Na venkovském dvoře slepice hrabe v hlíně, vyhřívá se na slunci a uklovne si čerstvou trávu kdykoli se jí zachce. Ve velkochovech ale většinu nosnic čeká úplně jiný osud – stísněný prostor, omezený pohyb a život zkrácený na minimum. Jde to ale i jinak.
Kdo říká, že pesto musí být jen z bazalky? Popusťte uzdu fantazii a zkuste ho s petrželí, koprem nebo špenátem. Naučíme vás ho připravit jako profíci a povíme si něco o správném skladování.
Zapomeňte na zázračné pilulky – imunita začíná na talíři. Právě barevný talíř plný antioxidantů, kvašená zelenina, semínka, ořechy nebo špetka matcha čaje dokážou pro vaše zdraví víc, než si myslíte.
Spotřeba živočišných potravin roste – a to i v zemích, kde se lidé dosud stravovali převážně rostlinně. Jenže živočišná strava má hned několik háčků. Jaké? A jak se stát alespoň „etickým spotřebitelem“, pokud je pro vás veganství nebo vegetariánství příliš velké sousto? Prozradíme.
Jak grilovat cuketu, kukuřici, brokolici, mrkev a další zeleninu, aby chutnala jako z luxusní restaurace? Kterou ponechat v celku a proč ji předem nemarinovat? Prozradíme a přidáme tipy na jednoduché domácí zálivky na grilovanou zeleninu.
Odvrácená strana palmového oleje se k nám začala natáčet už nějaký ten rok zpátky. Dnes tak z něj mají hořkou pachuť v ústech i ti, kteří se jinak o ekologii či lidská práva moc nezajímají. S palmáčem si pojíme smutný obrázek orangutana, který kvůli odlesňování přichází o svůj domov. Už trochu automaticky vnímáme, že bychom si ho měli držet od těla. Neuvědomujeme si ale, že jsme s ním v těsném kontaktu každičký den, že jeho devastující skvrna prosakuje mnohem dál než k indonéským lidoopům a že ani jeho bojkotování možná není správným řešením.
Pojďme si tedy o palmovém oleji udělat vlastní obrázek, co říkáte? Na následujících řádkách si osaháme jeho obdivuhodné kvality. Nahlédneme důvody jeho odpůrců i argumenty zapřísáhlých fanoušků. A dáme vám i tahák, se kterým ho kolem sebe snáze odhalíte. Měl by palmáč zmizet z povrchu zemského? A můžeme i my, obyčejní lidé, pomoci ke změně k lepšímu?
Posedlost palmovým olejem. Jak se zrodila?
Palmy olejné, vzrostlé stromy s bujnými trsy červeného ovoce, byly populární už ve starověku. Její plody tvoří z poloviny právě olej, který lidé dlouhá tisíciletí používali na vaření. Slupky semen spalovali, aby získali zdroj tepla a z listů splétali košíky i krytinu na střechy. Hitem se však palma stala až v posledních několika desetiletích. Moderní člověk s podnikavým duchem totiž kápnul na multifunkční využití jejího oleje. Zalíbila se mu i obláčkově krémová struktura a zjistil, že z obdivuhodné výnosnosti stromů se dají ždímat tuze pěkné peníze. Tak vznikla novodobá posedlost palmou olejnou. A právě ta se stala kamenem úrazu, přes který budeme pravděpodobně klopýtat ještě dlouho.
Tak se palmový olej stal Michaelem Jordanem mezi rostlinnými tuky. Stejně jako legendární basketbalista, i palmáč je “u míče” daleko nejčastěji z celého týmu. Pokrývá hned třetinu celosvětové spotřeby rostlinných olejů a vsadíme boty, že i vy jste ho dnes použili. Možná ho obsahoval šampon, který jste si ráno pěnili ve vlasech. Zubní pasta na vašem kartáčku, make-up, který zakryl rozespalou tvář. V burákovém másle jste si ho rozmázli na chleba a ve smetánce jste si ho přikápli i do své kávy. Šance, že ho máte ve svém životě, je zkrátka vysoká.
Zavadíte o něj v každém druhém baleném výrobku. V sušenkách, zmrzlinách, čokoládách, trvanlivém pečivu, pizze, v příkrmech pro prcky, nebo ve žrádle pro domácí mazlíčky. Smaží na něm fastfoody po celém světě a plné jsou ho i české hřbitovy. Vyrábí se z něj totiž také svíčky. Ukrytý je v drogerii a kosmetice. Z tělových krémů, rtěnek i mýdel si ho den co den vtíráme do kůže. A pohání i naše auta. Valná většina ho totiž končí v biopalivech.
Co na něm všichni vidí?
U Jordana to byla síla, mrštnost, odhodlání a skvělá schopnost vést svůj tým. Jaké kvality dovedly na výsluní palmový olej?
Úžasná konzistence. Má funkci takzvaného strukturního tuku. V potravinách zabraňuje hrudkovatění a dodává jim požadovanou tuhost. Pro tyto kvality je oblíbený i v kosmetice. Nemá žádný odér a jeho konzistence je hladce krémová.
Tepelná stabilita. Při smažení na tomto oleji nedochází ke vzniku zdraví škodlivých transmastných kyselin. Částečně tedy nahradil ztužené tuky, které se dostaly na seznam vyvrhelů.
Konzervační schopnost. Palmový olej je velice odolný, a produktům tak propůjčuje dlouhou trvanlivost.
Nízká cena. Je nejlevnější ze všech rostlinných olejů. Palma olejná má ve srovnání s alternativami nejvyšší výnosnost na rozlohu půdy. Olej produkuje už po třech letech a “dojit” se nechá dlouhých dvacet roků. Nevyžaduje téměř žádnou péči a na sklizeň z osmi hektarů stačí jeden člověk.
Lukrativita. Cena palmového oleje se v posledních deseti letech ztrojnásobila. Indonésii, největšímu světovému producentovi, zajistila více než 6% růst. Plocha osázená palmami olejnatými se tam během 20 let zvětšila 27x a v roce 2019 činila 14,6 milionu hektarů.[ref]https://www.statista.com/statistics/971424/total-area-of-oil-palm-plantations-indonesia/[/ref]
10 tučných hříchů. Jak palmový olej škodí?
Jenže co se stane, když se spoléháme jen na jednoho hráče? Jako když se všichni nahrnou na jednu stranu bárky, rovnováha je tatam a jeden za druhým zahučíme ve vodě. Nejinak je tomu i s posedlostí palmovým olejem. V jakých patáliích má své umaštěné prsty?
Povolení k vysazení nové plantáže jde mnohem snáze získat na “holé” půdě. Požáry lesů a rašelinišť se tak stávají rutinou. Ačkoli pachatelé většinou nebývají dopadeni, žháři jsou pravděpodobně palmoolejné společnosti. Vrstva organické hmoty přitom na území rašelinišť (největších zásobáren uhlíku na planetě) dosahuje někdy i deseti metrů. Požáry jsou tak téměř neuhasitelné a uhlík mohou uvolňovat do atmosféry měsíce i roky. Není tedy divu, že je dnes Indonésie jedním z pěti největších původců emisí skleníkových plynů na světě.[ref]https://theses.cz/id/hvipt9/DP-Bergerov_N_2019_Palmov_olej.pdf[/ref]
3. Vyčerpání půdy a vznik “zelených pouští”
Palma olejná z půdy kromě vody, které denně spotřebuje několik desítek litrů, vysaje všechny živiny. Během 20 až 60 let tak za sebou zanechá naprosto sterilní “poušť”, na které nic užitečného nevyroste. Dokumentární film Michala Gálika odhaluje detaily.
4. Ilegální zábor půdy a vytlačení původních obyvatel
Plantážní podnikání patří mezi největší konfliktní sektory v Indonésii a pravděpodobně i v Malajsii. Nové plantáže vznikají na pozemcích, které patří místním obyvatelům. Zákony je přitom nechrání a životy domorodých obyvatel tak palmoolejný byznys převrací naruby. Obživa, kultura i náboženství místních jsou totiž od okolní přírody neoddělitelné.
5. Novodobé otroctví a znásilňování žen
Samotná OSN přirovnává pracovní podmínky na palmoolejných plantážích k modernímu otroctví. Sběrači pracují 6 dní v týdnu za minimální mzdu, obklopeni pesticidy a herbicidy, bez dostatečných ochranných pomůcek. Na sociálním žebříčku se dotýkají samotného dna. Plody palem sbírá také mnoho žen. Ty jsou často pod pohrůžkou ztráty práce sexuálně zneužívány. Vykořisťování a napadání žen na palmových plantážích je v současnosti vyšetřováno. Ukazuje se přitom, že s tímto odvětvím se v Indonesii a Malajsii pojí také obchodování s lidmi a dětská práce.[ref]https://www.independent.co.uk/news/rape-abuses-in-palm-oil-fields-linked-to-top-beauty-brands-ap-indonesia-malaysia-boss-wife-b1724704.html[/ref]
6. Ohrožení potravinové bezpečnosti místních
Obyvatelé žijící v oblastech produkce palmového oleje ztrácí půdu, na které pěstovali plodiny. Někteří dostanou práci na plantážích, jiní přijdou o zdroj obživy kompletně. Plodiny, dříve pěstované lokálně, se musí dovážet a jejich cena roste.
7. Znečištění vody a půdy pesticidy a herbicidy
Agresivní pesticidy navíc místním způsobují řadu zdravotních potíží. Chemické látky se kromě toho z půdy dostávají také do vody a znemožňují jim i další způsob obživy – rybolov. Vyčerpaná půda navíc ztrácí schopnost zadržovat vodu a riziko rozsáhlých požárů roste.
8. Dovoz přes půl zeměkoule
Největšími světovými producenty palmového oleje jsou Indonesie a Malajsie. Palmový tuk se tak do evropských čokolád, mýdel a biopaliv vozí přes půl planety.
9. Zvýšení emisí skleníkových plynů
Plíce naší planety mizí a nahrazují je nekonečné lány palem olejných. Ty mají méně biomasy než lesy a z ovzduší tak zadrží několikanásobně méně oxidu uhličitého. Při likvidaci “vysloužilé” palmy se pak oxid uhličitý vrací zpět do atmosféry. K tomu připočítejme emise z odlesňování a oxidace rašelinišť a také odhad, že každý hektar rašeliniště osázený těmito palmami vyprodukuje během 25 let zhruba 3 750 až 5 400 tun CO2.[ref]https://ec.europa.eu/environment/forests/pdf/palm_oil_study_kh0218208enn_new.pdf[/ref]
10. Vymírání ohrožených druhů
Kvůli rozšiřování plantáží přišlo o svůj domov obrovské množství živočichů. Hodně se mluví o orangutanech, ale zdaleka nejde jen o ně.
V ohrožení jsou také giboni, sumaterští nosorožci a tygři, malé kočkovité šelmy a další méně známé, ale neméně důležité druhy živočichů, rostlin i hub.
Druhá strana mince. Čím argumentují příznivci palmáče?
Pokud vás dopady současného palmoolejného šílenství úplně neomráčily, podívejte se s námi i na druhý břeh olejové řeky. Jako e-shop se nezřídka setkáváme s nabídkami od firem či značek, které od palmového oleje nechtějí upustit. Kterými argumenty se přitom ohání? A mají snad jejich důvody něco do sebe?
“Žádná jiná plodina nemá takovou výnosnost.” Stejné množství kokosového nebo sójového oleje by zabralo 4krát až 10krát více území. Hektar půdy osázený palmami olejnými vynese ročně 4 tuny oleje, řepkou pouze 0,67 tun, slunečnicemi pak 0,48 tun a sójou pouhých 0,38 tun za rok.[ref]https://www.ufop.de/files/6313/9290/2452/M-competitiveness-YZ-2010.pdf[/ref] Kompletní přechod na současné alternativní rostlinné oleje by tak paradoxně vedl k ještě větší míře odlesňování.
“Má skvělé zdravotní benefity.” Palmáč se stal nejkonzumovanějším rostlinným olejem na světě. V mnoha výrobcích nahrazuje ztužené rostlinné tuky, které obsahují zdraví škodlivé transmastné kyseliny. Ačkoli tělu neškodí jako zmiňované tuky, neznamená to, že jde o zdraví prospěšnou potravinu. Rozhodně se nejedná o potravinu s nenahraditelně blahodárnými kvalitami.[ref]https://www.health.harvard.edu/staying-healthy/by_the_way_doctor_is_palm_oil_good_for_you[/ref] [ref]https://www.healthline.com/nutrition/palm-oil#TOC_TITLE_HDR_7[/ref]
“Pokud má certifikát udržitelnosti zdroje, není se čeho bát.” Bohužel, udržitelnost produkce v současnosti stoprocentně negarantuje žádná certifikace. Největší spolehnutí je zřejmě na BIO certifikaci, RSPO má své mouchy. Sdružení čelí kritice za nedostatečné kontroly a předpojatost. Výrobce tak získá jistotu pouze pokud odebírá palmový olej od drobných pěstitelů. V rámci velkoplantážního pěstování se totiž konkrétní plantáže dohledávají jen horkotěžko.
