Bioplasty. Převratný materiál budoucnosti, nebo jen další problém?
Revoluční vynález 19. století – plast – se postupně stává naším úhlavním nepřítelem. A jeho armáda je nepředstavitelně obrovská. K dnešnímu dni se totiž vyrobilo přes 8,3 miliard tun plastů, polovina z toho přitom jen v uplynulých 15 letech. Celých 6,3 miliard tun skončilo jako odpad.1 Leží v nezměněné podobě na skládkách, převaluje se mezi vlnami v oceánech, v útrobách vodních tvorů nebo leží ve škarpě nedaleko vašeho domova. Tento masivní problém měly vyřešit biologicky rozkladné hmoty. Výrobci tak dnes klasické “zlé” plasty ve velkém mění za bioplasty a spotřebitelé je kupují s hřejivým pocitem, že pomáhají matičce Zemi. Co když ale vše není tak zelené a “bio”, jak se zdá?
Téma bioplastů je dnes palčivé a diskutované na všech eko-frontách. Jedni je škodlivostí staví na roveň plastům a zpochybňují jejich rozložitelnost. Druzí v nich stále vidí udržitelný materiál budoucnosti. Jak to s nimi tedy je? Jsou pro planetu jen další časovanou bombou jako jejich vydědění plastoví příbuzní? Rozloží se? A jak s nimi máme my, spotřebitelé, správně nakládat? Následující řádky se vám pokusí odpovědět.
Tváří se jako plast, chová se ale jinak. Anebo snad ne?
Vlastnostmi se bioplast od klasického plastového odpadlíka téměř neliší. Zcela rozdílný mají však původ. Bioplasty se vyrábí ze znovuobnovitelných přírodních surovin, nikoliv z ropy či jiných neobnovitelných zdrojů. Surovinou pro výrobu může být řada rostlinných (ale i živočišných) produktů, přičemž kukuřičný škrob nebo řepný cukr se považují za nejrozšířenější. Používají se ale i houby či krunýře humrů.2
Jejich původní cíl je ušlechtilý. Mají zabránit plýtvání neobnovitelnými zdroji naší planety a namísto toho čerpat z co nejdostupnějších obnovitelných surovin. Bohužel tu máme několik velkých ALE:
Automaticky to totiž neznamená, že takto vyrobené materiály jsou rozložitelné, tedy biodegradabilní. Respektive, rozložitelné v krátkém časovém úseku. Záleží na výrobci, z čeho přesně bioplast vyrobí a zda jeho dlouhou dobu rozkladu spotřebitelům jasně přizná.
Pěstování surovin k výrobě některých druhů bioplastů s sebou nese aspekty klasického zemědělství, tedy hojné používání hnojiv a pesticidů a geneticky modifikované plodiny. To má škodlivý efekt na lidské zdraví i životní prostředí. Výjimkou jsou takzvané bioplasty 2. generace, které vznikají zpracováním potravinových zbytků nebo odpadu ze zemědělské výroby.
Kam s nimi? Stejné trable jako měl Neruda s vyhazováním starého slamníku nám mohou přinést i bioplasty. Patří do kompostu? Do žlutého kontejneru? Nebo snad do směsi?
Vady na kráse bioplastu si v následujících řádcích do podrobna vysvětlíme. Zásadní problém, který nyní odborníci řeší, se týká schopnosti degradace a rozkladu bioplastů v různých podmínkách. V každém prostředí se totiž bude různý bioplast chovat trochu jinak. Doposud se spolehlivě neví, jak bioplasty reagují na vyšší teploty či tlaky a zda se účinně rozkládají například v mořské vodě. Co to znamená pro nás, spotřebitele? ZMATEK.
Bioplastů dnes totiž existuje kolem 300 druhů. Liší se svým složením a v poslední fázi svého života vyžadují rozdílné zacházení, na což nás často výrobci zapomínají upozorňovat. Pojďme si nyní zblízka prohlédnout šestici nejčastěji používaných bioplastů a naučme se s nimi po jejich vypotřebování správně naložit.3
6 nejčastějších druhů bioplastu a kam s nimi
PLA
Jsou nejběžnějším typem bioplastů, vyrábí se z nich obaly na potraviny, plastové lahve, nádobí i textil. Představují přibližně ¼ celosvětové produkce všech kompostovatelných bioplastů.
