Barva na stěnách v našem obýváku. Mýdlo, kterým si denně mydlíme ruce. Řasenka, bez níž ráno nevyjdeme do ulic. Co mají tyhle běžné věci našeho každodenního života společného? Schovává se za nimi skrytá cena, kterou jsme neplatili my. Zaplatila ji za nás zvířata. Bolestí, utrpením, možná i svým životem. Každý den totiž při testování látek a produktů určených pro nás – lidi – trpí na světě tisíce zvířat. Věříme, že je potřeba o tom nahlas mluvit. Proto jsme se do tématu ponořili, pohovořili si s odbornicí Barborou Bartuškovou Večlovou z organizace Svoboda zvířat a sepsali jsme pro vás následující řádky.

V tomto článku společně odkryjeme kořeny experimentů na zvířatech a ujasníme si, jak se to má s testováním v současnosti. Mrkneme se, jak moc neprůstřelný je zákaz testování kosmetiky na zvířatech v Evropské Unii. Prozradíme vám důvody, proč v Econea skálopevně stojíme na straně odpůrců testování. A ukážeme vám, jak se můžete vydat cestou bez krutosti na zvířatech i vy. Připraveni?

Tvorové bez rozumu a citu, nebo bytosti hodny svých práv?

Pro pořádek si pojďme nejdříve vyjasnit, o čem je vlastně řeč. Testování na zvířatech znamená: používání zvířat jako subjektů k testování efektů určitých látek či sloučenin předtím, než jsou použity na člověku. Zvířata jsou při nich nucena k něčemu, co jim pravděpodobně způsobí bolest, utrpení, trvalé následky či smrt.[ref]https://crueltyfreeinternational.org/about-animal-testing/arguments-against-animal-testing[/ref]

Zákroky na zvířatech k poznávání funkcí lidského těla

Experimenty na živých organismech zpočátku pomáhaly objasnit fungování lidského těla. Prováděli je už ve starověkém Řecku. Filozof Aristoteles například věřil, že zvířata postrádají rozum, a proto se na ně pojem spravedlnosti a nespravedlnosti nevztahuje.[ref]https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3123518/[/ref] Že zvířata jsou “automata”, která nemohou zažívat bolest či trpět tak jako lidé, tvrdil francouzský filozof René Descartes. I on příležitostně experimentoval na živých zvířatech. A že je to srdce, nikoli plíce, které cirkuluje krev, objevil v 17. století díky experimentům na zvířatech anglický doktor William Harvey.[ref]https://animal-testing.procon.org/view.resource.php?resourceID=006512[/ref]

Za otce moderní experimentální medicíny je pak považován francouzský fyziolog Claude Bernard.[ref]https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3123518/[/ref] Věřil, že benefity pro člověka převýší stinné stránky experimentů. A pokusy na zvířatech opravdu lidem pomohly, například v oblasti transplantace orgánů, antibiotik či léku na černý kašel.

Tragédie netestovaných léků

Ve 20. století pak nabralo na důležitosti toxikologické testování na zvířatech. Spouštěčem byly tragédie, při kterých netestované léky usmrtily stovky lidí a způsobily vrozené defekty u dětí.[ref]https://academic.oup.com/toxsci/article/122/1/1/1672454[/ref] Obavy z působení pesticidů na člověka pak daly vzniknout dlouhému seznamu testů na zvířatech v 70. a 80. letech.[ref]https://www.humanesociety.org/sites/default/files/docs/end-animal-testing.pdf[/ref]

Hlasy za práva zvířat

Ve světě se ale průběžně objevovaly také hlasy odporu. Ty vyústily v přijetí zákonů na ochranu zvířat (ve Velké Británii roku 1822) a nařízení regulující testování na zvířatech (Cruelty to Animals Act ve Velké Británii roku 1876). Hnutí za práva zvířat později podpořil knihou Animal Liberation australský filozof Peter Singer. V roce 1975 v ní popularizoval pojem “speciesismus”. Vyjadřuje druhovou nadřazenost a chování dle Singera srovnatelné s rasismem, sexismem a dalšími formami bezpráví.[ref]https://www.peta.org/about-peta/learn-about-peta/ingrid-newkirk/animal-liberation/[/ref]

Jak jsme na tom s testováním dnes?

Výzvy k omezení testování na zvířatech jsou rok od roku výrazněji slyšet i z vědeckých kruhů, přesto je ve světě testování na zvířatech stále běžnou praktikou.[ref]http://www8.nationalacademies.org/onpinews/newsitem.aspx?RecordID=11970[/ref] Testuje se v lékařství, farmaceutice, biomedicíně, kosmetice, drogerii, ale také v potravinářství a v průmyslu. Většina testů na zvířatech dnes přitom není požadována zákonem.

• V České republice hranice nastavuje zákon na ochranu zvířat 246/92 Sb., který zapracovává také směrnici EU 2010/63/EU.[ref]https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1992-246[/ref]
• Stanovuje podmínky provádění pokusů na zvířatech i povinnost použití alternativních metod, pokud jsou schválené.
• V současnosti je u nás zakázáno:
  • Testování na lidoopech. Jedná se o šimpanze, gorily, orangutany a gibony, a to s výjimkou testování závažných onemocnění člověka. Stejný zákaz existuje také na Novém Zélandu.
  • Testování kosmetických produktů. Zavedly ho také další země jako Izrael, Turecko, Indie, Taiwan, Jižní Korea, Nový Zéland a Guatemala. Na cestě k zákazu testování kosmetiky na zvířatech je také Rusko, Ukrajina, Argentina, Chile, Kolumbie, Kanada, Brazílie, Japonsko, USA a Austrálie.

5 háčků zákazu testování kosmetiky v Evropské Unii:

Od března 2013 nesmí být v zemích Evropské Unie prodávány žádné kosmetické výrobky, které by byly testovány na zvířatech. Zákaz se týká také jednotlivých surovin či kombinací surovin, které se k výrobě kosmetiky užívají. Ačkoli se kompletním zákazem Evropa stala inspirací ostatním zemím světa, má tento zákon několik háčků:

1. I v Číně se ale začínají věci hýbat správným směrem. Organizace Cruelty Free International a KnudsenCRC spustily pilotní projekt Leaping Bunny. Ten má umožnit netestujícím kosmetickým společnostem prodávat produkty i v Číně.[ref] https://www.crueltyfreeinternational.org/what-we-do/breaking-news/we-move-one-step-closer-cruelty-free-china[/ref]
   Chybí efektivní kontrola. Dodržování zákazu je v kompetenci jednotlivých členských států EU. Ty ale nemusí mít potřebné znalosti či finance na efektivní kontrolu, zejména pokud jde o kosmetické produkty dovážené do EU ze zahraničí.[ref]http://www.europarl.europa.eu/news/cs/headlines/society/20180216STO98005/zakaz-kosmetiky-testovane-na-zviratech-zavedme-jej-globalne[/ref]
2. Značky testují pro odběratele v jiných částech světa. Kosmetický výrobek zakoupený v EU stále nemusí být zcela bez krutosti. Vaše oblíbená značka sice pro evropský trh netestuje, pro ten čínský ale možná ano. V 80 % států světa zatím zůstává testování kosmetiky na zvířatech legální.[ref]http://www.pokusynazviratech.cz/konec-krute-kosmetiky-v-evrope.htm[/ref] A obří země jako je Čína naopak po dovezených kosmetických přípravcích vyžaduje, aby byly otestovány. 
   Pouhým okem to ale v obchodě většinou nezjistíme. Na webových stránkách výrobců či značek si dejte pozor na sdělení typu: „netestujeme, s výjimkou legislativních požadavků v některých částech světa“. Seznam značek, které netestují ani za účelem dovozu do zemí jako je Čína, najdete tady.
3. Zákaz se týká pouze složek pro použití v kosmetice. Pokud je tedy daná složka určena pro jiný účel, může být na zvířatech testována a později použita i v kosmetice.[ref]http://www.pokusynazviratech.cz/konec-krute-kosmetiky-v-evrope.htm[/ref]
4. Zákaz má několik výjimek. Evropská chemická agentura (ECHA) REACH je zákonu netestování na zvířatech nadřazena. Proto se zákon nevztahuje na testy vlivu látek na životní prostředí a na testy bezpečnosti práce (pracovníků, kteří nakládají s danou látkou). Ve výsledku tedy kosmetický průmysl může stále používat látky testované na zvířatech, pokud byly testované za těmito konkrétními účely.[ref]https://echa.europa.eu/cs/view-article/-/journal_content/title/clarity-on-interface-between-reach-and-the-cosmetics-regulation[/ref] 
   Ve skutečnosti byla v minulosti testována na zvířatech každá ingredience, včetně vody. Na tom se již nedá nic změnit. Pokud tedy hovoříme o netestovaných složkách, jedná se o takzvané “nové testování”, kdy se společnosti zřeknou provádění pokusů na zvířatech do budoucnosti, od pevně určeného data.
5. Vztahuje se pouze na kosmetiku. Nezohledňuje tedy široké spektrum domácí drogerie jako jsou prací prášky, čističe atd.

Každý rok při testování trpí a zahynou desítky milionů zvířat

Myši, potkani, ryby a obojživelníci, králíci, morčata, hospodářská zvířata, psi, kočky a primáti. Bílí králící jsou nejčastější volbou při testech oční dráždivosti. Vytváří totiž menší množství slz než jiná zvířata a díky chybějícímu očnímu pigmentu u albínů lze lépe vidět výsledky testování. Kočky jsou nejčastěji používané pro neurologické výzkumy. Biomedicínské výzkumy využívají psy, pro mírnou povahu především bígly. Primáti, odchyceni v divočině nebo účelně pěstěni, nejčastěji prochází toxikologickými testy, studiemi AIDS a žloutenky, neurologickými a reprodukčními výzkumy.[ref]http://www.protisrsti.cz/dokumenty/SvZv%20Primati%20e-publikace%20uprava.pdf[/ref]

Nejběžnější pokusy, které zvířata musí podstupovat

Každé pokusné zvíře je použito pouze jednou, buď zemře v průběhu pokusu nebo je na konci testu usmrceno, aby mohlo být pitváno. Zde jsou příklady nejběžnějších testů toxicity. Provádí se nejčastěji na myších, králících nebo psech.

Proč by mělo testování na zvířatech patřit minulosti?

1. Nespolehlivost výsledků

“…zvířata nebyla pro pokrok medicíny tak zásadní, jak často tvrdí zastánci pokusů na zvířatech. Velký podíl testů byl navíc zavádějící a končil stažením léků, někdy na dlouhé roky, které byly nakonec velice přínosné pro lidstvo, anebo schválením léků, které byly neškodné pro zvířata, ale lidem způsobily utrpení či smrt.” Jane Goodall[ref]http://www.bbc.co.uk/ethics/animals/using/experiments_1.shtml[/ref]

• Zvířata a lidé se značně liší svou anatomií, fyziologií i metabolismem. Je proto nemožné předpovědět, zda člověk bude na testované látky reagovat stejně jako zvíře.

• Látka, která při testování zvířatům ublíží, může stále projít na trh, kde se použije v produktech pro lidi.
• A naopak. Látky, které projdou jako bezpečné při testech na zvířatech, mohou vážně ohrozit lidské zdraví. Situací, kdy například testované léky způsobily zdravotní problémy či úmrtí lidí je bohužel velké množství (preparáty Lipobay[ref]https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC59524/[/ref], Vioxx[ref]https://www.nbcnews.com/health/health-news/report-vioxx-linked-thousands-deaths-flna1c9445945[/ref], Trasylol[ref]https://www.cbsnews.com/news/bayers-trasylol-killed-too-many-people-lawsuits-arrive/[/ref], Acomplia[ref]https://www.dailymail.co.uk/news/article-1080058/Banned-Slimming-drug-linked-suicide-taken-shelves.html[/ref] a TGN1412[ref]https://www.nejm.org/doi/full/10.1056/NEJMoa063842[/ref] a mnoho dalších).
  Rakovinu již umíme vyléčit dlouhá desetiletí, ale pouze u myší, žádné z léků na člověka nezabírají.[ref]https://crueltyfreeinternational.org/about-animal-testing/arguments-against-animal-testing[/ref] Podle studie jedné farmaceutické firmy, by bylo při výzkumu karcinogenních látek spolehlivější hodit si mincí. Pouze 5 – 25 % zkoumaných látek zhoubných pro člověka totiž mělo podobně nepříznivý vliv na pokusná zvířata.[ref]http://www.protisrsti.cz/dokumenty/Proc%20nejsou%20pokusy%20na%20zviratech%20nutne.pdf[/ref]
• Americký Národní institut zdraví (NIH) uvádí, že 95 ze 100 léků, které úspěšně projdou testováním na zvířatech, selžou během klinických testů na lidech. Buď jim způsobí nepříznivé účinky nebo na nefungují vůbec.[ref]https://www.peta.org/issues/animals-used-for-experimentation/us-government-animal-testing-programs/food-drug-administration/[/ref]
• Důležité aspekty vzniku lidských onemocnění jako strava, životní návyky, konzumace léků a drog, negativní vliv životního prostředí, stres a psychologické a sociální faktory nejsou brány v potaz a u zvířat se simulují uměle.I proto mohou být výsledky pokusů na zvířatech při aplikaci na člověka zavádějící.
• Výzkum založený na experimentování se zvířaty opakovaně selhává. Mnoho studií již prokázalo, že pokusy na zvířatech zdržují lékařský pokrok a mohou být pro člověka nebezpečné.[ref]https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/17175568[/ref] [ref]https://www.bmj.com/content/348/bmj.g3387[/ref]

2. Etika

Pokusy na zvířatech degradují zvířata na pomůcku či věc na jedno použití. “Jednoho dne… až si děti našich dětí přečtou o tom, k čemu docházelo ve 20. století v laboratořích, pocítí stejnou hrůzu a krutost jakou cítíme my, když čteme o zvěrstvech římských gladiátorských arén nebo o obchodu s otroky v 18. století.” Peter Singer, Animal Liberation, 1975

• Laboratorní myši mohou v lidech vyvolávat dojem, že nezažívají bolest nebo trápení tak jako jiná zvířata. Hlodavci si totiž vyvinuli chování, které ukrývá jejich slabosti před predátory. Nejsou tedy jako psi, kteří vám dají jasně najevo, že se něco děje, že je něco bolí.[ref]https://www.peta.org/issues/animals-used-for-experimentation/dogs-laboratories/[/ref]
• Spousta lidí se mylně domnívá, že potřeba přirozeného prostředí se z laboratorních zvířat zcela vytratila. Není to ale pravda. Bylo zdokumentováno, že když vypustíte do přírody laboratorní potkany, ihned si začnou vytvářet doupě, stavět hnízdo a budovat vlastní společenství.[ref]https://www.peta.org/issues/animals-used-for-experimentation/dogs-laboratories/[/ref]
• Studie ukazují, že u 89 % primátů se kvůli nedostatku podnětů a stresu vyvine neurotické chování, jako je nepřetržité točení v kruhu, houpání zepředu dozadu a sebepoškozování ve formě vytrhávání vlastní srsti nebo kousání.[ref]https://onlinelibrary.wiley.com/doi/abs/10.1002/ajp.10075[/ref]
• Je potřeba si položit základní otázku: Co nám dává právo povyšovat se nad jiné živočišné druhy, diskriminovat je a způsobovat jim utrpení?
• Ale co když přínos pro lidstvo převýší škodu, kterou působíme zvířatům? Tento argument bere v potaz výsledek experimentů, který ale nikdo nemůže dopředu odhadnout. Pokud jsou dostupné alternativní způsoby testování, navíc spolehlivější než pokusy na zvířatech, neměly by testování na zvířatech nahradit?

