Šetrným chováním u vás doma tak neušetříte jen vlastní peněženku, ale poděkuje vám i příroda. Připravili jsme proto pár jednoduchých tipů na úsporu elektřiny, které můžete začít dělat hned teď, bez velkých investic.
Jestli vás zajímá udržitelné chování v širších souvislostech, tady zjistíte, jak se spotřebou v domácnosti, dopravě, jídlem či materiály, které používáte, podílíte na produkci skleníkových plynů vy sami.
8 tipů a triků pro úsporu elektřiny:
Šetřete na vysněnou dovolenou a nechte Zemi odpočívat
2. Zrušte pohotovostní režim (tzv. stand-by) především u hodně náročných přístrojů jako jsou například herní konzole. Ty totiž spotřebují velké množství elektřiny a i v tomto módu dochází ke spotřebě elektrické energie. Až 40 % spotřeby herních konzolí vzniká v režimu standby.[ref]https://diit.cz/clanek/herni-konzole-spotreba-xbox-one-playstation-4[/ref] Vypínání si usnadníte používáním prodlužovačky s červeným vypínacím tlačítkem. Pokud jste delší dobu pryč (ale klidně i jen přes víkend), vyplatí se vypnout také wifi router.
Pamatujte, že co nezměříte, nezlepšíte. Je proto fajn svoji spotřebu sledovat. A nejlépe mít měřící přístroje, které dáte mezi přístroj a zásuvku. Změří vám spotřebu při jeho používání nebo stand-by módu.
3. Pokud vyměňujete staré spotřebiče za nové, dívejte se vždy na energetické štítky. Nové spotřebiče jsou většinou úspornější než ty z minulého století. Pečlivě tedy zvažte jejich výměnu. Nejúspornější jsou spotřebiče s písmenem A (v rozmezí A+++ až G – nejméně úsporné). U chladniček, mrazniček nebo praček se většinou setkáme s označením A+, A++ nebo A+++.
4. Nastavte správnou teplotu v lednici. Optimum je + 4 až 6 stupňů (v mrazáku – 18 stupňů). Nižší teplota rovná se větší spotřeba energie. Při snížení z + 5 na +3 stupně stoupne spotřeba zhruba o 15 %.[ref]http://www.enviweb.cz/94444[/ref] Ledničku nebo mrazák také umístěte na chladnější místo. Vyhněte se přímému slunci nebo troubě. S každým stupněm navíc nad 20 stupňů se totiž spotřeba zvýší zhruba o 6 %.
5. Pokud máte myčku, zapínejte ji, až když je plná. A používejte úsporný program na 50 °C. Ušetříte tak zhruba 25 % energie.[ref]http://www.enviweb.cz/94444[/ref]
6. Pokud uvažujete o koupi klimatizace, dobře ji zvažte. Klimatizační jednotka totiž spotřebuje v průměru za 1 měsíc tolik elektřiny jako dobrá lednička s mrazákem za celý rok. A před koupí ještě zkuste tyto triky:
Nechte během dne zavřená okna. V bytě či domě pak bude mnohem příjemnější teplota. Větrat můžete v noci.
Vyzkoušejte venkovní žaluzie. Oproti těm vnitřním zadrží výrazně více tepla.
7. Pokud musíte pro vaření využívat elektřinu:
Vždy používejte pokličku.
Volte plotýnku, která odpovídá velikosti hrnce. Jinak dochází ke zbytečným ztrátám energie.
Vařič vypínejte před dovařením, využijete tak zbytkového tepla.
Pro ještě větší využitelnost pořiďte hrnce se silným sendvičovým dnem, které mají termoakumulační vlastnosti. Nejlépe tak zužitkujete zbytkové teplo k dovaření jídla.
Pro kratší dobu vaření použijte tlakový hrnec. Ušetří 40 % energie a 30 % času.[ref]http://www.enviweb.cz/94444[/ref]
Nevařte vodu na vařiči. Varná konvice je úspornější.
Při pečení používejte horkovzdušnou funkci. Můžete díky ní nastavit o 20 – 30 stupňů menší teplotu, a snížíte tak spotřebu elektřiny o 25 – 40 %.[ref]http://www.enviweb.cz/94444[/ref]
8. Při praní prádla se vyplatí zavést těchto pár úsporných opatření. Jedna domácnost při 4 pračkách týdně a nižší teplotě totiž může ušetřit i 600 Kč.[ref]https://www.veronica.cz/uspory-v-domacnosti[/ref]
Perte na nižší teplotu. Praní na 30 °C ušetří zhruba 50 % energie oproti praní při vyšší teplotě. A nebojte, i praní na tak nízkou teplotu s běžným práškem odstraní až 99 % bakterií.[ref]https://www.veronica.cz/uspory-v-domacnosti[/ref]
Pokud je to možné, používejte kratší, úspornější program. Prádlo se stačí i tak dobře vyprat.
Pokud to není nezbytně nutné, prádlo nepředpírejte. Ušetříte zhruba 20 % vody, energie a pracího prostředku.
Jestli jste zrovna v procesu pořizování nové pračky, zvažte při koupi i její spotřebu elektrické energie a vody.
I když to tak možná zpočátku nevypadá, šetřit se docela slušně dá i takovými maličkostmi. A výsledek ve formě jásající peněženky i planety hřeje u srdce.
Tak se těšíme na viděnou ve 3. díle, kde si prohřejeme ztuhlé kosti. Prozkoumáme totiž pár vychytávek, které ušetří výdaje za teplo – ve většině případů nejvyšší položku ve výdajích domácnosti vůbec.
Tip: Pomoci s náklady vám může i stát pomocí různých dávek. S pomocí této kalkulačky životního minima zjistíte, na to máte případně nárok.
Prosíme, sdílejte článek s přáteli a známými. Nemáme žádnou planetu B:
Sklo vždy bylo a stále je široce využitelnou látkou. Nebo snad tekutinou? No ano. Možná jste to netušili, ale spor o to, zda je sklo pevná látka, či tekutina, mezi vědci bublá několik desetiletí. A přepisování školních učebnic už je na spadnutí.[ref]https://www.e15.cz/magazin/sklo-je-zmrzlou-tekutinou[/ref]
Nicméně spory stranou, sklo je zkrátka výjimečně zajímavý materiál, který lidé používali už kolem roku 3 000 př. n. l. ve starověkém Egyptě. Tehdy hlavně k výrobě ozdob. Dnes se s ním doslova roztrhl pytel ve všech oblastech lidské činnosti. Stavíme z něj budovy, vyrábíme auta, brýle i zrcadla, uchováváme v něm kosmetiku, potraviny a nápoje. Má totiž hned několik výhod:
Je maximálně šetrné k našemu zdraví. Do potravin či nápojů, se kterými přichází do styku, neuvolňuje žádné chemikálie.
Nehrozí u něj nebezpečí přechodu zdraví škodlivých ftalátů či Bisfenolu-A (typických v mnoha plastových výrobcích) do lidského organismu.
Neovlivňuje kvalitu ani chuť vody, jiných nápojů ani jídla, které je do něj uloženo.
Může být používáno stále dokola – jak v domácnosti, tak v případě jeho velkokapacitní recyklace.
Recyklací se navíc uspoří energie (50 až 74 %) a suroviny pro výrobu nového skla, a sníží se tak produkce oxidu uhličitého.[ref]https://is.muni.cz/el/1423/[/ref] Ha a jsme u toho – uhlíková stopa opět hýbe světem.
No a právě kvůli této úspoře energie (ale nejen proto) je velmi důležité sklo doma třídit. To, které vyhodíme do směsného odpadu totiž může skončit na skládce, kde se jen velmi obtížně rozkládá. Mluví se o horizontu až v řádu tisíců let, pokud vůbec. A to by prostě naše zelené ruce, hlavy ani srdce neměly dopustit.
Kam se sklem, aby po nás nezůstala neekologická pohroma?
Pokud ho znovu nevyužijeme doma na nějakou tu čočku, jednoznačně vyhodit do barevných kontejnerů! Dobrou zprávou je, že k recyklaci jde v ČR zhruba 75 % veškerého vytříděného skla.[ref]https://www.ekokom.cz/cz/ostatni/vysledky-systemu/vyrocni-shrnuti[/ref]
Průměrná česká domácnost přitom vytřídí zhruba 28 kg skla za rok. V celé ČR je to tedy přibližně 120 000 tun skla.[ref]https://www.czso.cz/documents/10180/66641868/[/ref] I přesto na skládkách ročně skončí kolem 50 tisíc tun skleněných obalů.[ref]http://hnutiduha.cz/sites/default/files/publikace/typo3/recyklace_u_vas_doma.pdf[/ref] Třídění skla však není vůbec složité. Koukněte:
Co do kontejnerů na sklo patří:
Do zeleného kontejneru vhazujeme barevné sklo (např. lahve od vína, nevratných alkoholických i nealkoholických nápojů, ale i tabulové sklo z oken či dveří).
Do bílého kontejneru patří čiré sklo (sklenice od kečupů, marmelád, zavařenin, rozbité skleničky apod.).
A co do nich nepatří:
Autoskla, porcelán a keramika, zrcadla a drátěná skla, nádoby od různých chemikálií, drátované sklo, zlacená a pokovená skla, varné a laboratorní sklo, sklokeramika, zářivky, výbojky, monitory. Tyto typy skla patří díky své obtížnější recyklaci do směsného odpadu nebo na sběrný dvůr.
A kam sklo po vytřídění „mizí“?
Sklo, které vyhodíme do kontejneru, putuje nejdříve do meziskladu svozové firmy, kde prochází hrubým předčištěním. Následuje odvoz na třídící linku, kde probíhá jeho třídění podle druhu. Odtud už putuje do speciálního recyklačního provozu. Tam je zbaveno všech nečistot, nevhodných příměsí i nežádoucího materiálu jako papír, korek, kov, plast apod.
Poté je sklo rozdrceno na střepy, které se oddělí podle barvy a smíchají s ostatními přísadami na výrobu skla. Vznikne tak základ, který se roztaví v tavné peci. Z té tavenina putuje do výrobních strojů, které už tvarují finální výrobky (nejčastěji lahve na nápoje, vázy nebo dekorace). Ty se nakonec dochladí v chladící peci a zkontrolují na nedokonalosti.
Jak sklu doma vdechnout nový život
Předtím, než jakékoliv sklo ale vyhodíte, popřemýšlejte, jestli by se nedalo ještě využít. Ze starých sklenic si můžete vyrobit třeba vázu nebo obal na svíčku. Jde je použít i jako dózy na potraviny, kávu, čaj či bylinky. Vyhrát si můžete s ubrouskovou metodou nebo sklenice omotat jutovým provázkem a uchytit pomocí lepidla. Tvořivosti se meze nekladou.
Sklo jako nejlepší nositel vody
Jak už jsme zmínili na začátku, ze skla do vody nepřechází žádné pachy ani chutě. Je proto tím nejlepším materiálem na uchování vody. Sklenice od mléka nebo džusů ale bývají těžké a člověku se je moc nechce nosit s sebou ven.
Borosilikátové sklo
Naštěstí pár chytrých hlav dalo dohromady sklenice z lehkého, ale vysoce odolného borosilikátového skla.
Co je borosilikátové sklo?
Jde o varné sklo (označované i jako boritokřemičité, borokřemičité nebo borosilikátové sklo) se zvýšenou odolností vůči vysokým teplotám při přímém zahřívání.
Třeba u zákazníků našeho e-shopu nejoblíbenější lehoučké Retapky s doživotní zárukou:
Nejoblíbenější lahve s doživotní zárukou ReTap
Anebo stylové a krásně barevné lahve Equa. Malinko těžší než Retapky, ale zato s pogumovanou spodní částí a šroubovacím nerezovým víčkem:
Nebo úplnou královnu lahví, skleněnou Black+Blum s aktivním uhlím pro přírodní filtraci vody:
Odolná lahev Black+Blum s aktivním uhlím pro přírodní filtraci
Pozor na speciální způsob recyklace lahví
Jen pozor na jednu důležitost. Lahve z borosilikátového (neboli varného/laboratorního skla) po dosloužení nejde vyhodit do kontejneru na sklo. Borosilikátové sklo se musí sbírat odděleně a recyklovat ho dokáže pouze výrobce nebo továrna, která ho umí roztavit. Má totiž vyšší teplotu tání než obyčejné sklo, a část střepů se tak v běžné sklárně při následné recyklaci neroztaví.
Po dosloužení tedy lahev zaneste do sběrného dvora a zdůrazněte, že se jedná o varné sklo.
Prosíme, pošlete článek dál. Ať se i vaši přátelé a známí dozví, proč je sklo malý velký zázrak:
Voda, teplo, elektřina. Tři zásadní žrouti energie v domácnosti. Jak s nimi zacházet tak, aby vám každoročně neudělali vítr v peněžence ani zbytečnou šlápotu do naší planety? Možná máte pocit, že k šetření energiemi je potřeba extra úsilí.
Pravda, někdy je cesta delší. Často však stačí udělat jeden malý krůček a váš bankovní účet i příroda se začnou radovat. Existují totiž jednoduché triky a pomůcky, které šetří energie za vás. Pojďme se na ně teď společně kouknout.
V tomto 1. díle začneme tím vůbec nejdůležitějším živlem pro celé lidstvo – vodou.
Životodárná voda – méně je někdy více
Člověk bez čisté vody nepřežije víc než pár dnů, a přece jí tak často škodí. Voda pokrývá 70 % povrchu planety. Možná jste ale netušili, že jen 2,5 % z veškeré vody na Zemi je voda sladká. Z ní je navíc pouze zhruba 0,003 % dostupné pro lidské využití.[ref]https://cs.wikipedia.org/wiki/Hydrosféra[/ref]
Ale pozor. Pokud máte pocit, že nás Evropanů se problém s vodou netýká, čtětě dál.
Vše kolem nás totiž na vodě závisí. Jídlo, pití, energie, průmysl… I naše oblečení, kolo nebo chytrý telefon potřebují na svou výrobu vodu. Jenže všechna ta chemie, kterou člověk do vody denně vypouští, způsobuje, že nezávadné pitné vody na Zemi ubývá. O ohrožování vodních organismů a živočichů ani nemluvě. Bohužel, pro nové zdroje kvalitní vody si jen tak do obchodu nezajdeme.
A co víc, jak říká Bary Commoner, americký buněčný biolog a zapálený ekolog:
Je tedy velmi pravděpodobné, že nešetrné chování v našich životech se v nějaké formě promítne klidně na druhém konci světa. To platí zejména o vodě, která je na Zemi v neustálém koloběhu.
Jak se tedy chovat, aby nám kvalitní voda tekla z kohoutku i za 10, 20 či 100 let?
Krok 1: Přestat znečišťovat
Pokud jde o čistotu vody, nejen průmyslové podniky, ale i my jako jednotlivci máme v rukou velkou moc. Buď jí svým konáním škodíme, nebo ne. Buď do ní splachujeme chemii, nebo myjeme sebe i celou domácnost šetrně. Jak?
Stačí doma nahradit prací prášky plné fosfátů, vyhnout se sprchovým gelům s mikroplasty nebo používat šetrnější prostředek na mytí nádobí. Cest a možností je spousta a každý si může vybrat tu svou. Přispět ke zlepšení kvality vody v našem okolí jde docela snadno.
Kromě šetrnějšího mytí, praní a uklízení je tu ale ještě jedna možnost, jak zlepšit situaci s nedostatkem kvalitní vody a zároveň ušetřit nějakou tu kačku do rodinného prasátka. A tou je omezení plýtvání. Pojďte se mrknout, proč to má smysl a jak na to bez velké námahy.
Průměrný Čech totiž spotřebuje denně zhruba 130 litrů vody, za rok tedy skoro 50 000 litrů. Při ceně 90 Kč na 1 m3 vody tak zaplatí cca 8 000 Kč za rok.[ref]https://ekonom.ihned.cz[/ref] V domácnosti o 4 členech už je to slušných 32 000 Kč za rok. A to pouze za studenou vodu bez ohřevu.
Kudy proudí voda v domácnosti
ČINNOST
PŘIBLIŽNÁ SPOTŘEBA V LITRECH ZA JEDNU AKCI
PŘIBLIŽNÁ CENA V KČ
Sprcha
30 (nejúspornější hlavice) – 80 (starší typy sprch)
2 – 5,40
Koupel ve vaně
100 – 150
6,80 – 10,20
Spláchnutí toalety
3 (poloviční spláchnutí) – 12 (plné spláchnutí)
0,20 – 0,81
Mytí nádobí v dřezu
15 – 40
1 – 2,72
Mytí nádobí pod tekoucí vodou
20 – 70
1,36 – 4,75
Mytí nádobí v myčce
10 – 30
0,68 – 2
Mytí rukou
3
0,20
Vaření
5 – 7
0,34 – 0,48
Praní v pračce
40 (moderní pračka s praním na nízkou teplotu) – 90 (přes 10 let stará pračka)
Ušetřit litry i peníze za vodu už přitom dnes jde velmi snadno
Kromě vlastního vědomého zacházení s vodou v domácnosti (jak na to si řekneme za chvilku) existují hned 4 udělátka, která vodu (i energii za její ohřev) šetří za vás:
1. Úsporné sprchové hlavice
Průměrný Čech ročně vydá jen za sprchování kolem 2 000 korun (12 000 litrů ročně). Vyrábí se ale úsporné sprchové hlavice, které umí snížit náklady minimálně o polovinu. Na komfortu sprchování a účinnosti mytí to přitom nijak nepoznáte.
Instalace je jednoduchá. Stačí hlavici našroubovat na sprchovou hadici.
Existuje několik typů úsporných hlavic:
Vysoce úsporná sprchová hlavice Aguaflux Relax se 3 typy proudu
Vzduchové fungují tak, že do vody přimíchávají vzduch. Voda je pak krásně nadýchaná. Hlavice tohoto typu bývají tou nejlevnější variantou.
Pulzující, které nepřimíchávají do vody vzduch, ale vodu vytlačují 30-40 osvěžujícími pulzy za sekundu. Jsou malinko dražší, ale podle propočtů z testu britského časopisu Which? se vám investice vrátí zhruba za 7 měsíců.
Šetřič je zařízení, které umí přiškrtit průtok vody. Jednoduše ho namontujete mezi vaši stávající baterii a sprchovou hadici. Do sprchové hlavice se tak ve výsledku dostane méně vody, ale pocitově to skoro nepoznáte.
Šetřič je nejlevnější variantou úspory vody. Investice do něj se vám vrátí během 1- 3 měsíců.
Je ale ideální variantou, pokud už máte doma novou kvalitní či drahou sprchovou hlavici, nechcete ji měnit, a i přesto chcete víc šetřit. Můžete tak uspořit třeba kolem 30 % a zachovat si přitom komfort sprchování.
Na trhu existuje i šetřič pro vany, který snižuje běžný průtok 26 litrů za minutu na 10 litrů, aniž byste snížili svůj komfort. Hodí se zejména, pokud si myjete ruce i ve vaně nebo máte děti, které se rády cákají s puštěnou vodou.
3. Úsporné perlátory
Toto jsou pomocníci k nezaplacení. Jednoduché věcičky, které dělají práci za vás. Jednoduše vyšroubujete svůj stávající neúsporný perlátor z baterie v koupelně nebo v kuchyni a zašroubujete nový, úsporný perlátor.
Díky usměrnění proudu vody a jejímu provzdušnění vám sám šetří peníze. Na pohodlí mytí rukou nebo nádobí se to přitom nijak nepromítne.
Běžnou vodovodní baterií může protéct i 12-15 litrů za minutu. S perlátorem se ale běžně dostanete na 6 litrů. Průměrná rodina tak může ušetřit i 10 000 litrů vody ročně (tj. nejméně 1 600 Kč). Jestli ho chcete vyzkoušet, ale nevíte, který vybrat, koukněte na:
1. WC stop – je zařízení, které vám umožní přesně dávkovat množství použité vody. S každým spláchnutím ušetří v průměru 30 % vody (potenciál ale má až 70 %). Stačí ho jednoduše umístit do splachovací nádržky a „kouzlo“ je na světě. WC stop zabraňuje i protékání toalety. Typická úspora čtyřčlenné rodiny je zhruba 1 200 Kč ročně.
Sáček do WC nádržky SAVE a FLUSH
2. Save-a-flush – je sáček naplněný silikonovými krystaly, který vložíte do WC nádržky. Krystaly absorbují vodu a jejich objem se zvětší 100-násobně.
Při každém spláchnutí tak ušetříte 1,2 litru vody. Běžné rodině tenhle vynález ušetří kolem 8 000 litrů ročně.
Těmito šikovnými pomocníky ale možnosti úspory vody nekončí. Šetřit doma jde i vlastním vědomým chováním. Koukněte jak:
5 tipů na úsporu vody bez extra výdajů
1. Mytí rukou, holení a čištění zubů
Kdykoliv se myjete, sprchujete, holíte nebo čistíte zuby a zrovna vodu nepoužíváte, zastavujte ji. Pro někoho je tento úkon automatický, někomu dělá potíže. Pamatujete? Kohoutkem proteče až 15 litrů vody za minutu.
?Tip pro zapálené zelenáče: Napusťte si při čištění zubů nebo holení vodu do kelímku, ušetříte ještě víc.
2. Mytí nádobí
Toto je asi jasné, ale možná neuškodí malé připomenutí. Pokud nemáte myčku a myjete nádobí pod proudem vody, průběžně ho zastavujte, snižte sílu proudu nebo napusťte dřez. Někdo nemá mytí v dřezu s vodou rád. To chápeme. Během 5 vteřin však kohoutkem proteče přibližně 1 litr vody. Za 10 minut mytí nádobí tedy spotřebujete zhruba 120 litrů vody. To už je jedna napuštěná vana. Kdybyste takto myli každý den, jen na mytí nádobí vydáte přibližně 3 300 Kč za rok.
Kape to? Kapající kohoutek je vykutálený žrout peněz. Každý den jím může protéct až 17 litrů vody. Ročně tedy kolem 6 200 litrů.[ref]https://www.veronica.cz/uspory-v-domacnosti[/ref] A to se NEvyplatí.
3. Vaření
Pokud rádi a často vaříte, zkuste třeba zeleninu připravovat v páře. Ušetříte spoustu vody, a navíc do těla díky šetrnější úpravě dostanete víc živin.
Do konvice napouštějte jen tolik vody, kolik spotřebujete. Jasné, že. Kdo to ale skutečně dělá?
Nevařte s větším množstvím vody, než skutečně potřebujete. Před vařením si vodu odměřte. Možná je to práce navíc, ale z vyúčtování hned pár kaček zmizí.
Při umývání ovoce a zeleniny v cedníku umístěte do dřezu misku, která zachytí vodu. Tu pak použijte na zalévání květin.
4. Zahrada
Volte raději konev místo hadice. Hadice vám sice usnadní práci, s konví ale spotřebujete jen opravdu nutné množství vody. Možná ale v tomto bodě zvítězí spíše praktičnost nad šetrností. Proto zvažte sami, kam až chcete v úsporách zajít.
Rozhodně se ale vyplatí zalévat dešťovkou a to buď brzy ráno, nebo večer. Vláha se v půdě udrží déle, jelikož je chladněji.
Kolem rostlin mulčujte (mulčování = pokrytí okolí rostlin kůrou nebo pilinami). Zpomaluje odpařování vody.
Truhlíky a květináče pořiďte samozavlažovací. Zabráníte tak přelévání rostlin a plýtvání vodou.
Zalévat můžete i s vychlazenou neosolenou vodou, ve které jste vařili zeleninu nebo rýži. Obsahuje spoustu živin.
5. Praní
Než odsoudíte použitý kousek šatníku k výpravě do pračky, zkuste ho nejdřív vyvětrat. Oblečení není potřeba prát po jednodenním nošení. A pračku zapínejte až je dostatečně naplněná.
Jděte ještě hlouběji. Víc šetřit a méně znečišťovat vodu můžete i takto:
Výroba jednoho 300 gramového plátku hovězího masa spotřebuje skoro 5 000 litrů vody.[ref]https://arpok.cz/zalozky/odhadnete-kolik-litru-vody-je-potreba-k-produkci-1-kg-hoveziho-masa/[/ref] Kromě toho je chov dobytka velkou zátěží naší planety. Zkuste konzumaci masa alespoň omezit.
Na obyčejné značkové džíny je potřeba 7 570 litrů vody, na bavlněné tričko cca 3 000 litrů. Promyslete důkladně každou koupi nového kousku do svého šatníku.
Baterie a elektroodpad obsahují těžké kovy a nebezpečné chemické sloučeniny. Mohou snadno znečistit půdu i spodní a povrchovou vodu. Nepatří do popelnice ani volné přírody. Sběrné krabice najdete u pokladen v mnoha obchodech.
Zbytky starých olejů, barev a jiná domácí “chemie” nepatří do záchodových mís, dřezů ani umyvadel. A už vůbec ne do přírody. Zaneste je do nejbližšího sběrného dvora.
Syntetické oblečení (fleece, nylon, polyester, spandex) a utěrky jsou vyrobeny z plastů. Při praní uvolňují mikrovlákna, která končí ve vodě a škodí jak živočichům, tak zpětně i nám lidem (nalezena byla v rybách, medu, soli i pivu). Přejděte raději na oblečení z biobavlny, které má navíc funkční vlastnosti, a bavlněné utěrky.
Peelingové skraby či sprchové gely někdy obsahují mikroplasty. Pozor na ně. Ve velkém znečišťují řeky i oceány. Například v evropské řece Rýn naměřili vědci až 3,9 milionů mikroplastových častic na 1km2.[ref]https://www.nature.com/articles/srep17988[/ref] Zkuste raději přírodní peelingy.
Může se zdát až k nevíře, kde všude nám voda slouží a co všechno s námi prožívá. Když o tom ale teď víte, můžete vzít věci do vlastních rukou. Nebrat vodu jako samozřejmost, nezapomínat na ni a pečovat. Každý, jak nejlépe umíte. I malé krůčky mají velký smysl.
P.S. Ve 2. díle se podíváme na zoubek úspoře tepla. Abyste totiž ušetřili i na topení, nemusíte v zimě doma mrznout v 5 stupních. Stačí znát pár dobrých tipů a jednoduchých udělátek, které šetří energii za vás.
Prosíme, sdílejte článek dalším zeleným hrdinům. Třeba je inspiruje k větší úspoře:
Člověk se tak moc snaží žít udržitelně. Pro potraviny jezdí do bezobalového obchodu, kam může, chodí pěšky, přísně odmítá plastová brčka i jednorázové kelímky na kafe. Odpad, který po něm zbude, poctivě třídí. Kupuje ekologické výrobky. Žije zkrátka uvědoměle. A věří, že ostatním taky není jedno, jak tenhle svět vypadá.
Jenže se pohybuje v bublině. A tu mu pořád někdo propichuje
Vídá souseda, jak vyhazuje plasty do směsného odpadu.
Při návštěvách příbuzných a kamarádů na něj ze záchodové mísy běžně pomrkávají modré dezinfekční kuličky.
Na cestách vlakem se stává svědkem PETkových orgií.
V desítkách dalších situací bojuje se svými pocity. Splín přichází. Vůle odchází. Kupí se naštvání, marnost a beznaděj. „Tak já se tady snažím a ostatním je všechno fuk.“ Možná to znáte.
A možná vás to taky někdy štve. Jestli jo, tady je takové malé povzbuzení. Třeba jste zrovna absolvovali nějakou návštěvu a potřebujete poplácat po ramínku. 🙂
3 pozitivní myšlenky. Pomůžou, když je nejhůř
1. Máte důvod být na sebe pyšní. Jste ti, co udávají směr.
Kdybychom se chovali všichni stejně, jak by svět vypadal? Byla by to rozhodně nuda. Ale hlavně – nikdy bychom se nikam neposunuli. Ani jako jednotlivci, ani jako civilizace. Proto někdo musí jít příkladem. Posouvat věci dopředu. Ukazovat na to, co nedává smysl.
Nezapomínejte, že právě vy jste inspirací pro druhé.
Jste to vy, kdo vidí za roh. Takže wow! Klobouk dolů. Už to samo o sobě je velká věc.
Ano, někdy se člověk může cítit jako rybka ztracená v rozbouřeném moři. Ale víte co?
2. Když věříte v sebe, ani soused vás nerozhází.
My lidi přirozeně chceme, aby ostatní byli stejní jako my. Jenže takhle to nefunguje. Každý jsme originál. Máme jiné vidění světa. Jiné zkušenosti. Jiné okolnosti života. V tom je krása a rozmanitost. Když si ji uvědomíte, nebudou vás ostatní tolik štvát.
Přestaňte lpět na tom, aby se všichni chovali stejně zodpovědně. Uleví se vám.
Ale pamatujte: Je úplně v pořádku cítit frustraci, když ostatním je osud naší planety fuk. Stejně tak je v pořádku, že vy to máte jinak. Buďte na to hrdí. A nepolevujte.
Když budete pokračovat v tom, co děláte, možná si vašeho jiného přístupu lidé všimnou a časem se přidají. Třeba to nebude hned, ale to semínko jim do hlavy zasejete. (Vzpomínáte, jak jste to na začátku měli vy?)
3. Cílem není změnit svět, ale změnit sebe.
Když se vám to podaří, svět kolem se pak změní taky. Jde totiž jen o vaše vnímání a způsob nahlížení. Buď je pozitivní, nebo negativní. Buď se zaměřujete na věci, které jsou špatné, ale které nemůžete přímo ovlivnit – a pak je vám smutno. Nebo si všímáte všech těch dobrých věcí, které už se dějí. A jdete jim naproti.
Přecvakněte se a zaměřte svoji pozornost k tomu dobrému.
Začnete pak vidět jinýma očima. Začnete vnímat všechny ty lidi, co už v tom jsou s vámi. Všechny ty inovativní projekty, skvělé firmy, zero waste aktivity…
Pak teprve vaše srdce skutečně zajásá. Protože uvidí, že druhý soused odpad správně třídí.
Na co se zaměřujeme, to roste. Začněte vnímat to dobré.
To není sluníčkaření. Takhle my lidi prostě fungujeme. Říká se, že na co se zaměřujeme, to roste. A platí to i v případě udržitelného života. Tak proč si dělat hlavu s něčím, co mě rozčiluje, ale nemůžu to přímo ovlivnit?
A pak… je tu ještě jedna věc. Proč to všechno vlastně děláte? Kvůli někomu/něčemu? Nebo kvůli sobě – proto, aby se vám lépe žilo? A nežije se vám lépe už tím, že sami nakupujete uvědoměle, že třídíte odpad, že nepoužíváte doma chemii? Dává vám to prostě smysl.
Na to bychom taky neměli zapomínat. Není totiž nic hezčího, než když v životě můžeme dělat smysluplné věci. A je potřeba vědět, že:
Dává smysl stát pevně jako maják a neuhnout.
Dává smysl jít, i občas sejít z cesty.
Dává smysl dělat malé krůčky vpřed, i když okolí jich dělá deset zpátky.
Dává smysl prodírat se houštím, i když džungle není přehledná.
Víte proč? Protože nejste rybka ztracená v rozbouřeném moři. Jsou tu stovky, tisíce, desetitisíce a statisíce rybek, které každý den, stejně jako vy, mění sebe a tím mění svět. Tichá síla, co nenápadně tahá za nitky lepšího žití na té naší Zemi. Stačí otevřít oči.
A být i dál součástí.
Jen na vás totiž záleží. Vy řídíte kormidlo. Vy měníte svět.
Jste to VY. Díky za to.
Prosíme, sdílejte článek dalším každodenním hrdinům. Třeba jim taky pomůže od splínu:
Úklidu bytu, mytí nádobí a praní špinavého prádla se věnujeme celý život. Proto nad původem a složením pomocníků do domácnosti nejde jen tak mávnout rukou. Žijeme obklopeni lahvičkami, jejichž obsah nemizí spláchnutím do nějaké kouzelné díry, která nikam nevede. Naopak, je napojená pomyslnou pupeční šňůrou přímo zpátky na naše těla.
A tak je potřeba si to konečně přiznat. Od dob našich babiček, které řádily se sodou, citrónem, solí nebo obyčejným mýdlem, se toho hodně změnilo. Běžná drogerie dnes obsahuje i chemikálie, před kterými bychom se měli mít na pozoru.
Největší nebezpečí nám hrozí z toxických látek, které při domácím pulírování mohou skrze kůži či dechem přecházet do těla. A právě o těch je tento článek. Kromě možného ohrožení našeho zdraví je tu ale ještě jeden problém. A to nemalý. Znečištění přírody.
Čistota půl zdraví. Nebo ne?
Zatímco se totiž většina chemikálií, které spláchneme do odpadu, v čističkách rozloží, mnoho z nich tomuto procesu odolá. Například z opticky zjasňovacích prostředků zůstává až 50 % látek v odpadních vodách i po průchodu čisticí stanicí, protože tyto chemikálie jsou rezistentní proti mikrobům, které je mají odbourat. Obsahují je běžné prací prášky a gely.
A tak dál tyto a další látky kolují v přírodě jako novodobí potomci neohroženého Herkula. Jsou tu s námi pořád. Skrytí škůdci, co se vrací zpátky do našich potravin a vody. A kruh se uzavírá.
Bohužel, většinou nejde o žádná neviňátka. Před některými látkami už dnes varuje mnoho studií a autorit. Sami jsme si o nich zjišťovali informace a pečlivě je zkoumali. A protože chceme, abyste byli v obraze, sepsali jsme ty nejkontroverznější z nich. Můžete se tak rychle zorientovat a netrávit hodiny louskáním těžce pochopitelných výrazů a zašmodrchanin, abyste si pak mohli koupit ten správný výrobek.
Koktejl, který nám míchají výrobci
Fosfáty, triclosan, ropné deriváty, syntetické vůně a konzervanty, chlór, formaldehyd, EDTA, umělá barviva, optické zjasňovače a mnoho dalších.
Výrobci dodržují limity nezávadnosti jednotlivých látek. Nikdo ale nezkoumá účinky kombinace více látek v jednom výrobku.
Je známo, že hlavní škody tyto látky páchají na centrálním nervovém a hormonálním systému. Výrobci drogerie se sice chlubí dodržováním bezpečnostních limitů a testováním nezávadnosti jednotlivých látek. Ano, i prokazatelně toxické a zdraví škodlivé látky jsou legislativou povoleny a takové výrobky se mohou prodávat. (Pokud je ale v prostředku škodlivá látka obsažena, musí být lahvička označena speciálními symboly.)
Jenže nikdo už nezkoumá účinky toxického koktejlu, který vzniká kombinací chemikálií v jednom výrobku. A už vůbec ne dopady, které má používání více výrobků současně.
Vezměte zdraví do svých rukou. Základ? Orientovat se ve složení
Z pohledu spotřebitele je určitě dobré vědět, CO vám v koupelně ve skutečnosti okupuje poličky. Vždyť jen při použití pouhých deseti konvenčních přípravků denně přijdeme do styku až se 150 ingrediencemi! Včetně krémů, parfémů, čističů, přípravků na nádobí, prášků na praní…
Proto přestaňme být neznalými vítači jakýchkoliv výrobků a začněme se vědomě rozhodovat o svém zdraví a zdraví naší planety. Prvním krokem je vyhýbat se v běžné drogerii těmto látkám:
Povrchově aktivní látky
Také se jim říká tenzidy a patří sem velké množství látek (na výrobcích bývají označeny jako aniontové povrchově aktivní látky, kationtové povrchově aktivní látky, amfoterní povrchově aktivní látky a neiontové povrchově aktivní látky).
Bohužel, z lahviček úklidových výrobků nemusíme v mnoha případech zjistit, jaké konkrétní látky se pod názvem “povrchově aktivní látky„ skrývají.
Pro drogerii totiž existuje směrnice přesně určující, které látky a v jakých případech (podle míry koncentrace) se na obalech mají použít jako „složení“. Legislativa tedy výrobcům neukládá povinnost zveřejňovat zdaleka všechny použité ingredience.
Každý výrobce a dovozce je ale povinen dát k dispozici tzv. datové a bezpečnostní listy, kde detailní složení už uvedeno být musí. U běžných značek lze předpokládat, že povrchově aktivní látky budou rizikové. Jsou totiž většinou levné a účinné.
Složení drogerie nemusí výrobci ze zákona uvádět celé. Použité (a mnohdy zdraví škodlivé) suroviny mohou schovávat za nicneříkající názvy jako „aniontové povrchově aktivní látky“ či „parfum“.
Výrobci často používají tzv. SLS (sodium lauryl sulphate) či SLES (sodium laureth sulphate nebo sodium lauryl ether sulphate). Tyto dvě přísady jsou běžně přítomné jak v čistících prostředcích, tak i v kosmetice – v šamponech, zubních pastách, sprchových gelech, tekutých mýdlech apod.
I když mohou pocházet z přírodních zdrojů (typicky z kokosového či palmového oleje), zpracovávají se chemickou cestou, při které mohou být kontaminovány 1,4-dioxanem nebo nitrosaminy, podezřelými karcinogeny. Pozor bychom si měli dávat zejména na levné konvenční výrobky, kde je pravděpodobnost kontaminace vyšší než třeba u přírodní kosmetiky, kde jsou tyto látky také povolené.
EDTA a její soli
Díky schopnosti vytvářet komplexní sloučeniny s těžkými kovy EDTA pomáhá odstraňovat tvrdost vody a udržuje dobrou účinnost mycího procesu. EDTA a její soli jsou tedy oblíbené hlavně v mycích a čistících prostředcích a při výrobě mýdel a šamponů.
Tato látka byla nalezena v hojné míře v řekách a jezerech, kde způsobuje rozpouštění usazených kovů a znečišťuje tak podzemní a pitnou vodu. EDTA je podezřelý toxin, který je v přírodě obtížně rozložitelný.
K těm nejtoxičtějším druhům patří disodium EDTA, trisodium EDTA a tetrasodium EDTA.
Syntetické konzervanty
Jedněmi z nejvíc problematických konzervantů jsou Methylisothiazolinone, Methylchloroisothiazolinone a Benzisothiazolinone. Zabraňují růstu bakterií, ale zároveň patří mezi nejsilnější kontaktní alergeny. Jsou považovány za cytotoxické (toxické přímo vůči buňkám). Laboratorní in vitro testy na buňkách savců dokonce naznačují možnou cytotoxicitu.
Patří sem také látky jako je bronopol či DMDM-hydantoin. Posledně jmenovaný uvolňuje formaldehyd, který je nyní hodnocený jako potenciální karcinogen.
I proto jsou konzervanty v EU a dalších zemích jako je Kanada či Japonsko silně regulované v kosmetických produktech.
Chlór
Je známá těkavá látka, která se díky svým antibakteriálním a antivirotickým účinkům nejčastěji používá v čistících přípravcích do myčky, bělidlech, dezinfekčních prostředcích, protiplísňových přípravcích a čističích toalet. Může způsobit dýchací potíže a při kontaktu s amoniakem navíc vytváří toxické, zdraví škodlivé, plyny.
Chlór je také velmi silná žíravina, která může poškodit kůži a oči. V roce 1990 byl označen jako znečišťovatel ovzduší. Silné oxidační vlastnosti chloru způsobují poškození tkání a buňečných struktur a jeho výpary mohou vyvolat popáleniny plic a sliznic.
Do kontaktu by s ním tedy určitě neměly přijít osoby trpící astmatem nebo srdečními potížemi.
Triclosan
Používá se jako přísada antibakteriálních čistících prostředků, zejména mýdel. Bylo zjištěno, že se hromadí v tukových tkáních člověka i zvířat a nejnovější výzkumy potvrzují, že může způsobovat poškození buněk, je narušitelem hormonální rovnováhy a způsobuje vývojové vady.
Je to toxická látka, která může vytvářet karcinogenní nitrosamin. Svým působením mění strukturu bílkovin a genů a vyvolává alergie.
Dále je toxická pro játra a dýchací systém, ovlivňuje funkci štítné žlázy. Čističky odpadních vod neumí triclosan odstranit, proto proniká do řek a jezer, kde je zdrojem toxického působení na vodní organismy, ohrožuje celý ekosystém a potravní řetězec.
Nadužívání a vysoká koncentrace triclosanu v životním prostředí navíc zvyšuje možnost rozvoje antibakteriální rezistence, a tím pádem snížení jeho celkové účinnosti.
Optické zjasňovače
Jsou běžnou součástí čistících prostředků, zejména pracích prostředků. Díky schopnosti přetvářet ultrafialové záření na viditelné světlo v modré části spektra vyvolávají dojem čistšího prádla.
Optické zjasňovače, kterých existuje kolem 400 druhů, mohou být pro člověka toxické, dráždit kůži, způsobovat kožní alergie, vývojové a reprodukční vady. V přírodě jsou špatně rozložitelné, mohou se hromadit a představovat ohrožení vodních organismů. Studie European Ecolabel Comission z roku 2011 zjistila, že postupným rozkladem optických zjasňovačů se mohou uvolňovat metabolity, o jejichž dopadu na životní prostředí toho ještě mnoho nevíme. Další výzkum je tedy potřeba.
Běžná drogerie obsahuje i další potenciálně nebezpečné látky jako syntetická barviva nebo geneticky modifikované organismy. Mějte se před nimi na pozoru.
Naštěstí už dnes existuje spousta výrobců, kterým záleží na tom, s jakými látkami denně přicházíme do styku a vypouštíme do přírody. Takovým fandíme, a proto v našem e-shopu najdete jenom pečlivě prověřené ekologické výrobky, které:
jsou maximálně šetrné a přívětivé k našemu zdraví a životnímu prostředí,
mají vysoký podíl přírodních složek,
nejsou testovány na zvířatech,
z velké části jsou veganské, menší množství pak obsahuje například včelí vosk nebo mateří kašičku.
Pokud z nějakého důvodu nejste fandové nesmrtelné trojice soda, ocet, citrón, vybírat můžete z mnoha ekologických čistících a mycích prostředků. Ekodrogerie se vyrábí na rostlinné a minerální bázi. Většinou z olejů – exotických, jako je kokosový nebo palmový, ale i lokálních, například řepkového či slunečnicového. Také může být na bázi mýdla nebo mýdlových ořechů.
Kde tedy najít takovou drogerii, která nám doma bude opravdovým pomocníkem bez vedlejších škodlivých účinků? Bývá běžně k dostání v obchodech se zdravou výživou. A máme ji i v našem e-shopu. I mezi ekologickou drogerií jsou však velké rozdíly. My proto složení všech výrobků důkladně prověřujeme a uvádíme podrobný popis každého produktu. Nestane se vám tak, že koupíte zajíce v pytli. Omrkněte je:
A kdyby se vám přeci jen chtělo založit domácí laboratoř, tady je pár osvědčených receptů:
Univerzální čistič povrchů
Smíchejte 500 ml octa, 250 ml vody a 20 kapek přírodního esenciálního oleje. Nalijte do láhve s rozprašovačem a začněte řádit. Tento šikovný pomocník odstraní všechnu mastnotu a nečistoty od koupelny po kuchyň.
Čistící písek
Jednoduše smíchejte citronovou šťávu s takovým množstvím jedlé sody, aby vznikla hustší pasta. Namočte do směsi houbičku a začněte drhnout. Kyselina z citronu má antibakteriální a dezinfekční účinky a působí jako přírodní bělidlo.
Mytí oken
Smíchejte v rozprašovači v poměru 1:1 ocet a vodu. Okna budou zářit už na dálku.
Čistič na podlahu
Do kyblíku s teplou vodou přidejte čtvrt šálku octa. Pozor, pokud máte podlahu dřevěnou, raději ocet nepoužívejte.
Čistič odpadů
Nasypte do odpadu 1 hrnek jedlé sody, zalijte ohřátým bílým octem a nechte působit tak 15 – 30 minut. Pak spláchněte horkou vodou z kohoutku.
Tak ať se vám to doma pění, bublá a deratizuje co nejzeleněji. Nezapomeňte, zdraví a planetu máme jenom jednu.
P.S. Co dělat, když se ve značkách drogerie ještě moc neorientujete…
Pokud chcete být v obraze a vyznat se v šetrnosti jednotlivých značek, jukněte do tohoto jednoduchého přehledu. Prozradí vám, jak zvolit ten správný produkt a značku. Porovnává různé značky ekologické drogerie z pohledu kvality složení produktů, přístupu firmy k procesu výroby a celkového ohledu k životnímu prostředí. Jednoduše rozděluje značky na vstupní úroveň, střední třídu a nejvyšší třídu.
Prosíme, sdílejte článek známým a kamarádům. Ať mají taky zelenější domácnost.
Na éčka v potravinách už má dnes většina z nás dobrý čich. Orientujeme se v nich a když ne, máme chytré aplikace a seznamy na internetu. Látky v kosmetice jsou ale pro laika pořád ještě jako záhada hlavolamu. Není se čemu divit. Oproti potravinářství, které používá kolem 300 přídatných látek, je kosmetický průmysl daleko vynalézavější. Počet povolených látek v kosmetice totiž sahá do tisíců (některé zdroje uvádí až 30 tisíc!).
[ref]Tajemství kosmetiky, Vít Syrový, 2017, str. 22[/ref]
A pak nemáme být z celé problematiky škodlivosti kosmetiky zmatení, otrávení a nakonec i rezignovaní. Je pro nás těžké vyznat se v záplavě krémů, mýdel, šamponů, deodorantů a dalších zkrášlovadel. Natož kvalifikovaně porovnat cenu versus výkon. Mnohdy totiž vyšší cena nerovná se kvalita.
Jenže přesně na to někteří výrobci kosmetiky hřeší – hlavně ti, jejichž produkty najdete v supermarketech nebo třeba v hotelích.
Chápeme to. Zároveň jsme ale přesvědčení, že každý člověk by se měl mezi výrobky orientovat. Jen pak totiž můžete i vy udělat to správné rozhodnutí. Pro sebe, pro svoji rodinu, pro naši planetu. Ať chcete, nebo ne, kvalitu vašeho života zkrátka do velké míry ovlivňuje i kvalita kosmetických produktů, které běžně používáme.
Kde tedy začít, když nechcete nečinně přihlížet, ale žít skutečně zdravě a udržitelně? Potřebujete jednu zásadní věc:
Vyznat se ve složení. Ale jak?
Nebojte. Není potřeba nosit v hlavě tuny znalostí, ani být kdovíjaký odborník. Jen musíte vědět, jaké informace hledat a kde je hledat.
Potřebujete jednu zásadní věc: Vědět, jaké informace hledat a kde.
Proto jsme dali dohromady tento jednoduchý rychlý přehled těch nejkontroverznějších látek, který vám orientaci v kosmetických produktech usnadní. Plus pár užitečných a praktických tipů, které vás nasměrují ke zdravější, šetrnější a udržitelnější spotřebě kosmetických produktů.
Je to studnice našich vědomostí, do které můžete kdykoliv nakouknout a poradit se, když si nebudete jistí bezpečností konkrétního výrobku.
A proč je fajn vědět, co si na sebe patláme?
Naše tělo je jako houba. Absorbuje až 60 % všeho, co na sebe namažeme, našplícháme nebo čím se umyjeme.
Alergie, imunitní poruchy nebo dokonce v extrémních případech až neplodnost či rakovina. To nejsou jen prázdná slova nebo moderní strašáci, kterými se všichni ohání. Bohužel jde o velice reálné a stále četnější důsledky nadměrného používání jedovatých látek, se kterými denně přicházíme do styku. Nejen v kosmetice, samozřejmě.
Ani chemici, lékaři nebo vědci dnes bohužel netuší, co všechno s námi roky dennodenního kontaktu s chemikáliemi v přípravcích, a zejména jejich kombinování, udělají. Nikdo z nich totiž tyto kombinace netestoval. Nejsou otestovány ani zdaleka všechny používané látky, a dokonce jsou povolené (a stále používané) látky, které několik studií prokazatelně potvrdilo jako škodlivé.
Naše tělo absorbuje až 60 % všeho, co na sebe namažeme nebo čím se umyjeme.
Legislativa bohužel v tomto směru také reaguje často pomalu a opatrně. Postup bývá takový, že u zkoumané látky se nejdříve omezuje maximální množství a až později se zakazuje úplně. I když tedy výrobce legislativu neporušuje, jen dodržování regulací zcela nechrání zdraví naše ani naší Země.
Pokusní králíci jsme mnohdy my, lidi
Silná slova? Rádi bychom, aby to tak nebylo. Stačí ale nakouknout do knihy Tajemství kosmetiky od odborníka na chemii Víta Syrového a hned vám bude jasné, která bije.
Časy našich babiček, které si vystačily s mýdlem a domácím vejcem nebo tvarohem a chemikálie nijak zvlášť neřešily, jsou nenávratně pryč. Dnes máte jako spotřebitelé jeden velký úkol – chránit sami sebe před vynalézavostí výrobců.
Můžete na to jít od lesa a snažit se přiblížit našim babičkám, což je v mnoha ohledech ta nejzdravější a nejekologičtější varianta. Pokud ale nemáte v běžném denním provozu na domácí experimenty čas a kupujete hotové výrobky, je rozhodně na místě znát o nich alespoň základní informace.
Proto teď spolu mrkneme na ty největší a nejčastější hříšníky – škodlivé látky, se kterými se můžete v běžné kosmetice setkat. Jdeme na to. Jasně, srozumitelně, jednoduše… ale ne zjednodušeně.
Jedna důležitá zkratka na začátek. Jen jedna, nebojte.
INCI (International Nomenclature of Cosmetic Ingredients) je alfou a omegou všeho. Je to mezinárodní označení pro složení výrobků. Většinou se na produktech uvádí jako “složení”, případně anglické “ingredients”. Podle platného nařízení EU musí být uvedeno na každém kosmetickém produktu. Je vždy psáno anglicky, v případě některých látek latinsky.
Toto označování chrání především nás spotřebitele a je skvělé, že je pro výrobce povinné. Je ale dobré vědět, že INCI má také několik nedostatků.
Příkladem jsou látky, jejichž obsah je nižší než 1 %. Ty mohou být ve složení výrobku řazeny v libovolném pořadí. Může se proto stát, že koupíte sprchový gel s heřmánkem, kterého ve výrobku bude 0,00nic, a vy to vůbec nepoznáte. Kvůli velkému množství obsažených látek totiž vyjde na heřmánek pozice třeba někde uprostřed celého složení.
Z INCI nezjistíme ani to, jaké látky se skrývají pod označením “Parfum” nebo “Aroma”. Tyto dva názvy totiž mohou označovat jak čistě syntetické vonné látky, které jsou vyrobeny chemicky, tak vůně čistě přírodního původu. A v tom je velký rozdíl.
Nicméně neházejte flintu do žita. Pokud znáte pár nejčastějších škodlivin, na první pohled pak rozpoznáte jasně nevhodný produkt. Tady je tedy seznam těch nejproblémovějších látek.
Čemu se ve složení vyhnout? Přehled nejškodlivějších látek v kosmetice
KONZERVANTY:
Úkolem konzervantů je chránit výrobek proti množení mikroorganismů. Některé jsou velmi mírné, jiné mohou škodit.
Existují konzervanty přírodního původu, které jsou například schváleny EcoCertem nebo jinými certifikačními autoritami. Mrkněme se teď ale na ty, které jsou velmi rizikové:
Parabeny
Parabeny patří mezi 20 nejčastějších alergenů, způsobují hormonální nerovnováhu a zasahují do přirozené aktivity pokožky. Najdeme je např. v mnohých deodorantech a přípravcích v péči o pleť s označením phenyl-, methyl-, otyl-, butyl-paraben apod.
Triclosan
Je rovněž velmi toxický konzervant. Tato sloučenina chloru narušuje přirozené funkce kůže a při testování na zvířatech (achjoo ?) se zjistilo, že poškozuje játra, ledviny a vyvolává rakovinu. Pozor na něj dejte zejména u zubních past, odličovacích přípravků a antiperspirantů.
Formaldehyd
Nejen samotný, ale také sloučeniny, které ho uvolňují. Jde například o DMDM Hydantoin nebo Glutaral. Formaldehyd má toxické a alergenní účinky, poškozuje buňky a u testovaných zvířat vyvolával rakovinu.
BHA (Butylated Hydroxyanisole) a BHT (Butylated Hydroxytoluene)
Tihle dva vykukové zamezují žluknutí a často se tak využívají všude tam, kde se vyskytuje olej nebo tuk. Nejčastěji je najdete v hydratačních přípravcích a dekorativní kosmetice. Snižují plodnost a mohou vyvolávat rakovinu žaludku.
Methylisothiazolinone a Benzisothiazolinone
Jsou běžně používané syntetické konzervanty, které mají rovněž negativní vliv na lidské zdraví. Jsou označovány jako kontaktní alergeny a jsou cytotoxické (toxické přímo pro buňky, způsobují jejich smrt nebo zánět skrze poškození DNA).
Diazolidinyl Urea, Imidazolidinyl Urea, Methenamine a Quaternium-15
Jsou další konzervanty v přípravcích pro péči o tělo, před kterými bychom se měli mít na pozoru. Uvolňují totiž do těla karcinogenní formaldehyd. Poškozují buňky, způsobují alergie, ničí prospěšné kožní bakterie, jsou karcinogenní a mutagenní.
Do skupiny škodlivých konzervantů patří také vysoce dráždivé a silně alergenní halogen organické sloučeniny. Poznáte je snadno. V názvu mají slovo chloro-, jodo- nebo bromo-.
POVRCHOVĚ AKTIVNÍ LÁTKY:
Někdy se jim také říká tenzidy. Mají schopnost snižovat povrchové napětí, a usnadňovat tak rozpouštění a odstraňování nečistot. Často se proto používají v čistících a úklidových prostředcích, ale také v mýdlech, sprchových gelech nebo šampónech. Tenzidy mohou být vyrobeny z přírodních olejů a tuků, ropných surovin či v důsledku zplyňování uhlí a zemního plynu.
Samy o sobě nejsou špatné. Jen je potřeba rozlišovat ty nezávadné, přívětivé (typicky například Sodium Coco Sulfate) a ty, které mohou škodit.
DEA (Diethanolamine), MEA (Monoethanolamine) a TEA (Triethanolamine)
Jsou oblíbené díky svým emulgačním účinkům. Umožňují sice vznik emulze – tj. vodní a olejové fáze – jsou však bohužel velice dráždivé. Vyvolávají kožní záněty, ukládají se a hromadí ve vnitřních orgánech a také v mozku. V kombinaci s dalšími chemikáliemi mohou být karcinogenní.
SLS / SLES
Tyto nechvalně známé sulfáty patří rovněž mezi tenzidy.
SLS (Sodium Lauryl Sulphate) a SLES (Sodium Laureth Sulphate nebo Sodium Lauryl Ether Sulphate) jsou nejběžnější složkou sprchových gelů, pěn do koupele a šampónů (ale i čistích prostředků do domácnosti), protože pění a odmašťují kůži. Jsou však silně dráždivé a vysušují pokožku.
Pokud hledáte opravdu kvalitní přírodní kosmetiku, přítomnost SLS a SLES je prvním varovným signálem, že výrobek nebude to pravé ořechové. Přestože tyto látky nejsou ještě těmi nejhoršími. Při výběru produktů také myslete na to, že je rozdíl, jestli kupujete například sprchový gel pro děti nebo čistič na podlahy. Kde bude našemu tělu více škodit je asi jasné.
PEG a PPG
Syntetické emulgátory PEG (Polyethylen Glykol) a PPG (Polypropylen Glykol) jsou problematické hlavně tím, že se při jejich výrobě používají velmi jedovaté plyny. Výsledné výrobky tak mohou obsahovat karcinogeny jako např. etylenoxid.
Na obalech je najdete například pod označením PEG-4, PEG-100 Stearate anebo s příponou -eth (Laureth-4, Ceteareth 33, apod.). Jsou jich ale desítky.
Mají emulgační a zahušťující vlastnosti, působí jako změkčovadla, a proto se často používají v šamponech, mýdlech nebo sprchových gelech.
K umělým tenzidům však existuje bezpečná alternativa v podobě cukerných tenzidů (např. Sodium Coco Sulfate, Cocamidopropyl Betaine, Lauryl Glucoside nebo Capryl Glucoside), které jsou vyrobeny z rostlinných olejů a sacharidů. Vyhledávejte tedy raději výrobky s těmito sloučeninami.
