Dobrodružka s kreativním duchem a nenapravitelná životní optimistka. Její zapálení pro ekologii začalo u soběstačných domů. Pokračovalo v cestě k veganství. A dál roste v psaní řádků pro inspiraci ke změně a udržitelnějšímu životu. Pohání ji vědomí vzájemného propojení všeho živého, běhání po lesích a kopcích, balancování na jógamatce a mazlení se zvířaty.
“Kdybychom všichni přestali jíst maso, zvířata by se přemnožila a ovládla by Zemi.” “Veganům po sóje narostou prsa!” “Bez masa nebudete mít dost proteinu.” Ať už se stravujete rostlinně teprve chvíli, nebo patříte k vytrénovaným veganským guru, čas od času na vás jistě vyskočí zvídavá otázka či zajímavý výrok.
Některé mýty o veganství jsou přitom velice speciální nebo hluboce zakořeněné. Někdy na ně proto není snadné jen tak z fleku odpovědět. Tento článek vás v takových chvílích podrží a poskytne potřebnou munici. A nikoli slepou, nýbrž velmi ostrou – podloženou výzkumy a názory světových odborníků. Veganské mýty třeste se, váš život se chýlí ke konci!
“Chlapům po sóje narostou prsa.”
Ach ta sója. Luštěnina – tisíce let pevně svázaná s životem v asijských zemích – se v našich končinách stala otloukánkem. Podle jednoho z mýtů obsahuje ženský hormon estrogen a mužům, kteří ji pravidelně konzumují, tak prý po ní narostou prsa. Jak to tedy je?
Sója ve skutečnosti neobsahuje estrogeny, ale fytoestrogeny. Ty se v lidském těle chovají jinak a velká shrnující studie z roku 2019 jim dokonce připisuje ochranné protirakovinné působení.
Mýtus se zakládá na ojedinělém případu. Šlo o studii 60letého muže, který denně konzumoval 3 litry sójového mléka a skutečně se u něj růst prsou projevil.
Další časté mýty o sóje uvádí na pravou míru tento článek České veganské společnosti.
“Veganská strava stojí majlant”.
A přitom právě suroviny jako je maso, mléko a vejce byly v minulosti pochutinou boháčů a chudší lidé si je mohli na talíř položit jen vzácně. Dnes je situace skutečně jiná. Živočišné produkty jsou v našich zeměpisných šířkách dostupné všem, rostlinná strava vaši peněženku přesto může bolet ještě o ždibec méně.
Všechny základní suroviny – rýže, brambory, luštěniny, ovoce i zelenina – patří totiž k těm nejdostupnějším potravinám na Zemi. Rostlinné zdroje bílkovin jako jsou fazole, čočka či cizrna seženete za pár korun, rozhodně o poznání levněji než mnohé druhy masa.
Samozřejmě, pokud zatoužíte v zimě po jahodách (a nemáte po ruce 12 hodných měsíčků) nebo si rádi dopřáváte speciality od šéfkuchařů v restauracích, připlatíte si. To však platí u každého druhu stravování.
“Veganství je příliš extrémní.”
Z našeho pohledu je veganství spíše odpovědí na extrémní chování. Lidé každý rok přivádí na svět miliardy životů jen proto, aby je násilně ukončili. Je to právě současná krutá podoba velkochovů pro masný a mlékárenský průmysl, která se vymyká všem normám. Na světě je nás dnes 7,8 miliard a ročně usmrtíme na 150 miliard zvířat.
Proč? Abychom si z jejich svaloviny a vnitřností připravili sekanou, hamburgery nebo knedlíčky do polévky. 150 miliard životů. Rok co rok. Kvůli živočišné potravě, bez které se ve zdraví obejdeme. Která strana mince je tedy ta extrémní?
“Bez masa nebudete mít dostatek proteinu.”
“Kde berete protein?” Hele jí! Otřepaná otázka, která se bez milosti nevyhne žádnému veganovi. Jak si s touhle neúnavnou potvůrkou poradit? Třeba následovně. “Beru ho tam, kde ho berou i jiní herbivoři jako jsou sloni, gorily nebo bizoni – z rostlin!” Stejný zdroj bílkovin využívají ultramaratonec Scott Jurek, tenisové šampionky sestry Williamsové, nejsilnější muž Německa a držitel světového rekordu ve zdvihání Patrik Baboumian nebo veganský bodybuilder Nimai Delgado, který vyrostl jako vegetarián, a nikdy v životě tedy nepozřel maso.
Množství bílkovin, které by měl člověk za den přijmout, se liší v závislosti na váze, výšce, pohlaví i věku. Pokud si však na talíř chystáte vyvážená rostlinná jídla, která obsahují luštěniny, sójové výrobky, brokolici, listovou zeleninu, semínka jako jsou chia nebo konopná a ořechy jako mandle nebo burákové máslo, dostatečné množství bílkovin získáte hravě.
Podle dostupných dlouhodobých studií jsou navíc rostliny prospěšnějším zdrojem bílkovin. Živočišné proteiny jsou totiž spojovány s širokou řadou chronických onemocnění, především chorob srdce. Pokud je tedy ve své stravě nahradíte těmi rostlinnými, máte šanci na delší život.[ref]https://youtu.be/lfmzK7G2L08[/ref]
“I rostliny cítí bolest. Vegani jsou vrazi kytek.”
Rostliny nemají receptory bolesti, nervová zakončení ani centrální nervový systém. Podle dosavadních studií tedy není potvrzené, že by cítily bolest. I kdyby tomu však bylo jinak a rostliny by ji cítily stejně jako my lidé nebo zvířata, průměrný všežravec je zodpovědný za mnohonásobně větší množství “usmrcených” rostlin než vegan. Všechna ta zvířata, která lidé konzumují, se totiž živí také rostlinnou stravou.
“Bez kravského mléka se vám budou lámat kosti.”
Úporný mýtus nám do mozkové kůry systematicky zasévají reklamy mlékárenských podniků. Vštěpují nám, že mléko je díky obsahu vápníku klíčové pro růst kostí u dětí a u dospělých pomáhá předcházet osteoporóze. Jenže… Podívejte se třeba na obyvatele Severní Ameriky. Patří k nejvýkonnějším jedlíkům mléčných výrobků, obsazují přitom horní příčky v počtu postižených osteoporózou.
Kromě vápníku z mléčných pochutin v této nelibé statistice mohou mít prsty samozřejmě i další faktory jako jsou všeobecné stravovací návyky, množství pohybu a třeba i čas strávený na slunci (příjem vitaminu D).
Ani z výstupů dosavadních studií však nelze jednoznačně říci, že kravské mléko působí tak, jak nám se sklenkou bílého moku v ruce slibují lidé v televizních reklamách. Výzkumy například ukazují, že muži, kteří pijí více jak dvě sklenky mléka denně, mají vyšší riziko rakoviny prostaty než muži, kteří mléko nepijí.
Zatím tedy není zcela jasné ani to, zda je vysoké množství tohoto prvku ve stravě vůbec žádoucí. V současnosti probíhají také výzkumy, které naznačují vliv laktózy na vznik rakoviny vaječníků u žen.
Většina mléčných výrobků navíc obsahuje nasycené tuky, jejichž vysoký příjem zvyšuje riziko srdečních onemocnění. Průmyslově upravované mléko pak často obsahuje zbytky antibiotik a v západních zemích také růstové hormony. Život dojných krav je navíc naplněn kolotočem umělého oplodňování, strastiplným odloučením od telátek a přetěžováním pro maximalizaci zisku mlékárenského průmyslu.
Samotná myšlenka, že člověk potřebuje ve své stravě kravské mléko, nedává moc smysl. Stačí se podívat kolem. Lidé jsou jediní živočichové, kteří se krmí mateřským mlékem jiného živočišného druhu. Vápník se dá přitom snadno získat z rostlinné stravy. Hojně se vyskytuje v tmavé listové zelenině jako je kapusta, v luštěninách nebo sójových výrobcích obohacených vápníkem. Případně se dá využít doplněk stravy, kde se doporučuje vápník v kombinaci s vitaminem K pro správnou absorpci.
Soucit se zvířaty by se podle našeho názoru neměl stavět proti soucitu s lidmi. Jde s ním totiž ruku v ruce. Veganský životní styl lidem neubližuje, ba naopak, pomáhá jim ulevit od mnoha globálních problémů.
Dnešní průmyslová “výroba” živočišných produktů má totiž na svědomí odlesňování, půdní erozi, znečištění vod i produkci skleníkových plynů. Masný průmysl je zkrátka velice neefektivní způsob produkce potravin. Spotřebovává zdroje, které by jinak mohli využívat lidé. Půda v zemích třetího světa, na které by místní mohli pěstovat jídlo, je často oseta kukuřicí a sójou, ze které se vyrábí krmivo pro dobytek.
Kromě toho, správně sestavená veganská strava (o které píšeme v tomto blogovém článku) prospívá celkovému zdraví člověka a ušetří mu peníze za doktory. Veganství je tedy volba, kterou může každý z nás zlepšit životy nás samotných, ostatních živých tvorů i blaho naší planety.
“Musíte doplňovat vitamin B12. To je důkaz, že veganství pro člověka není přirozené.”
Ano. Vegani musí doplňovat vitamin B12. V rostlinné stravě se kvůli moderním hygienickým nařízením a deprivaci půdy pesticidy totiž už téměř nevyskytuje. Živočišné potraviny sice stále vitamin B12 obsahují, i zde si však musíme sundat pohodlné růžové brýle. Nedostatek tohoto vitaminu se totiž projevuje i u zvířat z velkochovů. Půda je dnes tak vyčerpaná, že ani zvířata krmená trávou často nemají tohoto vitaminu dostatek. Živočišné produkty tak sice jsou zdrojem vitaminu B12, ale jen proto, že ho i samotná zvířata dostávají formou “doplňku stravy”.
Masožravci tedy získávají vitamin B12 také zprostředkovaně. Doplněk za ně ale nejdříve přežvýká a zpracuje do svých těl dobytek.
Nedostatek tohoto vitaminu se podle novějších studií šíří celoplošně i mezi lidmi, kteří se stravují konvenčně. Doplněk stravy se tak dnes často doporučuje všem, nikoli jen veganům.[ref]https://academic.oup.com/ajcn/article/71/2/514/4729184[/ref]
“Kdyby se všichni stali vegany, neměli bychom dostatek půdy k nasycení všech obyvatel planety.”
Dobytek a ostatní zvířata chovaná pro masný a mléčný průmysl se stravují rostlinnými krmivy. Než kráva nebo prase vyroste do dostatečných rozměrů, aby šla na porážku, zkonzumuje obrovské množství rostlin. Často slýchaný argument, že kvůli veganům se kácí deštné pralesy, zde můžeme tedy také vyvrátit. Odhaduje se totiž, že celých 75 % celosvětově vypěstované sóji a kukuřice putuje právě do krmiv pro zvířata, především pro drůbež a prasata.
Produkce masa je tak velice neefektivní a neekonomická. Pokud by se území využívané pro pěstování krmiva pro dobytek využilo k pěstování rostlinných potravin pro lidi, produktivita daných polí by se zněkolikanásobila. Podle některých studií by odklon od konzumace masa a příklon k rostlinné stravě zvýšil světové potravinové zásoby o celých 49 %, aniž by se zvětšila rozloha obdělávaných polí.
A co víc? Významně by při tom klesla spotřeba vody, uhlíková stopa a snížilo by se i znečištění oceánů a moří.
“Jsme masožravci, jíst maso je nám přirozené.”
Lidské tělo sice maso “přelouskat” zvládne, náš trávicí systém se ale od rozených masožravců liší. Máme delší střeva (abychom mohli trávit rostliny) a na první pohled je jasné, že ani naše zuby nejsou na trhání masa uzpůsobené. Stačí, když si porovnáte svá ústa a chrup se špičáky a řezáky vašeho kocoura nebo se lvími a tygřími čelistmi.
Podle dostupných informací se strava našich předků skládala výhradně z rostlin až do dob lovců a sběračů, kdy maso představovalo pouze nepatrnou část jídelníčku. Živočišné produkty se do lidské stravy začaly pravidelně dostávat až s vývojem zemědělství a farmaření. Jejich dennodenní konzumace je pak z historického hlediska absolutní novinkou posledních desetiletí.
V minulosti jistě byly doby (zejména v období hladomoru či války), kdy lidem schopnost konzumovat maso pomohla přežít. Také dnes jsou v některých částech světa lidé závislí na konzumaci masa. Jde například o ostrovy s nedostatkem půdy pro pěstování plodin, kde jídelníček obyvatel stojí z velké části na rybolovu. V našich končinách však taková omezení nemáme a živočišná produkce nepřináší nic, co bychom nebyli schopni získat z rostlinné stravy.
“Kdybychom se všichni stali vegany, zvířata by se přemnožila a ovládla by Zemi.”
Ve velkochovech se zvířata nemohou rozmnožovat přirozeně, vše je regulováno lidmi. Když se poptávka po mase začne snižovat, sníží se i počet nově narozených zvířat. To bude pokračovat, dokud jich nebude jen nepatrné množství. Zbylá zvířata by mohla dožít v azylových farmách. Pokud by se malá část vypustit do přírody, jako u každého jiného zvířete v divočině by se i u nich růst populace přirozeně zreguloval. Představa, že by planetu ovládly miliony zdivočelých farmářských zvířat, je proto pouze utopická. 🙂
Bonusové perličky, na které jen tak nezapomeneme:
“Pokud by ses ocitla na opuštěném ostrově a kvůli přežití bys musela jíst maso, jedla bys ho?” → “V tomhle vysoce hypotetickém scénáři, který se pravděpodobně nikdy nestane, bych maso asi jedla. Nic to ale nemění.”
“Krávy ve velkochovech jsou převtělení vrazi a bachaři z koncentračních táborů. Je proto v pořádku, jak se k nim chováme.” → “I kdyby to byla pravda, což pravděpodobně není, násilí oplácet násilím není správná cesta.”
“Včera jsem měla úžasnej vegan burger.” → „Proč musíš vždycky upozorňovat, že byl vegan?” … „Včera jsem měla úžasnej burger.” → “Co? Ty jíš maso?”
“Co by se stalo, kdybys omylem snědla neveganské jídlo?” → “Apokalypsa. Konec světa, jak ho známe. Vůbec nic!”
“Tohle můžeš?” → „Můžu všechno. Otázka je, co chci, nebo nechci.“
Doufáme, že jsme vám dnes pomohli zbořit nepodložené domněnky. Do článku se dostal pouze úzký výběr. Pokud jste se setkali s dalšími zajímavými otázkami či mýty o veganství, nebojte se nám je pinknout do komentáře. Moc rádi je prozkoumáme a případně přidáme do seznamu. Věříme, že je nutné o těchto věcech otevřeně mluvit. Spousta neodorozumění vzniká jen z neinformovanosti. Buďme k sobě tolerantní a trpěliví.
Veganství v Econea.cz fandíme a považujeme ho za krok správným směrem. Ubírá ekologickou zátěž planetě, pomáhá k pevnějšímu zdraví lidí a zmírňuje utrpení dalším živým tvorům. Naše virtuální poličky zásobujeme proto převážně veganskými produkty, s výjimkou několika vegetariánských, které obsahují například včelí vosk nebo mateří kašičku. Máte-li chuť zabrouzdat našimi regály, vydejte se tudy:
Těhotenství a mateřství je krásným obdobím očekávání a neopakovatelných okamžiků blízkosti s nově vylíhnutým drobečkem. Je to však i doba velkého vypětí sil i nervů a života převráceného naruby. Rodičům novorozeného uzlíčku se zhroutí zavedený denní režim, žalostně ubývá kvalitního spánku a správné stravování najednou představuje nečekanou výzvu. Dá se toto období prožít kvalitně a ve zdraví na veganské stravě? Jaké složky výživy si zaslouží přísný dohled u veganských maminek a dětí? Následující řádky tyto klíčové nejasnosti osvětlí.
Nebudou maminky a děti na veganské stravě strádat?
Maminkám se v těhotenství i při kojení zvyšuje potřeba energie, vitaminů i minerálních látek a kromě svého talíře musí ohlídat také vyvážený jídelníček škvrňat, který se s každým rokem jejich života mění a vyvíjí. Ačkoli jsou někteří čeští odborníci stále skeptičtí, většina zdravotních organizací a autorit z různých koutů světa se dnes shoduje, že správně vyvážená veganská strava je vhodná pro všechna životní období – včetně těhotenství, kojení, dětství a dospívání.
A nejen to. Vědecké studie, ale také reálné zkušenosti dlouholetých veganů, ukazují přínosy rostlinné stravy. Pokud je správně sestavená, může snížit riziko celé řady civilizačních chorob, riziko nadváhy, cukrovky, onemocnění srdce, krevního oběhu či alergií.
Měly by ženy v očekávání jíst “za dva”?
U dětí je pestrá a plnohodnotná strava důležitější než u kohokoli jiného. Stejně tak těhotným a novopečeným maminkám by na talíři neměla chybět čerstvá zelenina, ovoce, celozrnné obiloviny, luštěniny, ořechy a kvalitní rostlinné oleje. Energetické nároky a potřebné množství bílkovin se mírně zvyšují, a to jak v těhotenství, tak při kojení. Jíst “za dva” však těhulky nemusí. Odborníci “na západ” od nás doporučují od druhého trimestru baštit denně zhruba o 255 kcal více. Do čtvrtého měsíce kojení se pak doporučuje za den zkonzumovat zhruba o 525 kcal více než před těhotenstvím.
To je ale spíše jen pro představu. Energetický příjem je záležitost velice individuální, záleží na míře fyzické aktivity, bazálním metabolismu a mnoha dalších faktorech.
Těhotné a kojící maminky i děti mají zvýšené nároky také ohledně skladby jídelníčku. I ta nejdůslednější maminka, která sobě či svým škvrňatům chystá pestré rostlinné bašty z kvalitních surovin, by se tak pro některé složky stravy neměla bát sáhnout mezi doplňky stravy.
Jakých 7 složek stravy je třeba mít pod palcem?
Jak jsme si ukázali v nedávném článku o doplňcích stravy pro vegany, ke správnému rostlinnému jídelníčku bezpodmínečně patří suplementace vitaminu B12 a dobré je mít v merku i pár dalších složek, a to ať už se stravujete rostlinně, nebo ne. Jak je to ale v těhotenství a při kojení? A jaké složky stravy bychom měli hlídat u dětí? Pod dohledem by všechny maminky na veganské stravě měly mít zejména následujícíh 7 složek:
Vitamin B12
V těhotenství je suplementace tohoto „kytkožrouty“ omílaného vitaminu naprosto stěžejní.Přispívá totiž správnému fungování metabolismu, nervové soustavy, imunitního systému i k normální tvorbě červených krvinek. Pokud maminka novorozeného drobečka na rostlinné stravě nedoplňuje B12, její děťátko si může vytvořit nedostatek tohoto klíčového vitaminu mnohem rychleji.
Při jednorázovém doplnění jednou denně by měla nastávající maminka přijmout minimálně 20 μg (mcg).
Ačkoli z mateřského mléka získají drobečkové při plném kojení vše, co potřebují, doplňování vitaminu B12 se doporučuje zahájit již během prvního roku. Jakmile začnou dítka baštit pevnou stravu, doplňování je už nezbytné.
Do 4 měsíců se doporučuje dávka 0,4 μg/den, do 12 měsíců 0,8 μg, a pro 1–4leté 1 μg/den.
Minimální doporučené množství pro těhotné odpovídá 20 mcg, tedy 800 IU denně. Přes léto, kdy se vystavujeme slunečním paprskům častěji, jeho nedostatek tolik nehrozí. Od podzimu do jara však ze slunka v naší zeměpisné poloze dostatek nenačerpáme. Doplněk stravy je tedy na místě, a to nejen u těhotných žen, nejen u veganů, ale celoplošně.
Dětem (i neveganským) se doporučuje vitamin D3 doplňovat formou spreje, a to již během prvního roku. Při nedostatku by se mohla u mrňousků vyvinout rachitida či jiná onemocnění kostí. Se sprejem Vitashine je i u malých škvrňat suplementace vitaminu D3 jednoduchá. Stačí denně jednou či dvakrát posprejovat jídlo a doporučený příjem 5-10 μg je splněn.
Omega 3 – EPA a DHA
Nobilis Tilia Směs rostlinných BIO olejů
Ženy by během těhotenství neměly podceňovat ani dostatečný přísun omega-3 mastných kyselin, které podporují správnou činnost srdce.
Doporučení ohledně množství DHA a EPA se různí. U těhotných a kojících žen se často uvádí 200-300 mg za den.
V dětském jídelníčku by se zdroje omega-3 měly vyskytovat již během prvního roku, u nekojených dětí pak zcela určitě. Jsou jím například lněný, řepkový nebo konopný olej.
Vegetology Opti3 Liquid Omega-3 EPA a DHA
Jednoleté až tříleté děti by měly denně zbaštit zhruba dvě lžičky mletých lněných nebo chia semínek, případně 2 lžíce konopných semínek nebo 3 lžíce vlašských ořechů. Získají z nich omega-3 ve formě ALA. Ta však podle některých odborníků a studií možná není tak efektivní. Tělo ji totiž neumí zpracovat a musí si ji nejdříve přeměnit na formu EPA a DHA.
Dostatečný přísun EPA a DHA omega-3 tak případně zajistí občasné slupnutí kapsle s olejem z mořských řas. U menších dětí můžete obsah kapsle jednoduše přimíchat do jídla. Přímo pro malé špunty je stvořená tekutá forma omega-3 s příjemnou pomerančovou příchutí.
Železo
V těhotenství se zvyšují nároky také na železo. Jeho dostatek je potřebný pro správný přenos kyslíku v těle, normální tvorbu červených krvinek a hemoglobinu i ke správné funkci metabolismu. Vliv by mohl mít také na tvoření placenty a regulaci tlaku matky.
Pro zvýšení vstřebatelnosti železa je zásadní kombinovat potraviny bohaté na železo s těmi bohatými na vitamin C. Celozrnné obiloviny, jáhly, amarant, quinou, červenou čočku, sezam, listovou zeleninu a sušené ovoce tak kombinujte s čerstvou zeleninou a ovocem bohatým na vitamin C.
U kojenců a batolat je nedostatek železa velice častý a může způsobovat anémii.
S tímto problémem přitom nezápolí pouze dítka na rostlinné stravě, vyskytuje se v celé populaci bez ohledu na druh stravování. Dětem se proto do jídelníčku doporučuje zařadit již během prvního roku kaše z vařené čočky, fazolí, brokolice, kapusty či tofu.
Vápník
V těhotenství i při kojení je vstřebávání vápníku příznivé.
Ženy tedy nepotřebují navyšovat jeho příjem a měly by dosahovat standardu 1 000 mg za den.
Příjem vápníku je dobré hlídat u starších dětí a u teenagerů. Na talíř proto dětem přidávejte například tahini (pastu ze sezamových semínek), kadeřávek, brokolici, čínské zelí a obohacené sojové mléko nebo jiné sojové produkty jako je tofu vyráběné z vápenatých solí. Dostatek pohybu je také klíčový.
Jód
Do ostře střežené sedmy se dostal také jód. Jeho příjem je v těhotenství velice důležitý, má totiž vliv na správnou činnost nervové soustavy.
V těhotenství je stěžejní také příjem kyseliny listové, která přispívá k růstu zárodečných tkání během těhotenství, a její dostatek tak může pomoci snížit riziko některých vývojových vad u děťátka.
Jak název napovídá, získáte ji z listové zeleniny, ale také z luštěnin, ovesných vloček či mandlí nebo formou doplňku stravy.
Kromě vitaminu B12 a v chladných měsících roku také vitaminu D3 lze potřebné živiny získat z pestré rostlinné stravy. Obnáší to sice trochu plánování, ale – jako spousta jiných věcí v životě – i jídelníček se časem zautomatizuje a nebudete o něm muset tolik přemýšlet. Nastávající a novopečené maminky, které si se svou rostlinnou stravou nejsou jisté, nebo ji nemají čas plánovat, se mohou posichrovat komplexním doplňkem stravy od Vegetology. Tobolky jsou vyrobené speciálně pro jejich potřeby a zajistí jim přísun celého spektra zásadních živin, vitaminů a minerálů.
Chytrá tabulka s doporučeným denním dávkováním
S doporučeným denním dávkováním to není úplně snadné. Liší se stát od státu a potřeby jednotlivých látek se mohou různit také člověk od člověka. Jde tedy pouze o orientační přehled. Konkrétně by se těhulky a maminky měly poradit se svým gynekologem či s pediatrem.
[table id=7 /]
Mateřství s sebou zkrátka přináší nové výzvy, které se dotknou i tak citlivého tématu jako je jídelníček. A to ať už se stravujete rostlinně, nebo ne. Co si ale budeme povídat, veganské maminky a děti musí čelit otázkám a pochybám z okolí mnohem častěji. Zásadní je nepanikařit a nasávat podložené informace. Nejasnosti se postupně rozplynou a vy můžete zodpovědně zařadit do každodenního života nové potraviny, případně si pomoci rostlinnými doplňky stravy.
Pokud se vás téma aktuálně dotýká, tady se můžete zahloubat do detailně zpracovaného dokumentu o rostlinném stravování, který posloužil jako jedna z opěrných berliček pro sepsání tohoto článku. Přejeme vám radost z jídla, z nové etapy života s vaším drobečkem a zodpovědný přístup k vašemu rostlinnému talíři. Pro zdraví vaše, planety i všech živých tvorů.
Prosíme, sdílejte článek se svými blízkými. Snad pomůže na rostlinné stravě prospívat dalším lidem:
Talíř čistě rostlinného pokrmu má nicméně mnoho podob. Může na něm být naservírovaná třeba kopice smažených brambůrků. Stejně jako u každého druhu stravování, také u rostlinného jídla tedy záleží na kvalitě. Je třeba dávat pozor na dostatečnou pestrost a také, aby kalorický příjem odpovídal potřebám vašeho těla a životního stylu. Existují ale nějaké složky, které z rostlinného jídelníčku chtě nechtě nezískáme? Potřebuje i vyvážená strava ostříleného vegana podpořit doplňky stravy? A kdy se i neveganům vyplatí příklon k rostlinným suplementům? To vše si dnes zodpovíme.
Praktické okénko. Jak se vyznat v dávkování doplňků stravy?
U doplňků stravy se můžete setkat s několika symboly, které uvádí váhu nebo množství účinných látek. Pojďme si v nich nejdřív udělat jasno:
IU, neboli International Unit, je jednotka běžně užívaná při měření léků, vakcín a vitaminů. Její české označení je MJ (Mezinárodní jednotka), v Německu se užívá IE (Internationale Einheit) a ve Francii UI (Unité internationale). Množství, které tvoří 1 IU, není založené na hmotnosti, nýbrž na naměřeném biologickém působení nebo účinku dané látky. Pro každou látku tedy znamená jiné váhové množství. Například 1 IU vitaminu C neváží stejně jako 1 IU inzulinu. Převod této jednotky na mikrogramy či miligramy není tedy úplně jednoduchý a neexistuje pro něj univerzální výpočetní vzoreček. IU pro každou konkrétní látku stanovuje Světová zdravotnická organizace.
U doplňků stravy se pak často setkáme také s váhovým množstvím uvedeným v miligramech (mg) nebo v mikrogramech(označuje se mcg nebo také μg). Vždy tedy dejte pozor, abyste si je navzájem nespletli a nedávkovali buď příliš, či málo. Dá se mezi nimi snadno převádět. 1 mg odpovídá 1 000 mcg. Využít můžete například i tuto kalkulačku.
Vitamin B12. Bez něj ani ránu
Pro naše předky bylo získávání dostatečného množství vitaminu B12 celkem jednoduché. Tento vitamin totiž vytvářejí bakterie, které žijí v půdě. Odtud se dostávají na povrch rostlin, do spodních vod a těl zvířat. Moderní hygienické standardy a deprivace půdy hojným používáním herbicidů a pesticidů v zemědělství nám však jeho získávání zkomplikovala. Než se dnes potravina dostane do obchodu a na náš talíř, přijde o veškeré zbytky mikroorganismů, které jsou zdrojem vitaminu B12. Také voda prochází přísnými dezinfekčními procesy, ani z ní tedy B12 nezískáme. Nedostatek tohoto vitaminu se projevuje i u zvířat z velkochovů. Půda je dnes tak vyčerpaná, že ani zvířata krmená trávou nemají tohoto vitaminu dostatek. Živočišné potraviny tak sice jsou zdrojem vitaminu B12, ale jen proto, že ho i samotná zvířata dostávají formou “doplňku stravy”.[ref]http://advancedlifestylemedicine.com/?p=1168[/ref]
Proč je pro nás důležitý?
Vitamin B12 se podílí na správné funkci nervového systému a je na něm závislé také správné dělení buněk a tvorba červených krvinek. Bez dostatečného množství vitaminu B12 se červené krvinky mohou zvětšovat a nedostatečně dozrávat, což může vést k chudokrevnosti. Jeho nedostatek se spojuje také se stavy deprese a symptomy mentálního poklesu.[ref]https://www.celostnimedicina.cz/vitamin-b12-cyanokobalamin.htm[/ref] Než se chybějící B12 projeví, mohou však uplynout i dlouhé roky.[ref]https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/22493163[/ref]
Pravidelný a spolehlivý zdroj vitaminu B12 je tedy naprosto nezbytný pro kohokoli, kdo se stravuje rostlinně. Jeho suplementace se dnes ale doporučuje i osobám, které se stravují konvenčně.[ref]https://journals.sagepub.com/doi/abs/10.1177/1559827612450688[/ref]
Přijmout dostatečné množství B12 stravou je možné, avšak náramně obtížné. Denně byste museli slupnout velkou spoustu potravin obohacených o B12. V ČR je jich však málo. Dlouhodobě udržitelnější a snazší je tak suplementace formou doplňku stravy.
Vitamin B12 se v doplňcích stravy vyskytuje v několika formách. Názory na nejlepší formu a vstřebatelnost se přitom různí. Nejprozkoumanější účinky má k dnešnímu dni forma kyanokobalamin. Právě kvůli těmto nejistotám je ideální podrobit se krevním testům a ověřit si, zda je daný typ pro vás vhodný, či nikoli.
Lidé starší 65 let, kteří se stravují rostlinně, by měli suplementaci navýšit na 1 000 mcg kyanokobalaminu denně.[ref]https://academic.oup.com/jn/article/143/2/142/4569838[/ref] S pokročilým věkem totiž tělo vstřebává vitamin B12 hůře.
Pokud vám byl zjištěn deficit B12 v krvi, doporučuje se po dobu 2 měsíců doplňovat 2 000 mcg denně.[ref]Dymáčková, Široká, Štruncová. Veganská vs. běžná strava u dětí z odborného pohledu. Česká veganská společnost. https://veganskaspolecnost.cz/vyziva/[/ref]
Vitamin D3 mějte po ruce v chladných měsících
Naše tělo si ho tvoří v reakci na UVB záření, proto se mu přezdívá “vitamin slunce”. Sekundárním zdrojem jsou pak určité živočišné potraviny jako ryby, vejce a obohacené mléčné výrobky. Pro lidské tělo je zásadní právě forma vitaminu D3. Podle dosavadních výzkumů je totiž lépe využitelná než forma D2, která je v rostlinách zastoupená hojně, a veganské doplňky stravy tak často obsahují právě ji. Jak tedy na rostlinné stravě získat dostatek vitaminu D3?
Ze slunce to jde pouze v omezeném množství. Vzhledem k zeměpisné poloze České republiky se období, kdy si ho z UVB záření vytvořit nezvládáme, může prodloužit až na 6 měsíců v roce. Kromě toho hraje roli také náš životní styl. Trávíme dlouhé pracovní dny v kancelářích, venku se pohybujeme málo a když, tak se proti slunku chráníme opalovacími krémy.
V roce 2017 přijímalo pouze 1 % české populace dostatečné množství vitaminu D.[ref]http://www.szu.cz/tema/bezpecnost-potravin/mene-nez-1-osob-ma-dostatek-vitaminu-d-z-obvykle-ceske?highlightWords=vitamin[/ref]
To vše přispívá k nedostatku vitaminu D v populaci.[ref]https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC4288313/[/ref] Konkrétně u nás je nedostatečný příjem celoplošný, nejen u veganů. Je tedy třeba sáhnout po doplňcích stravy. Ty klasické jsou zpravidla vyráběny z tresčích jater. Ale nebojte, existuje i rostlinný zdroj – je jím lišejník!
Vitamin D pomáhá ke správnému vstřebávání a využívání vápníku a fosforu, je tak důležitý pro zdravý stav kostí i zubů. Přispívá k normální činnosti svalů, podílí se na procesu dělení buněk a významný vliv má také na přirozenou funkci naší imunity.
V ČR bychom měli doplňovat vitamin D zhruba od října do dubna.
Pro ty, kteří jsou během dne ukrytí doma či v kanceláři, nebo žijí ve velkých městech zamořených smogem, se doporučuje suplementace celoroční.
V lidském těle existují 3 typy omega-3 mastných nenasycených kyselin. ALA se vyskytuje v rostlinných olejích, EPA a DHA běžně najdeme v rybím tuku. Pro lidské tělo jsou nezbytné, nedokáže si je přitom vytvořit a musíme mu je dodávat potravou. Konvenční doplňky omega-3 se často vyrábí z rybího oleje. Kromě toho, že nejsou vhodné pro vegany, nedoporučujeme je ani “všežravcům”. Rybí olej může být totiž kontaminovaný značným množstvím PCB (polychlorovaných bifenylů) a dalšími nečistotami. PCB jsou uměle vyráběné sloučeniny, které se od 30. let 20. století hojně využívají v průmyslu, například při výrobě kondenzátorů, transformátorů a jako zhášecí prostředky.
Podílejí se na správné činnosti našeho srdce, DHA pak pomáhá udržet zdravou činnost mozku a zraku. Nedostatek omega-3 mastných kyselin může být spojován s únavou, zhoršenou pamětí, suchou kůží, srdečními problémy, změnami nálad i depresemi.[ref]https://www.celostnimedicina.cz/omega-3-mastne-kyseliny.htm[/ref]
Světová zdravotnická organizace (WHO) a Evropský úřad pro bezpečnost potravin doporučují, aby alespoň 0,5 % denních zkonzumovaných kalorií pocházela z omega-3 mastných kyselin ALA.[ref]https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/24342605[/ref] To se dá zařídit snadno – postará se o to zhruba čajová lžička lněných semínek, chia semínek nebo vlašských ořechů. Tato forma mastných kyselin však podle některých studií není tak efektivní. Tělo ji totiž neumí zpracovat a musí si ji nejdříve přeměnit na formu EPA. Proces přeměny však může být pro tělo náročný a není zatím vědecky podložené, zda tímto způsobem získáme dostatek pro optimální funkci mozku.[ref]https://academic.oup.com/ajcn/article/100/suppl_1/449S/4576612[/ref]
Ideální je tedy doplňovat omega-3 mastné nenasycené kyseliny s dlouhým řetězcem (EPA a DHA), nikoli však z ryb. Jak tedy? Z řas! Ostatně právě odtud je získávají i ryby.
Řasy, ze kterých se vyrábí veganské doplňky stravy, jsou navíc zpravidla pěstované ve vodních nádržích a s oceánem (potenciálními nečistotami) tedy nikdy nepřijdou do styku.[ref]https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/24261532[/ref]
Doporučené množství je alespoň 250 mg (DHA a EPA) denně.[ref]GREGER, Michael, MD. How Not to Die – Discover the foods scientifically proven to prevent and reverse disease. In London, 2017. https://nutritionfacts.org/book/ [/ref]
Dopřát si je můžete ve formě kapslí nebo v tekuté formě. Tu ocení dospělí, kteří neradi polykají velké kapsle, ale především děti. Chutná příjemně a prckům ji tak můžete přimíchat do hotového jídla nebo podat ze lžičky.
V patrnosti mějte také jód
Tento důležitý minerál se vyskytuje v mořských plodech, kravském mléce, vejcích a z rostlinné říše jsou jeho nejkoncentrovanějším zdrojem mořské řasy.
Proč je pro nás důležitý?
Jód pomáhá tvorbě hormonů štítné žlázy a celkově k její správné funkci. Tento minerál přispívá i přirozenému energetickému metabolismu, normální činnosti nervové soustavy a pomáhá také k udržení správného stavu pokožky. Je však třeba dávat pozor na předávkování, to může způsobit nadměrnou aktivitu štítné žlázy. Adekvátní příjem jódu by si měly hlídat především těhulky a novopečené maminky, aby vývoj děťátka probíhal tak, jak má. P.S. O suplementaci v těhotenství, při kojení a pro děti jsme na blogu vydatlovali speciální článek. 🙂
Na rostlinné stravě se tedy doporučuje zařadit pravidelně do jídelníčku mořské řasy.
Doporučovaný denní příjem je 150 mcg (což je zhruba ekvivalent 2 plátků nori řasy).
Kromě nori je dobrým zdrojem například řasa dulse (1 polévková lžíce denně), jejími vločkami můžete na závěr posypat pokrm.
Pozor si dejte na řasu kelp, koncentrace jódu je v ní totiž vysoká. I půl lžička denně může být příliš.
Pokud solíte, používejte sůl obohacenou jódem. Se solí však opatrně, její konzumace škodí, a je dokonce považována za druhou nejčastější stravovací příčinu úmrtí.[ref]https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC4156511/[/ref]
Dobrým zdrojem jódu jsou také minerální vody jako je Vincentka nebo Hanácká kyselka.
Na jaké další složky potravy házet očkem?
Pokud se stravujete vyváženou rostlinnou stravou, dalších vitaminů a minerálů máte pravděpodobně více než kdejaký všežravec. Například tato srovnávací studie na 22 testovaných látek odhalila, že lidé na “klasické” stravě měli horší příjem než vegani u 15 testovaných látek, zatímco vegani si vedli hůře jen u 7 testovaných složek.[ref]https://nutritionfacts.org/video/nutrient-dense-approach-to-weight-management/[/ref] Vrací nás to tedy k tomu, že zásadní je kvalita stravy, ať už se jedná o stravování rostlinné či nevyhraněné. Pro jistotu při sestavování svého rostlinného jídelníčku házejte očkem také po těchto složkách:
Vápník
U něj pozor na vstřebatelnost, některé potraviny ho mohou obsahovat hodně, nicméně tělo ho z nich neumí vstřebat (například špenát nebo mák). Dobře vstřebatelný vápník získáte z brokolice, cizrny, fíků, vápníkem obohacených rostlinných mlék či tofu.
Železo
Jeho vstřebatelnost významně podporuje vitamin C. Doporučuje se tedy potraviny bohaté na vitamin C (celozrnné potraviny, jáhly, quinoa, luštěniny, listová zelenina) baštit dohromady s potravinami bohatými na železo (pomeranč, kiwi, jahody, rybíz, paprika,…).
Selen
Skvělým rostlinným zdrojem selenu jsou para ořechy. Pouhé dva denně pokryjí doporučený denní příjem. Menší množství selenu pak obsahují třeba houby shiitake, chia semínka nebo brokolice či špenát. U selenu ale dejte pozor, při příliš vysokých dávkách může být toxický pro orgány.[ref]https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3681114/[/ref]
Zinek
Skvělým rostlinným zdrojem zinku jsou fazole, cizrna, čočka, tofu, vlašské ořechy, kešu ořechy, chia semínka, mletá lněná semínka, konopná semínka, dýňová semínka, celozrnný chléb nebo quinoa.
Pokud se z nějakého důvodu nemůžete stravovat pestře, máte před sebou hektické období, nebo s rostlinnou stravou teprve laškujete a nechcete nic podcenit, doplňky stravy jsou skvělou volbou. Cítíte-li, že by vám některé živiny či vitaminy ze stravy mohly chybět, klid na duši vám dodá multivitaminový doplněk. Ten od Vegetology obsahuje hned 26 vitaminů a minerálů a je navíc obohacený o výtažky ze superpotravin, třeba ze zeleného čaje nebo z kustovnice čínské.
Zatěžované klouby, šlachy a svaly sportovců, ale také starších osob, ocení tobolky Join-Vie. Dodají namáhanému tělu dávku glukosaminu (získaného z hub) a phytodroitinu (z řasy) v promyšlené kombinaci s vápníkem, vitaminem D3 a K2, které také pomáhají udržovat dobrý stav kostí.
V dobách nadměrné zátěže, fyzické i psychické, je pak výborný komplex Active Energy. Dodá tělu celou řadu vitaminů B, železo a vitamin C, které pomáhají snížit únavu a vyčerpání. Výtažky z blahodárných rostlin jako je rozchodnice růžová či klanopraška čínská pak povzbudí přirozenou kondici a pomohou udržet duševní pohodu.