3. Alternativní způsoby testování

Metody bez použití zvířat již existují. K pokusům se mohou používat například:

• Uhynulá zvířata.
• Uměle “vypěstované” orgány.
• Buněčné a tkáňové kultury.
• Mikročipy. Ty kombinují výhody počítačů a metod “ve zkumavce”.
  V systému miniaturních kanálků a komůrek jsou mikročipy osídlené lidskými buňkami. Takto je možné testovat účinky látek na jednotlivé orgány, a zároveň sledovat, jak jsou látky metabolizovány a zda jsou při jejich metabolizování produkovány toxické odpadní produkty.[ref]http://www.protisrsti.cz/dokumenty/Proc%20nejsou%20pokusy%20na%20zviratech%20nutne.pdf[/ref]
• Počítačové modely. V kombinaci s lidskými buňkami jsou schopné podat informace o struktuře, účincích a toxicitě testovaných látek.[ref]https://www.peta.org/issues/animals-used-for-experimentation/alternatives-animal-testing/[/ref]

Jenže…

• Pokusy na zvířatech slouží farmaceutickému průmyslu, pomáhají mu zbavit se odpovědnosti. Pokud se u nějakého léku objeví nežádoucí vedlejší účinky, farmaceutická společnost se může odvolat právě na provedené pokusy na zvířatech.
• Pro výzkum bez využití zvířat není v současné době dostatek finanční podpory. Státy EU by měly finančně podporovat vývoj alternativ. V reálu je podporuje jen jedna třetina zemí. Česká republika nikoli.
• Na vině jsou také zdlouhavé schvalovací procedury, které brání rychlejšímu zavádění alternativních metod do praxe. Proces schvalování obnáší porovnávání výsledků s výsledky testů na zvířatech a trvá dlouhé roky (výjimkou není 10-15 let).
• Zvyk je železná košile. Někteří výzkumní pracovníci nejsou nakloněni alternativním způsobům jen proto, že jsou zvyklí testovat na zvířatech.
• Testování na zvířatech jsou v některých odvětvích nařízena zákonem a k některým testům nejsou schválené alternativy.

Jak můžeme pomoci my sami?

Nemusíte čekat, až se změní legislativa. Stejně jako v ekologickém chování, můžete začít u sebe i v tomto případě. Jak? Pořizujte si netestované produkty. Svým nákupem tak podpoříte firmy, které se rozhodly jít etickou cestou. Jak je ale zaručeně poznat?

Tady je 7 rychlých tipů:

1. Hledejte označení HCS a HHPS. Jediná 100% jistota jsou totiž certifikáty HCS (u kosmetických produktů) a HHPS (u drogerie). Jedině ty vám dnes zaručí, že produkt ani jeho složky nebyly testované na zvířatech. Pouze tyto certifikáty totiž zahrnují pravidelné audity výrobců. I bez testů na zvířatech jsou výrobky bezpečné. Firmy používají známé složky otestované v minulosti, nebo nové látky otestované pomocí alternativních metod. Aktualizovaný seznam všech značek s certifikátem HCS a HHPS naleznete tady anebo tu.
2. U jiných certifikátů buďte obezřetní. Na trhu existuje řada dalších certifikátů (PETA zajíček, Vegan Society), mezi jejichž kritéria patří netestování na zvířatech. Vydavatelé certifikátů se ale v tomto směru většinou spoléhají pouze na čestná prohlášení učiněná firmou, která o certifikát žádá. Netestování dál nijak neověřují. Zde je přehled nejčastějších certifikátů, které můžete nalézt na výrobcích.
3. Nenechte se obalamutit. Dejte si pozor na oznámení, že finální produkt nebyl testován na zvířatech. Důležité je zde slovo “finální”. V překladu to znamená, že ačkoli konečný produkt testován nebyl, některé jeho složky mohly být.
4. Mějte přehled. Pokud se chcete ujistit, že vaše oblíbená značka netestuje, zamiřte na webové stránky organizace PETA.
5. Nakupujte své produkty u prodejců, kterým záleží na etičnosti prodávaného zboží a své dodavatele a značky prověřují.
6. Pořizujte si co nejpřírodnější výrobky s jednoduchým složením. Ačkoli i přírodní produkty a ingredience se musí testovat, výrobci přírodních produktů zpravidla používají známé, již existující ingredience, které nevyžadují nové testy.
7. Vyzvěte svého oblíbeného výrobce bez certifikátu HCS/HHPS, aby o něj zažádal. V České republice ho má právo udělovat pouze občanské sdružení Svoboda zvířat. Potřebné informace o schválení v rámci schémat HCS a HHPS najdete zde.

Děkujeme, že jste dočetli až sem. Pro nás v Econea je toto téma srdcové. I kdybychom sérií článků o živočišných surovinách navedli k životu bez “skryté krutosti” jen jediného člověka, je to pro nás výhra. V Econea.cz jsme udělali jasné rozhodnutí už dávno. Produkty, které obsahují živočišné suroviny nebo složky testované na zvířatech, nemají v našem sortimentu místo.

Jsme proti jakémukoliv zneužívání a týrání zvířat. Necítíme, že bychom na to jako lidé měli právo, a tudíž takové chování nechceme podporovat. Produkty, které najdete v našich regálech, buď mají certifikát HCS (Friendly Soap, Navia/Kvitok, Urtekram) nebo HHPS (Bio-D, Ecozone) anebo máme o netestování potvrzení přímo od výrobců. Všechny výrobce a značky před zařazením do sortimentu pečlivě zkoumáme, abychom si byli jisti jejich zodpovědným přístupem a dobrými úmysly. Veškeré značky ekodrogerie, kosmetiky i dalších výrobků denní potřeby v našich regálem jsou tedy netestované (včetně složek) a neobsahují živočišné suroviny.

(pozn. redakce z června 2022: Naše etické hodnoty zůstávají stejné a valná většina sortimentu je stále čistě veganská. Rozhodli jsme se ale pootevřít dveře vybraným produktům s obsahem včelích složek jako je například včelí vosk. Platí však, že se v těchto případech nekompromisně pídíme po původu těchto surovin).

Rádi bychom vás informovali, že se Navia přejmenovala na Kvitok.

Prosíme, sdílejte článek se svými blízkými a pomozte nám rozšířit povědomí o testování na zvířatech:

Vítejte u třetího dílu našeho seriálu o živočišných surovinách v produktech každodenní potřeby. V úvodním článku jsme si vyjasnili základní pojmy a důvody, které nás v Econea vedou k upřednostňování veganského sortimentu. Druhý díl nás provedl nejčastějšími živočišnými ingrediencemi z mrtvých zvířat. A dnes si do parády vezmeme suroviny, které člověk získává ze zvířat živých.

Zvířata kvůli nim nutně nepřicházejí o svůj život, je proto jejich používání v pořádku? My věříme, že není. V některých případech totiž zvířata trpí celý svůj život a míra bolesti je nesnesitelná. Upozorňujeme proto, že některé řádky se vám budou číst s těžkostí. Věříme ale, že je potřeba o těchto věcech mluvit a nezavírat před nimi oči. Dějí se den co den. Připraveni? Tak pojďme na to.

Nutná potřeba nebo neopodstatněné zotročování zvířat?

V následujících odstavcích se dočtete o několika častých surovinách, které dnes člověk hojně využívá k vlastní potřebě. Ingredience si přitom opatřuje ze živých zvířat. Na našem e-shopu se jim vyhýbáme. Věříme totiž, že okolnosti a způsob získávání těchto surovin do moderní vyspělé civilizace nepatří. Posuďte sami.

Vlna

Představujete si zelené kopečky se stádem spokojených oveček? Jak farmáři oholené ovce pokojně vracejí zpátky na pastvu? Stříhání vlny vypadá ale zpravidla trochu jinak.

• Největší světový exporter vlny je Austrálie (dále Čína, USA, Nový Zéland). Pro vlnu tam nejčastěji chovají plemeno merino. To má přemíru (vrásčité) kůže, a tedy i více vlny. Nepřirozené množství vlny ovcím může způsobovat kolaps i smrt přehřátím během horkých měsíců. Ve vrásčité kůži se shromažďuje vlhkost, moč a nečistoty. To přitahuje mouchy, které do záhybů kůže kladou svá vajíčka. Larvy pak způsobují ovcím ošklivou zánětlivou chorobu zvanou myiáze. Jako prevenci myiáze používají australští farmáři brutální metodu nazvanou „mulesing“. Ovce jsou při ní násilně svázány a zpravidla bez utlumení bolesti jim farmáři z těla odřezávají velké kusy kůže v oblasti konečníku, případně infikovanou část kůže zasvorkují a čekají, až odumře a odpadne.[ref]https://www.peta.org/living/personal-care-fashion/whats-wrong-wool/[/ref]
• Stříhání ovcí je práce placená většinou za ostříhaný kus nikoli od hodiny. To motivuje střihače k rychlé práci bez ohledu na zvířata. Ovce tak často během stříhání utrpí zranění od proříznutí kůže až po amputaci vemene, uší či jiných částí těla.[ref]https://www.peta.org/living/personal-care-fashion/whats-wrong-wool/[/ref]
• Masové chování ovcí má navíc velký vliv na životní prostředí. Například ve zmiňované Austrálii způsobuje větrnou i vodní erozi a ovce také omezují růst dřevin a bylin.[ref]https://docplayer.cz/4294015-Ekologicke-aspekty-zahranicniho-obchodu-dovoz-bavlny-vlny-konopi-a-lnu-do-ceske-republiky.html[/ref]
• Říkáte si, že se nás australské praktiky netýkají? Bohužel ano a významně. Ačkoli i u nás se ovce chovají, o jejich využití na vlnu není v ČR zájem. Zásobování vlnou je tak u nás záležitostí dovozu. Česká republika se přitom řadí mezi největší dovozce vlny na světě. A můžete hádat, odkud odebíráme nejvýznamnější množství vlny. Přesně tak. Z Austrálie.[ref]https://docplayer.cz/4294015-Ekologicke-aspekty-zahranicniho-obchodu-dovoz-bavlny-vlny-konopi-a-lnu-do-ceske-republiky.html[/ref]

Lanolin

Znáte ten pocit. Několik dní jste si už nemyli hlavu a vlasy začínají těžknout mastnotou. Podobně jako my, lidé, i ovce produkují maz, kterým obalují svou vlnu. Rozdíl je ale ten, že ovce si svůj porost každé dva dny nemyjí. Nashromáždí tak velké množství žluté mazlavé látky, která je chrání především před vlhkostí. A právě tento maz je lanolin, který si v různých kosmetických přípravcích mažeme na obličej.

• Lanolin najdeme ve složení běžných rtěnek, odstraňovačů make-upu, ale používá se například i při výrobě vlasových přípravků, pracích gelů na vlněné oblečení či léků a přidává se často také do vitamínu D3.
• Lanolin se získává lisováním vlny nebo chemickou cestou. Problém je právě v brutálním způsobu stříhání vlny. Podrobně jste se o něm dočetli výše v odstavci o vlně.
• Ozývají se také nepotvrzené domněnky, které upozorňují na možnou toxicitu lanolinu. Ve velkých konvenčních chovech ovcí mohou totiž krmiva obsahovat geneticky modifikované suroviny. Ty mohou ovlivňovat hormonální balanc zvířat, a to se následně může promítnout do sekretu, který ovce vyloučí.[ref]https://www.mamavation.com/beauty/the-dangers-of-lanolin.html[/ref]

Šelak

Vybíráte si v obchodě jen ta jablíčka, co se krásně lesknou? Jejich šarm jim dost možná přinesla vrstvička šelaku, přírodní živice vyrobené z výměšků červce lakového (Kerria lacca).[ref]https://www.vegansociety.com/whats-new/blog/how-avoid-buying-non-vegan-products[/ref]

• Kromě nablýskaného ovoce se můžeme se šelakem setkat u cukrářských výrobků a čokolád, kávových zrn, ale také na povrchu léků, v lacích na nehty, řasenkách či rtěnkách.[ref]http://gentleworld.org/shellac-food-glaze/[/ref]
• Červec lakový vyloučí živici na větve stromů a vytvoří z ní ochrannou voděodolnou skořápku pro své larvy. Zatímco samci odletí, samičky zůstávají na blízku. Při sklizni (dnes nejčastěji na speciálních plantážích v jihovýchodní Asii) se šelakové skořápky sloupnou z větví a mnoho samiček a larev je při tomto procesu usmrceno.

Ve složení se skrývá jako: E904, confectioner’s glaze, confectioner’s resin, resinous glaze, candy glaze, pure food glaze a natural glaze.

Veganská alternativa: Zein (kukuřičný protein).

Včelí produkty

Co si představujete, když se řekne med? Postaršího pána včelaře s několika úly na zahrádce? Idea je to hezká, většina medu a dalších včelích produktů v produktech denní potřeby ale dnes pochází odjinud. Z továrnu připomínající výroby v prostředí velkých farem.

• Zacházení se včelami je na velkých farmách všeobecně neblahé, a mnoho včel tak běžně přichází o křídla či končetiny.[ref]https://www.peta.org/about-peta/faq/whats-wrong-with-beeswax/[/ref]
• Včelaři na větších farmách (ale čato i malí včelaři) obvykle zastřihují královnám křídla, aby nemohly opustit kolonii. Královnu zpravidla nechávají také uměle oplodnit. 
• Královny pocházejí často od komerčních dodavatelů. Ti je posílají včelařům často do velkých vzdáleností prostřednictvím pošty. Včelí královny tak mohou trávit dlouhé dny na cestě v útrpných podmínkách.[ref]http://vegetus.org/honey/honey.htm[/ref]
• Včelaři (i ti malí) včelám místo medu, který jim slouží jako výživná potrava k přežití zimy, podstrkávají levnou cukrovou náhradu bez živin.
• Při obraně svého medu a domova se včely brání bodnutím. To je stojí jejich život.
• Komerční včelaři často transportují včelstva na vzdálená místa, aby opylovala jednodruhové plodiny. To ale včelám poskytuje nutričně velice chudou potravu a náročná přeprava nákladními vozy je stresující.
• A pak je tu syndrom zhroucení včelstev (Colony collapse disorder, CCD). Jedná se o fenomén, kdy v krátkém časovém úseku většina dělnic jednoho včelstva zmizí (zemře). Zanechá přitom za sebou královnu, nevylíhnuté včely i velké množství potravy. Obrovské ztráty utrpěli včelaři především v USA, CCD se ale výrazně dotkl také včelstev v Evropě. Teorií o příčině náhlého úmrtí včelstev je mnoho. Nejnovější studie viní všeobecné oslabení imunity včel a nákazu virem Israeli acute paralysis disease (IAPV). Součástí problému jsou pravděpodobně zásahy člověka, které zdraví včelstev oslabily na neúnosnou rovinu. Včely jsou podvyživené kvůli nedostatku na živiny bohatého medu a pesticidy ošetřeným plodinám, které opylovávají. Na včelách jsme přitom my – lidé – závislí. Mají totiž na starosti opylování až 90 % plodin, které tvoří náš jídelníček.[ref]https://news.psu.edu/story/141585/2009/01/29/research/colonies-collapse-whats-causing-massive-honeybee-die-offs[/ref]

Med

Včelám slouží jako potrava. Tu jim včelaři berou a nahrazují ji levnou a nevýživnou cukrovou vodou. Když to vezmeme přímočaře, med není v podstatě nic jiného než včelí “zvratky”. Včelky spolknou nektar, ten putuje do jejich žaludku, obohatí se o enzymy a následně ho včely vyplivnou zpět do úst. Požvýkají a znovu polknou. Proces opakují tak dlouho, dokud nedosáhnou požadované konzistence. Jedna včela přitom vyprodukuje zhruba 1 lžičku medu za celý svůj život, který trvá zhruba 40 dní. Představte si, kolik včelích životů se ukrývá v jedné sklenici medu.[ref]http://vegetus.org/honey/honey.htm[/ref]

Včelí vosk

Včely ho používají k vybudování pláství, které slouží jako praktický úložný systém pro jejich med. Včelí vosk tedy nelze získat, aniž byste včely obrali o med. Většina včelího vosku na trhu navíc pochází od komerčních včelařů. Pro lidi má včelí vosk využití široké. V kosmetice ho najdeme například ve rtěnkách či balzámech na rty. Získává se rozpuštěním medové plástve vařící vodou. Voda se následně slije a nechá se vychladnout. 

Pyl

Slouží včelám k výživě. Sbírají ho z rostlin a ukládají do váčků v nožičkách. Lidé ho získávají prostřednictvím pylových pastí. Ty jsou umístěné u vchodů do úlu a pyl z nožiček “stírají”. Množství včel však při tomto procesu přijde o křídlo, končetinu nebo o život.[ref]http://vegetus.org/honey/honey.htm[/ref]

Mateří kašička

Produkují ji hltanovými žlázami mladé včelí dělnice. Slouží jako výživa pro včelí královnu a živí se jí také všechny larvy po dobu prvních tří dnů života. Lidé si ji oblíbili jako doplněk stravy a používá se i v kosmetice.

Propolis

Je pryskyřičná látka aromatické vůně. Včely ji sbírají z rostlin a stromů a využívají ji na tmelení svého úlu a zároveň jako ochranu proti infekcím. Lidé z propolisu vyrábí tinktury a masti. Sbírají ho právě ze včelích úlů, čímž mohou oslabovat ochranu včel před bakteriemi a viry.[ref]http://www.thetastyvegan.com/blog/bee-products-non-vegan-ingredients/[/ref]

Ve složení se skrývá jako: Honey, beeswax, cera alba, white wax, yellow wax, bee pollen, royal jelly, queen bee jelly, bee propolis.

Veganská alternativa: Datlový, javorový, agáve sirup, sojový vosk.

Mléko a mléčný protein

Ani nahlédnutí do procesů v mléčném průmyslu nám moc radosti nepřinese. Mléčného produkty, konkrétně například mléčný protein, můžeme najít v běžných šamponech, kondicionérech nebo krémech. Pojďme se tedy podívat, jak taková produkce mléka probíhá.

• Logicky, aby krávy produkovaly mateřské mléko, musí otěhotnět a mít telátko. To je v dnešních velkochovech často děláno násilně, prostřednictvím umělé inseminace. A stále dokola. Dojná kráva tak prožije svůj život v neustálém cyklu těhotenství, rození a laktace.
• Aby telátko “nekradlo” mléko člověku, je od matky odtrženo někdy již pár hodin po narození, což provází obrovský stres. Kráva po novorozeném telátku, které pravděpodobně už nikdy neuvidí, naříká hodiny i celé dny.
• Telata jsou krmena vysoce koncentrovanou umělou náhražkou. Předčasně pak přecházejí na tuhou stravu. Koncentrované granule jim ale často způsobující zažívací potíže, akutní průjmy a infekce. Telata, která by přirozeně pila mateřské mléko šestnáctkrát denně, jsou uměle krmena pouze dvakrát za den.[ref]http://michal.skrabalek.cz/nazory/za-oponou-velkochovu-krav[/ref]
• Novorození samci nejsou mlékárenskému průmyslu k užitku. Brzy je proto čekají jatka a jejich maso se prodává jako telecí.
• Krávy jsou dnes často geneticky manipulovány tak, aby produkovaly desetkrát více mléka než v přirozených podmínkách. Celý svůj život jsou tak přetěžovány, žijí v nepřetržitých bolestech a například přes třetina britských dojnic trpí bolestivou infekcí vemene. Mnoho krav má potíže s chůzí a kulhá.[ref]http://dairy.ahdb.org.uk/technical-information/animal-health-welfare/mastitis/recordstools/incidence-rate/#.VvK2-eKLSUk[/ref] To často způsobují infekce, ale především nepřirozené prostředí, ve kterém žijí. Běžně tráví většinu roku zavřené uvnitř, na betonovém povrchu.[ref]http://www.journalofdairyscience.org/article/S0022-0302(09)70735-0/fulltext?refuid=S0022-0302(11)00299-2&refissn=0022-0302#Lameness[/ref]
• Standardní krmiva pro dojnice obsahují syntetické látky a antibiotika. Použití antibiotik je u dojnic regulováno, protože se téměř ihned dostane do mléka. Regulace se však vztahuje jen na několik vybraných látek. Dojnicím se antibiotika podávají, aby se byly schopné ubránit chronickým nemocem, infekcím a mohly produktovat mléko.[ref]https://www.npr.org/sections/thesalt/2015/03/08/391248045/fda-tests-turn-up-dairy-farmers-breaking-the-law-on-antibiotics?t=1563962669497[/ref] [ref]https://www.researchgate.net/publication/334151750_TETRACYCLINE_ANTIBIOTICS_IN_RAW_COW'S_MILK_PRODUCED_IN_SAMSUN_PROVINCE_TURKEY[/ref] [ref]https://idosi.org/wjdfs/wjdfs10%282%2915/8.pdf[/ref]
• V některých velkochovech mají krávy ještě mnohem horší podmínky. Případy fyzického ubližování, bití, kopání, aplikace elektrických šoků, pálení či uřezávání oháněk se vyrojily po celém světě. Silné povahy se mohou podívat na Youtube, podobných situací bylo zdokumentováno mnoho.
• Fyzicky a psychicky vyčerpané dojnice postupně přestanou vynášet. V přirozených podmínkách se dožijí 25 a více let, v zajetí mlékárenského průmyslu pouze 5 až 8 let.[ref]https://www.peta.org/living/food/thats-dont-drink-milk/[/ref] Poté jsou přepraveny na porážku. Tu pak často provází řada krutých praktik. Kráva tak do svého posledního výdechu zažívá nepředstavitelný stres a bolesti.

Ve složení se skrývá jako: Milk, milk protein, lactose, butter, casein, caseinates, cheese, cream, curd, custard, ghee, whey, protein hydrolysate, milk fat, quark, yoghurt.

Veganská alternativa: Rostlinná mléka a produkty z nich, sojové a jiné rostlinné bílkoviny.

Vaječný protein

Kromě konzumace se vaječný protein používá také v kosmetických produktech jako jsou vlasové kondicionéry, pleťové a tělové krémy. Ať už pochází z vajec od slepic z volného výběhu nebo z klecí, slepice prožívají život plný utrpení. Nepřirozené a stísněné podmínky jim způsobují zranění a nemoci, zlomené kosti, nádory a abnormální chování z nepřetržitého stresu. A pak jsou tu kohouti. Ti nemají pro vaječný či masný průmysl žádný užitek. Jsou proto zabiti téměř ihned po vylíhnutí. Malí kohoutci jsou buď zaživa vhazováni do průmyslového mlýnku nebo jsou usmrcováni plynem. [ref]https://www.vegansociety.com/go-vegan/egg-industry[/ref] Odhaduje se, že ročně je tímto způsoben usmrceno až neuvěřitelných 6 miliard čerstvě vylíhnutých kohoutků, děje se to přitom všude, včetně biochovů.[ref]https://www.wattagnet.com/articles/35884-ffar-offers-6-million-for-in-ovo-sexing-solution[/ref] V současné době se v Německu a Holandsku pracuje na nové metodě, která bude schopna identifikovat pohlaví nenarozeného kuřete, a měla by tak masovému vraždění kuřátek zabránit.[ref]https://www.nationalgeographic.com/people-and-culture/food/the-plate/2016/06/by-2020–male-chicks-could-avoid-death-by-grinder/[/ref]