DALŠÍ ZÁŠKODNÍCI:
Silikony
Silikony bývají velmi levné, nalezneme je proto hlavně v méně kvalitní kosmetice. Tyto sloučeniny křemíku se označují příponami – silicon, -cone, -silanol, -silane, -siloxane apod.
Potíže způsobují hlavně přírodě, protože nejsou téměř vůbec biologicky odbouratelné a čističky odpadních vod si s nimi neporadí. Končí tak v řekách, oceánech, rybách, a následně u nás na talíři.
Soli hliníku
Se proslavily svým častým výskytem v deodorantech. Není ale hliník jako hliník. Některé soli škodí, jiné jsou bezpečné.
Mezi nejškodlivější patří: Aluminum Chlorohydrate, Aluminum chlorid, Aluminum sesquichlorohydrate, Aluminum Starch Octenylsuccinate nebo Aluminum Lactate.
Tyto soli jsou většinou toxické, dráždí pokožku, mají mutagenní a karcinogenní účinky, uzavírají póry a brání přirozené detoxikaci. Člověk se díky nim sice méně potí, ale naše kůže potřebuje dýchat a přirozeně se čistit. Je tedy dobré kupovat deodoranty, které obsahují jen bezpečné soli hliníku. Těmi jsou např. Potassium alum či Aluminum hydroxid.
Chemické filtry a nanočástice
Oxybenzone, Avobenzone, Oxyphenone, Benzophenone, Methoxicinnamate jsou nejčastěji používané chemické filtry do přípravků na opalování. Bohužel podle posledních studií tyto filtry podporují vznik volných radikálů, které mohou poškozovat DNA, způsobovat narušení hormonální rovnováhy a vyvolávat rakovinu, namísto aby nás před ní chránily.
V opalovacích přípravcích jsou rovněž velmi problematické nanočástice. Ty se používají proto, aby se krémy lépe roztíraly, ale je u nich zvýšené riziko, že projdou kůží a způsobí v těle neplechu.
Minerální oleje a parafíny
I když název zní docela vznešeně a slibně, ve skutečnosti se jedná o zbytky destilace ropy. Minerální oleje a parafíny jsou velmi levné a na kůži vytvářejí neprodyšný film. Tyto látky se dávají do souvislosti s rostoucím výskytem rakoviny kůže. Navíc jsou velmi špatně biologicky odbouratelné.
Na obalu je nejčastěji poznáte podle označení Paraffin, Paraffinum Liquidum, Cera Microcristallina či Mineral Oil. Běžně je najdete v krémech na kůži a velmi často i v produktech pro nejmenší děti. Bohužel i v těch, které vám doporučí dětský lékař a jsou k dostání v lékárně (jak jsme zjistili vlastní zkušeností).
Některá barviva s označením CI (plus pětimístné číslo), P-phenylenediamine
Velmi riziková jsou také různá chemická barviva, nejčastěji jsou označena jako CI s čísly. Ne všechna barviva s tímto označením jsou však škodlivá. Pod zkratkou CI nalezneme i zcela bezpečná barviva přírodního původu.
Je proto vhodné si při zkoumání barviv vzít k ruce tabulku objasňující jejich původ a hodnocení bezpečnosti konkrétní sloučeniny. Najdete ji například v knize Tajemství kosmetiky od Víta Syrového. Kvalitní informace o jednotlivých látkách také shromažďuje web EWG (Environmental Working Group) nebo Cosmetic Analysis, což je ale placená databáze.
Důležité je však vědět, že nejhorší v kategorii barviv jsou tzv. azobarviva (spadají také mezi barviva s označením CI). Jsou to syntetické sloučeniny vyráběné z frakcí ropy. Bylo prokázáno, že díky jejich schopnosti přechodu z kůže do krve poškozují játra a zvyšují riziko rakoviny. A to speciálně u žen, které si barví vlasy.
Velmi škodlivé jsou i barvy z uhelného dehtu obsahující soli těžkých kovů. Dráždí kůži, zadržují toxiny v těle, a jsou taktéž prokazatelně karcinogenní.
EDTA a její soli
Díky schopnosti vytvářet komplexní sloučeniny s těžkými kovy EDTA odstraňuje tvrdost vody a udržuje dobrou účinnost mycího procesu. EDTA a její soli jsou tedy oblíbené hlavně v mycích a čistících prostředcích a při výrobě mýdel a šamponů.
Tato látka byla nalezena v hojné míře v řekách a jezerech, kde způsobuje rozpouštění usazených kovů a znečišťuje tak podzemní a pitnou vodu. EDTA je podezřelý toxin, který je v přírodě obtížně rozložitelný.
K těm nejtoxičtějším druhům patří disodium EDTA, trisodium EDTA a tetrasodium EDTA.
Na konec tohoto seznamu bychom ještě rádi upozornili na dva potížisty:
1. Phenoxyethanol
Velmi často používaný konzervant. Není tak problémový jako výše uvedené látky – v hodnocení webu CosmeticAnalysis je označován oranžově – tj. méně doporučený. Může ale potenciálně způsobovat alergie a podráždění kůže. Proto pokud tuto látku ve složení zachytíte, určitě zpozorněte a zkoumejte, zda se nejedná o celkově nevhodný produkt.
2. Mikroplasty
Bývají součástí kosmetických přípravků, které mají za úkol odstranit odumřelé buňky z pokožky, zejména peelingů. Mikroplasty jsou zdrojem znečištění řek, moří a oceánů, odkud je už nelze odstranit. V některých zemích jsou mikroplasty zakázané.
Ve složení je najdete pod označením polyethylen (polyethylene – PE), polypropylen (polypropylene – PP), polyethylentereftalát (polyethylene terephthalate – PET), polymethylmethakrylát (polymethyl methacrylate – PMMA), polytetrafluorethylen (polytetrafluoroethylene – PTFE) nebo nylon.
Tak co. Máte z toho hlavu jako pátrací balón? Nezoufejte, pro zjednodušení jsme pro vás připravili tabulku, kterou si můžete vytisknout a pověsit třeba na ledničku.
TAHÁK: NEJČASTĚJI POUŽÍVANÉ PROBLÉMOVÉ LÁTKY V KOSMETICE
(Je jich ale daleko víc, podrobný přehled najdete například v knize Tajemství kosmetiky.)
A teď už pozitivně. Nová naděje pro naše zdraví
Víme, působí to hrůzostrašně, když člověk čte o všech těch chemikáliích a jejich účincích. Nevěšte ale hlavu. Cesta ven z toho bludného kruhu potenciálně škodlivé kosmetiky není složitá.
Všechno teď máte ve svých rukou. Dalším krokem, který potřebujete udělat, je začít kupovat kvalitní přírodní kosmetiku. Ale pozor! Při výběru musíte klást důraz na „kvalitní.“ Spojení „přírodní kosmetika“ totiž není nijak regulováno, a tak si ho na výrobek může dát úplně kdokoliv. I kdyby byl produkt přírodní jen ze 30 %.
Naštěstí je už dnes na trhu spousta značek, kterým člověk ani příroda nejsou lhostejní. Vyrábí ekologickou drogerii a kosmetiku na rostlinné bázi. Vyzkoušejte, uvidíte, že se vám k těm „umělým“ lahvičkám už nebude chtít vracet zpátky.
Tady jsou 2 jednoduchá vodítka, která vám pomůžou vybírat mezi výrobky správně:
1. Koukejte po certifikovaných produktech
Jen těžko tak šlápnete vedle. V přírodní kosmetice existuje několik důvěryhodných certifikátů, které zaručují kvalitu produktu. Jsou to například tyto čtyři následující.
EcoCert
Jedna z nejpřísnějších certifikací kosmetiky (a dnes i drogerie), která důsledně hlídá kvalitu surovin, jejich původ a čistotu. Najdete ho u značek jako Urtekram nebo Eco Cosmetics.
CPK (Certifikovaná přírodní kosmetika) nebo CPK BIO
Jsou české certifikáty a jedny z těch přísnějších. Zaručují, že výrobek obsahuje suroviny přírodního původu – minimálně 85 % u CPK a 90 % u CPK bio.
Zároveň garantují, že výrobek neobsahuje látky s podezřením negativního vlivu na zdraví a suroviny, jejichž výroba nadměrně zatěžuje životní prostředí. Má je například značka Nobilis Tilia.
NaTrue
Další z přísnějších evropských standardů pro přírodní biokosmetiku, který zaručuje, že produkt smí obsahovat pouze složky přírodního původu, deriváty přírodních složek a výjimečně i přírodně identické látky. Tuto certifikaci mají například výrobky značky Lavera.
BDIH
Tento certifikát garantuje použití výhradně surovin přírodního původu, ideálně v BIO kvalitě. Klade důraz především na srozumitelné informování zákazníka.
Všechny zmíněné certifikáty však hlídají ještě daleko více parametrů. Sondu mezi lejstra přírodní kosmetiky a drogerie jsme proto udělali v samostatném článku. Prolistovat ho můžete tady.
2. Vybírejte nejlépe 100% přírodní kosmetiku
Pokud je kosmetika 100% přírodní, bývá to na ní uvedeno. Nemusí mít nutně certifikáty, ale 100% podíl přírodních surovin ve výrobku je známkou toho, že výrobci není jedno, co do svých lahviček plní. Příkladem je třeba slovenská značka Kvitok (dříve Navia), jejíž výrobky jsou naprosto výborné, ručně a s láskou vyráběné. Sami je používáme a jsme navýsost spokojení.
Když máte čas a chuť, je domácí výroba skvělou variantou. Jednoduše proto, že víte, co jste si do výrobku namíchali. A není ani nijak složitá. Tady je pár tipů na domácí kosmetiku od naší Léni, která si ji sama vyrábí už roky a má s ní skvělé zkušenosti:
“Šampon”
Smícháme 3 lžíce žitné chlebové mouky s vlažnou vodou a vytvoříme kašičku bez hrudek. Naneseme na vlasy, začínáme od kořínků a myjeme pokožku hlavy, potom až konečky vlasů.
Vlasy je třeba důkladně opláchnout, jinak z nich budete po zbytek dne drolit mouku 🙂
Pro blonďaté vlasy je vhodný odvar z heřmánku – dvě hrsti heřmánku přelijeme vroucí vodou a necháme 15 minut louhovat, pak scedíme. Až bude vlažný, opláchneme jím vlasy.
Pozor – při pravidelném používání může vlasy zesvětlit, „vyšisovat“ jako od sluníčka.
Na posílení vlasů se zase hodí kopřiva. Ta se den dopředu namočí do vlažné vody a pak se scedí a vodou se přelijí vlasy po umytí.
Domácí tělový krém
Stejný díl bambuckého a kakaového másla rozehřejeme ve vodní lázni. Přidáme 1/2 dílu mandlového oleje. Až směs trošku vystydne, přidáme pár kapek oblíbeného éterického oleje, nebo vitaminu E. Dáme do ledničky na 30 minut ztuhnout. Pak můžeme vyšlehat a máme jemný krém.
Domácí deodorant
Použijeme stejný díl jedlé sody, kukuřičného škrobu a kokosového oleje + pár kapek éterického oleje podle libosti.
Nejdříve rozehřejeme kokosový olej ve vodní lázni a pak pomalu vmícháme škrob a sodu, aby se netvořily hrudky. Nakonec přidáme esenciální olej, nalijeme do dózičky a dáme ztuhnout do lednice.
Pokud rádi nakupujete bezobalově, obchody s kosmetikou i drogerií bez obalu rostou jako houby po dešti. Najděte si ten ve svém okolí.
Udělátka a komponentyna domácí tvoření přírodní kosmetiky najdete tady. Pro výrobu domácí drogerie zabrouzdejte tu.
A jestli se chcete zbavit svojí staré „chemo-kosmetiky,“ nedávejte ji do koše. Zajděte si na nejbližší sběrný dvůr (třeba tady), kde ji můžete bezplatně vyhodit. Do kontejneru na nebezpečný odpad (ťuk na čelo!). Případně ji darujte lidem, kteří mají hluboko do kapsy, třeba tudy.
Prahnete po informacích?
Tajemství kosmetiky, Vít Syrový
Jestli máte chuť ponořit se do celého tématu ještě hlouběji, doporučujeme začít u těchto skvělých zdrojů informací:
Kniha Tajemství kosmetiky od odborníka na chemii Víta Syrového. Je nabitá podrobnými informacemi o látkách v kosmetice. Zjistíte, kterým se vyhnout a které jsou naopak v pořádku. Pomůže vám zorientovat se v často nepřehledném složení na obalech výrobků. Najdete v ní i tabulku s hodnocením (ne)bezpečnosti jednotlivých látek.
A nebojte, čte se úplně sama. My ji zhltli skoro na posezení.
Další zdroje informací, ze kterých jsme sami čerpali, najdete také na konci tohoto článku.
Bylo to výživné, co. Díky, že jste dočetli až sem!
A nakonec ještě jedna věc. Moc dobře víme, že si tu můžeme psát, co chceme. Ten, kdo má ale skutečnou sílu něco změnit, jste vy sami. Úplně každý, i ten nejmenší, osobní krůček, kterým se rozhodnete nekoupit další běžnou lahvičku, nakonec povede k velké změně.
Postupně totiž svým spotřebitelským chováním i vy donutíte výrobce, aby více dbali na to, čím lahvičky plní. Aby nám nedělali z domovů chemickou laboratoř a naše těla byla zdravější a příroda čistší. To stojí za trochu úsilí, ne?
Tak držíme palce, ať se daří. Už teď jste příkladem toho, že to jde jinak. Že nezájmu ubývá a sny o lepším místu k žití se plní. My sníme a konáme každý den. Ohromně nás to naplňuje a baví!
P.S. Složení kosmetických výrobků už dnes není lhostejné spoustě lidí. Stejně jako vy nechtějí svěřovat svoje zdraví výrobcům. A i když je teď zrovna nevidíte, můžete si být jistí, že tu jsou s námi – na blogu, Facebooku, v našem e-shopu. Začíná jich být velká lavina. Tak se ničeho nebojte a pojďte do toho taky. Nejste v tom sami.
A jestli máte chuť, napište nám do komentářů trochu inspirace. Kam chodíte nakupovat? Co si doma vyrábíte? Co všechno už jste v životě změnili?
Pošlete článek dál. Třeba pomůže vašim kamarádům a známým
Změní reálně něco jeden nákup? Změní ve světě něco jeden ekologický jar místo toho obyčejného? Jeden bambusový kartáček místo toho plastového? Ne. Ale i tak má každý nákup, každý ekologický produkt obrovský význam.
Taky vás někdy napadlo, že jeden člověk nic nezmění? Že jako jednotlivci nemáme skoro žádný vliv a že tím pádem možná vlastně ani nemá smysl se snažit?
Výrobců ekodrogerie je na trhu spousta a neustále přibývají další. Za tenhle trend jsme velmi rádi a vítáme ho.
Zároveň to ale přináší nové výzvy pro zákazníky. Jak si vybrat ten pravý produkt pro mě? Nebudu platit příliš za značku, která se tváří jako nejčistší na světě, ale ve skutečnosti to s ní tak horké není?
2. Zrušte pohotovostní režim (tzv. stand-by) především u hodně náročných přístrojů jako jsou například herní konzole. Ty totiž spotřebují velké množství elektřiny a i v tomto módu dochází ke spotřebě elektrické energie. Až 40 % spotřeby herních konzolí vzniká v režimu standby.[ref]https://diit.cz/clanek/herni-konzole-spotreba-xbox-one-playstation-4[/ref] Vypínání si usnadníte používáním prodlužovačky s červeným vypínacím tlačítkem. Pokud jste delší dobu pryč (ale klidně i jen přes víkend), vyplatí se vypnout také wifi router.
5. Pokud máte myčku, zapínejte ji, až když je plná. A používejte úsporný program na 50 °C. Ušetříte tak zhruba 25 % energie.[ref]http://www.enviweb.cz/94444[/ref]
Je maximálně šetrné k našemu zdraví. Do potravin či nápojů, se kterými přichází do styku, neuvolňuje žádné chemikálie.
Recyklací se navíc uspoří energie (50 až 74 %) a suroviny pro výrobu nového skla, a sníží se tak produkce oxidu uhličitého.[ref]
Průměrná česká domácnost přitom vytřídí zhruba 28 kg skla za rok. V celé ČR je to tedy přibližně 120 000 tun skla.[ref]https://www.czso.cz/documents/10180/66641868/[/ref] I přesto na skládkách ročně skončí kolem 50 tisíc tun skleněných obalů.[ref]
Poté je sklo rozdrceno na střepy, které se oddělí podle barvy a smíchají s ostatními přísadami na výrobu skla. Vznikne tak základ, který se roztaví v tavné peci. Z té tavenina putuje do výrobních strojů, které už tvarují finální výrobky (nejčastěji lahve na nápoje, vázy nebo dekorace). Ty se nakonec dochladí v chladící peci a zkontrolují na nedokonalosti.
Pravda, někdy je cesta delší. Často však stačí udělat jeden malý krůček a váš bankovní účet i příroda se začnou radovat. Existují totiž jednoduché triky a pomůcky, které šetří energie za vás. Pojďme se na ně teď společně kouknout.
Tady však překvapivé zprávy nekončí. Přístup k pitné vodě v dnešní době totiž nemají více jak 2 miliardy lidí na světě (tj. zhruba každý 3.).[ref]
Volte raději konev místo hadice. Hadice vám sice usnadní práci, s konví ale spotřebujete jen opravdu nutné množství vody. Možná ale v tomto bodě zvítězí spíše praktičnost nad šetrností. Proto zvažte sami, kam až chcete v úsporách zajít.
V desítkách dalších situací bojuje se svými pocity. Splín přichází. Vůle odchází. Kupí se naštvání, marnost a beznaděj. „Tak já se tady snažím a ostatním je všechno fuk.“ Možná to znáte.
Jste to vy, kdo vidí za roh. Takže wow! Klobouk dolů. Už to samo o sobě je velká věc.
A tak dál tyto a další látky kolují v přírodě jako novodobí potomci neohroženého Herkula. Jsou tu s námi pořád. Skrytí škůdci, co se vrací zpátky do našich potravin a vody. A kruh se uzavírá.
Díky schopnosti vytvářet komplexní sloučeniny s těžkými kovy EDTA 
Je známá těkavá látka, která se díky svým antibakteriálním a antivirotickým účinkům nejčastěji používá v čistících přípravcích do myčky, bělidlech, dezinfekčních prostředcích, protiplísňových přípravcích a čističích toalet. Může způsobit dýchací potíže a při kontaktu s amoniakem navíc vytváří toxické, zdraví škodlivé, plyny.
Je to toxická látka, která může vytvářet karcinogenní nitrosamin. Svým působením mění strukturu bílkovin a genů a vyvolává alergie.
EcoCert
Pro další návody mrkněte třeba na 
