně aktuální máme každý den doslova na talíři. Stále komplikovanější otázku zahlcení světa odpady.
Není divu. Vždyť v dnešní době narůstá počet výrobců, a tedy i zboží, které můžeme relativně snadno pořídit. To je v pořádku, máme tržní ekonomiku. Když jsme však jako spotřebitelé spolu s výrobky nuceni kupovat i Himaláje odpadu, něco je špatně.
Klasický nákup v supermarketu = koš plný obalů na jedno použití. Hlavně těch plastových – igelitových sáčků, plastových kelímků, obalů od sušenek, PET lahví a podobně. Kupování a vyhazování odpadků je dnes už tak běžné, že se nad ním málokdo pozastaví. Energie vložená do jejich výroby a následného odstranění přitom způsobuje člověku i Zemi nemalé potíže.
Jakoby mantra dnešního světa zněla: nakoupit-vybalit-vyhodit. Zvykli jsme si na ni. A zpohodlněli. Jenže jsme přitom zapomněli na jednu věc.
Kupovat jakýkoliv odpad není normální
Ale především ten plastový, s jehož odstraněním jsou dnes největší problémy. Pijeme z plastu, oblékáme se do plastu, bydlíme v plastech, spíme na plastu, a dokonce jíme plast (masožravci ho mohou konzumovat v rybách ? nebo si ho sypeme do jídla s mořskou solí).
Účastníme se velkého plastového experimentu 21. století. Nemusí být nutně špatný. Jen zatím bohužel nikdo neví, jaké dopady na naše životní prostředí i na nás bude nakonec mít. Už teď ale vidíme první neblahé důsledky. Množí se zprávy o znečištění přírody chemikáliemi, v ohrožení jsou řeky i oceány a jejich obyvatelé.
Spoustu odpadu samozřejmě vyprodukují velké podniky. Pojďme se teď ale zaměřit na ten, který se týká přímo nás jako jednotlivců a jehož osud můžeme snadno ovlivnit.
Trocha statistik
Cca 3,6 milionu tun odpadu vyprodukují domácnosti v ČR za 1 rok.
Tj. přibližně 339 kg odpadu na osobu za rok.
25% z toho tvoří plasty.[ref]https://www.czso.cz/documents/10180/66641868/280029-17.pdf/c3c7a63e-9f68-40a9-a147-5494067ea7d9?version=1.2[/ref]
Bohužel, mnozí výrobci věcí, které rádi kupujeme, se ke zodpovědnosti nehlásí. Je jim víceméně jedno, kde vzniklý odpad skončí. Nic je nenutí se jeho osudem příliš zabývat. V ulicích máme čisto a uklizeno, svozy odpadu fungují perfektně. To je samozřejmě dobře. Netopíme se ve smrdutých odpadcích. Jenže tento perfektně fungující systém způsobil jednu zásadní změnu ve vnímání každého z nás:
Odpad zmizel z našeho obzoru, a tak máme dojem, že problém neexistuje
V dobách „předpopelářských“ lidé věděli, že jakýkoliv odpad se jen tak nevypaří. Že vše pochází z přírody a do ní se taky vrací. Ano, bylo to snažší, nebyly žádné Coca Coly, Snickersky ani Pampersky. Svět se ale hodně proměnil a proměnilo se i naše vnímání.
Dnes naše starost o odpad končí ve chvíli, kdy vysypeme koš do popelnice. Jak praví jedno staré přísloví: „Sejde z očí, sejde z mysli.“ Jenže systém koš-popelnice-skládka nás zbavuje vlastní zodpovědnosti. A to je velký průšvih. Zejména v případě plastů.
Tohle nezní moc optimisticky, že? Ale pozor. Při posuzování dopadů nakládání s plastem na životní prostředí bychom neměli dělat rychlé soudy. Plasty se dnes až příliš často démonizují. Jenže nic není černobílé.
Plast je v zásadě dobrý materiál. V mnoha ohledech člověku výborně slouží. Je lehký a snadno zpracovatelný. Díky tomu se ušetří spoustu energie jak při jeho zpracování, tak při následném použití ve výrobcích. Z tohoto pohledu je tedy ekologičtější než třeba sklo nebo dřevo.
Problém není plast jako takový. Ale především 3 následky jeho rostoucí oblíbenosti:
1. Lidstvo neumí s plasty zacházet. Jejich nadužívání způsobuje problémy, kterým zatím neumíme efektivně zabránit. Množí se mikroplasty v mořích. Přibývá plastů v útrobách mořských živočichů, které ohrožuje na životě. Plastové odpadky plní pláže.
2. Mnoho plastů je nerecyklovatelných a v přírodě hůře rozložitelných. O odpadek vyhozený před sto lety tak můžete klidně zakopnout ještě dnes. Nejenže hyzdí okolí, ale ohrožuje i všechno živé v přírodě.
Ano, ve vyspělejších zemích, jako je ta naše, už existuje propracovaný systém nakládání s odpadem. Jenže tím problém nemizí. Odpady, i ty plastové, ovlivňují kvalitu našeho života v každém okamžiku. Ať už hromaděním odpadů v mořích, ohrožováním ekosystémů nebezpečnými úniky ze skládek nebo ekonomickou ztrátou, kterou s sebou výroba a odstraňování odpadu nese.
Spoustu energie spotřebuje také recyklování. Plasty navíc ještě donedávna putovaly ve velkém do Číny a jako bumerang se vracely zpět k nám ve formě hotových výrobků.
Možná teď namítnete, že třídění odpadu přece přispívá ke zlepšení celé situace. Ano, třídění a následná recyklace je důležitá a díky bohu za ni. Jenže co když na to koukneme z jiného úhlu pohledu:
Třídění a recyklace plastů je jen řešením důsledku. Ne příčiny
Třídění a recyklace celý problém s plasty jen nepatrně zmírňují, ale neřeší úplně. A bohužel taky způsobují, že každý z nás nevědomky usíná na vavřínech. Myslíme si, že děláme dost. Realita je ale jiná.
Stačí se kouknout na pár čísel:
Tříděný odpad v ČR činil v r. 2016 jen 14 % celkového množství odpadu z domácností.
25 % z toho připadlo na plasty (pro představu to dělá 12 kg plastů na člověka ze 49 kg tříděného odpadu).
Z těchto 25 % bylo využito k recyklaci jen 45 % plastů.
Zbytek – tedy 55% – jsou nerecyklovatelné plasty. Ty se spálí, uloží na skládku nebo se využijí v cementárnách.[ref]https://www.czso.cz/documents/10180/66641868/280029-17.pdf/c3c7a63e-9f68-40a9-a147-5494067ea7d9?version=1.2[/ref]
Na skládky se mezitím vozí další plasty, které nebyly v domácnostech vytříděny. Prozatím je většina z nich v přírodě hůře nebo vůbec rozložitelných. Trápí zemi, živočichy, rostliny a zpětně i lidi.)
Zkrátka, nikdy není činu bez následku. A i přesto, že už se dnes vyrábějí i bioplasty, které jsou vůči přírodě většinou šetrnější (pozor, také to není pravidlem), je tu ještě jedna daleko lepší a udržitelnější varianta. Cesta ke skutečně zelené planetě totiž může vést přímo. Ne oklikou.
Lidé neustále přemýšlí, co s odpadem, přitom vůbec prvním krokem má být prevence jeho vzniku.
Lepší je odpad vůbec nevytvářet, než řešit, co s ním
A tady začíná příběh každého z nás. Příběh o vlastní zodpovědnosti, ve kterém záleží na tom, co kupujeme, koho svou peněženkou podporujeme a do jaké míry si uvědomujeme důsledky svého konání.
Jsme to my, kdo má sílu sobě i planetě škodit a jsme to my, kdo má tu stejnou sílu něco změnit. Pokud tedy chceme, aby firmy věděly, že nám něco vadí, musíme jim to dát najevo. V případě odpadu máme v rukou 2 hlavní, a opravdu silné, nástroje, které můžeme použít hned teď:
1. Změnit přístup k nakupování
Žijeme ve světě, kde je normální věci hromadit. Nakupujeme na blbou náladu a plníme si domovy jednoúčelovými udělátky. Proto pokud chceme začít žít skutečně zdravý a udržitelný život, krokem číslo jedna je:
Začít kupovat jen to, co skutečně potřebujeme, v množství, které potřebujeme.
Znáte tu písničku “Neopouštěj staré známé pro nové”? Sedí dokonale. Stejně jako první pravidlo novodobého směru zero waste (života bez odpadu): „refuse“ čili odmítnout. Říct NE věcem, které by nám posloužily jednou a pak zbytečně zabíraly místo v naší domácnosti. Říká se tomu minimalismus.
Chce to jen prokouknout lest mysli a ega, které touží po moci. Naše vlastní štěstí totiž nepřijde s více věcmi. Šťastní budeme teprve, když se naučíme radovat z těch nejtitěrnějších maličkostí.
Chudý není kdo má málo, ale kdo touží mít více. (L. A. Senecca)
Mimochodem, kolem zero waste někdy panují zkreslené představy. My sami se mu v Econea.cz hodně věnujeme a vnímáme ho jako udržitelný směr, který se snaží o minimalismus a který:
Není jen moderním trendem „bosonohých květožroutů“, co brzo pomine. Je to filozofie (či životní styl, chcete-li), která hledí daleko do budoucnosti. Je oblíbená celosvětově a přiklání se k ní čím dál víc uvědomělých lidí, kterým není jedno, v jakém prostředí žijí.
Není ani žádnou modlou, jejímž cílem je nulová produkce odpadu. Nebo jedna zavařovačka odpadků za rok jako má Bea Johnson, průkopnice zero waste života. Naopak, i Bea říká, že cesta je v tomto případě cíl. Jde o přiblížení se ideálu. Ne o extrémní omezování se nebo bezodpadové orgie, při kterých se vystresovaní s jazykem na vestě snažíme dostat na nulu.
Nejen díky našemu zapojení do zero waste proto vidíme, že přibývá lidí, kteří volí zodpovědnost místo lhostejnosti. Aktivitu místo pasivity. Pozitivní přístup místo negativního brblání u piva v hospodě.
A i když na zeleninu vloženou do látkového pytlíku prodavačky zatím hází jen zvídavé pohledy, všímáme si, že přehlížení a nezájmu ve společnosti ubývá. Lidé se probouzejí a otvírají oči do světa, ve kterém chtějí sami žít a vychovat své děti.
Naštěstí, nakupovat zero waste a žít bez zbytečného odpadu je už dnes jednodušší. Téměř pro každou věc na jedno použití už existuje znovupoužitelná a skvělá alternativa. A je to i mnohem větší zábava.
A tím jsme u druhého nástroje, který držíte pevně v rukou (a možná o tom ještě nevíte):
2. Začít žít bezodpadově. 8 tipů, jak na to:
Možná jste se právě rozhodli změnit způsob, jakým o nákupech přemýšlíte. A možná už jste ostřílení bezodpadoví matadoři. Ať tak, nebo tak, než se mrkneme na tipy pro bezodpadové žití, máme na vás jednu prosbu.
Při vystupování ze zajetých kolejí na sebe netlačte. Jděte pomalinku, po malých krůčcích. Je úplně normální, že po prožitém vnitřním uvědomění, že “takhle to už nechci”, přijde i vnější revoluce. Smyslem ale není udělat si díru do hlavy a celý svůj život obrátit vzhůru nohama. Buďte na sebe hodní. 🙂 I my v Econea.cz šlapeme do zero waste tak nejlépe, jak v tuto chvíli dokážeme.
A tady už je těch pár tipů, kterými můžete svůj bezodpadový život nastartovat:
1. Cesta do obchodu
První cesta člověka bezobalového by měla ideálně vést do nějakého bezobalového obchodu. I v tom našem malém českém rybníčku už rostou jako houby po dešti. Jestli o žádném zatím nevíte, tady je mapa těch kamenných. Anebo zkuste třeba tento internetový.
No a pokud už musíte do supermarketu a potřebujete koupit něco, co je v obalu, koukejte alespoň po bioplastu. I když se původ a míra rozložitelnosti různých druhů bioplastů velice liší, většinou mají menší dopad na životní prostředí než běžné plasty. To, že je výrobek zabalen do bioplastu, rádi výrobci uvádí na obale. Určitě takový obal neminete.
Anebo sáhněte po papírovém obalu, máte-li tu možnost.
Tip bezobalového guru: Při nákupu v kamenné prodejně má s sebou vždycky ty správné pomůcky. Jaké, to se dozvíte tady.
V bezobalových obchodech ale na mnoha místech neseženete ovoce, zeleninu nebo chleba. Pokud tedy nemáte vlastní výpěstky a chodíte na trh nebo do klasického supermarketu, vezměte s sebou alespoň látkové pytlíčky. Můžete si je ušít doma třeba ze starých záclon. Nebo koupit už hotové.
Nezapomenout pytlíky doma je z celé akce to nejtěžší (ověřeno vlastní děravou hlavou). Proto je dobré mít pytlíky v kabelce nebo batohu pořád. I když nákup zrovna neplánujete.
Tip bezobalového guru: Na nákup vyráží s těmito pevnými a praktickými pytlíky: Na ovoce a zeleninu. Na pečivo.
Naštěstí máme svobodnou vůli, nemusíme se podřizovat tomu, co nám nabízí výrobci, ani módním trendům. Na nákup můžeme vyrazit klidně se síťovkou po babičce. Nebo doma ušitou látkovou taškou.
Tip bezobalového guru: Šít neumí, proto vybírá z těchto už hotových a krásných kousků: Tašky z přírodních materiálů. Z recyklovaných PETek. Síťovky.
4. Zdravé pití, dobré žití
Voda je esenciální součást našeho života. Její čistota do velké míry ovlivňuje naše zdraví.
Kromě toho, že PETky jsou ekonomický i ekologický nesmysl, voda v nich není tak často kontrolována jako ta kohoutková. Nejlepší je tedy napustit si vodu doma do skleněné lahve, případně termosky. Zajásá jak vaše tělo, protože mu dopřejete kvalitní, skvěle chutnající tekutinu, tak i planeta, na které bude o jednu plastovou obludu míň. Voda z kohoutku zatěžuje přírodu až milionkrát méně než voda balená.[ref]https://www.nazeleno.cz/bydleni/dnes-je-den-vody-dejte-si-kohoutkovou.aspx[/ref]
Znovupoužitelné lahve ReTap z odolného borosilikátového sklad
Weetr Upcyklované dárkové pytlíky z chráněné dílny
Vánoce, narozeniny, svátky a další příležitosti k obdarování schramstnou velkou spoustu papírů, mašliček, pytlíčků a ozdob. Nezřídka z plastu. Zbytečně. Balit jde mnohem šetrněji. Do recyklovaného papíru, starých novin, poštovního papíru, látek… Experimentujte, hrajte si, zajděte na půdu…
Tip bezobalového guru: Protože je lenoch, oblíbil si super hebké dárkové pytlíčky od Weetr.
Stačí na svět přivést nový život a člověku se před očima odpad rozmnoží závratným tempem. Zkuste vyměnit jednorázové plenky za látkové. Ano, sami máme děti, proto víme, že někdy v tom dnešním uspěchaném světě nejde látkovat tak snadno.
Naštěstí existují i ekologické jednorázové plenky, které jsou na tom s šetrností k přírodě i k zadečku miminka mnohem lépe. Bývají v přírodě alespoň z části rozložitelné.