Běžné kloubní přípravky obsahují látky z korýšů, dokonce i ze žraloků
U kloubních doplňků stravy je běžná kombinace glukosaminu a chondroitinu. Ty jsou však často získávány z živočišných zdrojů. Glukosamin nezřídka pochází z korýšů a chondroitin se v rostlinné říši nevyskytuje vůbec, někdy tak pochází třeba i ze žraloků. Ve Vegetology však z etických důvodů používají pouze rostlinné ingredience. Glukosamin v komplexu Joint-Vie pochází z houby nazývané Aspergillus Niger. A protože rostlinný zdroj chondroitinu neexistuje, nahradili ho ve Vegetology rostlinným phytodroitinem™, který sestává z polysacharidu (kyseliny glukuronová a N-acetylglukosamin) získaného procesem fermentace a z extraktu z řasy. Phytodroitin obsahuje mukopolysacharidy – látky, které se v těle starají o hydrataci kloubů a kostí a zadržují vodu v chrupavce, čímž jí dodávají pružnost.
Závěrečný doušek inspirace od tří zběhlých veganů
Dost bylo teoretické omáčky. Podařilo se nám ve firmě vyloudit i pár praktických tipů od tří dobrých veganských duší. Jak si dostatek všech potřebných látek zajišťují dlouholetí vegani?
Pavel, spoluzakladatel Econea.cz
Pavel
“Veganem jsem přes 5 let, ale předcházelo tomu několik roků na vegetariánské stravě. Vajíčka a sýry, kterých jsem se jen těžko vzdával, jsem nadobro opustil po zhlédnutí dokumentu Earthlings (Pozemšťané).
Dlouhodobě doplňuji samozřejmě B12 a po seminářích a osobních konzultacích s výživovou poradkyní Pavlou Širokou z České veganské společnosti jsem začal doplňovat také vitamin D3, omega-3, selen (jím 2 para ořechy denně) a jód. Ten řeším denním 30ml panákem Vincentky. Aktuálně mě při pevném zdraví drží navíc vitamin C a výtažky z blahodárné rostliny Ashwaghandhy od Salvia Paradise. Miluju ovoce a zeleninu, v mém jídelníčku nechybí tofu, tempeh, edamame, nejogurty i nemléka, hummus a ořechy.”
Terka, copywriterka v Econea.cz
“Je to šest let zpátky, co jsem se rozhodla vyškrtnout živočišné suroviny z jídelníčku. Vedly mě k tomu zprvu zdravotní benefity rostlinné stravy, ale v mžiku se k nim nabalily také důvody etické a ekologické. Zpočátku jsem trochu tápala a první rok jsem si občas neodpustila klasický jogurt nebo zmrzlinu. I ty mi ale brzy přestaly chybět, navíc se na trhu postupně objevovaly jejich rostlinné náhražky. Nebylo tedy co řešit. První roky veganství jsem doplňky stravy bohužel moc neřešila. Teď už celoročně zobu vitamin B12, omega-3 a od podzimu do jara doplňuji vitamin D3. Na podporu imunity beru spíš nárazově multivitamin od Vegetology.
Káťa a Terka
Zdraví a energii ke sportům ale dávám tělu primárně na talíři.Miluju vědomě připravená jídla, barevná a voňavá po bylinkách a koření. Do snídaní sypu lněná a chia semínka, para ořech je můj „denní chleba“ a listovou zeleninu propašuju prakticky do každého chodu.”
Káťa, velkoobchodní podpora v Econea.cz
„Rostlinnou stravou se poháním téměř 6 let. Prvních 5 jsem přitom suplementovala jen výjimečně, ale je to potřeba! Loni jsem se zúčastnila Semináře plnohodnotné rostlinné stravy Mgr. Pavly Široké z ČVS. Doporučuji ho všem, ne jen veganům.
Od té doby pravidelně užívám tekutou formu B12 (kyanokobalamin), pak kapsle Opti3 od Vegetology s vyváženým poměrem EPA a DHA. V zimních měsících, kdy u nás UV index klesá pod 4, doplňuji vitamin D. Střídám buď formu ve spreji nebo v tabletce, podle nálady. Do kaše nebo smoothie po ranním běhu pak sypu vápník v prášku, abych měla jistotu a nemusela jeho množství hlídat v potravinách. Smoothie po běhu je zároveň jediný případ, kam přidávám protein v prášku, ale většinou jen v létě. Kvůli selenu pak několikrát do týdne sahám do sklenice s para ořechy. A hlídám si také dostatek jódu. Vincentku popíjím buď jen tak nebo naředěnou vodou, jedna lahev mi vystačí na 1-2 týdny. Lžíce dýňových semínek po ránu do kaše nebo během dne mi pak kromě zinku doplní do těla i řadu dalších vitaminů a minerálů.“
Tím se naše vskutku výživné řádky chýlí ke konci. Samozřejmě je třeba dodat, že každý člověk je jiný. Pokud si nejste jistí, zda ze své stravy získáváte dostatek potřebných živin, doporučujeme vyzkoušet například aplikaci Cronometer, která po zadání vašeho jídelníčku vygeneruje množství všech důležitých látek a odhalí případné nedostatky. Klidnou mysl pak zajistí také pravidelné krevní rozbory. Doufáme, že jsme vám na cestě k rostlinné stravě osvětlili některé potemnělé uličky a dodali vám špetku jistoty. S B12 vždy po ruce vám přejeme talíře plné pestrobarevných jídel a spokojené rostlinné mlsání.
Prakticky ze dne na den jsme se ocitli uprostřed nečekané kalamity. Onemocnění Covid-19 mnohým sáhlo na zdraví a rozsáhle ochromilo ekonomiky zemí po celém světě. V myšlenkách některých lidí se tak v této nejisté situaci rozblikaly červené kontrolky, které velí – je čas šetřit! My v Econea.cz věříme, že šetrné hospodaření se zdroji i produkty denní potřeby je součástí ekologického chování a přejeme si, aby se stalo běžným lidským návykem. Jenže i takové šetření může nabrat doslova “nezdravý” kurz. Obzvlášť v době koronaviru. Proč?
V impulzivní snaze ušetřit pár korun se totiž lidé mohou odklánět od nákupu přírodních produktů a volit raději jejich konvenční ekvivalenty. Nižší cena ale zpravidla zrcadlí chabou kvalitu surovin a obsah podezřelých syntetických látek, které plíživě nahlodávají naše zdraví. Není to ale právě zdraví, které bychom si měli chránit ze všeho nejvíce? Není to právě oslabená imunita lidí, která napomáhá šíření viru a znásobuje jeho dopady?
Význam imunity v ochraně před koronavirem
Laboratoře a výzkumné ústavy v různých koutech světa se hemží vědci. Usilovně se tam snaží porozumět infekční nemoci, která převrátila naše životy naruby. Studie jsou teprve na počátku, první klinické testy ale potvrzují, že rozvoj, průběh i proces vyléčení Covidu-19 výrazně určuje adaptivní imunita člověka.[ref]https://onlinelibrary.wiley.com/doi/full/10.1111/tri.13611[/ref] Právě ta má totiž za úkol při střetu s novou infekcí náležitě odpovědět – například vytvořením ochranářských T buněk. Pokud se jí to nepodaří, boj s nemocí může tělo prohrát.
Pár mouder o imunitním systému
Zjednodušeně si můžeme představit, že viry a bakterie při nájezdu na naše tělo vysílají určité signály. Ty má náš vrozený (nespecifický) imunitní systém za úkol zachytit a patřičně na ně zareagovat. Pokud na nás útočí nové typy nemocí či infekcí, se kterými si vrozená imunita neví rady, vyráží do boje naše adaptivní (specifická) imunita.[ref]https://codeoflife.cz/imunita/imunitni-system/[/ref]
Když náš imunitní systém není schopen na útok nájezdníků odpovědět, může se rozvinout problém, jako je třeba infekce. Někdy může imunitní systém reagovat také bez příčiny, tedy aniž by čelil vpádu nepřátel, nebo pokračuje v boji i poté, co už útočníci odtáhli pryč. Takový imunitní systém neumí rozeznat cizí buňky od svých vlastních a právě takto vznikají autoimunitní nemoci nebo alergické reakce.[ref]https://www.niaid.nih.gov/research/immune-system-overview[/ref]
Funkce našeho imunitního systému přitom slábne s přibývajícím věkem a selhává také u lidí s chronickým onemocněním.[ref]https://www.health.harvard.edu/staying-healthy/how-to-boost-your-immune-system[/ref] Odborníci se domnívají, že právě proto jsou v případě nákazy koronavirem tyto skupiny lidí nejohroženější a kromě snahy o objevení vakcíny je tak klíčové, aby se lidé co nejlépe starali o svou imunitu.
Imunita je takovou naší superschopností
Vžijme se teď na chvíli do kůže supermana. Neumíme se sice proletět na měsíc a zpátky, ani zvedat nákladní auta jednoruč, i my ale máme svou superschopnost. Když si sundáme roušky, brýle a rukavice, zbývá nám ještě jedno brněním: naše imunita. Podobně jako se supermanovy schopnosti oslabují, když je nablízku kryptonit, i naše imunita může za určitých podmínek chřadnout. Mezi takové “imunitní kryptonity” patří mimo jiné stres, nedostatek pohybu, stravování vysoce zpracovanými potravinami a často i používání konvenční kosmetiky a drogerie. Jejich cena se sice může zamlouvat peněžence, pod naším zdravím ale takové produkty nenápadně podřezávají větev. Z dlouhodobého hlediska tak za ně můžeme zaplatit i tím nejcennějším.
Klíčová je péče o mikrobiom
Imunitní systém je velice komplexní a k jeho harmonizaci vede mnoho cest. Pro praktické a podložené tipy doporučujeme sledovat tento web.
Každý z nás je vlastně takový chodící ekosystém. Na svém těle a uvnitř něj totiž nevědomky hostíme miliardy mikroorganismů, se kterými žijeme zpravidla v symbióze, a které pomáhají správným fyziologickým pochodům. Bakteriálním rájem jsou například naše střeva. Právě tam rozličné mikroorganismy štěpí sacharidy a starají se o aminokyseliny, které bez jejich pomoci nedokážeme zpracovat. Spolupracují odtud s naším tělem i v boji s různými patogeny (bakteriemi, viry) a pomáhají vytvářet určité vitaminy.
Zařaďte do své stravy pravidelně probiotika. Obsahují je kvašené potraviny jako je nakládané zelí, kimchi nebo třeba miso pasta.
Jezte stravu bohatou na vlákninu, ta totiž prospěšným střevním mikroorganismům moc chutná. Pravidelně by se na vašem talíři měla objevovat zelenina a luštěniny.
Denně zařaďte také potraviny bohaté na antioxidanty, například lesní plody, ale i třešně, jablka, brokolici, listovou zeleninu či zelený čaj. Když imunitní systém bojuje s vnějšími hrozbami, v zápalu boje může totiž ničit také vlastní buňky těla. Říká se tomu oxidativní stres a právě před ním vás antioxidanty pomohou ochránit.
Nešetřete proto na jídle. Krmíte totiž nejen sebe, ale také ohromné množství mrňavých mikroorganismů, které se starají o vaše celkové zdraví. Krmte je tedy kvalitně. A pokud máte pocit, že vaše strava není dostatečně pestrá, můžete ji obohatit kvalitními doplňky stravy.
Dráždivé tenzidy jako je SLS či SLES. Tenzidy, tedy povrchově aktivní látky, jsou přeborníci v odstraňování nečistot a najdeme je v šamponech, sprcháčích, pracích gelech i v čističích všeho druhu. Bohužel kromě nečistot z pokožky často odstraňují také složky, které tam patří. Narušují tedy přirozenou mikroflóru a často pokožku zanechají podrážděnou a oslabenou. Tenzidům jsme ostatně věnovali celý článek, tady jím můžete prolistovat.
Syntetické parfemace. Používají se zpravidla v kombinaci desítek až stovek složek, často s příměsí pochybných doprovodných látek. Váže se k nim spousta zdravotních rizik, od bolestí hlavy, přes alergie, po narušování hormonálního a nervového systému. V konvenčních produktech se vyskytují opravdu téměř všude. Pokud tedy používáte běžnou kosmetiku a drogerii, pravděpodobně vystavujete své tělo dlouhodobé zátěži také skrze syntetické parfemace. Pokud vás problematika vůní zajímá, mrkněte se na duel přírodních a syntetických vůní na našem blogu.
Škodlivé konzervanty jako je třeba methylisothiazolinone či triclosan. Právě triclosan se často používá jako přísada antibakteriálních čisticích prostředků, zejména mýdel a antibakteriálních gelů. Hromadí se ale v tukových tkáních člověka i zvířat a nejnovější výzkumy potvrzují, že může způsobovat poškození buněk, narušovat hormonální rovnováhu a zapříčinit vývojové vady. Triclosan je toxická látka, která může vytvářet karcinogenní nitrosamin, svým působením může měnit strukturu bílkovin a genů a vyvolávat alergie.[ref]http://www.cosmeticanalysis.com/cosmetic-ingredients/triclosan.html[/ref]
Mezi další strašáky patří například EDTA, optické zjasňovače, PEGy, silikony, chemické filtry, nanočástice, parabeny… A takhle bychom mohli popsat ještě mnoho řádků.
Ona totiž povolená látka ≠ bezpečná látka
Uvedené složky legislativa povoluje, a výrobci je tak používají na plné obrátky. Člověk pak snadno dojde k závěru, že co je povolené, to je zákonitě bezpečné. V tomto případě to však často neplatí. Stačí se ohlédnout do minulosti.
Třeba takový formaldehyd byl v EU klasifikován jako karcinogen až v roce 2016. Do té doby se jako účinný konzervant hojně používal v pleťových a tělových krémech nebo v lacích na nehty a v některých zemích se bez omezení vesele vyskytuje nadále. Podobný příběh vypráví i ftaláty, hojně využívaná změkčovadla plastů, která najdeme i v kosmetice.[ref]https://www.bezpecnostpotravin.cz/az/termin/92243.aspx[/ref] Zpočátku byly považovány za neškodné, postupem času se však ukázalo, že snižují plodnost (především u mužů), spojovány jsou také s vyšším výskytem rakoviny varlat a mohou mít negativní dopady na vývoj plodu.[ref]http://www.cosmeticanalysis.com/cosmetic-ingredients/diethyl-phthalate.html[/ref]
A co takové cigarety? V roce 1924 se jich jen v USA prodalo na 70 miliard a jejich kouření zaštiťovali i samotní doktoři. Až v roce 1970 dostali výrobci povinnost přidat na krabičku varování, že kouření škodí zdraví.[ref]https://tobaccofreelife.org/tobacco/tobacco-history/[/ref] A dnes? Celý svět ví, že obsahují na sedmdesát prokázaných karcinogenů, přesto si je můžete kdekoli volně koupit.
Reklama (v angličtině) z roku 1949 s názvem “Ze všech cigaret kouří doktoři nejčastěji kamelky”:
https://youtu.be/gCMzjJjuxQI
Nešetřete proto na kosmetice a drogerii, která přichází do styku s vaší pokožkou. Nakupujte vědomě, a chraňte tak sami sebe a své zdraví před vynalézavostí či lhostejností některých výrobců. Když si pochybné látky zvládnete držet od těla, stejně jako superman kryptonit, vaše imunita bude vzkvétat.
Události posledních týdnů nám jasně ukazují křehkost lidského zdraví. Doba je nejistá a o dalším vývoji situace se vedou dohady, mnohdy protichůdné či velice odlišné. Pokud si připadáte bezmocní, pamatujte, že jedny otěže vám v rukou zůstaly. Svou volbou můžete výrazně posílit, nebo naopak podlomit svou vitalitu a obranyschopnost. S každým antioxidanty nabitým obědem, s každou procházkou na čerstvém vzduchu, s každým promáznutím pokožky kvalitním krémem můžete udělat ten správný krok. Konvenční produkty vám možná ušetří pár desítek korun, zdraví je však k nezaplacení a současná pandemie nám to bolestivě připomíná. Udržujte proto i nadále přízeň přírodním produktům a zásobujte přátelské osadníky svého těla – zevnitř i zvnějšku – těmi nejvybranějšími rostlinnými lahůdkami. Oni vás na oplátku odmění pevným imunitním štítem. Opatrujte se.
Sdílejte prosím článek se svými blízkými. Třeba jim pomůže k pevnějšímu zdraví a šetrnějšímu životu:
Pryč jsou časy, kdy lidé za své nemoci a neduhy vinili zlé duše a démony. Dnes už díky pokroku medicíny a vědy moc dobře víme, že příčinou zdravotních obtíží bývají často bakterie a viry. Nekontrolované šíření druhých jmenovaných – titěrných cizopasníků – spojuje nyní jednotlivce a národy celého světa. A zatímco v dávných dobách se k prevenci a boji s tělesnými bolístkami používaly zaříkávadla a rituály, dnes vymýšlíme vakcíny, tasíme pilulky různých tvarů a chráníme se dezinfekčními prostředky. Protože právě prevence nákazy by měla být prioritou a různé dezinfekční, hygienické a antibakteriální přípravky se ze dne na den staly neodmyslitelnou součástí našeho každodenního života, rozhodli jsme se jim věnovat tento článek.
Nejdříve hodíme krátce očkem do časů minulých, kde vypátráme, jak vlastně dezinfekční prostředky vznikly. V následujících odstavcích se pak dozvíte odpovědi na nejčastější nejasnosti ohledně hygienických přípravků na ruce. Ujasníme si, které produkty účinkují i proti obávaným virům, jaké množství alkoholu je v dezinfekčních produktech dostačující a jaké nikoliv a na závěr si společně předvedeme nejefektivnější aplikaci dezinfekčních gelů. Připraveni?
Hippokrates si ještě vystačil s vínem
Že nemoc není trestem za spáchaný hřích, začal rázně šířit samotný otec medicíny, Hippokrates. Svým lékařským kolegům doporučoval čištění rány vínem nebo vařící vodou. Také Galén již nespoléhal na milosrdenství bohů a raněné gladiátory ošetřoval zásadně jen nástroji sterilizovanými varem. Středověk pak bohužel pokroku v tomto poli nepřál. Země sužovaly mory a zasažené prostory se často “očišťovaly” pouze ohněm. Zlom přišel v renesanci, kdy Denis Papin sestavil tlakový hrnec. Ano, právě “papiňák” poskytl lékařům první efektivní sterilizační metodu párou.[ref]https://www.steris.com/healthcare/knowledge-center/sterile-processing/steam-sterilization-for-medical-equipment[/ref] Do běžné lékařské praxe a na operační sály se však sterilizace a dezinfekce šířily pomalu, průlom nastal až koncem 19. století.[ref]http://scihi.org/ernst-von-bergmann-aseptical-surgery/[/ref]
Dezinfekce jak ji známe dnes
Bylo to někdy kolem roku 1865, kdy Joseph Lister začal z komplikací při hojení ran podezřívat bakterie. K dezinfekci rukou i zranění tak používal poměrně agresivní kyselinu karbolovou.[ref]http://scihi.org/joseph-lister-carbolic-acid-disinfectant/[/ref] Až v roce 1965 spatřil světlo světa první, ke kůži šetrnější, prostředek na dezinfekci rukou na alkoholové bázi, jak jej známe dnes.[ref]https://historynewsnetwork.org/article/174779[/ref] Hygiena od těch dob nabrala zcela nový rozměr. A jak že taková dezinfekce vlastně funguje?
Zbraň hromadného ničení mikroorganismů
Ještě před několika týdny patřila téměř výhradně pouze do prostor nemocnic a výroben potravin. Dnes se pod vlivem aktuálních okolností dezinfekce prodrala i za dveře našich příbytků, kde nám dost možná bude dělat společnost ještě nějaký ten pátek. Je proto na čase se s ní lépe seznámit.
Za dezinfekci se obecně označuje ničení mikroorganismů pomocí chemických a fyzikálních (vysoká teplota, UV záření) metod.[ref]https://cs.wikipedia.org/wiki/Dezinfekce[/ref] Dezinfekční látky či prostředky, které ji obsahují, se přitom aplikují na neživé předměty. Mikroorganismy ze živých tkání pak odstraňují takzvaná antiseptika. Tak zní oficiální terminologie. Tu však mnozí výrobci příliš nedodržují, ale o tom až za chviličku. Teď přejděme k jádru pudla – správné hygieně rukou!
Když je řeč o mikroorganismech…
… hovoří se zpravidla o jednobuněčných organismech, které nespatříme jinak než přes kukátko mikroskopu. Řadí se mezi ně převážně bakterie, patří sem ale také plísně, kvasinky, některé řasy a prvoci. Jsou schopni bleskového rozmnožování a šíření, vyskytují se proto téměř všude. Často tvoří kolonie a shluky a někdy také symbiotická společenství s jinými organismy.
Patří sem také viry?
Ano! I viry se řadí mezi mikroorganismy, ačkoli jsou spíše “neživé”. Jsou zpravidla o poznání menší než bakteriální buňky, objeveny proto byly až mnohem později. Viry jsou mikroorganismy nebuněčné. Nerostou, nedělí se a celkově nemohou vykonávat celou řadu biologických procesů, proto k tomu využívají služby hostitelských buněk.
Akce čisté ruce v době koronové
Infekční nemoci dýchacích cest se velmi snadno přenášejí kontaktem kontaminované ruky s ústy, okem nebo nosem. Klíčovým faktorem v prevenci nákazy Covidem-19 je tak důsledná hygiena rukou. Neustálým nabádáním k mytí rukou, na které jsme byli v dětství zvyklí od babiček, nás dnes skrze televizní obrazovky zásobují lékaři i politici. Ne nadarmo.
Podle některých výzkumů se člověk dotkne obličeje v průměru až 23krát za hodinu.[ref]https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/25637115/[/ref] Za předpokladu, že jsme během dne bdělí 16 hodin, se tak kontakt ruky s tváří vyšplhá nebezpečně blízko čtyřem stům! Bacilům a virům tak dáváme dennodenně hned stovky příležitostí proniknout do našeho organismu. Šíření nákazy může velice efektivně zabránit pravidelné a řádné mytí rukou mýdlem. Návody na správnou domácí očistu rukou proto s propuknutím pandemie zaplavily internet. Co když jste ale zrovna venku a mýdlo ani vodu nemáte na dosah?
Na scénu přichází antibakteriální gel
Na pultech obchodů se vyrojila celá řada přípravků pro hygienu rukou. Jak jsme si řekli výše, podle oficiální terminologie by se přípravky používané na pokožku měly správně nazývat antiseptické. Takový přívlastek potkáte na obalech ale jen zřídka. Nejčastěji je na lahvičkách přilípnutý poměrně rozporuplný název: “antibakteriální gel”. No jo, ale funguje i na viry?
Obecně vzato, většina takových přípravků působí na všechny mikroorganismy. Nezáleží přitom ani tak na tom, zda se jedná o bakterii, vir nebo jednobuněčnou řasu, ale na ochranném mechanismu (či obalu) daného mikrobu. Některé viry a bakterie jsou zkrátka odolnější než jiné. Nedejte se tedy klamat názvem.
Antibakteriální přípravky mohou být účinné také proti virům.
Faktickou efektivitu takových přípravků pak prokazují testy či zkoušky, případně se dá vyhodnotit podle deklarovaného složení. A to nás zavádí k otázce alkoholu. A nikoliv k tomu ke konzumaci. 🙂
Když alkohol pomáhá
Antiseptické gely, jejichž hlavní složkou je voda, mají obecně dobrý účinek proti bakteriím (jsou takzvaně baktericidní), ale proti virům (virucidní aktivita) působí poměrně málo. Oproti tomu antiseptické gely na alkoholové bázi, jejichž hlavní složkou je alkohol – ethanol nebo izopropylalkohol, mají velmi dobrý baktericidní a virucidní účinek.
Nejúčinnější je 60 – 80% koncentrace alkoholu.
Antibakteriální gel na ruce OnlyEco se 70% podílem alkoholu
Alkohol narušuje stěny mikroorganismů (buněčné stěny a cytoplazmatické membrány bakterií a obaly virů), a tím je usmrtí. Nejefektivnější jsou přitom produkty s 60 – 80% koncentrací alkoholu, což potvrzuje i Světová zdravotnická organizace (WHO).[ref]https://apps.who.int/iris/bitstream/handle/10665/44102/9789241597906_eng.pdf;sequence=1[/ref] Virucidní účinek takových produktů je často deklarován i pro chirurgické použití, které má mnohem přísnější kritéria než použití pro „běžnou“ hygienu rukou.
Celých 70 % alkoholu obsahuje například tento gel na ruce od polské přírodní značky OnlyEco. Působí jako účinná dezinfekce s antibakteriálními, antivirovými i protiplísňovými schopnostmi. Vhodný je pro celou rodinu a z 98 % je složený z přírodních ingrediencí. Přídavek glycerinu a výtažku z aloe vera se navíc stará o hydrataci pokožky a i při častém používání ji nezanechá vysušenou.
Abychom si to hezky shrnuli. Víme už tedy, že název hygienického prostředku není směrodatný, záleží na jeho složení. Také antibakteriální gel tedy může zatočit s viry. Jasná je už také ideální koncentrace alkoholu v produktu, která činí 60 až 80 %. Taková koncentrace alkoholu přitom není samozřejmostí, spousta konvenčních výrobků na trhu obsahuje této aktivní látky méně, než by měla. Při výběru hygienického gelu proto čtěte složení a zabrejlete především na obsažené procento alkoholu. Antiseptické gely v naší nabídce jsme řádně proklepli za vás a toto důležité kritérium u všech viditelně uvádíme. Při používání dezinfekčních prostředků na ruce má na účinek ale velký vliv ještě jeden aspekt. Správný způsob aplikace.
Na co si při používání antibakteriálních gelů dát pozor?
Neaplikujte jej na příliš znečištěné ruce. Přípravek se totiž naváže na nečistoty a nemusí pak už “dosáhnout” na všechny patogeny, tedy viry a bakterie.
Nanášejte ho v dostatečném množství. Ruce by po aplikaci gelu měly být rovnoměrně vlhké, a to po celou dobu působení, tedy nejméně 15 vteřin.[ref]https://www.who.int/patientsafety/information_centre/Last_April_versionHH_Guidelines%5B3%5D.pdf[/ref]
Při výběru gelu hledejte vysoký obsah přírodních ingrediencí. Konvenční dezinfekční gely často obsahují dráždivé syntetické složky, vsázejte proto i v těchto náročných dnech raději na ověřené výrobce přírodních produktů. Ve složení hledejte také zvláčňující rostlinné výtažky nebo glycerin, které pomohou předejít vysušování kůže.
Pokožku rukou opečovávejte více než kdy jindy. Při pohledu dolu na své ruce možná víte, kam míříme. Časté používání dezinfekcí na bázi alkoholu může vysušovat pokožku. Jenže takový narušený kožní film není nic jiného, než otevřená cesta pro patogeny. Po návratu domů proto dodejte svým namáhaným dlaním a prstům hydrataci a výživu. Parádní výběr přírodních rozmazlovačů rukou najdete třeba tady.
Pamatujte, že dezinfekční prostředky jsou jen pomocným doplňkem. Antibakteriální gely aplikujte pouze lokálně, tedy na ruce. Kromě škodlivých bakterií a virů totiž likvidují i užitečné bakterie – přirozený mikrobiom pokožky. Ta se pak stává podrážděnou, a tedy méně odolnou vůči proniknutí patogenů. Antibakteriální přípravky používejte tedy pouze jako doplněk základních hygienických návyků a dalších doporučených opatření proti koronaviru (nošení roušek, vyhýbání se kontaktu s kontaminovanými předměty, apod.).
Teď už o dezinfekčních gelech víte vše potřebné. Doufáme, že jsme vás v této nelehké době alespoň o kousek přiblížili k bezpečnějšímu životu. V Econea.cz pevně věříme, že společnými silami tyto nevšední dny brzy překonáme. Pokud ve vaší zelené domácnosti něco chybí nebo hledáte způsoby, jak podpořit imunitu, přichystali jsme na našem e-shopu celý regál s nejžádanějšími přípravky aktuálních dní. Kromě roušek, doplňků stravy a přírodní kosmetiky i drogerie tam samozřejmě najdete také celou řádku antibakteriálních gelů.
Všimli jste si? Bez ohledu na roční období se to všude náramně zelená. Pulty a regály obchodů prorůstají čerstvé výhonky, drobné lístečky i květy všemožných druhů rostlin. Na lahvičkách a krabičkách kosmetických i drogistických produktů propukla zelená bio epidemie. Je to ale opravdu tak pozitivní trend, jak bychom si přáli?
Na trhu se totiž ze spousty produktů cosi olupuje. Nedokonalý zelený nátěr. Drobečky opadané eko omítky nás dovedly k vážnému globálnímu problému. Jmenuje se greenwashing. V tomto článku proto společně odhalíme nejčastější finty, kterými nás výrobci tahají za nos. Ukážeme si konkrétní příklady nekalých praktik z českých obchodů a především se dozvíte, jak při nákupu nenaletět. Pojďme se o tom všem otevřeně pobavit.
Vymývání mozků “na zeleno”
Poptávka po zdravých a udržitelných přípravcích rok od roku stoupá.[ref]https://globescan.com/greendex-2014-consumer-choice-and-the-environment-a-worldwide-tracking-survey-full-report/[/ref] Tlačí na nás vědci, Gréta, celebrity z oblíbených hollywoodských filmů i skutečnost, že reálné známky změny klimatu začínáme pociťovat na vlastní kůži. Už šest let existence našeho e-shopu sledujeme z první řady, jak se v lidech probouzí touha po návratu k přirozenosti a udržitelnému způsobu života. Zájem o zdraví a ochranu přírody sílí, dává smysl naší práci a naději v lepší budoucnost.
Jenže…
Pohybujeme se ve vodách byznysu, kde kromě zákonu poptávky a nabídky pro mnohé firmy jiná pravidla neplatí. Vedle oddaných, pro zdraví a ekologii opravdu zapálených značek se tak vyrojily i takové, které se snaží zákazníka pouze lapit na mušku se zelenými odlesky. Řeč je o greenwashingu. Nekalém fenoménu, který je dnes považován za globální jev.[ref]https://www.map-testing.com/assets/files/2009-04-xx-The_Seven_Sins_of_Greenwashing_low_res.pdf[/ref]
Pojem “greenwashing” není žádnou novinkou. Objevil se již v polovině 80. let minulého století a odkazuje k anglickému výrazu “brainwashing”, tedy vymývání mozků. Greenwashing si tak můžeme definovat jako takové vymývání mozků na zeleno. Jde o jednání, při kterém jsou spotřebitelé uváděni v omyl ohledně environmentálních postupů firmy nebo ekologických přínosů určitého výrobku či služby.
Eko nátěr schová všechny nepěknosti
Podle některých průzkumů se podíl zelené reklamy mezi lety 1990 a 2010 zdesetinásobil a mezi lety 2006 a 2010 ztrojnásobil.[ref]https://www.odpady-online.cz/greenwashing-a-jeho-sedm-hrichu/[/ref] A co teprve poslední roky, kdy se falešně zelené lahvičky množí enormním tempem. Z ekologie se přitom pro mnohé stává šikovný marketingový nástroj. Zelenou si totiž často firmy nepouštějí do svého DNA, pro efekt si ji patlají jen po povrchu. Jako když si žena ráno po flámu ukrývá kruhy pod očima a nezdravou pleť pod hutný nános make-upu. Paradoxní je, že takové firmy často utratí víc peněz za zelené kampaně než za opatření, která by jejich negativní dopady na zdraví člověka a životní prostředí reálně snížila.
A jaký je výsledek?
Na každém kroku jsme pod palbou zelených reklam a sloganů opředených esencí přírody. Kdo nemá v názvu “bio” nebo alespoň “přírodní”, jako by nebyl. Lidé tak často za přírodní a ekologické značky považují takové, kterým ve skutečnosti o zdraví člověka ani planety vůbec nejde. Není divu. V každodenním shonu je těžké oddělit zrno od plev. Vrstva zeleného nátěru u některých firem totiž dokonale cloní transparentnosti a zákazník bez řádného prozkoumání produktu neodhalí, co se skrývá pod povrchem.
Jak je možné, že nás mohou výrobci takto klamat?
Marketingovým strategiím eko reklamy se zdárně daří unikat legislativní kontrole. Firmy jsou navíc v boji o zákazníka velice vynalézavé a nachází všemožné skulinky a triky. S nastraženými radary jsme se vydali mezi regály konvenčního obchodu a tohle jsou formy greenwashingu, které na nás vytasily drápky.
Nejčastější fígle a polopravdy nepoctivých firem
Obětní beránek.
Taková situace nastane, když se jedna ingredience dostane pod mediální lynčování. Schytá veškerou pozornost a lidé si zapamatují, že se jí mají vyhýbat. Firmy se chytí příležitosti a na obaly svých produktů přidají výrazné grafiky s informací typu: „bez obsahu xy“. Někdy značky zdůrazňují dokonce i nepřítomnost látky, která je zákonem již zakázaná. Zákazník spokojeně sáhne po produktu s důvěrou, že tak pečlivý výrobce dává na škodlivé složky pozor. Domů odchází spokojený. S přípravkem „bez xy“, zato ale často s celou abecedou jiných potenciálně škodlivých látek, které bohužel unikly jeho pozornosti.
Trojský kůň. Změna receptury ze syntetických složek na čistě přírodní může být velice nákladným počinem. Trendy zelená vlna je ale v plné síle a firmy si ji nechtějí nechat ujet. Jak na ni jen naskočit, aby to nestálo tolik úsilí a peněz? Vsadí na změnu obalových materiálů. Použijí šetrnější variantu, nebo začnou udržitelně získávat jednu z mnoha ingrediencí. Tento zelený krůček pak zákazníkovi náležitě “prodají” viditelnými slogany na přípravku.
Člověk informace na obalu letmo přeskenuje pohledem, uvěří v šetrnost produktu ke zdraví i planetě a odchází z obchodu s lahvičkou s nevábným obsahem, zato ve slušivém zeleném kabátku. Nazelenalý přípravek se tak vloudí do domácností a životů lidí podobnou lstí jakou použili Řekové v trojské válce. Výrobce tu sice vykročil k šetrnosti, ale jen velice opatrně a pouze kvůli prodeji. Kvalita jeho produktu zůstává stejně pochybná jako předtím, jen to nyní zákazník obtížněji odhalí.
Hrdina bez zásluh. Velice častým jevem je heroizování přírodních ingrediencí, které se sice v produktu nacházejí, ale většinou v nicotném množství. To prozradí až pohled na kompletní složení. Obal však jejich přítomnost v produktu na zákazníka přímo pokřikuje. Ten uvěří, že kupuje přírodní výrobek. Bohužel si s pár kapkami rostlinné složky odnáší domů také velkou porci pochybných umělých látek.
Schovávaná za procenta. Přesná čísla a procenta. Na to lidé slyší. Každá druhá kosmetická lahvička je tak dnes ozdobená lomítkem se dvěma kroužky. Často se jedná o procentuální podíl přírodních složek a často je i dost vysoký. Zákazník proto důvěřuje, přesné složení si neověří a spokojeně používá produkt s 91 % přírody a 9 % mnohdy velice dráždivých syntetických látek.
Využitá nepozornost. Přiznejme si to. Často nečteme pozorně. Většina zákazníků registruje jen to, co je nejvíce vidět a výrobci toho moc rádi využívají. I tady jim v tom pomáhají mocná procenta. Tentokrát je výrobce okatě prezentuje na obalu v souvislosti s konkrétní ingrediencí.
Vezměme si takový šampon s “97% koncentrací extraktu aloe vera”. Zákazníka ohromí nekompromisní výše procent, zbytek přehlíží a kupuje si produkt v domnění, že je z 97 % přírodní. Leč i v případě, že zákazník přečte celé sdělení a procenta si spojí s konkrétní ingrediencí, je vlastně klamán. Kdyby pohlédl na přesné složení, pochopil by, že míra zastoupení extraktu z aloe v produktu je k pláči. Často jde o pár kapek utopených v záplavě dráždivých tenzidů, PEGů a syntetických parfémů.
Prodejní strategie některých firem a značek je tak někdy opravdu plíživá, jindy jednoduše využívá nepozornost zákazníka. Podle průzkumu z roku 2009 se až 98 % veškeré zelené reklamy v Kanadě a Spojených státech dopouštělo některého z prohřešků greenwashingu a neříkalo o svých produktech kompletní pravdu.[ref]https://www.marketingcharts.com/television-9344[/ref] Nejde přitom už jen o porušování etiky a obchodní fair play. Ukazuje se, že zelené finty prodejců mohou mít i dalekosáhlé následky. Na naše zdraví a paradoxně i na blaho planety.[ref]https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2898878/[/ref]
Jaká jsou rizika greenwashingu?
Ohrožuje zdraví
To se týká zejména kosmetických produktů, které si mažeme přímo na pokožku. Když si člověk pořídí krém “přelakovaný na zeleno”, může se stát, že ho bude pro domnělé blahodárné účinky přírody používat častěji. Každý den tak může nevědomky zasazovat svému zdraví ránu nánosem dráždivých ropných složek.
Podkopává důvěru
Odbočit z pohodlné konvenční cesty a vydat se udržitelnější a šetrnější pěšinou ekologických produktů vyžaduje odhodlání. Změna pro někoho nemusí být snadná. Když se pak takový člověk spálí nákupem přípravků, které jsou zelené jen na oko, motivace se lehce mění v cynismus a rezignovanost. Snaží se, ale stejně to nemá cenu. Neví, komu může věřit.
Maří „zelené“ volby
Nákup takového produktu tedy nemá žádnou nebo minimální hodnotu pro ochranu zdraví člověka i planety. Zelená volba spotřebitele, kterou dnes svět potřebuje jako sůl, je tak zmařena.
Ubližuje skutečně kvalitním značkám
Kvalitní ekologické produkty se v tak silném konkurenčním tlaku prosazují jen stěží. Pokud navíc kvůli nekalým praktikám jiných firem ztratí spotřebitel důvěru, zasadí to ránu právě i poctivým výrobcům.
Zdánlivě neškodné čančání produktů do eko oblečků může tedy ubližovat hned na několika frontách. Výrobci s tím ale ze dne na den nepřestanou. Co nám tedy zbývá? Musíme se na ně vyzbrojit tou nejsilnější zbraní: vědomostí.
Důležitou součástí takového know-how každodenního hrdiny je přitom právě znalost triků zeleného marketingu. Pokud se ale stále necítíte jistí v kramflecích, zůstaňte nám ještě chvíli v patách. Vydali jsme se totiž do terénu a v uličkách českých obchodů jsme vyslídili hned několik ukázkových příkladů greenwashingu v praxi. Pojďme je společně okouknout.
Nazelenalé úlovky z českých obchodů
1. Signal pasta Nature Elements – 92 % přírodních ingrediencí
Tady vidíme snahu využít zákazníkovy nepozornosti a nalákat ho na za studena lisovaný olej. Informace o jeho obsahu je sice pravdivá, na složení výrobku je ale potřeba nahlížet komplexně. Pokud tak učiníme, můžeme odhalit dokonce dráždivý tenzid podezřelý kontaminací karcinogenními látkami, s největší pravděpodobností syntetické parfémy a zločinný gang PEGů.[ref]http://www.cosmeticanalysis.com/cosmetic-ingredients/sodium-laureth-sulfat.html[/ref]
3. Surf inspired by Nature Prací gel Coconut Splash – s esenciálními oleji pro exotickou kokosovou vůni
Tablety do myčky výrobce vyšňořil zeleným přebalem a z dálky na nás důležitě pokukovalo hned několik procentuálních sdělení. Když jsme se chtěli podívat na složení výrobku, zjistili jsme ale nemilou věc. U žádného českého prodejce se nám nepodařilo najít kompletní seznam obsažených látek. Dohledali jsme ho až na zahraničním webu. Tvrzení 0 % nechtěných látek je podle nás velice zavádějící. Například my si své talíře polykarboxyláty a fosfonáty umývat netoužíme. Fosfonáty jsou estery kyseliny fosfonové, které do určité míry obsahují fosfor. Mohou tak ztěžovat procesy v čistírnách odpadních vod a škodit chemické orientaci vodních živočichů.
O tom, jakým tenzidům se raději vyhýbat a které si k tělu pouštět můžeme, píšeme tady.
Ze složení přípravku navíc není jasné, jaké konkrétní tenzidy a fosfonáty přípravek ukrývá, což brání zodpovědnému rozhodnutí k nákupu.
Tito čtyři hříšníci jsou jen kapkou v moři. Skvěle nám ale ukazují, jakých forem může zelené šálení nabývat. Aby vás při nákupu na vařené nudli už nikdo neutáhnul, postupujte podle těchto tří jednoduchých kroků.
Jak nenaletět? 3 snadné krůčky
Čtěte složení. Před obřími “zelenými” slogany na obalu výrobku si zakryjte oči. Nic vám neřeknou. Vždy stočte pohled na přesné složení, jen tak se můžete o nákupu zodpovědně rozhodnout.
Opřete se o důvěryhodné certifikace. Nejčastěji se na produktech objevují ty od EcoCertu (ale také CPK, CPK bio, BDIH či Cosmebio). U kosmetiky je to logo Cosmos Natural, které ručí za nepřítomnost GMO, hlídá množství obsažených konzervantů a rozložitelnost v přírodě. Časté je i logo Cosmos Organic, které si vyslouží pouze přípravky s minimálně 95 % BIO složek, vyrobené s ohledem na životní prostředí. Další zárukou kvality je například certifikace NaTrue. Garantuje mimo jiné nepřítomnost syntetických látek a udržitelnou politiku značky.
U certifikací, které vám nic neříkají, si nejdříve zagooglete a zjistěte, co jsou zač. Některé velké značky si v posledních letech totiž začaly vydávat vlastní osvědčení, která ale mohou ve skutečnosti mít jen zanedbatelnou ekologickou hodnotu. A naopak, pro některé malé poctivé výrobce je pořízení důvěryhodného certifikátu finančně nedosažitelné. V takových případech se na složení, původ ingrediencí a celkový přístup značky zeptejte přímo výrobce nebo odebírejte produkty od distributorů, kteří vše řádně prověřují za vás.
Nakupujte tam, kde sdílejí vaše hodnoty. Nemusíte pak každou věc otáčet desetkrát v ruce a můžete se soustředit na to, co je při nákupu opravdu důležité. “Líbí se mi to?” “Sedne to mému typu pokožky?” Budete se cítit v pohodě a stanete se opět zákazníkem v pravém slova smyslu. I to je poslání Econea.cz. Produkty a značky prověřujeme za vás a naším hustým sítem projdou jen výrobky, které to s vaším zdravím a budoucností matičky Země myslí vážně.
Abychom jen nehanili. Na trhu dnes najdete také opravdu čisté a šetrně vyprodukované řady výrobků od velkých konvenčních značek. Na jednu stranu jsme za to moc rádi. Díky takovým počinům komerčních gigantů se udržitelnost stává dostupnější a prosakuje i do života spotřebitelů, ke kterým bychom se my nebo malé poctivé značky tak jednoduše nedostali.
Přesto ale stále fandíme primárně takovým výrobcům, kteří za zdraví a planetu dýchají každičkým svým produktem, nikoli jen jednou řadou. Takoví hrdinové řeší do posledního detailu šetrnost výroby, materiálů, pracovní podmínky zaměstnanců i dopad obalových materiálů na životní prostředí. Věříme, že právě lidé s tak pevným přesvědčením a odhodláním měnit svět potřebují podporu zákazníků.
Naše peníze totiž představují jakýsi volební lístek. Svým nákupem dáváme hlas značce a lidem, kteří za ní stojí. Je tedy třeba zvážit, zda chceme podpořit firmu jen na základě jednoho vydařeného produktu nebo pro její celkovou filozofii a nekompromisní sortiment. Právě proto se snažíme šířit výsledky tvrdé práce skutečně poctivých značek. A právě proto se můžete spolehnout, že v našem sortimentu nenajdete žádné falešné eko-nátěry, ale pravé zelenáče od kosti.
Seznam vyděděnců aneb látky, které v našich produktech zaručeně nenajdete
V Econea.cz usilovně pracujeme na tom, abychom vám zdravé a ekologické nákupy co nejvíce zjednodušili. Do našeho sortimentu se přes husté výběrové síto dostanou jen skutečně kvalitní a čisté produkty. Pro lepší představu jsme pro vás dali dohromady seznam hříšných ingrediencí, které za práh našeho e-shopu rezolutně nepouštíme. Tvořil se postupně a paralelně s tím, jak se zvyšovala míra našeho poznání. Některé z vyděděných látek jsme odmítali odjakživa, některým jsme naopak definitivně zavřeli dveře teprve nedávno. Tady je všechny můžete omrknout:
Prosíme, sdílejte článek se svým okolím. Třeba pomůže vyzrát nad greenwashingem i dalším hrdinům:
Běžíte po rozkvetlé louce. Skoro jako by vás nohy nadnášely. Hřejivé sluneční paprsky dopadají na vaše víčka a vy je slastně mhouříte. Crrrrrr. Ve vteřině si uvědomujete, že nejde o roztomilé volání cvrčků, ale váš budík. Jeho křik přehluší příjemný sen. Louka mizí. Je ráno. Se zalepenýma očima klopýtáte do koupelny. Nahmatáte kohoutek a studenou vodou se probíráte do reality náročného dne. Nedaří se to. Chcete se vrátit do snu! Běžet po louce a cítit svěží vůni… A co když vám řekneme, že se jí po probuzení nemusíte vzdávat? Co když ji můžete mít každé ráno, ba i kdykoli během dne, po ruce?
V Econea.cz víme, jak na to. Ne, neslibujeme zázraky a nemáme recept na věčný optimismus. Známe ale skvělý fígl, jak povzbudit smysly, vzkřísit unavenou pokožku a prožít o špetku příjemnější vstávání. Naším “veřejným tajemstvím” jsou květinové vody. Dnes vám povíme, co jsou zač a jak se liší od esenciálních olejů. Při jejich výrobě nakoukneme pod ruce šikovným lidem z české firmy Purity Vision a na závěr dostanete tipy na deset situací, ve kterých je dobré mít květinovou vodu na dosah. Zbystřete tedy smysly a nasajte s námi blahodárné účinky hydrolátů.
Když se bioaktivní látky rostliny sejdou v jedné lahvičce…
Nejedná se o zázrak, ale o výsledek procesu extrakce, lisování nebo destilace vodní parou. My se dnes spolu zastavíme u posledního zmíněného postupu. Horká voda při něm vytváří páru. Ta prostupuje rostlinami (jejími plody, listy, kořeny, oddenky či květy) a zachycuje v sobě molekuly aktivních látek a silici z rostlin. Pára pokračuje do takzvaného kondenzátoru, kde se ochladí. V ten moment se od sebe oddělí látky rozpustné v tucích a látky rozpustné ve vodě. Vzniká tak květinová voda, neboli hydrolát, a na ní se usazuje olejovitá vrstva – esenciální olej.[ref]https://korneliaadasek.cz/zakladni-slozky-vuni-vonne-latky-1-cast/[/ref] [ref]https://cs.wikipedia.org/wiki/Vonn%C3%A9_l%C3%A1tky_v_kosmetice[/ref]
V čem se tito dva sourozenci liší?
Květinová voda rozhodně není žádný chudý příbuzný esenciálního oleje. Oba produkty jsou bohaté na bioaktivní látky dané rostliny. Liší se od sebe právě jejich poměrem a svým složením. Každý z nich má přitom něco do sebe.
A stejně jako existují dva tábory milovníků vína a vinného střiku, po světě kráčí spousta zapřísáhlých esenciálních “olejářů” i lidí, kteří si neumí svůj den představit bez krůpějí květové vody. Abychom v tom ale měli jasno, pojďme se mrknout na pět nejvýznamnějších odlišností hydrolátů a esenciálních olejů:
Koncentrace. Květinové vody jsou méně koncentrované než esenciální oleje. Ve vodě se zkrátka rozpustí látky v nižší koncentraci a v malinko jiném složení, než v tucích.
Bezpečnost. Hydroláty tedy obsahují prospěšné látky z esenciálních olejů ve slabší a v mnoha ohledech bezpečnější koncentraci. Budou tak vyhovovat citlivým tvorům, starším osobám, těhotným či kojícím maminkám nebo malým dětem, kterým se používání esenciálních olejů, obzvlášť konkrétních druhů, nedoporučuje.[ref]https://issuu.com/achs/docs/80217934[/ref] Do detailu se o tom rozepisujeme v tomto blogovém článku.
Použití. Hydroláty jsou mnohem jemnější než EO, můžete je proto používat neředěné přímo na pokožku. Najdete je v mnoha kosmetických produktech jako jsou pleťová tonika a přimíchávají se do krémů i mýdel. Jejich forma je tak čistá, že se dají i zbaštit. Našly si tak cestičku dokonce i do lidských pokrmů, nejčastěji dezertů nebo různých limonád.
Vůně. Sice vám to skrze monitory počítačů a telefonů nemůžeme zprostředkovat, ale hydroláty nádherně voní. Někdy se vůně květinové vody a esenciálního oleje z totožné rostliny může lišit. Dost běžné je to například u levandule. Čím to? Mohou za to rozdíly v rozpustnosti vonných látek. Některé jsou rozpustné v tucích, jiné ve vodě, a právě proto může být výsledná vůně květinové vody a esenciálního oleje rozdílná. Stejně tak se mohou vůní o něco lišit i dvě stejné květinové vody. Rozpustné látky v konkrétních květech levandule nebo růže mohou totiž také kolísat.
Trvanlivost. Květinové vody se chovají jako jakýkoliv čerstvý produkt. Jejich trvanlivost je tak kratší než trvanlivost stabilnějších esenciálních olejů. Mělo by se s nimi proto náležitě zacházet. Nenechávat je na topení nebo na přímém slunci a zabránit jejich kontaminaci.[ref]http://www.essencejournal.com/pdf/2014/vol2issue1/PartA/6-563.pdf[/ref] My, hydroláto-milové v Econea.cz, je v teplejších měsících po otevření rádi skladujeme v ledničce, kde je temno a konstantní chlad.
I tady pozor na “fejky”
Pravé květinové vody jsou 100% čistými produkty přírody. Neobsahují konzervační látky ani alkohol a na jejich lahvičce by ve složení mělo být uvedené pouze jméno a část rostliny, ze které pochází. Vezměme si třeba Růžovou květinovou vodu. Pokud je produkt veden jako potravina, na obalu uvidíte: 100% čistá Růžová voda z růže damašské. Pokud je výrobek veden jako kosmetika, ve složení najdete INCI název Rosa Damascena Flower Extract.
Takto kvalitní květinové vody, bez syntetických příměsí, vám mohou nabídnout ozdravné účinky bioaktivních látek z rostliny. O některých z nich si povíme za chviličku. Pokud se ale toužíte do hlubin léčivých účinků přírodních vůní a aromaterapie opravdu zanořit, prolistujte tímto článkem na našem blogu.
No jo, jenže za čisté květinové vody se běžně vydávají také produkty “přikořeněné” dalšími složkami. Nenechte se mýlit, i ty mohou krásně vonět. Přidané složky jsou však často syntetického původu a mohou způsobovat podráždění nebo alergické reakce. Výrobci jimi často kompenzují nekvalitní výrobu nebo zdrojovou surovinu. Raději tedy před nákupem pořádně zabrejlete na složení na lahvičce nebo si své hydroláty pořizujte od prověřených značek či prodejců.
Na co konkrétně nastražit radary?
Na pultech obchodů se mohou objevit destilované vody smíchané s esenciálními oleji, s přídavkem:
Konzervačních látek. Ve složení se tak může objevit například: Benzyl Alcohol, Sodium Benzoate, Potassium Sorbate či Citric Acid. Ačkoli může jít o konzervační látky povolené v přírodní kosmetice, v pravé květinové vodě nemají co dělat.
Syntetických vonných látek. Světe div se. Někteří výrobci “obohacují” (kazí) květinové vody umělými aromaty a ve složení je často skrývají pod slůvko “perfume”. Mohou přitom způsobovat alergie a podráždění. O rozdílech mezi umělými a přírodními vůněmi jsme sepsali zajímavý článek, můžete ho prolistovat tu.
Varování: Kdo se jednou v květinové vodě smočí, často se v ní louhuje na doživotí
Pokud s květinovými vodami ještě nemáte zkušenost, pak věřte, že jsou návykové. Jsou to totiž univerzální blaho-rozdávající výtvory. Až poprvé pokryjete svou tvář, tělo i vlasy mlhovinou jemňoučkých krůpějí nabitých rostlinnými výtažky, porozumíte.
A není to jen o dobrém nebo osvěžujícím pocitu. Zprávy o blahodárných účincích hydrolátů na člověka prosakují i z vědeckých kruhů. Při aplikaci na pokožku umí květinové vody chránit buňky tkáně a fungují jako účinné antioxidanty.[ref]https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3214789/[/ref] Hydroláty mají především vysoký obsah polyfenolů. Ty fungují jako takoví přirození bodyguardi rostlin. A nabité jsou také dalšími, pro tělo užitečnými, prvky. Například růžová květinová voda obsahuje vysoký podíl vápníku, selenu a zinku.[ref]https://en.wikipedia.org/wiki/Herbal_distillate#cite_note-:1-4[/ref]
Trocha moudra o polyfenolech a jiných antioxidantech
V rostlinné říši vědci zatím identifikovali přes 8 tisíc různých druhů polyfenolů. Svými antioxidačními vlastnostmi chrání rostliny před ultrafialovým zářením a patogeny, před vnějšími vlivy i oxidačním stresem. Jako stateční Kevinové Costnerové – osobní strážci – působí i na nás, lidi. Denně je přijímáme v potravě, velkou dávku jich obsahuje ovoce, zelenina, panenský olivový olej, ale i další spousta rostlinných potravin.[ref]https://www.mdpi.com/1422-0067/8/9/950[/ref]
Antioxidanty všeobecně pomáhají chránit buňky v našem těle před poškozením volnými radikály, a tím zbržďují rychlost jejich (a tedy našeho) stárnutí. Pokud tělu nedopřáváme dostatečnou ochranu, buňky pod útokem volných radikálů slábnou a nefungují tak, jak mají. To může vést k poškození zdraví pokožky, k zánětlivým onemocněním a zvyšuje se i riziko onemocnění srdce, Alzheimerovy choroby nebo rakoviny.[ref]https://articles.mercola.com/sites/articles/archive/2015/12/14/polyphenols-benefits.aspx[/ref]
Co od nás volné radikály chtějí?
Volné radikály vznikají v našem těle jednak přirozenou cestou, ale také v důsledku onemocnění nebo při velkém fyzickém vypětí. V čím dál větším množství na nás útočí také z vnějšího okolí, působením škodlivých chemikálií z ovzduší, skze herbicidy a pesticidy z naší stravy nebo třeba ze slunečního záření. A co že to ten volný radikál je a co od nás chce? Volný radikál je molekula s nadbytečným nespárovaným elektronem. Ten se snaží ve svém okolí co nejrychleji udat nebo spojit, je proto často velice nestabilní a reaktivní. Taková reakce se nazývá “oxidativní”. No a právě látkám, které s takovými molekulami nejsnáze reagují a ruší jejich destruktivní aktivitu, se proto říká antioxidanty.[ref]https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3249911/[/ref]
Největší sílu mají z květů sbíraných za rozbřesku
Jak jsme si už řekli pár odstavců výše, vlastnosti květinové vody může ovlivnit její “čistota”, respektive nežádané příměsi, jako jsou konzervanty nebo rozpouštědla. Kromě toho má na výslednou kvalitu hydrolátu vliv také způsob pěstování a stádium růstu rostliny. Třeba takový rozmarýn by se měl k destilaci sbírat na samém vrcholu léta, těsně před rozkvětem.[ref]https://issuu.com/achs/docs/80217934[/ref]
Správný výrobce květinových vod tedy sleduje také fázi růstu květiny a důležité je i načasování sběru během dne. S takovou pečlivostí vznikají i květinové vody naší oblíbené české značky Purity Vision. V panensky čisté přírodě bulharských hor sbírají místní ženy šetrně pěstované květy od časného rána. Právě po chladné noci totiž obsahují nejvíce esenciálních olejů, které chrání křehké byliny před zmrznutím. Aby dosáhli té nejvyšší kvality, okvětní plátky jdou ke zpracování moderní destilační technologií již během několika hodin po utrhnutí.
1 litr růžové vody vyrábí v Purity Vision z 1 kilogramu čerstvých růžových kvítků.
V Purity Vision navíc jako jedni z mála na českém trhu vyrábí květinové vody cíleně jako hlavní produkt, tedy nikoliv jako vedlejší výrobek při produkci esenciálních olejů. K destilaci navíc používají větší množství květů než je standardně běžné. Dělají to proto, aby květinová voda obsahovala potřebné množství esencí a nemuseli do ní přidávat konzervanty, alkohol ani žádné jiné složky.
Původ surovin a BIO kvalitu hlídají certifikáty
Ze stejných důvodů jako u potravin, BIO kvalitu bychom měli vyhledávat i u květinových vod (a celkově u kosmetiky). Šplícháme si je přece na pokožku pro jejich blahodárné účinky, proč s nimi tedy do svého těla zvát i škodlivé pesticidy a herbicidy? Pokud výrobce moc dobře neznáte nebo nemáte možnost si jeho výrobní postupy sami ověřit, zabrejlete na certifikáty BIO kvality. Květinové vody od Purity Vision na sobě nesou certifikaci CPK BIO. Ta zaručuje, že produkt neobsahuje syntetické sloučeniny a látky škodlivé organismu a minimálně 20% podíl surovin z ekologického zemědělství. Všechny květinové vody Purity Vision přitom obsahují 100 % BIO ingrediencí.
10 situací, ve kterých se vám květinová voda neztratí
Od teorie teď pojďme proskočit do našeho běžného života. Ten, řekněme si to na rovinu, není vždy jen růžový (ani s růžovou vodou :-)). I když květinové vody za vás životní problémy a kotrmelce nevyřeší, možná v nich najdete šplíchanec podpory, síly a energie do každodenních starostí i radostí. S čím vším pomohou?
Pocuchané nervy. Důležitá prezentace v práci? Zdrclá bábovka? Čerstvě vymalovaná stěna počmáraná od dětí?
Ať už vám tik v oku způsobilo cokoli, mysl zklidní levandulová voda. Pokud s ní před spaním jemně pokropíte ložní prádlo, pomůže také k bezstarostnému spánku.
Jestli vám hlavou lomcuje bolest hlavy, kromě levandulové pomáhá také voda heřmánková. Můžete ji přidat i do zklidňující koupele. Nalijte si do vany 2 – 4 polévkové lžíce květinové vody a rozpusťte v ní své starosti.
Bolest zubů. Ta umí pořádně potrápit a nepřejeme ji ani těm největším znečišťovatelům planety. 🙂
Než přijdete na řadu u svého zubaře, pomůže vám heřmánková voda. Při podrážděných dásních, odhalených krčcích a bolesti zubů ji aplikujte přímo na dásně nebo ji kloktejte.
Ranní rutina. Pro rána, kdy jste vstali levou nohou… Po noci probdělé vedle milované, ale hlasitě chrápající osoby… Pro všechny podobně nevrlé okamžiky mějte na blízku růžovou vodu.
Po náročné noci ji nastříkejte na tvář. Vyčistí pleť a unavené pokožce dodá nový elán. Skvěle se nám osvědčilo ji kombinovat s arganovým olejem.
Případně se s ní osvěžte až mezi dveřmi. Kromě neodolatelné vůně vám pomůže zafixovat make-up a vy tak vykročíte do nového dne sebejistě.
Čerstvé oholení. Po každém shazování porostu, ať už jde o dámské nožky či mužskou tvář, si pokožka zaslouží jemné pohlazení.
Unavené oči. A my se jim nedivíme! Nutíme je dennodenně čučet do zářivých monitorů a louskat droboučká písmenka z mobilních displejů. Co jim za to poděkovat obkladem?
Na vyčerpaná kukadla přiložte obklad z levandulové vody. Pocit blaha přitom znásobíte vychlazením vody v ledničce.
Mimochodem, stejný obklad můžete použít i při horečce.
Problémy s pletí. Trápí vás otravné pupínky na obličeji častěji, než je zdrávo? Správné čištění pleti je gró péče o problematickou pokožku. I tady si květinové vody poradí.
Levandulová voda zbaví pleť patogenní mikroflóry, zbytků kosmetiky i nečistot a neohrozí přitom její přirozené pH. Aknózní i ekzematickou pokožku pak krásně zklidní také heřmánková voda.
Smícháním marockého jílu s troškou teplé vody a několika kapkami levandulové vody stvoříte originální čisticí pleťovou masku. Nechte ji působit 5 minut a smyjte. Nezní to náhodou jako váš nový týdenní či měsíční rituál?
Opruzený zadeček. Na mysli teď máme zadečky těch nejmenších každodenních hrdinů. Po náročném plenkovém dni plném batolení, plazení i pádů si jejich pokožka zaslouží tu nejlepší péči.
Při přebalování svého (nebo půjčeného) miminka nastříkejte heřmánkovou vodu nebo Květinovou vodu pro miminka na umytý zadeček a následně aplikujte dětské máslo. Skvělá kombinace vyživí pokožku a ochrání ji před podrážděním.
Stejnou směs si pokožka miminka náramně užije i rozpuštěnou ve večerní koupeli.
Podrážděné intimní partie. Nepříjemné svědění nebo podráždění mohou způsobit horké dny i příliš upnuté džíny.
Výborně se hodí také pro sedací koupele pro intimní hygienu.
Zacuchané a lámavé vlasy. Žijí si vaše vlasy svým vlastním bohémským životem? Pokud se příliš často probouzíte s nechtěnými dredy a brabčími hnízdy na hlavě, sáhněte po květinové vodě.
Nastříkejte si trochu levandulové do vlasů a rozčesávání půjde mnohem lépe.
Kromě toho regeneruje i vlasovou pokožku a podporuje růst vlasů. A tomu se říká dvojitá výhra.
Speciální kulinářská příležitost. Chcete se blýsknout před důležitou
návštěvou? Nebo byste rádi oživili svůj oblíbený recept? Ano, ani tady květinové vody nezklamou.
A zkusit je můžete i jako luxusní přísady do raw i pečených dezertů. Krásně je ovoní a dodají jim své blahodárné účinky.
Provoní vám také prádlo při žehlení, zpříjemní vzduch v domě a přinesou krůpěj životní síly kdykoli cítíte, že vám utíká mezi prsty. Květinové vody zkrátka patří do základní výbavy nejednoho z nás v Econea.cz a věříme, že mohou zpříjemnit dny i vám. Chcete-li si k nim také přičichnout, jděte tady tudy, za nosem.
Bublají a pění, rozpouštějí, rozptylují a především – čistí! To vše mají ve svém repertoáru tenzidy neboli surfaktanty, bez nichž by váš prací prostředek nepral, čistič nepucoval a sprcháč nemyl. Jejich název pochází z anglické zkratky slov: SURFace, ACTive, AgeNT. Jedná se totiž o povrchově aktivní činitele a ačkoli nás zbavují nečistot, jejich pověst úplně bez poskvrny není.
Umí být překvapivě kruté k naší pokožce a možná trápí i tu vaši, právě teď, aniž byste o tom věděli. Nakoukli jsme proto mezi vědecké studie a vyšťourali o nich vše, co se dalo. Zajímá vás, co jsou tenzidy zač? Na které druhy si dát pozor a jak vybrat přípravek, který z pokožky nevytvoří vysušené svědící trápení? Pak čtěte až do konce.
Zbavují nás špíny a skvrn
S velkou spoustou nečistot a skvrn pouhá voda nehne. Však to určitě znáte sami. Flek od zmrzliny na tričku. Připálený pekáč. Pokožka po celodenním trmácení městem. Opláchnutí vodou pomůže, ale tričko, pekáč ani pleť nevyčistí tak, jak bychom si přáli. Tuky obsažené v nečistotě se z fyzikálních důvodů s kapalinou zkrátka neumí smísit. Právě tady přichází na scénu tenzidy, které dokáží odstranit i nečistoty rozpustné v tucích. Najdete je tak ve všem, co má za úkol čistit – ve složení prostředků k domácímu pulírování, praní, ale i ve sprchových gelech či mýdlech.
Čisticí a mycí lahvičky pod vaším umyvadlem i na něm jsou tak zpravidla směsi tenzidů a dalších látek, které mají schopnost převádět nečistoty z pevného do kapalného prostředí, a odstraňovat je tak z povrchu. Účinnost tenzidů výrobci rádi zvyšují různými aktivačními přísadami, které upraví pH, sníží tvrdost vody nebo negativní vliv některých tenzidů na pokožku.[ref]https://web.archive.org/web/20130215211301/http://www.epa.gov/dfe/pubs/laundry/techfact/keychar.htm[/ref] Často však do výrobků přidávají také složky, kterým v Econea.cz rozhodně nefandíme. Příkladem jsou bělicí a zjasňující látky, některé antimikrobiální složky a staré známé syntetické parfémy, zahušťovadla či plnidla.
Vyrábí se z rostlinných olejů, ale i z ropy
Všechny tenzidy se dají vyrobit synteticky, tedy chemickou syntézou. A to jak z přírodních olejů a tuků, tak z ropných surovin. Obecně tedy platí, že syntetické tenzidy lze získat i z přírodních surovin, promítne se to ale na výrobní ceně, která se pak šplhá nahoru. Tenzidů je jako much.
Nejčastěji se dělí podle toho, jak se umí ve vodním prostředí rozkládat na ionty.[ref]http://www.w.chemicke-listy.cz/docs/full/1999_07_421-427.pdf[/ref] Vznikly tak čtyři hlavní třídy, které se pak drolí na další podkategorie. Ale nebojte, žádnými krkolomnými názvy vás tu trápit nebudeme. Místo toho si ukážeme, jak se které tenzidy chovají k nám a našemu zdraví. To nám o nich pro naše účely ostatně prozradí mnohem více.
Trápí vás suchá a podrážděná pokožka? Možná za ni mohou tenzidy
Vnější vrstva naší kůže se skládá z odumřelých a na protein bohatých buněk. Ty jsou plné látek, které na sebe vážou vodu, a přirozeně tak pokožku udržují hydratovanou.[ref]https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/20211113[/ref] Odumřelé buňky obklopují lipidy (tuky), a udržují tak pokožku pružnou. Můžete si to představit jako zeď s cihlami z kožních buněk, spojených lipidovou maltou. Zeď zabraňuje vypařování vody a zároveň chrání kůži před napadením zvnějšku.
Když se však tato bariéra naruší, kůže vysychá, svědí, loupe se a je podrážděná. Naštěstí ji jen tak něco nerozhodí a většinou se ubrání. Jejím velkým nepřítelem jsou ale právě tenzidy. Jak už jsme si řekli, tenzidy jsou přeborníci v odstraňování nečistot. Nemají ale šanci rozpoznat, které látky kůži tvoří a které na ni nepatří. Nezřídka se tak stane, že z kůže odstraní i důležité složky, jako jsou například tuky. To rozhodí strukturu vnější vrstvy pokožky a její schopnost zadržovat vlhkost se oslabí. Stejně tak tenzidy s oblibou zbavují kůži i bílkovin a narušují její přirozenou mikroflóru. Výsledkem je vysušená a dehydrovaná pleť.
Zbytky mohou zůstat v pokožce, dráždit ji a narušovat
Říkáte si, že po sprše nebo při domácím úklidu se většina tenzidů z pokožky opláchne vodou, a vy jste proto v bezpečí? Ne tak docela. Některé se zuby nehty na pokožce udrží a začnou nahlodávat stabilitu ochranné vrstvy kůže. Způsobují také bobtnání přítomných bílkovin. Čím víc nabobtnají, tím větší je přitom podráždění pokožky. Pokud vás po mytí pravidelně trápí nepříjemný pocit napnuté kůže, dost možná za to mohou právě tenzidy.
A problém se prohlubuje. Tenzidy se totiž často používají také jako emulgátory v neoplachových výrobcích. Najdete je tedy i v lahvičkách s různými tělovými mléky a krémy. Při dlouhodobém kontaktu přitom mohou způsobit daleko větší potíže a demolovat živé buňky pokožky. Pocítit to můžeme i akutním svěděním a pálením. Negativní účinek na pokožce přetrvává, dokud dráždivý tenzid nesmyjeme. To ale zpravidla děláme opět přípravkem s obsahem tenzidu. Své kůži tak prakticky nedáváme šanci na odpočinek a regeneraci přirozeného obranného filmu.
Jakým tenzidům se vyhýbat aneb trable nevydařené tabulky
Právě tady se měla vyjímat. Úhledná tabulka. S jasným rozdělením často používaných tenzidů podle jejich dráždivosti. Kam se poděla?
Upřímně, nepodařilo se nám ji dát dohromady. Proč? Tady jsou tři zásadní důvody:
Za prvé. Každý z nás je jiný a prostředek či tenzid, který někomu škodí, může druhý snášet bez potíží.
Za druhé. Samozřejmě vždy záleží také na dalších ingrediencích, ze kterých je produkt ukuchtěn. Roli hraje množství tenzidu v celkovém objemu a záleží také na tom, k jakému užití je přípravek určený. Dráždivost jednoho tenzidu se bude lišit u bezoplachového pleťového mléka a čističe na podlahu, který s vaší pokožkou přijde do styku jen minimálně.
Za třetí. Výsledky jednotlivých dostupných hodnocení dráždivosti se vždy trochu liší. Záleží na kritériích testování, koncentraci jednotlivých složek a také na druzích testovaných přípravků.
Ale nebojte, v tom nepřehledném moři tenzidů vás utopit nenecháme. Zabořili jsme nosy hluboko do různorodých studií a ty nejzákeřnější tenzidy se nám přece jen podařilo odlišit od těch šetrnějších. Tady vám tedy házíme záchranný kruh. Chytejte!
Hodně pěny za málo peněz. Jak je to s postrachy SLS a SLES?
SLS neboli Sodium Lauryl Sulfate
Právě o něm jste toho možná zaslechli nejvíce. Výborně pění, je velice levný a dobře biologicky odbouratelný. Není proto divu, že si ho výrobci tak oblíbili. Přidávají ho do mýdel, šamponů, sprchových gelů i zubních past.
Spadá mezi nejdráždivější tenzidy, přesto ho najdeme ve složení bezpočtu konvenčních prostředků a spousta lidí si ho pravidelně pouští k tělu při mnoha každodenních aktivitách.
Jeho dlouhodobé používání způsobuje vysoušení pokožky i vlasů. Kůže může reagovat svěděním, pálením či zarudnutím. Lidé s citlivou či ekzematickou pokožkou by o něj neměli zavadit raději ani myšlenkou, natož aby si ho zvali do domácnosti.
Vyrábí se i z palmového oleje. Ten se může získávat velmi neudržitelným způsobem a přispívat k odlesňování deštných pralesů.[ref]https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC4651417/[/ref] Na toto závažné téma chystáme speciální článek.
SLES neboli Sodium Laureth Sulfate
Lidé si ho často pletou se SLS. I jeho dlouhodobé používání způsobuje vysoušení pokožky a vlasů. V tomto ohledu je ale o něco šetrnější než SLS.
Také SLES se vyrábí synteticky, z tzv. mastného alkoholu získaného z palmového nebo kokosového oleje.
Zákeřnější než SLS je tím, že během výroby prochází procesem ethoxylace. Při té se může uvolnit pravděpodobný karcinogen 1,4-dioxan. Ten se pak snadno dostane spolu se SLES do sprchového gelu či šamponu.[ref]https://www.ewg.org/skindeep/ingredient/706089/sodium_laureth_sulfate/[/ref]
Oba druhy tenzidů, SLS i SLES, tak mohou dráždit pokožku, přičemž samozřejmě záleží na době působení a koncentraci. Akutní toxicita ani karcinogenita u SLS ani SLES nebyla během dosavadních výzkumů prokázána. Ke SLES se však váže riziko kontaminace karcinogenními nečistotami.
Některým lidem přípravky s těmito tenzidy nevadí, zejména v případě, že se jedná o oplachový produkt používaný v malém množství. Proto a přesto se používání SLS a SLES pokládá za bezpečné a mohou se dle platné legislativy používat. A tak se také děje, většina pěnivých výrobků dnes obsahuje jeden z nich.
Potenciálně rizikové “nečistoty” v některých tenzidech
Rizikové nečistoty vznikají až během procesu výroby a kontaminují výsledný produkt. Ve složení výrobku tím pádem nejsou uvedeny, a spotřebitel se tak o nich nemá šanci dozvědět. Pojďme si na ně společně posvítit.
Nitrosaminy
Vznikají za určitých podmínek přirozeně (obzvlášť v kyselém prostředí) z dusitanů a bílkovin, resp. ze sekundárních aminů. Vytvářejí se i v lidském žaludku, v potravinách se skrývají v masných produktech a obsahuje je i tabákový kouř. Pokusy na zvířatech ( 🙁 ) zjistily u 90 % zkoumaných nitrosaminů silný karcinogenní účinek a schopnost poškodit také DNA.[ref]https://path.azureedge.net/media/documents/RH_condom_wrkshp_session7_en.pdf[/ref]
Jako nečistota se mohou nacházet například v těchto tenzidech:
Diethanolamidy kokosových kyselin (Cocamid DEA) se právě kvůli tvorbě nitrosaminu přestávají jako tenzidy používat.
Spojován je s nimi někdy i tenzid SLS. Během procesu výroby SLS se však žádné chemikálie s obsahem dusíku nepoužívají, nitrosaminy proto nemohou vznikat. Podle některých zdrojů se však mohou vytvořit až následnou reakcí “v lahvi” s diethanolaminy (DEA) či triethanolaminy (TEA), kde zmíněný dusík obsažený je.
Za určitých podmínek může vznikat také při výrobě tenzidu CAPB (Cocamidopropyl betaine).
Ethylen oxid
Je chemický meziprodukt v průmyslu při výrobě určitých látek. V menším množství se používá jako pesticid a insekticid, obsahuje ho i tabákový kouř. Je to známý lidský karcinogen (může způsobit rakovinu a leukémii), je mutagenní (mění genetický materiál, obvykle DNA), je spojen především se zvýšeným rizikem rakoviny prsu u žen.[ref]https://www.ewg.org/skindeep/ingredient/726229/ETHYLENE_OXIDE/[/ref]
Jako nečistota se může nacházet například v těchto tenzidech:
Sodium Laureth Sulfate (SLES)
Laureth-7, Sodium Myreth Sulfate
1,4-dioxan
Vzniká při ethoxylaci, při níž se ethylen oxid přidá k dalším chemickým látkám. Při tomto procesu může dojít ke kontaminaci produktu 1,4-dioxanem. Je klasifikován jako „pravděpodobný lidský karcinogen“ (nádory jater, žlučníku, nosní dutiny, plic, kůže a prsu) a zvířecí karcinogen.[ref]https://www.epa.gov/sites/default/files/2014-03/documents/ffrro_factsheet_contaminant_14-dioxane_january2014_final.pdf[/ref]
Jako nečistota se může nacházet například v těchto tenzidech:
Pozor si ve složení výrobku dejte na chemické látky, které mají v názvu: „-eth“ , „PEG,“ „polyethylene“, „polyethylene glycol“ ,“polyoxyethylene“ nebo „-oxynol.
Při výrobě „potenciálně kontaminovaných“ detergentů se nečistoty dají odstranit. Pro výrobce je to však proces navíc, který prodražuje výrobu. Producenti konvenčních levných produktů to proto zpravidla vůbec neřeší.
Do svých domovů si tak zvěte jen přípravky od zodpovědných výrobců nebo nakupujte u prodejců, kteří své dodavatele a jejich výrobní procesy řádně prověřují. My v Econea.cz se produktům s obsahem rizikových tenzidů vyhýbáme. Pokud na našich poličkách zahlédnete přírodní přípravky s tenzidem Cocamidopropyl betaine, vězte, že u nich vždy prověřujeme jeho čistotu a zodpovědný přístup výrobce.
SCS spadá do kategorie mírně dráždivých tenzidů a ve svých produktech ho může mít i certifikovaná přírodní kosmetika.
Na rozdíl od výroby SLS z čisté kyseliny laurové, SCS se vyrábí přímo z kokosového oleje, který je směsí mastných kyselin, včetně zmíněné kyseliny laurové. SCS je tedy ve výsledku směsí SLS, sodium caprylic sulfate, sodium oleic sulfate a sodium stearyl sulfate.
Vyrábí se z kokosového oleje a je to málo dráždivý tenzid.
Přimíchává se k jiným tenzidům ke snížení celkové dráždivosti produktu a obsahují ho i přípravky pro děti.
Během procesu výroby může vznikat stopové znečištění dráždivým amidoaminem, který často vyvolává pálení očí a svědění pokožky.
Hydratační a vyživující sprchový gel OnlyBio
Jak jsme si řekli už výše, za určitých podmínek mohou vznikat i toxické nitrosaminy. Tyto nežádoucí nečistoty mohou výrobci technologicky odstranit. Při používání prostředku s tímto tenzidem je tedy třeba prověřit jeho čistotu.
Zajímavý je také titul, který si v roce 2004 CAPB vysloužil. Právě kvůli reakcím na tyto nečistoty se stal alergenem roku. [ref]http://chemicaloftheday.squarespace.com/qa/2011/9/26/sodium-coco-sulfate.html[/ref] [ref]http://www.epitesty.cz/pasports/A%20029.pdf[/ref]
Podstatné zde je především to, zda výrobce čistotu CAPB řeší či nikoliv. V Econea.cz dbáme na kvalitu našich dodavatelů a výrobců a nechceme vám nabízet nic neprověřeného nebo nedůvěryhodného. Pokud je CAPB v produktech vysoké kvality i čistoty, považujeme ho za schůdnou alternativu ke konvenčním dráždivějším tenzidům.
Je vyrobený z kokosového oleje a glukózy, pomáhá zvyšovat pěnivost, a používá se také pro snížení podráždění, které mohou vyvolat jiné povrchově aktivní látky v produktu (např. SLS nebo SLES).
To jsou tenzidy obsažené v rostlinách, například v mýdlových ořechách či mydlici lékařské. Zpravidla silně pění.
Pokud by se saponiny dostaly ve větší koncentraci do přírody, mohly by škodit vodním tvorům (podobně jako je to u přírodních esenciálních olejů). Jako tenzid v šamponu, který pomohou odbourat mikroorganismy v čističce odpadů, se ale v životním prostředí nekumulují, a škodu tak nenapáchají.
Mají výborné čisticí účinky. Vyrábí se zmýdelňováním (saponifikací) z olejů a dalších tuků, respektive v nich obsažených mastných kyselin (kys. myristová, palmitová, stearová) reakcí s hydroxidem sodným či draselným.
Ve složení produktu je najdete například jako sodium cocoate – z kokosového oleje, sodium palmate – z palmového oleje, sodium olivate – z olivového oleje.
Nevýhodou mýdel je vysoké pH, které může potrápit zejména citlivou pokožku.
Také mýdla mohou obsahovat dráždivé tenzidy, o kterých jste se dočetli výše. I u nich tedy kontrolujte složení.
Mýdla a pH pokožky
Povrch pokožky má nízké pH, takzvaný kyselý ochranný plášť. Mnoho důležitých reakcí probíhá právě a výhradně při nízkém pH. Čisticí a pečující prostředky s vysokým pH tento přirozeně kyselý plášť pokožky narušují, a tím brání jejímu správnému fungování a regeneraci. Pokožka bobtná a snižuje se její pružnost. Množí se viry, plísně a bakterie, které pak mohou způsobovat akné.[ref]http://www.snowwhiteandtheasianpear.com/2014/09/skincare-discovery-why-ph-of-your.html[/ref] [ref]https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/18489300[/ref]
Co s tím?
Pokud máte zdravou pokožku a jednou denně se ošplíchnete mýdlem, žádnou katastrofu nezpůsobíte. Zdravá pokožka si totiž ochranný plášť, včetně milionu přátelských bakterií, umí poměrně rychle obnovit.
Jiné je to však u citlivé či ekzematické kůže. Ta při častém používání prostředků s vysokým pH ztrácí svou ochranu, přirozené funkce a chřadne. Stejně tak používání mýdel neprospívá intimním oblastem, které jsou na vysoké pH velmi citlivé. Pozor tedy na produkty tvářící se jako “intimní mýdlo”. To, že se do mýdla přidá extrakt z dubové kůry nebo heřmánku, ho ještě nedělá vhodným pro intimní partie. Z našich nabytých znalostí vám doporučujeme se těmto mýdlům vyhnout.
Jak se tenzidy chovají v přírodě?
Ve vysokých koncentracích mohou všechny tenzidy, ale i jakékoli jiné látky, působit v přírodě toxicky. Běžné koncentrace, které se dnes v detergentech a kosmetických přípravcích používají, jsou ale odbouratelné snadno. Čistírny odpadních vod větší část přípravku zachytí a se zbytkem si ve valné většině příroda poradí. Podle dostupných zdrojů je biologická rozložitelnost většiny prostředků s tenzidy vyšší než 90 %.[ref]https://www.vutbr.cz/www_base/zav_prace_soubor_verejne.php?file_id=11894[/ref]
Pozor na neudržitelně získaný palmáč
Oči na stopkách bychom měli mít u zdrojových surovin pro výrobu tenzidů. Velké množství se totiž vyrábí z palmového oleje, nejčastěji tenzidy SLS a SLES. Palmový olej přitom může pocházet z různých zdrojů, s různými důsledky pro přírodu a zvířata, která ji obývají.[ref]https://glopolis.org/wp-content/uploads/kudy-tece-palmovy-olej.pdf[/ref] Brzy se o tom do detailu dočtete v chystaném článku.
Výrobci, kteří používají zodpovědně získávaný palmový olej nebo jeho alternativy, se tím obvykle “chlubí”. Zdroj a certifikace surovin proto rádi uvádí přímo na produktech.
Své eko-radary proto žhavte například na certifikát RSPO. Ten označuje palmový olej z udržitelných zdrojů (obvykle mimo Indonésii), který splňuje přísná kritéria na ochranu životního prostředí. Pod logem zeleného palmového listu najdete produkty, které nejen nezatěžují a neohrožují místní faunu a flóru, ale také podporují lokální výrobce a snižují míru chudoby v celém regionu.
Obdobně “funguje” certifikát EcoCert – Natural Detergent made with Organic, nebo EcoCert – Natural Detergent.
Palmový olej se může ve složení výrobku schovávat v těchto ingrediencích:
Dlouhatánský výčet látek, které se vyrábí z palmového oleje, můžete omrknout tady.
Jak tedy vypátrat šetrnější mycí a čisticí prostředky?
Možná si teď říkáte, že to není vůbec jednoduchá otázka. A máte pravdu. Samozřejmě je potřeba sledovat celkové složení přípravku, ale jak jsme si ukázali, tenzidy v tom všem hrají důležitou roli. Prošlápli jsme vám proto cestičku. Držte se těchto deseti kroků a dojdete ke spokojenější pokožce a pevnějšímu zdraví.
10 krůčků k čistotě bez rizika:
Méně je někdy více. Než vytáhnete celý arzenál pěnivých čističů, zvažte, zda nestačí obyčejná voda.
Nevybírejte si přípravky podle toho, zda dobře pění. Pěna nerovná se čistota. Zpravidla je to naopak. Čím víc prostředek pění, tím agresivnější tenzidy obsahuje. O pěnivém omylu lidských koupelen si víc můžete přečíst tady.
Výrobky s tenzidy SLS či SLES raději nepoužívejte dlouhodobě a pouze v oplachových produktech. Při pravidelném používání může dojít k podráždění pokožky, k nadměrnému vysušení a narušení její přirozené rovnováhy. Pokud najdete takzvané sulfáty ve svém oblíbeném šamponu nebo prostředku na mytí nádobí, nepropadejte panice, nemusíte se jich hned zbavovat. V rozumném dávkování je vypotřebujte a příště si pořiďte produkt s jemnějšími tenzidy.
Používejte přípravky založené na tenzidech z přírodních látek, například tyto: SCS, CAPB, Lauryl Glucoside, Coco Glucoside či Decyl Glucoside. Podle aktuálních poznatků jsou šetrnější k pokožce, k přírodě, i svou výrobou. Takové tenzidy se nejčastěji získávají z kokosového nebo palmového (tomu se však my v Econea.cz vyhýbáme) oleje, ale například také z oleje řepkového, jako to dělají specialisté v Only Eco a Only Bio. Také u přírodních tenzidů si ale dávejte pozor a pořizujte si jen zodpovědně vyrobené produkty.
Upřednostněte produkt s certifikací přírodní kosmetiky. Ta totiž syntetické (a zpravidla nejškodlivější) tenzidy netoleruje, navíc ručí za původ a udržitelnost surovin, ze kterých se vyrábí použité přírodní tenzidy.
Ve složení hledejte několik názvů tenzidů, často jsou šetrnější než přípravky s jedním typem tenzidu. Povrchově aktivní složky se v přípravcích shromažďují do shluků. Pokud jsou shluky velmi malé, dostanou se snadno skrz pokožku a způsobují podráždění. Směsi tenzidů se ale shlukují do větších útvarů. Ty pokožkou tak snadno neprojdou, a tím pádem ji tolik nepoškodí.[ref]https://kindofstephen.com/two-aspects-which-affect-the-harshness-or-mildness/[/ref]
Sledujte i další ingredience ve výrobku. Na nepěknostech mohou s tenzidy spolupracovat i další obsažené látky. Tenzidy mohou narušit ochranný film pokožky, a usnadnit tak dalším prevítům záškodnickou činnost na našem těle. V konvenční kosmetice se často ukrývají syntetické parfémy, konzervanty či barviva. O umělých navoněncích se více dozvíte například v tomto článku.
Ve složení pátrejte po kvalitních rostlinných olejích jako je slunečnicový, po mastných kyselinách jako je stearic acid a zvláčňovačích jako je glycerin a sorbitol. Tyto ingredience pokožku hydratují a pomohou jí dodat to, o co jí tenzidy během čištění okradou.
Dejte pozor na palmáč. Některé tenzidy mohou pocházet z palmového oleje. Ujistěte se proto, že výrobce používá zodpovědně získaný palmový olej, který nepřispívá k odlesňování deštných pralesů. Hledejte například certifikát RSPO.
Čekali jste, že od nás uslyšíte nějaký jasný ortel? Rozsudek těch zločinných tenzidů? Potřebu si věci alespoň trochu zaškatulkovat, si v sobě asi neseme všichni. Ani my na tom nebyli před psaním tohoto článku jinak. Po jeho přečtení už je vám nejspíš jasné, že ne vždy jsou jednoznačné soudy tím nejlepším řešením (nejen ve světě přírodní kosmetiky). Na něco se při brouzdání v našich virtuálních regálech však spolehnout můžete:
V bezoplachové kosmetice u nás najdete pouze ty nejšetrnější tenzidy.
V žádné naší kosmetice nenajdete SLS ani SLES.
U výrobců, kteří ve svých produktech používají CAPB, jsme ověřovali jeho čistotu. Zároveň všechny naše značky důkladně vybíráme a navazujeme spolupráci jen s takovými, kterým důvěřujeme.
Stejně tak důkladně vždy prověřujeme i celkové složení produktů.
Nechceme vám nabízet nic, co bychom si dle aktuální míry našeho poznání sami nedali bez obav na tělo a do těla.
Revoluční vynález 19. století – plast – se postupně stává naším úhlavním nepřítelem. A jeho armáda je nepředstavitelně obrovská. K dnešnímu dni se totiž vyrobilo přes 8,3 miliard tun plastů, polovina z toho přitom jen v uplynulých 15 letech. Celých 6,3 miliard tun skončilo jako odpad.[ref]https://advances.sciencemag.org/content/3/7/e1700782[/ref] Leží v nezměněné podobě na skládkách, převaluje se mezi vlnami v oceánech, v útrobách vodních tvorů nebo leží ve škarpě nedaleko vašeho domova. Tento masivní problém měly vyřešit biologicky rozkladné hmoty. Výrobci tak dnes klasické “zlé” plasty ve velkém mění za bioplasty a spotřebitelé je kupují s hřejivým pocitem, že pomáhají matičce Zemi. Co když ale vše není tak zelené a “bio”, jak se zdá?
Téma bioplastů je dnes palčivé a diskutované na všech eko-frontách. Jedni je škodlivostí staví na roveň plastům a zpochybňují jejich rozložitelnost. Druzí v nich stále vidí udržitelný materiál budoucnosti. Jak to s nimi tedy je? Jsou pro planetu jen další časovanou bombou jako jejich vydědění plastoví příbuzní? Rozloží se? A jak s nimi máme my, spotřebitelé, správně nakládat? Následující řádky se vám pokusí odpovědět.
Tváří se jako plast, chová se ale jinak. Anebo snad ne?
Vlastnostmi se bioplast od klasického plastového odpadlíka téměř neliší. Zcela rozdílný mají však původ. Bioplasty se vyrábí ze znovuobnovitelných přírodních surovin, nikoliv z ropy či jiných neobnovitelných zdrojů. Surovinou pro výrobu může být řada rostlinných (ale i živočišných) produktů, přičemž kukuřičný škrob nebo řepný cukr se považují za nejrozšířenější. Používají se ale i houby či krunýře humrů.[ref]https://www.youtube.com/watch?v=i8WK3amL0Yo&feature=youtu.be[/ref]
Jejich původní cíl je ušlechtilý. Mají zabránit plýtvání neobnovitelnými zdroji naší planety a namísto toho čerpat z co nejdostupnějších obnovitelných surovin. Bohužel tu máme několik velkých ALE:
Automaticky to totiž neznamená, že takto vyrobené materiály jsou rozložitelné, tedy biodegradabilní. Respektive, rozložitelné v krátkém časovém úseku. Záleží na výrobci, z čeho přesně bioplast vyrobí a zda jeho dlouhou dobu rozkladu spotřebitelům jasně přizná.
Pěstování surovin k výrobě některých druhů bioplastů s sebou nese aspekty klasického zemědělství, tedy hojné používání hnojiv a pesticidů a geneticky modifikované plodiny. To má škodlivý efekt na lidské zdraví i životní prostředí. Výjimkou jsou takzvané bioplasty 2. generace, které vznikají zpracováním potravinových zbytků nebo odpadu ze zemědělské výroby.
Kam s nimi? Stejné trable jako měl Neruda s vyhazováním starého slamníku nám mohou přinést i bioplasty. Patří do kompostu? Do žlutého kontejneru? Nebo snad do směsi?
Vady na kráse bioplastu si v následujících řádcích do podrobna vysvětlíme. Zásadní problém, který nyní odborníci řeší, se týká schopnosti degradace a rozkladu bioplastů v různých podmínkách. V každém prostředí se totiž bude různý bioplast chovat trochu jinak. Doposud se spolehlivě neví, jak bioplasty reagují na vyšší teploty či tlaky a zda se účinně rozkládají například v mořské vodě. Co to znamená pro nás, spotřebitele? ZMATEK.
Bioplastů dnes totiž existuje kolem 300 druhů. Liší se svým složením a v poslední fázi svého života vyžadují rozdílné zacházení, na což nás často výrobci zapomínají upozorňovat. Pojďme si nyní zblízka prohlédnout šestici nejčastěji používaných bioplastů a naučme se s nimi po jejich vypotřebování správně naložit.[ref]https://ecofriend.com/bio-plastics-good-bad-ugly.html[/ref]
6 nejčastějších druhů bioplastu a kam s nimi
PLA
Jsou nejběžnějším typem bioplastů, vyrábí se z nich obaly na potraviny, plastové lahve, nádobí i textil. Představují přibližně ¼ celosvětové produkce všech kompostovatelných bioplastů.
Vyrábí se z polysacharidů extrahovaných z kukuřice (bohužel často geneticky modifikované) či cukrové třtiny, které se dále přeměňují na kyselinu poly-mléčnou (polylactic acids (PLAs)).
Rozloží se? PLA je kompostovatelný, ale pouze za specifických podmínek v průmyslových kompostárnách, nikoliv na domácím kompostu. Pokud se PLA dostane do řek a oceánů, je prakticky nerozložitelný jako “klasické” plasty.
Kam s ním? PLA doporučujeme vyhodit do směsného odpadu. Pokud ho totiž hodíte do žlutého kontejneru na plasty, není rozlišitelný od PET (polyethylenu) a při recyklaci znečišťuje výsledný produkt. V ČR dnes zpravidla putují PLA bioplasty na skládku nebo do spalovny, podobně jako velká část vytříděných konvenčních plastů.
CPLA
To je krystalická kyselina poly-mléčná. Skládá se z PLA (70-80 %), křídy (20-30 %) a dalších biodegradabilních aditiv.
Vzniká matně bílý materiál, který vydrží bez deformace a poškození teploty do 85 °C. Některé výrobky z CPLA, často příbory, jsou živočišným uhlím obarvené na černo.
Norma EN 13432 udává požadavky na obaly využitelné ke kompostování a biodegradaci.[ref]https://www.nlfnorm.cz/ehn/1804[/ref]
Rozloží se? CPLA je 100% biodegradabilní a kompostovatelné dle normy EN 13432, tzn. může být kompostováno v průmyslových kompostárnách.[ref]https://www.biofutura.com/en/materials/cpla[/ref]
Kam s ním? I CPLA doporučujeme házet do směsného odpadu. Podobně jako PLA je totiž kompostovatelný jen ve specifických podmínkách průmyslových kompostáren. Do hnědé popelnice ho vhoďte pouze, pokud máte jistotu, že vaše příslušná “spádová” kompostárna je na takové materiály zařízená. Do žlutého kontejneru k recyklaci nepatří, protože by mohlo znehodnotit kvalitu recyklátu.
BIOPLAST, Mater-Bi a další varianty pro domácí kompostování
Mater-Bi (z kukuřičného škrobu a kyseliny polymléčné) je kompostovatelný granulát.[ref]https://en.biotec.de/bioplast/bioplast-300[/ref] Vyrábí se ale často z kukuřice pěstované v nevhodných lokalitách, kde způsobuje půdní erozi.
Pokud je však Mater-Bi vyráběn ze surovin pěstovaných zodpovědně, můžeme ho považovat za ekologičtější než klasický plast.
Rozloží se? Je kompostovatelný, ale pouze v kompostérech za přítomnosti vzduchu (nikoli v kompostárnách, kde se zpracovávají například zbytky jídla anaerobním procesem). V půdě zůstává až dva roky, v mořské vodě se rozloží zhruba za dva měsíce. Není však zatím známo, co po něm v moři zůstane.
Kam s ním? Tyto bioplasty můžete kompostovat v domácím kompostéru nebo na kompostě ve vaší zahradě. Pokud kompost nemáte, vhoďte je do hnědé popelnice na bioodpad. Do žlutého kontejneru na plasty nepatří.
Toto jsou “tradiční” druhy plastů vyrobené z obnovitelných surovin.
Rozloží se? Rozloží se sice rychleji než klasické plasty, ale ne tak rychle, abychom je mohli označit za rozložitelné.
Kam s nimi? Některé jsou recyklovatelné, například bio PE (z cukrové třtiny) a bio PA (z ricinového oleje) můžete s klidem hodit do kontejneru na plast. Do kompostu ani hnědé popelnice nepatří.
Rozloží se? Ano. Přidané přírodní materiály urychlují jejich přirozený rozklad, respektive kompostování.
Kam s nimi? Tyto materiály se rozloží v podmínkách průmyslových kompostérů, na domácí kompost je ale raději nedávejte. Hnědé popelnici na bioodpad je svěřte, pokud si jste jisti, že odpad z ní putuje do kompostárny, která je schopna bioplasty zpracovat. Jestli tomu tak není, nezbývá než se s nimi rozloučit u popelnice na směs. Do žlutého kontejneru na plast totiž také nepatří, mohly by snížit kvalitu výsledného recyklátu.
NotPLA aneb obaly, které se dají sníst
Instagram repost @notpla
Vyrábí se z hnědých mořských řas a slouží často jako obaly omáček či nápojů, síťky na ovoce a zeleninu nebo sáčky na nepotravinářské zboží. Řasy rostou nesrovnatelně rychleji než běžná rostlinná produkce (až 1m/den) a není třeba je nijak ošetřovat či přihnojovat.
Rozloží se? V kontaktu s půdou by se měly rozložit bez speciálních podmínek během 4-6 týdnů, bez vzniku mikroplastů nebo jiného odpadu. Protože jsou to řasy, rozloží se i ve vodě.
Kam s nimi? NotPLA můžete hodit i na svůj domácí kompost nebo do hnědé popelnice. Díky rychlému rozkladu navíc nekontaminuje vytříděný PET určený pro recyklaci. Pokud tedy omylem hodíte takový obal do žlutého kontejneru, noční můry mít nemusíte.[ref]https://www.notpla.com/[/ref]
Jak vidíte, termín “bioplasty” je opravdu široký, a nemůžeme proto dělat obecná prohlášení o jeho rozložitelnosti. Ostatně…
Rozložitelnost (čehokoli) není závislá na zdroji suroviny, ale na chemické struktuře produktu. I PET lahve lze vyrobit z obnovitelných zdrojů, ale jsou stejně tak nerozložitelné, jako PETky z ropy. Totéž platí naopak. I z ropy se dají vyrobit druhy plastů, které se v krátké době rozloží. U bioplastů platí, že v teorii jsou rozložitelné všechny druhy. V realitě ale doba rozkladu zásadně závisí na způsobu a podmínkách pro rozklad.
Tady je ještě pro přehlednost tabulka s typy bioplastů podle jejich způsobu rozkladu:
Bioplasty si zjednodušeně můžeme rozdělit ještě jinak, podle způsobu rozkladu:
Nerozložitelné, ale recyklovatelné (pokud je vytřídíme). Stejně jako klasický PET se v krátké době v přírodě nerozloží. Jedná se o bio PE, bio PA. Na druhou stranu je jako jediné můžeme efektivně třídit, aniž bychom narušili kvalitu recyklátu.
Biodegradabilní, tedy přirozeně rozložitelné díky mikroorganismům (bakterie, houby, řasy). Rozkládají se na CO2, vodu a biomasu. Některé produkty z bioplastů označované jako biodegradabilní, jsou ale reálně rozložitelné pouze za určitých specifických podmínek a jen některými mikroorganismy. Pokud je hodíme do žlutého kontejneru, na třídících linkách jsou těžko rozpoznatelné a při recyklaci napáchají víc škody než užitku. Výsledný recyklát mohou totiž výrazně poničit a znehodnotit.
OK Compost HOME logo
Kompostovatelné. Rozkládají se činností plísní, bakterií a dalších mikroorganismů. Jejich rozklad tak nejlépe probíhá v prostředí kompostu, kde je dostatek vlhkosti a bakterií, přičemž rozkladu pomáhá i teplota.
Mezi klasickým kompostem, který máte doma na zahrádce, a kompostem průmyslovým, je obrovský rozdíl. Průmyslový kompost se vyrábí v souladu s normou ČSN 465735. Výroba i užívání takového kompostu musí splňovat celou řadu požadavků, stejně tak jako suroviny pro jeho výrobu. Biologický odpad se před umístěním na kompost často drtí nebo míchá. V kompostárnách se udržuje optimální prostředí pro rozvoj mikroorganismů, které biologický odpad rozkládají. Sledují se faktory jako je vlhkost, teplota, pH, provzdušnění, poměru uhlíku a dusíku i dostatek organických látek.
Bohužel jich je málo a jen zlomek jich přijímá domovní bioodpad (tzv. BRKO), většina materiálu pochází ze zemědělství, dřevovýroby, ale také ze stavebnictví či čištění vod. Na databázi kompostáren v ČR se můžete mrknout tady.
V současnosti v Česku neexistuje žádný systém sběru a likvidace bioplastů. Ačkoli by se většina z nich v podmínkách průmyslových kompostáren rozložila, nikdy k tomu nedostane příležitost.
Kompostárny u nás zpravidla považují přijímání bioplastů za komplikaci, obávají se totiž snížení kvality kompostu.
Vytříděný bioodpad z hnědých popelnic se může buď kompostovat v příslušných kompostárnách anebo zpracovat a přeměnit na elektrickou energii v bioplynových stanicích.[ref]https://zachranjidlo.cz/5719/bioplynka-sni-i-vas-nedojedeny-obed/?fbclid=IwAR0GgbrKWuwoONJq74iTk8Ywjq5niK6ZtUe3SX19rwWrZzjXkKftc08pwzY[/ref] S bioplasty si ale bohužel umí poradit pouze některá zařízení na zpracování bioodpadu. Než odhodíte bioplastový materiál do hnědého kontejneru, informujte se proto u svozové firmy nebo obce, jestli přijdou bioplasty do správných rukou. Ano, je to otravná práce navíc. Jen tak ale budete mít jistotu a jen tak dáte případně svozovým firmám nebo zastupitelům impulz k řešení.
Žluté kontejnery? Těm způsobují jen trable…
V Česku se nejčastěji recyklují klasické PETky. V procesu recyklace se proměňují na vločky, ze kterých se dál vyrábí nové plastové předměty. Aby si udržely vysokou kvalitu, musí být vločkový recyklát co nejčistší. A právě to komplikují bioplasty. Lidé totiž do žlutých kontejnerů často háží i nerecyklovatelné bioplasty. Někdy v domnění, že jde o klasické plasty, jindy jen neví, co s bioplastovým odpadem. V třídicích linkách sice probíhá kontrola svezeného odpadu, některé bioplasty jsou ale od klasických plastů téměř k nerozeznání a recyklační proces mohou zmařit. Příměs nevhodných bioplastů totiž recyklát znečití, a tím ekonomicky znehodnotí. Bioplasty se zkrátka začaly vyrábět jak na běžícím páse, ale na řádný systém jejich jasného označování, sběru a likvidace se bohužel zapomnělo.
Seznam pochybností o bioplastech je celkem dlouhý, co říkáte? Jestli vám teď vrtá hlavou, zda jsou vůbec lepší než běžné plasty, čtěte ještě kousek dál. I my jsme byli na vážkách, a připravili jsme proto přehledné srovnání obou protivníků.
Nejsou nakonec plasty z ropy lepší volbou?
Nic není černé ani bílé. V životě i při posuzování ekologických dopadů výrobků či materiálů. Je snadné odsoudit myšlenku nebo produkt na základě jednoho “nepovedeného” aspektu. Takové soudy mohou být ale ukvapené. Někdy je potřeba udělat krok zpátky a pohlédnou na věci z větší vzdálenosti a komplexně. Podívejme se proto spolu na celý životní cyklus obou materiálů. Zahrnuje všechny důležité vlivy na životní prostředí, od získání suroviny, přes proces výroby, po využití a likvidaci.
[table id=3 /]
Pokud jste čekali jasný výsledek, možná jste teď zklamaní. Zda jsou bioplasty pro životní prostředí lepší variantou než klasické plasty z ropy, je dnes stále nejisté.
Při opravdu komplexním posouzení celého životního cyklu mohou totiž některé plastové výrobky působit životnímu prostředí i lidem menší škody než výrobky z bioplastu. Za vše mluví třeba tento příklad:
Koupíte si v obchodě PETku s pitím, doma si do ní ideálně ještě několikrát natočíte vodu z kohoutku. Pak ji hodíte do žlutého kontejneru, odkud se dostane k recyklaci a vznikne z ní nový produkt.
Anebo si vysrknete drink bioplastovým brčkem vyrobeným z kukuřice, která vyrostla na poli v nevhodné lokalitě, kde zapříčinila erozi půdy a vyrostla za použití škodlivých hnojiv. Navíc zabrala zemědělskou plochu k pěstování jiných plodin ke konzumaci. Po pěti minutách brčko vyhodíte do žlutého kontejneru, protože nevíte, kam jinam. Dostane se do recyklátu a znehodnotí jeho kvalitu, nebo se kvůli své drobnosti k recyklaci vůbec nedostane a skončí spláchnuté v moři a posléze si ho s potravou splete nevinný vodní tvor.
Klasické plasty zkrátka umíme zrecyklovat a znovu použít. Bioplasty většinou ne. Samozřejmě to neplatí vždy. Například takové bioplasty vyrobené ze zemědělského odpadu mohou vycházet ekologicky lépe než klasické plasty. Pokud se tedy správně zkompostují, využije se vznikající bioplyn i kompost. Vždy tedy záleží také na surovině, podmínkách jejího pěstování a mnoha dalších faktorech, které uvádíme v tabulce.
Existuje zkrátka příliš mnoho háčků a chybí také dlouhodobý výzkum, který by dokázal z bioplastů učinit spolehlivý materiál vhodný ke komerčnímu použití. V teorii jsou tak bioplasty skvělou alternativou, v praxi ale kvůli nepřipravenosti spotřebitelů, zpracovatelských zařízení i autorit, jejich ekologičnost bohužel pokulhává.
Suma sumárum. Jak být zodpovědným spotřebitelem v záplavě (bio)plastů?
Pokud jen nahradíme jeden materiál jiným, celkový problém odpadů nevyřešíme. Žádný materiál není sám o sobě udržitelný, udržitelné je jen naše chování. Neznamená to, že bychom měli nad bioplasty lámat hůl, musíme se s nimi ale naučit správně zacházet, poučit se z minulosti a nezpůsobit podobný problém, jaký jsme napáchali s klasickými plasty.
Jediné, co světu skutečně pomůže, je snížení spotřeby jako takové. Ze svého každodenního života bychom měli co nejvíce eliminovat neuvážené plýtvání a používání jednorázových výrobků. Pokud nějaký odpad vytvoříme, naložme s ním informovaně a co nejzodpovědněji. Podívejte na plasty. Kdyby se všechny doposud vyrobené plasty efektivně zrecyklovaly, už bychom žádný nový plast ani bioplast vyrábět nemuseli a řádky, které teď čtete, by také nikdy nemusely vzniknout.
V Econea.cz věříme, že rozhodnutí každého z nás má váhu. Přístup “koupit a vyhodit” je devastující v případě jakéhokoli použitého materiálu. Pojďme se ho tedy jako společnost odnaučit.
Na závěr jsme pro vás dali dohromady 5 krůčků k uzavření míru s bioplasty:
5 kroků k zodpovědnému soužití s bioplasty
Nenechte se zmást greenwashingem výrobců. Pokud je na výrobku z bioplastu uvedena 100% rozložitelnost, neznamená to, že ho můžete s klidným svědomím odhodit do přírody. K rozkladu bioplast potřebuje specifické podmínky kompostéru, většinou průmyslového.
Kdykoli se vám tedy do ruky dostane bioplast, vyzkoumejte, o jaký druh se jedná. Solidní výrobek by měl být jasně označen. Nejčastěji se můžete setkat s recyklačním trojúhelníkem doplněný číslem, případně se zkratkou, která označuje druh plastu, nebo dalšími symboly, které deklarují jak s použitým výrobkem naložit.
Pokud narazíte na bioplast bez označení či instrukcí k likvidaci, raději výrobek vůbec nekupujte.
Do žlutých kontejnerů vyhazujte pouze recyklovatelné bioplasty, viz přehled výše. Pokud si nejste jistí, raději je dejte do směsného odpadu.
Snažte se omezit nakupování obalových materiálů či jednorázových věcí, ať už jsou z plastu klasického či bioplastu. Nemělo by přece jít o to, nahradit jeden odpad jiným, ale předcházet vytváření odpadu jako takového.
Prosíme, sdílejte článek se svými blízkými. Snad i jim pomůže se zodpovědným nakládním s bioplasty:
Terapie, léčba, kurýrování nebo boj s nemocí. Ať už to nazveme jakkoli, potýkáme se s tím všichni. A někdy více než je zdrávo! Spokojený život s tuhým kořínkem hledá asi každý a taktik je mnoho. Někdo vsází na pestrou a vyváženou stravu, jiní za nejlepšího doktora považují pravidelný pohyb a pak jsou tu tací, co se spoléhají na sílu přírody. A právě o léčivých rostlinách dnes bude řeč.
Ať už v období chřipek toužíte po silnější imunitě nebo cítíte únavu a potřebu své zdraví posílit, příroda si s tím ví rady. Dnes se proto zblízka podíváme na to, s jakými konkrétními neduhy léčba esenciálními oleji – tedy aromaterapie, umí zatočit. A na pomoc si k tomu přizveme jednu specialistku přes aromaterapii.
Česká značka Nobilis Tilia má ve virtuálních poličkách našeho e-shopu své neochvějné místo. Už přes 20 let vyrábí tu nejkvalitnější přírodní a bio kosmetiku v souladu se zdravím člověka i planety a obsah jejích lahviček vzniká pod rukama odborníků přes léčivé rostliny a aromaterapii. Většina výrobků se navíc pyšní certifikáty CPK (Certifikovaná přírodní kosmetika) a CPK BIO. Jedny z nejpřísnějších standardů světa jsou zárukou, že výrobky obsahují ty nejkvalitnější rostlinné suroviny z ekologického zemědělství či volné přírody.
„Čerpáme inspiraci z přírody a tradičních historických zkušeností a s pokorou vyvíjíme prostředky, které jsou přírodě a člověku co nejblíž.“ Nobilis Tilia
Taková ta malinká lahvička. V tmavém skle
Že ji máte doma? A nevíte, co s ní? Než se pustíme do zahánění nemocí, pojďme si ujasnit, jak se éterické oleje vlastně používají. Začněme třemi jednoduchými pravidly:
3 základní pravidla používání esenciálních olejů
Pravidlo číslo 1: Éterické oleje nepoužívejte vnitřně!
Pravidlo číslo 2: Éterické oleje si nemažte na pokožku neředěné. Vždy je nejprve smíchejte s nosným rostlinným olejem. Skvělý je třeba mandlový, meruňkový nebo olivový. A ředit můžete také v alkoholu nebo ve vinném octu.
Pravidlo číslo 3: Nepoužívejte je v 1. trimestru těhotenství a u kojenců do 9. týdne věku. U dětí se pak doporučuje menší dávkování než u dospělých.
Tato tři pravidla jsou úplný základ, ale o aromaterapii by se daly psát slohy. My jsme se jí na zoubek podívali v předešlém článku. Ten vás zavedl do hlubin a tajů voňavé terapie a odhalil, jakým způsobem vlastně esenciální oleje působí na člověka. Pokud jste o článek ještě nezakopli, začíst se můžete tady. Ale teď už zpátky k dnešním řádkům. V rychlosti se nyní mrkneme, jak se vlastně přírodní esenciální oleje nejčastěji používají.
6 hlavních způsobů užití esenciálních olejů v aromaterapii
Rozkvetlá vlčíhorská zahrada u výrobny Nobilis Tilia
O tom, že příroda je mocná čarodějka, už vám asi vyprávět nemusíme. I naše babičky věděly, že se na zahrádce v záhoncích ukrývá síla, která často zažene nemoci i chmury. Z bylinek a jejich silic lze totiž získat esenciální (éterické) oleje. Jejich druhů je obrovské množství a účinků jakbysmet. Mají schopnost působit na tělesné funkce organizmu, psychiku i emoce. Použití správně zvoleného éterického oleje nám tak může ulevit od řady problémů. Jak na to?
Tip: Správné ředění je gró! Takže kapejte pozorně:
U dětí do 6 let se doporučuje 7 kapek do 50 ml nosného oleje.
U dětí od 6 let do 12 let by to mělo být 22 kapek v 50 ml nosného oleje.
Od 12 let se pak radí 37 kapek v 50 ml nosného oleje.
2. Obklad (teplý a studený): Smíchejte 5 kapek éterického oleje se lžící neutrálního nebo hydrofilního oleje a nalijte do přiměřeného množství teplé nebo studené vody. V ní pak namočte obklad a přikládejte na postižené místo.
3. Koupel: 3-10 kapek éterického oleje smíchejte se lžící neutrálního koupelového nebo hydrofilního oleje, poté přimíchejte do koupele. Z vany vylezte po 15 minutách, maximálně po půl hodině.
4. Inhalace: Do misky teplé vody přidejte 1-2 kapky éterického oleje a promíchejte. Sedněte si k misce, hlavu nakloňte nad ni a s přetaženým ručníkem inhalujte po dobu 5 minut. Nebo si kápněte 1-2 kapky na kapesník a vdechujte přímo.
5. Kloktání: Do sklenky s teplou vodou přidejte 1-3 kapky éterického oleje, promíchejte a směsí kloktejte. A pozor, nepolykat, plivat zase zpátky ven. 🙂
6. Rozptylování ve vzduchu: 5 kapek éterického oleje nakapejte do 250 ml teplé vody a promíchejte. Směs nalijte do rozprašovače a rozptylte po místnosti. Případně dejte 5 kapek éterického oleje do zvlhčovače vzduchu nebo v zimě do misky s teplou vodou na radiátoru. Anebo 5-8 kapek přimíchejte do vody v aromalampě. Méně známý, ale o to účinnější je takzvaný difuzér, elektrický přístroj pro rozptylování éterických olejů.
Tak. Základy máme pod palcem. A hned je můžeme využít v praxi. Teď se totiž konečně vrhneme na kurýrování konkrétních bolístek a neduhů. Vysledovali jsme sedm nejčastějších potíží, se kterými se můžete obrátit na koncentrovanou sílu rostlin. Tady jsou.
7 rad aneb jak na přírodní léčbu zdravotních neduhů
Jak na nachlazení?
He he he hepčí! Podzimní klasika, která vás ale nepřekvapí ani v létě. Staří známí kašel a rýma. Když podzim začne klepat na dveře, do domu drze vleze kdejaká nemoc. Místo procházek v barevném listí pak proležíte babí léto s otravným nachlazením pod peřinou. Než se začnete ládovat barevnými pilulkami z lékárny, zkuste se svěřit přírodě.
Na rýmu a zánět dutin krásně pomáhá inhalace. Podle návodu výše nakapejte esenciální olej do misky s teplou vodou a vdechujte po dobu 5 minut nebo než se vám vylouhuje mátový čaj. 🙂 Případně kápněte 1-2 kapky na kapesník a vdechujte přímo.
S bolestí v krku zatočí kloktání. 1-3 kapky EO promíchejte ve sklenici teplé vody a směsí kloktejte. Po kloktání vyplivněte. Funguje také inhalace, kterou jsme popsali výše.
Nejlépe se hodí: máta peprná, levandule nebo tea tree.
Na kašel éterák se našel. Není kašel jako kašel. Znáte to sami, někdy hezky odkašlete, ale jindy vás trápí suché a úporné kuckání. Deset babiček z deseti doporučuje staré dobré mazání hrudníku. Vytvořte si směs EO a rostlinného oleje podle návodu výše a vtírejte alespoň dvakrát denně do pokožky hrudníku a zad. Pomůže také směs vmasírovat kolem kotníků a na nárty obou chodidel.
Nejlépe se hodí: eukalyptus, smrk, máta peprná, borovice, levandule nebo jedle.
Jak posílit imunitu?
Nejlepší je, když nás nemoc vůbec nenajde. Ukrýt nás před ní umí nejspolehlivěji silná imunita. Také k jejímu posílení umí éterické oleje dobře přispět.
Výborná je například směs esenciální olejů Imunita od Nobilis Tilia. Mísí se v ní síla EO z grapefruitu, květů kanangy vonné, pačule či pelargonie. Směs má silné protivirové a antibakteriální účinky. Působí také na nervový systém, ulevuje při úzkosti a depresích a harmonizuje srdce a emoce.
Jak na to? Inhalujte přímo z teplé vody nebo ji nechte rozprostřít do vzduchu v celé místnosti. Stačí do vody v aromalampě přidat 3-5 kapek, nebo EO kápněte do difuzéru či inhalační tyčinky.
Proti zákeřným virům a nemocem se dále nejlépe hodí: Směs grepu, rozmarýnu, citronu, pomeranče nebo borovice.
Jak na změny nálad?
Podzim umí být i sychravý a co si budeme povídat, někdy až depresivní.
Esenciální oleje nebo směsi inhalujte podle instrukcí, případně kápněte do difuzéru či s vodou do aromalampy.
Jak se nezbláznit z pracovního stresu?
Dělání, dělání všechny smutky… dost často nezahání. Někdy nás pracovní nasazení a stres dokáže pěkně unavit. A když se do toho přidají další starosti všedního dne, člověk neví, kde mu hlava stojí. Tyto dva tipy proto potěší každého workoholika.
Když je potřeba se koncentrovat. Nechcete se při práci nechat rozptylovat okolím? Potřebujete se naplno věnovat svému úkolu a uzavřít mysl od vnějších vlivů? S tím nejlépe pomohou citrusové EO, například z citronu, citronové trávy nebo limetky. Osvěžují, pomáhají se soustředěním mentální aktivity, a vhodné jsou tak třeba i při učení. Stimulují totiž levou mozkovou hemisféru. (Pro zajímavost: pomáhají i při koktání.)
Do lžíce neutrálního koupelového nebo hydrofilního oleje přikápněte 3-10 kapek EO a přimíchejte do koupele. Tady si jen dejte pozor, abyste se ve vodě neráchali moc dlouho. Doporučuje se 15 minut, maximálně půl hodinka.
Jestli nejste příznivcem horkých lázní a nebo nemáte vanu, můžete jen rozprášit do vzduchu tyto voňavce: mátu peprnou či levanduli. A pokud se rádi svěříte do rukou opravdových odborníků, v Nobilis Tilia pro všechny náročné dny připravili směs éterických olejů, která uvolňuje při stresu a přepracovanosti, pomáhá při úzkosti a nervovém vyčerpání. Jmenuje se Kadidlo, odpoutá vás od frustrace, zbaví podráždění, dodá jistotu a klid. My v Econea.cz ji máme moc rádi k meditaci.
Jak posílit zažívání?
Trápí vás břichabol? Možná pro vás nebude žádná novinka, že na zažívání je expert máta peprná. Éterický olej z máty má velmi silný pročišťující a uvolňující účinek na žaludek a střeva. Pozitivně ovlivňuje játra a slinivku. Používá se při nevolnosti, zvracení a nadýmání. Je také podpůrným prostředkem při zánětu tlustého střeva a průjmu.
Pokud je vám nevolno, doporučujeme inhalaci nebo vdechování z kapesníku.
Při nadýmání pomůže koupel, teplý obklad nebo masáž.
V případě průjmu můžete vyzkoušet masáž v oblasti břicha, inhalaci a pokud okolnosti dovolí, tak i koupel.
Tip: Směs nosného rostlinného oleje a EO natřete na záda na každou stranu pátého krčního obratle. Pomůže to proti škytavce. Dalším pomocníkem při průjmech a trávicích problémech je EO z hřebíčku. Je antiseptický a prohřívací a perfektně se hodí k masáži.
Jak na intimní problémy?
Špatně se nám o tom mluví. Trápí to ale víc lidí, než by se zdálo. Záněty močového měchýře a cest jsou celkem běžné. A kromě brusinek zná příroda ještě další medicíny.
EO skořice Nobilis Tilia
S infekcí močových cest i vaginální infekcí si ví rady například eukalyptus. Podobně pomáhá i EO ze skořice. Prohřeje a funguje také protiinfekčně. Pokud však máte problémy s vysokým krevním tlakem, raději zkuste jiný esenciální olejíček. Na žlučové kameny, cysty, ale třeba i kapavku se doporučuje například EO z citronu.
Ideální je aplikovat směs EO a nosného rostlinného oleje vmasírováním do oblasti podbřišku či zad.
Při silnějších bolestech můžete použít i teplý či studený obklad. 5 kapek EO stačí smíchat se lžící rostlinného oleje, nalít do přiměřeného množství teplé nebo studené vody. V ní pak namáčejte obklad a přikládejte na bolavé místo.
Jak zahojit rány a namožené svaly?
Z australského stromu čajovníku se k nám už před lety dostal olej, jehož silné kafrovité aroma a antibiotické účinky zná asi každý. Uhodli jste správně. Řeč je o tea tree oleji. Má všestranné použití proti různým druhům bolístek. Pomáhá při bolesti zubů, při bodnutí hmyzem, proti aftům a krvácení z dásní, na puchýře a opary, ale třeba i na akné.
Jako netoxické a nedráždivé přírodní antibiotikum je správnou volbou při bakteriálních i plísňových infekcích. Stačí 2-5 kapek EO nakapat do nádoby s teplou vodou, v ní namočit žínku a potírat postižené místo.
Výjimečně ho lze využít i lokálně, neředěný, k dezinfekci drobných poranění.
Druhým všestranným pomocníkem na bolest a namožené tělo je levandule. Pokud vás bolí hlava, svaly nebo záda, postižené místo nebo část těla masírujte směsí éterického oleje a rostlinného oleje, oblíbený je třeba tamanu olej. Směs funguje i proti křečím či na natažené šlachy.
Dnešní průlet léčivými schopnostmi aromaterapie je u konce. Doufáme, že vám pomůže k pevnějšímu zdraví. Příroda ukrývá tolik síly, byla by škoda se k ní obracet zády a ládovat se při každém kýchnutí umělými prášky. Stačí se jen otevřít novým, v tomto případě vlastně starým a tradičním, cestám a naslouchat potřeby svého těla. Necháme ale na vás, jestli si domácí lékárničku zásobíte éterickými oleji, nebo zůstanete u pilulek. Pokud se přece jen přikloníte k síle rostlin, tady je několik absolutních favoritů našich zákazníků:
“Pokud by ses ocitla na opuštěném ostrově a kvůli přežití bys musela jíst maso, jedla bys ho?” → “V tomhle vysoce hypotetickém scénáři, který se pravděpodobně nikdy nestane, bych maso asi jedla. Nic to ale nemění.”
“Včera jsem měla úžasnej vegan burger.” → „Proč musíš vždycky upozorňovat, že byl vegan?” … „Včera jsem měla úžasnej burger.” → “Co? Ty jíš maso?”
“Co máte bezmasého, prosím?” → “Rybu.”
“Nejíš maso, nepoznáš vtip.” → 😀
Nakupujte tam, kde sdílejí vaše hodnoty. Nemusíte pak každou věc otáčet desetkrát v ruce a můžete se soustředit na to, co je při nákupu opravdu důležité. “Líbí se mi to?” “Sedne to mému typu pokožky?” Budete se cítit v pohodě a stanete se opět zákazníkem v pravém slova smyslu. I to je poslání 
No jo, jenže za čisté květinové vody se běžně vydávají také produkty “přikořeněné” dalšími složkami. Nenechte se mýlit, i ty mohou krásně vonět. Přidané složky jsou však často syntetického původu a mohou způsobovat podráždění nebo alergické reakce. Výrobci jimi často kompenzují nekvalitní výrobu nebo zdrojovou surovinu. Raději tedy před nákupem pořádně zabrejlete na složení na lahvičce nebo si své hydroláty pořizujte od prověřených značek či prodejců.
Jiné je to však u citlivé či ekzematické kůže. Ta při častém používání prostředků s vysokým pH ztrácí svou ochranu, přirozené funkce a chřadne. Stejně tak používání mýdel neprospívá intimním oblastem, které jsou na vysoké pH velmi citlivé. Pozor tedy na produkty tvářící se jako “intimní mýdlo”. To, že se do mýdla přidá extrakt z dubové kůry nebo heřmánku, ho ještě nedělá vhodným pro intimní partie. Z našich nabytých znalostí vám doporučujeme se těmto mýdlům vyhnout.
). Na něco se při brouzdání v našich virtuálních regálech však spolehnout můžete:
Automaticky to totiž neznamená, že takto vyrobené materiály jsou rozložitelné, tedy biodegradabilní. Respektive, rozložitelné v krátkém časovém úseku. Záleží na výrobci, z čeho přesně bioplast vyrobí a zda jeho dlouhou dobu rozkladu spotřebitelům jasně přizná.