Klecový chov

• Klecový chov v EU dává každé slepici prostor 600 cm², což je méně než velikost A4 papíru.[ref]http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:1999:203:0053:0057:EN:PDF%20[/ref] Jinde po světě jsou dovoleny ještě menší prostory, kolem 430 cm², kde slepice neroztáhne ani jedno křídlo.
• V takových chovech nejsou žádná okna, v každé kleci se mačká čtyři nebo pět slepic a klece jsou naskládané jedna na druhou v nekonečných řadách.[ref]https://www.vegansociety.com/go-vegan/egg-industry[/ref]

Volný výběh

• Volný výběh sice zakazuje klece, ale evropská legislativa určuje, že na 1 m² může pobývat až 9 slepic.[ref]http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:1999:203:0053:0057:EN:PDF[/ref] Jak volný tedy ve skutečnosti je takový výběh?
• Slepice musí mít podle zákona přístup ven. V tak natěsnaném prostředí se ale většina slepic k východu vůbec nedostane.
• Aby se slepice vzájemně nepoklovaly, standardně se jim usekává kus zobáku (vzpomínáte na záběry z dechberoucího dokumentu Baraka?). Horkou čepelí, bez utišujících léků. Citlivostí je přitom zobák srovnatelný s konečkem lidského prstu. Studie naznačují, že zkracování zobáků vede k akutní i chronické bolesti provázené stejnými symptomy a bolestmi fantomových končetin, které zažívají lidé po amputaci.[ref]http://www.upc-online.org/debeaking/ota.html[/ref]
• Ačkoli se přirozeně dožívají až sedmi let, slepice z takových chovů jsou zabity po roce snášení a jejich maso zpravidla končí v krmivech pro lidské zvířecí mazlíčky.

Biochov

• V ekologických chovech mají zvířata více prostoru pro život, jsou v otevřených výbězích a musí mít přístup k venkovnímu výběhu. Minimální plocha pro ustájení 6 slepic je tam 1 m². I biochov má ale svá úskalí.
• Slepice žijí ve volném výběhu po stovkách, ačkoli jsou etologicky přizpůsobená životu v menší skupině s pevnou hierarchií a sociálními vztahy. Při velkém počtu zvířat ve výběhu dochází k neustálému narušování jednotlivých hejn, což někteří odborníci považují za příčinu vysokého výskytu kanibalismu v alternativních chovech a také jako jednu z příčin vysokého úhynu.[ref]https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/klece-neprijatelne-reseni-chovu-nosnic[/ref]
• Podobně jako v průmyslovém chovu se ani biochov nosnic neobejde bez zabíjení nepotřebných kohoutků.
• A také zde se slepice nedožijí svého plného věku. Zdroje uvádějí, že jsou zpravidla zabity po dvou letech. Také farmy v režimu ekologického zemědělství jsou totiž tlačeny trhem k co největší produkci za co nejmenší ceny.[ref]https://greenaction.noblogs.org/post/2012/01/18/je-biochov-reseni-pro-ukonceni-utrpeni-citicich-bytosti/[/ref]
• Problémem biochovů je také kvalita produktů. Vejce z podestýlky nebo z výběhu mají většinou nižší kvalitu než z klecí. Mohou být totiž kontaminována mikroorganismy, čímž se zvyšuje nebezpečí průniku škodlivých bakterií do vejce a přenosu na člověka. Vajíčka z volných výběhů a ekologických chovů často obsahují zvýšené množství dioxinů a PCB (polychlorovaných bifenylů), které mohou být pro tělo toxické a jsou podezřelé z karcinogenity.[ref]https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/16676378[/ref]

Ve složení se skrývá jako: Albumen, dried egg white, egg albumin, ova, white, ovacyte, crystalbumins.

Veganská alternativa: Aquafaba, flax seeds, chia seeds.

Mořské houby

Nemají nervový systém ani žádné orgány. Jejich buněčná skladba, rozmnožování a způsob získávání a zpracovávání (včetně vylučování) potravy je ale s jistotou řadí do živočišné říše.[ref]https://blogs.ucl.ac.uk/researchers-in-museums/2018/05/29/question-of-the-week-why-are-sea-sponges-considered-animals/[/ref] Řeč je o čím dál populárnějších mořských houbách.

• Mořské houby se používají v kosmetice k čištění pleti, ale populární jsou také jako menstruační pomůcky. Ačkoli výrobci trvají na jejich zdravotní nezávadností, některé studie upozorňují na obsah nečistot, planktonu i bakterií, a to včetně té, která má na svědomí syndrom toxického šoku.[ref]https://www.fda.gov/regulatory-information/search-fda-guidance-documents/cpg-sec-345300-menstrual-sponges[/ref] Houbu je totiž obtížné dezinfikovat a většinou se proti jejímu použití staví i gynekologové.
• Sklízí se jejich horní části, ty spodní jsou ponechány, aby mohly znovu vyrůst.
• Přestože se jedná o živočichy, vzhledem k absenci nervového systému houby necítí a nepřemýšlí. O “sklízení” tedy neví a nezpůsobuje jim bolest. Sběr je prováděn jak v přírodních lokalitách, tak v místech, které bychom mohli nazvat farmami. Na farmách je připravené podloží a na něm jsou pomocí štěpu namnožené houby, které se nechávají dorůst do různých velikostí. Díky tomu existují například menstruační houby ve velikosti S i L. V chráněných mořských svatyních a v korálových útesech je sběr přísně zakázán.
• Ačkoli výrobci hovoří o udržitelnosti a rychlé obnově mořských hub, proběhlo již několik vln ztenčení jejich populace. Mohou za to jak přirozené vlivy, tak znečištění oceánů způsobené člověkem. Zůstává tedy otázka, jak udržitelné je sklízení mořských hub a zda fungují efektivní systémy kontrol šetrného lovu.
  
• O tom, zda jsou mořské houby veganské nebo ne, se vedou mezi vegany rozsáhlé debaty. Ačkoli se řadí do zvířecí říše, necítí a nepřemýšlí. Rozhodnutí je tedy věc osobního přístupu a pocitu. Určitě je třeba také zvážit výše zmíněné nejasnosti a rizika spojená s používáním mořských hub a porovnat s jinými dostupnými rostlinnými alternativami. My jsme se je v Econea.cz rozhodli neprodávat.

Veganská alternativa: Konjaková houba, odličovací tamponky z biobavlny, menstruační kalíšek, tampony a vložky z biobavlny.

Ke změně můžete přispět i vy

Surovin ze zvířat je všude kolem nás mnohem, mnohem víc. Rozsáhlý abecední seznam najdete třeba tady. Některé z ingrediencí je možné získat i z rostlin. Například u kosmetických přípravků ale výrobci nemají povinnost původ složky uvádět. Doporučujeme tedy nakupovat u ověřených výrobců, kteří opravdu dbají na rostlinný původ svých produktů a ideálně hledat výrobky s veganským certifikátem (zajíček PETA, Vegan Society). Jak se mezi nimi orientovat se můžete dočíst v prvním díle tohoto blogového seriálu.

Myšlenka, že lidé jsou oprávněni využívat ostatní živé tvory jako věci, pro svůj vlastní užitek, nabrala v dnešní době alarmujících rozměrů. V Econea věříme, že zvířata mají na Zemi svůj vlastní účel. Samozřejmě vidíme rozdíl mezi průmyslových velkochovem a vlastními slepičkami nebo včelami na zahrádce. Valná většina živočišných surovin v kosmetice, drogerii i dalších výrobcích denního užití pochází ale právě z velkochovů. Nechceme přispívat obrovskému byznysu založeném na utrpení a nelidském zacházení se zvířaty. Právě proto u nás najdete primárně veganský sortiment. Chceme ukázat, že se dá žít bez krutosti na zvířatech, aniž byste přitom museli omezovat své pohodlí. Doufáme, že tímto článkem i nabídkou produktů pomůžeme i vám na cestě k životu šetrném ke zdraví, přírodě i ostatním tvorům, se kterými sdílíme naši planetu. Volba je na každém z nás.

