S Janou Půlpánovou, environmentalistkou, ekoistkou[ref]Ekoista = jednotlivec, který žije moderním ekologicky zaměřeným životním stylem. Ekoisté nemají konkrétní věk, rasu, národnost ani konkrétní styl. Všechny je spojuje Země.[/ref], minimalistkou, vegankou, zakladatelkou agentury Envirostyl a Chytrých kaší JAPŮ, jsme se bavily o současné situaci z pohledu ekologie, o odpadech z pandemie koronaviru a o příležitostech karantény pro nás i pro životní prostředí.

Jak vnímáš současnou situaci?

Koronavir je něco, co se může dít i v budoucnu, jen pod jiným názvem. Jednak proto, jak se chováme, jaká je hustota zalidnění a také proto, že máme globální svět. Souvisí to i s chovem hospodářských zvířat, která jsou přeantibiotikovaná a vytváří se prostor na množení a mutaci nejen chřipkových virů. Takhle se “šlechtí” viry v nemocnicích, kravínech, vepřínech, drůbežárnách a městech, kde je člověk namačkaný na člověku. Tohle není překvapivá situace. Buďme rádi, že je to virus, který má velice malou úmrtnost, že nemá třeba 30% úmrtnost. Že už jsme tak vyspělí ve zdravotnictví, že dokážeme poskytovat kvalitní péči, v Čechách určitě ano. Nechť nám to trochu otevře oči a připraví nás na to, že takových situací může přibývat. Proto bychom se měli vzchopit a být silnější to změnit. Nesměřovat k tomu, že to bude horší.

V médiích se teď nejvíce řeší počty nakažených a ekonomika, spousta lidí přišla o práci. Ekologie se odsunula na nevýznamné místo. Jak to vnímáš?

Lidé teď mají více času se zamyslet a příroda nám teď sama ukáže svoje schopnosti hojení a regenerace. Teď letí internetem, jak se vyčistil vzduch nad Čínou a nad Itálií, protože opadl průmysl a ptáci létají po obloze. Uvidíme, co přinesou další měsíce. Mám naději, že se toho teď chopí uvědomělejší lidé. Že ti, kteří tuhle planetu řídí, si třeba uvědomí, že přenastavením ekonomiky můžeme udržet čistý vzduch a můžeme mít dál ptáky na obloze. Mám naději, že i tohle se může stát.

Kdysi jsi v jednom rozhovoru zmiňovala, že od roku 1971 žijeme na dluh, spotřebováváme víc, než dokážeme za rok obnovit. Bez proměny firem a lidí se podle tebe z environmentální krize nedostaneme. Jak to vnímáš dnes?

Už delší dobu vnímám, že je potřeba se v komunikaci zbavit toho, že jsme v environmentální krizi. Je potřeba se od hrozeb (predikovaný vývoj do roku 2050, jak bude sucho a jak budou ubývat ryby v oceánech,…) zaměřit na komunikaci řešení. Předpovědi budou mít na 80 až 90 % pravdu, protože tyto modely jsou velice přesné a jsou testované i zpětně – jestli je model schopný “předpovědět” i minulost, jestli se trefí, nebo ne. A funguje to. Takže těmto predikcím celkem věřím a myslím si, že už není potřeba je opakovat (alespoň ne pro moji sociální bublinu), ale dokola říkat řešení. V přenastavení způsobu myšlení je teď hodně důležité si uvědomit, pro koho lidé pracují. Před koronavirem by to bylo lepší načasování, protože v ČR byla minimální nezaměstnanost, asi 3 %. Myslím, že tohle je obecná globální otázka – pro koho pracuji, čemu tím prospívám, nebo škodím?Komu dávám své know-how, čas a život? Spousta lidí tráví v práci přesčasy, jsou tam 10 hodin, pak si doma akorát vyčistí zuby, vyspí se a po čase zjistí, že mají 3 děti, které neznají. Tohle si myslím, že by měl být současný přechod – odpovědnost jednotlivce přenést z domácnosti do práce a do tlaku na zaměstnavatele.

Může podle tebe karanténa pomoci zamyšlení a přehodnocení života?

Ano, ale s dávkou naivity. Lidé si teď mohou uvědomit, že toho potřebují mnohem méně. V mém okolí se spousta lidí pustila do generálního úklidu a probírky věcí. Uvědomují si, co nepotřebují. Takové uvědomění může směřovat k tomu, že přijdou na to, že jsou schopni žít s menším příjmem a začnou chtít trávit méně času v práci a mít více času sami pro sebe. Samozřejmě teď může v rodinách vznikat spousta rozepří a konfliktů, ale v mnoha domovech mohou vzniknout silnější pouta a hlubší vztahy. A až se ekonomika vrátí do normálu, tak jim bude líto, že už nejsou doma s rodinou nebo nemohou na tak dlouhé procházky se psem.

Myslíš, že si lidé víc vybírají, pro koho pracují?

Z dotazování mileniálů před několika lety se ukázalo, že si na prvním místě vybírají zaměstnavatele podle toho, jestli je férový vůči zaměstnancům, na druhém místě bylo, jestli je odpovědný k životnímu prostředí. Mladí začínají řešit, jestli firma třídí odpad a předchází jeho vzniku, jestli nemá zbytečné zahraniční cesty, jestli lidé jezdí do práce na kole. Takové “basic” věci, není v tom myšlený byznys model jako takový, ale mladí lidé chtějí pracovat pro odpovědného zaměstnavatele, když to jde. Na tohle bych ráda navázala. A tohle uvědomění víc podporovala. Jak už jsem v komunikaci tipů pro eko domácnost dlouho, tak mi to přijde normální. Mám proto chuť jít na další krok. A lidé, kteří se zajímají o eko domácnost, se na ten další krok můžou posunout také. Peníze jsou volební lístky. Stejně jako vaši zákazníci nakupují u vás, protože vás mají rádi a chtějí vás podpořit, tak stejně si uvědomit, od koho ty peníze berou a jestli je ta firma v souladu s jejich hodnotami.

Teď jsou lidé doma v karanténě. Co mohou v tuto chvíli v úplně omezeném provozu – finančním i prostorovém – udělat za malé kroky pro sebe i životní prostředí?

Já myslím, že by bylo super, kdyby si všichni doma uklidili. Aby si člověk uvědomil, co v životě má, aby upřednostnil rodinu a sociální vazby před hromaděním věcí. Zbavil se předmětů, které nepotřebuje a neslouží mu, a přešel na příjemný minimalismus. Teď má člověk čas vyházet věci z půdy a projít si věci ve sklepě. A to je fajn. Když lidé pošlou věci dál do oběhu za peníze, získají tím příjem. V rozvinutém světě bychom si teď měli uvědomit, že potřebujeme míň, než kolik teď máme. Je hodně knížek a videí o tom, jak si projít úklidem domácnosti, jak se nad věcmi zamýšlet a zhodnotit, co potřebuji a co ne. Ve věcech, které máme doma, jsou ukryté přírodní zdroje, je v nich virtuální voda, uhlíková stopa, nezapočítané negativní externality do ceny výrobku,… To vše je dobré začít vidět a uvědomovat si. Myslím, že je teď také fajn se zamyslet nad biodiverzitou okolí. Aby se lidé podívali po svém okolí – ať už mají balkon, vnitroblok, střechu nebo přímo svou zahrádku – a pomohli biodiverzitě.

Když si vezmeme, že spousta lidí je zavřených v bytě, mají třeba jen balkon a výhled není do přírody, jaké tipy pro biodiverzitu mohou udělat?

Mně se hodně líbí iniciativa na sběr vody v domácnosti – Kbelík vody. Zatím není ani jedna známka toho, že půdní sucho letos nebude[ref]https://www.intersucho.cz/cz/?from=2020-02-28&to=2020-03-27¤t=2020-03-22[/ref], bylo málo sněhu a nedoplnila se půdní voda. Každý si může vymyslet, jak a kde zachytávat dešťovou vodu nebo vodu z domácnosti a jak ji dál využívat. Biodiverzitu obecně podporuje nesečení zahrad, hmyzí hotely, poskládané kameny do hadníků, neuklizené okolí keřů a stromů jako prostor pro ježky, pítka pro ptáky, hmyz na zemi i na stojanu a umístění ptačích budek na stromy, lampy nebo fasádu.

Když se teď podíváme na firmy a jejich přístup k životnímu prostředí, myslíš, že budou po karanténě myslet “zeleněji”?

Já se bojím, že ne. Protože skutečná ekologie a skutečná transformace je v byznys modelu jako takovém. Pokud například firma Coca Cola řekne, že bude používat do svých PET lahví 100 % recyklátů a tím je ekologická, tak je to greenwashing. Protože jsou celosvětově na prvním místě v odhazovaném odpadu[ref]https://www.theguardian.com/news/datablog/2019/nov/09/coca-cola-world-biggest-plastics-polluter-again-datablog[/ref]. Když se uklízí pláže, slumy a další místa, je tam nejvíc odpadků právě od Coca Coly. Řešení je zamyslet se nad produktem jako takovým. Coca Cola není zdravý nápoj, je to jed. A teď si představ, že by se v Coca Cole rozhodli chovat ekologicky a vytvořili nápoj, který je zdravý, plný vitamínů a minerálů. Nápoj prodávaný v ekologickém obalu, vyráběný lokálně, tedy v každé zemi by byl jiný, určený pro lidi, kteří sportují, nebo mají deficit v jídelníčku, protože žijí v chudých oblastech s minimem ovoce a zeleniny. To je změna byznys modelu ruku v ruce s ekologií. Beru to jako obecný příklad, ale platí to pro každou firmu. Firma, která těží uhlí, ale chlubí se tím, že v kanceláři třídí odpad, také není ekologická. Je celkem jedno, jak lidé jezdí do práce, jestli na kole nebo MHD, pokud obden někdo z jejich firmy létá na služební cestu. To je hodně důležité si uvědomit, že mnohdy je “ekologie” firem totální greenwashing. Ony se třeba snaží, ale jde o to, co vedení firem dovolí lidem, kteří v ní mají na starost ekologii a udržitelnost. Obecně mi přijde, že je hezké, aby si člověk uvědomoval, jak sám může přispět, ale zároveň je důležité si uvědomit, že náš globál ovládá 26 lidí[ref]Jana vychází z tohoto zdroje: https://www.theguardian.com/business/2019/jan/21/world-26-richest-people-own-as-much-as-poorest-50-per-cent-oxfam-report[/ref]. Kdyby se změnili, tak by se změnil náš globální ekosystém. Je to hodně o nich. Tím, že doma předcházím vzniku odpadu, nezmírním změnu klimatu.

To, že se ČEZ rozhodne ukončit hnědouhelné elektrárny, to je ta důležitá změna. Je potřeba rozlišovat lokální dopad a globální dopad. Proto je důležité pozornost přesouvat o úroveň výš.

Mohou s tím pomoci třeba petice a další tlak od lidí směrem k firmám?

Sama petice podepisuji, mám ráda ty, kde se rovnou ukazuje, kolik lidí podepsalo. Petice nám mohou pomáhat si uvědomit, kolik lidí má stejný názor a vyžaduje změnu. Já osobně mám ráda i stávky, obsazování dolů a lesů aktivisty. Za tyto aktivity jsem moc vděčná, protože poutají pozornost a spojují lidi, i přesto, že výsledkem není vždy vítězství.

Ono se často říká, že se nacházíme v krizi hodnot. Myslím, že to je spíš nevyjasnění hodnot. Pokud jsme pořád v režimu, že oslavujeme někoho, kdo je bohatý, tak jsou naše hodnoty zvrácené. Na úkor čeho jsou lidé nejbohatší? Většinou je to o tom, že někde vytěžili nějaký přírodní zdroj, který zpeněžili. Měli bychom chtít do těchto zisků započítávat negativní externality = negativní dopad na životní prostředí. Ozdravovat oblasti po těžbě nebo těžbu nezačít, protože to místo má vyšší biologickou hodnotu, než když se vytěží. Myslím, že ekologii pomůže pozvednutí hodnot. Dát na první místa rodinu, zdraví a místo peněz mít životní prostředí. Pak dlouho nic a pak peníze. Neoslavovat ty, co jsou nejbohatší, protože ti mají většinou největší uhlíkovou stopu. I my máme větší uhlíkovou stopu než lidé v Bangladéši, protože jsme mnohem bohatší. Pojďme oslavovat ty, co vytváří pozitivní dopad.

Zmínila jsi odpady a firmy, které dělají hodně odpadu. Jak vnímáš jako specialistka na odpad situaci kolem odpadu s koronavirem? Četla jsem, že správné vyřazení roušky nebo respirátoru je uzavřít je do pytle, zavázat a takto vyhodit do směsného odpadu. Jak to vnímáš globálně?

Je to děsivé. Zmiňuješ roušky, ale v nemocnicích se používají celoobleky. Když se na některých místech dělá vyšetření na koronavirus z krve, tak si doktor na každého pacienta bere celý nový oblek z netkané textilie. To jsou recyklované PET lahve, mikroplasty. Když si dáš jednorázovou roušku na pusu, tak přímo inhaluješ mikroplasty, které ti zůstanou v plicích. Je pro mě úplně děsivé takovou rouškou použít. Když lidé, co šijí roušky doma, místo po bavlně sáhnou po látce s příměsí umělého vlákna, tak ani neví, že si škodí mikroplasty. Plíce je ale neumí vyloučit a to může působit spoustu zdravotních problémů. Mikroplasty jsou něco, čeho se globálně bojím. Bavlněné roušky jsou tou lepší volbou. A to zmíněné nakládání s odpadem je správné. Je to potenciálně infikovaný materiál, takže uzavřít do pytle a hodit do směsného odpadu. Tam není žádný prostor na recyklaci. V ideálním případě se to spálí, nicméně 45 % odpadu stále končí na skládkách. V České republice jsou jen 4 ZEVO (spalovny). Jinak některé velké nemocnice mívají své vlastní spalovny na lékařský materiál. Zdravotnický odpad se v ČR dekontaminuje a je spalován[ref]https://www.trideniodpadu.cz/zdravotnicky-odpad[/ref]. Globální přehled v tom nemám, zdravotnickému odpadu jsem se nikdy více nevěnovala.

Co můžeme udělat pro to, aby se přírodě dařilo i po karanténě?

Chtít míň a zpomalit. Udělat si vnitřní analýzu. Uvědomit si, že hodnota není ve věcech ani v zážitcích a cestování. Teď zrovna píšu článek o dopadu cestování na životní prostředí a není moc veselý. Myslím si, že by si lidé měli uvědomit, že je nás téměř 8 miliard[ref]https://www.worldometers.info/cz/[/ref]. Potřebujeme, aby každý z nás snížil tlak na životní prostředí. A zaměřil se místo toho na to, co může dát. Je to od chození po přírodě a sbírání odpadků, zalévání stromu před domem po žití minimalisticky. Obracet se zpátky k přírodním materiálům. Byznysy, které by se u nás mohly rozvíjet, jsou konopná pole místo řepkových. Pojďme se vrátit zpátky k výrobě textilu z konopí, pojďme užívat konopný olej místo dovezeného olivového. Pojďme krajinu obhospodařovat tak, aby nám sloužila a uživila nás. Musíme se vrátit k lokálnímu a sezónnímu. To je to nejdůležitější, co si musíme uvědomit a transformovat.

Jak to udělat?

Tím, že v Čechách nebudeme chtít jíst avokáda a ananasy, což je ale pro naši generaci náročné. Skrz dovozy plodin jsme zapomněli, co nám česká krajina nabízí. Proto mám ve svých Chytrých kaších JAPŮ dřešťál, aronii a sedmikrásky. Abychom si uvědomili, že i naše krajina může být zajímavá a chutná. Krajina má sloužit nám a ne pár korporátům Andreje Babiše. Pojďme zpátky pěstovat potraviny a ne biopaliva. Pojďme se vrátit k druhové rozmanitosti. Pojďme pěstovat čirok a pohanku ve větším množství než teď. Vykašleme se na pšenici, se kterou má kvůli přešlechtění spousta lidí problém. Pojďme to řešit jako společnost a nahlas. Pojďme vytvořit poptávku tímhle směrem. Bývali jsme šlechtitelská velmoc v jablkách.

Představ si, že jíš 20 jablek a každé má jinou chuť. Vykašleme se na blumu z Nového Zélandu, pojďme jíst jablko, které voní jako růže a chutná jako tři druhy ovoce. A my takové druhy umíme vypěstovat, byli jsme v tom mezi nejlepšími. To bychom měli podpořit.

Jaké změny zvládne udělat každý z nás?

Já se teď hodně točím kolem toho, jak nedělat své minimum (např. třídím odpad a nakupuju na ekologickém e-shopu), ale sama si hledám svoje maximum. A v tom chci pomáhat i ostatním. Pokud má člověk děti, tak by to měl být o to silnější motor. Je potřeba přizpůsobovat se predikcím budoucnosti. Na nedostatek vody se přizpůsobíme tím, že snížíme její spotřebu a naučíme se vodu zadržovat a lépe využívat. Dneska, ne za 10 let. To už nebude s čím pracovat. Dělejme svoje maximum. Další krok, co může každý udělat, je ustoupit od živočišných produktů. Než se schválí zákaz klecového chovu v ČR, poptávejme vejce od babiček na vesnicích, nebo je nejezme. Chtějme zdravé slepice a zdravé hospodářství. Člověk může ovlivnit stravu, práci, nakupování, způsob cestování (až to bude možné) a vztahy se sousedy a komunitou. Pojďme znát svoje sousedy. Pojďme si z nich udělat tetičky a strýčky pro naše děti, kámoše. Když bude babička potřebovat pomoc, bude vědět, že sousedka pod ní jí pomůže. Pojďme tohle rozvíjet. To je příležitost současné izolace. Lidé v Itálii si zpívají na balkonech. Pojďme si povídat na balkonech a třeba si navzájem číst.

Je to příležitost, jak se seznámit se sousedy. V době environmentální krize se budeme navzájem potřebovat čím dál víc. Když bude problém s vodou, potravinami nebo blackout, tak si v širším okolí pomůžeme.

Prosíme, sdílejte rozhovor s hrdiny, kteří chtějí také dělat své maximum: