Úklidu bytu, mytí nádobí a praní špinavého prádla se věnujeme celý život. Proto nad původem a složením pomocníků do domácnosti nejde jen tak mávnout rukou. Žijeme obklopeni lahvičkami, jejichž obsah nemizí spláchnutím do nějaké kouzelné díry, která nikam nevede. Naopak, je napojená pomyslnou pupeční šňůrou přímo zpátky na naše těla.

A tak je potřeba si to konečně přiznat. Od dob našich babiček, které řádily se sodou, citrónem, solí nebo obyčejným mýdlem, se toho hodně změnilo. Běžná drogerie dnes obsahuje i chemikálie, před kterými bychom se měli mít na pozoru.

Největší nebezpečí nám hrozí z toxických látek, které při domácím pulírování mohou skrze kůži či dechem přecházet do těla. A právě o těch je tento článek. Kromě možného ohrožení našeho zdraví je tu ale ještě jeden problém. A to nemalý. Znečištění přírody.

Čistota půl zdraví. Nebo ne?

Zatímco se totiž většina chemikálií, které spláchneme do odpadu, v čističkách rozloží, mnoho z nich tomuto procesu odolá. Například z opticky zjasňovacích prostředků zůstává až 50 % látek v odpadních vodách i po průchodu čisticí stanicí, protože tyto chemikálie jsou rezistentní proti mikrobům, které je mají odbourat. Obsahují je běžné prací prášky a gely.

A tak dál tyto a další látky kolují v přírodě jako novodobí potomci neohroženého Herkula. Jsou tu s námi pořád. Skrytí škůdci, co se vrací zpátky do našich potravin a vody. A kruh se uzavírá.

Bohužel, většinou nejde o žádná neviňátka. Před některými látkami už dnes varuje mnoho studií a autorit. Sami jsme si o nich zjišťovali informace a pečlivě je zkoumali. A protože chceme, abyste byli v obraze, sepsali jsme ty nejkontroverznější z nich. Můžete se tak rychle zorientovat a netrávit hodiny louskáním těžce pochopitelných výrazů a zašmodrchanin, abyste si pak mohli koupit ten správný výrobek.

Koktejl, který nám míchají výrobci

Fosfáty, triclosan, ropné deriváty, syntetické vůně a konzervanty, chlór, formaldehyd, EDTA, umělá barviva, optické zjasňovače a mnoho dalších.

Je známo, že hlavní škody tyto látky páchají na centrálním nervovém a hormonálním systému. Výrobci drogerie se sice chlubí dodržováním bezpečnostních limitů a testováním nezávadnosti jednotlivých látek. Ano, i prokazatelně toxické a zdraví škodlivé látky jsou legislativou povoleny a takové výrobky se mohou prodávat. (Pokud je ale v prostředku škodlivá látka obsažena, musí být lahvička označena speciálními symboly.)

Jenže nikdo už nezkoumá účinky toxického koktejlu, který vzniká kombinací chemikálií v jednom výrobku. A už vůbec ne dopady, které má používání více výrobků současně.

Vezměte zdraví do svých rukou. Základ? Orientovat se ve složení

Z pohledu spotřebitele je určitě dobré vědět, CO vám v koupelně ve skutečnosti okupuje poličky. Vždyť jen při použití pouhých deseti konvenčních přípravků denně přijdeme do styku až se 150 ingrediencemi! Včetně krémů, parfémů, čističů, přípravků na nádobí, prášků na praní…

Proto přestaňme být neznalými vítači jakýchkoliv výrobků a začněme se vědomě rozhodovat o svém zdraví a zdraví naší planety. Prvním krokem je vyhýbat se v běžné drogerii těmto látkám:

Povrchově aktivní látky

Také se jim říká tenzidy a patří sem velké množství látek (na výrobcích bývají označeny jako aniontové povrchově aktivní látky, kationtové povrchově aktivní látky, amfoterní povrchově aktivní látky a neiontové povrchově aktivní látky).

Bohužel, z lahviček úklidových výrobků nemusíme v mnoha případech zjistit, jaké konkrétní látky se pod názvem “povrchově aktivní látky„ skrývají.

Pro drogerii totiž existuje směrnice přesně určující, které látky a v jakých případech (podle míry koncentrace) se na obalech mají použít jako „složení“. Legislativa tedy výrobcům neukládá povinnost zveřejňovat zdaleka všechny použité ingredience.

Každý výrobce a dovozce je ale povinen dát k dispozici tzv. datové a bezpečnostní listy, kde detailní složení už uvedeno být musí. U běžných značek lze předpokládat, že povrchově aktivní látky budou rizikové. Jsou totiž většinou levné a účinné.

Výrobci často používají tzv. SLS (sodium lauryl sulphate) či SLES (sodium laureth sulphate nebo sodium lauryl ether sulphate). Tyto dvě přísady jsou běžně přítomné jak v čistících prostředcích, tak i v kosmetice – v šamponech, zubních pastách, sprchových gelech, tekutých mýdlech apod.

I když mohou pocházet z přírodních zdrojů (typicky z kokosového či palmového oleje), zpracovávají se chemickou cestou, při které mohou být kontaminovány 1,4-dioxanem nebo nitrosaminy, podezřelými karcinogeny. Pozor bychom si měli dávat zejména na levné konvenční výrobky, kde je pravděpodobnost kontaminace vyšší než třeba u přírodní kosmetiky, kde jsou tyto látky také povolené.

EDTA a její soli

Díky schopnosti vytvářet komplexní sloučeniny s těžkými kovy EDTA pomáhá odstraňovat tvrdost vody a udržuje dobrou účinnost mycího procesu. EDTA a její soli jsou tedy oblíbené hlavně v mycích a čistících prostředcích a při výrobě mýdel a šamponů.

Tato látka byla nalezena v hojné míře v řekách a jezerech, kde způsobuje rozpouštění usazených kovů a znečišťuje tak podzemní a pitnou vodu. EDTA je podezřelý toxin, který je v přírodě obtížně rozložitelný.

K těm nejtoxičtějším druhům patří disodium EDTA, trisodium EDTA a tetrasodium EDTA.

Syntetické konzervanty

Jedněmi z nejvíc problematických konzervantů jsou Methylisothiazolinone, Methylchloroisothiazolinone a Benzisothiazolinone. Zabraňují růstu bakterií, ale zároveň patří mezi nejsilnější kontaktní alergeny. Jsou považovány za cytotoxické (toxické přímo vůči buňkám). Laboratorní in vitro testy na buňkách savců dokonce naznačují možnou cytotoxicitu.

Patří sem také látky jako je bronopol či DMDM-hydantoin. Posledně jmenovaný uvolňuje formaldehyd, který je nyní hodnocený jako potenciální karcinogen.

I proto jsou konzervanty v EU a dalších zemích jako je Kanada či Japonsko silně regulované v kosmetických produktech.

Chlór

Je známá těkavá látka, která se díky svým antibakteriálním a antivirotickým účinkům nejčastěji používá v čistících přípravcích do myčky, bělidlech, dezinfekčních prostředcích, protiplísňových přípravcích a čističích toalet. Může způsobit dýchací potíže a při kontaktu s amoniakem navíc vytváří toxické, zdraví škodlivé, plyny.

Chlór je také velmi silná žíravina, která může poškodit kůži a oči. V roce 1990 byl označen jako znečišťovatel ovzduší. Silné oxidační vlastnosti chloru způsobují poškození tkání a buňečných struktur a jeho výpary mohou vyvolat popáleniny plic a sliznic.

Do kontaktu by s ním tedy určitě neměly přijít osoby trpící astmatem nebo srdečními potížemi.

Triclosan

Používá se jako přísada antibakteriálních čistících prostředků, zejména mýdel. Bylo zjištěno, že se hromadí v tukových tkáních člověka i zvířat a nejnovější výzkumy potvrzují, že může způsobovat poškození buněk, je narušitelem hormonální rovnováhy a způsobuje vývojové vady.

Je to toxická látka, která může vytvářet karcinogenní nitrosamin. Svým působením mění strukturu bílkovin a genů a vyvolává alergie.

Dále je toxická pro játra a dýchací systém, ovlivňuje funkci štítné žlázy. Čističky odpadních vod neumí triclosan odstranit, proto proniká do řek a jezer, kde je zdrojem toxického působení na vodní organismy, ohrožuje celý ekosystém a potravní řetězec.

Nadužívání a vysoká koncentrace triclosanu v životním prostředí navíc zvyšuje možnost rozvoje antibakteriální rezistence, a tím pádem snížení jeho celkové účinnosti.

Optické zjasňovače

Jsou běžnou součástí čistících prostředků, zejména pracích prostředků. Díky schopnosti přetvářet ultrafialové záření na viditelné světlo v modré části spektra vyvolávají dojem čistšího prádla.

Optické zjasňovače, kterých existuje kolem 400 druhů, mohou být pro člověka toxické, dráždit kůži, způsobovat kožní alergie, vývojové a reprodukční vady. V přírodě jsou špatně rozložitelné, mohou se hromadit a představovat ohrožení vodních organismů. Studie European Ecolabel Comission z roku 2011 zjistila, že postupným rozkladem optických zjasňovačů se mohou uvolňovat metabolity, o jejichž dopadu na životní prostředí toho ještě mnoho nevíme. Další výzkum je tedy potřeba.

Běžná drogerie obsahuje i další potenciálně nebezpečné látky jako syntetická barviva nebo geneticky modifikované organismy. Mějte se před nimi na pozoru.

Naštěstí už dnes existuje spousta výrobců, kterým záleží na tom, s jakými látkami denně přicházíme do styku a vypouštíme do přírody. Takovým fandíme, a proto v našem e-shopu najdete jenom pečlivě prověřené ekologické výrobky, které:

• jsou maximálně šetrné a přívětivé k našemu zdraví a životnímu prostředí,
• mají vysoký podíl přírodních složek,
• nejsou testovány na zvířatech,
• z velké části jsou veganské, menší množství pak obsahuje například včelí vosk nebo mateří kašičku.

Čím tedy uklízet a mýt šetrně?

Pokud z nějakého důvodu nejste fandové nesmrtelné trojice soda, ocet, citrón, vybírat můžete z mnoha ekologických čistících a mycích prostředků. Ekodrogerie se vyrábí na rostlinné a minerální bázi. Většinou z olejů – exotických, jako je kokosový nebo palmový, ale i lokálních, například řepkového či slunečnicového. Také může být na bázi mýdla nebo mýdlových ořechů.

Kde tedy najít takovou drogerii, která nám doma bude opravdovým pomocníkem bez vedlejších škodlivých účinků? Bývá běžně k dostání v obchodech se zdravou výživou. A máme ji i v našem e-shopu. I mezi ekologickou drogerií jsou však velké rozdíly. My proto složení všech výrobků důkladně prověřujeme a uvádíme podrobný popis každého produktu. Nestane se vám tak, že koupíte zajíce v pytli. Omrkněte je:

• Hurá na koupelnu
• Zdravě zářící kuchyň
• Šplíchadla na okna
• Podlaha, ze které se dá jíst
• Prádlo jako ze škatulky
• Neškodné mytí nádobí

A kdyby se vám přeci jen chtělo založit domácí laboratoř, tady je pár osvědčených receptů:

Univerzální čistič povrchů

Smíchejte 500 ml octa, 250 ml vody a 20 kapek přírodního esenciálního oleje. Nalijte do láhve s rozprašovačem a začněte řádit. Tento šikovný pomocník odstraní všechnu mastnotu a nečistoty od koupelny po kuchyň.

Čistící písek

Jednoduše smíchejte citronovou šťávu s takovým množstvím jedlé sody, aby vznikla hustší pasta. Namočte do směsi houbičku a začněte drhnout. Kyselina z citronu má antibakteriální a dezinfekční účinky a působí jako přírodní bělidlo.

Mytí oken

Smíchejte v rozprašovači v poměru 1:1 ocet a vodu. Okna budou zářit už na dálku.

Čistič na podlahu

Do kyblíku s teplou vodou přidejte čtvrt šálku octa. Pozor, pokud máte podlahu dřevěnou, raději ocet nepoužívejte.

Čistič odpadů

Nasypte do odpadu 1 hrnek jedlé sody, zalijte ohřátým bílým octem a nechte působit tak 15 – 30 minut. Pak spláchněte horkou vodou z kohoutku.

Tak ať se vám to doma pění, bublá a deratizuje co nejzeleněji. Nezapomeňte, zdraví a planetu máme jenom jednu.

P.S. Co dělat, když se ve značkách drogerie ještě moc neorientujete…

Pokud chcete být v obraze a vyznat se v šetrnosti jednotlivých značek, jukněte do tohoto jednoduchého přehledu. Prozradí vám, jak zvolit ten správný produkt a značku. Porovnává různé značky ekologické drogerie z pohledu kvality složení produktů, přístupu firmy k procesu výroby a celkového ohledu k životnímu prostředí. Jednoduše rozděluje značky na vstupní úroveň, střední třídu a nejvyšší třídu.

Prosíme, sdílejte článek známým a kamarádům. Ať mají taky zelenější domácnost.

Použité zdroje:

• http://www.cosmeticanalysis.com/cosmetic-ingredients/methylisothiazolinone.html
• http://www.cosmeticanalysis.com/cosmetic-ingredients/edta.html
• https://www.essind.com/general-cleaners/the-chemistry-of-cleaning/
• https://edubirdie.com/blog/how-toxic-are-your-household-cleaning-supplies