“V kosmetice a potravinářství je ho jen zlomek.” To je v globálním měřítku pravda. Pro potravinářské a kosmetické účely se používá jen 10 % z jeho celkové produkce. Většina putuje do pohonných hmot.
“Drancování deštného pralesa má jiné primární příčiny.”Přes polovinu světového úbytku lesních porostů mají na svědomí zemědělství, pastviny pro dobytek (masný průmysl), dolování a těžba (nerostné bohatství). Ano. Stromy padají k zemi také kvůli hamburgerům a luxusnímu nábytku z ebenového dřeva. V Malajsii a Indonesii je však hlavní příčinou právě palmový olej.
Certifikovaný palmový olej. Proč na něj není 100% spolehnutí?
Bohužel, udržitelnost produkce palmového oleje se dá zcela garantovat jen těžko. Výrobce získá jistotu jedině detailním prověřením konkrétní palmoolejné plantáže.
Asi nejznámější certifikaci uděluje RSPO, dobrovolné sdružení lidí a firem svázaných s palmovým průmyslem, v čele s výkonným ředitelem skupiny Unilever, která je jedním z největších odběratelů palmového oleje. Ačkoli RSPO nastoluje principy udržitelné produkce palmového oleje, je kritizována za nedostatečné kontroly jejich dodržování v praxi. Odlesňování nebrání (na což poukazuje i studie z roku 2020), zakazuje ho pouze na ”vysoce hodnotných územích” a vydávání certifikací zpochybňuje korporátní lobby. Přesto RSPO zcela nezavrhujeme. Organizace, pod tlakem kritiky a žádostí o větší důslednost a transparentnost, usiluje o zlepšení. Za lepší alternativu však považujeme BIOcertifikaci, potvrzující původ suroviny z ekologického zemědělství. Mezi další sdružení, která se snaží zpřísnit pravidla a kontroly pěstování palmáče, patří FONAP (Fórum pro udržitelnost palmového oleje, jehož členem je i kosmetická značka Weleda), POIG (Palm Oil Innovation Group) a TFT (The Forrest Trust).[ref]https://www.palmoilfreecertification.org/mission-statement[/ref]
Problémem není palmový olej. Problémem jsme my
Evropský parlament se k palmovému oleji postavil jasně. Odborníci ale zákaz používání palmáče k výrobě biopaliv v EU také zpochybňují. Někteří argumentují, že odlesňování v Indonesii a Malajsii bude pokračovat dál. Cena palmového oleje podle nich kvůli nezájmu EU klesne a propast mezi cenami jeho alternativ se tím ještě prohloubí. Levný palmový olej tak místo EU odkoupí jiné země.[ref]https://www.iscc-system.org/eco-business-winners-and-losers-from-the-proposed-ban-on-palm-oil/[/ref]
Jednostranný pohled a absolutní bojkot této plodiny na všech frontách nám tedy podle všeho nepomůže. Problém se jen přenese jinam. Varovné praporky ostatně plápolají i nad sójou. Rozšíření jejího pěstování způsobilo od roku 2008 přímé odlesňování hned z 8 %.[ref]https://www.forbes.com/sites/davekeating/2019/03/14/eu-labels-biofuel-from-palm-oil-as-unsustainable-bans-subsidies/?sh=9dbe05e9c9da[/ref] Nová studie z roku 2020 zase upozorňuje na úbytek biodiverzity kvůli pěstování kokosových palem na tropických ostrovech.[ref]https://www.sciencedaily.com/releases/2020/07/200706113948.htm[/ref] Ačkoli studii mnozí zpochybňují, připomíná, že riziko může přinést neuvážené nadužívání kterékoli plodiny.[ref]https://www.sciencemag.org/news/2020/07/claim-coconut-oil-worse-biodiversity-palm-oil-sparks-furious-debate[/ref]
Katastrofu nezpůsobuje palmový olej sám o sobě. Tvoříme ji opět my sami. Tím kde, jak a kolik palmy olejné pěstujeme. Palmový olej se dá produkovat i udržitelně. Dělají to tak drobní farmáři, kteří palmy vysazují na stávající zemědělské půdě (nikoliv na půdě získané vykácením pralesa či vypálením rašeliniště). Takové pěstování, šetrnější k životnímu prostředí i k lidem, probíhá ale pouze v malém měřítku. Zda může ekologicky a zároveň výdělečně probíhat i velkovýroba palmového oleje, je zatím sporné.
Alternativy jsou tedy na dosah. Klíčovým dílkem k úspěchu bude ale zatím spíše snaha o střídmost v používání palmového oleje a vůle ke změně. U nás v Econea.cz vůli rozhodně najdete a přejeme si, aby byla tak všudypřítomná, jako sám palmový olej. 🙂
Jak se k palmáči stavíme v Econea.cz?
Palmový olej neakceptujeme jako primární surovinu. Pokud nás osloví výrobce, který s palmovým olejem takto pracuje, snažíme se šířit osvětu a motivovat ke změně.
U značek, kterým důvěřujeme, tolerujeme možnost výskytu derivátů palmového oleje. Tedy pokud jejich udržitelný původ potvrzují certifikace, ideálně BIO nebo RSPO. Jen na vysvětlenou – deriváty se totiž někdy vyskytují již v přísadách, které výrobce kupuje. Některé složky se mohou vyrábět z různých druhů olejů a dodavatelé daných surovin je vyrábí z toho, co mají zrovna k dispozici.
Pomoci můžete i vy. #odpalmujse
Vyhýbejte se palmovému oleji v potravinách. Číst složení doporučujeme tak či tak. 🙂 Palmový tuk musí být ze zákona na obalu uveden. Nejčastěji ho najdete v polotovarech, krémech, polévkách, sušenkách, čokoládách, ale třeba i v listovém těstě.
Přikloňte se k rostlinné stravě. Omezení spotřeby masa, mléka a vajec z velkochovů by v nemalé míře řešilo i problém palmového oleje. Ten je totiž ve velkochovech běžně a ve velkém zkrmován.
Omezte fastfoody. V tamních kuchyních velmi rádi smaží právě na palmovém oleji. Uděláte přitom něco pro ekologii i své zdraví. Nebo se ve svém oblíbeném podniku optejte, jaký olej používají a případně je inspirujte k přesedlání na šetrnější alternativu.
Nakupujte od prověřených dodavatelů a značek, které se palmovému oleji snaží vyhýbat. Ti, kteří sahají po udržitelných zdrojích, se tím obvykle chlubí a uvádí například certifikace. Nebo si průzkum udělejte sami. Pomůže vám i tenhle seznam značek kosmetiky i drogerie, do kterých má palmáč zákaz vstupu. Nepřítomnost palmového oleje i jeho derivátů v jednotlivých produktech potvrzuje například certifikát Orangutan Alliance. Mezi naše oblíbené značky, které se palmáči kompletně vyhýbají patří třeba Eco Cosmetics, You & Oil, slovenský Kvitok, nebo pak Lamazuna z Francie.
Přihlédněte k certifikátům udržitelného pěstování. Stoprocentní spolehnutí na ně bohužel není, ale nastolují pěstitelům určité mantinely a kritéria produkce. Kromě BIO certifikace je to RSPO (Roundtable on Sustainable Palm Oil), FONAP (Fórum pro udržitelnost palmového oleje), POIG (Palm Oil Innovation Group) a TFT (The Forrest Trust).
Upřednostněte lokální produkty z lokálních olejů. Podporujte místní firmy, domů si zvěte ideálně produkty v BIO kvalitě. Ruku sice ponoříte do prasátka o něco hlouběji, cena takových produktů je ale pochopitelná. Odráží férové mzdy farmářů a šetrné způsoby pěstování. Pamatujte, že právě nízká cena palmového oleje způsobuje jeho nadužívání.
U kosmetiky, drogerie a krmiv pro zvířata mějte oči na stopkách. V nich se palmáč často maskuje pod různorodými názvy. Kompletní seznam látek, které mohou pocházet z palmového oleje, by se nám do tabulky nevešel. Okouknout ho můžete třeba tady. My jsme vypíchli ty nejběžnější. Mějte ale na paměti, že dané složky se mohou derivovat i z jiných olejů.
V Econea.cz věříme, že naše každodenní rozhodování řekne víc než tisíc slov. Ač se může zdát nedůležité a rutinní. Co si hodíte na talíř k obědu, nebo do nákupního košíku, má význam. Ano. Každý z nás je jen kapka v moři. Ale moře by bez kapek přece nebylo. Ptejte se tedy ve svých oblíbených podnicích, nebo svých kosmetických značek, zda palmový olej používají a případně jim dejte impulz ke změně. Trh v dnešním silně konkurenčním světě na požadavky zákazníků reaguje rychle.
Palmového oleje se ze dne na den nezbavíme a zdá se, že by to ani nebyla ta pravá cesta. Můžeme se ale společnými silami pokusit jeho nadužívání zase vrátit do větší rovnováhy. Co říkáte?
“Kdybychom všichni přestali jíst maso, zvířata by se přemnožila a ovládla by Zemi.” “Veganům po sóje narostou prsa!” “Bez masa nebudete mít dost proteinu.” Ať už se stravujete rostlinně teprve chvíli, nebo patříte k vytrénovaným veganským guru, čas od času na vás jistě vyskočí zvídavá otázka či zajímavý výrok.
Některé mýty o veganství jsou přitom velice speciální nebo hluboce zakořeněné. Někdy na ně proto není snadné jen tak z fleku odpovědět. Tento článek vás v takových chvílích podrží a poskytne potřebnou munici. A nikoli slepou, nýbrž velmi ostrou – podloženou výzkumy a názory světových odborníků. Veganské mýty třeste se, váš život se chýlí ke konci!
“Chlapům po sóje narostou prsa.”
Ach ta sója. Luštěnina – tisíce let pevně svázaná s životem v asijských zemích – se v našich končinách stala otloukánkem. Podle jednoho z mýtů obsahuje ženský hormon estrogen a mužům, kteří ji pravidelně konzumují, tak prý po ní narostou prsa. Jak to tedy je?
Sója ve skutečnosti neobsahuje estrogeny, ale fytoestrogeny. Ty se v lidském těle chovají jinak a velká shrnující studie z roku 2019 jim dokonce připisuje ochranné protirakovinné působení.
Mýtus se zakládá na ojedinělém případu. Šlo o studii 60letého muže, který denně konzumoval 3 litry sójového mléka a skutečně se u něj růst prsou projevil.
Další časté mýty o sóje uvádí na pravou míru tento článek České veganské společnosti.
“Veganská strava stojí majlant”.
A přitom právě suroviny jako je maso, mléko a vejce byly v minulosti pochutinou boháčů a chudší lidé si je mohli na talíř položit jen vzácně. Dnes je situace skutečně jiná. Živočišné produkty jsou v našich zeměpisných šířkách dostupné všem, rostlinná strava vaši peněženku přesto může bolet ještě o ždibec méně.
Všechny základní suroviny – rýže, brambory, luštěniny, ovoce i zelenina – patří totiž k těm nejdostupnějším potravinám na Zemi. Rostlinné zdroje bílkovin jako jsou fazole, čočka či cizrna seženete za pár korun, rozhodně o poznání levněji než mnohé druhy masa.
Samozřejmě, pokud zatoužíte v zimě po jahodách (a nemáte po ruce 12 hodných měsíčků) nebo si rádi dopřáváte speciality od šéfkuchařů v restauracích, připlatíte si. To však platí u každého druhu stravování.
“Veganství je příliš extrémní.”
Z našeho pohledu je veganství spíše odpovědí na extrémní chování. Lidé každý rok přivádí na svět miliardy životů jen proto, aby je násilně ukončili. Je to právě současná krutá podoba velkochovů pro masný a mlékárenský průmysl, která se vymyká všem normám. Na světě je nás dnes 7,8 miliard a ročně usmrtíme na 150 miliard zvířat.
Proč? Abychom si z jejich svaloviny a vnitřností připravili sekanou, hamburgery nebo knedlíčky do polévky. 150 miliard životů. Rok co rok. Kvůli živočišné potravě, bez které se ve zdraví obejdeme. Která strana mince je tedy ta extrémní?
“Bez masa nebudete mít dostatek proteinu.”
“Kde berete protein?” Hele jí! Otřepaná otázka, která se bez milosti nevyhne žádnému veganovi. Jak si s touhle neúnavnou potvůrkou poradit? Třeba následovně. “Beru ho tam, kde ho berou i jiní herbivoři jako jsou sloni, gorily nebo bizoni – z rostlin!” Stejný zdroj bílkovin využívají ultramaratonec Scott Jurek, tenisové šampionky sestry Williamsové, nejsilnější muž Německa a držitel světového rekordu ve zdvihání Patrik Baboumian nebo veganský bodybuilder Nimai Delgado, který vyrostl jako vegetarián, a nikdy v životě tedy nepozřel maso.
Množství bílkovin, které by měl člověk za den přijmout, se liší v závislosti na váze, výšce, pohlaví i věku. Pokud si však na talíř chystáte vyvážená rostlinná jídla, která obsahují luštěniny, sójové výrobky, brokolici, listovou zeleninu, semínka jako jsou chia nebo konopná a ořechy jako mandle nebo burákové máslo, dostatečné množství bílkovin získáte hravě.
Podle dostupných dlouhodobých studií jsou navíc rostliny prospěšnějším zdrojem bílkovin. Živočišné proteiny jsou totiž spojovány s širokou řadou chronických onemocnění, především chorob srdce. Pokud je tedy ve své stravě nahradíte těmi rostlinnými, máte šanci na delší život.[ref]https://youtu.be/lfmzK7G2L08[/ref]
“I rostliny cítí bolest. Vegani jsou vrazi kytek.”
Rostliny nemají receptory bolesti, nervová zakončení ani centrální nervový systém. Podle dosavadních studií tedy není potvrzené, že by cítily bolest. I kdyby tomu však bylo jinak a rostliny by ji cítily stejně jako my lidé nebo zvířata, průměrný všežravec je zodpovědný za mnohonásobně větší množství “usmrcených” rostlin než vegan. Všechna ta zvířata, která lidé konzumují, se totiž živí také rostlinnou stravou.
“Bez kravského mléka se vám budou lámat kosti.”
Úporný mýtus nám do mozkové kůry systematicky zasévají reklamy mlékárenských podniků. Vštěpují nám, že mléko je díky obsahu vápníku klíčové pro růst kostí u dětí a u dospělých pomáhá předcházet osteoporóze. Jenže… Podívejte se třeba na obyvatele Severní Ameriky. Patří k nejvýkonnějším jedlíkům mléčných výrobků, obsazují přitom horní příčky v počtu postižených osteoporózou.
Kromě vápníku z mléčných pochutin v této nelibé statistice mohou mít prsty samozřejmě i další faktory jako jsou všeobecné stravovací návyky, množství pohybu a třeba i čas strávený na slunci (příjem vitaminu D).
Ani z výstupů dosavadních studií však nelze jednoznačně říci, že kravské mléko působí tak, jak nám se sklenkou bílého moku v ruce slibují lidé v televizních reklamách. Výzkumy například ukazují, že muži, kteří pijí více jak dvě sklenky mléka denně, mají vyšší riziko rakoviny prostaty než muži, kteří mléko nepijí.
Zatím tedy není zcela jasné ani to, zda je vysoké množství tohoto prvku ve stravě vůbec žádoucí. V současnosti probíhají také výzkumy, které naznačují vliv laktózy na vznik rakoviny vaječníků u žen.
Většina mléčných výrobků navíc obsahuje nasycené tuky, jejichž vysoký příjem zvyšuje riziko srdečních onemocnění. Průmyslově upravované mléko pak často obsahuje zbytky antibiotik a v západních zemích také růstové hormony. Život dojných krav je navíc naplněn kolotočem umělého oplodňování, strastiplným odloučením od telátek a přetěžováním pro maximalizaci zisku mlékárenského průmyslu.
Samotná myšlenka, že člověk potřebuje ve své stravě kravské mléko, nedává moc smysl. Stačí se podívat kolem. Lidé jsou jediní živočichové, kteří se krmí mateřským mlékem jiného živočišného druhu. Vápník se dá přitom snadno získat z rostlinné stravy. Hojně se vyskytuje v tmavé listové zelenině jako je kapusta, v luštěninách nebo sójových výrobcích obohacených vápníkem. Případně se dá využít doplněk stravy, kde se doporučuje vápník v kombinaci s vitaminem K pro správnou absorpci.
Soucit se zvířaty by se podle našeho názoru neměl stavět proti soucitu s lidmi. Jde s ním totiž ruku v ruce. Veganský životní styl lidem neubližuje, ba naopak, pomáhá jim ulevit od mnoha globálních problémů.
Dnešní průmyslová “výroba” živočišných produktů má totiž na svědomí odlesňování, půdní erozi, znečištění vod i produkci skleníkových plynů. Masný průmysl je zkrátka velice neefektivní způsob produkce potravin. Spotřebovává zdroje, které by jinak mohli využívat lidé. Půda v zemích třetího světa, na které by místní mohli pěstovat jídlo, je často oseta kukuřicí a sójou, ze které se vyrábí krmivo pro dobytek.
Kromě toho, správně sestavená veganská strava (o které píšeme v tomto blogovém článku) prospívá celkovému zdraví člověka a ušetří mu peníze za doktory. Veganství je tedy volba, kterou může každý z nás zlepšit životy nás samotných, ostatních živých tvorů i blaho naší planety.
“Musíte doplňovat vitamin B12. To je důkaz, že veganství pro člověka není přirozené.”
Ano. Vegani musí doplňovat vitamin B12. V rostlinné stravě se kvůli moderním hygienickým nařízením a deprivaci půdy pesticidy totiž už téměř nevyskytuje. Živočišné potraviny sice stále vitamin B12 obsahují, i zde si však musíme sundat pohodlné růžové brýle. Nedostatek tohoto vitaminu se totiž projevuje i u zvířat z velkochovů. Půda je dnes tak vyčerpaná, že ani zvířata krmená trávou často nemají tohoto vitaminu dostatek. Živočišné produkty tak sice jsou zdrojem vitaminu B12, ale jen proto, že ho i samotná zvířata dostávají formou “doplňku stravy”.
Masožravci tedy získávají vitamin B12 také zprostředkovaně. Doplněk za ně ale nejdříve přežvýká a zpracuje do svých těl dobytek.
Nedostatek tohoto vitaminu se podle novějších studií šíří celoplošně i mezi lidmi, kteří se stravují konvenčně. Doplněk stravy se tak dnes často doporučuje všem, nikoli jen veganům.[ref]https://academic.oup.com/ajcn/article/71/2/514/4729184[/ref]
“Kdyby se všichni stali vegany, neměli bychom dostatek půdy k nasycení všech obyvatel planety.”
Dobytek a ostatní zvířata chovaná pro masný a mléčný průmysl se stravují rostlinnými krmivy. Než kráva nebo prase vyroste do dostatečných rozměrů, aby šla na porážku, zkonzumuje obrovské množství rostlin. Často slýchaný argument, že kvůli veganům se kácí deštné pralesy, zde můžeme tedy také vyvrátit. Odhaduje se totiž, že celých 75 % celosvětově vypěstované sóji a kukuřice putuje právě do krmiv pro zvířata, především pro drůbež a prasata.
Produkce masa je tak velice neefektivní a neekonomická. Pokud by se území využívané pro pěstování krmiva pro dobytek využilo k pěstování rostlinných potravin pro lidi, produktivita daných polí by se zněkolikanásobila. Podle některých studií by odklon od konzumace masa a příklon k rostlinné stravě zvýšil světové potravinové zásoby o celých 49 %, aniž by se zvětšila rozloha obdělávaných polí.
A co víc? Významně by při tom klesla spotřeba vody, uhlíková stopa a snížilo by se i znečištění oceánů a moří.
“Jsme masožravci, jíst maso je nám přirozené.”
Lidské tělo sice maso “přelouskat” zvládne, náš trávicí systém se ale od rozených masožravců liší. Máme delší střeva (abychom mohli trávit rostliny) a na první pohled je jasné, že ani naše zuby nejsou na trhání masa uzpůsobené. Stačí, když si porovnáte svá ústa a chrup se špičáky a řezáky vašeho kocoura nebo se lvími a tygřími čelistmi.
Podle dostupných informací se strava našich předků skládala výhradně z rostlin až do dob lovců a sběračů, kdy maso představovalo pouze nepatrnou část jídelníčku. Živočišné produkty se do lidské stravy začaly pravidelně dostávat až s vývojem zemědělství a farmaření. Jejich dennodenní konzumace je pak z historického hlediska absolutní novinkou posledních desetiletí.
V minulosti jistě byly doby (zejména v období hladomoru či války), kdy lidem schopnost konzumovat maso pomohla přežít. Také dnes jsou v některých částech světa lidé závislí na konzumaci masa. Jde například o ostrovy s nedostatkem půdy pro pěstování plodin, kde jídelníček obyvatel stojí z velké části na rybolovu. V našich končinách však taková omezení nemáme a živočišná produkce nepřináší nic, co bychom nebyli schopni získat z rostlinné stravy.
“Kdybychom se všichni stali vegany, zvířata by se přemnožila a ovládla by Zemi.”
Ve velkochovech se zvířata nemohou rozmnožovat přirozeně, vše je regulováno lidmi. Když se poptávka po mase začne snižovat, sníží se i počet nově narozených zvířat. To bude pokračovat, dokud jich nebude jen nepatrné množství. Zbylá zvířata by mohla dožít v azylových farmách. Pokud by se malá část vypustit do přírody, jako u každého jiného zvířete v divočině by se i u nich růst populace přirozeně zreguloval. Představa, že by planetu ovládly miliony zdivočelých farmářských zvířat, je proto pouze utopická. 🙂
Bonusové perličky, na které jen tak nezapomeneme:
“Pokud by ses ocitla na opuštěném ostrově a kvůli přežití bys musela jíst maso, jedla bys ho?” → “V tomhle vysoce hypotetickém scénáři, který se pravděpodobně nikdy nestane, bych maso asi jedla. Nic to ale nemění.”
“Krávy ve velkochovech jsou převtělení vrazi a bachaři z koncentračních táborů. Je proto v pořádku, jak se k nim chováme.” → “I kdyby to byla pravda, což pravděpodobně není, násilí oplácet násilím není správná cesta.”
“Včera jsem měla úžasnej vegan burger.” → „Proč musíš vždycky upozorňovat, že byl vegan?” … „Včera jsem měla úžasnej burger.” → “Co? Ty jíš maso?”
“Co by se stalo, kdybys omylem snědla neveganské jídlo?” → “Apokalypsa. Konec světa, jak ho známe. Vůbec nic!”
“Tohle můžeš?” → „Můžu všechno. Otázka je, co chci, nebo nechci.“
Doufáme, že jsme vám dnes pomohli zbořit nepodložené domněnky. Do článku se dostal pouze úzký výběr. Pokud jste se setkali s dalšími zajímavými otázkami či mýty o veganství, nebojte se nám je pinknout do komentáře. Moc rádi je prozkoumáme a případně přidáme do seznamu. Věříme, že je nutné o těchto věcech otevřeně mluvit. Spousta neodorozumění vzniká jen z neinformovanosti. Buďme k sobě tolerantní a trpěliví.
Veganství v Econea.cz fandíme a považujeme ho za krok správným směrem. Ubírá ekologickou zátěž planetě, pomáhá k pevnějšímu zdraví lidí a zmírňuje utrpení dalším živým tvorům. Naše virtuální poličky zásobujeme proto převážně veganskými produkty, s výjimkou několika vegetariánských, které obsahují například včelí vosk nebo mateří kašičku. Máte-li chuť zabrouzdat našimi regály, vydejte se tudy:
Těhotenství a mateřství je krásným obdobím očekávání a neopakovatelných okamžiků blízkosti s nově vylíhnutým drobečkem. Je to však i doba velkého vypětí sil i nervů a života převráceného naruby. Rodičům novorozeného uzlíčku se zhroutí zavedený denní režim, žalostně ubývá kvalitního spánku a správné stravování najednou představuje nečekanou výzvu. Dá se toto období prožít kvalitně a ve zdraví na veganské stravě? Jaké složky výživy si zaslouží přísný dohled u veganských maminek a dětí? Následující řádky tyto klíčové nejasnosti osvětlí.
Nebudou maminky a děti na veganské stravě strádat?
Maminkám se v těhotenství i při kojení zvyšuje potřeba energie, vitaminů i minerálních látek a kromě svého talíře musí ohlídat také vyvážený jídelníček škvrňat, který se s každým rokem jejich života mění a vyvíjí. Ačkoli jsou někteří čeští odborníci stále skeptičtí, většina zdravotních organizací a autorit z různých koutů světa se dnes shoduje, že správně vyvážená veganská strava je vhodná pro všechna životní období – včetně těhotenství, kojení, dětství a dospívání.
A nejen to. Vědecké studie, ale také reálné zkušenosti dlouholetých veganů, ukazují přínosy rostlinné stravy. Pokud je správně sestavená, může snížit riziko celé řady civilizačních chorob, riziko nadváhy, cukrovky, onemocnění srdce, krevního oběhu či alergií.
Měly by ženy v očekávání jíst “za dva”?
U dětí je pestrá a plnohodnotná strava důležitější než u kohokoli jiného. Stejně tak těhotným a novopečeným maminkám by na talíři neměla chybět čerstvá zelenina, ovoce, celozrnné obiloviny, luštěniny, ořechy a kvalitní rostlinné oleje. Energetické nároky a potřebné množství bílkovin se mírně zvyšují, a to jak v těhotenství, tak při kojení. Jíst “za dva” však těhulky nemusí. Odborníci “na západ” od nás doporučují od druhého trimestru baštit denně zhruba o 255 kcal více. Do čtvrtého měsíce kojení se pak doporučuje za den zkonzumovat zhruba o 525 kcal více než před těhotenstvím.
To je ale spíše jen pro představu. Energetický příjem je záležitost velice individuální, záleží na míře fyzické aktivity, bazálním metabolismu a mnoha dalších faktorech.
Těhotné a kojící maminky i děti mají zvýšené nároky také ohledně skladby jídelníčku. I ta nejdůslednější maminka, která sobě či svým škvrňatům chystá pestré rostlinné bašty z kvalitních surovin, by se tak pro některé složky stravy neměla bát sáhnout mezi doplňky stravy.
Jakých 7 složek stravy je třeba mít pod palcem?
Jak jsme si ukázali v nedávném článku o doplňcích stravy pro vegany, ke správnému rostlinnému jídelníčku bezpodmínečně patří suplementace vitaminu B12 a dobré je mít v merku i pár dalších složek, a to ať už se stravujete rostlinně, nebo ne. Jak je to ale v těhotenství a při kojení? A jaké složky stravy bychom měli hlídat u dětí? Pod dohledem by všechny maminky na veganské stravě měly mít zejména následujícíh 7 složek:
Vitamin B12
V těhotenství je suplementace tohoto „kytkožrouty“ omílaného vitaminu naprosto stěžejní.Přispívá totiž správnému fungování metabolismu, nervové soustavy, imunitního systému i k normální tvorbě červených krvinek. Pokud maminka novorozeného drobečka na rostlinné stravě nedoplňuje B12, její děťátko si může vytvořit nedostatek tohoto klíčového vitaminu mnohem rychleji.
Při jednorázovém doplnění jednou denně by měla nastávající maminka přijmout minimálně 20 μg (mcg).
Ačkoli z mateřského mléka získají drobečkové při plném kojení vše, co potřebují, doplňování vitaminu B12 se doporučuje zahájit již během prvního roku. Jakmile začnou dítka baštit pevnou stravu, doplňování je už nezbytné.
Do 4 měsíců se doporučuje dávka 0,4 μg/den, do 12 měsíců 0,8 μg, a pro 1–4leté 1 μg/den.
Minimální doporučené množství pro těhotné odpovídá 20 mcg, tedy 800 IU denně. Přes léto, kdy se vystavujeme slunečním paprskům častěji, jeho nedostatek tolik nehrozí. Od podzimu do jara však ze slunka v naší zeměpisné poloze dostatek nenačerpáme. Doplněk stravy je tedy na místě, a to nejen u těhotných žen, nejen u veganů, ale celoplošně.
Dětem (i neveganským) se doporučuje vitamin D3 doplňovat formou spreje, a to již během prvního roku. Při nedostatku by se mohla u mrňousků vyvinout rachitida či jiná onemocnění kostí. Se sprejem Vitashine je i u malých škvrňat suplementace vitaminu D3 jednoduchá. Stačí denně jednou či dvakrát posprejovat jídlo a doporučený příjem 5-10 μg je splněn.
Omega 3 – EPA a DHA
Nobilis Tilia Směs rostlinných BIO olejů
Ženy by během těhotenství neměly podceňovat ani dostatečný přísun omega-3 mastných kyselin, které podporují správnou činnost srdce.
Doporučení ohledně množství DHA a EPA se různí. U těhotných a kojících žen se často uvádí 200-300 mg za den.
V dětském jídelníčku by se zdroje omega-3 měly vyskytovat již během prvního roku, u nekojených dětí pak zcela určitě. Jsou jím například lněný, řepkový nebo konopný olej.
Vegetology Opti3 Liquid Omega-3 EPA a DHA
Jednoleté až tříleté děti by měly denně zbaštit zhruba dvě lžičky mletých lněných nebo chia semínek, případně 2 lžíce konopných semínek nebo 3 lžíce vlašských ořechů. Získají z nich omega-3 ve formě ALA. Ta však podle některých odborníků a studií možná není tak efektivní. Tělo ji totiž neumí zpracovat a musí si ji nejdříve přeměnit na formu EPA a DHA.
Dostatečný přísun EPA a DHA omega-3 tak případně zajistí občasné slupnutí kapsle s olejem z mořských řas. U menších dětí můžete obsah kapsle jednoduše přimíchat do jídla. Přímo pro malé špunty je stvořená tekutá forma omega-3 s příjemnou pomerančovou příchutí.
Železo
V těhotenství se zvyšují nároky také na železo. Jeho dostatek je potřebný pro správný přenos kyslíku v těle, normální tvorbu červených krvinek a hemoglobinu i ke správné funkci metabolismu. Vliv by mohl mít také na tvoření placenty a regulaci tlaku matky.
Pro zvýšení vstřebatelnosti železa je zásadní kombinovat potraviny bohaté na železo s těmi bohatými na vitamin C. Celozrnné obiloviny, jáhly, amarant, quinou, červenou čočku, sezam, listovou zeleninu a sušené ovoce tak kombinujte s čerstvou zeleninou a ovocem bohatým na vitamin C.
U kojenců a batolat je nedostatek železa velice častý a může způsobovat anémii.
S tímto problémem přitom nezápolí pouze dítka na rostlinné stravě, vyskytuje se v celé populaci bez ohledu na druh stravování. Dětem se proto do jídelníčku doporučuje zařadit již během prvního roku kaše z vařené čočky, fazolí, brokolice, kapusty či tofu.
Vápník
V těhotenství i při kojení je vstřebávání vápníku příznivé.
Ženy tedy nepotřebují navyšovat jeho příjem a měly by dosahovat standardu 1 000 mg za den.
Příjem vápníku je dobré hlídat u starších dětí a u teenagerů. Na talíř proto dětem přidávejte například tahini (pastu ze sezamových semínek), kadeřávek, brokolici, čínské zelí a obohacené sojové mléko nebo jiné sojové produkty jako je tofu vyráběné z vápenatých solí. Dostatek pohybu je také klíčový.
Jód
Do ostře střežené sedmy se dostal také jód. Jeho příjem je v těhotenství velice důležitý, má totiž vliv na správnou činnost nervové soustavy.
V těhotenství je stěžejní také příjem kyseliny listové, která přispívá k růstu zárodečných tkání během těhotenství, a její dostatek tak může pomoci snížit riziko některých vývojových vad u děťátka.
Jak název napovídá, získáte ji z listové zeleniny, ale také z luštěnin, ovesných vloček či mandlí nebo formou doplňku stravy.
Kromě vitaminu B12 a v chladných měsících roku také vitaminu D3 lze potřebné živiny získat z pestré rostlinné stravy. Obnáší to sice trochu plánování, ale – jako spousta jiných věcí v životě – i jídelníček se časem zautomatizuje a nebudete o něm muset tolik přemýšlet. Nastávající a novopečené maminky, které si se svou rostlinnou stravou nejsou jisté, nebo ji nemají čas plánovat, se mohou posichrovat komplexním doplňkem stravy od Vegetology. Tobolky jsou vyrobené speciálně pro jejich potřeby a zajistí jim přísun celého spektra zásadních živin, vitaminů a minerálů.
Chytrá tabulka s doporučeným denním dávkováním
S doporučeným denním dávkováním to není úplně snadné. Liší se stát od státu a potřeby jednotlivých látek se mohou různit také člověk od člověka. Jde tedy pouze o orientační přehled. Konkrétně by se těhulky a maminky měly poradit se svým gynekologem či s pediatrem.
[table id=7 /]
Mateřství s sebou zkrátka přináší nové výzvy, které se dotknou i tak citlivého tématu jako je jídelníček. A to ať už se stravujete rostlinně, nebo ne. Co si ale budeme povídat, veganské maminky a děti musí čelit otázkám a pochybám z okolí mnohem častěji. Zásadní je nepanikařit a nasávat podložené informace. Nejasnosti se postupně rozplynou a vy můžete zodpovědně zařadit do každodenního života nové potraviny, případně si pomoci rostlinnými doplňky stravy.
Pokud se vás téma aktuálně dotýká, tady se můžete zahloubat do detailně zpracovaného dokumentu o rostlinném stravování, který posloužil jako jedna z opěrných berliček pro sepsání tohoto článku. Přejeme vám radost z jídla, z nové etapy života s vaším drobečkem a zodpovědný přístup k vašemu rostlinnému talíři. Pro zdraví vaše, planety i všech živých tvorů.
Prosíme, sdílejte článek se svými blízkými. Snad pomůže na rostlinné stravě prospívat dalším lidem:
Úžasná konzistence. Má funkci takzvaného strukturního tuku. V potravinách zabraňuje hrudkovatění a dodává jim požadovanou tuhost. Pro tyto kvality je oblíbený i v kosmetice. Nemá žádný odér a jeho konzistence je hladce krémová.
Podpora lobby. Nezanedbatelné je i politické lobby indonéského a malajského průmyslu, které vedlo k dotacím a povinnému používání palmového oleje například v palivech i u nás v Evropě.[ref]https://plus.rozhlas.cz/spotreba-palmoveho-oleje-v-eu-klesa-bambuckym-maslem-nahradit-nejde-rika-7168469[/ref]
Úžasná konzistence. Má funkci takzvaného strukturního tuku. V potravinách zabraňuje hrudkovatění a dodává jim požadovanou tuhost. Pro tyto kvality je oblíbený i v kosmetice. Nemá žádný odér a jeho konzistence je hladce krémová.
Podpora lobby. Nezanedbatelné je i politické lobby indonéského a malajského průmyslu, které vedlo k dotacím a povinnému používání palmového oleje například v palivech i u nás v Evropě.[ref]
Plíce naší planety mizí a nahrazují je nekonečné lány palem olejných. Ty mají méně biomasy než lesy a z ovzduší tak zadrží několikanásobně méně oxidu uhličitého. Při likvidaci “vysloužilé” palmy se pak oxid uhličitý vrací zpět do atmosféry. K tomu připočítejme emise z odlesňování a oxidace rašelinišť a také odhad, že každý hektar rašeliniště osázený těmito palmami vyprodukuje během 25 let zhruba 3 750 až 5 400 tun CO2.[ref]https://ec.europa.eu/environment/forests/pdf/palm_oil_study_kh0218208enn_new.pdf[/ref]
“Má skvělé zdravotní benefity.” Palmáč se stal nejkonzumovanějším rostlinným olejem na světě. V mnoha výrobcích nahrazuje ztužené rostlinné tuky, které obsahují zdraví škodlivé transmastné kyseliny. Ačkoli tělu neškodí jako zmiňované tuky, neznamená to, že jde o zdraví prospěšnou potravinu. Rozhodně se nejedná o potravinu s nenahraditelně blahodárnými kvalitami.[ref]https://www.health.harvard.edu/staying-healthy/by_the_way_doctor_is_palm_oil_good_for_you[/ref] [ref]https://www.healthline.com/nutrition/palm-oil#TOC_TITLE_HDR_7[/ref]
Palmový olej neakceptujeme jako primární surovinu. Pokud nás osloví výrobce, který s palmovým olejem takto pracuje, snažíme se šířit osvětu a motivovat ke změně.
Nakupujte od prověřených dodavatelů a značek, které se palmovému oleji snaží vyhýbat. Ti, kteří sahají po udržitelných zdrojích, se tím obvykle chlubí a uvádí například certifikace. Nebo si průzkum udělejte sami. Pomůže vám i tenhle seznam značek kosmetiky i drogerie, do kterých má palmáč zákaz vstupu. Nepřítomnost palmového oleje i jeho derivátů v jednotlivých produktech potvrzuje například certifikát Orangutan Alliance. Mezi naše oblíbené značky, které se palmáči kompletně vyhýbají patří třeba Eco Cosmetics, You & Oil, slovenský Kvitok, nebo pak Lamazuna z Francie.
Přihlédněte k certifikátům udržitelného pěstování. Stoprocentní spolehnutí na ně bohužel není, ale nastolují pěstitelům určité mantinely a kritéria produkce. Kromě BIO certifikace je to RSPO (Roundtable on Sustainable Palm Oil), FONAP (Fórum pro udržitelnost palmového oleje), POIG (Palm Oil Innovation Group) a TFT (The Forrest Trust).
Nakupujte od prověřených dodavatelů a značek, které se palmovému oleji snaží vyhýbat. Ti, kteří sahají po udržitelných zdrojích, se tím obvykle chlubí a uvádí například certifikace. Nebo si průzkum udělejte sami. Pomůže vám i tenhle seznam značek 
Přihlédněte k certifikátům udržitelného pěstování. Stoprocentní spolehnutí na ně bohužel není, ale nastolují pěstitelům určité mantinely a kritéria produkce. Kromě BIO certifikace je to RSPO (Roundtable on Sustainable Palm Oil), FONAP (Fórum pro udržitelnost palmového oleje), POIG (Palm Oil Innovation Group) a TFT (The Forrest Trust).
“Pokud by ses ocitla na opuštěném ostrově a kvůli přežití bys musela jíst maso, jedla bys ho?” → “V tomhle vysoce hypotetickém scénáři, který se pravděpodobně nikdy nestane, bych maso asi jedla. Nic to ale nemění.”
“Včera jsem měla úžasnej vegan burger.” → „Proč musíš vždycky upozorňovat, že byl vegan?” … „Včera jsem měla úžasnej burger.” → “Co? Ty jíš maso?”
“Co máte bezmasého, prosím?” → “Rybu.”
“Nejíš maso, nepoznáš vtip.” → 😀
