Barva na stěnách v našem obýváku. Mýdlo, kterým si denně mydlíme ruce. Řasenka, bez níž ráno nevyjdeme do ulic. Co mají tyhle běžné věci našeho každodenního života společného? Schovává se za nimi skrytá cena, kterou jsme neplatili my. Zaplatila ji za nás zvířata. Bolestí, utrpením, možná i svým životem. Každý den totiž při testování látek a produktů určených pro nás – lidi – trpí na světě tisíce zvířat. Věříme, že je potřeba o tom nahlas mluvit. Proto jsme se do tématu ponořili, pohovořili si s odbornicí Barborou Bartuškovou Večlovou z organizace Svoboda zvířat a sepsali jsme pro vás následující řádky.

V tomto článku společně odkryjeme kořeny experimentů na zvířatech a ujasníme si, jak se to má s testováním v současnosti. Mrkneme se, jak moc neprůstřelný je zákaz testování kosmetiky na zvířatech v Evropské Unii. Prozradíme vám důvody, proč v Econea skálopevně stojíme na straně odpůrců testování. A ukážeme vám, jak se můžete vydat cestou bez krutosti na zvířatech i vy. Připraveni?

Tvorové bez rozumu a citu, nebo bytosti hodny svých práv?

Pro pořádek si pojďme nejdříve vyjasnit, o čem je vlastně řeč. Testování na zvířatech znamená: používání zvířat jako subjektů k testování efektů určitých látek či sloučenin předtím, než jsou použity na člověku. Zvířata jsou při nich nucena k něčemu, co jim pravděpodobně způsobí bolest, utrpení, trvalé následky či smrt.¹

Zákroky na zvířatech k poznávání funkcí lidského těla

Experimenty na živých organismech zpočátku pomáhaly objasnit fungování lidského těla. Prováděli je už ve starověkém Řecku. Filozof Aristoteles například věřil, že zvířata postrádají rozum, a proto se na ně pojem spravedlnosti a nespravedlnosti nevztahuje.² Že zvířata jsou “automata”, která nemohou zažívat bolest či trpět tak jako lidé, tvrdil francouzský filozof René Descartes. I on příležitostně experimentoval na živých zvířatech. A že je to srdce, nikoli plíce, které cirkuluje krev, objevil v 17. století díky experimentům na zvířatech anglický doktor William Harvey.³

Za otce moderní experimentální medicíny je pak považován francouzský fyziolog Claude Bernard.⁴ Věřil, že benefity pro člověka převýší stinné stránky experimentů. A pokusy na zvířatech opravdu lidem pomohly, například v oblasti transplantace orgánů, antibiotik či léku na černý kašel.

Tragédie netestovaných léků

Ve 20. století pak nabralo na důležitosti toxikologické testování na zvířatech. Spouštěčem byly tragédie, při kterých netestované léky usmrtily stovky lidí a způsobily vrozené defekty u dětí.⁵ Obavy z působení pesticidů na člověka pak daly vzniknout dlouhému seznamu testů na zvířatech v 70. a 80. letech.⁶

Hlasy za práva zvířat

Ve světě se ale průběžně objevovaly také hlasy odporu. Ty vyústily v přijetí zákonů na ochranu zvířat (ve Velké Británii roku 1822) a nařízení regulující testování na zvířatech (Cruelty to Animals Act ve Velké Británii roku 1876). Hnutí za práva zvířat později podpořil knihou Animal Liberation australský filozof Peter Singer. V roce 1975 v ní popularizoval pojem “speciesismus”. Vyjadřuje druhovou nadřazenost a chování dle Singera srovnatelné s rasismem, sexismem a dalšími formami bezpráví.⁷

Jak jsme na tom s testováním dnes?

Výzvy k omezení testování na zvířatech jsou rok od roku výrazněji slyšet i z vědeckých kruhů, přesto je ve světě testování na zvířatech stále běžnou praktikou.⁸ Testuje se v lékařství, farmaceutice, biomedicíně, kosmetice, drogerii, ale také v potravinářství a v průmyslu. Většina testů na zvířatech dnes přitom není požadována zákonem.

• V České republice hranice nastavuje zákon na ochranu zvířat 246/92 Sb., který zapracovává také směrnici EU 2010/63/EU.⁹
• Stanovuje podmínky provádění pokusů na zvířatech i povinnost použití alternativních metod, pokud jsou schválené.
• V současnosti je u nás zakázáno:
  • Testování na lidoopech. Jedná se o šimpanze, gorily, orangutany a gibony, a to s výjimkou testování závažných onemocnění člověka. Stejný zákaz existuje také na Novém Zélandu.
  • Testování kosmetických produktů. Zavedly ho také další země jako Izrael, Turecko, Indie, Taiwan, Jižní Korea, Nový Zéland a Guatemala. Na cestě k zákazu testování kosmetiky na zvířatech je také Rusko, Ukrajina, Argentina, Chile, Kolumbie, Kanada, Brazílie, Japonsko, USA a Austrálie.

5 háčků zákazu testování kosmetiky v Evropské Unii:

Od března 2013 nesmí být v zemích Evropské Unie prodávány žádné kosmetické výrobky, které by byly testovány na zvířatech. Zákaz se týká také jednotlivých surovin či kombinací surovin, které se k výrobě kosmetiky užívají. Ačkoli se kompletním zákazem Evropa stala inspirací ostatním zemím světa, má tento zákon několik háčků:

1. I v Číně se ale začínají věci hýbat správným směrem. Organizace Cruelty Free International a KnudsenCRC spustily pilotní projekt Leaping Bunny. Ten má umožnit netestujícím kosmetickým společnostem prodávat produkty i v Číně.¹⁰
   Chybí efektivní kontrola. Dodržování zákazu je v kompetenci jednotlivých členských států EU. Ty ale nemusí mít potřebné znalosti či finance na efektivní kontrolu, zejména pokud jde o kosmetické produkty dovážené do EU ze zahraničí.¹¹
2. Značky testují pro odběratele v jiných částech světa. Kosmetický výrobek zakoupený v EU stále nemusí být zcela bez krutosti. Vaše oblíbená značka sice pro evropský trh netestuje, pro ten čínský ale možná ano. V 80 % států světa zatím zůstává testování kosmetiky na zvířatech legální.¹² A obří země jako je Čína naopak po dovezených kosmetických přípravcích vyžaduje, aby byly otestovány. 
   Pouhým okem to ale v obchodě většinou nezjistíme. Na webových stránkách výrobců či značek si dejte pozor na sdělení typu: „netestujeme, s výjimkou legislativních požadavků v některých částech světa“. Seznam značek, které netestují ani za účelem dovozu do zemí jako je Čína, najdete tady.
3. Zákaz se týká pouze složek pro použití v kosmetice. Pokud je tedy daná složka určena pro jiný účel, může být na zvířatech testována a později použita i v kosmetice.¹³
4. Zákaz má několik výjimek. Evropská chemická agentura (ECHA) REACH je zákonu netestování na zvířatech nadřazena. Proto se zákon nevztahuje na testy vlivu látek na životní prostředí a na testy bezpečnosti práce (pracovníků, kteří nakládají s danou látkou). Ve výsledku tedy kosmetický průmysl může stále používat látky testované na zvířatech, pokud byly testované za těmito konkrétními účely.¹⁴ 
   Ve skutečnosti byla v minulosti testována na zvířatech každá ingredience, včetně vody. Na tom se již nedá nic změnit. Pokud tedy hovoříme o netestovaných složkách, jedná se o takzvané “nové testování”, kdy se společnosti zřeknou provádění pokusů na zvířatech do budoucnosti, od pevně určeného data.
5. Vztahuje se pouze na kosmetiku. Nezohledňuje tedy široké spektrum domácí drogerie jako jsou prací prášky, čističe atd.

Každý rok při testování trpí a zahynou desítky milionů zvířat

Myši, potkani, ryby a obojživelníci, králíci, morčata, hospodářská zvířata, psi, kočky a primáti. Bílí králící jsou nejčastější volbou při testech oční dráždivosti. Vytváří totiž menší množství slz než jiná zvířata a díky chybějícímu očnímu pigmentu u albínů lze lépe vidět výsledky testování. Kočky jsou nejčastěji používané pro neurologické výzkumy. Biomedicínské výzkumy využívají psy, pro mírnou povahu především bígly. Primáti, odchyceni v divočině nebo účelně pěstěni, nejčastěji prochází toxikologickými testy, studiemi AIDS a žloutenky, neurologickými a reprodukčními výzkumy.¹⁵

Přesný počet testovaných zvířat není známý. Data o pokusných zvířatech totiž shromažďuje pouze malá část zemí. Odhaduje se ale, že v roce 2015 bylo pro vědecké účely na celém světě použito nejméně 192,1 milionů zvířat. ¹⁶ V České republice se za rok 2019 k pokusům použilo 236 000 zvířat. ¹⁷Nejčastěji laboratorní myši, potkani, slepice a danio pruhované mezi akvaristy známé jako zebřička. V Česku je dnes 85 firem a chovů zvířat určených k laboratorním účelům.¹⁸

Nejběžnější pokusy, které zvířata musí podstupovat

Každé pokusné zvíře je použito pouze jednou, buď zemře v průběhu pokusu nebo je na konci testu usmrceno, aby mohlo být pitváno. Zde jsou příklady nejběžnějších testů toxicity. Provádí se nejčastěji na myších, králících nebo psech.

Proč by mělo testování na zvířatech patřit minulosti?

1. Nespolehlivost výsledků

“…zvířata nebyla pro pokrok medicíny tak zásadní, jak často tvrdí zastánci pokusů na zvířatech. Velký podíl testů byl navíc zavádějící a končil stažením léků, někdy na dlouhé roky, které byly nakonec velice přínosné pro lidstvo, anebo schválením léků, které byly neškodné pro zvířata, ale lidem způsobily utrpení či smrt.” Jane Goodall²¹

• Zvířata a lidé se značně liší svou anatomií, fyziologií i metabolismem. Je proto nemožné předpovědět, zda člověk bude na testované látky reagovat stejně jako zvíře.

• Látka, která při testování zvířatům ublíží, může stále projít na trh, kde se použije v produktech pro lidi.
• A naopak. Látky, které projdou jako bezpečné při testech na zvířatech, mohou vážně ohrozit lidské zdraví. Situací, kdy například testované léky způsobily zdravotní problémy či úmrtí lidí je bohužel velké množství (preparáty Lipobay²², Vioxx²³, Trasylol²⁴, Acomplia²⁵ a TGN1412²⁶ a mnoho dalších).
  Rakovinu již umíme vyléčit dlouhá desetiletí, ale pouze u myší, žádné z léků na člověka nezabírají.²⁷ Podle studie jedné farmaceutické firmy, by bylo při výzkumu karcinogenních látek spolehlivější hodit si mincí. Pouze 5 – 25 % zkoumaných látek zhoubných pro člověka totiž mělo podobně nepříznivý vliv na pokusná zvířata.²⁸
• Americký Národní institut zdraví (NIH) uvádí, že 95 ze 100 léků, které úspěšně projdou testováním na zvířatech, selžou během klinických testů na lidech. Buď jim způsobí nepříznivé účinky nebo na nefungují vůbec.²⁹
• Důležité aspekty vzniku lidských onemocnění jako strava, životní návyky, konzumace léků a drog, negativní vliv životního prostředí, stres a psychologické a sociální faktory nejsou brány v potaz a u zvířat se simulují uměle.I proto mohou být výsledky pokusů na zvířatech při aplikaci na člověka zavádějící.
• Výzkum založený na experimentování se zvířaty opakovaně selhává. Mnoho studií již prokázalo, že pokusy na zvířatech zdržují lékařský pokrok a mohou být pro člověka nebezpečné.^30 31

2. Etika

Pokusy na zvířatech degradují zvířata na pomůcku či věc na jedno použití. “Jednoho dne… až si děti našich dětí přečtou o tom, k čemu docházelo ve 20. století v laboratořích, pocítí stejnou hrůzu a krutost jakou cítíme my, když čteme o zvěrstvech římských gladiátorských arén nebo o obchodu s otroky v 18. století.” Peter Singer, Animal Liberation, 1975

• Laboratorní myši mohou v lidech vyvolávat dojem, že nezažívají bolest nebo trápení tak jako jiná zvířata. Hlodavci si totiž vyvinuli chování, které ukrývá jejich slabosti před predátory. Nejsou tedy jako psi, kteří vám dají jasně najevo, že se něco děje, že je něco bolí.³²
• Spousta lidí se mylně domnívá, že potřeba přirozeného prostředí se z laboratorních zvířat zcela vytratila. Není to ale pravda. Bylo zdokumentováno, že když vypustíte do přírody laboratorní potkany, ihned si začnou vytvářet doupě, stavět hnízdo a budovat vlastní společenství.³³
• Studie ukazují, že u 89 % primátů se kvůli nedostatku podnětů a stresu vyvine neurotické chování, jako je nepřetržité točení v kruhu, houpání zepředu dozadu a sebepoškozování ve formě vytrhávání vlastní srsti nebo kousání.³⁴
• Je potřeba si položit základní otázku: Co nám dává právo povyšovat se nad jiné živočišné druhy, diskriminovat je a způsobovat jim utrpení?
• Ale co když přínos pro lidstvo převýší škodu, kterou působíme zvířatům? Tento argument bere v potaz výsledek experimentů, který ale nikdo nemůže dopředu odhadnout. Pokud jsou dostupné alternativní způsoby testování, navíc spolehlivější než pokusy na zvířatech, neměly by testování na zvířatech nahradit?

3. Alternativní způsoby testování

Metody bez použití zvířat již existují. K pokusům se mohou používat například:

• Uhynulá zvířata.
• Uměle “vypěstované” orgány.
• Buněčné a tkáňové kultury.
• Mikročipy. Ty kombinují výhody počítačů a metod “ve zkumavce”.
  V systému miniaturních kanálků a komůrek jsou mikročipy osídlené lidskými buňkami. Takto je možné testovat účinky látek na jednotlivé orgány, a zároveň sledovat, jak jsou látky metabolizovány a zda jsou při jejich metabolizování produkovány toxické odpadní produkty.³⁵
• Počítačové modely. V kombinaci s lidskými buňkami jsou schopné podat informace o struktuře, účincích a toxicitě testovaných látek.³⁶

Jenže…

• Pokusy na zvířatech slouží farmaceutickému průmyslu, pomáhají mu zbavit se odpovědnosti. Pokud se u nějakého léku objeví nežádoucí vedlejší účinky, farmaceutická společnost se může odvolat právě na provedené pokusy na zvířatech.
• Pro výzkum bez využití zvířat není v současné době dostatek finanční podpory. Státy EU by měly finančně podporovat vývoj alternativ. V reálu je podporuje jen jedna třetina zemí. Česká republika nikoli.
• Na vině jsou také zdlouhavé schvalovací procedury, které brání rychlejšímu zavádění alternativních metod do praxe. Proces schvalování obnáší porovnávání výsledků s výsledky testů na zvířatech a trvá dlouhé roky (výjimkou není 10-15 let).
• Zvyk je železná košile. Někteří výzkumní pracovníci nejsou nakloněni alternativním způsobům jen proto, že jsou zvyklí testovat na zvířatech.
• Testování na zvířatech jsou v některých odvětvích nařízena zákonem a k některým testům nejsou schválené alternativy.

Jak můžeme pomoci my sami?

Nemusíte čekat, až se změní legislativa. Stejně jako v ekologickém chování, můžete začít u sebe i v tomto případě. Jak? Pořizujte si netestované produkty. Svým nákupem tak podpoříte firmy, které se rozhodly jít etickou cestou. Jak je ale zaručeně poznat?

Tady je 7 rychlých tipů:

1. Hledejte označení HCS a HHPS. Jediná 100% jistota jsou totiž certifikáty HCS (u kosmetických produktů) a HHPS (u drogerie). Jedině ty vám dnes zaručí, že produkt ani jeho složky nebyly testované na zvířatech. Pouze tyto certifikáty totiž zahrnují pravidelné audity výrobců. I bez testů na zvířatech jsou výrobky bezpečné. Firmy používají známé složky otestované v minulosti, nebo nové látky otestované pomocí alternativních metod. Aktualizovaný seznam všech značek s certifikátem HCS a HHPS naleznete tady anebo tu.
2. U jiných certifikátů buďte obezřetní. Na trhu existuje řada dalších certifikátů (PETA zajíček, Vegan Society), mezi jejichž kritéria patří netestování na zvířatech. Vydavatelé certifikátů se ale v tomto směru většinou spoléhají pouze na čestná prohlášení učiněná firmou, která o certifikát žádá. Netestování dál nijak neověřují. Zde je přehled nejčastějších certifikátů, které můžete nalézt na výrobcích.
3. Nenechte se obalamutit. Dejte si pozor na oznámení, že finální produkt nebyl testován na zvířatech. Důležité je zde slovo “finální”. V překladu to znamená, že ačkoli konečný produkt testován nebyl, některé jeho složky mohly být.
4. Mějte přehled. Pokud se chcete ujistit, že vaše oblíbená značka netestuje, zamiřte na webové stránky organizace PETA.
5. Nakupujte své produkty u prodejců, kterým záleží na etičnosti prodávaného zboží a své dodavatele a značky prověřují.
6. Pořizujte si co nejpřírodnější výrobky s jednoduchým složením. Ačkoli i přírodní produkty a ingredience se musí testovat, výrobci přírodních produktů zpravidla používají známé, již existující ingredience, které nevyžadují nové testy.
7. Vyzvěte svého oblíbeného výrobce bez certifikátu HCS/HHPS, aby o něj zažádal. V České republice ho má právo udělovat pouze občanské sdružení Svoboda zvířat. Potřebné informace o schválení v rámci schémat HCS a HHPS najdete zde.

Děkujeme, že jste dočetli až sem. Pro nás v Econea je toto téma srdcové. I kdybychom sérií článků o živočišných surovinách navedli k životu bez “skryté krutosti” jen jediného člověka, je to pro nás výhra. V Econea.cz jsme udělali jasné rozhodnutí už dávno. Produkty, které obsahují živočišné suroviny nebo složky testované na zvířatech, nemají v našem sortimentu místo.

Jsme proti jakémukoliv zneužívání a týrání zvířat. Necítíme, že bychom na to jako lidé měli právo, a tudíž takové chování nechceme podporovat. Produkty, které najdete v našich regálech, buď mají certifikát HCS (Friendly Soap, Navia/Kvitok, Urtekram) nebo HHPS (Bio-D, Ecozone) anebo máme o netestování potvrzení přímo od výrobců. Všechny výrobce a značky před zařazením do sortimentu pečlivě zkoumáme, abychom si byli jisti jejich zodpovědným přístupem a dobrými úmysly. Veškeré značky ekodrogerie, kosmetiky i dalších výrobků denní potřeby v našich regálem jsou tedy netestované (včetně složek) a neobsahují živočišné suroviny.

(pozn. redakce z června 2022: Naše etické hodnoty zůstávají stejné a valná většina sortimentu je stále čistě veganská. Rozhodli jsme se ale pootevřít dveře vybraným produktům s obsahem včelích složek jako je například včelí vosk. Platí však, že se v těchto případech nekompromisně pídíme po původu těchto surovin).

 

 

Rádi bychom vás informovali, že se Navia přejmenovala na Kvitok.

Prosíme, sdílejte článek se svými blízkými a pomozte nám rozšířit povědomí o testování na zvířatech: