Dobrodružka s kreativním duchem a nenapravitelná životní optimistka. Její zapálení pro ekologii začalo u soběstačných domů. Pokračovalo v cestě k veganství. A dál roste v psaní řádků pro inspiraci ke změně a udržitelnějšímu životu. Pohání ji vědomí vzájemného propojení všeho živého, běhání po lesích a kopcích, balancování na jógamatce a mazlení se zvířaty.
Čtvrtek 16. června 2022, Praha: Internetový obchod s ekologickými produkty Econea.cz rostl prvních 6 let od svého založení meziročně o více než 50 %. V posledních dvou letech se ale tempo růstu zpomalilo. Příčina?
Ekologický trh se mění. Už není jen pro eko nadšence, ale pro všechny, kteří našli v udržitelném životním stylu zdravý střed. Z přírodní kosmetiky a drogerie se pro mnoho Čechů stává standard a konkurence v tomto segmentu roste.
To přimělo jeden z největších e-shopů s eko drogerií a kosmetikou k evoluci. Econea.cz provedla změny ve vedení, reviduje svoji vizi a chystá nový web.
V roce 2021 byl obrat e-shopu Econea.cz 103 milionů korun, letos podle očekávání nepřekročí 100 milionů. I proto firma přistoupila k razantním změnám a majoritním vlastníkem společnosti se od června 2022 stal Martin Mates.„Shodli jsme se, že firma musí mít jen jednu hlavu ve vedení, abychom urychlili rozhodovací procesy,“ říká Martin Mates, který má od srpna 2021 pod palcem celou exekutivu Econea.cz. Pavel Milan Černý, druhý ze zakladatelů, ve firmě dál figuruje jako spolumajitel.
Hlavní vizí firmy je podle Martina Matese ukázat lidem, že ekologický způsob života si mohou užít, aniž by se museli ve svých návycích příliš omezovat.„Naším cílem je zbořit mýtus, že ekologie není pro každého a že vše udržitelné a ekologické je drahé, nudné a omezující. Chceme například oslovit i aktivní moderní ženy, které si potrpí na kvalitu a funkčnost, ale zároveň chtějí žít udržitelně. Věříme, že naše nabídka produktů přírodní kosmetiky, dámské osobní hygieny nebo drogerie, je zaujme,“ dodává Mates.
E-shopu věří i podnikatel a investor Martin Rozhoň:„Econea je pro mne srdcovka – rezonuji s lidmi, kteří za ní stojí – jejich hodnotami a pohledem na svět. To se odráží v jejich přístupu k podnikání, které není primárně za účelem dosažení zisku, ale za účelem změny něčeho, co mi dává smysl, tedy zvýšení udržitelnosti našeho života na Zemi.“
Econea.cz také nově postupně upouští od striktně veganské nabídky.„Všechny produkty ale projdou tradičně naším velmi kritickým výběrem. Chceme znát do detailu jejich původ i složení. Plánujeme například prozkoumat trh se včelími produkty, více o nich mluvit a zároveň přispět k pozitivní změně v této oblasti,“ uzavírá Martin Mates. Nově se e-shop také více zaměří na přírodní výrobky, které v Česku nejsou tak snadno dostupné, chystá i import nových značek. Do konce roku pak plánuje Econea.cz spustit nový web.
Před 9 lety, kdy Econea.cz vznikala, bylo téma ekologie pole neorané. „Naší původní vizí bylo, aby se udržitelné produkty staly běžnou součástí životů. Máme pocit, že už se to do určité míry naplnilo, proto je potřeba nabrat jiný směr,” říká Martin Mates. Součástí vize společnosti zůstává důraz na kvalitu a pečlivý výběr sortimentu. Zákazníci o své oblíbené produkty nepřijdou.
O e-shopu Econea.cz
Když v roce 2013 zakládal Martin Mates s Pavlem Milanem Černým ekologický e-shop Econea.cz, byl udržitelný životní styl pro většinu lidí velkou neznámou. A tak si dali cíl – inspirovat, vzdělávat a ukázat, že žít ekologicky neznamená vystoupit z komfortní zóny. Povedlo se. Po několika letech se e-shop dostal na stomilionový obrat a získal Cenu Heureky v soutěži ShopRoku 2021.
Díky pečlivému výběru všech produktů si Econea.cz získala u svých zákazníků důvěru. Ti si oblíbili také široké portfolio šetrných výrobků od přírodní kosmetiky přes eko drogerii až po zero waste pomocníky. Celý tým Econea.cz dbá na to, aby žádný z nabízených výrobků nebyl testovaný na zvířatech. Každý produkt prochází kritickým výběrem a testováním, a tak má zákazník jistotu, že nákupem na Econea.cz nešlápne vedle. Objednávky navíc balí pouze do recyklovaných obalů.
Podcasty milujeme. Na rozdíl od televize si je můžete užít i mimo obývací pokoj. Jejich výběr je daleko širší a zajímavější, než nabízí TV ovladač. A pokud máte šťastnou ruku, mohou být neskutečně obohacující. A taky u nich nevysedíte důlek v gauči a nekazíte si oči!
V Econea.cz si do uší pouštíme především podcasty s ekologickou tematikou, ale nepohrdneme ani nahrávkami, které nás posouvají k lepší péči o tělo a mysl. Zajímavé a inspirativní tvůrce podcastů jsme nashromáždili do tohoto článku. Doufáme, že vám ušetříme čas strávený hledáním a že mezi nimi najdete zdroj motivace a inspirace.
[Podkást]. Co to vlastně je?
Jeho název údajně vznikl spojením slov iPod a broadcast. MP3 přehrávač od firmy Apple stál totiž u zrodu podcastů a slovo broadcast označuje v angličtině vysílání.
Nejlépe by se dal přirovnat asi k rádiu. Je zadarmo, ale na rozdíl od rádiového vysílání si sami vybíráte jeho obsah a tvořit ho může prakticky kdokoli. Audio seriál na pokračování pak může mít různou délku, od pár minut po několik hodin. Někdy jde o monolog samotného tvůrce, jindy se můžete zaposlouchat do rozhovoru s různými hosty.
Jak si takový podcast pustit?
K poslechu vám stačí mít po ruce počítač, tablet nebo mobil s připojením k internetu. Samotné podcasty pak vyhledáte a přehrajete přes “katalogy” podcastů, třeba iTunes, Google Podcasts, ale prohledat můžete i YouTube. Spousta tvůrců podcastů natáčí i videa, pustit si je můžete proto i tam. Skvělé jsou také aplikace, které si stáhnete do telefonu. Pro jablíčkáře Apple Podcast, skvělá je i apka Spotify.
Dost už bylo napínání. Pojďme se vrhnout na konkrétní podcasty, které nás vzdělávají v oblasti péče o životní prostředí, naši tělesnou schránku i mysl. Rádi si rozšiřujeme obzory i zahraničními tvůrci, čekají vás tedy i tipy na anglické podcasty.
Ekologie
Tady najdete inspirativní hovory o ekologických výzvách moderní doby, cirkulární ekonomice i zero-waste životním stylu.
Odborníci se dnes shodují, že příklon k rostlinné stravě je pro zvrácení globálního oteplování planety jedním ze stěžejních bodů. Téma udržitelného stravování a etického zacházení se zvířaty můžete načerpat z těchto podcastů:
Tyto podcasty od ekologie už lehce vybočují. Některé sahají k duši a jejímu hýčkání, jiné se noří do neurovědy, další vtipně a syrově glosují aktuální palčivá témata. Vyzobali jsme je z mobilů kolegů a kolegyň z našeho týmu. Věříme, že pro vás mohou být také přínosné. 🙂
Ať už si pustíte do uší cokoli, doufáme, že vám podcasty otevřou nové obzory. Třeba díky nim spatříte pouto mezi vámi a přírodou ještě jasněji, třeba vám pomohou k dalšímu krůčku k udržitelnosti.
Chybí nám v seznamu váš oblíbený podcast? Napište nám ho prosím do komentáře, abychom mohli přehled neustále rozšiřovat. Inspirace není nikdy dost!
Prosíme, sdílejte tento článek s dalšími milovníky podcastů a udržitelného života:
“Nejlepší jsou ty na patentky.” Určitě se sucháčem, s nima je přebalování jak s jednorázovkou. “All in One máš bez starostí.” “Rozhodně klasický čtvercovky, i nás do nich mámy balily.”
Pokud jste už někdy v diskuzích o látkových plenách pátrali po tom nejlepším způsobu, jak balit své miminko, možná se vás chopila mírná beznaděj. Každý rodič si totiž najde to své a každému miminku může vyhovovat něco úplně jiného.
Jaké látkové pleny jsou nejlepší?
Právě takové, které nejlépe vyhovují vašim konkrétním požadavkům. Vejdou se do vašeho finančního rozpočtu, splní vaše nároky na šetrnost materiálů a miminko se v nich cítí dobře. To jsou ty pravé pro vás i vaše děťátko. Je přitom pravděpodobné, že právě na takové by vaše sousedka nadávala a její miminko by v nich nevydrželo ani minutu. Každý rodič má totiž své individuální důvody pro volbu látkových plen a i to nejmrňavější miminko má svou unikátní osobnost.
Univerzální návod k látkování miminka pro vás tedy nemáme. Házet pleny do žita ale nemusíte. Položíme vám teď několik otázek. Pomocí jejich zvídavosti z vás vytáhneme indicie, které vás plenkovým Mordorem hladce provedou. Věřte, že už za pár minut budete mít mnohem lepší představu o tom, jak by měla výbavička vašeho mrňouse zhruba vypadat.
Jak vybrat látkové pleny, které sednou právě mně a mému miminku?
Abyste se trefili a vybrali opravdu ty nejlepší možné, před nákupem si položte následující otázky:
1. Kolik za ně dám?
Duel klasických jednorázovek a látkových plen se před časem odehrál na našem blogu. Výsledné skóre najdete tady.
Ujasněte si, jaký máte na látkové pleny rozpočet.
Mějte přitom na paměti, že ačkoli je pořizovací cena vyšší, jde o investici.
V porovnání s klasickými jednorázovými plenkami ušetříte za celé přebalovací období miminka tisíce korun.
2. Jak často budu prát a kolik času zabere sušení?
Budete chtít prát denně, obden nebo jednou za tři dny? Máte-li doma sušičku, plenky budou suché už pár hodin po vyprání. Bez ní ale sušení savých vrstev zabere minimálně celý den. Pokud bydlíte ve vlhkém domě, může to trvat i déle. V mezičase tedy budete muset mít zásobu náhradních plen. Podle toho vypočítejte, kolik kusů potřebujete koupit. Musí jich být dostatek, abyste měli do čeho balit, zatímco se ty špinavé perou a suší.
3. Chci (si) ušetřit práci?
Je vaší prioritou co největší jednoduchost přebalování? Bude mrňouska často hlídat děda, který by si u novorozeneckého skladu zauzloval prsty? Nebo vás naopak skládačky baví a těšíte se z variability a kombinování?
4. Jaké materiály upřednostňuji?
Svrchní kalhotky se dnes vyrábí z různých materiálů, od vlny, PUL (polyester s polyuretanovým zátěrem) až po flís. Také vkládací pleny můžete vybírat z bavlny, BIO bavlny, flísu nebo bambusu či konopí. Naším kritériem při výběru látkových plen do sortimentu byla například kromě kvality materiálů i lokálnost značky a celková udržitelnost a filozofie firmy.
Zvažte tedy své priority. Podle nich se vám bude ideální plenkový systém pro vaše miminko vybírat mnohem snadněji. Tak. První kolečko otázek je za námi a teď se na načechraný miminkovský outfit podíváme z ještě větší blízkosti.
Novosklad, AI2 nebo AIO systém. Čert aby se v tom vyznal! Každý výrobce to má navíc trochu jinak. Ani zde vám tedy nedáme kompletní výčet možností, jak své děťátko balit do látky. Za buclatýma nožičkama se ale pod rukama zkušených rodičů rýsují tyhle čtyři základní způsoby látkového přebalování:
Pokud se k látkovým plenkám přikláníte kvůli jejich finanční nenáročnosti, pak pro vás bude zajímavé látkování, které využívá především klasické čtvercové pleny. Zohýbanou do novoskladu ji novorozeňátku můžete přichytit Snappi sponkou, nebo silou vůle. Přes ni drobkovi nasadíte nepromokavé svrchní kalhotky. Jak miminko přibývá a jeho nadílky se zvětšují, savost čtvercových plen podpoříte vkládací plenou. Použít můžete druhou čtvercovku nebo speciální krátkou či dlouhou vkládačku. Praktické jsou také separační plenky, tyhle jsou jednorázové a rozložitelné a tyhle pratelné z flísu se hodí u starších špuntů, jejichž výtvory jsou už pevnějšího rázu.
Jak používat čtvercové látkové pleny
V tomto videu se dovzíte, jak skládat klasické látkové pleny různými způsoby (stylem Jo-Fold, novoskladem nebo “na rovno”):
All in 2 – variabilní model pro milovníky puzzle
Nepromokavé svrchní kalhotky Nordic od Bamboolika
Skládačky, puzzle a hlavolamy vás přitahují jako komáry světlo? Pak svému miminku (a své skládačkomilné duši) dost možná pořídíte All in 2 (AI2) systém, kterému se někdy říká také SIO (Snap In One). Ten se skládá z několika svrchních kalhotek. Třech až pěti kousků, baj vočko. Ty budete prát jednou za 2 až 3 týdny. V mezičase je po použití jen vyvětráte, pokud tedy nenasáknou a nejsou zralé na praní. Ke svrchňáčkům si pořídíte vkládací pleny. Tyhle tvarované mají kapsu, jejich savost tak můžete snadno zvýšit další plenkou, třeba touhle krátkou nebo dlouhou vkládačkou.
Tady se hodí vypíchnout, že v poličkách našeho e-shopu se uhnízdily plenky české značky Bamboolik. A právě koumáci v Bambooliku vymazlili variabilní styl přebalování k dokonalosti. V jejich AI2 Duo systému nemusíte savé vrstvy ke svrchním kalhotkám pracně nacvakávat patentkami, jak to bylo dřív zvykem.
Tvarované oboustranné vkládací pleny od Bamboolika
Vkládací plenou jednoduše vystelete svrchňáčky. Pokud je vaše miminko učuranější, kapsu vkládačky můžete vyložit další savou vrstvou. Všechny savé pleny systému AI2 Duo jsou navíc oboustranné. Ta flísová drží miminko pocitově vždy v suchu, a je tak vhodná pro ty nejmenší špunty, případně na spánek i u objemnějších drobků. Z druhé strany pleny je bambusové froté, přírodní materiál s výbornou okamžitou nasákavostí, které ustojí i prudce čurající dítka. Hádáte správně, bývají to zpravidla chlapečci. Celý systém je tak úžasně univerzální. Velikost svrchních kalhotek upravíte pomocí cvočků, délku plen pak přizpůsobíte překladem. Vše padne perfektně jak novorozenému miminku, tak batoleti.
AIO – model přebalování “s rukou v nose”
Kapsová AIO plena Květy Bamboolik
Nasadíte a jdete. I to nejukroucenější miminko je přebalené levou zadní. Kapsových plen AIO najdete na trhu hned několik. V Bambooliku vyrábí dvě varianty. Flísová drží zadeček miminka v suchu a hodí se tak hlavně pro novorozence, děti s citlivou pokožkou a pro nerušený spánek všech prcků bez rozdílu. Bambusová varianta skvěle saje, prcek s ní ale při počurání cítí vlhkost. Plenka je tak výborná pro špunty, kteří se učí na nočník nebo pro ty, kteří čurají v silných proudech a ve velkých objemech. Součástí takové AIO plenky je jedna standardní vkládačka, která suverénně pokrývá základní savost. Kapsu plenky ale můžete naducnout libovolným počtem dalších vkládacích plen. Zkrátka podle potřeby. Kapsové pleny šijí v Bambooliku v univerzální velikosti, s patentkami na upravení. I ty tedy doprovodí špunta od narození až po nočník.
Pokud se budete spoléhat celé plenkové období jen a pouze na kapsové pleny, ozvěna na vašem bankovním účtě pravděpodobně zesílí. Každodenní přebalování je s nimi totiž dost nákladné. Nicméně, proti gustu… Podle nás jsou ale spíš ideálním doplňkem jiných balicích metod. Za AIO plenku budete nesmírně vděční třeba na návštěvách, při pobíhání po doktorech nebo na výletě.
Varianta “To by bylo, aby BIO nebylo”
Krátká vkládací plena z biobavlny s certifikací GOTS Bamboolik
Jste-li na své cestě k udržitelnosti a šetrnosti zhruba někde za sedmero horami a patero řekami, pak u produktů často zkoumáte původ surovin a nejinak to máte také u látkových plen. Přirozeně budete gravitovat k přírodním materiálům s dohledatelným původem. Troufáme si tedy říct, že tvarované pleny, čtvercovky, dlouhé i krátké vkládačky s certifikací GOTS povytáhnou koutky vašich úst vysoko k uším. Bavlna na jejich výrobu se totiž pěstuje bez jakýchkoli herbicidů a pesticidů. Na polích se střídají plodiny, aby se půda příliš nevyčerpala a lidé v biobavlněném průmyslu dostávají za svou práci férovou mzdu. BIO kvalita materiálů je pak samozřejmě o další stupeň šetrnější také k pokožce miminka, proto ji výrobci často dávají právě do dotykových vrstev plen.
Odvažte se. Kombinujte. Posichrujte
Jednotlivé varianty látkování mezi sebou můžete střídat. Pokud jste podědili štos čtvercových plen, využijte je. Přikupte k nim nepromokavá svrchní kaťata, ať už fungl nová, nebo zatím jen na zkoušku, třeba z druhé ruky. Na poličce u přebalovacího pultíku současně můžete mít pár AIO plenek nebo i jednorázových ekoplín. Pro dny, kdy dojde čistá látka nebo trpělivost.
Jak často přebalovat látkové pleny?
První týdny života s miminkem jsou hotovým přebalovacím maratonem. Nejčerstvější prcky přebalíte asi osmkrát, ale třeba i desetkrát denně. Časem pár plen ubyde a dostanete se na nějakých šest za den.
Průměrná výbavička by tedy měla obsahovat 20 – 25 plen na jednotlivá přebalení. Pokud máte sušičku a není vám za těžko prát každý den, pak jich může být i méně.