Vyrábí se z polysacharidů extrahovaných z kukuřice (bohužel často geneticky modifikované) či cukrové třtiny, které se dále přeměňují na kyselinu poly-mléčnou (polylactic acids (PLAs)).
Rozloží se? PLA je kompostovatelný, ale pouze za specifických podmínek v průmyslových kompostárnách, nikoliv na domácím kompostu. Pokud se PLA dostane do řek a oceánů, je prakticky nerozložitelný jako “klasické” plasty.
Kam s ním? PLA doporučujeme vyhodit do směsného odpadu. Pokud ho totiž hodíte do žlutého kontejneru na plasty, není rozlišitelný od PET (polyethylenu) a při recyklaci znečišťuje výsledný produkt. V ČR dnes zpravidla putují PLA bioplasty na skládku nebo do spalovny, podobně jako velká část vytříděných konvenčních plastů.
CPLA
To je krystalická kyselina poly-mléčná. Skládá se z PLA (70-80 %), křídy (20-30 %) a dalších biodegradabilních aditiv.
Vzniká matně bílý materiál, který vydrží bez deformace a poškození teploty do 85 °C. Některé výrobky z CPLA, často příbory, jsou živočišným uhlím obarvené na černo.
Norma EN 13432 udává požadavky na obaly využitelné ke kompostování a biodegradaci.4
Rozloží se? CPLA je 100% biodegradabilní a kompostovatelné dle normy EN 13432, tzn. může být kompostováno v průmyslových kompostárnách.5
Kam s ním? I CPLA doporučujeme házet do směsného odpadu. Podobně jako PLA je totiž kompostovatelný jen ve specifických podmínkách průmyslových kompostáren. Do hnědé popelnice ho vhoďte pouze, pokud máte jistotu, že vaše příslušná “spádová” kompostárna je na takové materiály zařízená. Do žlutého kontejneru k recyklaci nepatří, protože by mohlo znehodnotit kvalitu recyklátu.
BIOPLAST, Mater-Bi a další varianty pro domácí kompostování
Mater-Bi (z kukuřičného škrobu a kyseliny polymléčné) je kompostovatelný granulát.6 Vyrábí se ale často z kukuřice pěstované v nevhodných lokalitách, kde způsobuje půdní erozi.
Pokud je však Mater-Bi vyráběn ze surovin pěstovaných zodpovědně, můžeme ho považovat za ekologičtější než klasický plast.
Rozloží se? Je kompostovatelný, ale pouze v kompostérech za přítomnosti vzduchu (nikoli v kompostárnách, kde se zpracovávají například zbytky jídla anaerobním procesem). V půdě zůstává až dva roky, v mořské vodě se rozloží zhruba za dva měsíce. Není však zatím známo, co po něm v moři zůstane.
Kam s ním? Tyto bioplasty můžete kompostovat v domácím kompostéru nebo na kompostě ve vaší zahradě. Pokud kompost nemáte, vhoďte je do hnědé popelnice na bioodpad. Do žlutého kontejneru na plasty nepatří.
Toto jsou “tradiční” druhy plastů vyrobené z obnovitelných surovin.
Rozloží se? Rozloží se sice rychleji než klasické plasty, ale ne tak rychle, abychom je mohli označit za rozložitelné.
Kam s nimi? Některé jsou recyklovatelné, například bio PE (z cukrové třtiny) a bio PA (z ricinového oleje) můžete s klidem hodit do kontejneru na plast. Do kompostu ani hnědé popelnice nepatří.
Směsi bioplastů a dalších materiálů
Někdy se biodegradabilní bioplasty používají také v kombinaci s přírodními materiály jako jsou otruby či bambus. Vyrábí se z nich všemožné obalové materiály.7
Rozloží se? Ano. Přidané přírodní materiály urychlují jejich přirozený rozklad, respektive kompostování.
Kam s nimi? Tyto materiály se rozloží v podmínkách průmyslových kompostérů, na domácí kompost je ale raději nedávejte. Hnědé popelnici na bioodpad je svěřte, pokud si jste jisti, že odpad z ní putuje do kompostárny, která je schopna bioplasty zpracovat. Jestli tomu tak není, nezbývá než se s nimi rozloučit u popelnice na směs. Do žlutého kontejneru na plast totiž také nepatří, mohly by snížit kvalitu výsledného recyklátu.
NotPLA aneb obaly, které se dají sníst
Instagram repost @notpla
Vyrábí se z hnědých mořských řas a slouží často jako obaly omáček či nápojů, síťky na ovoce a zeleninu nebo sáčky na nepotravinářské zboží. Řasy rostou nesrovnatelně rychleji než běžná rostlinná produkce (až 1m/den) a není třeba je nijak ošetřovat či přihnojovat.
Rozloží se? V kontaktu s půdou by se měly rozložit bez speciálních podmínek během 4-6 týdnů, bez vzniku mikroplastů nebo jiného odpadu. Protože jsou to řasy, rozloží se i ve vodě.
Kam s nimi? NotPLA můžete hodit i na svůj domácí kompost nebo do hnědé popelnice. Díky rychlému rozkladu navíc nekontaminuje vytříděný PET určený pro recyklaci. Pokud tedy omylem hodíte takový obal do žlutého kontejneru, noční můry mít nemusíte.8
Jak vidíte, termín “bioplasty” je opravdu široký, a nemůžeme proto dělat obecná prohlášení o jeho rozložitelnosti. Ostatně…
Rozložitelnost (čehokoli) není závislá na zdroji suroviny, ale na chemické struktuře produktu. I PET lahve lze vyrobit z obnovitelných zdrojů, ale jsou stejně tak nerozložitelné, jako PETky z ropy. Totéž platí naopak. I z ropy se dají vyrobit druhy plastů, které se v krátké době rozloží. U bioplastů platí, že v teorii jsou rozložitelné všechny druhy. V realitě ale doba rozkladu zásadně závisí na způsobu a podmínkách pro rozklad.
Tady je ještě pro přehlednost tabulka s typy bioplastů podle jejich způsobu rozkladu:
Bioplasty si zjednodušeně můžeme rozdělit ještě jinak, podle způsobu rozkladu:
Nerozložitelné, ale recyklovatelné (pokud je vytřídíme). Stejně jako klasický PET se v krátké době v přírodě nerozloží. Jedná se o bio PE, bio PA. Na druhou stranu je jako jediné můžeme efektivně třídit, aniž bychom narušili kvalitu recyklátu.
Rozložitelné. Patří mezi ně plasty s aditivy k urychlení rozpadu, nejčastěji se používá oxo degradační činidlo d2w či EPI TDPATM. Plasty se postupně rozpadají na částice, které by se pak měly biologicky rozložit.9 Kolem oxo-degradabilních plastů se ale stahují mračna a nefandí jim ani komise EU. Zdá se totiž, že v reálném prostředí, kdy vyhozené oxo rozložitelné plasty nemají přísun kyslíku (na skládkách, v mořích), nemusí rozklad proběhnout dostatečně rychle nebo pouze částečně.10 Z částic se tak mohou stávat mikroplasty s podobnými vlastnostmi jako mají mikroplasty z běžného plastu.11 Ty se mohou dostávat do potravního řetězce zvířat i lidí a jejich efekt na lidské zdraví zatím není dostatečně prozkoumaný.12
Kvůli pomalému rozpadu nejsou oxo-degradabilní plasty vhodné ani ke kompostování a recyklovat je také nemůžeme, znehodnotily by totiž kvalitu recyklátu.13 Podrobně jsme problematiku oxodegradabilních plastů popsali v tomto článku.
Biodegradabilní, tedy přirozeně rozložitelné díky mikroorganismům (bakterie, houby, řasy). Rozkládají se na CO2, vodu a biomasu. Některé produkty z bioplastů označované jako biodegradabilní, jsou ale reálně rozložitelné pouze za určitých specifických podmínek a jen některými mikroorganismy. Pokud je hodíme do žlutého kontejneru, na třídících linkách jsou těžko rozpoznatelné a při recyklaci napáchají víc škody než užitku. Výsledný recyklát mohou totiž výrazně poničit a znehodnotit.
OK Compost HOME logo
Kompostovatelné. Rozkládají se činností plísní, bakterií a dalších mikroorganismů. Jejich rozklad tak nejlépe probíhá v prostředí kompostu, kde je dostatek vlhkosti a bakterií, přičemž rozkladu pomáhá i teplota.
Seedling logo
Základní podmínkou kompostovatelnosti je kompletní biologická rozložitelnost do 90 dnů. V Evropě se splnění této podmínky dokládá značkou udělenou certifikační autoritou Din Certo (Seedling logo) nebo Vincote (logo OK Compost). 14Logo OK Compost HOME pak nesou produkty, které můžete zkompostovat i doma.
Problém průmyslových kompostáren
Mezi klasickým kompostem, který máte doma na zahrádce, a kompostem průmyslovým, je obrovský rozdíl. Průmyslový kompost se vyrábí v souladu s normou ČSN 465735. Výroba i užívání takového kompostu musí splňovat celou řadu požadavků, stejně tak jako suroviny pro jeho výrobu. Biologický odpad se před umístěním na kompost často drtí nebo míchá. V kompostárnách se udržuje optimální prostředí pro rozvoj mikroorganismů, které biologický odpad rozkládají. Sledují se faktory jako je vlhkost, teplota, pH, provzdušnění, poměru uhlíku a dusíku i dostatek organických látek.
Bohužel jich je málo a jen zlomek jich přijímá domovní bioodpad (tzv. BRKO), většina materiálu pochází ze zemědělství, dřevovýroby, ale také ze stavebnictví či čištění vod. Na databázi kompostáren v ČR se můžete mrknout tady.
V současnosti v Česku neexistuje žádný systém sběru a likvidace bioplastů. Ačkoli by se většina z nich v podmínkách průmyslových kompostáren rozložila, nikdy k tomu nedostane příležitost.
Kompostárny u nás zpravidla považují přijímání bioplastů za komplikaci, obávají se totiž snížení kvality kompostu.
Příklad toho, že když se chce, tak i kompostování bioplastu jde, najdeme třeba v pražské Zoo. Ta nahradila veškeré plastové nádobí ze svého areálu za kompostovatelné a zpracovává ho ve vlastní kompostovací lince.15
Jisté to tedy nemají ani v hnědých popelnicích…
Vytříděný bioodpad z hnědých popelnic se může buď kompostovat v příslušných kompostárnách anebo zpracovat a přeměnit na elektrickou energii v bioplynových stanicích.16 S bioplasty si ale bohužel umí poradit pouze některá zařízení na zpracování bioodpadu. Než odhodíte bioplastový materiál do hnědého kontejneru, informujte se proto u svozové firmy nebo obce, jestli přijdou bioplasty do správných rukou. Ano, je to otravná práce navíc. Jen tak ale budete mít jistotu a jen tak dáte případně svozovým firmám nebo zastupitelům impulz k řešení.
Žluté kontejnery? Těm způsobují jen trable…
V Česku se nejčastěji recyklují klasické PETky. V procesu recyklace se proměňují na vločky, ze kterých se dál vyrábí nové plastové předměty. Aby si udržely vysokou kvalitu, musí být vločkový recyklát co nejčistší. A právě to komplikují bioplasty. Lidé totiž do žlutých kontejnerů často háží i nerecyklovatelné bioplasty. Někdy v domnění, že jde o klasické plasty, jindy jen neví, co s bioplastovým odpadem. V třídicích linkách sice probíhá kontrola svezeného odpadu, některé bioplasty jsou ale od klasických plastů téměř k nerozeznání a recyklační proces mohou zmařit. Příměs nevhodných bioplastů totiž recyklát znečití, a tím ekonomicky znehodnotí. Bioplasty se zkrátka začaly vyrábět jak na běžícím páse, ale na řádný systém jejich jasného označování, sběru a likvidace se bohužel zapomnělo.
Seznam pochybností o bioplastech je celkem dlouhý, co říkáte? Jestli vám teď vrtá hlavou, zda jsou vůbec lepší než běžné plasty, čtěte ještě kousek dál. I my jsme byli na vážkách, a připravili jsme proto přehledné srovnání obou protivníků.
Nejsou nakonec plasty z ropy lepší volbou?
Nic není černé ani bílé. V životě i při posuzování ekologických dopadů výrobků či materiálů. Je snadné odsoudit myšlenku nebo produkt na základě jednoho “nepovedeného” aspektu. Takové soudy mohou být ale ukvapené. Někdy je potřeba udělat krok zpátky a pohlédnou na věci z větší vzdálenosti a komplexně. Podívejme se proto spolu na celý životní cyklus obou materiálů. Zahrnuje všechny důležité vlivy na životní prostředí, od získání suroviny, přes proces výroby, po využití a likvidaci.
[table id=3 /]
Pokud jste čekali jasný výsledek, možná jste teď zklamaní. Zda jsou bioplasty pro životní prostředí lepší variantou než klasické plasty z ropy, je dnes stále nejisté.
Při opravdu komplexním posouzení celého životního cyklu mohou totiž některé plastové výrobky působit životnímu prostředí i lidem menší škody než výrobky z bioplastu. Za vše mluví třeba tento příklad:
Koupíte si v obchodě PETku s pitím, doma si do ní ideálně ještě několikrát natočíte vodu z kohoutku. Pak ji hodíte do žlutého kontejneru, odkud se dostane k recyklaci a vznikne z ní nový produkt.
Anebo si vysrknete drink bioplastovým brčkem vyrobeným z kukuřice, která vyrostla na poli v nevhodné lokalitě, kde zapříčinila erozi půdy a vyrostla za použití škodlivých hnojiv. Navíc zabrala zemědělskou plochu k pěstování jiných plodin ke konzumaci. Po pěti minutách brčko vyhodíte do žlutého kontejneru, protože nevíte, kam jinam. Dostane se do recyklátu a znehodnotí jeho kvalitu, nebo se kvůli své drobnosti k recyklaci vůbec nedostane a skončí spláchnuté v moři a posléze si ho s potravou splete nevinný vodní tvor.
Klasické plasty zkrátka umíme zrecyklovat a znovu použít. Bioplasty většinou ne. Samozřejmě to neplatí vždy. Například takové bioplasty vyrobené ze zemědělského odpadu mohou vycházet ekologicky lépe než klasické plasty. Pokud se tedy správně zkompostují, využije se vznikající bioplyn i kompost. Vždy tedy záleží také na surovině, podmínkách jejího pěstování a mnoha dalších faktorech, které uvádíme v tabulce.
Existuje zkrátka příliš mnoho háčků a chybí také dlouhodobý výzkum, který by dokázal z bioplastů učinit spolehlivý materiál vhodný ke komerčnímu použití. V teorii jsou tak bioplasty skvělou alternativou, v praxi ale kvůli nepřipravenosti spotřebitelů, zpracovatelských zařízení i autorit, jejich ekologičnost bohužel pokulhává.
Suma sumárum. Jak být zodpovědným spotřebitelem v záplavě (bio)plastů?
Pokud jen nahradíme jeden materiál jiným, celkový problém odpadů nevyřešíme. Žádný materiál není sám o sobě udržitelný, udržitelné je jen naše chování. Neznamená to, že bychom měli nad bioplasty lámat hůl, musíme se s nimi ale naučit správně zacházet, poučit se z minulosti a nezpůsobit podobný problém, jaký jsme napáchali s klasickými plasty.
Jediné, co světu skutečně pomůže, je snížení spotřeby jako takové. Ze svého každodenního života bychom měli co nejvíce eliminovat neuvážené plýtvání a používání jednorázových výrobků. Pokud nějaký odpad vytvoříme, naložme s ním informovaně a co nejzodpovědněji. Podívejte na plasty. Kdyby se všechny doposud vyrobené plasty efektivně zrecyklovaly, už bychom žádný nový plast ani bioplast vyrábět nemuseli a řádky, které teď čtete, by také nikdy nemusely vzniknout.
V Econea.cz věříme, že rozhodnutí každého z nás má váhu. Přístup “koupit a vyhodit” je devastující v případě jakéhokoli použitého materiálu. Pojďme se ho tedy jako společnost odnaučit.
Na závěr jsme pro vás dali dohromady 5 krůčků k uzavření míru s bioplasty:
5 kroků k zodpovědnému soužití s bioplasty
Nenechte se zmást greenwashingem výrobců. Pokud je na výrobku z bioplastu uvedena 100% rozložitelnost, neznamená to, že ho můžete s klidným svědomím odhodit do přírody. K rozkladu bioplast potřebuje specifické podmínky kompostéru, většinou průmyslového.
Kdykoli se vám tedy do ruky dostane bioplast, vyzkoumejte, o jaký druh se jedná. Solidní výrobek by měl být jasně označen. Nejčastěji se můžete setkat s recyklačním trojúhelníkem doplněný číslem, případně se zkratkou, která označuje druh plastu, nebo dalšími symboly, které deklarují jak s použitým výrobkem naložit.
Pokud narazíte na bioplast bez označení či instrukcí k likvidaci, raději výrobek vůbec nekupujte.
Do žlutých kontejnerů vyhazujte pouze recyklovatelné bioplasty, viz přehled výše. Pokud si nejste jistí, raději je dejte do směsného odpadu.
Snažte se omezit nakupování obalových materiálů či jednorázových věcí, ať už jsou z plastu klasického či bioplastu. Nemělo by přece jít o to, nahradit jeden odpad jiným, ale předcházet vytváření odpadu jako takového.
Prosíme, sdílejte článek se svými blízkými. Snad i jim pomůže se zodpovědným nakládním s bioplasty:
Nejoblíbenější zelené poklady
Vyzobali jsme ty nejzelenější favority, se kterými nešlápnete vedle:
Svěží bělicí zubní pasta WonderWhite BIO od italské laSaponaria obohacená mátou a aktivním uhlím.
Dobrodružka s kreativním duchem a nenapravitelná životní optimistka. Její zapálení pro ekologii začalo u soběstačných domů. Pokračovalo v cestě k veganství. A dál roste v psaní řádků pro inspiraci ke změně a udržitelnějšímu životu. Pohání ji vědomí vzájemného propojení všeho živého, běhání po lesích a kopcích, balancování na jógamatce a mazlení se zvířaty.
Diskuze a zkušenosti: 7 x komentováno
Dobry den, moc pekny clanek popisujici, ze ne vsechno bio je vyhra.
Mel bych jen jednu poznamku a to ze v minusech pomerne dost chybi fakt, ze bioplasty prvni generace se vyrabi na ukor potravin, takze spotrebitel by mel byt postaven pred jasnou volbu, bud nakrmit 100 deti v indii nebo si koupit biovidlicku
ma firma se prave diky vlivu bioplastu na potravinovou dostupnost v rozvojovych zemich prestala timto zabivat
Krásný den i Vám!
Jsme moc rádi, že se Vám článek líbí. Někdy opravdu není vše tak růžové (zelené), jak se zdá a je potřeba o tom mluvit. Děkuji za Vaši poznámku. Bohužel, je to tak, jak píšete. I toto je poměrně zásadní mínusová položka a přidala jsem ji do seznamu v článku. Děkuji.
Přeji Vám krásný den a nám všem skutečně zelenější zítřky. 🙂
chci Vám poděkovat za skvěle sepsaný článek týkající se problematiky Bioplastů. Otevřela jste mi oči o něco víc, než jsem je už měla v souvislosti s bioplasty. S kolegou jsme se rozhodli udělat něco pro budoucnost naší a našich dětí a začít ve spolupráci s jednou výzkumnou organizací se zabývat tímto tématem bioplastů a jejich lepší biodegradovatelností. Uvidíme, zda něčeho dosáhneme, ale určitě se budeme snažit!
Dobrý den,
moc děkuji za velice informativní článek na potřebné téma! V poslední době se vyrojila spousta takových výrobků a když se zeptám, jak to funguje nebo kam je potom vyhodit, tak mi prodejci nejsou schopni odpovědět. Děkuji tedy za přehledné informace.
Chtěla bych se Vás však ještě na něco zeptat. U PLA píšete: „Vyrábí se z polysacharidů extrahovaných z kukuřice (bohužel často geneticky modifikované)…“ což konec konců opakujete v přehledném shrnutí. Jaký problém vidíte v GMO potravinách a co pod tímto označením zahrnujete?
Děkuji a přeji krásný den.
Kateřina N.
Problematika GMO je široká a spletitá. Vědecké debaty nejsou u konce a tudíž ani závěry nejsou jednoznačné. Na jedné straně stojí skutečnost, že se GMO plodiny vyznačují vyšší produktivitou na jednotku osázené plochy, na druhé straně nás znepokojuje hrozba nekontrolovaného rozšíření GMO plodin do okolního prostředí a s tím spojený vznik monokultur a jim podřízené krajiny. Pro a proti je celá řada a vystačily by na celý článek (píšeme si do zásobníku témat :)) Selský rozum nám ale napovídá, že skutečné potraviny, pěstované v rámci ekologického zemědělství, jsou lepší cestou.
Mějte se moc hezky. Za tým Econea.cz Vás moc zdravím.
Dobrý den, moc děkuji za důkladně sepsaný článek. Mně kromě pěstování na úkor potravin od bioplastů 1. generce odrazuje riziko použití GMO surovin a pesticidů. Je vůbec takový výrobek netoxický? Když GMO snášejí glyfosát (a tedy se na ně aplikuje) a samy jsou často z velké části toxické (třeba pro housenky, motýly…)? Na druhou stranu mě znepokojují třeba páchnoucí PE sáčky z ropy na pečivo a ovoce v obchodech či svačinové sáčky, vyhýbám se jim, protože je považuji za zdraví škodlivé, a proto jsem vděčná třeba Scuku za kompostovatelné sáčky z bioplastu, které nepáchnou chemicky jako ty dříve zmíněné. Papírové tašky a sáčky často páchnou (hlavně po navlhčení) a před lety platilo, že i toaletní papír obsahoval nonylfenol… Použití biobavlněných sáčků je nejčistší variantou, pokud jsou vyprány nezávadným pracím prostředkem a vymáchány do čista a čistou vodou (která je již vzácností), což je obrovská zátěž pro životní prostředí. A je jich škoda na zeleninu od hlíny, která může obsahovat plísně, na špinavé nebio banány, když bio banány jsou plesnivé, či na uskladnění něčeho, co před konzumací podlehne nějaké té zkáze – plísni… A na balení porcovaného masa je potřeba něco nezávadného, a přitom trvanlivého, nepropustného a na jedno použití… Víte něco o uvolňování škodlivin z PET, PES a PA v lahvích i oděvech ( polyester, polyamid=nylon)? Prý se z nich uvolňují hormonální disruptory. Navíc recyklovaný PES i PE často (ne vždy) podezřele páchne. PA z ricinového oleje zní lákavě, ale nemůže být třeba kontaminován pesticidy z nebio pěstování? To a poškození zdraví zemědělců a širokého okolí konvenčním zemědělstvím mně od kompostovatelného zubního kartáčku odrazuje… Ještě k využití bambusu – sice je pěkné, že se používají jiné odrůdy, než ty kterými se živí pandy, ale když se pěstují, ubírají těm potřebným pro pandy místo. A určitě těžba/sklizeň divoká zvířata ruší. Obdivuji generace před 2000 lety, že si vystačily se dřevem, kamenem a koženými vaky na vodu i víno… Pro mě je to nepředstavitelné, a přitom bych tak ráda uměla žít udržitelně.
Automaticky to totiž neznamená, že takto vyrobené materiály jsou rozložitelné, tedy biodegradabilní. Respektive, rozložitelné v krátkém časovém úseku. Záleží na výrobci, z čeho přesně bioplast vyrobí a zda jeho dlouhou dobu rozkladu spotřebitelům jasně přizná.
Automaticky to totiž neznamená, že takto vyrobené materiály jsou rozložitelné, tedy biodegradabilní. Respektive, rozložitelné v krátkém časovém úseku. Záleží na výrobci, z čeho přesně bioplast vyrobí a zda jeho dlouhou dobu rozkladu spotřebitelům jasně přizná.
Dobry den, moc pekny clanek popisujici, ze ne vsechno bio je vyhra.
Mel bych jen jednu poznamku a to ze v minusech pomerne dost chybi fakt, ze bioplasty prvni generace se vyrabi na ukor potravin, takze spotrebitel by mel byt postaven pred jasnou volbu, bud nakrmit 100 deti v indii nebo si koupit biovidlicku
ma firma se prave diky vlivu bioplastu na potravinovou dostupnost v rozvojovych zemich prestala timto zabivat
Krásný den i Vám!
Jsme moc rádi, že se Vám článek líbí. Někdy opravdu není vše tak růžové (zelené), jak se zdá a je potřeba o tom mluvit. Děkuji za Vaši poznámku. Bohužel, je to tak, jak píšete. I toto je poměrně zásadní mínusová položka a přidala jsem ji do seznamu v článku. Děkuji.
Přeji Vám krásný den a nám všem skutečně zelenější zítřky. 🙂
Tereza z Econea.cz
Dobrý den,
chci Vám poděkovat za skvěle sepsaný článek týkající se problematiky Bioplastů. Otevřela jste mi oči o něco víc, než jsem je už měla v souvislosti s bioplasty. S kolegou jsme se rozhodli udělat něco pro budoucnost naší a našich dětí a začít ve spolupráci s jednou výzkumnou organizací se zabývat tímto tématem bioplastů a jejich lepší biodegradovatelností. Uvidíme, zda něčeho dosáhneme, ale určitě se budeme snažit!
Ještě jednou děkuji a přeji Vám krásný den
Markéta G.
Hezký den, Markéto,
tak to je krása. Jsem ráda, že se Vám článek líbil a hlavně že Vás inspiroval k činům. 🙂 Přejeme vašemu projektu mnoho zdaru!
Za celý tým Econea.cz Vás moc zdraví Tereza
Dobrý den,
moc děkuji za velice informativní článek na potřebné téma! V poslední době se vyrojila spousta takových výrobků a když se zeptám, jak to funguje nebo kam je potom vyhodit, tak mi prodejci nejsou schopni odpovědět. Děkuji tedy za přehledné informace.
Chtěla bych se Vás však ještě na něco zeptat. U PLA píšete: „Vyrábí se z polysacharidů extrahovaných z kukuřice (bohužel často geneticky modifikované)…“ což konec konců opakujete v přehledném shrnutí. Jaký problém vidíte v GMO potravinách a co pod tímto označením zahrnujete?
Děkuji a přeji krásný den.
Kateřina N.
Krásný den, Kateřino,
děkujeme! 🙂 Jsme rádi, že vám informace pomohly.
Problematika GMO je široká a spletitá. Vědecké debaty nejsou u konce a tudíž ani závěry nejsou jednoznačné. Na jedné straně stojí skutečnost, že se GMO plodiny vyznačují vyšší produktivitou na jednotku osázené plochy, na druhé straně nás znepokojuje hrozba nekontrolovaného rozšíření GMO plodin do okolního prostředí a s tím spojený vznik monokultur a jim podřízené krajiny. Pro a proti je celá řada a vystačily by na celý článek (píšeme si do zásobníku témat :)) Selský rozum nám ale napovídá, že skutečné potraviny, pěstované v rámci ekologického zemědělství, jsou lepší cestou.
Mějte se moc hezky. Za tým Econea.cz Vás moc zdravím.
Tereza
Dobrý den, moc děkuji za důkladně sepsaný článek. Mně kromě pěstování na úkor potravin od bioplastů 1. generce odrazuje riziko použití GMO surovin a pesticidů. Je vůbec takový výrobek netoxický? Když GMO snášejí glyfosát (a tedy se na ně aplikuje) a samy jsou často z velké části toxické (třeba pro housenky, motýly…)? Na druhou stranu mě znepokojují třeba páchnoucí PE sáčky z ropy na pečivo a ovoce v obchodech či svačinové sáčky, vyhýbám se jim, protože je považuji za zdraví škodlivé, a proto jsem vděčná třeba Scuku za kompostovatelné sáčky z bioplastu, které nepáchnou chemicky jako ty dříve zmíněné. Papírové tašky a sáčky často páchnou (hlavně po navlhčení) a před lety platilo, že i toaletní papír obsahoval nonylfenol… Použití biobavlněných sáčků je nejčistší variantou, pokud jsou vyprány nezávadným pracím prostředkem a vymáchány do čista a čistou vodou (která je již vzácností), což je obrovská zátěž pro životní prostředí. A je jich škoda na zeleninu od hlíny, která může obsahovat plísně, na špinavé nebio banány, když bio banány jsou plesnivé, či na uskladnění něčeho, co před konzumací podlehne nějaké té zkáze – plísni… A na balení porcovaného masa je potřeba něco nezávadného, a přitom trvanlivého, nepropustného a na jedno použití… Víte něco o uvolňování škodlivin z PET, PES a PA v lahvích i oděvech ( polyester, polyamid=nylon)? Prý se z nich uvolňují hormonální disruptory. Navíc recyklovaný PES i PE často (ne vždy) podezřele páchne. PA z ricinového oleje zní lákavě, ale nemůže být třeba kontaminován pesticidy z nebio pěstování? To a poškození zdraví zemědělců a širokého okolí konvenčním zemědělstvím mně od kompostovatelného zubního kartáčku odrazuje… Ještě k využití bambusu – sice je pěkné, že se používají jiné odrůdy, než ty kterými se živí pandy, ale když se pěstují, ubírají těm potřebným pro pandy místo. A určitě těžba/sklizeň divoká zvířata ruší. Obdivuji generace před 2000 lety, že si vystačily se dřevem, kamenem a koženými vaky na vodu i víno… Pro mě je to nepředstavitelné, a přitom bych tak ráda uměla žít udržitelně.