Jestli máte chuť, vrhněte se do objevování. Budeme vám držet palce. Podělte se pak s námi do komentářů, jak to jde.
A až vás chytne ekologický záchvat a budete se zbavovat starých věcí, jděte na to smysluplně. Recyklujte, upcyklujte, využívejte bazary, second-handy, internetové portály pro darování věcí. Omezujte svoji ekologickou stopu, ale nedělejte si z toho extrém.
A hlavně, jděte na to s rozumem:
Než něco koupíte, rozmyslete se. A zvažte, jestli si věc nemůžete půjčit. Existují už i takové projekty jako třeba Knihovna věcí. Kamarád Google poradí.
Než něco vyhodíte, zauvažujte, jestli se to nedá někomu darovat (pokud jste z Prahy, koukněte na projekt Z pokoje do pokoje) nebo ještě zužitkovat. Inspirace třeba tady.
Kniha „Domácnost bez odpadu“ od Bey Johnson
Kupujte stáčenou drogerii a kosmetiku, velká balení drogerie nebo dávejte přednost výrobcům, kteří balí do recyklovaných materiálů. Jako třeba Bio-D. Nebo z nich přímo vyrábí nejrůznější potřebnosti jako značka Preserve.
Obalte se lidmi bezobalu. Nebo ke své nové vášni strhněte okolí. Jemně!
Neutrácejte zbytečně. Třeba s touhle vychytávkou na výrobu vlastního rostlinného mléka ušetříte hromadu peněz za kupované “předraženiny.” Máme ji moc rádi.
Zajímejte se: Ponořte se do zero waste života s knihou od Bey Johnson: Domácnost bez odpadu. Prozkoumejte další tipy, jak žít bez plastu. Anebo prostudujte odkazy na konci článku. Nudit se rozhodně nebudete. 🙂
Tady ještě kompletní výbava bezobaláče názorně. Ať víte, do čeho jste se to namočili:
„Je to jako splněný sen: zero waste obchod, kde půlka věcí v mém košíku není zabalená v tom průhledném, studeném, tvrdém materiálu – plastu. Teda alespoň můj splněný sen.
Už řadu let se snažím používat co nejméně plastových obalů. Jsem ten typ člověka, co si domů klidně odnese obrovský nákup v náručí, je schopný vrátit se do kanceláře pro zapomenutou látkovou tašku nebo si prostě nekoupí to, co potřebuje na vaření, protože je to zabalené v plastu.
Když už se mi nějaký plastový obal od potravin domů dostane, pečlivě ho prohlížím a přemýšlím, jestli ho mám opravdu kacířsky hodit do koše. Už je to pro mě rituál. Když se něco rozkládá 450 let, mělo by z toho mít užitek víc lidí, ne jen jeden.“
Domácnosti, restaurace a malé obchody v Británii pak ročně vyhodí 10 milionů tun jídla. Podle nejnovějších výpočtů Waste and Resources Action and Programmes (Wrap – nezisková organizace věnující se snižování odpadu) by však tohle číslo mohlo být až o 61 % nižší, kdyby se lidé naučili lépe hospodařit.
Majitelka obchodu, Ingrid Caldironi, proto vzala problém s odpady do vlastních rukou a otevřela si v Londýně první obchod bez obalů. V Bulk Marketu najdete přes 300 výrobků, a to nejen z oblasti jídla. Vedle sušených potravin jsou tu bambusové zubní kartáčky, toaletní papír balený v papíru i krmivo pro psy.
“Celý ten nápad vznikl tak, že jsem takový obchod hledala pro sebe. Chtěla jsem podpořit ty správné obchody a nakupovat bez odpadu, ale nic takového v Londýně nebylo,” říká Ingrid.
“Vždycky jsem si myslela, že odpad je přirozeným důsledkem moderního života, ale ukazuje se, že je to jen špatně vymyšlené. Ekonomika ještě není nastavena cirkulárně,” dodává.
Na výrobcích v obchodě nejsou uvedeny značky. Neschovávají se za loga a obaly, které všichni známe, tak jako v klasických supermarketech. Všechno, co najdete v Bulk Marketu, jsou lokální výrobky dalších sociálních podniků a komunitních farem. Nebo jsou vyráběné přímo na místě.
Vždycky jsem si myslela, že odpad je přirozeným důsledkem moderního života, ale ukazuje se, že je to jen špatně vymyšlené.
Dorty jsou z pekárny Luminary Bakery, která nabízí vzdělávání ohroženým ženám. Další výrobky jsou tu z lokálních projektů jako Dusty Knuckle (pekárna, která pomáhá mladým lidem k finanční nezávislosti), Growing Communities (obchod s fair-trade farmářskými produkty z udržitelného zemědělství) nebo Capital Growth (společnost podporující lidi, kteří si ve městě chtějí pěstovat vlastní jídlo).
“Naši zákazníci vědí, jak se jídlo vyrábí a kde, znají celou cestu z farmy až na stůl, případně až do popelnice,” říká Ingrid.
Obchod je plný zavařovacích sklenic s kořením a dávkovačů na těstoviny, čočku, hrách a sušené potraviny – což jsou podle Ingrid věci, které se bez plastového obalu shánějí nejobtížněji. Nenajdete zde žádné plastové pytlíky (samozřejmě), takže je na vás, abyste si přinesli vlastní sklenice a naplnili si je až po okraj. Nebo použili kompostovatelné pytlíky a navážili si, kolik chcete. Je to jako nakupování za války, jen bez lístků na příděly. A místní starší generace si tu nostalgii užívá, říká Ingrid.
Najdou se ale i lidé, kteří obchod přirovnávají k hipsterskému obchodu Cereal Killer Cafe. Ten otevřeli v Hackney (čtvrť Londýna) v roce 2014 a miska cereálií tu stála kolem 3 liber (asi 100 Kč). Ingrid ale tvrdí, že to dělá kvůli životnímu prostředí a ne penězům. Aby si mohla obchod otevřít, odešla z dobrého zaměstnání.
Původně pracovala v maloobchodním marketingu, ale přišlo jí, že korporátní svět ani politici se nestaví k problému odpadu dost aktivně. A že jsou lidé čím dál víc odpojeni od toho, co jedí. “To samé platí i o životním prostředí a o tom, kolik jednorázových obalů každoročně vyhodíme na skládku,” říká.
Tahle provozovna je zatím jen dočasná a vznikla díky crowdsourcingu. Majitelka má ale v plánu vytvořit plnohodnotnou verzi, kde chce mít i včelí úl, hospodářský kompostér a společenský prostor na pořádání workshopů a přednášek. Aby se lidé mohli dozvědět, jak ještě můžou snížit svou produkci domácího odpadu.
Naši zákazníci vědí, jak se jídlo vyrábí a kde, znají celou cestu z farmy až na stůl, případně až do popelnice.
Ingrid je na tohle expert. Doma už nemá ani jeden koš na směsný odpad a na skládku neposílá nic. “Máme sice koše na karton, papír a sklo, ale trvá několik měsíců, než se naplní. Zároveň kompostujeme všechny zbytky od jídla a hnojíme s tím bylinky a květiny na balkóně,” vypráví.
Její přístup ale nekončí u zboží na policích. Až zařídí novou provozovnu, starý materiál nepošle na skládku, ale použije ho znovu, a zároveň i nově využije nějaké vyřazené věci z britské národní opery, čímž umožní těmto vyhozeným kouskům sloužit dál.
Často se z velké produkce odpadu obviňují supermarkety, ale Wrap uvádí, že můžou jen za 1% vyhozeného jídla ve Velké Británii (kolem 200 000 tun). V roce 2016 si obchodní řetězec Sainsburys dal za cíl snížit množství vyhozeného jídla na polovinu kampaní “Waste less, Save more” (“Míň vyhazujte, ušetříte”), která je stála milion liber.
Obchodní řetězce Morrisons a Waitrose nabízejí za snížené ceny neobvykle tvarovanou zeleninu, která se v minulosti do nabídky ani nedostala, ale zase ji prodávají v plastovém obalu. Ve Waitrose se nedávno rozhodli změnit plastové víčko na balených sendvičích tak, aby bylo snazší na sloupnutí a recyklaci.
Marks and Spencer od června prodává některé ze svých nejoblíbenějších produktů (třeba křupky nebo popcorn) v tenčích plastových obalech. Projekt se jmenuje “Project Thin Air” a v jeho důsledku se používá o 20% méně plastu.
I když některé supermarkety se začínají měnit, už jen počet jejich provozoven ukazuje, že ve snižování množství vyhozeného jídla a plastových obalů je čeká ještě dlouhá cesta. Jedna samoobsluha bez plastů ve východní části Londýna bohužel není dostupná k nákupům každému. Dává ale naději, že jednou bude v Británii nakupování vypadat zase tak jako dřív.
Kázat vodu a pít víno – tak to bychom opravdu neradi. Naopak – chceme dokázat, že provoz e-shopu může být po všech stránkách šetrný.
Balení a expedice je středobodem celého internetového prodeje. Posíláme mnoho tisíc balíků měsíčně a to už je slušná hromada krabic a výplní, kterou vyprodukujeme. A tahle kopa může a nemusí být šetrná k přírodě. Závisí to na celkovém přístupu k věci. Jednoduše je to o tom, na jakých hodnotách firma stojí a co je pro ni prioritní. My máme jasno.
Takhle to probíhá u drtivé většiny e-shopů
Buď se to dá dělat tak, aby to bylo co nejlevnější, nejpohodlnější a nejefektivnější. Aby se prostě co nejvíc vydělalo a nemuselo se to příliš řešit. Z obchodního i provozního pohledu to chápeme – je to nejsnazší.
Necháte si vyrobit nové krabice v několika nejvhodnějších rozměrech na míru, jako výplně používáte nafukovací polštářky z prvotního panenského plastu a krabice obalíte plastovou lepící páskou.
Důsledkem je ale spousta zbytečného odpadu, krabice, které se nedají pořádně recyklovat (když jsou oblepené plastovou páskou; dávají se na takzvanou energetickou recyklaci neboli spálení) a někdy také přemíra výplní, když se zvolí příliš velké krabice na malé věci.
Za nás – palec dolů. Jde to i jinak, ale je třeba nad tím přemýšlet a hlavně chtít.
A jak to děláme my?
Vyzkoušeli jsme toho mnoho, takže i náš pohled na věc se vyvíjel. Dnes už v tom máme dobrý systém a rádi ho sdílíme. Třeba inspiruje i někoho dalšího.
opakovaně používáme ty, ve kterých nám chodí zboží od dodavatelů
máme několik spřízněných duší a firem, které pro nás krabice schraňují, a jednou za čas si pro ně buď přijedeme a naložíme plné auto, nebo je necháváme vyzvednout naší přepravní společností (a tak vám naše zboží může přijít v krabici od preclíků, vína nebo třeba wifi routeru)
objevili jsme úžasnou firmu Recyklbox, která skupuje buď již použité krabice nebo takové, které by jinak skončily v kontejneru (protože si je nějaká firma například nechá vyrobit a nakonec toho tolik neprodá) – od nich pravidelně nakupujeme
Plné auto použitých krabic, které jsme si vyzvedli od spřízněné firmy
Výplně
Fillpak
výborně slouží rozřezané staré krabice od našich dodavatelů
stejně tak opakovaně používáme výplně, které nám v balících chodí (samozřejmě i ty plastové; proto se nedivte, když vám od nás v krabici dorazí plastová výplň – dostala další šanci na užitečný život)
výborná věc je Fillpak, u nás důvěrně přezdívaný „flusík“ – dávkovač na 100% recyklovaný papír, ze kterého se snadno a rychle vytváří výplně ze zmačkaného papíru
naše milá babička Madla (87 let!) pro nás sbírá noviny a reklamní letáky a my je pak moc rádi posíláme dále do světa
někdy také používáme kartonovou střiž neboli výplň vytvořenou ze starých krabic
Noviny a letáky od babičky Madly
Ochrana křehkého zboží
kde je to možné, používáme dvojitou vlnitou lepenku (2VVL) ze 100% recyklovaného papíru
od dodavatelů nám v nějaké míře chodí i klasická bublinková folie, tak ji rádi dáváme druhou šanci
pro několik málo extrémně křehkých věcí, jako jsou některé skleněné lahve nebo svíčky, je možné použít skutečně jen bublinkovou folii (aby vám věci dorazily v jednom kuse i přes tvrdé zacházení při přepravě), a tak pokud zrovna nemáme tu již jednou použitou od dodavatelů, toto je jediná výjimka, kdy kupujeme něco málo nového plastu – maximálně s ním však šetříme a věříme, že ho buď dále použijete nebo alespoň dáte k recyklaci. Hledáme však ještě šetrnější alternativu.
pokud krabice už nejsou oblepené spoustou plastové pásky ze svého předchozího života, tak je možné je bez problémů kompletně recyklovat
krabice, které obsahují hromadu plastu, jsou na třídicích linkách obvykle vytříděny a jdou na tzv. energetickou recyklaci neboli do spalovny – i tak je ale šetrnější použít novou pásku papírovou, protože její výroba je pro životní prostředí příznivější, neboť nepodporujeme výrobu pásek z panenského plastu neboli z ropy
Obálky
nové bublinkové obálky nekupujeme, používáme jen ty už jednou použité – bublinkové obálky totiž není možné recyklovat
místo nich máme pevné obálky z recyklovaného kartonu, které slouží stejně dobře
Tašky na osobní odběr
všechny jsou samozřejmě ze 100% recyklovaného papíru
Rozhodně. Ano, je to podstatně náročnější a dražší než ta běžná cesta. Ale my to vlastně už neumíme jinak. Nějak si nedokážeme představit, že bychom byli e-shop, který prodává ekologické a přírodní produkty a podněcuje k udržitelnému životnímu stylu, a přitom bychom se sami chovali jinak.
Děláme to z hlubokého přesvědčení, že šetrnost a udržitelnost může prostupovat naše životy na všech úrovních. Že každý jsme integrální součástí celého lidského a planetárního systému a můžeme svým konáním způsobit změnu. Že jednoduše vše začíná u každého z nás.
A co dál?
Určitě nejsme na konci cesty. Máme několik dalších nápadů, kterak se ještě víc přiblížit skutečné zero waste expedici:
Ještě lépe pracovat s krabicemi, výplněmi a obecně odpadem ve skladu. Nějaký odpad samozřejmě produkujeme. Moc by se nám líbilo, kdyby se nám podařilo ho systematicky skartovat a dělat z toho další výplně, které by ovšem byly příjemné na manipulaci i pro zákazníka (což jemná drť určitě není).
Chtěli bychom používat i samolepicí etikety z recyklovaného papíru. Jak na štítky od přepravců, tak i na české přelepky na zboží z dovozu. Už jsme jich několik zkoušeli, ale bohužel nebyly dostatečně kvalitní – nelepily. Budeme se pídit dále.
Ohromně se nám líbí myšlenka systému sběru použitých krabic a výplní od zákazníků. V tuto chvíli to pro nás má smysl v objemu alespoň 50-100 krabic najednou (jinak se to prostě nevyplatí), ale rádi bychom to do budoucna vymysleli i pro nižší objemy. Pokud budeme mít prodejny či showroomy po republice, tak to bude možné realizovat tam.