Sklo aneb malý velký zázrak. Tyto vykutálenosti jste o něm možná netušili
Sklo vždy bylo a stále je široce využitelnou látkou. Nebo snad tekutinou? No ano. Možná jste to netušili, ale spor o to, zda je sklo pevná látka, či tekutina, mezi vědci bublá několik desetiletí. A přepisování školních učebnic už je na spadnutí.1
Nicméně spory stranou, sklo je zkrátka výjimečně zajímavý materiál, který lidé používali už kolem roku 3 000 př. n. l. ve starověkém Egyptě. Tehdy hlavně k výrobě ozdob. Dnes se s ním doslova roztrhl pytel ve všech oblastech lidské činnosti. Stavíme z něj budovy, vyrábíme auta, brýle i zrcadla, uchováváme v něm kosmetiku, potraviny a nápoje. Má totiž hned několik výhod:
Je maximálně šetrné k našemu zdraví. Do potravin či nápojů, se kterými přichází do styku, neuvolňuje žádné chemikálie.
Nehrozí u něj nebezpečí přechodu zdraví škodlivých ftalátů či Bisfenolu-A (typických v mnoha plastových výrobcích) do lidského organismu.
Neovlivňuje kvalitu ani chuť vody, jiných nápojů ani jídla, které je do něj uloženo.
Může být používáno stále dokola – jak v domácnosti, tak v případě jeho velkokapacitní recyklace.
Řekl tady někdo recyklace?
Ano. Právě možnost recyklace je jedním z nesporných plusů tohoto materiálu. Samotná výroba skla je totiž ohromně energeticky náročný proces. Nejvíce energie spotřebuje jeho tavení, při kterém je potřeba dosáhnout teploty až 1 500 °C, někdy i více.2 Naštěstí lze sklo mnohonásobně recyklovat, aniž by se snížila jeho kvalita.3
Recyklací se navíc uspoří energie (50 až 74 %) a suroviny pro výrobu nového skla, a sníží se tak produkce oxidu uhličitého.4 Ha a jsme u toho – uhlíková stopa opět hýbe světem.
Tak jen pro představu – 1 recyklovaná lahev ušetří dost energie na pohon počítače po dobu 25 minut.5
Nebo pro svícení úspornou 11-wattovou žárovkou v délce 20 hodin.6
Recyklace skla navíc snižuje související znečištění ovzduší až o 20 % a znečištění vody až o 50 %.7
No a právě kvůli této úspoře energie (ale nejen proto) je velmi důležité sklo doma třídit. To, které vyhodíme do směsného odpadu totiž může skončit na skládce, kde se jen velmi obtížně rozkládá. Mluví se o horizontu až v řádu tisíců let, pokud vůbec. A to by prostě naše zelené ruce, hlavy ani srdce neměly dopustit.
Kam se sklem, aby po nás nezůstala neekologická pohroma?
Pokud ho znovu nevyužijeme doma na nějakou tu čočku, jednoznačně vyhodit do barevných kontejnerů! Dobrou zprávou je, že k recyklaci jde v ČR zhruba 75 % veškerého vytříděného skla.8
Průměrná česká domácnost přitom vytřídí zhruba 28 kg skla za rok. V celé ČR je to tedy přibližně 120 000 tun skla.9 I přesto na skládkách ročně skončí kolem 50 tisíc tun skleněných obalů.10 Třídění skla však není vůbec složité. Koukněte:
Do zeleného kontejneru vhazujeme barevné sklo (např. lahve od vína, nevratných alkoholických i nealkoholických nápojů, ale i tabulové sklo z oken či dveří).
Do bílého kontejneru patří čiré sklo (sklenice od kečupů, marmelád, zavařenin, rozbité skleničky apod.).
A co do nich nepatří:
Autoskla, porcelán a keramika, zrcadla a drátěná skla, nádoby od různých chemikálií, drátované sklo, zlacená a pokovená skla, varné a laboratorní sklo, sklokeramika, zářivky, výbojky, monitory. Tyto typy skla patří díky své obtížnější recyklaci do směsného odpadu nebo na sběrný dvůr.
Sklo, které vyhodíme do kontejneru, putuje nejdříve do meziskladu svozové firmy, kde prochází hrubým předčištěním. Následuje odvoz na třídící linku, kde probíhá jeho třídění podle druhu. Odtud už putuje do speciálního recyklačního provozu. Tam je zbaveno všech nečistot, nevhodných příměsí i nežádoucího materiálu jako papír, korek, kov, plast apod.
Poté je sklo rozdrceno na střepy, které se oddělí podle barvy a smíchají s ostatními přísadami na výrobu skla. Vznikne tak základ, který se roztaví v tavné peci. Z té tavenina putuje do výrobních strojů, které už tvarují finální výrobky (nejčastěji lahve na nápoje, vázy nebo dekorace). Ty se nakonec dochladí v chladící peci a zkontrolují na nedokonalosti.
Jak sklu doma vdechnout nový život
Předtím, než jakékoliv sklo ale vyhodíte, popřemýšlejte, jestli by se nedalo ještě využít. Ze starých sklenic si můžete vyrobit třeba vázu nebo obal na svíčku. Jde je použít i jako dózy na potraviny, kávu, čaj či bylinky. Vyhrát si můžete s ubrouskovou metodou nebo sklenice omotat jutovým provázkem a uchytit pomocí lepidla. Tvořivosti se meze nekladou.
Sklo jako nejlepší nositel vody
Jak už jsme zmínili na začátku, ze skla do vody nepřechází žádné pachy ani chutě. Je proto tím nejlepším materiálem na uchování vody. Sklenice od mléka nebo džusů ale bývají těžké a člověku se je moc nechce nosit s sebou ven.
Borosilikátové sklo
Naštěstí pár chytrých hlav dalo dohromady sklenice z lehkého, ale vysoce odolného borosilikátového skla.
Co je borosilikátové sklo?
Jde o varné sklo (označované i jako boritokřemičité, borokřemičité nebo borosilikátové sklo) se zvýšenou odolností vůči vysokým teplotám při přímém zahřívání.
Třeba u zákazníků našeho e-shopu nejoblíbenější lehoučké Retapky s doživotní zárukou:
Nejoblíbenější lahve s doživotní zárukou ReTap
Anebo stylové a krásně barevné lahve Equa. Malinko těžší než Retapky, ale zato s pogumovanou spodní částí a šroubovacím nerezovým víčkem:
Nebo úplnou královnu lahví, skleněnou Black+Blum s aktivním uhlím pro přírodní filtraci vody:
Odolná lahev Black+Blum s aktivním uhlím pro přírodní filtraci
Pozor na speciální způsob recyklace lahví
Jen pozor na jednu důležitost. Lahve z borosilikátového (neboli varného/laboratorního skla) po dosloužení nejde vyhodit do kontejneru na sklo. Borosilikátové sklo se musí sbírat odděleně a recyklovat ho dokáže pouze výrobce nebo továrna, která ho umí roztavit. Má totiž vyšší teplotu tání než obyčejné sklo, a část střepů se tak v běžné sklárně při následné recyklaci neroztaví.
Po dosloužení tedy lahev zaneste do sběrného dvora a zdůrazněte, že se jedná o varné sklo.
Prosíme, pošlete článek dál. Ať se i vaši přátelé a známí dozví, proč je sklo malý velký zázrak:
Ve virtuální realitě krotitelka písmenek a tanečnice s klávesnicí. V reálném životě sběračka inspirace, co nemůže žít bez jógy, hor a lesa. V Econea se stává zelenou guru. Vymýšlí a píše inspirativní obsah proti nudě.
Diskuze a zkušenosti: 7 x komentováno
Velmi zajímavý článek. Opravdu jsem se v něm dověděla věci, o kterých jsem neměla ani tušení. A jelikož jsem ekologický „nováček“ a aplikuji to i u nás doma, často se mě mladší bratr ptal, jak je možné, že je sklo ekologičtější, když se tak dlouho v přírodě rozkládá. Teď už konečně vím, jak mu to vysvětlit. Ve vašem e-shopu jsem celé naší rodině pořídila nádherné Equa láhve, ale nikdy jsem nepřemýšlela, kam s nimi, až doslouží. Takže děkuji za radu.
Dobře, ale mám obavu, že rozbité „eko“ láhve už nikdo nikdy nezrecykluje (možná snad jen ty ReTap výrobce…?). Šel jsem do sběrného dvora se rtuťovým teploměrem a dívali se na mě jako na blbce a sami nevěděli, kam to mají dát a co s tím dělat. kdo ví, kam to pak vhodili… Už vidím, jak kvůli jedné borosilikátové láhvi budou shánět odvoz do speciální firmy (navíc v čem tam ty střepy odevzdám?) 🙁 . Švihnou s tím tam, kam se dává stavební odpad apod. Možná snad v Praze, kde je vyšší koncentrace odpadu, ne v menších městech. Proto používáme k pití zásadně recyklovatelné láhve od velkých kečupů, od Vincentky a další.
Proc nezminujete borosilikatove lahve od ceske firmy Simax? Jsou mnohem levnejsi nez re-tap a lepe drzi vicko (retap mi casto tece). A maji ergonomicky tvar, lepe se drzi nez retap.
Je maximálně šetrné k našemu zdraví. Do potravin či nápojů, se kterými přichází do styku, neuvolňuje žádné chemikálie.
Je maximálně šetrné k našemu zdraví. Do potravin či nápojů, se kterými přichází do styku, neuvolňuje žádné chemikálie.
Recyklací se navíc uspoří energie (50 až 74 %) a suroviny pro výrobu nového skla, a sníží se tak produkce oxidu uhličitého.4 Ha a jsme u toho – uhlíková stopa opět hýbe světem.
Průměrná česká domácnost přitom vytřídí zhruba 28 kg skla za rok. V celé ČR je to tedy přibližně 120 000 tun skla.9 I přesto na skládkách ročně skončí kolem 50 tisíc tun skleněných obalů.10 Třídění skla však není vůbec složité. Koukněte:
Poté je sklo rozdrceno na střepy, které se oddělí podle barvy a smíchají s ostatními přísadami na výrobu skla. Vznikne tak základ, který se roztaví v tavné peci. Z té tavenina putuje do výrobních strojů, které už tvarují finální výrobky (nejčastěji lahve na nápoje, vázy nebo dekorace). Ty se nakonec dochladí v chladící peci a zkontrolují na nedokonalosti.
Velmi zajímavý článek. Opravdu jsem se v něm dověděla věci, o kterých jsem neměla ani tušení. A jelikož jsem ekologický „nováček“ a aplikuji to i u nás doma, často se mě mladší bratr ptal, jak je možné, že je sklo ekologičtější, když se tak dlouho v přírodě rozkládá. Teď už konečně vím, jak mu to vysvětlit. Ve vašem e-shopu jsem celé naší rodině pořídila nádherné Equa láhve, ale nikdy jsem nepřemýšlela, kam s nimi, až doslouží. Takže děkuji za radu.
Dobrý den, Eriko, jsme rádi, že článek pomohl! 🙂 Mějte se moc hezky a ať lahve dobře a dlouho slouží!
Dobře, ale mám obavu, že rozbité „eko“ láhve už nikdo nikdy nezrecykluje (možná snad jen ty ReTap výrobce…?). Šel jsem do sběrného dvora se rtuťovým teploměrem a dívali se na mě jako na blbce a sami nevěděli, kam to mají dát a co s tím dělat. kdo ví, kam to pak vhodili… Už vidím, jak kvůli jedné borosilikátové láhvi budou shánět odvoz do speciální firmy (navíc v čem tam ty střepy odevzdám?) 🙁 . Švihnou s tím tam, kam se dává stavební odpad apod. Možná snad v Praze, kde je vyšší koncentrace odpadu, ne v menších městech. Proto používáme k pití zásadně recyklovatelné láhve od velkých kečupů, od Vincentky a další.
Proc nezminujete borosilikatove lahve od ceske firmy Simax? Jsou mnohem levnejsi nez re-tap a lepe drzi vicko (retap mi casto tece). A maji ergonomicky tvar, lepe se drzi nez retap.
Dobrý den, Chiaro. Děkujeme za tip na lahve Simax. Prozkoumáme, zda bychom je v budoucnu zařadili do nabídky. Pěkný den.