“Já bych u vás nakoupila, ale to bych musela platit za dopravu.” zní stále velmi často z řad pokukujících návštěvníků snad každého českého e-shopu. Cena za dopravu je stále těžký balvan a Achilova pata všech naplněných elektronických košíků. U nás tomu nebylo jinak. Jak jsme toto téma vyřešili u nás v Econea? Možná vás překvapíme.
Úklid domácnosti. Týden co týden si při něm bereme na pomoc nejrůznější čističe, spreje, odstraňovače či gely. Možná přitom ale ani netušíme, že bychom s nimi mohli nějak škodit sobě či přírodě.
Klasické úklidové prostředky však běžně obsahují škodlivé látky, o jejichž účincích nemusíme mít vůbec ponětí.
Že to jde i jinak, věděly už naše babičky. Vyloudili jsme proto od nich sedm rad na jednoduchou výrobu domácích čističů.
Možná si ze školních lavic pamatujete, že chemické procesy jsou základem celého života. Chemické sloučeniny nás obklopují každý den. Některé přitom člověku prospívají, jiné mu mohou pořádně škodit. Jenže… Kdo se v tom má vyznat? Které produkty obsahují příznivé látky a kterým bychom se raději měli vyhnout?
V ideálním světě by se o to za nás měli postarat výrobci. Tak, aby se na trh dostaly jen výrobky, které nám prospívají a jsou šetrné k planetě. O takovém světě v Econea.cz sníme každou noc. Realita je bohužel odlišná. Potenciálně škodlivé látky můžeme objevit na každém rohu. V oblečení, drogerii i kosmetice. Jak si tedy poradit? Jasně. Obklopovat se přírodními produkty. I mezi nimi jsou však rozdíly…
Slovíčko přírodní totiž mnozí výrobci zneužívají. A my si tak můžeme v dobré víře domů přinést lahvičku s rostlinkou na obalu, ale plnou ropných derivátů a jednou kapkou přírodního výtažku. Obzvlášť u kosmetických přípravků, které si patláme přímo na kůži, je šetrné složení klíčové.
Praní v šetrných přípravcích je tak trochu alchymie. Má často o malinko jiné zákonitosti než šmrdlání v běžných chemických prášcích. Vyžaduje odhodlání, a především jiný přístup k procesu praní. Kdo na to není připravený, může při přechodu na ekologické prací prostředky pociťovat nejistotu a zklamání.
Tak je to i s mýdlovými ořechy. Jedni na ně nedají dopustit, jiní je proklínají. Pojďme si tedy tenhle mýdlový oříšek rozlousknout! V následujících řádcích propereme nejčastější obavy a potíže ekopradlenek. Perou ty mýdlové ořechy vůbec? A jak mohou být eko, když se dováží přes půl zeměkoule? Ale pojďme to vzít pěkně popořádku, od ulepených plodů stromu mýdelníku…
Reklamy nás denně přesvědčují o tom, že i doma musíme být ve střehu. Že jedině úklid s prostředkem, který zahubí veškeré bakterie, nás může uchránit před vážnými nemocemi. V dobré víře se tak vyzbrojujeme všemožnými dezinfekčními prostředky a vedeme válku s neviditelnými mikroby. Ale je to opravdu tak, že na každém kroku číhají zákeřné bakterie, které musíme okamžitě zahubit, nebo zahubí ony nás? Mezi mopy v komoře se šeptá, že i čistota má své hranice…
V tomto článku si proto uděláme pořádek v samotném způsobu uklízení. Bez ochranných rukaviček nadzvedneme víčka běžných dezinfekčních pulírovačů. Řekneme si, proč je někdy lepší válku s bakteriemi prohrát. A vydáme se vstříc šetrnému pulírování s klenotem ekologické drogerie, značkou Bio-D. Tak pojďme na to.
Degradabilní, biodegradabilní, oxo-degradabilní, kompostovatelný, rozložitelný, recyklovaný, recyklovatelný… A dost! Taky už se v záplavě “eko” pojmů, hojně marketingově prezentovaných na obalech výrobků, ztrácíte? Začali jsme se ztrácet i my. Což byl pro nás varovný signál, že takhle ne. Je na čase, abychom vzali otěže rozhodování o správnosti našeho portfolia opravdu pevně do svých rukou. Rozhodli…
Není tomu tak dlouho, co se rostlinné oleje vyskytovaly jen v našich kuchyních a spížích: slunečnicový a řepkový na vaření a smažení, olivový do salátů. Jenže časy se mění a lidé postupně přišli na to, že rostlinných olejů a tuků existuje celá řada a že by byla škoda je používat jen v revíru kuchyně. Když je totiž začneme zkoumat blíže, zjistíme, že dělají hotové zázraky. Jak s pokožkou obličeje a těla, tak s vlasy.
Ale stejně jako se liší kvalita olejů, které používáme při kuchařském kouzlení, může být obrovská propast i mezi jednotlivými oleji pro kosmetické účely. No jo, ale jak oddělit zrno od plev? Jak vlastně poznat skutečně kvalitní kokosový olej nebo bambucké máslo, i když vám ve sklepě nebublá špičková chemická laboratoř?
Po přečtení následujících řádků přestanete tápat ve výběru. A dozvíte se taky, jak jednotlivé tuky a oleje, které nám darovala rostlinná říše, správně používat. Tak, abyste z nich pro tělo vytěžili maximum.
V dnešní uspěchané době, kdy čas jsou peníze, jsme si vše zautomatizovali. Špinavé prádlo hodíme do hranatého přístroje, přidáme odměrku zázračné tekutiny a zmáčkneme čudlík. Po hodině vytahujeme vyždímané, čistoskvoucí a voňavé prádlo. Očekáváme dokonalost. Tu, kterou nám ukazuje spokojená rodina z reklamy na konvenční prací prostředek. Přemýšleli jste ale někdy nad tím, co se za zavřenými dvířky pračky vlastně děje? Jaké chemické koktejly vyzmizíkují skvrnu na vašem tričku? A co všechno jsme schopni obětovat, aby naše prádlo bylo zářivě čisté?
Pojďme si v tom udělat jasno. V tomto článku mrkneme pod ruce pradlenkám dávných dob, posvítíme si na prací lektvary, které do bubnů praček lijeme dnes, a do sucha vyždímáme téma ekologického praní. Můžeme?
Kontroverzní látka EDTA je běžnou součástí drogerie, kosmetiky, potravinářství i nejrůznějších odvětví průmyslu. Potkáváte ji denně i vy. Dokonce tam, kde by vás její přítomnost ani nenapadla.
Využití má však tak široké, že se její bezpečnost stala mezi experty i laiky hojně diskutovaná. Zdá se ale, že mnozí z nás chemií nepolíbených, se v té záplavě informací doslova topí. Z akademických slohů a zašmodrchanin totiž není hned jasné, zda je EDTA vlastně látka neškodná, nebo je strašákem ohrožujícím naše zdraví.
Proto jsme ji, za pomocí odborníků na slovo vzatých, důkladně prozkoumali. A převedli všechny ty nadpozemské vzorečky do srozumitelštiny. Koukněte.
My lidé jsme si v posledních letech zvykli na to, že jakýkoliv mycí prostředek, od šamponu až po mýdlo, vykouzlí dokonale nadýchanou pěnu. Jen hromada mydlinek naši pokožku a vlasy přece zabaví všech nečistot. Nebo ne?
Bohužel NE. Právě to je totiž mýtus, kterým jsou sprchové gely, šampony i ostatní lidští mydlivci opředeni. S pěnou a látkami, které ji způsobují, je to totiž v procesu mytí trochu jinak.
A abyste si mohli zalézt se svým oblíbeným voňavcem do vany v klidu, potřebujete vědět, jaké látky mají vlastně ten zázračný mycí a pěnící účinek. Některé látky nám mohou spíše škodit, zatímco jiné o nás umí pečovat. Pojďte proto celé to záhadné mytí a mydlení prozkoumat zblízka. Nebojte, tyhle řádky nebudou povídání pro chemiky. Naopak vám pomůžou si to s pěnivci v koupelně jednou provždy vyjasnit.