Rychlé opáčko: možnosti jednotlivých přebalení
Jak jste si přečetli výše, variant je mnoho, mrkejte:
AIO (All In One) plena vše v jednom.
Svrchní kaťata a:
savé jádro AI2, podle potřeby vyložené vkládacími plenkami,
čtvercová plena složená do novoskladu nebo na rovno,
kalhotková plena (my máme od Bamboolika tu na noc),
vícevrstvá plena.
Jak prát látkové pleny? Udržbové tipy a tríčky
Separační plenky z celulózy Bamboolik
Pokud je to k tomu, z plenky nejdříve odstraňte největší nečistoty, ideálně do toalety. Odborně se tomuto aktu říká „vyklepnutí bobku“.
Tip: S „vyklepáním bobku“ vám mohou výrazně pomoci separační plenky. Ty můžete po použití vyhodit.
Následně špinavou plenku hoďte buď rovnou do pračky, nebo do koše na použité pleny. Pokud trajdáte někde venku, hodí se mít s sebou tenhle pytlík.
Tip: Speciální koš (ideálně kýbl s víkem) na špinavé pleny můžete vyložit síťkou na prádlo a na dno kápnou pár kapek éteráku. Ten pomůže se zápachem a zároveň dezinfikuje.
Plenky perte při teplotě 60 °C. U nižších teplot není garance, že zlikvidujete všechny bakterie. Čtvercové pleny můžete jednorázově (třeba při katastrofě jakou je průjem miminka) vyprat na 90 °C. Nedělejte to ale často. Devadesátkou plenám zkracujete životnost.
Tip: Při velkém nadělení můžete na skvrnu před praním použít mýdlo. Pokud máte plenky na suchý zip, nezapomeňte je před uložením do koše či pračky zapnout. Na zipy se vám tak nenachytají žmolky. A ještě jedna věc. Plenky s flísem perte v prostředku bez obsahu mýdla. To totiž flís zanáší a znehodnocuje. Na takové pleny použijte třeba tenhle Koncentrovaný prací gel bez parfemace.
Perte v dostatečném množství vody, na nejdelší program, doporučuje se alespoň 2hodinový. Zaneřáděné pleny se potřebují vymáchat v dostatečném množství vody.
Tip: Jestliže je vaše pračka natolik „eko“, že programově používá málo vody a zároveň nemá tlačítko „přidat vodu“, dolijte vodu do bubnu ručně (můžete k tomu použít i vysráženou vodu ze sušičky, kterou tak dále zužitkujete. Taková voda má navíc výhodu, že je destilovaná a dobře se v ní rozpouští prací prášek).
Nepřeplňujte pračku. Dodržujte váhové údaje podle návodu k vaší pračce a zkontrolujte si, zda je údaj uváděn pro mokré nebo suché prádlo (což je u savých plen podstatný rozdíl).
Nepoužívejte aviváž.
Vkládací plenky můžete sušit v sušičce, nepromokavé svrchní kalhotky však ne. Suchý horký vzduch jim totiž může uškodit.
Tip: Těsně po vytažení z pračky se nesnažte svrchňáčky ani natahovat, časem by tím mohly povolit lastinové gumičky okolo nožiček, a kalhotky by netěsnily. Mokré kalhotky jen pověste na šňůru.
Kde koupit látkové pleny
Látkové pleny dnes seženete na mnoha místech – v kamenných prodejnách s dětskými věcmi, v mnoha e-shopech, přímo u výrobců, v některých lékárnách i drogeriích. Ať budete nakupovat kdekoliv, zjistěte si, jestli má daný obchod nebo e-shop přehled o plenkách a dokáže vám také poradit s výběrem i používáním.
Jak začít s látkovými plenami
Z vlastní zkušenosti moc dobře víme, že se látkování miminka může na první pohled zdát jako velké sousto. Jako úkol svou náročností srovnatelný s výstupem na Mount Everest.
Ale jako se vším, i tady jde jen o odvahu k prvnímu krůčku. Doufáme, že vám naše řádky poslouží jako spolehlivý šerpa horolezcům a že se vaše túra k látkovým plenkám promění v příjemnou procházku.
Lahvičku za lahvičkou protáčíte v dlani. Oči mhouříte v hlubokém soustředění. Pátráte po povědomých symbolech. Dešifrujete nápisy na etiketách. Minuty utíkají. Košík na předloktí těžkne. Trpělivost dochází.
Pokud se snažíte žít udržitelnějším životem, tahle nákupní situace vám je povědomá. Obaly výrobků se staly nástroji marketingových taktik. Jejich účelem je přitáhnout pozornost, zodpovědně informovat je často až druhotné. Legislativa jde přitom v tomto ohledu výrobcům na ruku. Zatímco u potravin je použití označení “bio” regulované zákonem, u kosmetiky a drogerie tomu tak není. Stejně tak i slůvka “přírodní” a “eko” mají proto na obalech rej. Často však produkty na zeleno jen obarvují. Jak nenaletět?
Máte několik možností. Ať už krabička hlásá cokoli, pečlivě čtěte složení výrobku. Pokud vám mnohdy krkolomné názvy ingrediencí nic neříkají, nákupní košík plňte raději v obchodech, kterým důvěřujete a kde složení, původ surovin i výrobní postupy pečlivě kontrolují za vás. Další opěrnou berličkou jsou pak certifikáty. Za poslední léta se jich urodilo požehnaně. Dnes vám proto poradíme, jak se v nich vyznat, na co dát při koupi drogerie a kosmetiky pozor a které certifikace považujeme za důvěryhodné my, v Econea.cz. Začněme ale základní otázkou.
Jsou certifikáty pro kvalitu nezbytně nutné?
Kosmetika i drogerie musí projít povinnou certifikací, která kontroluje bezpečnost daného přípravku pro lidské zdraví. Bez ní se přípravek nesmí dostat mezi zákazníky, je to samozřejmý základ a nutnost. Pak jsou tu ale certifikáty nepovinné a přesně ty nám mohou pomoci odlišit “zrno od plev”.
Jde přitom o investici, časovou i finanční. Výrobce musí podstupovat pravidelnou kontrolu a splňovat standardy dané certifikační společnosti. Aby jeho produkty mohly nosit logo kvality, musí za něj také náležitě zaplatit. Tato záležitost tedy zabírá čas, leze do peněz a může se promítnou i do finální ceny produktu. Pokud narazíte na malé výrobce bez certifikace, neznamená to tedy nutně, že jejich produkty nejsou kvalitní. Pořízení lejstra si možná zatím jen nemohli dovolit, ačkoli jejich výrobky v BIO kvalitě velice často jsou.
Jak v Econea.cz přistupujeme k BIO kvalitě u malých značek?
Malé lokální značky podporujeme ze všeho nejraději. Vkládají do své práce srdce a tvoří produkty v nejvyšší kvalitě, často BIO, ačkoli to zatím nemají “černé na bílém”. V čistotu jejich výrobků tedy plně věříme, označení “BIO” však v názvu neuvádíme a o kvalitě surovin zpravidla informujeme až v popisku výrobku. Snažíme se o co největší transparentnost, BIO tedy najdete jen v názvu produktů, u kterých tuto kvalitu dosvědčuje certifikace.
Co tím chceme říct? Malé lokální značky nezavrhujte jen kvůli absenci symbolů na obalu. Pokud bližší informace nevyčtete z etikety či produktových textů, kontaktujte prodejce nebo přímo výrobce. Určitě vám ochotně zodpoví veškeré otázky ohledně surovin či procesu výroby. Pokud ne, zpozorněte. Za netransparentností se mohou schovávat nějaké nepěknosti. Teď už ale pojďme zpět k certifikovaným produktům, i mezi nimi jsou samozřejmě rozdíly.
S certifikáty se roztrhl pytel. Jak odlišit zrno od plev?
U certifikované přírodní drogerie a kosmetiky se zaměřte na následující tři ukazatele.
Původ. Kvalitu a důvěryhodnost zásadně ovlivní to, kdo certifikát uděluje. Ty nejuznávanější udělují nezávislé certifikační organizace. Výrobce, který se o certifikát uchází, musí při pravidelných kontrolách splňovat stanovené standardy a zpravidla za vydání certifikátu zaplatí nemalý poplatek. Některé značky si začaly certifikát vydávat samy. Tady je třeba zvýšit ostražitost, pídit se po informacích a rozpoznat, zda je účelem usnadnit zákazníkům orientaci, nebo je oklamat líbivým logem.
Standardy. Jednotlivé certifikáty se mírně liší tím, jaké ingredience ve složení produktů akceptují, a které ne. Rozdíly jsou v podílu přírodních surovin a BIO surovin i povolených konzervantech. Některé akceptují poměrně kontroverzní tenzid SLS nebo třeba použití přírodně identických látek, které se svou strukturou ani chemickým složením neliší od přírodní “předlohy”, vyrobené byly ale uměle.
Typ. Některé „eko certifikace“ se zaměřují především na čistotu složení, BIO původ ingrediencí a kvalitu receptur. Zaručují nepřítomnost škodlivých látek a nepřipouští ropné deriváty či geneticky modifikované látky. Mezi kritéria však nemusí patřit veganské složení nebo šetrnost výrobních procesů. Naopak existují také certifikace potvrzující čistě jen absenci živočišných látek a netestování na zvířatech, nebo mírný dopad produktu na životní prostředí. Ve složení produktu s logem „CO2 neutrální“ tak klidně můžete najít syntetický parfém a v certifikovaném BIO krému zase může vegany vystrašit mléčná složka. Vše je třeba brát komplexně a u jednotlivých certifikátů je potřeba vnímat jejich konkrétní zaměření.
Pozor na relativitu pojmu “přírodní”
V Econea.cz se nezřídka setkáváme s tím, že se nám výrobci zdráhají prozradit přesné procento přírodních ingrediencí v jejich produktech. Teoreticky i na ropu se totiž může pohlížet jako na produkt přírody. Certifikační organizace sice ropné látky nepovolují, ale i jednotlivé kontrolní orgány mohou mít na definici přírodních látek mírně odlišný náhled. Přesněji bychom tedy měli hovořit o látkách přírodního a syntetického původu. Za suroviny přírodního původu přitom považujeme ty rostlinné, živočišné a vyrobené z minerálů. Tedy všechny kromě uměle vyrobených.
Seznam certifikátů kosmetiky a eko drogerie, na které je spolehnutí
Dost už bylo teoretické omáčky. Pojďme si teď konkrétně ukázat certifikace, které jsou v našich zeměpisných šířkách na kosmetice a drogerii přilípnuté nejčastěji. Existuje jich velká spousta, vyloupli jsme sem pro vás ty, ve které máme největší důvěru. Ať už pro jejich přísná pravidla nebo mezinárodní uznání.
Kosmetika
CPK – certifikovaná přírodní kosmetika a CPK BIO
Voda může tvořit až 95 % z celkového podílu kosmetického produktu. Je totiž dobrým a také nejlevnějším „rozpouštědlem“ aktivních látek v receptuře, pomáhá je doručit do pokožky a zároveň ji sama hydratuje.
Netoleruje ropné deriváty ani syntetické sloučeniny.
Garantuje, že certifikovaná přírodní kosmetika vznikla z nejkvalitnějších a šetrně získaných rostlinných surovin.
Přírodní původ má, po odečtení vody, minimálně 85 % složek.
U CPK BIO je to minimum 90 % přírodních a 20 % surovin z ekologického zemědělství nebo volného sběru. Obsah vody v kosmetických produktech přitom bývá opravdu vysoký, tyto standardy tak dávají syntetickým látkám jen velmi malý prostor.
Sympatická písmenka CPK najdete například na přírodní kosmetice Nobilis Tilia nebo na výživných tělových máslech a olejích od Purity Vision.
COSMOS
Tento certifikát klade jedny z nejpřísnějších a nejkomplexnějších požadavků na ekologickou a BIO kosmetiku. Vznikl pod záštitou organizací Cosmebio, Ecocert Greenlife, Icea, BDIH a Soil Association. Podle podílu BIO složek se rozděluje na Cosmos Organic a Cosmos Natural. Řídí se podle jednotného „Cosmos standardu“.[ref]https://www.cosmos-standard.org[/ref] Ten klade specifické požadavky na složení:
Tip: Veškerou kosmetiku s certifikátem Cosmos najdete na hromádce tady v tom vyhledávači.
Nepřipouští ropné deriváty, GMO, parabeny či flatály.
Zaručuje, že výroba probíhá šetrně a dopad produktu na životní prostředí je nízký.
Požaduje recyklovatelnost obalových materiálů.
Úroveň Cosmos Organic označuje kosmetiku s minimálně 95% podílem BIO složek.
Certifikátem se pyšní například Radico, značka přírodní péče o vlasy.
NaTrue
Přistupuje ke kvalitě kosmetiky také zodpovědně. Rozděluje kosmetické výrobky do 13 skupin (zubní pasty, tělové oleje apod.) a definuje nejvyšší dosažitelnou kvalitativní normu pro každou z nich zvlášť. Mezi zakládající členy nezávisle udělovaného certifikátu stojí například Weleda nebo Laverana (zakládající společnost značky Lavera). Kosmetiku kategorizuje do 3 úrovní:[ref]https://www.natrue.org/our-standard/natrue-criteria-2/[/ref]
přírodní kosmetika,
přírodní kosmetika s podílem BIO složek (více jak 70 %)
a BIO kosmetika (obsahuje více jak 95 % BIO složek).
Produkty smí obsahovat pouze složky přírodního původu, deriváty přírodních složek a výjimečně i přírodně identické látky (typicky jde o anorganické pigmenty nebo látky pro konzervaci, které se získávají chemickým procesem výhradně z přírodních látek).
Logo NaTrue můžete spatřit třeba na přírodní kosmetice značky Lavera, Weleda nebo Ben & Anna.
BDIH
Nezisková společnost vytvořila se svou německou pečlivostí hlavní zásady a standardy přírodní kosmetiky už v roce 1996. Patří tedy k nejstarším a nejčastěji používaným certifikacím přírodní kosmetiky.[ref]https://www.kontrollierte-naturkosmetik.de/e/guideline_natural_cosmetics.htm[/ref] Certifikát BDIH s ochrannou známkou „Kontrolovaná přírodní kosmetika“ získá jen výrobek:
S minimálně 95 % přírodních surovin.
V maximálním množství v BIO kvalitě.
Který neobsahuje ropné produkty, syntetické parfémy a barviva, chemické konzervanty.
Není testovaný na zvířatech a neobsahuje ani ingredience z těl mrtvých zvířat.
Eko drogerie
Ecocert Natural Detergent a Natural Detergent made with Organic
U certifikátu „made with Organic“ pak minimum 10 % surovin z ekologického zemědělství.
Environmentálně přijatelné výrobní postupy.
Kvalitu a recyklovatelnost obalového materiálu.
Přísné požadavky splňují produkty francouzské šetrné drogerie Ecodis nebo třeba čisťounké estonské značky Mulieres.
Ecogarantie
Mezinárodní certifikaci, původem z Belgie, najdete na té nejpřísněji střežené přírodní kosmetice, drogerii, ekologických produktech pro děti či domácí mazlíčky. Certifikát má široký záběr a ohromně přísná kritéria.[ref]https://ecogarantie.eu/the-label/[/ref]
Základem je čisté složení a původ surovin z obnovitelných zdrojů.
100% BIO kvalita u rostlinných výtažků, pokud existuje.
Šetrné nakládání s energiemi a materiály při výrobě.
Férové zacházení se všemi účastníky produkce.
Netestování na zvířatech.
Její logo nosí na svých lahvičkách s hrdostí třeba výrobky česko-slovenské značky Tierra Verde nebo úžasného německého výrobce eko drogerie Sonett.
ICEA
Italský certifikační institut patří k nejváženějším nejen ve své domovině, ale v celé Evropě. Certifikuje potraviny, kosmetiku a drogerii, ale také textil a další oblasti ekologické výroby.[ref]https://icea.bio/eco-bio-detergence-and-eco-detergence/[/ref]
Obalové materiály musí splňovat ekologické požadavky.
Kontrolován je i způsob skladování, produkce odpadů a spotřeba energií.
Certifikát získaly i šetrné mycí a čisticí produkty od naší oblíbené italské značky Officina Naturae.
Kompletní seznam všech dostupných certifikací by tento článek neunesl. Z dalších důležitých letem světem jmenujeme třeba německý Naturland. Menší a střední výrobce BIO kosmetiky poznáte podle certifikátu ICADA. Kvalitu složení u zaoceánských produktů pak prozrazuje třeba mezinárodní certifikát Demeter a americký USDA Organic. Ty zásadní certifikáty pro naše zeměpisné končiny jsme pro vás hezky srovnali do tabulky. 🙂
Tahák: Srovnání certifikátů přírodní kosmetiky a drogerie
Vegan certifikáty
Písmeno Vé nebo zajíček na obalu automaticky neznamenají kvalitu. Platí tu podobné pravidlo jako na talíři. Ani smažená veganská kobliha nepřinese tělu nic moc dobrého, ačkoli neobsahuje živočišné suroviny. Stejně tak i kosmetické lahvičky s veganským složením mohou zahrnovat dráždivé syntetické ingredience.
Značky, které jsou veganské a netestované na zvířatech, označuje například zajíček “Cruelty free and vegan”, vydávaný organizací PeTA.[ref]https://crueltyfree.peta.org[/ref] Rostlinné složení a netestování produktů potvrzuje i označení Vegan Society.[ref]https://www.vegansociety.com[/ref] Stejnou dvojí záruku dává ochranná známka Vegan Action.[ref]https://vegan.org[/ref] Tato označení tak usnadňují volbu lidem, kteří se vyhýbají jakýmkoli živočišným složkám, látkám produkovaným zvířaty a kteří odmítají výrobky, které byly testovány na zvířatech. Nestanovují však standardy pro kvalitu složení. A naopak. Certifikáty kvality zpravidla neřeší obsah živočišných surovin, některé vysloveně akceptují obsah látek produkovaných zvířaty. Pokud tedy hledáte veganskou přírodní kosmetiku či drogerii i záruku kvalitních ingrediencí přírodního původu, kontrolujte složení, nebo hledejte na obalu jak certifikát „vegan“, tak certifikát kvality.
Živočišné suroviny číhají i tam, kde byste je možná nečekali. Proč se jim v sortimentu zpravidla vyhýbáme? Jak se to vlastně má s testováním kosmetiky a drogerie na zvířatech? Celou problematiku probíráme ve 4dílném článkovém seriálu na blogu.
Kšeftování s certifikáty. Pozor na greenwashing
Je dobré mít na paměti, že i udělování certifikátů se může zvrhnout v zelený byznys. S ekologickými produkty se roztrhl pytel a zájem lidí o udržitelné produkty přilákal i výrobce, kteří ve vzduchu ucítili ekonomickou příležitost. Zdraví lidí nebo přírody pro ně tedy není hlavní motivací. Proto můžeme dnes i na trhu s eko produkty nechtěně kousnout do nahnilého jablka. Věrohodných certifikačních organizací, mezi něž řadíme i ty výše zmíněné, plave v ekologickém rybníčku naštěstí požehnaně. Při nákupu vás krásně nasměrují a můžete se o ně opřít. Pro výběr kvalitní přírodní kosmetiky nebo drogerie jsou úžasnou pomůckou. Pokud si ale nejste jisti, všemi deseti doporučujeme nahlédnout i příběh značky, vygooglit si informace o způsobu výroby a postojích majitelů k udržitelnosti a ekologii. U nás v Econea.cz už si to ani jinak neumíme představit.
Natírání na zeleno probíráme i na našem blogu. Pokud vás zajímají nejčastější finty výrobců, prolistujte tímto článkem.
Jak se k certifikacím stavíme v Econea.cz?
Vybrané certifikace vítáme, ale místo v našem sortimentu značkám nebo produktům rozhodně nezaručují. Za roky existence našeho e-shopu jsme se naučili, že je třeba mít oči na stopkách a ekologičnost značky je třeba proklepnout i na vlastní pěst.
Kromě aspektů, které certifikace zpravidla posuzují, se totiž díváme ještě na další kritéria. U produktů vyžadujeme zpravidla rostlinné složení, tedy nepřítomnost surovin ze zvířat. Výjimku aktuálně děláme například u vybraných včelích ingrediencí, u nich prověřujeme etický původ. Jak jsme si řekli výše, některé certifikáty sice zakazují obsah látek živočišného původu, ale látky “přirozeně produkované” zvířaty, jako je třeba mléko, do receptur pouští. Kromě certifikací kvality tak vždy prověřujeme i jednotlivé látky ve složení produktů. U čistě veganského sortimentu, který u nás jasně převládá, najdete často certifikáty PeTA Cruelty free, Vegan Society a netestování pak zaručuje logo Leaping Bunny (HCS/HHPS).
U značek a produktů nás pak zajímá i obsah palmového oleje, což zpravidla zmíněné certifikace kvality také neřeší. Prověřujeme si tedy přístup značky k problematice palmového oleje. Do našeho sortimentu nezařazujeme produkty, které ho používají jako primární surovinu a u značek, kterým důvěřujeme, tolerujeme výskyt derivátů palmového oleje. Tedy pokud jejich udržitelný původ potvrzují certifikáty, ideálně BIO nebo RSPO/CSPO.[ref]https://rspo.org/certification[/ref]
Palmový olej nám ležel v žaludku dlouho. I o něm jsme proto sepsali výživný článek na blogu.
Kromě toho je pro nás důležitý i celkový přístup značky k životnímu prostředí, zaměstnancům, dodavatelům i komunitám. Do nabídky tedy přednostně zařazujeme značky, které jsou transparentní a sociálně a environmentálně zodpovědné. Úžasným vodítkem, jak takovou značku rozpoznat, je třeba mezinárodní certifikát B Corp.[ref]https://bcorporation.net[/ref] Ten si vyslouží společnosti, které svou činností skutečně společnosti i přírodě prospívají. Certifikace Fair For Life a Fair Trade pak podporují spravedlivý obchod a férové zacházení se všemi pracovníky.[ref]https://www.fairforlife.org/pmws/indexDOM.php?client_id=fairforlife&page_id=home[/ref] [ref]https://fairtrade.cz/fairtrade/standardy-fairtrade/[/ref]
Důvěřuj, ale prověřuj
Je nám líto, jestli jsme vám nepřinesli dobré zprávy. Jen na certifikace kvality se bohužel 100% spoléhat nedá, jistojistě ale slouží k lepší orientaci.
Pro skutečně zodpovědné nakupování ideálně zaujměte pozici “důvěřuj, ale prověřuj”. Nám se už tolikrát vyplatila!
Suché vlasy bez života. Povadlá pleť. Pokožka popraskaná od mrazu. Jarní únava se neprojevuje jen na naší náladě a míře energie. Zima uštědřila rány i kůži a pár šrámů si z mrazivého boje odnáší i kadeře. Tělo si proto s přicházejícím jarem zaslouží speciální dávku pozornosti. Co pokožce a vlasům nejvíce prospěje? Jaká přírodní kosmetika na pleť a vlasy je teď nejvhodnější? Základní mantrou jarní kosmetické péče je očista a hydratace. Jak na ně? V dnešním článku dostanete ranec návodů a receptů na šetrné domácí opečování.
První krok je očista
Během zimy se naše kůže prala s mrazy, sněhem i výkyvy teplot a je na čase ji pořádně rozmazlit. Denně a často nevědomky navíc svá těla vystavujeme množství škodlivých látek. Ve formě konzervantů nebo zbytků pesticidů je můžeme polykat v jídle nebo ve vodě. Z výfuků aut je vdechujeme při procházce městem. Natíráme si je na kůži krémem z obchoďáku. Naše těla se tak obalují oku neviditelným nánosem. Ten může v těle způsobovat neplechu, ucpává póry, obaluje vlasová vlákna a brání naší kůži i kadeřím v přijímání výživy. Běžná sprcha nebo odlíčení tyto látky důkladně neodstraní. Bez řádné očisty tak přijdou i ty nejdražší a nejluxusnější pleťové a vlasové masky vniveč. Tělo je zkrátka přes barikádu toxinů nemůže vstřebat. Právě proto bychom měli pravidelně detoxikovat i svou “vnější slupku”. Jarní období je pro to jako stvořené.
Jak poznáme, že očistu potřebujeme?
Nešťastná pokožka s ucpanými póry i vlasy obalené syntetickými silikony vysílají naším směrem varovné signály. Zkusme jim věnovat pozornost.
Zatížené vlasy bývají hned po umytí těžké, mají voskový povlak, nebo se lámou a jsou křehké. O slovo se hlásí také prostřednictvím různých potíží vlasové pokožky jako je přehnané maštění. Po zimě, kdy trpěly teplotami pod bodem mrazu a hodiny trávily připláclé pod kulichy, bývají navíc “rozlítané”, elektrizují a působí přesušeně.
Pleť s ucpanými póry pak demonstruje svou nespokojenost formou zánětů a akné. Po mrazivé zimě šupinkovatí, bývá nepříjemně napnutá a bez jiskry.
Tak co? Cítíte, že vaše kůže i kučery touží po detoxu? Pojďme se společně zbavit všeho nepotřebného.
1. Očista pokožky
Vypoťte se
Detoxikační procesy krásně podpoříte, když své tělo prohřejete. Metod je vícero. Vyražte na cyklovýlet nebo se proběhněte. Vypoťte se v sauně, parní lázni nebo si dopřejte horkou koupel. Do ní přimíchejte odvar z čerstvých nebo sušených bylinek. Pročišťující účinky má například měsíček, rozmarýn nebo šalvěj.
Před spaním si napusťte vanu a do vody hoďte 3 nebo 4 hrsti Epsomské soli. Jaké má tahle sůl do koupele účinky? Přes pokožku doplní tělu hořčík a síran horečnatý. Působí proti zadržování vody v organismu a pro detoxikační koupel je tak jako stvořená. Epsomská sůl navíc zmírňuje i bolesti svalů a kloubů, náramně ji ocení sportovci po výkonu, ale i lidé s “opotřebovanějším” tělem. 🙂
Použít můžete i další druhy koupelové soli. Himalájská sůl s dubovou kůrou se krásně stará o pokožku, působí protizánětlivě a pomáhá s léčbou akné i ekzémů. Sůl do koupele s levandulí obsahuje také ohromné množství minerálů, uleví od kožních problémů i oteklých nohou.
Jak se naložit do vany jako profík?
Teplota vody by měla ideálně odpovídat té tělesné, tedy kolem 37 °C.
Kolik dát soli do koupele? Záleží na množství vody, ale pár hrstí stačí. Vodu se solí dobře promíchejte.
Než hupsnete do vany, položte si poblíž sklenici s vodou. Během koupele je fajn doplňovat tekutiny.
I když se vám nebude chtít z vany ven, čvachtejte se maximálně půl hodiny.
Z vany vstávejte opatrně, aby se vám nezamotala hlava.
Slanou vodu nechte uschnout na pokožce. Sprcha ani sušení ručníkem není třeba.
Po koupeli si naordinujte těžkou relaxaci. Ideálně jděte rovnou spát.
Nic se nesmí přehánět a ani koupel se solí se nedoporučuje na denní bázi. Jednou týdně si ji ale v klidu dopřejte.
Pokud trpíte problémy s cirkulačním systémem, srdeční nemocí, cukrovkou nebo čekáte miminko, vždy se pro jistotu nejprve poraďte se svým lékařem.
Nemáte doma vanu? Nebojte. Máme tip také pro majitele sprchových koutů, ale i skřítky a batůžkáře, co se čvachtají v lesních pramenech. 🙂
Zkuste kartáčování suché kůže
Ideálně hned před ranní sprchou. A vězte, že nejde o žádný moderní trend, ale o staletími prověřenou součást ajurvédské praxe. Kartáčování suché pokožky odstraní odumřelé buňky z vnější vrstvy pokožky, stimuluje potní a mazací žlázy a prokrvuje. Podobně jako ledviny, játra a tlusté střevo i pokožka je orgánem vylučování. Drhnutí tak pomůže udržet póry hezky průchodné a kůže může dokonale plnit svou úlohu.
Začněte lehkým tlakem a postupně přejděte k pevnějším tahům.
Postupujte od chodidel pomocí rychlejších tahů vzhůru, směrem k srdci.
Stejným způsobem kartáčujte i ruce. Pokud máte rukojeť nebo dlouhé ruce, přepucněte i záda. Na břiše pohybujte kartáčem ve směru hodinových ručiček, nevynechejte ani hrudník a krk. Pleti na obličeji se vyhněte, tam je pokožka příliš citlivá.
Kartáčování provádějte pár minut. Až pokožka začne mírně svědit.
Následně se osprchujte a smyjte z kůže odumřelé buňky.
Pokud kartáčování na sucho neholdujete, zkuste peeling. I ten pokožku hloubkově očistí a připraví ji na další péči. I tady se můžete vrátit k multifunkční Epsomské soli. Naberte ji do hrsti a ve vaně nebo ve sprše masírujte tělo krouživými pohyby. Můžete ji smíchat také s troškou rostlinného oleje a masáž provádět vzniklou pastou. Po peelingu se nezapomeňte dobře opláchnout.
Milovníci černé zázračné tekutiny se možná rozhodnou raději pro kávový peeling. Ten si můžete vyrobit doma, nebo pořiďte už hotový. V Purity Vision ho vyrábí v BIO kvalitě z božsky voňavé Fair Trade kávy.
Recept na domácí výrobu kávového peelingu
V čisté uzavíratelné sklenici smíchejte 3 lžíce kávy (čerstvě namleté nebo použité, vysušené) se 2 lžícemi třtinového cukru.
Přidejte 2 lžíce rozpuštěného kokosového oleje a dobře promíchejte. Poměr surovin přizpůsobte podle preferencí a tak, aby se vám s peelingem dobře manipulovalo. Mějte na paměti, že kokosový olej po chvíli ztuhne a rozehřeje se pak až v kontaktu s kůží.
Peeling používejte ve vaně nebo ve sprše na vlhkou pokožku. Naberte ho prsty a krouživými pohyby masírujte. Následně opláchněte. Protože obsahuje vyživující olej, po mytí se už nebudete muset mazat dalším tělovým mlékem nebo olejem.
Toužíte-li po opravdu jemňoučkém peelingu, zkuste při běžném sprchování použít čisticí mýdla. V rámci jarní očisty zvolte ta s obsahem detoxikačních ingrediencí. Třeba česká rodinná značka přírodní kosmetiky Mýdlovar přidává do svého Olivového mýdla kambrický jíl, hloubkově očistné účinky má i jejich Luxusní mýdlo s aktivním uhlím a tea tree, které pomáhá také s hojením akné a ekzémů. Citrusovo-kávové mýdlo pak zanechá pokožku krásně svěží.
Solí z Mrtvého moře a aktivním uhlím detoxikuje tělo i Tuhé mýdlo pro suchou a citlivou pokožku z lužickohorské Mýdlárny Koukol. Jemně namletá mandlová jadérka, zrnka celozrnné rýže a santalové dřevo v peelingovém mýdle s levandulí pak bojují proti celulitidě, pokožku prokrví a zvláční.
Přírodní suroviny s detoxikačními účinky jsou při čištění pokožky velkými pomocníky. Nicméně i samotná masáž při koupeli – ať už pomocí peelingu či mýdla, nebo třeba s lufou – zlepšuje krevní oběh a skvěle aktivuje lymfatický systém. Tak si na ni – na sebe – udělejte pravidelně čas. 🙂
Pokud jste začali s vnitřní detoxikací organismu (o které jsme sepsali výživný článek tady), možná už v odrazu zrcadla potkáváte svěžejší tvář. Pleť ale můžete podpořit také zvnějšku. Kromě samozřejmé každodenní rutiny, která by měla zahrnovat čištění pleti nejen vodou, ale také vhodným odličovacím přípravkem na olejové bázi, je na jaře vhodné i hloubkové čištění pleti. Čistá pokožka je totiž gró. Pokud jsou póry zanesené, snadno se zanítí a tvoří nepropustnou bariéru, přes kterou nepronikne následná kosmetická péče.
Při čištění pleti se raději vyhýbejte mechanickému peelingu s většími abrazivními částečkami, jako je ten kávový nebo cukrový. Citlivá pokožka obličeje vyžaduje šetrnější péči než zbytek těla. Jak tedy na správné čištění pleti?
Vše usnadní například konjaková houbička na čištění pleti. Stačí ji namočit a použít samotnou, nebo v kombinaci s pěnou čisticích pleťových mýdel. Případně sáhněte po jemném přírodním peelingu. My se nemůžeme nabažit peelingových přípravků přírodní polské kosmetiky OnlyBio. Ten s kokosem a aloe vera pleť vyhlazuje a zklidňuje. Enzymatický peeling s papainem pak redukuje pigmentové skvrny a pleť krásně projasní. Pokud máte velice citlivou pokožku, peeling nepoužívejte moc často a vybírejte si takový, který je namíchaný z těch nejjemnějších ingrediencí jako třeba šípkový peeling od slovenské značky Kvitok.
A pak je tu samozřejmě jíl! Maska z marockého jílu má úžasné detoxikační účinky a je šetrná, takže vyhovuje i citlivé pleti. Tento druh minerální hlíny na sebe váže přebytečný maz, toxiny i další škodliviny a nečistoty, zároveň pleť zklidňuje a regeneruje.
Recept na pleťový peeling z marockého jílu
Jíl smíchejte s vodou v poměru 1:2 a přidejte trošku kokosového oleje, aby vznikla jemná kašička.
Naneste ji krouživými pohyby na mokrý obličej.
Následně omyjte teplou vodou.
Rhassoul pokožku perfektně vyčistí a póry zbaví nepříjemných černých teček.
Výsledek poznáte okamžitě, vaše pokožka bude dokonale čistá a pružná.
Vlasy po zimě bývají často zesláblé, přesušené, lámavé a matné. Mráz totiž může naši hřívu poškodit mnohem výrazněji než slunce. Když k tomu přidáme každodenní nošení čepic a šál, vysoké límce a kapuce, katastrofa je na světě. Jak tedy vlasům po zimě podat pomocnou ruku? Tady je pár tipů.
Důležitý je samozřejmě výběr přípravků na vlasy, které neobsahují dráždivé tenzidy jako je třeba SLS a SLES, silikony, nebo syntetické parfemace.
Technika mytí je ale také klíčová. Správné mytí vlasů zahrnuje důkladnou práci prstů. Šampon je potřeba zapracovat do kořínků a promasírovat celou plochu vlasové pokožky.
Masáž hlavy provádějte i na sucho, klidně každý den. Pokud se vám vlasy mastí, stačí když vlasovou pokožku namasírujete vždy před mytím hlavy. V takovém případě doporučujeme k masáži použít i Posilňující vlasové sérum, které vyrábí slovenský Kvitok nebo Opraváře vlasů od české značky přírodní kosmetiky Delibutus. Pravidelná masáž hlavy podpoří krevní oběh i růst vlasů a zároveň působí i značně antistresově.
Šampon často na nános škodlivých látek nestačí. Čas od času je proto dobré dopřát vlasům detoxikační kúru. I zde můžete sáhnout po oblíbeném multifunkčním marockém jílu.
Detoxikační jílová maska na vlasy
Jíl smíchejte s vodou nebo květovou vodou tak, aby vám vznikla hustší kaše.
Naneste ji na vlasy a nechte 15 minut působit.
Následně důkladně smyjte.
Hlubší očistě vlasů pomohou také bylinné oplachy. Skvěle funguje například vychladlý výluh z kopřiv.
Případně můžete po umytí šamponem vlasy opláchnout také jablečným octem naředěným s vodou v poměru 1:50 (tedy zhruba 2 lžičky do 1,5 litru vody).
Regeneraci vlasům dopřeje také šampon a kúra na vlasy z ajurvédských bylin. Třeba tenhle práškový šampon s amlou, rithou a práškem z ovoce shikakai funguje i jako kondicionér a vlasová kúra v jednom. Vlasy jsou po něm znatelně lesklejší, celkově posílené a zdravější.
Krásně očištěné tělo je teď připravené na další péči. Jak už víme, po zimě volá především po hydrataci. Kromě dostatečného přísunu tekutin mu s tím můžeme pomoci i zvnějšku. Při výběru péče buďte nekompromisní, jasnou volbou by měla být přírodní kosmetika bez škodlivé chemie.
1. Hydratace pokožky
Po koupeli nebo sprše pohlaďte pokožku tělovým krémem, máslem nebo olejem. Pokud svého favorita mezi přírodní tělovou kosmetikou teprve hledáte, možná se jím stane oblíbený laSaponaria Tělový krém s BIO měsíčkem a prebiotiky pro citlivou pleť.
Když z tváře jílem nebo čisticí pěnou smetete nánosy nevítaných záškodníků, nastává čas pleť pořádně vyživit. Po zimě sáhněte po produktech s hydratační silou.
Začněte ideálně tonizací. Obličej pokropte osvěžující květinovou vodou, nebo tonikem.
Právě teď je pleť dokonale připravená přijmout vláhu, vitaminy a antioxidanty, které jí nabídneme. Z napěchované kosmetické poličky na našem e-shopu vypíchneme pár hydratačních bomb. V oblibě máme třeba Bioaktivní krém pro hydrataci s meduňkou a Hydratační krém pro smíšenou a mastnou pleť. Obě jsou v BIO kvalitě, od italské přírodní značky laSaponaria. Extra dávku hydratace dodá pokožce i tenhle Ultrahydratační pleťový krém, nebo Koncentrované hydratační pleťovém sérum od úžasné polské značky OnlyBio.
Teď už si můžete užívat krásně vyživenou pleť, buď jen tak na přírodno, nebo s make-upem.
„Nachytřete se“: Jak správně používat rostlinné oleje a másla?
Čisté rostlinné oleje a másla milujeme! Pleť a pokožku úžasně vyživí, neobsahují však ani kapku vody. Umí ji ale v kůži uzamknout a udržet ji tak déle hydratovanou. Ve svém kosmetickém rituálu proto dbejte na dostatečnou hydrataci. Oleje, másla a bezvodé krémy nanášejte vždy až na dobře hydratovanou pleť.
Také vlasy očištěné od vnějších nánosů (takzvaný build-up) je potřeba dostatečně hydratovat a vyživit. Jak na to?
Při mytí používejte výživný kondicionér.
Udělejte si test elasticity vlasů a podle výsledku zvolte vhodnou masku. Pokud jsou sušší, což je po zimě častý jev, vhod jim přijde Maska na vlasy pro hydrataci a lesk, nebo Maska na suché a poškozené vlasy od značky OnlyBio. Pokud potřebují regeneraci, lepší volbou bude Maska pro posílení a obnovu od laSaponaria.
Po mytí šamponem namotejte pár vlasů na prst a zkuste je natáhnout. Pokud pruží hodně, chybí jim protein, pokud se přetrhávají a nechtějí pružit, chybí jim hydratace.
Vše souvisí se vším
Naše očistná a zavlažovací seance je u konce. Doufáme, že vašemu tělu pomůže vrátit jiskru, kterou dlouhá zima pravděpodobně trochu přidusila. Na stav pokožky i vlasů má samozřejmě vliv spousta dalších faktorů. Zrcadlí se v nich naše strava, životní styl, množství spánku, duševní rozpoložení i prostředí, ve kterém se pohybujeme. Produkty a způsob jakým o sebe pečujeme mohou pohodu naší vnější slupky podpořit, nebo naopak podkopat. Právě čistě přírodní kosmetika je skvělým poděkováním tělu za všechny služby, které pro nás dennodenně vykonává. Pěstujme tedy tuto vděčnost, jak nejlépe dovedeme.
Prosíme, sdílejte článek se svými přáteli. Ať se i oni nablýskají šetrně ke svému zdraví a přírodě:
Léčivý rituál. Zelené bahýnko. Ať už máte o henně představy jakékoli, poradíme vám, na co dát při výběru přírodní barvy pozor a jak rozpoznat kvalitu. Dozvíte se, jaké odstíny rostlinná barviva na hřívách svedou a kde jsou jejich limity. Bojíte se složité aplikace a čurbesu? V článku najdete i návod, se kterým přírodní barvení svedete čistě a s elegancí.
Co je henna zač?
Prášek, tradičně vyráběný z rostliny Lawsonia inermis, má svůj původ ve starém Egyptě a v Indii. My „zápaďáci“ jejím jménem nesprávně nazýváme v podstatě jakákoli rostlinná barviva. Za pravou hennu se ale dají považovat pouze nadrcené listy henovníku. Černé, mahagonové či kaštanové odstíny vznikají kombinací henny s dalšími druhy rostlinek. S jejich poměry a výslednou barvou se dá experimentovat do aleluja.
Jaké má mít složení? Pozor na syntetické „vylepšováky“
Někteří výrobci dnes slovíčko henna tisknou i na produkty, které se přírodně jen tváří. Do rostlinného prášku přimíchávají i častý alergen PPD, peroxid vodíku, těžké kovy, pochybné aromatické aminy, nebo PEG deriváty. Čtěte proto pozorně složení. Nespokojte se s ničím jiným než s čistým práškem z rostlin. Přidané pečující ingredience jako je kakaové máslo nebo kvalitní rostlinné oleje samozřejmě na škodu nejsou.
Kvalitní henna na vlasy. Jak ji poznat?
Na obalu čisté henny, která vlasům dodá kromě síly a ochrany také načervenalé odlesky, byste měli vyčíst pouze jedinou ingredienci: Lawsonia inermis (Henna Leaf Powder, či hezky česky prášek z listů henovníku). Obsah barviva v rostlině, a tedy výsledná sytost odstínu, se přitom může mírně lišit podle klimatu a půdy.
Jaké výhody má BIO henna?
BIO kvalita není u přírodních barev vůbec samozřejmostí. Máte s ní ale jistotu, že rostliny vyrostly bez použití pesticidů a umělých hnojiv. 100% BIO kvalita je výjimečná, ale i takoví výrobci se dají najít.
Odstíny mají dnes širokou paletu
Přírodní barvení už dávno není jen pro milovnice nazrzlých pramínků.
Předpřipravené směsi obsahují kromě henny i další barvicí mágy rostlinné říše a společně tvoří celou plejádu barev.
Henna blond
Klasické chemické barvy promění brunetku na blondýnku mrknutím oka. Pronikají totiž až do struktury vlasu. Tu naruší a transformují, čímž dojde ke změně pigmentace.
Rostlinné barvy ale vlas obalují zvenčí. Utvoří kolem něj slabounkou barevnou vrstvičku, která se opakovaným používáním zvětšuje, a sytost odstínu se tak prohlubuje.
Působí blond henna na hnědé vlasy?
Výsledný odstín tedy závisí i na původní barvě kadeří, jejich zdraví a vlastnostech. Pokud z vršku vaší krásné hlavy vlají tmavé pačesy, v platinu Marilyn Monroe je rostlinné barvy bohužel nepromění. Blond odstíny přírodních barev tmavá hára pouze posílí, zregenerují a dodají jim lesk. Určené jsou tedy primárně pro plavovlásky. Indický angrešt a extrakt z heřmánku propůjčí světlým vlasům krásné zlatavé odlesky, narůžovělé odstíny dokresluje zase ibišek. Vyběr tónů je široký:
Přírodní barva s odstínem růže pak dodá tmavým vlasům fialové odlesky, blondýnkám nádech do růžova.
Hnědá henna
Hnědé a tmavší odstíny rostlinných barev využívají sílu indiga, modrého barviva z keře indigovníku. Z henny, indiga a několika dalších bylin výrobci míchají nejčastěji tyto odstíny:
Tip: Pokud vám obličej rámují blonďaté pramínky a toužíte po tmavě hnědých, doporučujeme je nejdříve „předbarvit“. Kadeře nabarvěte přírodní barvou jen o pár odstínů tmavší než je vaše přirozená. Finální odstín aplikujte klidně vzápětí. 100% rostlinné barvy vlasy nezatěžují, není tedy nutné čekat.
Zrzavá henna
V nazrzlých a červených odstínech je henna přebornice. Hřejivé odlesky dodá vlasům třeba tento měděný odstín, nebo načervenalá blond.
Šediny se po první aplikaci často obarví o něco méně než háro s pigmentem. Tmavovláskám většinou nejdříve zezlátnou.
Obrňte se trpělivostí. Henna totiž ještě několik dní pracuje a zhruba po 3 dnech se tón barvy o něco více sjednotí.
Nejlepší henna na šediny je ta, kterou aplikujete pravidelně
Pokud na vaší hlavě převažuje bílá, zkuste rovnou dvě kola barvení. Buď hned za sebou, nebo s 24hodinovým rozestupem. Když budete hennu patlat pravidelně, na své „šedáky“ zcela zapomenete.
Bezbarvá henna je ideální parťák pro regeneraci
Za bezbarvou či neutrální hennou se skrývá rostlinka jménem Cassia obovata. Na rozdíl od klasické henny neobsahuje molekuly oranžového barviva. Její regenerační účinky si tedy můžete užít bez obav z obarvení. Zaceluje poškozená vlasová vlákna, vlasům dodá sílu a úchvatný lesk.
Henna a „chemická barva“. Jak spolu vycházejí?
Hennovou barvu můžete bezpečně aplikovat i na barvené, odbarvené a melírované vlasy. Používejte ale opravdu pouze čistou směs henny a bylin, bez umělých přísad.
Některé firmy na svých zákaznících šetří. Používají nekvalitní hennu a její barvu „dolaďují“ pomocí metalických solí. Kovové sloučeniny v levných hennových směsích mohou špatně reagovat s aktivátory v syntetických barvách a vlasy tak mohou i vážně poškodit.
Důležité: Než si hřívu zkrášlíte přírodní barvou, počkejte minimálně měsíc od posledního barvení „klasickou“ barvou. Stejně tak se doporučuje odstup alespoň 3 týdnů od použití konvenčních šamponů obsahujících silikony. Ty totiž účinky henny narušují.
Henna na „chemicky“ barvené vlasy
Barvení s kvalitní rostlinnou barvou se nebojte. Mějte ale na paměti, že původní syntetická barva narušila strukturu vlasů. Požadovaný odstín tedy nemusí chytnout na první pokus. V takovém případě můžete zkusit opakované barvení v intervalu po 24 hodinách, dokud nedocílíte žádoucího odstínu. Totéž zkuste, pokud přírodní barvu aplikujete na melíry nebo mají-li odrosty jinou barvu než zbytek vlasů. Pak už jen barvu udržujte novou vrstvou každé 2-3 týdny.
V opačném případě, tedy pokud z henny přecházíte na syntetické barvy, se doporučuje minimálně 2měsíční odstup od posledního barvení.
Henna na odbarvené vlasy
Rostlinné barvy zvládnou i vlasy odbarvené. Před aplikací pro jistotu otestujte hennu na jednom pramínku. Naopak, pokud se jednou rozhodnete pro hennovou směs (s obsahem indiga 50 % a více), odbarvování se už nedoporučuje. Indigo s peroxidem totiž může zareagovat do zelena. A to opravdu nechcete. 🙂
Henna na obočí, knír i plnovous
Ano, rostlinky se dají použít také k barvení obočí. S přírodním práškem mohou experimentovat muži také na svých plnovousech a knírech. 🙂
O přírodním barvení vlasů nám už na blogu visí velice výživný článek. Rizika konvenčních barev i rozdíly mezi přírodním a klasickým barvením v něm vysvětlujeme do detailu. Pokud bažíte po informacích, prolistujte si ho tady.
Jak se aplikuje henna na vlasy? Návod krok za krokem
Zásadní rada zní: „Držte se postupu v návodu u produktu.“ 🙂 Bude zcela jistě připomínat následující postup:
Oblékněte si domácí úbor, sváteční šaty nechte ve skříni. Ramena zakryjte starým ručníkem. Ruce ochraňte před zabarvením rukavicemi.
Základem je správná hustota směsi. Optimální množství prášku smíchejte s horkou vodou v poměru 1:3. Konzistenci dolaďte podle uvážení. Vzniknout by měla kašička jogurtové hustoty, která se dobře nanáší a zároveň nekape všude kolem. Pokud přesto nějaké bahýnko odlétne na podlahu, nebojte, jde jednoduše umýt. Případné cákance na oblečení ošetřete prostředkem na skvrny.
Směs nanášejte hned po namíchání. Neměla by být horká, aby vás nepálila, ale čím teplejší se do vlasů dostane, tím lépe.
Patří henna na mokré nebo na suché vlasy?
Barvu nanášejte na umyté a lehce prosušené háro. K větší intenzitě a výdrži barvy pomůže, když si háro ošplíchnete šamponem před barvením vlasů. Kadeře si ideálně rozdělte do sekcí. Začněte u kořínků a postupujte po celé délce hřívy. Směsí nešetřete. Obzvlášť na bílé vlasy je potřeba použít větší nános.
Pečlivě promáznutou hlavu zakryjte igelitem. Vlasy udržujte v teple čepicí, nebo suchým ručníkem. Barvu nechte působit minimálně hodinu. Pokud toužíte po tmavším odstínu, nebo překrýváte šediny, vydržte s ní 2-3 hodiny. Vlasům tak dopřejete extra výživnou péči.
Barvu z kadeří vymývejte teplou vodou, dokud nepoteče čirá voda bez zabarvení. Pokud se vám směs z vlasů špatně vyplachuje, napusťte vodu do lavoru nebo vany a na chvíli do ní ponořte hlavu. Pramínky vyždímejte a opláchněte ve sprše.
Šampon nebo jiné přípravky už aplikovat nemusíte, barva se o hřívu stará sama o sobě.
Jak dlouho vydrží na vlasech?
Barva vlasů vydrží v průměru 2-3 týdny, ale záleží i na kvalitě kadeří. Pravidelností se doba prodlužuje.
Jaký vybrat přírodní šampon na barvené vlasy?
O vlasy barvené rostlinkami doporučujeme pečovat šampony bez silikonů či jiných syntetickým látek, které jim nesvědčí.
Výdrž barvy podpoří třeba tenhle Micelární šampon od značky OnlyBio.
Henna na vlasy: Zkušenosti a fígle vlasáčů z Econea.cz
Fígl # 1: Sytost odstínu podpoříte, když na hlavu s barvou a igelitem narazíte tu nejteplejší čepici, co doma najdete. Pro zesílení účinku můžete nahřát hlavu také fénem.
Fígl # 2: Zkuste hennu rozmíchat ve vodě s citronovou šťávou, případně jablečným octem. Účinek barvy krásně podpoří.
Fígl # 3: Dejte barvě 3 dny na ustálení. „Zraje“ totiž v kontaktu se vzduchem a výslednou barvu proto spatříte, až se párkrát vyspíte.
Fígl # 4: Milujete svůj odstín, ale už se objevují odrosty? Novou várku aplikujte jen u kořínků.
Henna a spol. Jaké další účinky na vlasy mají?
Bylinky v přírodních barvách obalí vlas tenoučkou vrstvou rostlinného proteinu. Ten ho chrání před nepříznivými vnějšími vlivy jako je sluneční záření, vítr, chlór nebo mořská sůl. Konečky se po použití netřepí a nelámou. Jejich povrch je tak hlaďoučký, že se od něj odráží světlo a výsledkem je krásně lesklé páčo.
Hennou nezměníte barvu vlasů tak radikálně jako s konvenčními barvami kadeřnických solónů. Krásně však tónuje, ztmaví a po opakovaném použití spolehlivě zakryje i šediny. Především ale nevystavuje hřívu ani pokožku syntetickým neřádům, vlasy nepoškozuje, a může se tak používat neomezeně.
Regenerační vlasový zábal
Hennou o hřívu hloubkově pečujete. Pomůžete jí s běžnými problémy jako jsou lupy a podpoříte i její růst.
Pokud jste se svou barvou spokojení, ale chcete svým oslabeným kadeřím dopřát regenerační kúru, sáhněte po Neutrální henně v BIO kvalitě.
Maska na vlasy z ajurvédských bylin
Kromě henny můžete své pramínky svěřit dalším přírodním pokladům. Trápí-li vás vypadávání a šedivění vlasů, dopřejte si jednou měsíčně ozdravnou masku s práškem z BIO ibišku nebo z „bylinky mládí“ Brahmi. Růst a lesk zase intenzivně podpoří kúra z listů Bhringraj. Vlasová maska z listů stromu Neem pak působí jako úžasné rostlinné antibiotikum, pomáhá s lupy a zbaví také vší.
Bylinkový „henna šampon“ na růst vlasů i proti lupům
Směs tří blahodárných bylin – Amly, Rithy a Shikakai – háro umyje a působí i jako kondicionér. Stejně jako práškový šampon z byliny Shikakai či ten z Rithy podporuje růst kadeří, dodá objem a bojuje také s lupy, šedivěním i nepříjemným svěděním hlavy.
Je henna škodlivá?
Pokud sáhnete po 100% čisté henně nebo směsi s bylinami, ideálně v BIO kvalitě, své vlasy vystavíte čisté síle přírody. Po použití přírodních barev si všimnete rozdílu okamžitě. Vlasy jsou pevné, zdravé a vrátí se jim přirozený lesk.
Opravdu henna vysušuje vlasy?
Není to běžné, ale může se to stát. Pokud se vám po barvení hennou vlasy lehce vysoušejí, dopřejte jim výživnou vlasovou masku s pár kapkami rostlinného oleje.
Může se používat henna v těhotenství?
Klasické barvy na vlasy se těhulkám vůbec nedoporučují. Miminko v bříšku by mohly ohrozit jednak amoniakové výpary a nemusí jim svědčit ani chemikálie vstřebané do těla přes pokožku hlavy. Na vlasy navíc během těhotenství působí hormony a barvy tak nemusí chytnout do požadovaného odstínu. Pokud si ale barvení vlasů nechcete odpustit ani s bříškem, právě čistě přírodní barvy jsou správnou volbou.
Henna alergie na svědomí nemá. Přidaná syntetika ano
Alergické reakce může způsobit i čistě rostlinná surovina. Stejně jako u lepku, ořechů, nebo sóji, ani u henny nelze dráždivost zcela vyloučit. Pokud patříte mezi citlivé osoby, obezřetnost je na místě při používání jakéhokoli nového produktu. Udělejte si proto test snášenlivosti. Trochu henny rozmíchejte ve vodě a naneste na místo s jemnější pokožku, třeba předloktí. Pokud se neobjeví zarudnutí, svědění nebo jiné příznaky alergie, můžete se další den s klidem obarvit.
Důležité:
V alergických reakcích spojovaných s hennou bývá tahle rostlinka často nevinně. Známé jsou především případy podráždění při barvení „černou hennou“. Sytost indiga totiž někteří výrobci podporují syntetickou látkou parafenylendiaminem (PPD). Právě směsi henny s PPD mohou způsobovat silné alergické reakce. Dalším dráždivým elementem mohou být pesticidy. Pokud používáte čistou hennu, avšak bez BIO certifikace nebo od neprověřené značky, možná obsahuje zbytky těchto prostředků, a právě ty mohou způsobovat podráždění.
Radico, henna na vlasy od absolutních profíků
Když jsme se v Econea.cz vrhli do světa přírodních barev, hledali jsme tu nejvyšší možnou kvalitu. A objevili jsme Radico. Tahle značka tvoří výhradně rostlinnou péči o kadeře, a to s hlubokou znalostí ajurvédských praktik a respektem k životnímu prostředí. Všechny rostlinné barvy, bylinné masky a šampony jsou BIO a navíc ověnčené uznávaným certifikátem Cosmos Organic. Chcete-li očíhnout vlasové libůstky od Radica, můžete k nim proskočit tudy.
laSaponaria přírodní barvy na vlasy míchá také poctivě
Italská značka rostlinné kosmetiky má svůj záběr širší než Radico, barvy na vlasy umí ale z bylinek tvořit stejně úžasně. Své pramínky můžete projasnit odstíny písek, tmavý nebo zlatý kaštan, lískový ořech, granátové jablko, měď a růže.
Touží-li vaše hříva po změně, nápadném lesku a poctivé regeneraci, svěřte ji přírodě. Repertoár jejích barev je široký a krásu s nimi nevykoupíte svým zdravím.
Odvrácená strana palmového oleje se k nám začala natáčet už nějaký ten rok zpátky. Dnes tak z něj mají hořkou pachuť v ústech i ti, kteří se jinak o ekologii či lidská práva moc nezajímají. S palmáčem si pojíme smutný obrázek orangutana, který kvůli odlesňování přichází o svůj domov. Už trochu automaticky vnímáme, že bychom si ho měli držet od těla. Neuvědomujeme si ale, že jsme s ním v těsném kontaktu každičký den, že jeho devastující skvrna prosakuje mnohem dál než k indonéským lidoopům a že ani jeho bojkotování možná není správným řešením.
Pojďme si tedy o palmovém oleji udělat vlastní obrázek, co říkáte? Na následujících řádkách si osaháme jeho obdivuhodné kvality. Nahlédneme důvody jeho odpůrců i argumenty zapřísáhlých fanoušků. A dáme vám i tahák, se kterým ho kolem sebe snáze odhalíte. Měl by palmáč zmizet z povrchu zemského? A můžeme i my, obyčejní lidé, pomoci ke změně k lepšímu?
Posedlost palmovým olejem. Jak se zrodila?
Palmy olejné, vzrostlé stromy s bujnými trsy červeného ovoce, byly populární už ve starověku. Její plody tvoří z poloviny právě olej, který lidé dlouhá tisíciletí používali na vaření. Slupky semen spalovali, aby získali zdroj tepla a z listů splétali košíky i krytinu na střechy. Hitem se však palma stala až v posledních několika desetiletích. Moderní člověk s podnikavým duchem totiž kápnul na multifunkční využití jejího oleje. Zalíbila se mu i obláčkově krémová struktura a zjistil, že z obdivuhodné výnosnosti stromů se dají ždímat tuze pěkné peníze. Tak vznikla novodobá posedlost palmou olejnou. A právě ta se stala kamenem úrazu, přes který budeme pravděpodobně klopýtat ještě dlouho.
Tak se palmový olej stal Michaelem Jordanem mezi rostlinnými tuky. Stejně jako legendární basketbalista, i palmáč je “u míče” daleko nejčastěji z celého týmu. Pokrývá hned třetinu celosvětové spotřeby rostlinných olejů a vsadíme boty, že i vy jste ho dnes použili. Možná ho obsahoval šampon, který jste si ráno pěnili ve vlasech. Zubní pasta na vašem kartáčku, make-up, který zakryl rozespalou tvář. V burákovém másle jste si ho rozmázli na chleba a ve smetánce jste si ho přikápli i do své kávy. Šance, že ho máte ve svém životě, je zkrátka vysoká.
Zavadíte o něj v každém druhém baleném výrobku. V sušenkách, zmrzlinách, čokoládách, trvanlivém pečivu, pizze, v příkrmech pro prcky, nebo ve žrádle pro domácí mazlíčky. Smaží na něm fastfoody po celém světě a plné jsou ho i české hřbitovy. Vyrábí se z něj totiž také svíčky. Ukrytý je v drogerii a kosmetice. Z tělových krémů, rtěnek i mýdel si ho den co den vtíráme do kůže. A pohání i naše auta. Valná většina ho totiž končí v biopalivech.
Co na něm všichni vidí?
U Jordana to byla síla, mrštnost, odhodlání a skvělá schopnost vést svůj tým. Jaké kvality dovedly na výsluní palmový olej?
Úžasná konzistence. Má funkci takzvaného strukturního tuku. V potravinách zabraňuje hrudkovatění a dodává jim požadovanou tuhost. Pro tyto kvality je oblíbený i v kosmetice. Nemá žádný odér a jeho konzistence je hladce krémová.
Tepelná stabilita. Při smažení na tomto oleji nedochází ke vzniku zdraví škodlivých transmastných kyselin. Částečně tedy nahradil ztužené tuky, které se dostaly na seznam vyvrhelů.
Konzervační schopnost. Palmový olej je velice odolný, a produktům tak propůjčuje dlouhou trvanlivost.
Nízká cena. Je nejlevnější ze všech rostlinných olejů. Palma olejná má ve srovnání s alternativami nejvyšší výnosnost na rozlohu půdy. Olej produkuje už po třech letech a “dojit” se nechá dlouhých dvacet roků. Nevyžaduje téměř žádnou péči a na sklizeň z osmi hektarů stačí jeden člověk.
Lukrativita. Cena palmového oleje se v posledních deseti letech ztrojnásobila. Indonésii, největšímu světovému producentovi, zajistila více než 6% růst. Plocha osázená palmami olejnatými se tam během 20 let zvětšila 27x a v roce 2019 činila 14,6 milionu hektarů.[ref]https://www.statista.com/statistics/971424/total-area-of-oil-palm-plantations-indonesia/[/ref]
10 tučných hříchů. Jak palmový olej škodí?
Jenže co se stane, když se spoléháme jen na jednoho hráče? Jako když se všichni nahrnou na jednu stranu bárky, rovnováha je tatam a jeden za druhým zahučíme ve vodě. Nejinak je tomu i s posedlostí palmovým olejem. V jakých patáliích má své umaštěné prsty?
Povolení k vysazení nové plantáže jde mnohem snáze získat na “holé” půdě. Požáry lesů a rašelinišť se tak stávají rutinou. Ačkoli pachatelé většinou nebývají dopadeni, žháři jsou pravděpodobně palmoolejné společnosti. Vrstva organické hmoty přitom na území rašelinišť (největších zásobáren uhlíku na planetě) dosahuje někdy i deseti metrů. Požáry jsou tak téměř neuhasitelné a uhlík mohou uvolňovat do atmosféry měsíce i roky. Není tedy divu, že je dnes Indonésie jedním z pěti největších původců emisí skleníkových plynů na světě.[ref]https://theses.cz/id/hvipt9/DP-Bergerov_N_2019_Palmov_olej.pdf[/ref]
3. Vyčerpání půdy a vznik “zelených pouští”
Palma olejná z půdy kromě vody, které denně spotřebuje několik desítek litrů, vysaje všechny živiny. Během 20 až 60 let tak za sebou zanechá naprosto sterilní “poušť”, na které nic užitečného nevyroste. Dokumentární film Michala Gálika odhaluje detaily.
4. Ilegální zábor půdy a vytlačení původních obyvatel
Plantážní podnikání patří mezi největší konfliktní sektory v Indonésii a pravděpodobně i v Malajsii. Nové plantáže vznikají na pozemcích, které patří místním obyvatelům. Zákony je přitom nechrání a životy domorodých obyvatel tak palmoolejný byznys převrací naruby. Obživa, kultura i náboženství místních jsou totiž od okolní přírody neoddělitelné.
5. Novodobé otroctví a znásilňování žen
Samotná OSN přirovnává pracovní podmínky na palmoolejných plantážích k modernímu otroctví. Sběrači pracují 6 dní v týdnu za minimální mzdu, obklopeni pesticidy a herbicidy, bez dostatečných ochranných pomůcek. Na sociálním žebříčku se dotýkají samotného dna. Plody palem sbírá také mnoho žen. Ty jsou často pod pohrůžkou ztráty práce sexuálně zneužívány. Vykořisťování a napadání žen na palmových plantážích je v současnosti vyšetřováno. Ukazuje se přitom, že s tímto odvětvím se v Indonesii a Malajsii pojí také obchodování s lidmi a dětská práce.[ref]https://www.independent.co.uk/news/rape-abuses-in-palm-oil-fields-linked-to-top-beauty-brands-ap-indonesia-malaysia-boss-wife-b1724704.html[/ref]
6. Ohrožení potravinové bezpečnosti místních
Obyvatelé žijící v oblastech produkce palmového oleje ztrácí půdu, na které pěstovali plodiny. Někteří dostanou práci na plantážích, jiní přijdou o zdroj obživy kompletně. Plodiny, dříve pěstované lokálně, se musí dovážet a jejich cena roste.
7. Znečištění vody a půdy pesticidy a herbicidy
Agresivní pesticidy navíc místním způsobují řadu zdravotních potíží. Chemické látky se kromě toho z půdy dostávají také do vody a znemožňují jim i další způsob obživy – rybolov. Vyčerpaná půda navíc ztrácí schopnost zadržovat vodu a riziko rozsáhlých požárů roste.
8. Dovoz přes půl zeměkoule
Největšími světovými producenty palmového oleje jsou Indonesie a Malajsie. Palmový tuk se tak do evropských čokolád, mýdel a biopaliv vozí přes půl planety.
9. Zvýšení emisí skleníkových plynů
Plíce naší planety mizí a nahrazují je nekonečné lány palem olejných. Ty mají méně biomasy než lesy a z ovzduší tak zadrží několikanásobně méně oxidu uhličitého. Při likvidaci “vysloužilé” palmy se pak oxid uhličitý vrací zpět do atmosféry. K tomu připočítejme emise z odlesňování a oxidace rašelinišť a také odhad, že každý hektar rašeliniště osázený těmito palmami vyprodukuje během 25 let zhruba 3 750 až 5 400 tun CO2.[ref]https://ec.europa.eu/environment/forests/pdf/palm_oil_study_kh0218208enn_new.pdf[/ref]
10. Vymírání ohrožených druhů
Kvůli rozšiřování plantáží přišlo o svůj domov obrovské množství živočichů. Hodně se mluví o orangutanech, ale zdaleka nejde jen o ně.
V ohrožení jsou také giboni, sumaterští nosorožci a tygři, malé kočkovité šelmy a další méně známé, ale neméně důležité druhy živočichů, rostlin i hub.
Druhá strana mince. Čím argumentují příznivci palmáče?
Pokud vás dopady současného palmoolejného šílenství úplně neomráčily, podívejte se s námi i na druhý břeh olejové řeky. Jako e-shop se nezřídka setkáváme s nabídkami od firem či značek, které od palmového oleje nechtějí upustit. Kterými argumenty se přitom ohání? A mají snad jejich důvody něco do sebe?
“Žádná jiná plodina nemá takovou výnosnost.” Stejné množství kokosového nebo sójového oleje by zabralo 4krát až 10krát více území. Hektar půdy osázený palmami olejnými vynese ročně 4 tuny oleje, řepkou pouze 0,67 tun, slunečnicemi pak 0,48 tun a sójou pouhých 0,38 tun za rok.[ref]https://www.ufop.de/files/6313/9290/2452/M-competitiveness-YZ-2010.pdf[/ref] Kompletní přechod na současné alternativní rostlinné oleje by tak paradoxně vedl k ještě větší míře odlesňování.
“Má skvělé zdravotní benefity.” Palmáč se stal nejkonzumovanějším rostlinným olejem na světě. V mnoha výrobcích nahrazuje ztužené rostlinné tuky, které obsahují zdraví škodlivé transmastné kyseliny. Ačkoli tělu neškodí jako zmiňované tuky, neznamená to, že jde o zdraví prospěšnou potravinu. Rozhodně se nejedná o potravinu s nenahraditelně blahodárnými kvalitami.[ref]https://www.health.harvard.edu/staying-healthy/by_the_way_doctor_is_palm_oil_good_for_you[/ref] [ref]https://www.healthline.com/nutrition/palm-oil#TOC_TITLE_HDR_7[/ref]
“Pokud má certifikát udržitelnosti zdroje, není se čeho bát.” Bohužel, udržitelnost produkce v současnosti stoprocentně negarantuje žádná certifikace. Největší spolehnutí je zřejmě na BIO certifikaci, RSPO má své mouchy. Sdružení čelí kritice za nedostatečné kontroly a předpojatost. Výrobce tak získá jistotu pouze pokud odebírá palmový olej od drobných pěstitelů. V rámci velkoplantážního pěstování se totiž konkrétní plantáže dohledávají jen horkotěžko.
“V kosmetice a potravinářství je ho jen zlomek.” To je v globálním měřítku pravda. Pro potravinářské a kosmetické účely se používá jen 10 % z jeho celkové produkce. Většina putuje do pohonných hmot.
“Drancování deštného pralesa má jiné primární příčiny.”Přes polovinu světového úbytku lesních porostů mají na svědomí zemědělství, pastviny pro dobytek (masný průmysl), dolování a těžba (nerostné bohatství). Ano. Stromy padají k zemi také kvůli hamburgerům a luxusnímu nábytku z ebenového dřeva. V Malajsii a Indonesii je však hlavní příčinou právě palmový olej.
Certifikovaný palmový olej. Proč na něj není 100% spolehnutí?
Bohužel, udržitelnost produkce palmového oleje se dá zcela garantovat jen těžko. Výrobce získá jistotu jedině detailním prověřením konkrétní palmoolejné plantáže.
Asi nejznámější certifikaci uděluje RSPO, dobrovolné sdružení lidí a firem svázaných s palmovým průmyslem, v čele s výkonným ředitelem skupiny Unilever, která je jedním z největších odběratelů palmového oleje. Ačkoli RSPO nastoluje principy udržitelné produkce palmového oleje, je kritizována za nedostatečné kontroly jejich dodržování v praxi. Odlesňování nebrání (na což poukazuje i studie z roku 2020), zakazuje ho pouze na ”vysoce hodnotných územích” a vydávání certifikací zpochybňuje korporátní lobby. Přesto RSPO zcela nezavrhujeme. Organizace, pod tlakem kritiky a žádostí o větší důslednost a transparentnost, usiluje o zlepšení. Za lepší alternativu však považujeme BIOcertifikaci, potvrzující původ suroviny z ekologického zemědělství. Mezi další sdružení, která se snaží zpřísnit pravidla a kontroly pěstování palmáče, patří FONAP (Fórum pro udržitelnost palmového oleje, jehož členem je i kosmetická značka Weleda), POIG (Palm Oil Innovation Group) a TFT (The Forrest Trust).[ref]https://www.palmoilfreecertification.org/mission-statement[/ref]
Problémem není palmový olej. Problémem jsme my
Evropský parlament se k palmovému oleji postavil jasně. Odborníci ale zákaz používání palmáče k výrobě biopaliv v EU také zpochybňují. Někteří argumentují, že odlesňování v Indonesii a Malajsii bude pokračovat dál. Cena palmového oleje podle nich kvůli nezájmu EU klesne a propast mezi cenami jeho alternativ se tím ještě prohloubí. Levný palmový olej tak místo EU odkoupí jiné země.[ref]https://www.iscc-system.org/eco-business-winners-and-losers-from-the-proposed-ban-on-palm-oil/[/ref]
Jednostranný pohled a absolutní bojkot této plodiny na všech frontách nám tedy podle všeho nepomůže. Problém se jen přenese jinam. Varovné praporky ostatně plápolají i nad sójou. Rozšíření jejího pěstování způsobilo od roku 2008 přímé odlesňování hned z 8 %.[ref]https://www.forbes.com/sites/davekeating/2019/03/14/eu-labels-biofuel-from-palm-oil-as-unsustainable-bans-subsidies/?sh=9dbe05e9c9da[/ref] Nová studie z roku 2020 zase upozorňuje na úbytek biodiverzity kvůli pěstování kokosových palem na tropických ostrovech.[ref]https://www.sciencedaily.com/releases/2020/07/200706113948.htm[/ref] Ačkoli studii mnozí zpochybňují, připomíná, že riziko může přinést neuvážené nadužívání kterékoli plodiny.[ref]https://www.sciencemag.org/news/2020/07/claim-coconut-oil-worse-biodiversity-palm-oil-sparks-furious-debate[/ref]
Katastrofu nezpůsobuje palmový olej sám o sobě. Tvoříme ji opět my sami. Tím kde, jak a kolik palmy olejné pěstujeme. Palmový olej se dá produkovat i udržitelně. Dělají to tak drobní farmáři, kteří palmy vysazují na stávající zemědělské půdě (nikoliv na půdě získané vykácením pralesa či vypálením rašeliniště). Takové pěstování, šetrnější k životnímu prostředí i k lidem, probíhá ale pouze v malém měřítku. Zda může ekologicky a zároveň výdělečně probíhat i velkovýroba palmového oleje, je zatím sporné.
Alternativy jsou tedy na dosah. Klíčovým dílkem k úspěchu bude ale zatím spíše snaha o střídmost v používání palmového oleje a vůle ke změně. U nás v Econea.cz vůli rozhodně najdete a přejeme si, aby byla tak všudypřítomná, jako sám palmový olej. 🙂
Jak se k palmáči stavíme v Econea.cz?
Palmový olej neakceptujeme jako primární surovinu. Pokud nás osloví výrobce, který s palmovým olejem takto pracuje, snažíme se šířit osvětu a motivovat ke změně.
U značek, kterým důvěřujeme, tolerujeme možnost výskytu derivátů palmového oleje. Tedy pokud jejich udržitelný původ potvrzují certifikace, ideálně BIO nebo RSPO. Jen na vysvětlenou – deriváty se totiž někdy vyskytují již v přísadách, které výrobce kupuje. Některé složky se mohou vyrábět z různých druhů olejů a dodavatelé daných surovin je vyrábí z toho, co mají zrovna k dispozici.
Pomoci můžete i vy. #odpalmujse
https://youtu.be/mXOKZtR-Nuc
Vyhýbejte se palmovému oleji v potravinách. Číst složení doporučujeme tak či tak. 🙂 Palmový tuk musí být ze zákona na obalu uveden. Nejčastěji ho najdete v polotovarech, krémech, polévkách, sušenkách, čokoládách, ale třeba i v listovém těstě.
Přikloňte se k rostlinné stravě. Omezení spotřeby masa, mléka a vajec z velkochovů by v nemalé míře řešilo i problém palmového oleje. Ten je totiž ve velkochovech běžně a ve velkém zkrmován.
Omezte fastfoody. V tamních kuchyních velmi rádi smaží právě na palmovém oleji. Uděláte přitom něco pro ekologii i své zdraví. Nebo se ve svém oblíbeném podniku optejte, jaký olej používají a případně je inspirujte k přesedlání na šetrnější alternativu.
Nakupujte od prověřených dodavatelů a značek, které se palmovému oleji snaží vyhýbat. Ti, kteří sahají po udržitelných zdrojích, se tím obvykle chlubí a uvádí například certifikace. Nebo si průzkum udělejte sami. Pomůže vám i tenhle seznam značek kosmetiky i drogerie, do kterých má palmáč zákaz vstupu. Nepřítomnost palmového oleje i jeho derivátů v jednotlivých produktech potvrzuje například certifikát Orangutan Alliance. Mezi naše oblíbené značky, které se palmáči kompletně vyhýbají patří třeba Eco Cosmetics, You & Oil, slovenský Kvitok, nebo pak Lamazuna z Francie.
Přihlédněte k certifikátům udržitelného pěstování. Stoprocentní spolehnutí na ně bohužel není, ale nastolují pěstitelům určité mantinely a kritéria produkce. Kromě BIO certifikace je to RSPO (Roundtable on Sustainable Palm Oil), FONAP (Fórum pro udržitelnost palmového oleje), POIG (Palm Oil Innovation Group) a TFT (The Forrest Trust).
Upřednostněte lokální produkty z lokálních olejů. Podporujte místní firmy, domů si zvěte ideálně produkty v BIO kvalitě. Ruku sice ponoříte do prasátka o něco hlouběji, cena takových produktů je ale pochopitelná. Odráží férové mzdy farmářů a šetrné způsoby pěstování. Pamatujte, že právě nízká cena palmového oleje způsobuje jeho nadužívání.
U kosmetiky, drogerie a krmiv pro zvířata mějte oči na stopkách. V nich se palmáč často maskuje pod různorodými názvy. Kompletní seznam látek, které mohou pocházet z palmového oleje, by se nám do tabulky nevešel. Okouknout ho můžete třeba tady. My jsme vypíchli ty nejběžnější. Mějte ale na paměti, že dané složky se mohou derivovat i z jiných olejů.
V Econea.cz věříme, že naše každodenní rozhodování řekne víc než tisíc slov. Ač se může zdát nedůležité a rutinní. Co si hodíte na talíř k obědu, nebo do nákupního košíku, má význam. Ano. Každý z nás je jen kapka v moři. Ale moře by bez kapek přece nebylo. Ptejte se tedy ve svých oblíbených podnicích, nebo svých kosmetických značek, zda palmový olej používají a případně jim dejte impulz ke změně. Trh v dnešním silně konkurenčním světě na požadavky zákazníků reaguje rychle.
Palmového oleje se ze dne na den nezbavíme a zdá se, že by to ani nebyla ta pravá cesta. Můžeme se ale společnými silami pokusit jeho nadužívání zase vrátit do větší rovnováhy. Co říkáte?
„Co to je to “dé í ypsilon”?“ Ptala se mě před časem moje máma, která peče zhruba stodevedesátdevět buchet ročně, umí ty nejlepší zavařovačky pod sluncem a děravé ponožky zásadně nevyhazuje, nýbrž štupuje. Koncept, kterým ona se samozřejmostí žije a neadresuje ho žádnými vznešenými jmény, se v angličtině nazývá “Do It Yourself” nebo zkráceně DIY (“Dý áj uáj”). Ehm, angličtináři snad prominou. 🙂
Význam celého fenoménu, do češtiny přeloženého jako “Vyrob si sám” nebo „Udělej si sám“, je poměrně jasný. Pro naše maminky a babičky šlo o běžnou součást každodenního života. Za jejich mládí nebyly věci dostupné kliknutím počítačové myši a nikdo jim nákup až na práh domu nedovezl. Musely si vystačit s tím, co měly v domácnosti, co si vypěstovaly, co si udělaly samy.
Dnes máme na vybranou. Koupit, nebo vyrobit? Ačkoli první volba je mnohem pohodlnější, DIY recepty a návody převálcovaly v posledních letech stránky časopisů i webů a domácí výroba se vrátila do kurzu. Proč ale? Není to plýtvání časem a energií? Pokud se pustíme do domácí výroby traktoru, pravděpodobně ano. Co ale takové běžné čisticí prostředky nebo kosmetika? Má jejich domácí kuchtění v našich podmínkách ještě smysl?
Jak už to máme v Econea.cz ve zvyku, nechtěli jsme zůstat u domněnek. Sečetli jsme zásadní argumenty, zvážili pro a proti a za rovnítkem se nám vyklubalo hned sedm benefitů domácí výroby drogerie a kosmetiky. Počítejte s námi.
1. Cena. Koukáme na ni všichni. Za podivuhodně nízkou si dnes můžeme objednat celou škálu zbytných i nezbytných věcí z dalekých továren v Asii. Ušetřené koruny proto dnes u spousty produktů nejsou hlavním motivem k domácí výrobě. U kosmetiky a drogerie to ale podle nás stále neplatí. Třeba takový mýdlový sliz vychází na 3 kačky za prací dávku a je hotový za pár minut. Prací prostředek, podobně vřelý k přírodě i pokožce, přitom v obchodech zpravidla najdete v razantně vyšší cenové hladině. Totéž platí i o kosmetice. Bronzer z kakaového prášku, skořice a špetky mleté sušené řepy vaše peněženka snese daleko lépe než rozjasňovač od známé kosmetické značky.
2. Uhlíková stopa. Čistič na podlahu, prací gel, šampon, pěna do koupele. Co mají tyto produkty společného? Obsahují vodu. S každou lahvinkou drogerie nebo kosmetiky ze zemí za oceánem se převáží také obsažená voda. Třeba u pracích přípravků připadá na vodu celá pětina ze všech ingrediencí. Celosvětově se v roce 2015 spotřebovalo na výrobu pracích produktů 5 milionů tun vody.[ref]https://blog.euromonitor.com/water-scarcity-fuelling-product-innovation-in-laundry-detergents/[/ref] Suroviny na domácí výrobu jsou z většiny v sypké podobě a s vodou se mísí až v domácí “laboratoři”. I suché suroviny, které pocházejí zdaleka, tak zanechávají při dopravě menší otisk na životním prostředí.
3. Kontrola nad složením. Je pro mnohé kutily rozhodujícím aspektem. Při domácí výrobě máte vše ve vlastních rukou. Nemusíte luštit drobounké písmo na etiketách a následně gůglit krkolomné názvy, nad kterými jen vraštíte čelo. Nemusíte odevzdaně důvěřovat, že pod složku “parfum” výrobce neschovává žádné umělé vonné složky. Odpadne i dumání nad tím, jestlipak ty čisticí látky ve vašem pracím gelu nevznikly náhodou z nešetrně pěstovaného palmáče. Domácí výroba vám dá svobodu experimentovat, použít ingredience, kterým věříte. Přiklonit se k těm lokálním, volíte-li cestu co největší šetrnosti. Oželet vonné složky, pokud máte doma citlivého alergika nebo mrňavé miminko.
4. Originalita. A to ať už chcete, nebo ne. Dva totožné kousky mýdla ani na mililitr stejné složení domácího šamponu totiž jen tak netrefíte. Pod rukama vám pokaždé vznikne unikát.
5. Zužitkování vlastních zdrojů. DIY receptů a návodů je všude spousta. Některé volají po dlouhatánském seznamu speciálních ingrediencí, jiné ukvedláte ze dvou složek. Nezapomínejte přitom na suroviny, které máte pod nosem. Tuhé mýdlo vyšperkujte sušeným květem měsíčku ze zahrádky. Při podzimní procházce nasbírejte šípky, usušte je a vyrobte si výživný tělový nebo pleťový olej, který můžete dle libosti přicmrdávat i do dalších receptů na domácí kosmetiku.
6. Upcyklace obalů. Těch jednorázových lahviček, tub a dóz, co při domácí výrobě ušetříte! Tekutý šampon zabydlete ve sklenici od kečupu. Pro tuhé mýdlo najděte na půdě nízkou skleničku a ve víčku provrtejte několik dírek, aby po použití vždy dobře proschlo. Každý váš domácí produkt tak dostane jeden příbytek, který mu vydrží roky. To už je pořádná kopice ušetřených plastových obalů od kupovaných produktů, co říkáte?
7. Pocit k nezaplacení. Každý, kdo kdy něco sám vyrobil, to zná. Ten pocit soběstačnosti! Pokud do domácího kutilství zapojíte i svého partnera či partnerku, mladší členy vaší smečky, rodiče, či kamarády, propojí vás příjemný pocit hrdosti a týmové práce. Když pak za dlouhých sychravých večerů a karantén dojde zásoba filmů a stolních her, domácí kuchtění jistojistě zažene nudu.
Jak tedy začít s domácí výrobou eko-produktů?
Domácí výroba nám zkrátka dává smysl, vidíme ji jako jednu z možných cest k větší udržitelnosti a ohleduplnosti k zemi, po které ťapeme. Jako návrat k základním ingrediencím a k jednoduchosti. K úctě ke svému zdraví i přírodě, do které ze svých umyvadel a dřezů splachujeme častokrát otřesné dryáky. Proto naši skladoví siláci smontovali další regály a srovnali do nich arzenál nových produktů určených právě pro kutily. Ve velkých pytlích i dózách se tu potkávají ekologické suroviny od naší oblíbené česko-slovenské značky Tierra Verde a od francouzských Ecodis, kteří nás uchvátili svým puntičkářstvím v udržitelnosti a šetrnosti produktů. Jestli jste nedočkaví, nově vylouplou e-poličku můžete prošmejdit hned teď.
Už jste zpátky? Vypadají suprově, že? Ale ať si úplně nepřetrhneme nit, vraťme se k našemu tématu – jak tedy začít s domácí výrobou šetrné drogerie a kosmetiky? Jako se vším, krůček po krůčku. Sledujte.
Pokud s domácí výrobou nemáte zkušenosti, začněte pozvolna a v malých dávkách. Hledejte recepty využívající základní suroviny, které už doma máte nebo se dají snadno pořídit a zužitkovat na mnoho způsobů. Mezi takové univerzální ingredience patří třeba jedlá soda, citron, obyčejný nebo lihový ocet, mýdlové ořechy vcelku nebo v prášku, marocký jíl na úklid nebo na kosmetické využití, všemožné blahodárné rostlinné oleje, bambucké máslo, voňavé esenciální oleje (doporučíme třeba citronové vůně) nebo květové vody. První experimenty s domácí výrobou je lepší páchat právě s uvedenými základními surovinami. Případný neúspěch totiž vaši peněženku tolik nezabolí.
DIY recept #1: Jak vyrobit prací gel?
K varu přiveďte 1 litr vody a odstavte z plotny.
Přisypte 40 gramů mýdlových vloček a míchejte, dokud se vločky zcela nerozpustí.
Pokud si potrpíte na vůně, přikápněte esenciální olej podle libosti.
Směs přelijte do dostatečně velké uzavíratelné nádoby. Přípravek bude houstnout, je ho tedy třeba během chladnutí několikrát protřepat.
Dávkujte jednu skleničku gelu na pračku, přímo do bubnu k prádlu.
Vyplatí se? Za kilo mýdlových vloček dáme 269 Kč. 40 gramů vychází na 10,80 Kč. Cena za litr kohoutkové vody a její ohřátí je zanedbatelná. Litr pracího gelu tedy vyjde cirka na 11 kaček a vystačí zhruba na 5 pracích dávek.
Jedno praní tedy vyjde na 2,2 Kč. X Dávka koupeného eko pracího gelu se přitom pohybuje mezi 6 a 20 korunami.
Že vám v krvi nekoluje krev nadšených kutilů? Odměřování a míchání ingrediencí vám zvyšuje tlak? Nezoufejte. Domácí výrobu můžete oblafnout malinkatým fíglem. Své kuchtění opřete o koncentrované univerzální směsi. Ty můžete použít jen tak, jak jsou, naředit je vodou, nebo vyšvihnout na další úroveň bonusovými ingrediencemi.
Univerzální tekuté mýdlo umíchali v Ecodisu za vás a to z místního BIO slunečnicového a řepkového oleje. Kromě očekávaného mytí rukou naplní i další účely. Poslouží jako sprcháč i šampon, vypere špinavé prádlo a představte si, dočista vám nablýská i podlahu. Samo o sobě neobsahuje žádnou parfemaci, pokud toužíte po voňavém zážitku, přikápněte váš oblíbený éterák.
Univerzální černé mýdlo v BIO kvalitě pak zastane práci za celou řadu domácích čističů. Vypucuje a naleští všechny typy povrchů v domácnosti, umyje nádobí a využití pro něj najdete i na zahradě nebo při péči o srst domácího mazlíka. A tady ho najdete i v konzistenci pasty.
Univerzální černé mýdlo z olivového oleje je podobné, také v BIO kvalitě a také vysoce koncentrované. Stačí ho (ideálně v lahvi s rozstřikovačem) naředit vodou, případně ovonět esenciálním olejem. Zvládne úklid ploch ze dřeva, keramiky, mramoru, lina i laminátu. Pokud preferujete tužší konzistenci, tady ho máme také v pastové formě.
Epsomskou sůlznáte? Je bohatá na hořčík a síran. Z vlasové pokožky pomůže odstranit přebytečný maz, v peelingu smete z kůže vše nepotřebné a v koupelové lázni zrelaxuje namožené svalstvo. V kombinaci s tekutým mýdlem vyčistí i zaneřáděné dlaždičky, s vodou a solí pak ochrání rostlinky před škůdci a sama o sobě slouží i jako výborné hnojivo.
DIY recept #2: Jak vyrobit prostředek na mytí nádobí?
V prázdné lahvi (třeba plastové, od vypotřebovaného mycího prostředku) smíchejte půl skleničky černého mýdla, 2 lžíce sody, 10 kapek oblíbeného esenciálního oleje a 500 ml vlažné vody.
Pár kapek naneste na houbičku a dejte se do šmrdlání.
Umyje nádobí a nepřijdou si na něj ani mastné pánvičky nebo pečicí plechy.
Na paličatou špínu můžete zkusit kombinaci černého mýdla s jílovou pastou.
Vyplatí se? Za litr černého mýdla vyplázneme 249 Kč, půl sklenky tak vyjde na 25 korun. Dvě lžíce sody stojí cirka 1,5 Kč a 10 kapek éteráku vyjde na 6 korun (záleží na druhu).
Litr šetrného mycího prostředku tedy vykouzlíme za 32,5 Kč. x Kupovaný ekologický gel na nádobí přitom stojí v průměru kolem 138 korun.
3. Odvažte se k náročnějším receptům
Ecodis Aktivní uhlí v prášku
Až si základy domácí výroby osaháte, možná si troufnete i na složitější receptury. Především u návodů na výrobu domácí ekologické kosmetiky se často objevují specializovanější ingredience. Tady je pár příkladů.
Aktivní uhlí, jemný černý prášek ze skořápek kokosových ořechů, má neutrální vůni i chuť a naprosto skvělé detoxikační účinky. Jemně čistí, můžete ho tak použít do zubních past a vyrobíte s ním i očistnou pleťovou masku.
Karnaubský vosk se získává šetrným způsobem z listů brazilské palmy Copernica prunifera. Použít ho můžete tak, jak je, nebo ho přimíchněte do nějakého receptu na čistič podlahy. Po omytí tímhle voskem totiž na povrchu zůstane tenoučký lesklý film, který odpudí vodu i nečistoty.
Rostlinný glycerin v BIO kvalitě dodá DIY sprchovým gelům a mazákům krémovou konzistenci a stabilitu, hydratuje pokožku a zanechá ji krásně hebkou. U glycerinu je důležité dávkování. Pokud překročíte 10% zastoupení v přípravku, může naopak docházet k vysoušení pokožky a ani konzistence produktu nebude příjemná. Pro kosmetické produkty se tedy doporučuje dávkování 1-10 %, do pleťových krémů 2 %, do tělových mlék 4 % a do šamponu 5 %. Vždy se ale řiďte konkrétním receptem.
DIY recept #3: Jak vyrobit detoxikační pleťovou masku?
Aktivní uhlí v prášku smíchejte s vodou do kašovité konzistence.
Masku naneste na pleť a nechte několik minut působit.
Následně opláchněte.
Z hladší, čistší a zářivější pleti se budete radovat při pravidelném používání, alespoň 1x týdně.
Vyplatí se?
30g dóza aktivního uhlí přijde na 115 korun. Na jednu masku stačí pár gramů, zhruba za 8 korun. x Rostlinnou detoxikační masku v obchodě přitom pořídíme minimálně za trojnásobnou cenu.
Domácí výroba jako návrat k soběstačnosti
Teď už je to na vás. Hrajte si, čarujte a experimentujte. Užívejte si všechny výhody domácího eko-tvoření, ať už vás k němu vede čistá zvědavost, snaha vyhnat ze své blízkosti pochybné látky, ulevit přírodě nebo ušetřit pár kaček. Ať už je váš motiv jakýkoli, vracíte se tak k šetrné soběstačnosti našich předků a my vám za každý krůček tímto směrem moc děkujeme.
Zvířatomily přitahuje náš e-shop jako magnet. V kanceláři se nám mezi nohama pravidelně proplétá ztřeštěná boxerka Babeta a téměř každý člen našeho týmu se vrací domů k huňatému psisku, smečce koček nebo k celé civilizaci mnohonohých tvorů. 🙂 Úcta ke zvířatům je v Econea.cz silně zakořeněná. Pracujeme primárně s veganskými produkty, i proto náš respekt k jiným tvorům dál roste. Nedávno jsme ho ještě umocnili návštěvou Farmy Naděje.
Lucka při krmení jehňátek
Když jsme nechávali rušný pražský život za zády, cítili jsme obrovské nadšení, ale i nervozitu. Z manuální práce, která nás na statku čekala, ale částečně i ze samotných zvířat. Na farmě totiž kromě psů a koček se smutnou minulostí našli azyl i krávy a prasata z velkochovů, ovce nebo krocani. A to jsou zvířata, se kterými se většina společnosti rozhodně nemazlí. Zaslouží si i tihle tvorové péči, důstojný život a lásku? Farma Naděje nám odpověď vtiskla do duší a my se vám ji následujícími řádky pokusíme alespoň trochu zprostředkovat.
Facebooková událost, která mění životy
Azyly pro hospodářská zvířata jsou u nás raritou. Inspiraci proto hledaly v zahraničí, zejména na americké Farm Sanctuary a španělské Sanctuario Gaia.
Na naší dobrovolné brigádě, kterou jsme pojali jako teambuilding, nás uvítala smečka psů, čtyř i třínohých, a zakladatelka farmy Maruška. Modrooká žena s velkým úsměvem rozjela tento projekt díky facebookové události. Několik podobně smýšlejících lidí v ní organizovalo založení azylu pro zvířata. Marie toho chtěla být součástí a v té době by ji ani ve snu nenapadlo, že se nakonec celého projektu sama ujme. Stalo se tak před pěti lety, kdy společně s kamarádkou Katkou daly své celoživotní úspory dohromady a koupily dva a půl hektaru pozemku na kraji středočeské vesnice s příznačným názvem Dobrovítov.
Pozemek, z části obrostlý řepkou, postupně “léčily”, pole osely travinami a bylinami. Oběhávaly úřady, oslovovaly firmy i dárce a dávaly o svém projektu vědět na festivalech a přednáškách. To všechno spolklo spoustu času a Katčina cesta se nakonec ubrala jiným směrem. Přicházeli noví lidé i nápady.
Farma ožila v druhé půlce roku 2017, kdy se Marie s dobrovolníkem Jakubem přestěhovali do celoročně obyvatelné jurty, kterou dostali darem. Vykasali rukávy a začali budovat. Stavěli ohrady, přístřešky pro zvířata i zázemí pro další pomocníky. Bojovali s počasím, spodní vodou i s omezenými prostředky. Přesto už za pár měsíců vítali první zvířecí obyvatelky, dvě kozičky. Jedna událost na facebooku tak od základu změnila život nejen Marušce, ale k dnešnímu dni i desítkám zvířat, kterým farma ukázala tu lepší stránku lidského charakteru.
Na Farmě Naděje má totiž každý život váhu
Terka, Týnka a Ester v objetí se stařičkým kozlem Péťou
I ten oslí, prasečí, kravský, slepičí nebo kozí. Cítili jsme to na každém kroku. Když nás Maruška provázela po pozemcích, jmenovitě nám představila jejich obyvatele. Ty lidské, stejně jako ty zvířecí. Nebýt farmy, bachyně Aninka, beránek Bertík ani kráva Jitka by už nežili. Jejich těla by skončila na pultech masny, v kafilériích nebo pohozená kdesi v zapomnění.
Potkali jsme tam kolem stovky zvířat zachráněných z velkochovů, z tombol i ze škarpy u silnice. Třeba beránka Bertíka, který na farmu přišel s tuberkulózou. Dlouhých sedmnáct dní bojoval o život, ale díky laskavé péči farmářů Naděje dnes spokojeně žije po boku dalších zachráněných. Na farmě našel ztracenou důvěru v lidi a jeho dny jsou naplněné mazlením a skotačením.
Tým Farmy Naděje tak staví zpátky na pařátky i vypelichané a vystresované slepičky, pečuje o týrané a handicapované kočky a klid u nich po smutném a osamělém životě našel i stařičký kozel Péťa.
Díky Farmě Naděje jsem pokořila svůj strach z krocanů jakožto „dvoumetrových agresivních mimozemských monster“, který ve mně ulpíval z dětství.
Tihle byli hotoví miláčkové. Zjistila jsem, že to, co jsem považovala za akt přípravy k boji, je ve skutečnosti akt dvoření krocaního samečka lidské samičce. 🙂 Ester
Na farmu se dostávají i brojlerová kuřátka. Mohou si tu poklidně odžít svých pár měsíců života. V „průmyslu“ jdou na smrt už po 4 týdnech od vylíhnutí. Jsou vyšlechtěná tak, aby jim svaly vyrostly předčasně. Jejich kosti a orgány takové přetížení dlouho neunesou, srdce i plíce zkolabují po několika měsících.
Lidé tu žijí v souladu s ostatními tvory
Mazlení s opuštěnými koťátky nebralo konce. Dívíte se nám?
Mazlení má na farmě velkou prioritu. Mezi práci jsme tak vcucli pravidelné drbací pauzy u prasátek, beránka Ludwíka, který trávil většinu času okusováním dýňových listů na kompostu, i u starouška Péti. A ruku na srdce, ve výběhu s koťátky bychom pohodlně strávili celé dlouhé dny. Jak to tak na statku bývá, práce ale bylo hodně. Chopili jsme se tedy vidlí a koleček a vykydali několik příbytků. Ze šprušlí žebříku jsme impregnovali krásnou místní jurtu. Econeáčtí muži pak dostali technicky náročnější zadání a pomohli se stavbou nového přístřešku pro zvířátka.
Jak se nám při práci mezi nohy motaly kačenky, ovečky a kozy, uvědomili jsme si, jak krásné symbiózy jsme součástí. Zvířátka tu žijí pohromadě. Kozy po boku prasat, kachny se kolébají za ovečkami. Pokud opomineme občasnou lumpárnu poťouchlého oslíka Karlose, všichni tvorové tu žijí v souladu. V symbióze jeden s druhým a také s lidmi, kteří se o ně starají. Navzdory traumatickým zážitkům, bolesti a strachu, které jim dříve způsobila právě lidská ruka.
Takhle nám to slušelo s vidlemi v ruce a slámou v botách
[envira-gallery id=“9256″]
Od šance na život je často dělí jedno soucitné rozhodnutí
Elvírka, prasečí miminko, které dostalo šanci na život
Ublížení tvorové nám tak na farmě předvedli bezpodmínečnou lásku a přijetí v praxi. Dobrovolníci se tu skrze osvětu snaží lidem ukázat, že nemilosrdné zacházení se zvířaty, které se stalo standardem, poznamenává celou společnost. Nikdy ale není pozdě na změnu, na soucit, podanou ruku a vřelost. Díky nim jsme se na farmě poznali i s několikadenním selátkem. Jako miliony jiných ve velkochovu, i tohle čekala brzká smrt. Lítost a rozhodnutí udělat to tentokrát jinak, ale téhle prasečí holčičce daly šanci na život. Viděli jsme tak její první nejisté krůčky a proměnu z vystrašeného traumatizovaného selátka ve spokojené opečované miminko. Na tuhle prasečí slečnu jen tak nezapomeneme, i proto, že jsme v Econea.cz měli tu čest vybrat jí jméno. Elvírko, jsi pro nás symbolem naděje!
Kruh souladu se pomyslně uzavřel, když nás na farmě pohostili úžasným rostlinným jídlem. Další důležitou misí farmy je totiž inspirovat lidi k veganství. Jakmile se u nich pomazlíte s prasetem nebo krávou a vyslechnete si útrapy, které prožily, je dost možné, že hovězí a vepřové maso už nikdy nebudete vnímat stejně. Šíření osvěty o rostlinném stravování se na farmě ujali i dobrovolníci Albert a Iveta. Nedávno rozjeli krásný projekt ve spolupráci s Dr. Oetkerem. Omrknout je můžete tady.
Farma Naděje tak nabízí lidem alternativy a názorně ukazuje, že se dá žít, jíst a přemýšlet jinak. Ohleduplněji ke zvířatům, k vlastnímu zdraví a stavu naší planety. Farma tak zdaleka není jen azyl pro zvířata. Tento účel mnohonásobně přesahuje. Je to místo, kde zachráněná zvířata zachraňují nás – lidi.
Na Farmě Naděje se čistá láska a respekt vpíjí do každé živé duše, a to bez rozdílu hmoty. Jsem velice vděčná, že jsem mohla být se svými soukmenovci (rozumějte kolegy či druhou rodinou) alespoň na chvíli součástí něčeho tak silně přesahujícího. Nepřestane mě fascinovat s jakým zápalem, sílou a bezpodmínečností se na farmě vrhají do záchrany zvířátek a celkové osvěty. Stále ze zážitku intenzivně čerpám a pevně věřím, že se jejich projekt dostane do širokého poVĚDOMÍ. – Týnka
V Econea.cz je nám veganství moc blízké, ostatně valná většina našeho sortimentu je vegan friendly. Důvody, které nás k tomu vedou, popisujeme ve čtyřdílném blogovém seriálu. Na blogu pak také nahlodáváme stabilitu nejčastějších mýtů o veganství, článek můžete prolistovat tady. A tipy na to, kde pořídit udržitelný šatník bez krutosti, račte očíhnout zde.
Pomoct můžete i vy. Jak na to?
Farmingterapie má v zahraniční ohromné výsledky hlavně u týraných dětí, které se snáz ztotožní se zvířetem, jež zažilo podobnou zlou zkušenost a dokázalo lidem odpustit a znovu k nim najít lásku a důvěru.
Vize celého projektu sahá tedy daleko. Maruška, Malvína, Tom a ostatní pomocníci na farmě vnímají každý den, jak skvělými léčiteli umí zvířata být. Jejich snem je tak propojit děti, seniory i lidi s handicapem se zachráněnými tvory prostřednictvím terapií.
V plánu jsou také kurzy veganského vaření, osvětové přednášky, pravidelné jógové pobyty v místním teepee nebo meditace v pyramidě, kterou vybudovali na samém kraji pozemku. Maruška i zbytek farmářské bandy si přejí vytvořit soběstačný model, ve kterém si farma na sebe a na své zaměstnance sama vydělá. Zdaleka však ještě nejsou v cíli a v současnosti se jim hodí každá pomoc.
Leontýnka nabírala sílu po srážce s boby
Ono to totiž není jen o mazlení se zvířátky. Vést farmu je tvrdá práce, starosti a nenadálé komplikace, ve dne v noci. Zvířata se často na farmu dostávají v zuboženém stavu. Dobrovolníci tak pečují o nemocné a trpící tvory a nezřídka se s nimi loučí dřív, než by si přáli.
Tak se na farmu dostaly také dvě srnečky, Leontýnka a Timička. Timičku srazilo auto. Našel ji myslivec, který se nad ní slitoval, a tak se po dlouhých peripetiích dostala na farmu. Prodělala náročné operace a odžila si několik měsíců v lásce a bezpečí. Pak navždy odešla. Leontýnka se na farmu dostala po těžké srážce s boby na dráze u Kutné Hory. Srnečka se krásně zotavovala, ale zápolila s imunitou, která je u mladých srnek obecně často velice slabá. I Leontýnka tak bohužel několik týdnů po naší návštěvě svému boji podlehla. 🙁
Život na farmě je zkrátka hořkosladký. Za vším stojí velká dřina a i projekt se šlechetnou myšlenkou něco stojí. Se zvířaty přibývá počet hladových krků, příbytků a nákladů na veterinární ošetření. Farmu v současnosti drží při životě především dary lidí a firem a dobrovolná práce brigádníků. Každá koruna se hodí a každý nadšený dobrovolník je vítán s otevřenou náručí.
5 tipů, jak můžete přidat ruku k dílu
Lucka s Aninkou v bahenní lázni
Korunky. Pokud vám to situace dovoluje, farmu můžete podpořit finančně. Peníze se využijí na veterinární ošetření, nákup krmiva pro zvířata a budování farmy. Nejpřínosnější je pro farmu příspěvek formou trvalého příkazu. Ať už jim od člověka přichází měsíčně padesátikoruna nebo pětistovka, mohou s penězi počítat a lépe se tak rozhodnout o přijetí dalších zvířat. Na transparentní účet Farmy Naděje můžete posílat jakoukoli částu: 2300769996/2010. O příspěvcích se více informací dočtete tady. Farmu už několik let podporuje i moderátor Honza Musil a tady je jeho výzva k pomoci.
Na farmě je jako doma i zpěvák a tanečník Benny Cristo, který podporuje zvířátka, jak může
Dary. Na farmu můžete dovézt ovoce, zeleninu, granule, zrní či seno pro zvířata. Ceněný je také stavební materiál nebo třeba nábytek. Zkrátka cokoli, co by se mohlo hodit zvířatům nebo jejich ošetřovatelům. Domluvte se s dobrými lidmi na farmě třeba přes e-mail: [email protected].
Adopce. Vyberte si zvířátko, které je vám nejmilejší, a pravidelně ho podporujte. Virtuální adopce je mimochodem úžasně smysluplný dárek. Až nebudete vědět, co pořídit svým blízkým k narozeninám nebo na Vánoce, podpořte jejich jménem prasátko, kozla nebo krávu. Na Farmě Naděje vytvoří voucher se jménem obdarovaného a soucitný dárek je na světě. Detaily o adopci vyčtete tady.
Tom s Maťou přistiženi při soustředěné práci
Fyzická pomoc: Dalším důležitým dílkem do skládačky je podpora fyzická, což jsme si v Econea.cz vyzkoušeli na vlastní kůži. Na farmu můžete jezdit pravidelně pomáhat se zvířaty, budováním zázemí, ale vítaná je i pomoc s propagačními videi a s výrobky do e-shopu. Pokud se chcete stát dobrovolníkem, přidejte se do facebookové skupiny nebo zkontaktujte farmu přes e-mail: [email protected].
Nákup na e-shopu: S vakem do města, tričkem nebo mikčou s Karlosem aka “oslíkem kousavým”, kozičkami nebo ovečkou uděláte parádu, přispějete k šíření povědomí o farmě a pomůžete farmářům k přivýdělku. Vyrobené jsou ohleduplně k životnímu prostředí, z biobavlny a zdobí je certifikace GOTS. Všechny krásné kousky můžete prolustrovat tady.
Naše síla spočívá v soucitu se slabšími a bezbrannějšími
Naše Lucka se starouškem Peťulkou
Za všechna zvířátka i lidské bytosti, které na Farmě Naděje našli své naplnění, moc děkujeme za jakoukoli pomoc nebo sdílení. My jsme na farmě rozhodně nebyli naposledy a na další brigádu se moc těšíme. Než se budeme moct se zvířátky znovu pomazlit, po očku je špehujeme na Instagramu a Facebooku. Nová videa i fotky s chundeláči a opeřenci nám pravidelně zvedají náladu. Jukněte tam i vy pro denní dávku roztomilosti a vlídnosti.
Pojďme si společně s Farmou Naděje a dalšími podobnými projekty připomínat, že pravá síla a odvaha tkví právě v soucitu se slabšími a bezbrannějšími. Pojďme se společně snažit, aby vřelost byla pro lidi stejně samozřejmá jako dýchání. Pojďme se kousek po kousku prokutat k většímu souladu. Sami se sebou. S ostatními lidmi. S přírodou. S dalšími tvory, kteří s námi sdílí náš jediný domov. Pojďme si to tady zkrátka udělat hezké. Co vy na to?
V horký srpnový den jsem na farmě nejdřív otevřel vrata, pak mysl a nakonec srdce. Na konci víkendu jsem pocítil věci, které protínají konání těch úžasných farmářů Naděje, a to soucit, respekt a lásku ke všemu živému. Přijeďte to zažít a podpořit. – Tom
Prosíme, sdílejte článek se svými známými. Zvířátkům se hodí každá pomoc:
Jedna za druhou. Den co den. Měsíce. Celé roky. Tak létají do koše použité plenky v domácnosti s malým škvrnětem. Většina českých rodin přitom do odpadu hází nejčastěji běžné jednorázovky. S nimi se ale pojí hned několik nelibých environmentálních statistik. Jedna z nich vysledovala, že za své zabalené období vyprodukuje miminko v průměru 1 tunu špinavých jednorázových plen. Fíha. Nevinný drobeček tak od prvních hodin svého života nese břímě vydatného znečišťovatele planety.
Právě ekologie, ale také zdraví a finanční stránka věci, dnes vrací některé rodiče k tradici látkových plen. Jak si vlastně vedou v porovnání s konvenčními jednorázovkami? Stojí látkování, ze kterého si naše vlastní maminky rvaly vlasy, skutečně za to? A jaké české látkové pleny nám doslova učarovaly? Lačníte-li po odpovědích, račte skrolovat na zbytek dnešního plenkového článku.
Nejdříve si dobře osaháme oba typy plenek. Srovnáme je na třech zásadních rovinách: ekologické, zdravotní a finanční. Berte však na vědomí, že srovnání je orientační. K posouzení by se dalo vyšťourat daleko více faktorů. To je ale úloha komplexních studií a ty by se nám do článku nevtěsnaly. Pojďme tedy plenky okouknout z těch nejkritičtějších úhlů.
Ekologie
Oba druhy plen, pratelné i jednorázové, nastřádají za svůj životní cyklus určitý počet černých eko-puntíků. Pokud jste si mysleli, že skóre látkovek je v tomto ohledu průzračně čisté, nenechte se mýlit. I při jejich výrobě se spotřebují suroviny a energie. Ovzduší také od nich schytá určitou míru znečištění. Údržba plenek vyžaduje vodu a prací prostředky. A na konci svého života se i ony proměňují v obtížný odpad, se kterým je třeba naložit. Srovnání obou druhů plen tedy není tak jednoduché a je třeba zvážit mnoho proměnných.
1. Které jsou zelenější při výrobě?
Konvenční pleny:
Materiály na konvenční plenky pochází převážně z ropy. Při výrobě jednorázových plen se používá také obrovské množství dřevěné buničiny, plastů (z ropy), vody a ekologicky pochybných chemikálií jako je chlor.[ref]https://realdiaperassociation.org/cloth/diaper-facts/[/ref]
Většina materiálů na výrobu látkových plen pochází z přírody.
Mezi obnovitelnou surovinu patří bavlna. Na dvouroční zásobu látkových plen se spotřebuje kolem 10 kilogramů bavlny. Reputace bavlníku je ale dost mizerná. K jeho pěstování se totiž používá velké množství pesticidů a insekticidů. Ty se dostávají do vody, půdy, ohrožují pracovníky bavlněného byznysu a zbytky toxických látek pronikají také do oblečení a dalších bavlněných výrobků. Při posuzování ekologičnosti látkových plen je tedy třeba brát v potaz, z jaké bavlny pochází. Zodpovědní výrobci dnes volí biobavlnu. Ta se pěstuje v etických podmínkách, bavlníky rostou co nejpřirozeněji a bez rizikových chemikálií.
Využívá se také bambus, což je rychle rostoucí a snadno obnovitelná surovina. Popularitu pro svou udržitelnost získává také konopí.
Nepromokavé svrchní vrstvy moderních látkových plen jsou vyrobeny také z materiálů derivovaných z ropy. Určité množství se pak spotřebuje i při samotném výrobním procesu.
Jejich “služební život” je kratičký. Svůj potenciál naplní během pár hodin. Hned poté se mění v odpad. Během svého produktivního období tedy nestihnou napáchat žádnou ekologickou zátěž.
Látkové pleny:
Doprovodí prcka po celé plenkové období. Když jsou rodiče při jejich údržbě svědomití, do stejné plenky mohou balit i další sourozence. Jedna taková plena tak za roky svého života projde dlouhým kolotočem praní, sušení a žehlení.
Zatímco jednorázovky jsou tedy energeticky náročné při výrobě, látkovky je svou energetickou spotřebou dohánějí právě v této fázi. V některých srovnáních látkové plenky vycházejí celkově energeticky dokonce hůře než jednorázové.[ref]https://www.bbc.com/news/uk-45732371[/ref] Tady ale záleží na samotných rodičích. Spotřebu energií mohou sami regulovat. Například sušením na slunci místo v sušičce nebo praním v dostatečných objemech nebo společně s dalším dětským prádlem.
V potaz musíme vzít také spotřebu vody a prací prostředky. I zde mají dospěláci možnost volby. Pokud sáhnou po šetrných pracích přípravcích, životnímu prostředí nepřitíží.
Zde nasbíraly černé puntíky látkové pleny a to především v energetické spotřebě. Není se ale čemu divit. Jejich životnost mnohonásobně převyšuje produktivní kariéru jednorázovek. Selský rozum nám však jednohlasně napoví, že šetrnější přece jen bude koupit a opečovávat několik plen dlouhé roky než každý den pořizovat a vyhazovat štos jednorázových. Ale nepředbíhejme.
Tuhá nadílka se z látkových plen sklepne do záchodu. Zbytek se vypere. Odpadní voda prochází čističkami a riziko bakteriální infekce se tak eliminuje.
V nakládání s dětskými bobky je jasným vítězem látková plena. Splachování dětských výtvorů do záchodu by mělo být běžnou praktikou i pro rodiče, kteří používají jednorázové plenky.
4. Jakých se snáze zbavuje?
Konvenční pleny:
Dítě v jednorázových plenkách vyprodukuje za rok dvojnásobek odpadu než průměrný občan ČR.
Látkové pleny naopak vytváří jen minimum tuhého domovního odpadu.
Sada na přebalování jednoho dítka poslouží většinou i pro mladší sourozence nebo kamarády. Když se plenka opotřebí, dá se využít v domácnosti, třeba jako hadřík.
Vkládací a čtvercové pleny z přírodních materiálů se na úplném konci života promění v kompostovatelný odpad. Zbytek, jako jsou svrchní kalhotky z flísu a z polyesteru, pak tvoří jen malou kopičku odpadu.
Tuto kategorii výrazně ovládly látkové plenky.
Zdraví
Většina miminek je do plenek zafáčovaná 24 hodin denně. Jejich kůže a sliznice jsou tak v neustálém bezprostředním kontaktu s plenkou (a tím, co obsahuje). Jak si tedy vedou konvenční a látkové plenky v této oblasti?
Konvenční pleny:
Mohou způsobovat opruzeniny, ekzémy a alergie. Jemňoučká dětská kůže tak jasně reaguje na pobyt v neprodyšném vězení. 24 hodin. 7 dní v týdnu. Dlouhé měsíce a roky balíme zadečky svých nejmilovanějších do plastových balíčků. Ty přitom obsahují látky, které sice prošly výrobními normami nezávadnosti, jejich nepřetržitý kontakt s citlivou pokožkou však nemůže působit dobrotu. Ropné deriváty, syntetické parfémy či barviva nebo populární superabsorpční gely SAP. Všechny mohou plíživě přecházet do celého tělíčka a působit na jeho funkce.
Mohou negativně ovlivňovat imunitu a reprodukční systém drobečka. Celulózové jádro z buničiny je totiž zpravidla bělené chlorem. V Evropě a USA je povolené už jen bělení bez elementárního chloru (ECF). Tato metoda sice redukuje množství jeho sloučenin uvolněných do prostředí, využívá však oxid chloričitý. Zcela bez chloru se tedy neobejde.[ref]http://www.organyc-online.com/chlorinefree.html[/ref] A právě s touto látkou je spojen vznik dalších postrachů – dioxinů. Kromě toho, že mohou být toxické pro vodní tvory, některé z nich mohou ovlivňovat imunitní a reprodukční systém člověka a 1,4-dioxane je dokonce označován za karcinogen.[ref]https://www.who.int/news-room/fact-sheets/detail/dioxins-and-their-effects-on-human-health[/ref]
Při správném intervalu přebalování přispívají k omezení plenkové dermatitidy (opruzenin), protože jsou prodyšnější a neobsahují rizikové chemické látky. Obrací se k nim proto zejména rodiče dětí s citlivou pokožkou, atopickým ekzémem či alergiemi.
I v oblasti infekcí sliznic se látkové pleny prokazují jako lepší volba. Přírodní materiály jsou prodyšnější a uvnitř pleny se tak netvoří taková výheň jako v klasické jednorázovce. Látkovky vedou rodiče k častějšímu intervalu přebalování, čímž se riziko množení bakterií také přirozeně snižuje.
Mají pozitivní vliv na správný vývoj kyčlí. Látkové pleny vytvářejí pro novorozence a kojence tzv. přirozeně abdukční balení. Jde o přebalení, při kterém mají nožičky miminka správné postavení kyčlí.
Látkové pleny se rizikovým syntetickým látkám zpravidla vyhýbají a jejich velkou výhodou je právě minimalizace zdravotních rizik. Dítko se v nich nepřehřívá, vznik opruzenin i infekcí močových cest se snižuje.
Finance
Kalkulačku k ruce. Nyní hodíme řeč o penězích.
Konvenční plenky:
Novorozenému miminku se na zadečku vystřídá až 10 plenek denně. Starší škvrňata by pro dostatečnou hygienu měla být přebalována 6krát či 7krát denně. Zhruba od druhých narozenin prcek přestává používat plenky přes den a další půlrok už mu stačí jen plenka na noc. Suma sumárum, plenkové období jednoho čerstvého človíčka spolkne zhruba 4800 jednorázových plen. Uf.
Cena za běžnou jednorázovku se pohybuje mezi 4 a 8 korunami. Když jako průměr vezmeme 5 kaček, celkové náklady na přebalování dítěte se vyšplhají na necelých 24 000,- Kč.[ref]https://www.bamboolik.cz/Jak-jsme-pocitali/[/ref]
P.S. Kdybychom chtěli být opravdu všeteční, připočítali bychom dalších pár set za dopravu na pravidelné plenkové nákupy.
Látkové plenky:
Počáteční investice do sady látkových plen od narození po nočník se pohybuje v průměru kolem 10 000,- Kč. K látkovým plenkám je pak třeba připočíst náklady na praní.
Pračka na jedno praní spotřebuje kolem 50 litrů vody (úspornější pračky i méně, ale pro plenky využíváme raději programy s předpírkou, které spotřebu zvyšují). Průměrná cena vody v ČR činí letos 91,20 korun za m3.[ref]https://www.skrblik.cz/energie/voda/cena-vody/[/ref] Náklady na vodu za jedno praní tak činí cca 4,6 Kč.
Náklady na prací prostředky jsou různé. Na našem e-shopu se ekologické prací přípravky pohybují v rozmezí od 6 do 20 Kč za prací dávku. Ještě levněji pak vychází výroba mýdlového slizu. Recept na jeho přípravu jsme sepsali tady. Prací dávka s ním vychází cirka na 3 koruny.
Jeden prací cyklus celkově vyjde na 13 – 30,- Kč, dle typu pračky a zvoleného pracího prostředku. Pokud budete prát každý třetí den po dobu dvou let, pak pleny projdou cca 260 pracími cykly. Náklady na praní se tedy vyšplhají v průměru na 5590,- Kč za dva roky přebalování. Nebereme přitom v potaz skutečnost, že pračku s plenami můžete případně doplnit dalším prádlem a že si můžete zvolit z levnějších eko prostředků na praní. 🙂
Když tedy sečteme počáteční investici 10 000,- Kč s průměrnými náklady na praní. Vyjde nám suma za přebalování jednoho špunta na 15 590,- Kč.
Látkové plenky tedy vychází zhruba o 9 tisíc korun levněji. Vyšší vstupní investicí se tedy nenechte odradit. Pokud se o plenkovou výbavu budete slušně starat, můžete ji navíc odprodat známým nebo přes bazar. Investice do látkovek se tak zase o něco sníží. Náklady na látkové plenky rapidně klesají také pokud je použijete pro více dětí. Vstupní investice pro přebalování dalších potomků mohou pak být téměř nulové.
Srovnání mluví za vše. Látkujte, pokud můžete
Výroba konvenčních jednorázovek spotřebuje daleko více přírodních zdrojů a při produkci znečišťuje planetu toxickými látkami. Velkou zátěž pro životní prostředí představují také ve své odpadové fázi. Než se rozloží na skládce, zestárne hned několik generací. Finančně se v porovnání s látkovými plenami výrazně prodraží. A škodit pak mohou také tomu nejcennějšímu – zdraví miminka.
Většina materiálů látkových plen pochází z přírodní říše, z obnovitelných surovin. Také s látkovkami je spojena velká spotřeba vody a energie (obzvlášť při jejich udržování) a také tyto plenky mají na triku produkci skleníkových plynů. Velkou část negativní bilance látkových balíčků mohou ale ovlivnit rodiče malých plenkonosičů. Praním na 60 stupňů (místo 90), sušením na šňůře (místo sušičky) a využitím stejných plen i na druhé dítě mohou snížit jejich dopad na globální oteplování až o 40 %.[ref]http://www.naturallifemagazine.com/0910/which_are_greener_cloth_or_single-use_diapers.htm[/ref]
I kdyby nakonec oba druhy plenek měly stejný dopad na životní prostředí, stačí si porovnat základní čísla. Za plenkové období spotřebuje jedno dítko až 5 000 jednorázovek zatímco látkových plen drobkovi stačí 15 až 25.[ref]https://www.dufferinresearch.com/images/sampledata/documents/Environmental%20Impact%20Report%20-%20Cloth%20vs%20Disposible.pdf[/ref] My tedy jednohlasně fandíme týmu látkových plen. A máme skvělou zprávu. Své sympatie jsme konečně zhmotnili v činy. Do virtuálních košíků si tak u nás konečně můžete přihodit i látkové pleny. Třikrát hurá!
Do oka nám padly české látkové pleny Bamboolik
Život jim vdechla podnikavá Zuzka Hloušková. Když se stala matkou, chtěla zadečky svých dětí svěřit látkovým plenkám. Nabídka na trhu ji ale zklamala. Vymyslela tak plenky vlastní a od roku 2012 je do českých i evropských rodin šíří pod jménem Bamboolik. A dělá to opravdu skvěle.
Jak už víme, látkové plenky samy o sobě radikálně snižují produkci jednorázových odpadů. V Bambooliku šli ale ještě dál. Šetrně našlapují při každém kroku výroby. Místo toho, aby si plenky nechali šít levně v Asii (jak to dělá spousta výrobců), podporují českou výrobu.
Plenky Bamboolik tak tvoří české švadlenky, téměř z poloviny navíc v chráněných dílnách na Moravě. Ani materiály na výrobu si v Bambooliku nenechávají dovážet přes půl planety. Čerpají je lokálně, jak jen to jde, a za jejich bezpečnost ručí normy OEKO TEX Standard 100. Jasný postoj zaujali také k bavlně. Konvenční způsob jejího pěstování nepodporují a měkoučké pleny šijí z biobavlny. Na velké spoustě jejich plenek navíc můžete zbystřit přední světový certifikát GOTS. Produkty balí do recyklovaných krabic a švadlenky při šití zachází s materiály tak, aby vyprodukovaly co nejméně zbytků.
Přebalování s Bamboolikem má styl a zvládne ho i tatínek
Svrchní kalhotky Bamboolik s designem lišek
Představy o nekonečném vyváření a žehlení můžete rychle zahnat. Bamboolikovy látkovky sice odkazují na tradici našich maminek, jdou ale s dobou. Žádné ruční drhnutí se s nimi nekoná, jejich údržbu s klidným srdcem svěříte pračce. Systém látkového přebalování může na první dojem působit strašidelně a komplikovaně. Sami jsme si ale vyzkoušeli, že s Bamboolikovými inovacemi je to hračka. Dívejte.
Jak jejich látkové pleny fungují?
Sada tvarovaných vkládacích plen s kapsou Bamboolik
Základem je nepropustná vnější vrstva. Tu suplují svrchní kalhotky na patentky nebo na suchý zip. Pro větší dítka jsou to pak tréninkové kalhotky. Svrchňáčky jsou voděodolné, přitom prodyšné a pokožka pod nimi může volně dýchat. Vyrábí se z podobného materiálu jako funkční sportovní oblečení.
Bamboolik Tréninkové kalhotky vzor Austrálie
Velikost svrchních kalhotek snadno přizpůsobíte přesně vašemu miminku, doprovodí ho tak od narození až po nočník. Svrchňáčky následně jednoduše vystelete tvarovanou plenkou s kapsou, tu mají i v biobavlněné variantě.Sami si pak můžete regulovat savost celého přebalení a do kapsy vložit další krátkou, dlouhou či klasickou čtvercovou plenu.
Separační plenky ušetří práci
Bamboolik Jednorázové vkládací pleny z celulózy
Geniálním výmyslem jsou separační plenky. Obzvlášť u těch nejčerstvějších miminek usnadní přebalování a ochrání svrchní kalhotky před znečištěním. Na přejezdy k prarodičům nebo jiné druhy výletování jsou pak skvělé jednorázové vkládací plenky z celulózy.
Pleny “Vše v jednom” pro rušné dny
Kapsová plena AIO z bambusu s ledními medvědy Bamboolik
Pro hektické dny stvořili v Bambooliku plenky typu “Vše v jednom” neboli AIO (All in One). Svého mrňouska do nich naducnete stejně rychle jako do klasických jednorázovek. Ty s dotykovou vrstvou z flísu drží zadečky v suchu, a hodí se tak pro novorozená miminka nebo na noc. Dotykovka z bambusu je naopak skvělá pro větší děti, těm pomůže s tréninkem na nočník. Stejně jednoduché je s Bamboolikem i přebalování na noc.
Plenkové plavky pro vodní hrátky
Plenkové plavky s liškami Bamboolik
A mají i plenkové plavky! V několika velikostech a hravých designech. Prcky, vás, i ostatní účastníky vodních hrátek ochrání před „velkou“ nehodou. V případě havárie se dají sundat rychlostí blesku a i o jejich údržbu se postará pračka.
Famózní design
Bamboolik Nepromokavá přebalovací podložka
Že jsou plenky Bamboolik stylové, jsme tu už párkrát zmínili. Jenže oni vypadají tak božsky, že to musíme zopakovat! Maminky i miminka se shodují, že přebalování s ledními medvídky a liškami jde mnohem lépe než bez nich. Krásně vyladěné vyrábí v Bambooliku i nepromokavé přebalovací podložky a světe div se, eleganci zvládli dodat i pytlům. Omrkněte třeba tenhle na skladování plen, no není krásný? Mezi další doplňky pro spokojený život s miminkem patří i síťové vaky na praní drobného prádla, vložky do podprsenky pro kojící maminky, menstruační a slipové vložky, nebo pratelné ubrousky z bambusu a biobavlny.
Plenky – stejně jako naše planeta – nejsou na jedno použití
To je motto, které protíná celou značku Bamboolik, a nám je přirozeně sympatické. Pokud se vaše rodina rozrůstá, zkuste její nejnovější členy balit do látkových plen. Je to volba, která bude hýčkat nejen zdraví miminka, ale nezanedbatelně pomůže také životnímu prostředí i financím celé rodiny.
Do problematiky klasických a ekologických jednorázových plen se až po bradu boříme v tomto blogovém článku.
Jestliže z látkového fáčování máte přece jen trochu trému, nic se neděje. Zkuste to krůček po krůčku. Kombinujte. Třeba se vám povede jednorázovky omezit jen na obtížnější situace. I v takovém případě ale raději volte ekologické jednorázové pleny. Ty nebělené chlorem, bez obsahu dráždivých parfemací a absorpčních gelů skladujeme v téhle poličce. V porovnání s konvenčními plenami jsou přívětivější ke zdraví miminka a na skládce ze rozpadají mnohem rychleji.
Plenkové téma je opravdu komplexní. Člověk by ani neřekl, kolik otázek se k přebalování miminkovských zadečků vyrojí. Ale nebojte. Jsme v tom s vámi. I my jsme malinko tápali, když jsme se po látkovkách teprve rozkoukávali. Prošli jsme ale školením, všechny načechrané přebalovačky jsme si pořádně ohmatali a jsme připraveni své zkušenosti předat dál. Těšte se proto na další články, videa a tipy, které vám usnadní výběr i používání látkových plen. Pokud se naopak už s moderními látkovkami nějaký ten pátek přátelíte, nebojte se zkušenosti sdílet v komentářích. Třeba tak i vy pomůžete dalším rodičům na vážkách. Přejeme vám při šetrném strojení zadečků hodně zábavy a trpělivosti. A vězte, že každý bobek do látky těší jak planetu, tak pokožku vašeho drobečka.
Prosíme, sdílejte článek se svými přáteli. Každá plena se totiž počítá: