A zase ty plasty. Jsou postrachem dnešní doby. Možná se jim taky snažíte vyhýbat, ale není to zrovna procházka růžovou zahradou. Jejich chapadla už zasáhla téměř všechna zákoutí lidského života.
Dělat si z plastu strašáka ale může být v mnoha ohledech slepou uličkou. Na celý plastový problém totiž můžeme kouknout ještě z trochu jiného úhlu pohledu…
Člověk se tak moc snaží žít udržitelně. Pro potraviny jezdí do bezobalového obchodu, kam může, chodí pěšky, přísně odmítá plastová brčka i jednorázové kelímky na kafe. Odpad, který po něm zbude, poctivě třídí. Kupuje ekologické výrobky. Žije zkrátka uvědoměle. A věří, že ostatním taky není jedno, jak tenhle svět vypadá.
Jenže se pohybuje v bublině. A tu mu pořád někdo propichuje…
Možností, jak se postarat o vyprazdňování děťátka už je dnes hodně. Bezesporu nejšetrnější variantou k dítěti i planetě je bezplenková komunikační metoda. Hned v závěsu jsou látkové plenky. Ty už sice nejsou pro rodiče takovou zátěží jako za dob našich maminek, je však jasné, že některé metody nejsou pro každého.
Mnozí rodiče zkrátka nemají pro ostražité pozorování dítěte nebo látkování, praní a objevování vyhovujícího systému prostor. Raději proto sáhnou po osvědčené klasice – jednorázových plenkách. Jenže ty mají 2 háčky, o kterých by měl vědět každý rodič, který dobře střeží zdraví svého mrňouska.
Navia je pojem. Alespoň u těch, co tuto neobyčejnou přírodní kosmetiku ze Slovenska zkusili na vlastní kůži. Dnešní doba je přechemizovaná a je těžké se všem těm neznámým látkám bránit.
Martina, odbornice na chemii, která Navii vytvořila, dobře ví, co všechno dokáží nesprávně zvolené výrobky naší kůži i tělu způsobit. Vlastní poznatky ze studií na lékařské a chemické fakultě proto výborně zúročila ku prospěchu nás všech.
Člověk je druh tvořivý. Kromě dobrých věcí však dokáže vytvořit i problémy. Jeden hodně aktuální máme každý den doslova na talíři. Stále komplikovanější otázku zahlcení světa odpady.
Není divu. Vždyť v dnešní době narůstá počet výrobců, a tedy i zboží, které můžeme relativně snadno pořídit. To je v pořádku, máme tržní ekonomiku. Když jsme však jako spotřebitelé spolu s výrobky nuceni kupovat i Himaláje odpadu, něco je špatně.
Úklidu bytu, mytí nádobí a praní špinavého prádla se věnujeme celý život. Proto nad původem a složením pomocníků do domácnosti nejde jen tak mávnout rukou. Žijeme obklopeni lahvičkami, jejichž obsah nemizí spláchnutím do nějaké kouzelné díry, která nikam nevede. Naopak, je napojená pomyslnou pupeční šňůrou přímo zpátky na naše těla.
A tak je potřeba si to konečně přiznat. Od dob našich babiček, které řádily se sodou, citrónem, solí nebo obyčejným mýdlem, se toho hodně změnilo. Běžná drogerie dnes obsahuje i chemikálie, před kterými bychom se měli mít na pozoru.
Na éčka v potravinách už má dnes většina z nás dobrý čich. Orientujeme se v nich a když ne, máme chytré aplikace a seznamy na internetu. Látky v kosmetice jsou ale pro laika pořád ještě jako záhada hlavolamu.
Není se čemu divit. Oproti potravinářství, které používá kolem 300 přídatných látek, je kosmetický průmysl daleko vynalézavější. Počet povolených látek v kosmetice totiž sahá do tisíců (některé zdroje uvádí až 30 tisíc!).
Používáme je jen pár dní v měsíci. Přesto je výběr intimních hygienických potřeb pro zdraví ženy mimořádně důležitý. Ženské sliznice jsou totiž díky svému tenkému povrchu daleko citlivější a dokáží snadno absorbovat větší množství chemikálií než pokožka našeho těla.
Sečteno podtrženo, jedna žena za svůj život použije zhruba 11 tisíc tampónů, nebo vložek. To je dost na to, abychom potřeby intimní hygieny nevybíraly jen podle hezkého obalu a počtu kapiček…
Na začátku všeho byla voda.
A přírodovědec. Johannes Schnorr stál u vzniku značky ekologické drogerie jménem Sonett. A není divu. Byl totiž jedním z prvních vědců, který už v 60. letech minulého století odhalil obrovský rozsah znečištění podzemní vody v Německu. Způsobily ho tehdy povrchově aktivní látky z běžných pracích a mycích prostředků. Výzkum byl pro Johannese tak šokující, že se rozhodl jednat.
Čím dál více lidí si uvědomuje skutečný dopad plastů na naši planetu. Emma Henderson, zpravodajka deníku The Independent, se proto vydala do prvního londýnského obchodu s názvem Bulk Market, kde žádné průhledné fólie nenajdete.
Zajímalo ji, jestli takto vypadá budoucnost nakupování a jestli lze vytvořit domácnost bez odpadu…