(pozn. redakce z června 2022: Naše etické hodnoty zůstávají stejné a valná většina sortimentu je stále čistě veganská. Rozhodli jsme se ale pootevřít dveře vybraným produktům s obsahem včelích složek jako je například včelí vosk. Platí však, že se v těchto případech nekompromisně pídíme po původu těchto surovin).

Prosíme, sdílejte článek se svými blízkými. Třeba se i oni rádi vyhnou živočišným složkám:

V prvním díle našeho seriálu jsme vám objasnili důvody, které nás vedou k upřednostňování veganských produktů na našem e-shopu. Téma zvířat a jejich využívání člověkem si dnes poodkryjeme do ještě větší hloubky. Představíme si totiž nejčastější živočišné suroviny, které se nepozorovaně vtírají do široké řady produktů denní potřeby. Konkrétně ty, které se získávají z mrtvých zvířat. Možná dělají společnost den co den i vám. Pojďme se na ně podívat:

Ingredience s pachem smrti. Používáte je i vy?

Karmín

Karmín, košenila, nebo také CI 75470 či E120. To je ingredience, která se často ve složení jinak veganského produktu poměrně snadno ztratí a nepůsobí nijak podezřele. Jedná se však o červené barvivo z vysušených těl samiček parazitického hmyzu Červce nopálového. Na jedno kilo tohoto oblíbeného barviva musí padnout zhruba 150 tisíc broučků.[ref]https://chemistscorner.com/carmine-color-in-cosmetics-a-natural-colorant/[/ref] Až si tedy příště budete chtít vykouzlit sexy rudé rty, raději se nejdříve mrkněte na složení.

Karmín se totiž v kosmetice nejčastěji používá právě jako barvivo rtěnek a lesků na rty. Obsahují ho ale také tvářenky nebo oční stíny. Zázračnou barvicí schopnost tohoto hmyzu objevili domorodci z Jižní Ameriky pravděpodobně již v 15. století. Zbytku světa kruté kouzlo ukázali ale až Španělé, kteří začátkem 16. století dorazili do Mexika.

[ref]https://www.livescience.com/36292-red-food-dye-bugs-cochineal-carmine.html[/ref]

Když říkáme kruté, nepřeháníme. Barvivo se získává z oplodněných samiček, právě ony ho totiž v sobě mají nejvíce. Samičky jsou nejdříve usmrceny uvařením zaživa, horkou párou nebo vysušením v peci. Schránky tělíček se pak rozemelou a následně jsou povařeny spolu s amoniakem či uhličitanem sodným. Ano, bohužel. Kosmetickými produkty s karmínem si na pokožku nanášíme takto „zpracované“ hmyzí samičky.

Dalším aspektem jsou i poměrně časté alergické reakce na karmín.

[ref]https://www.ewg.org/skindeep/ingredient/701120/CARMINE/#[/ref]

Od těch méně vážných jako je vyrážka, až po ty život ohrožující – může nastat i anafylaktický šok. Spekuluje se i o možném vlivu na hyperaktivitu dětí, nicméně na to zatím neexistují řádné výzkumy.

Guanin

Perleťový či duhový efekt nebo také čistě bílou barvu namísto nevábné průhledné. To zajišťuje guanin, hojně používaný při výrobě šamponů, kondicionérů, mycích a čisticích prostředků, tělových a pleťových krémů nebo třeba řasenek či laků na nehty.

[ref]https://www.onegreenplanet.org/animalsandnature/common-cosmetic-ingredients-derived-from-animal-products/[/ref]

[ref]https://www.cosmeticsinfo.org/ingredients/guanine/[/ref]

Že byste guanin na zvířecí produkt netipovali? Tak to jste vedle.

Získává se totiž z rozdrcených rybích šupin. My lidé si perleťový lesk spojujeme výhradně se zkrášlováním. Pro ryby je ale životně důležitý. Právě odlesky šupin je chrání před predátory. Zářivé odrazy nepřátele matou a znesnadňují jim lov.

[ref]https://www.chemistryworld.com/news/fish-scales-hold-dazzling-secret/3001655.article[/ref]

Šupiny, získané jako vedlejší produkt rybářského průmyslu, se naloží do alkoholu, rozdrtí a následně putují do kosmetických produktů a drogerie. Takto přírodně získávaný guanin je však poměrně drahý, a proto je často nahrazován syntetickým.

[ref]https://www.cracked.com/article_18671_the-6-most-horrifying-ingredients-in-everyday-cosmetics.html[/ref]

Zvířecí tuky, oleje a žluč

Stejně jako lidská kůže je chráněna mastným filmem, je tomu tak i u zvířat. Většina krémů, tělových mlék, balzámů a dalších produktů, které mají primárně zvláčňovat, obsahuje nějaký tuk či olej. Pokud je živočišného původu, je zakalený smrtí zvířat, kterým patřil.

Zjednodušeně by se dalo říct, že tuk se získává vařením mrtvých zvířecích těl. Stejný proces, jako když si vaříte kuřecí vývar. Pro tyto účely se ale používají skutečně ledajaká “mrtvá těla”. Uhynulá hospodářská zvířata, utracená zvířata ze zoo či útulků, prošlé maso ze supermarketů nebo dokonce zvířata přejetá na silnicích.

[ref]https://www.peta.org/living/food/animal-ingredients-list-continued/ [/ref]

Používané jsou ale také živočišné oleje. Samotné nás překvapilo, jak daleko a široko do zvířecí říše touha po tom nejzvláčňujícím krému sahá. Olej z pštrosa emu, z želvích genitálií, nebo třeba ze spermatu velryb či delfínů. Ani jeden z těchto zdrojů jistě nebyl přírodou původně stvořen kvůli našim krémům, nemyslíte…?

Běžný olej, který se v dnešní době většinou získává už z rostlinných zdrojů (nejčastěji z oliv), je také skvalen. Může být však rostlinného i živočišného původu. Úplně původně se získával ze žraločích jater. Od toho se sice už téměř upustilo, pokud má však kosmetika skvalen ve složení, je jistě žádoucí pídit se po jeho původu.

A co staré dobré žlučové mýdlo? Používáte ho na odstraňování tvrdohlavých skvrn na oblečení? Funguje tak dobře díky speciální přísadě – hovězí (býčí, volské) žluči. Získává se ze žlučovodu zvířete a kromě vody obsahuje žlučové sloučeniny, které emulgují tuky a pomáhají s rozpouštěním i odolných nečistot.

Aktivní látky – Kolagen, Elastin, Keratin

Je vám tahle trojice povědomá? Jsou to látky bílkovinného charakteru, jejichž vlákna se přirozeně nacházejí v naší pokožce, vlasech a nehtech. S věkem (nebo špatnou životosprávou) jich ale ubývá.

[ref]https://www.medicalnewstoday.com/articles/262881#roles[/ref]

Abychom vyzráli na stárnutí, nebo se vyhnuli zpytování svědomí ohledně vlastního životního stylu, raději si tuhle silnou trojku doplníme prostřednictvím kosmetických přípravků nebo doplňků stravy.

Elastin a kolagen se starají o to, aby naše pokožka byla pěkně pružná, napnutá a vyživená. To je důvod, proč nechybí ve většině “anti-age” krémů. A odkud se tam dostávají? Původně se získávaly z odpadního materiálu jatečních zvířat, jako jsou šlachy, tepny, vazy, kloubní chrupavky a další pružné tkáně. Když ale poprvé propukla aféra s nemocí šílených krav, později prasečí chřipky a dalších onemocnění chovných zvířat, začal se zejména kolagen získávat raději z rybí kůže. Zní to jako zlepšovák? Lososi a tolstolobici, jejichž kůže je používána nejčastěji, by si to jistě nemysleli.

Keratin má podobný původ, není ale tak pružný a zajišťuje naopak pevnost a odolnost. Přirozeně se nachází v našich vlasech, které jsou ale často namáhány chemickým barvením, špatnou výživou či prostředím. Keratin tak bývá součástí šamponů, kondicionérů a regeneračních vlasových přípravků. Může se objevit ale také v lacích na nehty, protože jeho přítomnost si žádají také naše nehty. Získává se ze zvířecích kopyt, rohoviny nebo srsti (nejčastěji ovčí vlny).[ref] http://kosmetikapodlupou.cz/neeticka-prirodni-kosmetika/[/ref]

Hedvábí

O motýlovi jménem Bourec morušový jste už určitě někdy slyšeli. Víte ale, že ve volné přírodě už ho skoro nenajdete? Z tohoto motýlka se totiž stalo zboží, nebo ještě přesněji, nositel vzácného zboží. Tím je přírodní hedvábí. To, které se hojně přidává do šamponů, kondicionérů, pleťových krémů a nejrůznějších sér. Má totiž “zázračné” účinky, díky kterým budou vaše vlasy nebo pleť lesklé a hebké jako… hedvábí. Bourec za něj ale bohužel musí položit svůj život vlastně ještě předtím, než ho opravdu začne žít. 

Jeho housenky jsou nenasytní žrouti a několik týdnů se jen ládují listy morušovníku. Až přijde čas, začnou si kolem sebe tvořit kokon, ve kterém by v klidu mohli přečkat období přeměny a znovu se narodit jako motýli. Jenže právě tady se stávají pro sběrače hedvábí překážkou. Jejich domeček je totiž právě z hedvábného vlákna, klidně až 2 kilometry dlouhého. Kdyby se z něj vyklubal už hotový motýl, vlákno se tím nenávratně poničí. Celé kokony jsou proto vystavovány velikému horku, ve kterém tvoreček v přeměně zahyne a hedvábné vlákno se naopak může neporušené namotat a použít.

[ref]http://www.todayifoundout.com/index.php/2014/10/real-silk-made/[/ref]

Bourci jsou hojně uměle chováni na farmách, převážně v Asii, určeni jen a pouze k jedinému účelu. Poskytnout své bohatství a zemřít. Půl kila surového hedvábí si přitom žádá smrt zhruba 2500 housenek.

Zvířecí srst

Kozy, jezevci, veverky, norci nebo poníci. Tihle všichni jsou nedobrovolní dárci svých ohonů. Co že to má společného s kosmetikou? Jejich štětinami si smýkáme po obličeji při nanášení make-up, tvářenky, očních stínů i rtěnek. Pokud se tedy opravdu chcete zkrášlovat bez utrpení, je třeba myslet i na kosmetické pomůcky jako jsou právě aplikátory a štětce.

[ref]https://www.peta.org/living/personal-care-fashion/synthetic-make-brushes/[/ref]

Když se zeptáte profesionální (ale na utrpení zvířat příliš nedbající) kosmetičky, jistě vám poví, že přírodní (tedy zvířecí) štětce jsou mnohem lepší než ty syntetické. Každý typ srsti z daného zvířete má přitom své specifické vlastnosti. Tuhost jezevčích chlupů je ideální pro vykreslení obočí. Kozí srst je překvapivě velmi měkká, a proto umí nanášet make-up s tím nejpřirozenějším efektem.

Lze ale zvířata srsti zbavovat bez utrpení? Těžko. Většina této srsti je odebírána v rámci kožešinového průmyslu, kde jsou zvířata držena v nevyhovujících a dehonestujících podmínkách. Koňská žíně zase pochází z koní zabitých na jatkách kvůli masu. Kozy jsou pro tyto účely stříhány stejně jako ovce, přičemž často utrpí i hluboké řezné rány. Srst výrobci navíc často kupují z jiných zemí, kde jsou regulace ohledně utrpení zvířat mizivé nebo vůbec neexistují.

Kůže

Stejně jako naši jeskynní předci zahrnujeme i dnes svá těla a domovy kůžemi zvířat. Na rozdíl od přírodních metod využívaných lovci dávných dob, moderní kožedělný průmysl závisí však na toxických chemikáliích, které ubližují životnímu prostředí i lidem. Kůže je dnes nejvýnosnější vedlejší produkt masného průmyslu. Kupováním kožených výrobků tak také přispíváte velkofarmářským chovům a jatkám. 

Druhy kůže se liší dle lokality. Využívá se především kůže dobytčí, někdy kozí, prasečí, jelení, ale i pštrosí, buvolí, klokaní, hadí nebo krokodýlí, v Číně psí i kočičí. Kožené výrobky jsou přitom zpravidla neoznačeny, proto nemusí být jisté, jakému zvířeti kůže dříve patřila.

[ref]https://www.peta.org/issues/animals-used-for-clothing/leather-industry/[/ref]

Vyčiňování kůží v podstatě mumifikuje useň (kůži) a zajistí, že nebude hnít nebo tvrdnout. Useň se nejdříve zbaví zbylého masa, tuku a srsti. Nejčastější a také nejškodlivější je dnes činění síranem chromitým. Obrovské škody přírodnímu prostředí způsobují pevné i tekuté odpady z kožedělných pracovišť. Vypouští totiž do prostředí a vodních toků nebezpečný síran chromitý, sulfidy a pesticidy, které se často používají k prevenci vzniku plísní při transportu kůží ke zpracování.

V kožedělném průmyslu v rozvojových zemích není prioritou ani bezpečnost práce. Běžná jsou vážná zranění po pádu či uklouznutí, nehody při práci s těžkými stroji a noži. Nechráněná práce s činidli, kyselinami, dezinfekcemi a dalšími nebezpečnými látkami je pak spojována s vážnými kožními onemocněními a se vznikem rakoviny plic, hltanu, slinivky břišní, varlat a močového měchýře.

[ref]https://gizmodo.com/how-leather-is-slowly-killing-the-people-and-places-tha-1572678618[/ref]

Ve složení se skrývá jako: Leather, suede, alligator skin, cangaroo skin, snakeskin.

Veganská alternativa: Veganské kůže (například z ananasových vláken, z obilovin).

Pro přehlednost jsme je pro vás poskládali do praktické tabulky:

Chcete se takovým surovinám vyhýbat? Je to jen na vás

Že vám při čtení několikrát přeběhl mráz po zádech nebo se vám neudělalo úplně dobře? Chápeme, byli jsme na tom totiž při průzkumu k sepsání tohoto článku stejně.

Už je tomu dlouho, co člověk začal využívat zvířecí suroviny k výrobě nejrůznějších produktů a pomůcek pro svou potřebu. Naše znalosti o zvířatech se ale časem vyvinuly. Dnes tak již víme, že také oni přemýšlejí, vytvářejí si společenství jako my a víme také, že cítí bolest. Přesto většina lidí pokračuje po stejné cestě a působí utrpení a smrt milionům zvířat ročně. Pro vášnivě rudou rtěnku, pro napnutou pokožku na tváři.

Přitom to není nutné. Rostlinné alternativy existují a jsou dostupné. 

My v Econea jsme se hned na začátku rozhodli jít cestou bez krutosti na zvířatech. Doufáme, že vás tento článek inspiroval a že svými každodenními rozhodnutími také podpoříte produkty, kvůli kterým nemusel nikdo zemřít nebo trpět.

P.S. V příštím díle našeho seriálu se podíváme na další várku živočišných surovin, tentokrát ze živých zvířat.

Prosíme, sdílejte článek se svými blízkými. Ať si o živočišných surovinách mohou udělat reálný obrázek i oni: