V dnešní uspěchané době, kdy čas jsou peníze, jsme si vše zautomatizovali. Špinavé prádlo hodíme do hranatého přístroje, přidáme odměrku zázračné tekutiny a zmáčkneme čudlík. Po hodině vytahujeme vyždímané, čistoskvoucí a voňavé prádlo. Očekáváme dokonalost. Tu, kterou nám ukazuje spokojená rodina z reklamy na konvenční prací prostředek. Přemýšleli jste ale někdy nad tím, co se za zavřenými dvířky pračky vlastně děje? Jaké chemické koktejly vyzmizíkují skvrnu na vašem tričku? A co všechno jsme schopni obětovat, aby naše prádlo bylo zářivě čisté?

Pojďme si v tom udělat jasno. V tomto článku mrkneme pod ruce pradlenkám dávných dob, posvítíme si na prací lektvary, které do bubnů praček lijeme dnes, a do sucha vyždímáme téma ekologického praní. Jdeme na to?

Rukávy vyrolovat. Valchy ke startu připravit. Pozor! Per!

Pryč jsou doby, kdy praní obnášelo pot a zapojení svalů. Své špinavé oblečení už netlučeme holemi a plácačkami, máchání prádla v potoce známe jen z pohádek a valchu jsme zahlédli leda v muzeu. U nás ji hospodyňky začaly odhazovat v polovině 20. století, na trh totiž přišly pračky. Teprve ta automatická, která spojila všechny úkony při praní do jednoho bubnu, odstranila jak dřinu, tak přítomnost člověka. A s jakými prostředky se pralo?

Po stopách moderních pracích koktejlů

Před časy dávnými prali lidé jen ve vodě. K odstranění bláta a prachu jim často sloužily různé druhy hlíny. A až do vynálezu pracího mýdla se u nás dlouhou dobu používala rostlina Mydlice lékařská obsahující šťávu, která ve vodě pění.¹ Celá staletí při praní pomáhala také soda a popel.

Mýdlo sice znali již starověcí Sumerové a nejstarší zmínky se o něm dochovaly z 2800 let př.n.l., ale používalo se především v lékařství k hojení ran.² Na praní ho hospodyňky v Evropě začaly užívat až v 19. století.

Mýdlařské řemeslo ale nebylo tak voňavé, jak by se mohlo zdát. K výrobě se používal zvířecí tuk, soda, popel a moč a až do 1. světové války si ho mnoho žen vařilo samo. S válkou přišel zlom. Nedostatek tuků na výrobu mýdla popohnal snahy vyrobit syntetický prací prášek.³ V 50. letech pak přišel na trh prací prostředek v tekuté formě a v 60. letech odstraňovač skvrn a enzymatické prací prášky.⁴

Tak. Takto jsme tedy vyměnili poctivou práci svalů za bubny automatických praček a chemické lektvary z pracích prostředků. V kondici nás už neudržuje valcha, ale rotoped ve fitku.

A ano, prádlo se zdá čistoskvoucí a voňavé, jenže…  Běžné prací prostředky vám sice vyčistí skvrnu na kalhotech, zašpiní ale něco mnohem důležitějšího – domov nás všech: planetu. Některé běžné ingredience totiž nejsou rozložitelné v přírodě a jsou toxické pro životní prostředí, tedy i pro člověka.

Čistoskvoucí košile. Znak spořádané domácnosti nebo hazard pro zdraví i planetu?

V běžných pracích prostředcích se mohou vyskytovat chemické látky, které se v přírodě většinou nerozloží. Podobně těžko odbouratelné a toxické jsou i avivážní prostředky.⁵

Do bubnů praček házíme syntetické deriváty ropných látek, změkčovače, optické zjasňovače a umělé parfémy. Pro čistou košili nemusíme téměř hnout prstem. Zbytky těchto chemikálií se ale mohou kumulovat ve vodních organismech a mohou negativně ovlivňovat celý vodní ekosystém.⁶

Kromě toho zbytky pracích prostředků mohou zůstat v oblečení a dotýkat se nás 24 hodin denně. Kůže je přitom největší lidský orgán a vstřebává ze svého okolí 60 – 100 % látek. Záleží na typu látky, oblasti a stavu kůže.⁷ Pokud tedy naší pokožkou prosáknou i škodlivé chemikálie obsažené v pracích prostředcích, mohou se v našich tělech dlouhá léta hromadit. Co taková zatěžkávací zkouška s naším organismem udělá, přitom zatím žádné studie řádně neprozkoumaly.

Pojďme se na několik zmíněných zlořádů mrknout zblízka:

• Tenzidy: To jsou povrchově aktivní látky, které z vašeho svetru odstraní nečistoty a zabrání jejich opětovnému usazení. Jenže… Konvenční prostředky používají obvykle tenzidy vyrobené z ropy. Nejčastěji používaným tenzidem v pracích prostředcích je syntetický LAS (lineární alkylbenzensulfonát), který je bez přítomnosti kyslíku nerozložitelný. ⁸ Navíc i některé přírodní tenzidy (typicky z kokosového či palmového oleje) mohou projít chemickým zpracováním. To je může kontaminovat 1,4-dioxanem nebo nitrosaminy, podezřelými karcinogeny. Klíčem při pátrání po prostředcích s šetrnými tenzidy je tedy především důvěryhodnost značky výrobku, případně prodejce, který skutečně dbá na výběr produktů.
• Fosfáty: K odstranění tvrdosti vody se donedávna ve velkém používaly fosfáty – anorganické sloučeniny fosforu, které se dostávají do řek, nádrží a rybníků, způsobují přemnožení sinic a otravu ryb a jiných vodních organismů. Používání fosfátů v pracích prostředcích bylo zakázáno Nařízením Evropského parlamentu.⁹ Fosfor bohužel v přírodě zůstává dlouhodobě. Prací prostředky navíc nebyly jeho jediným zdrojem, nadále se u nás používá v zemědělství.¹⁰ Ustupující fosfáty postupně nahrazují zeolity. Ty jsou podle dostupných studií neškodné v přírodě i pro člověka.^{11  12} V negativním smyslu se často hovoří o dalších náhradnících fosfátů – fosfonátech, esterech kyseliny fosfonové. Množství fosfonátů v pracích prostředcích je u nás regulované a nesmí přesáhout 0,5 % hmotnosti. Jejich vliv na člověka a životní prostředí je nutné dál zkoumat. Podle dostupných studií ale nepředstavují riziko. ^13 14
• Opticky zjasňující prostředky: Umí přetvářet UV záření na viditelné světlo, a vyvolávají tak dojem čistšího prádla. Existuje jich kolem 400 druhů, mohou být pro člověka toxické, dráždit kůži a způsobovat vývojové a reprodukční vady. V přírodě jsou špatně rozložitelné, mohou se hromadit a představovat pak ohrožení vodních organismů.¹⁵
• Bělidla na bázi chlóru: Mohou být obtížně biologicky odbouratelná a produkovat dráždivé plyny. Potenciálně mohou do vzduchu uvolňovat toxické chloraminové látky. Chlór také zamořuje vodu a může ohrožovat vodní organismy.¹⁶
• Syntetické konzervanty: I na ně si dejte pozor. Umí zabránit růstu bakterií, a proto je najdete ve většině domácích prostředcích i v běžné kosmetice. Ne všechny jsou ale zcela bezpečné. Mezi nejproblematičtější konzervanty patří Methylisothiazolinone (MI) a Benzisothiazolinone (BI). Jsou to silné kontaktní alergeny. Navíc jsou považovány za cytotoxické (toxické přímo vůči buňkám) a laboratorní in vitro testy na buňkách savců naznačily jejich neurotoxicitu. ^17 18 Mezi další konzervanty s otazníkem patří phenoxyethanol. Podezřelý je z toxicity vůči imunitnímu systému a kožní dráždivosti. ¹⁹ Konzervantů je celá řada a jsou v EU a dalších zemích silně regulované. Především v bezoplachových kosmetických produktech je povoleno jen minimální množství. Přesto si na ně dejte pozor a vybírejte produkty od ověřených značek nebo spolehlivých prodejců.
  Věděli jste? Vůně, které splňují standardy přísné certifikace EcoCert, lze tvořit ze 150 ingrediencí. Vůně bez certifikace lze vytvářet z více než 3200 ingrediencí. Výrobci šetrných produktů mají tedy poněkud svázané ruce.
• Parfémy: Vonné přísady jsou velkým otazníkem. Schované jsou na etiketě zpravidla pod nic neříkajícím názvem Parfémy (parfume či fragrance). Laik tak jen těžko pozná, zda je vůně přírodní nebo syntetická. A pokud je syntetická, tak zda je nekvalitní a potenciálně škodlivá nebo zda je kvalitní a riziko představovat nemusí. ²⁰ Také u vonných ingrediencí proto věřte raději pouze produktům ze spolehlivých zdrojů. Ty nejkvalitnější značky používají k ovonění éterické oleje (někdy i v BIO kvalitě), které pak konkrétně jmenují ve složení.

Do bubnů praček týden co týden lijeme bandu chemických neřádů. A děláme to automaticky. Aniž bychom se zamysleli nad tím, jaký dopad mohou mít na naše zdraví a čistotu přírody. Prát se ale dá i bez pochybných lektvarů. Šetrně. A jak na to?

Čistá košile s čistým svědomím. Jde to?

Je třeba si uvědomit, že šetrné praní často není jen o tom, že klasický prací prášek z reklamy vyměníme za eko prací prostředek. Ekologické praní nezasahuje jen naše špinavé svršky, jde mnohem hlouběji. Dotýká se změny myšlení. Pokud se tedy chcete do takové změny vrhnout, přijměte fakt, že nejspíš budete při praní vykonávat několik kroků navíc. Není to ale žádná věda, nebojte.

Pojďte se nyní mrknout na ty nejběžnější možnosti a zákonitosti ekologického praní. A začněme od těch nejekonomičtějších, co říkáte?

Jak prát ekologicky ekonomicky?

MÝDLOVÉ OŘECHY

Slupky plodů listnatého stromu Sapindus Mukorossi obsahují vysokou koncentraci saponinů. A protože saponiny umí se špínou na oblečení nekompromisně zatočit, slupky mýdlových ořechů se suší a prodávají jako prací prostředek.

• 5 až 6 ořechů (podle tvrdosti vody) vložte do látkového sáčku, zavažte a vhoďte do bubnu pračky. Jedny ořechy můžete použít až třikrát.
• Bezpečně vyperou i nejjemnější materiály jako je vlna nebo hedvábí, vhodné jsou i na funkční sportovní textil.
• Nepotřebujete aviváž, prádlo totiž změkčují přírodním způsobem.

Při nákupu kilového balení vás vyjde cena jednoho vyprání na něco málo přes korunu!

MÝDLOVÝ SLIZ

Další ekologickou, a závratně ekonomickou, možností je prací sliz. Neobsahuje žádné syntetické látky, vhodný je i pro alergiky a příroda si s ním poradí raz dva. A vyrobíte ho super jednoduše, koukejte:

• Vyprat v něm můžete prádlo bílé, barevné i jemné. Z přírodních materiálů a při jakékoliv teplotě.
• Na jednu dávku prádla v pračce použijte přibližně 200 až 300 ml slizu. Záleží, jak moc je prádlo zaneřáděné. Dávkujte přímo do bubnu pračky.
• Mýdlový sliz nepoužívejte na funkční prádlo a polyesterový flís.

Za jedno praní utratíte v průměru 3 Kč.

Pár krůčků navíc

Mýdlové ořechy i sliz jsou skutečně šetrné prací prostředky. Na rozdíl od většiny konvenčních produktů neobsahují pochybné chemické koktejly. Proto je k čisto čisté košili někdy potřeba udělat pár krůčků navíc. Jsou ale bezbolestné, dívejte:

TVRDOHLAVÉ SKVRNY:

• Skvrny na oblečení ještě před praním ošetřete přírodním mýdlem s trochou vody. Skvěle funguje i sprej na skvrny od Sonettu. Na bílé a světlé prádlo použijte perkarbonát sodný. Stačí do praní přihodit 1-2 lžíce prášku.

• 

  Pokud je skvrna bílkovinného původu (krev, mléko), namočte ji před praním do studené vody – bílkoviny se v teplé vodě sráží.

• Silně znečištěné bílé nebo stálobarevné svršky ponořte do horké vody (minimálně 60 °C) s 1-2 lžícemi prášku na skvrny. Nechte působit přes noc a druhý den vyperte.

BÍLÉ PRÁDLO:

• Ořechy ani sliz neobsahují optické zjasňovače ani chemické chlorové otravy. Pokud toužíte po bělostně bílé, doporučujeme při praní přidat bělicí prášek Puer.
• Nejpřírodnější bělicí prostředek ze všech je pak slunce. Pokud tedy můžete, bílé prádlo sušte na sluníčku.

Jak prát ekologicky bez práce navíc?

Že se na praní s mýdlovými ořechy necítíte? A do výroby mýdlového slizu se vám nechce? Z chemické pasti běžných oděvních čističů se dá utéct i jinak. Produktů na ekologické praní je dnes už hromada. Tady jsou naši tři, na vlastní spodky i svršky, ověření favorité:

Prací prášky a gely Tierra Verde: Tato značka je dost možná tou nejčistší českou ekologickou drogerií. Lebedí si s ní alergici i ta nejmenší škvrňata. Hlavní slovo v pracích produktech Yellow&Blue mají výtažky z mýdlových ořechů v BIO kvalitě. Doprovází je rostlinné a minerální složky. Žádné ropáky, syntetické parfémy nebo barviva v nich rozhodně nenajdete.

Prací prášky a gely Sonett: S klidným svědomím můžete prát i díky našim německým sousedům. Jejich prací prostředky jsou 100% přírodní, zcela rozložitelné a vhodné i pro tu nejcitlivější pokožku. Všechny rostlinné oleje, které používají jako základ tenzidů (povrchově aktivních látek), jsou BIO. Veškerou energii na provoz své výroby navíc Sonett získává z obnovitelných zdrojů. Zodpovědnější značku eko drogerie opravdu neznáme.

Tekuté prací prostředky OnlyEco: Coby kamenem dohodil to máme i do Polska. No a právě odtud pochází tihle prací krasavci. OnlyEco garantuje 99,76 % čistě přírodních složek a kvalitu potvrzuje i certifikací od EcoCert – Natural Detergent. Všechny produkty vyvíjí a vyrábí v Polsku, primárně z místních surovin. Používají kvalitní oleje (slunečnicový, řepkový, sezamový) a pomocí unikátní technologie biorafinace surfaktinu z řepky, což je přirozený čistící prostředek, usilují o maximální obnovitelnost zdrojů. Žádná řepka navíc se pro ně nepěstuje, využívají totiž odpad z výroby řepkového oleje a dávají mu tak nové využití.

 

 

A co aviváž?

Tu klasickou nepoužívejte. Pocit měkkosti má totiž na svědomí vrstva zrádných chemikálií, kterou aviváž obalí naše oblečení. Nejběžnější změkčující látky se nazývají KAS (Kvartérní amoniové sloučeniny). Mohou způsobovat astma i u jinak zdravých lidí a vyvolávat kožní onemocnění.²¹ Tudy rozhodně cesta nevede. Kudy z téhle avivážní patálie?

• Aviváž můžete ze svého pracího rituálu zcela vyřadit, často ji používáme pouze ze zvyku.
• Nebo ji lze do jisté míry nahradit bílým octem. Ten působí příznivě na barvy, z prádla vypláchne zbytky pracího prostředku a pomáhá navíc vyčistit i pračku.
  Na jedno praní stačí pár polévkových lžic. Přikápnout můžete esenciální olej. Octového zápachu se ale hrozit nemusíte. Máchání ho spolehlivě odstraní a ani ten nejcitlivější nos ho nevyčmuchá.
• A už jste zkusili máchadlo? Z prádla vypláchne zbytky pracího prostředku a po klasické aviváži se vám už nezasteskne.
• Anebo použijte aviváž z přírodních, bezpečných a rozložitelných ingrediencí.

 

Praní jako rituál pro zdravé tělo a planetu

Šetrné praní možná občas vyžaduje víc než jedno zmáčknutí čudlíku, ale opravdu to není žádná věda. Snad se pro vás stane smysluplným rituálem. A to nejen pro čisté prádlo, ale i pro zdravější život a planetu. Pokud jste našli inspiraci vyřadit z vašeho každodenního života další nános škodlivé chemie, máme neskutečnou radost. 🙂 Jestli máte chuť, můžete rovnou prošmejdit naše virtuální regály se zelenými pracími prostředky.

Prosíme, sdílejte článek se svým okolím a pomozte svým blízkým k dalšímu zelenému krůčku: