Na éčka v potravinách už má dnes většina z nás dobrý čich. Orientujeme se v nich a když ne, máme chytré aplikace a seznamy na internetu. Látky v kosmetice jsou ale pro laika pořád ještě jako záhada hlavolamu. Není se čemu divit. Oproti potravinářství, které používá kolem 300 přídatných látek, je kosmetický průmysl daleko vynalézavější. Počet povolených látek v kosmetice totiž sahá do tisíců (některé zdroje uvádí až 30 tisíc!).

¹

A pak nemáme být z celé problematiky škodlivosti kosmetiky zmatení, otrávení a nakonec i rezignovaní. Je pro nás těžké vyznat se v záplavě krémů, mýdel, šamponů, deodorantů a dalších zkrášlovadel. Natož kvalifikovaně porovnat cenu versus výkon. Mnohdy totiž vyšší cena nerovná se kvalita.

Jenže přesně na to někteří výrobci kosmetiky hřeší – hlavně ti, jejichž produkty najdete v supermarketech nebo třeba v hotelích.

Chápeme to. Zároveň jsme ale přesvědčení, že každý člověk by se měl mezi výrobky orientovat. Jen pak totiž můžete i vy udělat to správné rozhodnutí. Pro sebe, pro svoji rodinu, pro naši planetu. Ať chcete, nebo ne, kvalitu vašeho života zkrátka do velké míry ovlivňuje i kvalita kosmetických produktů, které běžně používáme.

Kde tedy začít, když nechcete nečinně přihlížet, ale žít skutečně zdravě a udržitelně? Potřebujete jednu zásadní věc:

Vyznat se ve složení. Ale jak?

Nebojte. Není potřeba nosit v hlavě tuny znalostí, ani být kdovíjaký odborník. Jen musíte vědět, jaké informace hledat a kde je hledat.

Proto jsme dali dohromady tento jednoduchý rychlý přehled těch nejkontroverznějších látek, který vám orientaci v kosmetických produktech usnadní. Plus pár užitečných a praktických tipů, které vás nasměrují ke zdravější, šetrnější a udržitelnější spotřebě kosmetických produktů.

Je to studnice našich vědomostí, do které můžete kdykoliv nakouknout a poradit se, když si nebudete jistí bezpečností konkrétního výrobku.

A proč je fajn vědět, co si na sebe patláme?

Naše tělo je jako houba. Absorbuje až 60 % všeho, co na sebe namažeme, našplícháme nebo čím se umyjeme.

²

Alergie, imunitní poruchy nebo dokonce v extrémních případech až neplodnost či rakovina. To nejsou jen prázdná slova nebo moderní strašáci, kterými se všichni ohání. Bohužel jde o velice reálné a stále četnější důsledky nadměrného používání jedovatých látek, se kterými denně přicházíme do styku. Nejen v kosmetice, samozřejmě.

Ani chemici, lékaři nebo vědci dnes bohužel netuší, co všechno s námi roky dennodenního kontaktu s chemikáliemi v přípravcích, a zejména jejich kombinování, udělají. Nikdo z nich totiž tyto kombinace netestoval. Nejsou otestovány ani zdaleka všechny používané látky, a dokonce jsou povolené (a stále používané) látky, které několik studií prokazatelně potvrdilo jako škodlivé.

Legislativa bohužel v tomto směru také reaguje často pomalu a opatrně. Postup bývá takový, že u zkoumané látky se nejdříve omezuje maximální množství a až později se zakazuje úplně. I když tedy výrobce legislativu neporušuje, jen dodržování regulací zcela nechrání zdraví naše ani naší Země.

Pokusní králíci jsme mnohdy my, lidi

Silná slova? Rádi bychom, aby to tak nebylo. Stačí ale nakouknout do knihy Tajemství kosmetiky od odborníka na chemii Víta Syrového a hned vám bude jasné, která bije.

Časy našich babiček, které si vystačily s mýdlem a domácím vejcem nebo tvarohem a chemikálie nijak zvlášť neřešily, jsou nenávratně pryč. Dnes máte jako spotřebitelé jeden velký úkol – chránit sami sebe před vynalézavostí výrobců.

Můžete na to jít od lesa a snažit se přiblížit našim babičkám, což je v mnoha ohledech ta nejzdravější a nejekologičtější varianta. Pokud ale nemáte v běžném denním provozu na domácí experimenty čas a kupujete hotové výrobky, je rozhodně na místě znát o nich alespoň základní informace.

Proto teď spolu mrkneme na ty největší a nejčastější hříšníky – škodlivé látky, se kterými se můžete v běžné kosmetice setkat. Jdeme na to. Jasně, srozumitelně, jednoduše… ale ne zjednodušeně.

Jedna důležitá zkratka na začátek. Jen jedna, nebojte.

INCI (International Nomenclature of Cosmetic Ingredients) je alfou a omegou všeho. Je to mezinárodní označení pro složení výrobků. Většinou se na produktech uvádí jako “složení”, případně anglické “ingredients”. Podle platného nařízení EU musí být uvedeno na každém kosmetickém produktu. Je vždy psáno anglicky, v případě některých látek latinsky.

Toto označování chrání především nás spotřebitele a je skvělé, že je pro výrobce povinné. Je ale dobré vědět, že INCI má také několik nedostatků.

Příkladem jsou látky, jejichž obsah je nižší než 1 %. Ty mohou být ve složení výrobku řazeny v libovolném pořadí. Může se proto stát, že koupíte sprchový gel s heřmánkem, kterého ve výrobku bude 0,00nic, a vy to vůbec nepoznáte. Kvůli velkému množství obsažených látek totiž vyjde na heřmánek pozice třeba někde uprostřed celého složení.

Z INCI nezjistíme ani to, jaké látky se skrývají pod označením “Parfum” nebo “Aroma”. Tyto dva názvy totiž mohou označovat jak čistě syntetické vonné látky, které jsou vyrobeny chemicky, tak vůně čistě přírodního původu. A v tom je velký rozdíl.

Nicméně neházejte flintu do žita. Pokud znáte pár nejčastějších škodlivin, na první pohled pak rozpoznáte jasně nevhodný produkt. Tady je tedy seznam těch nejproblémovějších látek.

Čemu se ve složení vyhnout?
Přehled nejškodlivějších látek v kosmetice

KONZERVANTY:

Úkolem konzervantů je chránit výrobek proti množení mikroorganismů. Některé jsou velmi mírné, jiné mohou škodit.

Existují konzervanty přírodního původu, které jsou například schváleny EcoCertem nebo jinými certifikačními autoritami. Mrkněme se teď ale na ty, které jsou velmi rizikové:

Parabeny

Parabeny patří mezi 20 nejčastějších alergenů, způsobují hormonální nerovnováhu a zasahují do přirozené aktivity pokožky. Najdeme je např. v mnohých deodorantech a přípravcích v péči o pleť s označením phenyl-, methyl-, otyl-, butyl-paraben apod.

Triclosan

Je rovněž velmi toxický konzervant. Tato sloučenina chloru narušuje přirozené funkce kůže a při testování na zvířatech (achjoo ?) se zjistilo, že poškozuje játra, ledviny a vyvolává rakovinu. Pozor na něj dejte zejména u zubních past, odličovacích přípravků a antiperspirantů.

Formaldehyd

Nejen samotný, ale také sloučeniny, které ho uvolňují. Jde například o DMDM Hydantoin nebo Glutaral. Formaldehyd má toxické a alergenní účinky, poškozuje buňky a u testovaných zvířat vyvolával rakovinu.

BHA (Butylated Hydroxyanisole) a BHT (Butylated Hydroxytoluene)

Tihle dva vykukové zamezují žluknutí a často se tak využívají všude tam, kde se vyskytuje olej nebo tuk. Nejčastěji je najdete v hydratačních přípravcích a dekorativní kosmetice. Snižují plodnost a mohou vyvolávat rakovinu žaludku.

Methylisothiazolinone a Benzisothiazolinone

Jsou běžně používané syntetické konzervanty, které mají rovněž negativní vliv na lidské zdraví. Jsou označovány jako kontaktní alergeny a jsou cytotoxické (toxické přímo pro buňky, způsobují jejich smrt nebo zánět skrze poškození DNA).

Diazolidinyl Urea, Imidazolidinyl Urea, Methenamine a Quaternium-15

Jsou další konzervanty v přípravcích pro péči o tělo, před kterými bychom se měli mít na pozoru. Uvolňují totiž do těla karcinogenní formaldehyd. Poškozují buňky, způsobují alergie, ničí prospěšné kožní bakterie, jsou karcinogenní a mutagenní.

Do skupiny škodlivých konzervantů patří také vysoce dráždivé a silně alergenní halogen organické sloučeniny. Poznáte je snadno. V názvu mají slovo chloro-, jodo- nebo bromo-.

POVRCHOVĚ AKTIVNÍ LÁTKY:

Někdy se jim také říká tenzidy. Mají schopnost snižovat povrchové napětí, a usnadňovat tak rozpouštění a odstraňování nečistot. Často se proto používají v čistících a úklidových prostředcích, ale také v mýdlech, sprchových gelech nebo šampónech. Tenzidy mohou být vyrobeny z přírodních olejů a tuků, ropných surovin či v důsledku zplyňování uhlí a zemního plynu.

³

Samy o sobě nejsou špatné. Jen je potřeba rozlišovat ty nezávadné, přívětivé (typicky například Sodium Coco Sulfate) a ty, které mohou škodit.

DEA (Diethanolamine), MEA (Monoethanolamine) a TEA (Triethanolamine)

Jsou oblíbené díky svým emulgačním účinkům. Umožňují sice vznik emulze – tj. vodní a olejové fáze –  jsou však bohužel velice dráždivé. Vyvolávají kožní záněty, ukládají se a hromadí ve vnitřních orgánech a také v mozku. V kombinaci s dalšími chemikáliemi mohou být karcinogenní.

SLS / SLES

Tyto nechvalně známé sulfáty patří rovněž mezi tenzidy.

SLS (Sodium Lauryl Sulphate) a SLES (Sodium Laureth Sulphate nebo Sodium Lauryl Ether Sulphate) jsou nejběžnější složkou sprchových gelů, pěn do koupele a šampónů (ale i čistích prostředků do domácnosti), protože pění a odmašťují kůži. Jsou však silně dráždivé a vysušují pokožku.

Pokud hledáte opravdu kvalitní přírodní kosmetiku, přítomnost SLS a SLES je prvním varovným signálem, že výrobek nebude to pravé ořechové. Přestože tyto látky nejsou ještě těmi nejhoršími. Při výběru produktů také myslete na to, že je rozdíl, jestli kupujete například sprchový gel pro děti nebo čistič na podlahy. Kde bude našemu tělu více škodit je asi jasné.

PEG a PPG

Syntetické emulgátory PEG (Polyethylen Glykol) a PPG (Polypropylen Glykol) jsou problematické hlavně tím, že se při jejich výrobě používají velmi jedovaté plyny. Výsledné výrobky tak mohou obsahovat karcinogeny jako např. etylenoxid.

Na obalech je najdete například pod označením PEG-4, PEG-100 Stearate anebo s příponou -eth (Laureth-4, Ceteareth 33, apod.). Jsou jich ale desítky.

Mají emulgační a zahušťující vlastnosti, působí jako změkčovadla, a proto se často používají v šamponech, mýdlech nebo sprchových gelech.

K umělým tenzidům však existuje bezpečná alternativa v podobě cukerných tenzidů (např. Sodium Coco Sulfate, Cocamidopropyl Betaine, Lauryl Glucoside nebo Capryl Glucoside), které jsou vyrobeny z rostlinných olejů a sacharidů. Vyhledávejte tedy raději výrobky s těmito sloučeninami.

DALŠÍ ZÁŠKODNÍCI:

Silikony

Silikony bývají velmi levné, nalezneme je proto hlavně v méně kvalitní kosmetice. Tyto sloučeniny křemíku se označují příponami – silicon, -cone, -silanol, -silane, -siloxane apod.

Potíže způsobují hlavně přírodě, protože nejsou téměř vůbec biologicky odbouratelné a čističky odpadních vod si s nimi neporadí. Končí tak v řekách, oceánech, rybách, a následně u nás na talíři.

Soli hliníku

Se proslavily svým častým výskytem v deodorantech. Není ale hliník jako hliník. Některé soli škodí, jiné jsou bezpečné.

Mezi nejškodlivější patří: Aluminum Chlorohydrate, Aluminum chlorid, Aluminum sesquichlorohydrate, Aluminum Starch Octenylsuccinate nebo Aluminum Lactate.

Tyto soli jsou většinou toxické, dráždí pokožku, mají mutagenní a karcinogenní účinky, uzavírají póry a brání přirozené detoxikaci. Člověk se díky nim sice méně potí, ale naše kůže potřebuje dýchat a přirozeně se čistit. Je tedy dobré kupovat deodoranty, které obsahují jen bezpečné soli hliníku. Těmi jsou např. Potassium alum či Aluminum hydroxid.

Chemické filtry a nanočástice

Oxybenzone, Avobenzone, Oxyphenone, Benzophenone, Methoxicinnamate jsou nejčastěji používané chemické filtry do přípravků na opalování. Bohužel podle posledních studií tyto filtry podporují vznik volných radikálů, které mohou poškozovat DNA, způsobovat narušení hormonální rovnováhy a vyvolávat rakovinu, namísto aby nás před ní chránily.

V opalovacích přípravcích jsou rovněž velmi problematické nanočástice. Ty se používají proto, aby se krémy lépe roztíraly, ale je u nich zvýšené riziko, že projdou kůží a způsobí v těle neplechu.

Minerální oleje a parafíny

I když název zní docela vznešeně a slibně, ve skutečnosti se jedná o zbytky destilace ropy. Minerální oleje a parafíny jsou velmi levné a na kůži vytvářejí neprodyšný film. Tyto látky se dávají do souvislosti s rostoucím výskytem rakoviny kůže. Navíc jsou velmi špatně biologicky odbouratelné.

Na obalu je nejčastěji poznáte podle označení Paraffin, Paraffinum Liquidum, Cera Microcristallina či Mineral Oil. Běžně je najdete v krémech na kůži a velmi často i v produktech pro nejmenší děti. Bohužel i v těch, které vám doporučí dětský lékař a jsou k dostání v lékárně (jak jsme zjistili vlastní zkušeností).

Některá barviva s označením CI (plus pětimístné číslo), P-phenylenediamine

Velmi riziková jsou také různá chemická barviva, nejčastěji jsou označena jako CI s čísly. Ne všechna barviva s tímto označením jsou však škodlivá. Pod zkratkou CI nalezneme i zcela bezpečná barviva přírodního původu.

Je proto vhodné si při zkoumání barviv vzít k ruce tabulku objasňující jejich původ a hodnocení bezpečnosti konkrétní sloučeniny. Najdete ji například v knize Tajemství kosmetiky od Víta Syrového. Kvalitní informace o jednotlivých látkách také shromažďuje web EWG (Environmental Working Group) nebo Cosmetic Analysis, což je ale placená databáze.

Důležité je však vědět, že nejhorší v kategorii barviv jsou tzv. azobarviva (spadají také mezi barviva s označením CI). Jsou to syntetické sloučeniny vyráběné z frakcí ropy. Bylo prokázáno, že díky jejich schopnosti přechodu z kůže do krve poškozují játra a zvyšují riziko rakoviny. A to speciálně u žen, které si barví vlasy.

Velmi škodlivé jsou i barvy z uhelného dehtu obsahující soli těžkých kovů. Dráždí kůži, zadržují toxiny v těle, a jsou taktéž prokazatelně karcinogenní.

EDTA a její soli

Díky schopnosti vytvářet komplexní sloučeniny s těžkými kovy EDTA odstraňuje tvrdost vody a udržuje dobrou účinnost mycího procesu. EDTA a její soli jsou tedy oblíbené hlavně v mycích a čistících prostředcích a při výrobě mýdel a šamponů.

Tato látka byla nalezena v hojné míře v řekách a jezerech, kde způsobuje rozpouštění usazených kovů a znečišťuje tak podzemní a pitnou vodu. EDTA je podezřelý toxin, který je v přírodě obtížně rozložitelný.

K těm nejtoxičtějším druhům patří disodium EDTA, trisodium EDTA a tetrasodium EDTA.

Na konec tohoto seznamu bychom ještě rádi upozornili na dva potížisty:

1. Phenoxyethanol

Velmi často používaný konzervant. Není tak problémový jako výše uvedené látky – v hodnocení webu CosmeticAnalysis je označován oranžově – tj. méně doporučený. Může ale potenciálně způsobovat alergie a podráždění kůže. Proto pokud tuto látku ve složení zachytíte, určitě zpozorněte a zkoumejte, zda se nejedná o celkově nevhodný produkt.

2. Mikroplasty 

Bývají součástí kosmetických přípravků, které mají za úkol odstranit odumřelé buňky z pokožky, zejména peelingů. Mikroplasty jsou zdrojem znečištění řek, moří a oceánů, odkud je už nelze odstranit. V některých zemích jsou mikroplasty zakázané.

Ve složení je najdete pod označením polyethylen (polyethylene – PE), polypropylen (polypropylene – PP), polyethylentereftalát (polyethylene terephthalate – PET), polymethylmethakrylát (polymethyl methacrylate – PMMA), polytetrafluorethylen (polytetrafluoroethylene – PTFE) nebo nylon.

Tak co. Máte z toho hlavu jako pátrací balón? Nezoufejte, pro zjednodušení jsme pro vás připravili tabulku, kterou si můžete vytisknout a pověsit třeba na ledničku.

TAHÁK: NEJČASTĚJI POUŽÍVANÉ PROBLÉMOVÉ LÁTKY V KOSMETICE

(Je jich ale daleko víc, podrobný přehled najdete například v knize Tajemství kosmetiky.)

A teď už pozitivně. Nová naděje pro naše zdraví

Víme, působí to hrůzostrašně, když člověk čte o všech těch chemikáliích a jejich účincích. Nevěšte ale hlavu. Cesta ven z toho bludného kruhu potenciálně škodlivé kosmetiky není složitá.

Všechno teď máte ve svých rukou. Dalším krokem, který potřebujete udělat, je začít kupovat kvalitní přírodní kosmetiku. Ale pozor! Při výběru musíte klást důraz na „kvalitní.“ Spojení „přírodní kosmetika“ totiž není nijak regulováno, a tak si ho na výrobek může dát úplně kdokoliv. I kdyby byl produkt přírodní jen ze 30 %.

Naštěstí je už dnes na trhu spousta značek, kterým člověk ani příroda nejsou lhostejní. Vyrábí ekologickou drogerii a kosmetiku na rostlinné bázi. Vyzkoušejte, uvidíte, že se vám k těm „umělým“ lahvičkám už nebude chtít vracet zpátky.

Tady jsou 2 jednoduchá vodítka, která vám pomůžou vybírat mezi výrobky správně:

1. Koukejte po certifikovaných produktech

Jen těžko tak šlápnete vedle. V přírodní kosmetice existuje několik důvěryhodných certifikátů, které zaručují kvalitu produktu. Jsou to například tyto čtyři následující.

EcoCert

Jedna z nejpřísnějších certifikací kosmetiky (a dnes i drogerie), která důsledně hlídá kvalitu surovin, jejich původ a čistotu. Najdete ho u značek jako Urtekram nebo Eco Cosmetics.

CPK (Certifikovaná přírodní kosmetika) nebo CPK BIO

Jsou české certifikáty a jedny z těch přísnějších. Zaručují, že výrobek obsahuje suroviny přírodního původu – minimálně 85 % u CPK a  90 % u CPK bio.

⁴

Zároveň garantují, že výrobek neobsahuje látky s podezřením negativního vlivu na zdraví a suroviny, jejichž výroba nadměrně zatěžuje životní prostředí. Má je například značka Nobilis Tilia.

NaTrue

Další z přísnějších evropských standardů pro přírodní biokosmetiku, který zaručuje, že produkt smí obsahovat pouze složky přírodního původu, deriváty přírodních složek a výjimečně i přírodně identické látky. Tuto certifikaci mají například výrobky značky Lavera.

BDIH

Tento certifikát garantuje použití výhradně surovin přírodního původu, ideálně v BIO kvalitě. Klade důraz především na srozumitelné informování zákazníka.

Všechny zmíněné certifikáty však hlídají ještě daleko více parametrů. Sondu mezi lejstra přírodní kosmetiky a drogerie jsme proto udělali v samostatném článku. Prolistovat ho můžete tady.

2. Vybírejte nejlépe 100% přírodní kosmetiku

Pokud je kosmetika 100% přírodní, bývá to na ní uvedeno. Nemusí mít nutně certifikáty, ale 100% podíl přírodních surovin ve výrobku je známkou toho, že výrobci není jedno, co do svých lahviček plní. Příkladem je třeba slovenská značka Kvitok (dříve Navia), jejíž výrobky jsou naprosto výborné, ručně a s láskou vyráběné. Sami je používáme a jsme navýsost spokojení.

Anebo si kosmetiku vyrobte doma sami

Když máte čas a chuť, je domácí výroba skvělou variantou. Jednoduše proto, že víte, co jste si do výrobku namíchali. A není ani nijak složitá. Tady je pár tipů na domácí kosmetiku od naší Léni, která si ji sama vyrábí už roky a má s ní skvělé zkušenosti:

“Šampon”

Smícháme 3 lžíce žitné chlebové mouky s vlažnou vodou a vytvoříme kašičku bez hrudek. Naneseme na vlasy, začínáme od kořínků a myjeme pokožku hlavy, potom až konečky vlasů.

Vlasy je třeba důkladně opláchnout, jinak z nich budete po zbytek dne drolit mouku 🙂

Pro blonďaté vlasy je vhodný odvar z heřmánku – dvě hrsti heřmánku přelijeme vroucí vodou a necháme 15 minut louhovat, pak scedíme. Až bude vlažný, opláchneme jím vlasy.

Pozor – při pravidelném používání může vlasy zesvětlit, „vyšisovat“ jako od sluníčka.

Na posílení vlasů se zase hodí kopřiva. Ta se den dopředu namočí do vlažné vody a pak se scedí a vodou se přelijí vlasy po umytí.

Domácí tělový krém

Stejný díl bambuckého a kakaového másla rozehřejeme ve vodní lázni. Přidáme 1/2 dílu mandlového oleje. Až směs trošku vystydne, přidáme pár kapek oblíbeného éterického oleje, nebo vitaminu E.  Dáme do ledničky na 30 minut ztuhnout. Pak můžeme vyšlehat a máme jemný krém.

Domácí deodorant

Použijeme stejný díl jedlé sody, kukuřičného škrobu a kokosového oleje + pár kapek éterického oleje podle libosti.

Nejdříve rozehřejeme kokosový olej ve vodní lázni a pak pomalu vmícháme škrob a sodu, aby se netvořily hrudky. Nakonec přidáme esenciální olej, nalijeme do dózičky a dáme ztuhnout do lednice.

Další užitečné tipy pro každého zeleného hrdinu:

• Pro další návody mrkněte třeba na Home-Made.cz nebo brouzdejte u Jedenácti koček.
• Pokud rádi nakupujete bezobalově, obchody s kosmetikou i drogerií bez obalu rostou jako houby po dešti. Najděte si ten ve svém okolí.
• Udělátka a komponentyna domácí tvoření přírodní kosmetiky najdete tady. Pro výrobu domácí drogerie zabrouzdejte tu.
• A jestli se chcete zbavit svojí staré „chemo-kosmetiky,“ nedávejte ji do koše. Zajděte si na nejbližší sběrný dvůr (třeba tady), kde ji můžete bezplatně vyhodit. Do kontejneru na nebezpečný odpad (ťuk na čelo!). Případně ji darujte lidem, kteří mají hluboko do kapsy, třeba tudy.

Prahnete po informacích?

Jestli máte chuť ponořit se do celého tématu ještě hlouběji, doporučujeme začít u těchto skvělých zdrojů informací:

Kniha Tajemství kosmetiky od odborníka na chemii Víta Syrového. Je nabitá podrobnými informacemi o látkách v kosmetice. Zjistíte, kterým se vyhnout a které jsou naopak v pořádku. Pomůže vám zorientovat se v často nepřehledném složení na obalech výrobků. Najdete v ní i tabulku s hodnocením (ne)bezpečnosti jednotlivých látek.

A nebojte, čte se úplně sama. My ji zhltli skoro na posezení.

Internetové zdroje:

• EWG (Environmental Working Group) – databáze a hodnocení látek zdarma
• Cosmetic Analysis – výborná, avšak placená databáze
• PubMed – databáze vědeckých studií

Další zdroje informací, ze kterých jsme sami čerpali, najdete také na konci tohoto článku.

Bylo to výživné, co. Díky, že jste dočetli až sem!

A nakonec ještě jedna věc. Moc dobře víme, že si tu můžeme psát, co chceme. Ten, kdo má ale skutečnou sílu něco změnit, jste vy sami. Úplně každý, i ten nejmenší, osobní krůček, kterým se rozhodnete nekoupit další běžnou lahvičku, nakonec povede k velké změně.

Postupně totiž svým spotřebitelským chováním i vy donutíte výrobce, aby více dbali na to, čím lahvičky plní. Aby nám nedělali z domovů chemickou laboratoř a naše těla byla zdravější a příroda čistší. To stojí za trochu úsilí, ne?

Tak držíme palce, ať se daří. Už teď jste příkladem toho, že to jde jinak. Že nezájmu ubývá a sny o lepším místu k žití se plní. My sníme a konáme každý den. Ohromně nás to naplňuje a baví!

---

P.S. Složení kosmetických výrobků už dnes není lhostejné spoustě lidí. Stejně jako vy nechtějí svěřovat svoje zdraví výrobcům. A i když je teď zrovna nevidíte, můžete si být jistí, že tu jsou s námi – na blogu, Facebooku, v našem e-shopu. Začíná jich být velká lavina. Tak se ničeho nebojte a pojďte do toho taky. Nejste v tom sami.

A jestli máte chuť, napište nám do komentářů trochu inspirace. Kam chodíte nakupovat? Co si doma vyrábíte? Co všechno už jste v životě změnili?

Pošlete článek dál. Třeba pomůže vašim kamarádům a známým

Další použité zdroje:

Informace o škodlivých látkách:

• http://www.cosmeticanalysis.com
• https://www.ewg.org/skindeep/2011/04/12/why-this-matters/#.WqKGUReGx24
• https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/
• http://www.safecosmetics.org
• http://www.toxicology.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=940