V 1. díle našeho seriálu jsme nakoukli pod pokličku 7 způsobů stravování, které šetří lidské zdraví a zvířecí životy. Dneska si bereme na mušku veganskou módu, obuv a doplňky. A přihodíme také tipy na užitečné organizace, které hájí práva němých tváří. Pojďme (ve veganských botách) na to.
Co je veganská móda
Oděvy, obuv a módní doplňky bez živočišných složek.
Co patří mezi živočišné materiály v našem šatníku a botníku?
Například:
kůže,
kožešiny,
peří (zejména péřové bundy),
pravé hedvábí,
vlna (merino, kašmír, angora,…),
živočišná lepidla (v obuvi).
TIP Pokud jsou některé živočišné materiály pro vás nutnost, můžete si je sehnat z druhé ruky.
Proč stoupá poptávka po veganské módě
Veganské a ekologické alternativy živočišných materiálů v módě rostou jako houby po dešti. Lidé je vyhledávají každý rok až o 75 % více
a módní značky tak hledají neživočišné alternativy, aby stíhaly trendy. Podle oxfordských vědců by přijetí veganského životního stylu mohlo být řešením, jak zlepšit životní prostředí. U jedince by uhlíková stopa mohla klesnout až o 73 %
Po celém světě se šíří původně britská výzva Veganuary. Znamená přijetí veganského způsobu života na měsíc leden. Kdyby tuto výzvu přijali všichni obyvatelé Velké Británie na 1 měsíc, snížila by se produkce CO2 v přepočtu o 450 000 letů z Londýna do Berlína a spotřeba vody by klesla o 2,5 milionů litrů vody
Podívejme se tedy nejen do naší spíže, nákupních seznamů a na talíře, ale také do šatníků a botníků.
Jaké materiály jsou veganské i ekologické
Ty, které neobsahují žádné živočišné složky, jsou z biologicky rozložitelných rostlinných surovin a výroba i prodej probíhá fair-trade. Protože, pokud máme soucit se zvířaty, tak bychom ho měli mít také s dělníky v textilním průmyslu a s planetou.
Jaké materiály hravě nahradí ty živočišné ve vašem šatníku:
Organická bavlna je pěstovaná bez pesticidů a herbicidů. Vybírejte si tu bez příměsí syntetických vláken.
Korek je ideální náhražkou kůže. Je prodyšný, nepropouští vodu a má originální vzhled. Vyrábí se z něj pásky, bundy, peněženky, batohy i boty.
Konopí roste přirozeně bez pesticidů a chemických hnojiv, protože se samo chrání před škůdci. Je pevnější a teplejší než bavlna, savé, odolné a vhodné pro alergiky.
Len je tradiční textilií. Je pevný, netvoří žmolky a vstřebává pachy.
Tencel® se vyrábí z eukalyptového dřeva. Výrobní proces je šetrnější k přírodě než u běžné bavlny a objem vláken Tencelu je dokonce 10x vyšší než u bavlny.
Viskóza z přírodní celulózy.
Sójové hedvábí připomíná pravé hedvábí, je vysoce savé, pevné a antibakteriální. Vyrábí se z odpadu, který vzniká při zpracování sójových produktů.
Kaktus, ananas, kokos, houby, listy stromu damarovníku obrovského nebo banánový papír slouží jako náhrady zvířecí kůže.
Kde si koupit módu bez krutosti
Dali jsme v našem týmu hlavy dohromady a přinášíme dávku tipů na to, kde si můžete koupit “vohoz” ekologicky, férově, vegansky, udržitelně a eticky.
Veganská móda:
Etik butik – veganské boty, etická móda, doplňky a další seženete online i v kamenné prodejně v Praze.
Meera design – dámská móda z biobavlny šitá v ČR (certifikace GOTS).
Dnes seženete vše k nerozeznání od módy z živočišných materiálů (i Martensky 😉 )
Biošatník.cz – česká značka, která šije oblečení v ČR a výhradně z bio a fairtrade materiálů.
Treefactory.cz – e-shop s férově vyrobeným oblečení ze šetrných materiálů. Za každou prodanou věc vysadí 10 stromů.
Zdravetricko.cz – e-shop s fair trade tričky z biobavlny s certifikáty GOTS.
Kave Footwear – veganské tenisky vyrobené z odpadního materiálu z výroby obuvi jiných značek.
Thamon London – udržitelná etická značka s veganskými doplňky.
KAAMO – odolné, šetrné, eko a certifikované oblečení pro děti.
Každým nákupem “souhlasíme” s tím, jak se daná značka chová ke zvířatům, dělníkům, k zaměstnancům a planetě. Gary Hamel řekl, že: „Největší hrozbou firmy v 21. století není hyper-konkurence, ale informovaný zákazník.“ Díky těmto organizacím budete mít dost informací, abyste se mohli rozhodnout podle sebe samých.
Důležité organizace:
veganskaspolecnost.cz – organizace pomáhající šíření veganství v ČR. Pořádají kurzy, akce, píšou e-bookové kuchařky, mají podcast Narovinu i e-shop.
veganskavyzva.cz – vyzývá ke 30 dním života zcela bez krutosti na zvířatech.
www.svobodazvirat.cz – nezisková organizace, která se tématu ochrany zvířat věnuje více než 20 let.
www.zviratanejime.cz – sdružení lidí bojujících za osvobození zvířat. Zvyšují povědomí o utrpení a týrání zvířat. Dělají řadu aktivit a napsali také knihy Tenkrát svět a Nesvoboda.
kolektivprozvirata.cz – aktivistická skupina z Brna usilující o zodpovědný přístup lidí ke zvířatům. Také pořádá brněnský Veganfest.
otevrioci.cz – je spolek usilující o zlepšení postavení zvířat ve společnosti prostřednictvím podpory a propagace veganství. Organizuje happeningy a pravidelná promítání filmů.
hlaszvirat.cz – spolek prosazuje a hájí práva a zájmy domácích, hospodářských i divokých zvířat po celém světě.
V Econea.cz nevidíme rozdíl v tom, jestli jde o pejska, kočičku, prasátko nebo ovečku. Smazat stávající silně společensky zakořeněné rozdíly mezi kočkou a kravičkou můžete třeba předem domluvenou návštěvou útulku pro hospodářská zvířata. V České republice jich existuje několik. Ukazují lidem, že “hospodářská” zvířata prožívají stejné emoce lásky, radosti i bolesti jako “domácí mazlíčci”. Tuto záslužnou činnost dělají například Farma naděje, Život bez krutosti nebo Statek radosti. My jsme se letos v létě vydali na Farmu naděje, kde jsme přiložili ruce k dílu. Na farmě žije kolem 120 zachráněných “hospodářských” zvířat. Neskončila na jatkách ani v botníku. Dostala druhou šanci žít život, tentokrát ale v milujícím a bezpečném prostředí. Kdo má právo brát zvířatům život kvůli módě nebo chuti, když to není nutné?
Prosíme, sdílejte inspiraci na „zelenější“ šatník bez krutosti s dalšími lidmi:
Máte “guláš” mezi vegetariány, reduktariány, flexitariány, vyznavači rostlinné stravy nebo vegany? Nebo mezi ně už patříte? V dnešním článku nabitém tipy se dozvíte, kde najít informace, recepty a dobroty, u kterých nebyl zkřivený vlásek zvířatům, lidem ani Zemi.
Výživové směry “zelených” lidí
Snižování spotřeby živočišných produktů je v módě. Lidé jedí méně masa, vajíček i mléčných produktů z mnoha důvodů – nejčastěji kvůli svému zdraví, kvůli týrání a zabíjení zvířat a z ekologických důvodů. Jaké směry dneska “frčí”?
Reduktariánství
Je omezování živočišných produktů v jídelníčku pro udržitelnější, zdravější a soucitnější svět.
Flexitariánství
Znamená převážně vegetariánský jídelníček s občasnou konzumací masa. To by nemělo pocházet z velkovýroby, ale z šetrné farmy či biofarmy. Pro mnoho lidí je přijatelnější než vegetariánství nebo veganství.
Neznamená “jen” vyřadit z jídelníčku živočišné produkty jako u 100% rostlinného stravování. Veganům záleží také na tom, aby kvůli nim netrpěla zvířata, planeta ani další lidé. To ovlivňuje jejich životní styl a nakupování celkově (obuv, módní doplňky, oblečení,…).
Raw stravování (živá strava/vitariánství)
Je výživový směr, ve kterém se suroviny připravují v co nejpůvodnější podobě (do 42-45 °C), aby se v nich zachovaly aktivní enzymy a všechny minerály a vitaminy.
Frutariánství
Je typ raw veganství, při kterém se jí pouze ovoce, ořechy, semena a jiné plody kromě brambor a luštěnin.
Je dost možné, že když jednou bezmasý styl života “ochutnáte”, už se k pojídání mrtvých těl nevrátíte. Že zní spojení mrtvé tělo odpudivě? Ano, zní. Ale je lepší si přiznat, co si doopravdy lidé dávají do pusy pod nálepkou “maso”.
Může se stát, že po reduktariánství, flexitariánství nebo vegetariánství budete chtít živočišné produkty na nějaký čas vyřadit. Určitě doporučujeme přecházet na veganskou stravu po krocích. Stačí malé krůčky každý den.
V dnešní době je snadné stravovat se s méně živočišnými produkty, nebo je z talíře úplně vyřadit. Vaše chuťové buňky se můžou mít i nadále jako v bio eko bavlnce. 😉 Existují náhražky masa (veganské burgery, kebaby, salámy, špekáčky i šunky), veganské majonézy, sýry, pomazánky i zmrzliny. Zkrátka vše, na co si jen váš mlsný jazýček vzpomene. Bezmasé potraviny jsou nejčastěji označené logy V-label vegetarian, V-label vegan a Vegan. A v ČR je už seženete v každém obchodním řetězci.
Vegetariánské a veganské restaurace najdete na pár kliknutí v ČR i po světě díky projektu HappyCow. Web nebo mobilní aplikace vám vyhledají bezmasé restaurace ve vašem nejbližším okolí i s recenzemi. V HappyCow se můžete také propojit s podobně naladěnými lidmi a zajít na vege baštu spolu.
Přečtěte si náš článek 10+ nejčastějších mýtů o veganství pokořeno.
O veganství ze všech stran
Aby se vám v zeleném světě lépe a snadněji orientovalo, přikládáme tipy na projekty, které jsou užitečné na cestě k ekologičtějšímu a soucitnějšímu životu.
soucitne.cz – web o veganství a aktivismu. Najdete na něm zpravodajství, recepty, přehledy a mnoho dalšího.
veganka.cz – web o veganství (a také sportu), včetně podcastů a videí. vegan-fighter.com – web věnovaný bojovým sportům a alternativním stylům výživy.
touchoflovershands.cz – český blog, který na veganství nahlíží z mnoha různých úhlů pohledu (recenze, reportáže, rozhovory,…). goveg.cz – starší web o veganství a důvodech k němu – etických, ekologických i výživových.
A co dál
Dnes jsem nakoukli pod pokličku “zeleným” jídelníčkům s důrazem na veganství. S etickými hodnotami veganství totiž jako e-shop velice souzníme. V příštím díle se podíváme na šev a podrážku veganské módě, obuvi a doplňkům. Máte se na co těšit. Ať už vyřadíte živočišné produkty z vidličky jen občas, nebo natrvalo, vězte, že to má velký smysl, dopad a efekt.
Prosíme, sdílejte výživové směry a tipy s dalšími lidmi, třeba se i jejich talíř zazelená:
“Kdybychom všichni přestali jíst maso, zvířata by se přemnožila a ovládla by Zemi.” “Veganům po sóje narostou prsa!” “Bez masa nebudete mít dost proteinu.” Ať už se stravujete rostlinně teprve chvíli, nebo patříte k vytrénovaným veganským guru, čas od času na vás jistě vyskočí zvídavá otázka či zajímavý výrok.
Některé mýty o veganství jsou přitom velice speciální nebo hluboce zakořeněné. Někdy na ně proto není snadné jen tak z fleku odpovědět. Tento článek vás v takových chvílích podrží a poskytne potřebnou munici. A nikoli slepou, nýbrž velmi ostrou – podloženou výzkumy a názory světových odborníků. Veganské mýty třeste se, váš život se chýlí ke konci!
“Chlapům po sóje narostou prsa.”
Ach ta sója. Luštěnina – tisíce let pevně svázaná s životem v asijských zemích – se v našich končinách stala otloukánkem. Podle jednoho z mýtů obsahuje ženský hormon estrogen a mužům, kteří ji pravidelně konzumují, tak prý po ní narostou prsa. Jak to tedy je?
Sója ve skutečnosti neobsahuje estrogeny, ale fytoestrogeny. Ty se v lidském těle chovají jinak a velká shrnující studie z roku 2019 jim dokonce připisuje ochranné protirakovinné působení.
Mýtus se zakládá na ojedinělém případu. Šlo o studii 60letého muže, který denně konzumoval 3 litry sójového mléka a skutečně se u něj růst prsou projevil.
Další časté mýty o sóje uvádí na pravou míru tento článek České veganské společnosti.
“Veganská strava stojí majlant”.
A přitom právě suroviny jako je maso, mléko a vejce byly v minulosti pochutinou boháčů a chudší lidé si je mohli na talíř položit jen vzácně. Dnes je situace skutečně jiná. Živočišné produkty jsou v našich zeměpisných šířkách dostupné všem, rostlinná strava vaši peněženku přesto může bolet ještě o ždibec méně.
Všechny základní suroviny – rýže, brambory, luštěniny, ovoce i zelenina – patří totiž k těm nejdostupnějším potravinám na Zemi. Rostlinné zdroje bílkovin jako jsou fazole, čočka či cizrna seženete za pár korun, rozhodně o poznání levněji než mnohé druhy masa.
Samozřejmě, pokud zatoužíte v zimě po jahodách (a nemáte po ruce 12 hodných měsíčků) nebo si rádi dopřáváte speciality od šéfkuchařů v restauracích, připlatíte si. To však platí u každého druhu stravování.
“Veganství je příliš extrémní.”
Z našeho pohledu je veganství spíše odpovědí na extrémní chování. Lidé každý rok přivádí na svět miliardy životů jen proto, aby je násilně ukončili. Je to právě současná krutá podoba velkochovů pro masný a mlékárenský průmysl, která se vymyká všem normám. Na světě je nás dnes 7,8 miliard a ročně usmrtíme na 150 miliard zvířat.
Proč? Abychom si z jejich svaloviny a vnitřností připravili sekanou, hamburgery nebo knedlíčky do polévky. 150 miliard životů. Rok co rok. Kvůli živočišné potravě, bez které se ve zdraví obejdeme. Která strana mince je tedy ta extrémní?
“Bez masa nebudete mít dostatek proteinu.”
“Kde berete protein?” Hele jí! Otřepaná otázka, která se bez milosti nevyhne žádnému veganovi. Jak si s touhle neúnavnou potvůrkou poradit? Třeba následovně. “Beru ho tam, kde ho berou i jiní herbivoři jako jsou sloni, gorily nebo bizoni – z rostlin!” Stejný zdroj bílkovin využívají ultramaratonec Scott Jurek, tenisové šampionky sestry Williamsové, nejsilnější muž Německa a držitel světového rekordu ve zdvihání Patrik Baboumian nebo veganský bodybuilder Nimai Delgado, který vyrostl jako vegetarián, a nikdy v životě tedy nepozřel maso.
Množství bílkovin, které by měl člověk za den přijmout, se liší v závislosti na váze, výšce, pohlaví i věku. Pokud si však na talíř chystáte vyvážená rostlinná jídla, která obsahují luštěniny, sójové výrobky, brokolici, listovou zeleninu, semínka jako jsou chia nebo konopná a ořechy jako mandle nebo burákové máslo, dostatečné množství bílkovin získáte hravě.
Podle dostupných dlouhodobých studií jsou navíc rostliny prospěšnějším zdrojem bílkovin. Živočišné proteiny jsou totiž spojovány s širokou řadou chronických onemocnění, především chorob srdce. Pokud je tedy ve své stravě nahradíte těmi rostlinnými, máte šanci na delší život.[ref]https://youtu.be/lfmzK7G2L08[/ref]
“I rostliny cítí bolest. Vegani jsou vrazi kytek.”
Rostliny nemají receptory bolesti, nervová zakončení ani centrální nervový systém. Podle dosavadních studií tedy není potvrzené, že by cítily bolest. I kdyby tomu však bylo jinak a rostliny by ji cítily stejně jako my lidé nebo zvířata, průměrný všežravec je zodpovědný za mnohonásobně větší množství “usmrcených” rostlin než vegan. Všechna ta zvířata, která lidé konzumují, se totiž živí také rostlinnou stravou.
“Bez kravského mléka se vám budou lámat kosti.”
Úporný mýtus nám do mozkové kůry systematicky zasévají reklamy mlékárenských podniků. Vštěpují nám, že mléko je díky obsahu vápníku klíčové pro růst kostí u dětí a u dospělých pomáhá předcházet osteoporóze. Jenže… Podívejte se třeba na obyvatele Severní Ameriky. Patří k nejvýkonnějším jedlíkům mléčných výrobků, obsazují přitom horní příčky v počtu postižených osteoporózou.
Kromě vápníku z mléčných pochutin v této nelibé statistice mohou mít prsty samozřejmě i další faktory jako jsou všeobecné stravovací návyky, množství pohybu a třeba i čas strávený na slunci (příjem vitaminu D).
Ani z výstupů dosavadních studií však nelze jednoznačně říci, že kravské mléko působí tak, jak nám se sklenkou bílého moku v ruce slibují lidé v televizních reklamách. Výzkumy například ukazují, že muži, kteří pijí více jak dvě sklenky mléka denně, mají vyšší riziko rakoviny prostaty než muži, kteří mléko nepijí.
Zatím tedy není zcela jasné ani to, zda je vysoké množství tohoto prvku ve stravě vůbec žádoucí. V současnosti probíhají také výzkumy, které naznačují vliv laktózy na vznik rakoviny vaječníků u žen.
Většina mléčných výrobků navíc obsahuje nasycené tuky, jejichž vysoký příjem zvyšuje riziko srdečních onemocnění. Průmyslově upravované mléko pak často obsahuje zbytky antibiotik a v západních zemích také růstové hormony. Život dojných krav je navíc naplněn kolotočem umělého oplodňování, strastiplným odloučením od telátek a přetěžováním pro maximalizaci zisku mlékárenského průmyslu.
Samotná myšlenka, že člověk potřebuje ve své stravě kravské mléko, nedává moc smysl. Stačí se podívat kolem. Lidé jsou jediní živočichové, kteří se krmí mateřským mlékem jiného živočišného druhu. Vápník se dá přitom snadno získat z rostlinné stravy. Hojně se vyskytuje v tmavé listové zelenině jako je kapusta, v luštěninách nebo sójových výrobcích obohacených vápníkem. Případně se dá využít doplněk stravy, kde se doporučuje vápník v kombinaci s vitaminem K pro správnou absorpci.
Soucit se zvířaty by se podle našeho názoru neměl stavět proti soucitu s lidmi. Jde s ním totiž ruku v ruce. Veganský životní styl lidem neubližuje, ba naopak, pomáhá jim ulevit od mnoha globálních problémů.
Dnešní průmyslová “výroba” živočišných produktů má totiž na svědomí odlesňování, půdní erozi, znečištění vod i produkci skleníkových plynů. Masný průmysl je zkrátka velice neefektivní způsob produkce potravin. Spotřebovává zdroje, které by jinak mohli využívat lidé. Půda v zemích třetího světa, na které by místní mohli pěstovat jídlo, je často oseta kukuřicí a sójou, ze které se vyrábí krmivo pro dobytek.
Kromě toho, správně sestavená veganská strava (o které píšeme v tomto blogovém článku) prospívá celkovému zdraví člověka a ušetří mu peníze za doktory. Veganství je tedy volba, kterou může každý z nás zlepšit životy nás samotných, ostatních živých tvorů i blaho naší planety.
“Musíte doplňovat vitamin B12. To je důkaz, že veganství pro člověka není přirozené.”
Ano. Vegani musí doplňovat vitamin B12. V rostlinné stravě se kvůli moderním hygienickým nařízením a deprivaci půdy pesticidy totiž už téměř nevyskytuje. Živočišné potraviny sice stále vitamin B12 obsahují, i zde si však musíme sundat pohodlné růžové brýle. Nedostatek tohoto vitaminu se totiž projevuje i u zvířat z velkochovů. Půda je dnes tak vyčerpaná, že ani zvířata krmená trávou často nemají tohoto vitaminu dostatek. Živočišné produkty tak sice jsou zdrojem vitaminu B12, ale jen proto, že ho i samotná zvířata dostávají formou “doplňku stravy”.
Masožravci tedy získávají vitamin B12 také zprostředkovaně. Doplněk za ně ale nejdříve přežvýká a zpracuje do svých těl dobytek.
Nedostatek tohoto vitaminu se podle novějších studií šíří celoplošně i mezi lidmi, kteří se stravují konvenčně. Doplněk stravy se tak dnes často doporučuje všem, nikoli jen veganům.[ref]https://academic.oup.com/ajcn/article/71/2/514/4729184[/ref]
“Kdyby se všichni stali vegany, neměli bychom dostatek půdy k nasycení všech obyvatel planety.”
Dobytek a ostatní zvířata chovaná pro masný a mléčný průmysl se stravují rostlinnými krmivy. Než kráva nebo prase vyroste do dostatečných rozměrů, aby šla na porážku, zkonzumuje obrovské množství rostlin. Často slýchaný argument, že kvůli veganům se kácí deštné pralesy, zde můžeme tedy také vyvrátit. Odhaduje se totiž, že celých 75 % celosvětově vypěstované sóji a kukuřice putuje právě do krmiv pro zvířata, především pro drůbež a prasata.
Produkce masa je tak velice neefektivní a neekonomická. Pokud by se území využívané pro pěstování krmiva pro dobytek využilo k pěstování rostlinných potravin pro lidi, produktivita daných polí by se zněkolikanásobila. Podle některých studií by odklon od konzumace masa a příklon k rostlinné stravě zvýšil světové potravinové zásoby o celých 49 %, aniž by se zvětšila rozloha obdělávaných polí.
A co víc? Významně by při tom klesla spotřeba vody, uhlíková stopa a snížilo by se i znečištění oceánů a moří.
“Jsme masožravci, jíst maso je nám přirozené.”
Lidské tělo sice maso “přelouskat” zvládne, náš trávicí systém se ale od rozených masožravců liší. Máme delší střeva (abychom mohli trávit rostliny) a na první pohled je jasné, že ani naše zuby nejsou na trhání masa uzpůsobené. Stačí, když si porovnáte svá ústa a chrup se špičáky a řezáky vašeho kocoura nebo se lvími a tygřími čelistmi.
Podle dostupných informací se strava našich předků skládala výhradně z rostlin až do dob lovců a sběračů, kdy maso představovalo pouze nepatrnou část jídelníčku. Živočišné produkty se do lidské stravy začaly pravidelně dostávat až s vývojem zemědělství a farmaření. Jejich dennodenní konzumace je pak z historického hlediska absolutní novinkou posledních desetiletí.
V minulosti jistě byly doby (zejména v období hladomoru či války), kdy lidem schopnost konzumovat maso pomohla přežít. Také dnes jsou v některých částech světa lidé závislí na konzumaci masa. Jde například o ostrovy s nedostatkem půdy pro pěstování plodin, kde jídelníček obyvatel stojí z velké části na rybolovu. V našich končinách však taková omezení nemáme a živočišná produkce nepřináší nic, co bychom nebyli schopni získat z rostlinné stravy.
“Kdybychom se všichni stali vegany, zvířata by se přemnožila a ovládla by Zemi.”
Ve velkochovech se zvířata nemohou rozmnožovat přirozeně, vše je regulováno lidmi. Když se poptávka po mase začne snižovat, sníží se i počet nově narozených zvířat. To bude pokračovat, dokud jich nebude jen nepatrné množství. Zbylá zvířata by mohla dožít v azylových farmách. Pokud by se malá část vypustit do přírody, jako u každého jiného zvířete v divočině by se i u nich růst populace přirozeně zreguloval. Představa, že by planetu ovládly miliony zdivočelých farmářských zvířat, je proto pouze utopická. 🙂
Bonusové perličky, na které jen tak nezapomeneme:
“Pokud by ses ocitla na opuštěném ostrově a kvůli přežití bys musela jíst maso, jedla bys ho?” → “V tomhle vysoce hypotetickém scénáři, který se pravděpodobně nikdy nestane, bych maso asi jedla. Nic to ale nemění.”
“Krávy ve velkochovech jsou převtělení vrazi a bachaři z koncentračních táborů. Je proto v pořádku, jak se k nim chováme.” → “I kdyby to byla pravda, což pravděpodobně není, násilí oplácet násilím není správná cesta.”
“Včera jsem měla úžasnej vegan burger.” → „Proč musíš vždycky upozorňovat, že byl vegan?” … „Včera jsem měla úžasnej burger.” → “Co? Ty jíš maso?”
“Co by se stalo, kdybys omylem snědla neveganské jídlo?” → “Apokalypsa. Konec světa, jak ho známe. Vůbec nic!”
“Tohle můžeš?” → „Můžu všechno. Otázka je, co chci, nebo nechci.“
Doufáme, že jsme vám dnes pomohli zbořit nepodložené domněnky. Do článku se dostal pouze úzký výběr. Pokud jste se setkali s dalšími zajímavými otázkami či mýty o veganství, nebojte se nám je pinknout do komentáře. Moc rádi je prozkoumáme a případně přidáme do seznamu. Věříme, že je nutné o těchto věcech otevřeně mluvit. Spousta neodorozumění vzniká jen z neinformovanosti. Buďme k sobě tolerantní a trpěliví.
Veganství v Econea.cz fandíme a považujeme ho za krok správným směrem. Ubírá ekologickou zátěž planetě, pomáhá k pevnějšímu zdraví lidí a zmírňuje utrpení dalším živým tvorům. Naše virtuální poličky zásobujeme proto převážně veganskými produkty, s výjimkou několika vegetariánských, které obsahují například včelí vosk nebo mateří kašičku. Máte-li chuť zabrouzdat našimi regály, vydejte se tudy:
Těhotenství a mateřství je krásným obdobím očekávání a neopakovatelných okamžiků blízkosti s nově vylíhnutým drobečkem. Je to však i doba velkého vypětí sil i nervů a života převráceného naruby. Rodičům novorozeného uzlíčku se zhroutí zavedený denní režim, žalostně ubývá kvalitního spánku a správné stravování najednou představuje nečekanou výzvu. Dá se toto období prožít kvalitně a ve zdraví na veganské stravě? Jaké složky výživy si zaslouží přísný dohled u veganských maminek a dětí? Následující řádky tyto klíčové nejasnosti osvětlí.
Nebudou maminky a děti na veganské stravě strádat?
Maminkám se v těhotenství i při kojení zvyšuje potřeba energie, vitaminů i minerálních látek a kromě svého talíře musí ohlídat také vyvážený jídelníček škvrňat, který se s každým rokem jejich života mění a vyvíjí. Ačkoli jsou někteří čeští odborníci stále skeptičtí, většina zdravotních organizací a autorit z různých koutů světa se dnes shoduje, že správně vyvážená veganská strava je vhodná pro všechna životní období – včetně těhotenství, kojení, dětství a dospívání.
A nejen to. Vědecké studie, ale také reálné zkušenosti dlouholetých veganů, ukazují přínosy rostlinné stravy. Pokud je správně sestavená, může snížit riziko celé řady civilizačních chorob, riziko nadváhy, cukrovky, onemocnění srdce, krevního oběhu či alergií.
Měly by ženy v očekávání jíst “za dva”?
U dětí je pestrá a plnohodnotná strava důležitější než u kohokoli jiného. Stejně tak těhotným a novopečeným maminkám by na talíři neměla chybět čerstvá zelenina, ovoce, celozrnné obiloviny, luštěniny, ořechy a kvalitní rostlinné oleje. Energetické nároky a potřebné množství bílkovin se mírně zvyšují, a to jak v těhotenství, tak při kojení. Jíst “za dva” však těhulky nemusí. Odborníci “na západ” od nás doporučují od druhého trimestru baštit denně zhruba o 255 kcal více. Do čtvrtého měsíce kojení se pak doporučuje za den zkonzumovat zhruba o 525 kcal více než před těhotenstvím.
To je ale spíše jen pro představu. Energetický příjem je záležitost velice individuální, záleží na míře fyzické aktivity, bazálním metabolismu a mnoha dalších faktorech.
Těhotné a kojící maminky i děti mají zvýšené nároky také ohledně skladby jídelníčku. I ta nejdůslednější maminka, která sobě či svým škvrňatům chystá pestré rostlinné bašty z kvalitních surovin, by se tak pro některé složky stravy neměla bát sáhnout mezi doplňky stravy.
Jakých 7 složek stravy je třeba mít pod palcem?
Jak jsme si ukázali v nedávném článku o doplňcích stravy pro vegany, ke správnému rostlinnému jídelníčku bezpodmínečně patří suplementace vitaminu B12 a dobré je mít v merku i pár dalších složek, a to ať už se stravujete rostlinně, nebo ne. Jak je to ale v těhotenství a při kojení? A jaké složky stravy bychom měli hlídat u dětí? Pod dohledem by všechny maminky na veganské stravě měly mít zejména následujícíh 7 složek:
Vitamin B12
V těhotenství je suplementace tohoto „kytkožrouty“ omílaného vitaminu naprosto stěžejní.Přispívá totiž správnému fungování metabolismu, nervové soustavy, imunitního systému i k normální tvorbě červených krvinek. Pokud maminka novorozeného drobečka na rostlinné stravě nedoplňuje B12, její děťátko si může vytvořit nedostatek tohoto klíčového vitaminu mnohem rychleji.
Při jednorázovém doplnění jednou denně by měla nastávající maminka přijmout minimálně 20 μg (mcg).
Ačkoli z mateřského mléka získají drobečkové při plném kojení vše, co potřebují, doplňování vitaminu B12 se doporučuje zahájit již během prvního roku. Jakmile začnou dítka baštit pevnou stravu, doplňování je už nezbytné.
Do 4 měsíců se doporučuje dávka 0,4 μg/den, do 12 měsíců 0,8 μg, a pro 1–4leté 1 μg/den.
Minimální doporučené množství pro těhotné odpovídá 20 mcg, tedy 800 IU denně. Přes léto, kdy se vystavujeme slunečním paprskům častěji, jeho nedostatek tolik nehrozí. Od podzimu do jara však ze slunka v naší zeměpisné poloze dostatek nenačerpáme. Doplněk stravy je tedy na místě, a to nejen u těhotných žen, nejen u veganů, ale celoplošně.
Dětem (i neveganským) se doporučuje vitamin D3 doplňovat formou spreje, a to již během prvního roku. Při nedostatku by se mohla u mrňousků vyvinout rachitida či jiná onemocnění kostí. Se sprejem Vitashine je i u malých škvrňat suplementace vitaminu D3 jednoduchá. Stačí denně jednou či dvakrát posprejovat jídlo a doporučený příjem 5-10 μg je splněn.
Omega 3 – EPA a DHA
Nobilis Tilia Směs rostlinných BIO olejů
Ženy by během těhotenství neměly podceňovat ani dostatečný přísun omega-3 mastných kyselin, které podporují správnou činnost srdce.
Doporučení ohledně množství DHA a EPA se různí. U těhotných a kojících žen se často uvádí 200-300 mg za den.
V dětském jídelníčku by se zdroje omega-3 měly vyskytovat již během prvního roku, u nekojených dětí pak zcela určitě. Jsou jím například lněný, řepkový nebo konopný olej.
Vegetology Opti3 Liquid Omega-3 EPA a DHA
Jednoleté až tříleté děti by měly denně zbaštit zhruba dvě lžičky mletých lněných nebo chia semínek, případně 2 lžíce konopných semínek nebo 3 lžíce vlašských ořechů. Získají z nich omega-3 ve formě ALA. Ta však podle některých odborníků a studií možná není tak efektivní. Tělo ji totiž neumí zpracovat a musí si ji nejdříve přeměnit na formu EPA a DHA.
Dostatečný přísun EPA a DHA omega-3 tak případně zajistí občasné slupnutí kapsle s olejem z mořských řas. U menších dětí můžete obsah kapsle jednoduše přimíchat do jídla. Přímo pro malé špunty je stvořená tekutá forma omega-3 s příjemnou pomerančovou příchutí.
Železo
V těhotenství se zvyšují nároky také na železo. Jeho dostatek je potřebný pro správný přenos kyslíku v těle, normální tvorbu červených krvinek a hemoglobinu i ke správné funkci metabolismu. Vliv by mohl mít také na tvoření placenty a regulaci tlaku matky.
Pro zvýšení vstřebatelnosti železa je zásadní kombinovat potraviny bohaté na železo s těmi bohatými na vitamin C. Celozrnné obiloviny, jáhly, amarant, quinou, červenou čočku, sezam, listovou zeleninu a sušené ovoce tak kombinujte s čerstvou zeleninou a ovocem bohatým na vitamin C.
U kojenců a batolat je nedostatek železa velice častý a může způsobovat anémii.
S tímto problémem přitom nezápolí pouze dítka na rostlinné stravě, vyskytuje se v celé populaci bez ohledu na druh stravování. Dětem se proto do jídelníčku doporučuje zařadit již během prvního roku kaše z vařené čočky, fazolí, brokolice, kapusty či tofu.
Vápník
V těhotenství i při kojení je vstřebávání vápníku příznivé.
Ženy tedy nepotřebují navyšovat jeho příjem a měly by dosahovat standardu 1 000 mg za den.
Příjem vápníku je dobré hlídat u starších dětí a u teenagerů. Na talíř proto dětem přidávejte například tahini (pastu ze sezamových semínek), kadeřávek, brokolici, čínské zelí a obohacené sojové mléko nebo jiné sojové produkty jako je tofu vyráběné z vápenatých solí. Dostatek pohybu je také klíčový.
Jód
Do ostře střežené sedmy se dostal také jód. Jeho příjem je v těhotenství velice důležitý, má totiž vliv na správnou činnost nervové soustavy.
V těhotenství je stěžejní také příjem kyseliny listové, která přispívá k růstu zárodečných tkání během těhotenství, a její dostatek tak může pomoci snížit riziko některých vývojových vad u děťátka.
Jak název napovídá, získáte ji z listové zeleniny, ale také z luštěnin, ovesných vloček či mandlí nebo formou doplňku stravy.
Kromě vitaminu B12 a v chladných měsících roku také vitaminu D3 lze potřebné živiny získat z pestré rostlinné stravy. Obnáší to sice trochu plánování, ale – jako spousta jiných věcí v životě – i jídelníček se časem zautomatizuje a nebudete o něm muset tolik přemýšlet. Nastávající a novopečené maminky, které si se svou rostlinnou stravou nejsou jisté, nebo ji nemají čas plánovat, se mohou posichrovat komplexním doplňkem stravy od Vegetology. Tobolky jsou vyrobené speciálně pro jejich potřeby a zajistí jim přísun celého spektra zásadních živin, vitaminů a minerálů.
Chytrá tabulka s doporučeným denním dávkováním
S doporučeným denním dávkováním to není úplně snadné. Liší se stát od státu a potřeby jednotlivých látek se mohou různit také člověk od člověka. Jde tedy pouze o orientační přehled. Konkrétně by se těhulky a maminky měly poradit se svým gynekologem či s pediatrem.
[table id=7 /]
Mateřství s sebou zkrátka přináší nové výzvy, které se dotknou i tak citlivého tématu jako je jídelníček. A to ať už se stravujete rostlinně, nebo ne. Co si ale budeme povídat, veganské maminky a děti musí čelit otázkám a pochybám z okolí mnohem častěji. Zásadní je nepanikařit a nasávat podložené informace. Nejasnosti se postupně rozplynou a vy můžete zodpovědně zařadit do každodenního života nové potraviny, případně si pomoci rostlinnými doplňky stravy.
Pokud se vás téma aktuálně dotýká, tady se můžete zahloubat do detailně zpracovaného dokumentu o rostlinném stravování, který posloužil jako jedna z opěrných berliček pro sepsání tohoto článku. Přejeme vám radost z jídla, z nové etapy života s vaším drobečkem a zodpovědný přístup k vašemu rostlinnému talíři. Pro zdraví vaše, planety i všech živých tvorů.
Prosíme, sdílejte článek se svými blízkými. Snad pomůže na rostlinné stravě prospívat dalším lidem:
Velikost a mravní pokrok národa se pozná podle toho, jak zachází se zvířaty. – Mahatma Gandhi –
Barva na stěnách v našem obýváku. Mýdlo, kterým si denně mydlíme ruce. Řasenka, bez níž ráno nevyjdeme do ulic. Co mají tyhle běžné věci našeho každodenního života společného? Schovává se za nimi skrytá cena, kterou jsme neplatili my. Zaplatila ji za nás zvířata. Bolestí, utrpením, možná i svým životem. Každý den totiž při testování látek a produktů určených pro nás – lidi – trpí na světě tisíce zvířat. Věříme, že je potřeba o tom nahlas mluvit. Proto jsme se do tématu ponořili, pohovořili si s odbornicí Barborou Bartuškovou Večlovou z organizace Svoboda zvířat a sepsali jsme pro vás následující řádky.
V tomto článku společně odkryjeme kořeny experimentů na zvířatech a ujasníme si, jak se to má s testováním v současnosti. Mrkneme se, jak moc neprůstřelný je zákaz testování kosmetiky na zvířatech v Evropské Unii. Prozradíme vám důvody, proč v Econea skálopevně stojíme na straně odpůrců testování. A ukážeme vám, jak se můžete vydat cestou bez krutosti na zvířatech i vy. Připraveni?
Tvorové bez rozumu a citu, nebo bytosti hodny svých práv?
Pro pořádek si pojďme nejdříve vyjasnit, o čem je vlastně řeč. Testování na zvířatech znamená: používání zvířat jako subjektů k testování efektů určitých látek či sloučenin předtím, než jsou použity na člověku. Zvířata jsou při nich nucena k něčemu, co jim pravděpodobně způsobí bolest, utrpení, trvalé následky či smrt.[ref]https://crueltyfreeinternational.org/about-animal-testing/arguments-against-animal-testing[/ref]
Zákroky na zvířatech k poznávání funkcí lidského těla
Experimenty na živých organismech zpočátku pomáhaly objasnit fungování lidského těla. Prováděli je už ve starověkém Řecku. Filozof Aristoteles například věřil, že zvířata postrádají rozum, a proto se na ně pojem spravedlnosti a nespravedlnosti nevztahuje.[ref]https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3123518/[/ref] Že zvířata jsou “automata”, která nemohou zažívat bolest či trpět tak jako lidé, tvrdil francouzský filozof René Descartes. I on příležitostně experimentoval na živých zvířatech. A že je to srdce, nikoli plíce, které cirkuluje krev, objevil v 17. století díky experimentům na zvířatech anglický doktor William Harvey.[ref]https://animal-testing.procon.org/view.resource.php?resourceID=006512[/ref]
Za otce moderní experimentální medicíny je pak považován francouzský fyziolog Claude Bernard.[ref]https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3123518/[/ref] Věřil, že benefity pro člověka převýší stinné stránky experimentů. A pokusy na zvířatech opravdu lidem pomohly, například v oblasti transplantace orgánů, antibiotik či léku na černý kašel.
Ve světě se ale průběžně objevovaly také hlasy odporu. Ty vyústily v přijetí zákonů na ochranu zvířat (ve Velké Británii roku 1822) a nařízení regulující testování na zvířatech (Cruelty to Animals Act ve Velké Británii roku 1876).
Hnutí za práva zvířat později podpořil knihou Animal Liberation australský filozof Peter Singer. V roce 1975 v ní popularizoval pojem “speciesismus”. Vyjadřuje druhovou nadřazenost a chování dle Singera srovnatelné s rasismem, sexismem a dalšími formami bezpráví.[ref]https://www.peta.org/about-peta/learn-about-peta/ingrid-newkirk/animal-liberation/[/ref]
Jak jsme na tom s testováním dnes?
Výzvy k omezení testování na zvířatech jsou rok od roku výrazněji slyšet i z vědeckých kruhů, přesto je ve světě testování na zvířatech stále běžnou praktikou.[ref]http://www8.nationalacademies.org/onpinews/newsitem.aspx?RecordID=11970[/ref] Testuje se v lékařství, farmaceutice, biomedicíně, kosmetice, drogerii, ale také v potravinářství a v průmyslu. Většina testů na zvířatech dnes přitom není požadována zákonem.
V České republice hranice nastavuje zákon na ochranu zvířat 246/92 Sb., který zapracovává také směrnici EU 2010/63/EU.[ref]https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1992-246[/ref]
Stanovuje podmínky provádění pokusů na zvířatech i povinnost použití alternativních metod, pokud jsou schválené.
V současnosti je u nás zakázáno:
Testování na lidoopech. Jedná se o šimpanze, gorily, orangutany a gibony, a to s výjimkou testování závažných onemocnění člověka. Stejný zákaz existuje také na Novém Zélandu.
Testování kosmetických produktů. Zavedly ho také další země jako Izrael, Turecko, Indie, Taiwan, Jižní Korea, Nový Zéland a Guatemala. Na cestě k zákazu testování kosmetiky na zvířatech je také Rusko, Ukrajina, Argentina, Chile, Kolumbie, Kanada, Brazílie, Japonsko, USA a Austrálie.
5 háčků zákazu testování kosmetiky v Evropské Unii:
Od března 2013 nesmí být v zemích Evropské Unie prodávány žádné kosmetické výrobky, které by byly testovány na zvířatech. Zákaz se týká také jednotlivých surovin či kombinací surovin, které se k výrobě kosmetiky užívají. Ačkoli se kompletním zákazem Evropa stala inspirací ostatním zemím světa, má tento zákon několik háčků:
Značky testují pro odběratele v jiných částech světa. Kosmetický výrobek zakoupený v EU stále nemusí být zcela bez krutosti. Vaše oblíbená značka sice pro evropský trh netestuje, pro ten čínský ale možná ano. V 80 % států světa zatím zůstává testování kosmetiky na zvířatech legální.[ref]http://www.pokusynazviratech.cz/konec-krute-kosmetiky-v-evrope.htm[/ref] A obří země jako je Čína naopak po dovezených kosmetických přípravcích vyžaduje, aby byly otestovány.
Pouhým okem to ale v obchodě většinou nezjistíme. Na webových stránkách výrobců či značek si dejte pozor na sdělení typu: „netestujeme, s výjimkou legislativních požadavků v některých částech světa“. Seznam značek, které netestují ani za účelem dovozu do zemí jako je Čína, najdete tady.
Zákaz má několik výjimek. Evropská chemická agentura (ECHA) REACH je zákonu netestování na zvířatech nadřazena. Proto se zákon nevztahuje na testy vlivu látek na životní prostředí a na testy bezpečnosti práce (pracovníků, kteří nakládají s danou látkou). Ve výsledku tedy kosmetický průmysl může stále používat látky testované na zvířatech, pokud byly testované za těmito konkrétními účely.[ref]https://echa.europa.eu/cs/view-article/-/journal_content/title/clarity-on-interface-between-reach-and-the-cosmetics-regulation[/ref]
Ve skutečnosti byla v minulosti testována na zvířatech každá ingredience, včetně vody. Na tom se již nedá nic změnit. Pokud tedy hovoříme o netestovaných složkách, jedná se o takzvané “nové testování”, kdy se společnosti zřeknou provádění pokusů na zvířatech do budoucnosti, od pevně určeného data.
Vztahuje se pouze na kosmetiku. Nezohledňuje tedy široké spektrum domácí drogerie jako jsou prací prášky, čističe atd.
Každý rok při testování trpí a zahynou desítky milionů zvířat
Myši, potkani, ryby a obojživelníci, králíci, morčata, hospodářská zvířata, psi, kočky a primáti. Bílí králící jsou nejčastější volbou při testech oční dráždivosti. Vytváří totiž menší množství slz než jiná zvířata a díky chybějícímu očnímu pigmentu u albínů lze lépe vidět výsledky testování. Kočky jsou nejčastěji používané pro neurologické výzkumy. Biomedicínské výzkumy využívají psy, pro mírnou povahu především bígly. Primáti, odchyceni v divočině nebo účelně pěstěni, nejčastěji prochází toxikologickými testy, studiemi AIDS a žloutenky, neurologickými a reprodukčními výzkumy.[ref]http://www.protisrsti.cz/dokumenty/SvZv%20Primati%20e-publikace%20uprava.pdf[/ref]
K experimentům se využívají také bezobratlá zvířata, nejčastěji Octomilky obecné a půdní červy Háďátko obecné. Jejich testování je ale regulováno jen minimálně a záznamy o jejich počtu se většinou nevedou.
Nejběžnější pokusy, které zvířata musí podstupovat
Každé pokusné zvíře je použito pouze jednou, buď zemře v průběhu pokusu nebo je na konci testu usmrceno, aby mohlo být pitváno. Zde jsou příklady nejběžnějších testů toxicity. Provádí se nejčastěji na myších, králících nebo psech.
1.DRAIZŮV TEST OČNÍ DRÁŽDIVOSTI
Testovaná látka se při plném vědomí opakovaně vkapává do očí pokusným králíkům. Víčko se drží zavřené, aby se látka dostala do kontaktu s rohovkou a kolem celého oka. Zaznamenávají se pak vzniklá poškození: od zarudnutí, přes krvácení až k oslepnutí. Králíci jsou drženi v klecích 21 dní, poté jsou zabiti.
Alternativní metody: Používá rohovku kravského nebo slepičího oka ze zbytků masného průmyslu. Používá se také metoda in vitro – tedy na buňkách lidského původu ve zkumavce.
2. TESTOVÁNÍ KOŽNÍ DRÁŽDIVOSTI
Testovaná látka se aplikuje na oholenou kůži na zádech králíků nebo morčat. Reakce kůže, která se může projevit i těžkými záněty, se pak sleduje až po dobu 14 dnů.
Alternativní metody: Tento test může být zcela nahrazen testováním na umělé kožní membráně. Tato alternativa byla schválena v USA a v Evropě.
3. AKUTNÍ TOXICITA – SMRTELNÁ DÁVKA 50 %
Zvíře je donuceno pozřít, vdechnou nebo vstřebat kůží testovanou látku. Měřena je dávka, která usmrtí polovinu testovaných zvířat. Tyto testy jsou prováděny nejčastěji na potkanech, myších a králících. Testování pesticidů v USA i v jiných zemích vyžaduje testování akutní toxicity všemi třemi způsoby, pozřením, inhalací i kožní aplikací.
Alternativní metody: Testování smrtelné dávky jinými metodami je zatím ve vývoji.
Proč by mělo testování na zvířatech patřit minulosti?
1. Nespolehlivost výsledků
“…zvířata nebyla pro pokrok medicíny tak zásadní, jak často tvrdí zastánci pokusů na zvířatech. Velký podíl testů byl navíc zavádějící a končil stažením léků, někdy na dlouhé roky, které byly nakonec velice přínosné pro lidstvo, anebo schválením léků, které byly neškodné pro zvířata, ale lidem způsobily utrpení či smrt.” Jane Goodall[ref]http://www.bbc.co.uk/ethics/animals/using/experiments_1.shtml[/ref]
Zvířata a lidé se značně liší svou anatomií, fyziologií i metabolismem. Je proto nemožné předpovědět, zda člověk bude na testované látky reagovat stejně jako zvíře.
Látka, která při testování zvířatům ublíží, může stále projít na trh, kde se použije v produktech pro lidi.
Rakovinu již umíme vyléčit dlouhá desetiletí, ale pouze u myší, žádné z léků na člověka nezabírají.[ref]https://crueltyfreeinternational.org/about-animal-testing/arguments-against-animal-testing[/ref] Podle studie jedné farmaceutické firmy, by bylo při výzkumu karcinogenních látek spolehlivější hodit si mincí. Pouze 5 – 25 % zkoumaných látek zhoubných pro člověka totiž mělo podobně nepříznivý vliv na pokusná zvířata.[ref]http://www.protisrsti.cz/dokumenty/Proc%20nejsou%20pokusy%20na%20zviratech%20nutne.pdf[/ref]
Důležité aspekty vzniku lidských onemocnění jako strava, životní návyky, konzumace léků a drog, negativní vliv životního prostředí, stres a psychologické a sociální faktory nejsou brány v potaz a u zvířat se simulují uměle.I proto mohou být výsledky pokusů na zvířatech při aplikaci na člověka zavádějící.
Pokusy na zvířatech degradují zvířata na pomůcku či věc na jedno použití. “Jednoho dne… až si děti našich dětí přečtou o tom, k čemu docházelo ve 20. století v laboratořích, pocítí stejnou hrůzu a krutost jakou cítíme my, když čteme o zvěrstvech římských gladiátorských arén nebo o obchodu s otroky v 18. století.” Peter Singer, Animal Liberation, 1975
Laboratorní myši mohou v lidech vyvolávat dojem, že nezažívají bolest nebo trápení tak jako jiná zvířata. Hlodavci si totiž vyvinuli chování, které ukrývá jejich slabosti před predátory. Nejsou tedy jako psi, kteří vám dají jasně najevo, že se něco děje, že je něco bolí.[ref]https://www.peta.org/issues/animals-used-for-experimentation/dogs-laboratories/[/ref]
Spousta lidí se mylně domnívá, že potřeba přirozeného prostředí se z laboratorních zvířat zcela vytratila. Není to ale pravda. Bylo zdokumentováno, že když vypustíte do přírody laboratorní potkany, ihned si začnou vytvářet doupě, stavět hnízdo a budovat vlastní společenství.[ref]https://www.peta.org/issues/animals-used-for-experimentation/dogs-laboratories/[/ref]
Studie ukazují, že u 89 % primátů se kvůli nedostatku podnětů a stresu vyvine neurotické chování, jako je nepřetržité točení v kruhu, houpání zepředu dozadu a sebepoškozování ve formě vytrhávání vlastní srsti nebo kousání.[ref]https://onlinelibrary.wiley.com/doi/abs/10.1002/ajp.10075[/ref]
Je potřeba si položit základní otázku: Co nám dává právo povyšovat se nad jiné živočišné druhy, diskriminovat je a způsobovat jim utrpení?
Ale co když přínos pro lidstvo převýší škodu, kterou působíme zvířatům? Tento argument bere v potaz výsledek experimentů, který ale nikdo nemůže dopředu odhadnout. Pokud jsou dostupné alternativní způsoby testování, navíc spolehlivější než pokusy na zvířatech, neměly by testování na zvířatech nahradit?
3. Alternativní způsoby testování
Metody bez použití zvířat již existují. K pokusům se mohou používat například:
Uhynulá zvířata.
Uměle “vypěstované” orgány.
Buněčné a tkáňové kultury.
Mikročipy. Ty kombinují výhody počítačů a metod “ve zkumavce”.
V systému miniaturních kanálků a komůrek jsou mikročipy osídlené lidskými buňkami. Takto je možné testovat účinky látek na jednotlivé orgány, a zároveň sledovat,
jak jsou látky metabolizovány a zda jsou při jejich metabolizování produkovány toxické odpadní produkty.[ref]http://www.protisrsti.cz/dokumenty/Proc%20nejsou%20pokusy%20na%20zviratech%20nutne.pdf[/ref]
Pokusy na zvířatech slouží farmaceutickému průmyslu, pomáhají mu zbavit se odpovědnosti. Pokud se u nějakého léku objeví nežádoucí vedlejší účinky, farmaceutická společnost se může odvolat právě na provedené pokusy na zvířatech.
Pro výzkum bez využití zvířat není v současné době dostatek finanční podpory. Státy EU by měly finančně podporovat vývoj alternativ. V reálu je podporuje jen jedna třetina zemí. Česká republika nikoli.
Na vině jsou také zdlouhavé schvalovací procedury, které brání rychlejšímu zavádění alternativních metod do praxe. Proces schvalování obnáší porovnávání výsledků s výsledky testů na zvířatech a trvá dlouhé roky (výjimkou není 10-15 let).
Zvyk je železná košile. Někteří výzkumní pracovníci nejsou nakloněni alternativním způsobům jen proto, že jsou zvyklí testovat na zvířatech.
Testování na zvířatech jsou v některých odvětvích nařízena zákonem a k některým testům nejsou schválené alternativy.
Jak můžeme pomoci my sami?
Nemusíte čekat, až se změní legislativa. Stejně jako v ekologickém chování, můžete začít u sebe i v tomto případě. Jak? Pořizujte si netestované produkty. Svým nákupem tak podpoříte firmy, které se rozhodly jít etickou cestou. Jak je ale zaručeně poznat?
Tady je 7 rychlých tipů:
Hledejte označení HCS a HHPS. Jediná 100% jistota jsou totiž certifikáty HCS (u kosmetických produktů) a HHPS (u drogerie). Jedině ty vám dnes zaručí, že produkt ani jeho složky nebyly testované na zvířatech.
Pouze tyto certifikáty totiž zahrnují pravidelné audity výrobců. I bez testů na zvířatech jsou výrobky bezpečné. Firmy používají známé složky otestované v minulosti, nebo nové látky otestované pomocí alternativních metod. Aktualizovaný seznam všech značek s certifikátem HCS a HHPS naleznete tady anebo tu.
U jiných certifikátů buďte obezřetní. Na trhu existuje řada dalších certifikátů (PETA zajíček, Vegan Society), mezi jejichž kritéria patří netestování na zvířatech. Vydavatelé certifikátů se ale v tomto směru většinou spoléhají pouze na čestná prohlášení učiněná firmou, která o certifikát žádá. Netestování dál nijak neověřují. Zde je přehled nejčastějších certifikátů, které můžete nalézt na výrobcích.
Nenechte se obalamutit. Dejte si pozor na oznámení, že finální produkt nebyl testován na zvířatech. Důležité je zde slovo “finální”. V překladu to znamená, že ačkoli konečný produkt testován nebyl, některé jeho složky mohly být.
Mějte přehled. Pokud se chcete ujistit, že vaše oblíbená značka netestuje, zamiřte na webové stránky organizace PETA.
Nakupujte své produkty u prodejců, kterým záleží na etičnosti prodávaného zboží a své dodavatele a značky prověřují.
Pořizujte si co nejpřírodnější výrobky s jednoduchým složením. Ačkoli i přírodní produkty a ingredience se musí testovat, výrobci přírodních produktů zpravidla používají známé, již existující ingredience, které nevyžadují nové testy.
Vyzvěte svého oblíbeného výrobce bez certifikátu HCS/HHPS, aby o něj zažádal. V České republice ho má právo udělovat pouze občanské sdružení Svoboda zvířat. Potřebné informace o schválení v rámci schémat HCS a HHPS najdete zde.
Děkujeme, že jste dočetli až sem. Pro nás v Econea je toto téma srdcové. I kdybychom sérií článků o živočišných surovinách navedli k životu bez “skryté krutosti” jen jediného člověka, je to pro nás výhra. V Econea.cz jsme udělali jasné rozhodnutí už dávno. Produkty, které obsahují živočišné suroviny nebo složky testované na zvířatech, nemají v našem sortimentu místo.
Jsme proti jakémukoliv zneužívání a týrání zvířat. Necítíme, že bychom na to jako lidé měli právo, a tudíž takové chování nechceme podporovat. Produkty, které najdete v našich regálech, buď mají certifikát HCS (Friendly Soap, Navia/Kvitok, Urtekram) nebo HHPS (Bio-D, Ecozone) anebo máme o netestování potvrzení přímo od výrobců. Všechny výrobce a značky před zařazením do sortimentu pečlivě zkoumáme, abychom si byli jisti jejich zodpovědným přístupem a dobrými úmysly. Veškeré značky ekodrogerie, kosmetiky i dalších výrobků denní potřeby v našich regálem jsou tedy netestované (včetně složek) a neobsahují živočišné suroviny.
(pozn. redakce z června 2022: Naše etické hodnoty zůstávají stejné a valná většina sortimentu je stále čistě veganská. Rozhodli jsme se ale pootevřít dveře vybraným produktům s obsahem včelích složek jako je například včelí vosk. Platí však, že se v těchto případech nekompromisně pídíme po původu těchto surovin).
Vítejte u třetího dílu našeho seriálu o živočišných surovinách v produktech každodenní potřeby. V úvodním článku jsme si vyjasnili základní pojmy a důvody, které nás v Econea vedou k upřednostňování veganského sortimentu. Druhý díl nás provedl nejčastějšími živočišnými ingrediencemi z mrtvých zvířat. A dnes si do parády vezmeme suroviny, které člověk získává ze zvířat živých.
Zvířata kvůli nim nutně nepřicházejí o svůj život, je proto jejich používání v pořádku? My věříme, že není. V některých případech totiž zvířata trpí celý svůj život a míra bolesti je nesnesitelná. Upozorňujeme proto, že některé řádky se vám budou číst s těžkostí. Věříme ale, že je potřeba o těchto věcech mluvit a nezavírat před nimi oči. Dějí se den co den. Připraveni? Tak pojďme na to.
Nutná potřeba nebo neopodstatněné zotročování zvířat?
V následujících odstavcích se dočtete o několika častých surovinách, které dnes člověk hojně využívá k vlastní potřebě. Ingredience si přitom opatřuje ze živých zvířat. Na našem e-shopu se jim vyhýbáme. Věříme totiž, že okolnosti a způsob získávání těchto surovin do moderní vyspělé civilizace nepatří. Posuďte sami.
Vlna
Představujete si zelené kopečky se stádem spokojených oveček? Jak farmáři oholené ovce pokojně vracejí zpátky na pastvu? Stříhání vlny vypadá ale zpravidla trochu jinak.
Největší světový exporter vlny je Austrálie (dále Čína, USA, Nový Zéland). Pro vlnu tam nejčastěji chovají plemeno merino. To má přemíru (vrásčité) kůže, a tedy i více vlny. Nepřirozené množství vlny ovcím může způsobovat kolaps i smrt přehřátím během horkých měsíců.Ve vrásčité kůži se shromažďuje vlhkost, moč a nečistoty. To přitahuje mouchy, které do záhybů kůže kladou svá vajíčka. Larvy pak způsobují ovcím ošklivou zánětlivou chorobu zvanou myiáze. Jako prevenci myiáze používají australští farmáři brutální metodu nazvanou „mulesing“. Ovce jsou při ní násilně svázány a zpravidla bez utlumení bolesti jim farmáři z těla odřezávají velké kusy kůže v oblasti konečníku, případně infikovanou část kůže zasvorkují a čekají, až odumře a odpadne.[ref]https://www.peta.org/living/personal-care-fashion/whats-wrong-wool/[/ref]
Stříhání ovcí je práce placená většinou za ostříhaný kus nikoli od hodiny. To motivuje střihače k rychlé práci bez ohledu na zvířata. Ovce tak často během stříhání utrpí zranění od proříznutí kůže až po amputaci vemene, uší či jiných částí těla.[ref]https://www.peta.org/living/personal-care-fashion/whats-wrong-wool/[/ref]
Veganská alternativa: Biobavlna, len, konopí, bambus, kokosové vlákno a mnoho dalších udržitelných přírodních vláken.
Lanolin
Znáte ten pocit. Několik dní jste si už nemyli hlavu a vlasy začínají těžknout mastnotou. Podobně jako my, lidé, i ovce produkují maz, kterým obalují svou vlnu. Rozdíl je ale ten, že ovce si svůj porost každé dva dny nemyjí. Nashromáždí tak velké množství žluté mazlavé látky, která je chrání především před vlhkostí. A právě tento maz je lanolin, který si v různých kosmetických přípravcích mažeme na obličej.
Lanolin najdeme ve složení běžných rtěnek, odstraňovačů make-upu, ale používá se například i při výrobě vlasových přípravků, pracích gelů na vlněné oblečení či léků a přidává se často také do vitamínu D3.
Lanolin se získává lisováním vlny nebo chemickou cestou. Problém je právě v brutálním způsobu stříhání vlny. Podrobně jste se o něm dočetli výše v odstavci o vlně.
Ozývají se také nepotvrzené domněnky, které upozorňují na možnou toxicitu lanolinu. Ve velkých konvenčních chovech ovcí mohou totiž krmiva obsahovat geneticky modifikované suroviny. Ty mohou ovlivňovat hormonální balanc zvířat, a to se následně může promítnout do sekretu, který ovce vyloučí.[ref]https://www.mamavation.com/beauty/the-dangers-of-lanolin.html[/ref]
Ve složení se skrývá jako: Lanolin, lanea, cera lanae, E913, lanolin oil, wollwach, cholesterin, lanogene, lanosterols, sterols, triterpene alcohols, wool fat, wool wax, wool yolk, wool yolk, wool.
Kromě nablýskaného ovoce se můžeme se šelakem setkat u cukrářských výrobků a čokolád, kávových zrn, ale také na povrchu léků, v lacích na nehty, řasenkách či rtěnkách.[ref]http://gentleworld.org/shellac-food-glaze/[/ref]
Červec lakový vyloučí živici na větve stromů a vytvoří z ní ochrannou voděodolnou skořápku pro své larvy. Zatímco samci odletí, samičky zůstávají na blízku. Při sklizni (dnes nejčastěji na speciálních plantážích v jihovýchodní Asii) se šelakové skořápky sloupnou z větví a mnoho samiček a larev je při tomto procesu usmrceno.
Ve složení se skrývá jako: E904, confectioner’s glaze, confectioner’s resin, resinous glaze, candy glaze, pure food glaze a natural glaze.
Veganská alternativa: Zein (kukuřičný protein).
Včelí produkty
Co si představujete, když se řekne med? Postaršího pána včelaře s několika úly na zahrádce? Idea je to hezká, většina medu a dalších včelích produktů v produktech denní potřeby ale dnes pochází odjinud. Z továrnu připomínající výroby v prostředí velkých farem.
Včelaři na větších farmách (ale čato i malí včelaři) obvykle zastřihují královnám křídla, aby nemohly opustit kolonii.Královnu zpravidla nechávají také uměle oplodnit.
Královny pocházejí často od komerčních dodavatelů. Ti je posílají včelařům často do velkých vzdáleností prostřednictvím pošty. Včelí královny tak mohou trávit dlouhé dny na cestě v útrpných podmínkách.[ref]http://vegetus.org/honey/honey.htm[/ref]
Včelaři (i ti malí) včelám místo medu, který jim slouží jako výživná potrava k přežití zimy, podstrkávají levnou cukrovou náhradu bez živin.
Při obraně svého medu a domova se včely brání bodnutím. To je stojí jejich život.
Komerční včelaři často transportují včelstva na vzdálená místa, aby opylovala jednodruhové plodiny. To ale včelám poskytuje nutričně velice chudou potravu a náročná přeprava nákladními vozy je stresující.
A pak je tu syndrom zhroucení včelstev (Colony collapse disorder, CCD). Jedná se o fenomén, kdy v krátkém časovém úseku většina dělnic jednoho včelstva zmizí (zemře).
Zanechá přitom za sebou královnu, nevylíhnuté včely i velké množství potravy. Obrovské ztráty utrpěli včelaři především v USA, CCD se ale výrazně dotkl také včelstev v Evropě. Teorií o příčině náhlého úmrtí včelstev je mnoho. Nejnovější studie viní všeobecné oslabení imunity včel a nákazu virem Israeli acute paralysis disease (IAPV). Součástí problému jsou pravděpodobně zásahy člověka, které zdraví včelstev oslabily na neúnosnou rovinu. Včely jsou podvyživené kvůli nedostatku na živiny bohatého medu a pesticidy ošetřeným plodinám, které opylovávají. Na včelách jsme přitom my – lidé – závislí. Mají totiž na starosti opylování až 90 % plodin, které tvoří náš jídelníček.[ref]https://news.psu.edu/story/141585/2009/01/29/research/colonies-collapse-whats-causing-massive-honeybee-die-offs[/ref]
Med
Včelám slouží jako potrava. Tu jim včelaři berou a nahrazují ji levnou a nevýživnou cukrovou vodou. Když to vezmeme přímočaře, med není v podstatě nic jiného než včelí “zvratky”. Včelky spolknou nektar, ten putuje do jejich žaludku, obohatí se o enzymy a následně ho včely vyplivnou zpět do úst. Požvýkají a znovu polknou. Proces opakují tak dlouho, dokud nedosáhnou požadované konzistence. Jedna včela přitom vyprodukuje zhruba 1 lžičku medu za celý svůj život, který trvá zhruba 40 dní. Představte si, kolik včelích životů se ukrývá v jedné sklenici medu.[ref]http://vegetus.org/honey/honey.htm[/ref]
Včelí vosk
Včely ho používají k vybudování pláství, které slouží jako praktický úložný systém pro jejich med. Včelí vosk tedy nelze získat, aniž byste včely obrali o med. Většina včelího vosku na trhu navíc pochází od komerčních včelařů.Pro lidi má včelí vosk využití široké. V kosmetice ho najdeme například ve rtěnkách či balzámech na rty. Získává se rozpuštěním medové plástve vařící vodou. Voda se následně slije a nechá se vychladnout.
Pyl
Slouží včelám k výživě. Sbírají ho z rostlin a ukládají do váčků v nožičkách. Lidé ho získávají prostřednictvím pylových pastí. Ty jsou umístěné u vchodů do úlu a pyl z nožiček “stírají”. Množství včel však při tomto procesu přijde o křídlo, končetinu nebo o život.[ref]http://vegetus.org/honey/honey.htm[/ref]
Mateří kašička
Produkují ji hltanovými žlázami mladé včelí dělnice. Slouží jako výživa pro včelí královnu a živí se jí také všechny larvy po dobu prvních tří dnů života. Lidé si ji oblíbili jako doplněk stravy a používá se i v kosmetice.
Propolis
Je pryskyřičná látka aromatické vůně. Včely ji sbírají z rostlin a stromů a využívají ji na tmelení svého úlu a zároveň jako ochranu proti infekcím. Lidé z propolisu vyrábí tinktury a masti. Sbírají ho právě ze včelích úlů, čímž mohou oslabovat ochranu včel před bakteriemi a viry.[ref]http://www.thetastyvegan.com/blog/bee-products-non-vegan-ingredients/[/ref]
Ve složení se skrývá jako: Honey, beeswax, cera alba, white wax, yellow wax, bee pollen, royal jelly, queen bee jelly, bee propolis.
Ani nahlédnutí do procesů v mléčném průmyslu nám moc radosti nepřinese. Mléčného produkty, konkrétně například mléčný protein, můžeme najít v běžných šamponech, kondicionérech nebo krémech. Pojďme se tedy podívat, jak taková produkce mléka probíhá.
Logicky, aby krávy produkovaly mateřské mléko, musí otěhotnět a mít telátko. To je v dnešních velkochovech často děláno násilně, prostřednictvím umělé inseminace. A stále dokola. Dojná kráva tak prožije svůj život v neustálém cyklu těhotenství, rození a laktace.
Aby telátko “nekradlo” mléko člověku, je od matky odtrženo někdy již pár hodin po narození, což provází obrovský stres. Kráva po novorozeném telátku, které pravděpodobně už nikdy neuvidí, naříká hodiny i celé dny.
Telata jsou krmena vysoce koncentrovanou umělou náhražkou. Předčasně pak přecházejí na tuhou stravu. Koncentrované granule jim ale často způsobující zažívací potíže, akutní průjmy a infekce. Telata, která by přirozeně pila mateřské mléko šestnáctkrát denně, jsou uměle krmena pouze dvakrát za den.[ref]http://michal.skrabalek.cz/nazory/za-oponou-velkochovu-krav[/ref]
Novorození samcinejsou mlékárenskému průmyslu k užitku. Brzy je proto čekají jatka a jejich maso se prodává jako telecí.
V některých velkochovech mají krávy ještě mnohem horší podmínky. Případy fyzického ubližování, bití, kopání, aplikace elektrických šoků, pálení či uřezávání oháněk se vyrojily po celém světě. Silné povahy se mohou podívat na Youtube, podobných situací bylo zdokumentováno mnoho.
Fyzicky a psychicky vyčerpané dojnice postupně přestanou vynášet. V přirozených podmínkách se dožijí 25 a více let, v zajetí mlékárenského průmyslu pouze 5 až 8 let.[ref]https://www.peta.org/living/food/thats-dont-drink-milk/[/ref] Poté jsou přepraveny na porážku. Tu pak často provází řada krutých praktik. Kráva tak do svého posledního výdechu zažívá nepředstavitelný stres a bolesti.
Ve složení se skrývá jako:Milk, milk protein, lactose, butter, casein, caseinates, cheese, cream, curd, custard, ghee, whey, protein hydrolysate, milk fat, quark, yoghurt.
Veganská alternativa: Rostlinná mléka a produkty z nich, sojové a jiné rostlinné bílkoviny.
Vaječný protein
Kromě konzumace se vaječný protein používá také v kosmetických produktech jako jsou vlasové kondicionéry, pleťové a tělové krémy. Ať už pochází z vajec od slepic z volného výběhu nebo z klecí, slepice prožívají život plný utrpení.Nepřirozené a stísněné podmínky jim způsobují zranění a nemoci, zlomené kosti, nádory a abnormální chování z nepřetržitého stresu. A pak jsou tu kohouti. Ti nemají pro vaječný či masný průmysl žádný užitek. Jsou proto zabiti téměř ihned po vylíhnutí. Malí kohoutci jsou buď zaživa vhazováni do průmyslového mlýnku nebo jsou usmrcováni plynem. [ref]https://www.vegansociety.com/go-vegan/egg-industry[/ref] Odhaduje se, že ročně je tímto způsoben usmrceno až neuvěřitelných 6 miliard čerstvě vylíhnutých kohoutků, děje se to přitom všude, včetně biochovů.[ref]https://www.wattagnet.com/articles/35884-ffar-offers-6-million-for-in-ovo-sexing-solution[/ref] V současné době se v Německu a Holandsku pracuje na nové metodě, která bude schopna identifikovat pohlaví nenarozeného kuřete, a měla by tak masovému vraždění kuřátek zabránit.[ref]https://www.nationalgeographic.com/people-and-culture/food/the-plate/2016/06/by-2020–male-chicks-could-avoid-death-by-grinder/[/ref]
V takových chovech nejsou žádná okna, v každé kleci se mačká čtyři nebo pět slepic a klece jsou naskládané jedna na druhou v nekonečných řadách.[ref]https://www.vegansociety.com/go-vegan/egg-industry[/ref]
Slepice musí mít podle zákona přístup ven. V tak natěsnaném prostředí se ale většina slepic k východu vůbec nedostane.
Aby se slepice vzájemně nepoklovaly, standardně se jim usekává kus zobáku(vzpomínáte na záběry z dechberoucího dokumentu Baraka?). Horkou čepelí, bez utišujících léků. Citlivostí je přitom zobák srovnatelný s konečkem lidského prstu. Studie naznačují, že zkracování zobáků vede k akutní i chronické bolesti provázené stejnými symptomy a bolestmi fantomových končetin, které zažívají lidé po amputaci.[ref]http://www.upc-online.org/debeaking/ota.html[/ref]
Ačkoli se přirozeně dožívají až sedmi let, slepice z takových chovů jsou zabity po roce snášení a jejich maso zpravidla končí v krmivech pro lidské zvířecí mazlíčky.
Biochov
V ekologických chovech mají zvířata více prostoru pro život, jsou v otevřených výbězích a musí mít přístup k venkovnímu výběhu. Minimální plocha pro ustájení 6 slepic je tam 1 m². I biochov má ale svá úskalí.
Slepice žijí ve volném výběhu po stovkách, ačkoli jsou etologicky přizpůsobená životu v menší skupině s pevnou hierarchií a sociálními vztahy. Při velkém počtu zvířat ve výběhu dochází k neustálému narušování jednotlivých hejn, což někteří odborníci považují za příčinu vysokého výskytu kanibalismu v alternativních chovech a také jako jednu z příčin vysokého úhynu.[ref]https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/klece-neprijatelne-reseni-chovu-nosnic[/ref]
Podobně jako v průmyslovém chovu se ani biochov nosnic neobejde bez zabíjení nepotřebných kohoutků.
Problémem biochovů je také kvalita produktů. Vejce z podestýlky nebo z výběhu mají většinou nižší kvalitu než z klecí. Mohou být totiž kontaminována mikroorganismy, čímž se zvyšuje nebezpečí průniku škodlivých bakterií do vejce a přenosu na člověka. Vajíčka z volných výběhů a ekologických chovů často obsahují zvýšené množství dioxinů a PCB (polychlorovaných bifenylů), které mohou být pro tělo toxické a jsou podezřelé z karcinogenity.[ref]https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/16676378[/ref]
Ve složení se skrývá jako:Albumen, dried egg white, egg albumin, ova, white, ovacyte, crystalbumins.
Mořské houby se používají v kosmetice k čištění pleti, ale populární jsou také jako menstruační pomůcky. Ačkoli výrobci trvají na jejich zdravotní nezávadností, některé studie upozorňují na obsah nečistot, planktonu i bakterií, a to včetně té, která má na svědomí syndrom toxického šoku.[ref]https://www.fda.gov/regulatory-information/search-fda-guidance-documents/cpg-sec-345300-menstrual-sponges[/ref] Houbu je totiž obtížné dezinfikovat a většinou se proti jejímu použití staví i gynekologové.
Sklízí se jejich horní části, ty spodní jsou ponechány, aby mohly znovu vyrůst.
Přestože se jedná o živočichy, vzhledem k absenci nervového systému houby necítí a nepřemýšlí. O “sklízení” tedy neví a nezpůsobuje jim bolest. Sběr je prováděn jak v přírodních lokalitách, tak v místech, které bychom mohli nazvat farmami. Na farmách je připravené podloží a na něm jsou pomocí štěpu namnožené houby, které se nechávají dorůst do různých velikostí. Díky tomu existují například menstruační houby ve velikosti S i L. V chráněných mořských svatyních a v korálových útesech je sběr přísně zakázán.
Ačkoli výrobci hovoří o udržitelnosti a rychlé obnově mořských hub, proběhlo již několik vln ztenčení jejich populace. Mohou za to jak přirozené vlivy, tak znečištění oceánů způsobené člověkem. Zůstává tedy otázka, jak udržitelné je sklízení mořských hub a zda fungují efektivní systémy kontrol šetrného lovu.
O tom, zda jsou mořské houby veganské nebo ne, se vedou mezi vegany rozsáhlé debaty. Ačkoli se řadí do zvířecí říše, necítí a nepřemýšlí.Rozhodnutí je tedy věc osobního přístupu a pocitu. Určitě je třeba také zvážit výše zmíněné nejasnosti a rizika spojená s používáním mořských hub a porovnat s jinými dostupnými rostlinnými alternativami. My jsme se je v Econea.cz rozhodli neprodávat.
Surovin ze zvířat je všude kolem nás mnohem, mnohem víc. Rozsáhlý abecední seznam najdete třeba tady. Některé z ingrediencí je možné získat i z rostlin. Například u kosmetických přípravků ale výrobci nemají povinnost původ složky uvádět. Doporučujeme tedy nakupovat u ověřených výrobců, kteří opravdu dbají na rostlinný původ svých produktů a ideálně hledat výrobky s veganským certifikátem (zajíček PETA, Vegan Society). Jak se mezi nimi orientovat se můžete dočíst v prvním díle tohoto blogového seriálu.
Myšlenka, že lidé jsou oprávněni využívat ostatní živé tvory jako věci, pro svůj vlastní užitek, nabrala v dnešní době alarmujících rozměrů. V Econea věříme, že zvířata mají na Zemi svůj vlastní účel. Samozřejmě vidíme rozdíl mezi průmyslových velkochovem a vlastními slepičkami nebo včelami na zahrádce. Valná většina živočišných surovin v kosmetice, drogerii i dalších výrobcích denního užití pochází ale právě z velkochovů. Nechceme přispívat obrovskému byznysu založeném na utrpení a nelidském zacházení se zvířaty.Právě proto u nás najdete primárně veganský sortiment. Chceme ukázat, že se dá žít bez krutosti na zvířatech, aniž byste přitom museli omezovat své pohodlí. Doufáme, že tímto článkem i nabídkou produktů pomůžeme i vám na cestě k životu šetrném ke zdraví, přírodě i ostatním tvorům, se kterými sdílíme naši planetu. Volba je na každém z nás.
(pozn. redakce z června 2022: Naše etické hodnoty zůstávají stejné a valná většina sortimentu je stále čistě veganská. Rozhodli jsme se ale pootevřít dveře vybraným produktům s obsahem včelích složek jako je například včelí vosk. Platí však, že se v těchto případech nekompromisně pídíme po původu těchto surovin).
V prvním díle našeho seriálu jsme vám objasnili důvody, které nás vedou k upřednostňování veganských produktů na našem e-shopu. Téma zvířat a jejich využívání člověkem si dnes poodkryjeme do ještě větší hloubky. Představíme si totiž nejčastější živočišné suroviny, které se nepozorovaně vtírají do široké řady produktů denní potřeby. Konkrétně ty, které se získávají z mrtvých zvířat. Možná dělají společnost den co den i vám. Pojďme se na ně podívat:
Ingredience s pachem smrti. Používáte je i vy?
Karmín
Karmín, košenila, nebo také CI 75470 či E120. To je ingredience, která se často ve složení jinak veganského produktu poměrně snadno ztratí a nepůsobí nijak podezřele. Jedná se však o červené barvivo z vysušených těl samiček parazitického hmyzu Červce nopálového. Na jedno kilo tohoto oblíbeného barviva musí padnout zhruba 150 tisíc broučků.[ref]https://chemistscorner.com/carmine-color-in-cosmetics-a-natural-colorant/[/ref] Až si tedy příště budete chtít vykouzlit sexy rudé rty, raději se nejdříve mrkněte na složení.
Karmín se totiž v kosmetice nejčastěji používá právě jako barvivo rtěnek a lesků na rty. Obsahují ho ale také tvářenky nebo oční stíny. Zázračnou barvicí schopnost tohoto hmyzu objevili domorodci z Jižní Ameriky pravděpodobně již v 15. století. Zbytku světa kruté kouzlo ukázali ale až Španělé, kteří začátkem 16. století dorazili do Mexika.
Když říkáme kruté, nepřeháníme. Barvivo se získává z oplodněných samiček, právě ony ho totiž v sobě mají nejvíce. Samičky jsou nejdříve usmrceny uvařením zaživa, horkou párou nebo vysušením v peci. Schránky tělíček se pak rozemelou a následně jsou povařeny spolu s amoniakem či uhličitanem sodným. Ano, bohužel. Kosmetickými produkty s karmínem si na pokožku nanášíme takto „zpracované“ hmyzí samičky.
Dalším aspektem jsou i poměrně časté alergické reakce na karmín.
Od těch méně vážných jako je vyrážka, až po ty život ohrožující – může nastat i anafylaktický šok. Spekuluje se i o možném vlivu na hyperaktivitu dětí, nicméně na to zatím neexistují řádné výzkumy.
Ve složení se skrývá jako: Karmín, košenila, carmine, cochineal dye, CI 75470, E120, Carmine Red, kyselina karmínová, košenilový extrakt.
Veganská alternativa: Pigmenty z ovoce a zeleniny.
Guanin
Perleťový či duhový efekt nebo také čistě bílou barvu namísto nevábné průhledné. To zajišťuje guanin, hojně používaný při výrobě šamponů, kondicionérů, mycích a čisticích prostředků, tělových a pleťových krémů nebo třeba řasenek či laků na nehty.
Že byste guanin na zvířecí produkt netipovali? Tak to jste vedle.
Získává se totiž z rozdrcených rybích šupin. My lidé si perleťový lesk spojujeme výhradně se zkrášlováním. Pro ryby je ale životně důležitý. Právě odlesky šupin je chrání před predátory. Zářivé odrazy nepřátele matou a znesnadňují jim lov.
Šupiny, získané jako vedlejší produkt rybářského průmyslu, se naloží do alkoholu, rozdrtí a následně putují do kosmetických produktů a drogerie. Takto přírodně získávaný guanin je však poměrně drahý, a proto je často nahrazován syntetickým.
Stejně jako lidská kůže je chráněna mastným filmem, je tomu tak i u zvířat. Většina krémů, tělových mlék, balzámů a dalších produktů, které mají primárně zvláčňovat, obsahuje nějaký tuk či olej. Pokud je živočišného původu, je zakalený smrtí zvířat, kterým patřil.
Zjednodušeně by se dalo říct, že tuk se získává vařením mrtvých zvířecích těl. Stejný proces, jako když si vaříte kuřecí vývar. Pro tyto účely se ale používají skutečně ledajaká “mrtvá těla”. Uhynulá hospodářská zvířata, utracená zvířata ze zoo či útulků, prošlé maso ze supermarketů nebo dokonce zvířata přejetá na silnicích.
Rozsáhlý a podrobný seznam všech běžných i těch nejpodivnějších a nejraritnějších živočišných surovin můžete najít třeba na stránkách organizace Peta.
Používané jsou ale také živočišné oleje. Samotné nás překvapilo, jak daleko a široko do zvířecí říše touha po tom nejzvláčňujícím krému sahá. Olej z pštrosa emu, z želvích genitálií, nebo třeba ze spermatu velryb či delfínů. Ani jeden z těchto zdrojů jistě nebyl přírodou původně stvořen kvůli našim krémům, nemyslíte…?
Běžný olej, který se v dnešní době většinou získává už z rostlinných zdrojů (nejčastěji z oliv), je také skvalen. Může být však rostlinného i živočišného původu. Úplně původně se získával ze žraločích jater. Od toho se sice už téměř upustilo, pokud má však kosmetika skvalen ve složení, je jistě žádoucí pídit se po jeho původu.
A co staré dobré žlučové mýdlo? Používáte ho na odstraňování tvrdohlavých skvrn na oblečení? Funguje tak dobře díky speciální přísadě – hovězí (býčí, volské) žluči.Získává se ze žlučovodu zvířete a kromě vody obsahuje žlučové sloučeniny, které emulgují tuky a pomáhají s rozpouštěním i odolných nečistot.
Ve složení se skrývá jako: Tuk, mastek, živočišný olej, tallow, skvalen, squalene, žlučové enzymy, ox bile, bůvolí (volská) žluč.
Veganská alternativa: Veškeré rostlinné oleje, bambucké máslo.
Aktivní látky – Kolagen, Elastin, Keratin
Je vám tahle trojice povědomá? Jsou to látky bílkovinného charakteru, jejichž vlákna se přirozeně nacházejí v naší pokožce, vlasech a nehtech. S věkem (nebo špatnou životosprávou) jich ale ubývá.
Abychom vyzráli na stárnutí, nebo se vyhnuli zpytování svědomí ohledně vlastního životního stylu, raději si tuhle silnou trojku doplníme prostřednictvím kosmetických přípravků nebo doplňků stravy.
Elastin a kolagen se starají o to, aby naše pokožka byla pěkně pružná, napnutá a vyživená. To je důvod, proč nechybí ve většině “anti-age” krémů.A odkud se tam dostávají? Původně se získávaly z odpadního materiálu jatečních zvířat, jako jsou šlachy, tepny, vazy, kloubní chrupavky a další pružné tkáně. Když ale poprvé propukla aféra s nemocí šílených krav, později prasečí chřipky a dalších onemocnění chovných zvířat, začal se zejména kolagen získávat raději z rybí kůže. Zní to jako zlepšovák? Lososi a tolstolobici, jejichž kůže je používána nejčastěji, by si to jistě nemysleli.
Keratin má podobný původ, není ale tak pružný a zajišťuje naopak pevnost a odolnost. Přirozeně se nachází v našich vlasech, které jsou ale často namáhány chemickým barvením, špatnou výživou či prostředím. Keratin tak bývá součástí šamponů, kondicionérů a regeneračních vlasových přípravků. Může se objevit ale také v lacích na nehty, protože jeho přítomnost si žádají také naše nehty. Získává se ze zvířecích kopyt, rohoviny nebo srsti (nejčastěji ovčí vlny).[ref] http://kosmetikapodlupou.cz/neeticka-prirodni-kosmetika/[/ref]
Ve složení se skrývá jako: Elastin, kolagen, Collagen, Hydrolyzed Collagen, Collagen Amino Acids, Collagen Extract, Soluble Collagen, keratin.
Veganská alternativa: Rostlinné bílkoviny, nejčastěji ze sóji.
Hedvábí
O motýlovi jménem Bourec morušový jste už určitě někdy slyšeli. Víte ale, že ve volné přírodě už ho skoro nenajdete? Z tohoto motýlka se totiž stalo zboží, nebo ještě přesněji, nositel vzácného zboží. Tím je přírodní hedvábí. To, které se hojně přidává do šamponů, kondicionérů, pleťových krémů a nejrůznějších sér. Má totiž “zázračné” účinky, díky kterým budou vaše vlasy nebo pleť lesklé a hebké jako… hedvábí. Bourec za něj ale bohužel musí položit svůj život vlastně ještě předtím, než ho opravdu začne žít.
Jeho housenky jsou nenasytní žrouti a několik týdnů se jen ládují listy morušovníku. Až přijde čas, začnou si kolem sebe tvořit kokon, ve kterém by v klidu mohli přečkat období přeměny a znovu se narodit jako motýli. Jenže právě tady se stávají pro sběrače hedvábí překážkou. Jejich domeček je totiž právě z hedvábného vlákna, klidně až 2 kilometry dlouhého. Kdyby se z něj vyklubal už hotový motýl, vlákno se tím nenávratně poničí. Celé kokony jsou proto vystavovány velikému horku, ve kterém tvoreček v přeměně zahyne a hedvábné vlákno se naopak může neporušené namotat a použít.
Bourci jsou hojně uměle chováni na farmách, převážně v Asii, určeni jen a pouze k jedinému účelu. Poskytnout své bohatství a zemřít. Půl kila surového hedvábí si přitom žádá smrt zhruba 2500 housenek.
Ve složení se skrývá jako: Hedvábí, hydrolyzed silk, hydrolyzed silk protein, hydrolyzed silk powder, hydrolyzed silk solution, protein hydrolyzates, silk, silk hydrolysate, silk amino acids.
Veganská alternativa: Rostlinné hedvábné vlákno, které se získává ze stromu ceiba (vlnovec).
Zvířecí srst
Kozy, jezevci, veverky, norci nebo poníci. Tihle všichni jsou nedobrovolní dárci svých ohonů. Co že to má společného s kosmetikou? Jejich štětinami si smýkáme po obličeji při nanášení make-up, tvářenky, očních stínů i rtěnek. Pokud se tedy opravdu chcete zkrášlovat bez utrpení, je třeba myslet i na kosmetické pomůcky jako jsou právě aplikátory a štětce.
Když se zeptáte profesionální (ale na utrpení zvířat příliš nedbající) kosmetičky, jistě vám poví, že přírodní (tedy zvířecí) štětce jsou mnohem lepší než ty syntetické. Každý typ srsti z daného zvířete má přitom své specifické vlastnosti. Tuhost jezevčích chlupů je ideální pro vykreslení obočí. Kozí srst je překvapivě velmi měkká, a proto umí nanášet make-up s tím nejpřirozenějším efektem.
Lze ale zvířata srsti zbavovat bez utrpení? Těžko. Většina této srsti je odebírána v rámci kožešinového průmyslu, kde jsou zvířata držena v nevyhovujících a dehonestujících podmínkách. Koňská žíně zase pochází z koní zabitých na jatkách kvůli masu. Kozy jsou pro tyto účely stříhány stejně jako ovce, přičemž často utrpí i hluboké řezné rány. Srst výrobci navíc často kupují z jiných zemí, kde jsou regulace ohledně utrpení zvířat mizivé nebo vůbec neexistují.
Veganská alternativa: Syntetické štětce, které mohou být v dnešní době už velmi kvalitní a funkční.
Kůže
Stejně jako naši jeskynní předci zahrnujeme i dnes svá těla a domovy kůžemi zvířat. Na rozdíl od přírodních metod využívaných lovci dávných dob, moderní kožedělný průmysl závisí však na toxických chemikáliích, které ubližují životnímu prostředí i lidem. Kůže je dnes nejvýnosnější vedlejší produkt masného průmyslu.Kupováním kožených výrobků tak také přispíváte velkofarmářským chovům a jatkám.
Mezi největší exportéry zpracované kůže patří Indie a Čína, země, v nichž se na životní prostředí a lidská práva v mnoha případech moc nehledí.
Druhy kůže se liší dle lokality. Využívá se především kůže dobytčí, někdy kozí, prasečí, jelení, ale i pštrosí, buvolí, klokaní, hadí nebo krokodýlí, v Číně psí i kočičí. Kožené výrobky jsou přitom zpravidla neoznačeny, proto nemusí být jisté, jakému zvířeti kůže dříve patřila.
Vyčiňování kůží v podstatě mumifikuje useň (kůži) a zajistí, že nebude hnít nebo tvrdnout. Useň se nejdříve zbaví zbylého masa, tuku a srsti. Nejčastější a také nejškodlivější je dnes činění síranem chromitým.Obrovské škody přírodnímu prostředí způsobují pevné i tekuté odpady z kožedělných pracovišť.Vypouští totiž do prostředí a vodních toků nebezpečný síran chromitý, sulfidy a pesticidy, které se často používají k prevenci vzniku plísní při transportu kůží ke zpracování.
V kožedělném průmyslu v rozvojových zemích není prioritou ani bezpečnost práce. Běžná jsou vážná zranění po pádu či uklouznutí, nehody při práci s těžkými stroji a noži. Nechráněná práce s činidli, kyselinami, dezinfekcemi a dalšími nebezpečnými látkami je pak spojována s vážnými kožními onemocněními a se vznikem rakoviny plic, hltanu, slinivky břišní, varlat a močového měchýře.
Ve složení se skrývá jako: Leather, suede, alligator skin, cangaroo skin, snakeskin.
Veganská alternativa: Veganské kůže (například z ananasových vláken, z obilovin).
Pro přehlednost jsme je pro vás poskládali do praktické tabulky:
Chcete se takovým surovinám vyhýbat? Je to jen na vás
Že vám při čtení několikrát přeběhl mráz po zádech nebo se vám neudělalo úplně dobře? Chápeme, byli jsme na tom totiž při průzkumu k sepsání tohoto článku stejně.
Už je tomu dlouho, co člověk začal využívat zvířecí suroviny k výrobě nejrůznějších produktů a pomůcek pro svou potřebu. Naše znalosti o zvířatech se ale časem vyvinuly. Dnes tak již víme, že také oni přemýšlejí, vytvářejí si společenství jako my a víme také, že cítí bolest. Přesto většina lidí pokračuje po stejné cestě a působí utrpení a smrt milionům zvířat ročně. Pro vášnivě rudou rtěnku, pro napnutou pokožku na tváři.
Přitom to není nutné. Rostlinné alternativy existují a jsou dostupné.
My v Econea jsme se hned na začátku rozhodli jít cestou bez krutosti na zvířatech. Doufáme, že vás tento článek inspiroval a že svými každodenními rozhodnutími také podpoříte produkty, kvůli kterým nemusel nikdo zemřít nebo trpět.
P.S. V příštím díle našeho seriálu se podíváme na další várku živočišných surovin, tentokrát ze živých zvířat.
A tady je přehled všech témat našeho blogového seriálu:
Přírodní kosmetika. Přírodní drogerie. Přírodní materiály. Všechno se dnes snaží být přírodní. Je to ale opravdu to jediné, na čem záleží? Pokud jste na našem e-shopu už někdy nakupovali, možná jste si u produktů všimli zmínky, že neobsahují živočišné suroviny a nebyly testovány na zvířatech. Přírodní výrobky totiž velmi často obsahují nejrůznější ingredience pocházející ze zvířat. No a? Možná vám problesklo hlavou.
V prvním díle
našeho seriálu o živočišných surovinách v produktech každodenní potřeby vám objasníme, proč nám na tom záleží. Z jakého důvodu u nás najdete převážně veganský sortiment. A pořádek si uděláme také v pojmech, které se kolem této problematiky točí.
(pozn. redakce z června 2022: Naše etické hodnoty zůstávají stejné a valná většina sortimentu je stále čistě veganská. Na základě dlouhého zvažování a průzkumu jsme se ale rozhodli jsme pootevřít dveře vybraným produktům s obsahem včelích složek jako je například včelí vosk. Platí však, že se v těchto případech nekompromisně pídíme po původu těchto surovin).
Na úvod by vám o tom rád řekl pár slov Pavel, spoluzakladatel Econea:
Econea říká živočišným surovinám a testování na zvířatech jasné NE
Pavel Milan Černý, spoluzakladatel Econea.cz
Je to už několik let, kdy u nás v Econea padlo jasné rozhodnutí – nechceme prodávat žádné produkty, které obsahují živočišné suroviny. Může to znít jako klišé, ale děláme to jednoduše z úcty ke zvířatům a k životu vůbec. Nechceme podporovat utrpení a vykořisťování jiných živých tvorů pro vlastní sobecké zájmy. Obzvlášť, když to vůbec není nutné a jsou i jiné možnosti.
V tomto článku vám chceme náš postoj vysvětlit do hloubky – tím, že vám ukážeme, co všechno se skrývá za živočišnými přísadami ve složení kosmetiky, drogerie a dalších produktů osobní potřeby. Nechceme tlačit, přesvědčovat, vnucovat – a vytvářet tím spíše odpor a uzavřenost. Naším cílem není ukazovat na kohokoliv prstem nebo někoho soudit. Respektujeme osobní volbu každého. Chceme vlastním příkladem ukazovat, že to jde i jinak. Že se nemusíte jakkoliv omezovat. Nákupem produktů, které živočišné suroviny neobsahují, nemusíte volit mezi zvířaty a vlastním pohodlím. Jednoduše, vy o nic nepřijdete a zároveň jiným bytostem umožníte žít. To je přece skvělý výsledek, ne?
Uvědomujeme si, že nic není černobílé. Nechceme generalizovat ani sklouzávat k dogmatismu. Zcela jistě vidíme rozdíl mezi průmyslovým velkochovem a tím, když má rodina vlastní kravičku, ovečky či včely. Je třeba si však uvědomit, že drtivá většina živočišných surovin produkovaných na výrobu kosmetiky, drogerie či výrobků pro domácnost, pochází právě z velkochovů. Podmínky, které v nich panují, jsou opravdu otřesné a ničím neomluvitelné. Nelze před tím zavírat oči. Právě proto chceme pomáhat k tomu oči naopak otevírat. Nabídnout vám informace a syrovou, mnohdy nepříjemnou realitu. Abyste si pak sami mohli udělat vlastní názor. Ale nebojte, žádné drastické fotky – to snad nutné není.
Řekněme si to raději dopředu – nebude to jen milé a sluníčkové čtení. A je to tak v pořádku. Ba i potřeba. Tak se zhluboka nadechněte a pojďte s námi do toho.
Pojmy dojmy aneb pojďme si v tom nejdřív udělat jasno
Vegan, vegetarian, cruelty free, netestováno na zvířatech, bez živočišných přísad… To jsou nejčastější pojmy vyskytující se v souvislosti s přírodními a netoxickými (v současnosti velmi oblíbené pojmenování) produkty. Občas by to až mohlo budit dojem, že vlastně vypovídají o tomtéž. Ukolébáni některým z těchto označení pak už možná ani nezkoumáme nic dalšího v dobré víře, že máme vyhráno. Tak snadné to ale není. Než se zavrtáme hlouběji do konkrétních přísad, pojďme si na úvod říct, co od kterého označení vlastně opravdu čekat a čeho to je nebo není záruka.
Vegan vs. vegetarian
Rozdíl mezi veganem a vegetariánem asi známe všichni. Jak je to ale například u
kosmetiky? Ta přece žádné maso neobsahuje. Co to tedy znamená, když některé produkty nesou označení vegetarian, nikoli vegan?
Vegetariánská kosmetika neobsahuje nic, co bylo přímou součástí zvířat. Může však obsahovat zvířecí produkty jako včelí med, vosk, vejce nebo mléčné substance.
Veganská kosmetika pak neobsahuje nic živočišného původu, tedy jakékoli produkty nebo substance pocházející od zvířat.
Vegan vs. cruelty free
Cruelty free je označována kosmetika, která nebyla testována na zvířatech. Na první dobrou to může znít překvapivě, ale faktem je, že netestování na zvířatech není zárukou absence živočišných surovin a naopak. Některé cruelty free produkty klidně mohou obsahovat včelí vosk. Opačným příkladem jsou třeba “náhodně vegan” produkty. To jsou i některé konvenční zubní pasty, které sice neobsahují živočišné přísady, testovány na zvířatech ale byly.[ref]https://ethicalelephant.com/crueltyfree-vs-vegan/[/ref]
Vždy je tedy nutné pídit se po obou faktorech. Cennými pomocníky jsou v tomto ohledu některé certifikáty, které zaručují obojí. Pokud tedy na obalu uvidíte například jedno z těchto log, můžete mít větší jistotu, že produkt neobsahuje živočišné složky ani nebyl testován na zvířatech.
Zajíček “cruelty free and vegan” je logo organizace PETA, které označuje celé značky.
Všechny produkty značek s tímto logem jsou veganské a nebyly testované na zvířatech.[ref]https://www.peta.org/[/ref]
Možná nejznámější je certifikace od Vegan Society, která je udělována pro jednotlivé produkty a zahrnuje v sobě nejen veganské složení, ale i netestování.[ref]https://www.vegansociety.com/[/ref]
Stejnou dvojí záruku pak poskytuje i tato ochranná známka od Vegan Action.[ref]https://vegan.org/[/ref]
Výše uvedené certifikáty se však spoléhají pouze na čestná prohlášení společeností, které o daný certifikát žádají. V oblasti netestování je dnes tak jediným spolehlivým ukazatelem pouze certifikát HCS u kosmetických produktů a HHPS u výrobků pro domácnost. Pouze v rámci těchto certifikátů se totiž provádějí pravidelné audity. Pro zaručeně netestovaný výrobek proto hledejte logo zajíčka s hvězdami.
Živočišné složky skrývající se pod “may contain“ neboli může obsahovat. Podvod nebo neškodná legislativní povinnost?
S touto problematikou se setkáváme mimo kosmetiky hojně také u potravin. Z produktu, který se jeví jako veganský, se náhle stává potenciální “no go”, když si přečtete přísady v sekci “může obsahovat”.
Určitě to neznamená, že je tím produkt nutně zavrženíhodný. Většinou je povinné to uvádět a dochází k tomu ze dvou hlavních důvodů:
Sdílené pracovní plochy a nástroje. Ve stejných nádobách se mohou vyrábět produkty veganské, ale i ty obsahující například včelí vosk.
Stejné etikety pro více produktů. Některé z výrobků přitom mohou obsahovat živočišné složky. U kosmetiky jde například o oční stíny. Jeden odstín může obsahovat živočišnou surovinu karmín, etiketa je přitom stejná i na odstínech bez této složky.
Nutno však podotknout, že u opravdu kvalitní veganské kosmetiky by se tohle stávat určitě nemělo. Výrobce by měl dát ruku do ohně za to, že produkty žádné suroviny pocházející ze zvířat neobsahují. Něco jiného je to u potravin, kde položky pod “může obsahovat” většinou nepředstavují zásadní rizikový faktor.
3 důvody, proč upřednostnit cruelty free a vegan produkty
1. Zabíjení zvířat
Některé živočišné suroviny jsou sice vedlejším produktem a zvířata se nezabíjí jen a pouze kvůli nim, u jiných tomu tak ale je. Vážně je potřeba podporovat smrt za vidinou zkrášlování?
2. Utrpení a vykořisťování zvířat
Ani suroviny, kvůli kterým zvířata neumírají, nám ale nedávají zcela dobrovolně. Ve většině případů pocházejí tato zvířata z velkochovů, kde při manipulaci s nimi dochází k poranění, nátlaku a stresu.
3. Testování na zvířatech
Zvířata jako pokusní králíci? Stále ještě běžná praxe. V některých částech světa je testování na zvířatech dokonce vyžadováno. Nákupem ověřených kvalitních značek mu můžete říct svoje „ne“, jako jsme to udělali my.
Pro krásu se musí trpět. Cizí utrpení se taky počítá?
V základu jsou dvě cesty, jak se ke kýžené zvířecí surovině dostat. Ta první je na první pohled možná drastičtější, ale taky průhlednější – zvíře musí zemřít. Druhou cestou je získávání surovin ze živých zvířat. To sice může vypadat neškodně, zároveň se toho o tom obecně ví mnohem méně.
Možná si říkáte, jestli tak trochu nepřeháníme. Vždyť slepice vejce tak jako tak snáší (to alespoň bývají nejčastější argumenty těch, kteří o tématu nemají dostatečné informace). Patří tedy všechny živočišné suroviny do jednoho pytle a jsou opravdu tak špatné? Pojďme se jim v tomto článkovém seriálu dostat trochu víc pod kůži (někdy doslova), pochopit všechny souvislosti, a zjistit, proč zkrášlovacím prostředkům a dalším produktům denní potřeby na dobré karmě zrovna nepřidávají.
Ponoříme se také do hlubin problematiky testování na zvířatech. Nejsou totiž tak průzračně čisté, jak by se mohlo zdát. Dozvíte se, proč je potřeba být stále ve střehu, ačkoli je v Evropské unii testování na zvířatech u kosmetických výrobků zakázané.
Ponořte se tedy s námi do tématu, které sice aktuálně hýbe světem, přitom o něm mnozí stále vědí jen pramálo. Je čas to napravit.
Tématicky jsme seriál rozdělili do několika částí:
Právě čtete: Proč v Econea.cz nemají živočišné suroviny místo?
“Pokud by ses ocitla na opuštěném ostrově a kvůli přežití bys musela jíst maso, jedla bys ho?” → “V tomhle vysoce hypotetickém scénáři, který se pravděpodobně nikdy nestane, bych maso asi jedla. Nic to ale nemění.”
“Včera jsem měla úžasnej vegan burger.” → „Proč musíš vždycky upozorňovat, že byl vegan?” … „Včera jsem měla úžasnej burger.” → “Co? Ty jíš maso?”
“Co máte bezmasého, prosím?” → “Rybu.”
“Nejíš maso, nepoznáš vtip.” → 😀
