S nadšením sdílíme svou vášeň pro udržitelnost, neb je to téma našeho života. :) Ačkoli v Econea.cz už nepůsobíme, těší nás, že náš zápal pro ekologii a zdravý životní styl můžeme nadále šířit skrze řádky na tomto blogu.
Vlasy, to je téma. Vlasová vlákna většiny moderních žen pokrývá barevný nános, který prosakuje od pokožky hlavy až ke konečkům. Důvodem může být experimentování, podtrhávání či zakrývání své přirozenosti nebo boj s šedinami. Přirozené odstíny maskují za tmavší, světlejší, blonďatější. Chemické i přírodní barvení vlasů se stalo pro mnohé takovým malým osobním rituálem, návykem. Možná i Zlatovlásku lákal zrzavý přeliv, kdo ví. Proč se staly vlasy tak trochu odrazem našeho já, odkud se vzaly barvy na vlasy a co se strukturou vlasu udělá chemický koktejl z drogerie?
Českou značku Purity Vision založili Vladimír a Shanti Lusíkovi v roce 2008. Od té doby si s ní zpříjemňují život i jídelníček tisíce lidí. Dnes nadzvedneme oponu a podíváme se, jak příběh této krásné značky začal. Odhalíme její etické pilíře, pět překvapujících zajímavostí a díky recenzím z našeho týmu se přesvědčíme, zda její produkty skutečně fungují.
Příběh Purity Vision
Jak to všechno začalo. Inspirace z cest
Psal se rok 2008 a Lusíkovi si přáli kvalitní a 100% přírodní produkty za přátelské ceny, aby si mohl zdravou péči o tělo dovolit úplně každý. Inspiraci pro přírodní péči nacházeli během svých cest v zemích po celém světě. Zaujaly je výjimečné suroviny i zkrášlující procedury různých kultur a tradic.
Vladimír a Shanti Lusíkovi
Jakými produkty vás Purity Vision rozmazlí?
Úplně prvním produktem byl bio panenský kokosový olej v modrém obalu. Ikonický produkt vyrábí dodnes. Od té doby se rozrostl o několik variant a velikostí (od 120 ml do 10 l). Vedle kokosových olejů (vhodných na tělo, talíř i pro intimní chvíle) a bambuckého rostlinného másla, najdete v sortimentu také 100% přírodní péči o pleť a tělo. Složení všech přípravků je tak čisté, že by se i ty kosmetické daly klidně jíst. 🙂
Kokosový olej od Purity Vision je stálicí od založení značky
Na jakých hodnotách značka stojí?
Férově, udržitelně a ekologicky Pravidelně navštěvovali a navštěvují země, ze kterých rostlinné suroviny pořizují v duchu Fair Trade. Kontrolují vysoké standardy kvality přímo u farmářů. Vždy se snaží najít nebo vyvinout takovou technologii, která je k surovinám co nejšetrnější a zachovává tak maximum prospěšných látek. Propojují starobylé tradice a ruční sběr s nejmodernějšími technologiemi. Záleží jim na šetrné výrobě a ekologické dopravě, používají přírodní materiály a recyklovatelné obaly (především sklo). Výrobu pohání zelená energie z obnovitelných zdrojů a do práce jezdí na kole nebo auty na CNG.
Vysoké standardy kvality kontrolují přímo u farmářů
Fair for Lifeaneb fér na doživotí Značka Purity Vision si zakládá na férovém přístupu k farmářům z různých zemí, zákazníkům, přírodě i ke kolegům. Spoluprací s farmáři v Ugandě, Maroku, na Filipínských ostrovech a v Bulharsku pomáhají zvýšit stabilní příjem sociálně slabším rodinám. Díky férovému jednání a dlouhodobým vztahům s farmáři a výrobci získali jako první firma v České republice i na Slovensku přísnou Fair Trade certifikaci Fair for Life. Dbají na udržitelnost, netestují na zvířatech a jejich produkty neobsahují žádné živočišné složky. Kvalitu výrobků testují sami na sobě.
5 věcí, které o Purity Vision možná ještě nevíte
Pěstují si vlastní měsíček lékařský Na jižní Moravě pěstují odrůdu Plamen Plus, která jejich kosmetiku povznáší na vyšší úroveň. Pro výrobu přírodní kosmetiky ostatně byla speciálně vyšlechtěná. Vypěstovaná kvítka putují do měsíčkového másla BIO, měsíčkového oleje BIO (vhodného i pro miminka) a do zinkové masti s měsíčkem BIO (skvělá na ekzémy a opruzeniny).
Jako jediní se pyšní Fair Trade arganovým a jojobovým olejem Purity Vision má jako jediná značka v ČR Fair Trade certifikaci Fair For Life na arganový, jojobový a kokosový olej a dokonce i na kávu v kávovém peelingu. Podle současné legislativy to může prohlásit kde kdo, ale v Purity ji mají opravdovou.
Tvoří různé květinové vody Většina lidí zná od Purity Vision jejich slavné bio růžové vody z damašské růže. Ty nabízí ve velikostech od 100 ml do 1 l. Méně lidí ale ví, že Purity vyrábí v bio kvalitě také levandulovou vodu, heřmánkovou vodu, květinovou vodu pro miminka a nově také mátovou a meduňkovou vodu.
TIP: O kouzlu a účincích květinových vod jsme se rozepsali v tomto článku
4. Růžová péče o pleť je nyní kompletní Úplnou novinkou je ucelená růžová řada. Dopřejte své pleti pečující a omlazující rituál. Jak na to?
Odličte a vyčistěte pleť bio macerovanými oleji Purity Vision. Růžový olej BIO naneste na vlhkou pleť a vmasírujte. Mokrým a nahřátým ručníčkem či tamponkem jemně setřete nečistoty z pleti.
Tonizujte. Růžové tonikum BIO naneste na tamponek a jemným setřením pleť dočistěte, nebo nastříkejte rovnou na pleť a nechte vstřebat. Tonikum lehce stáhne póry a připraví pleť na vstřebání účinných látek.
Hydratujte. Nyní je pleť připravená na hloubkovou hydrataci a intenzivní péči. Do dlaně si dejte trochu růžového séra BIO a aplikujte jej krouživými pohyby na celý obličej, krk a dekolt. Pravidelné používání séra v okolí očí vyhladí kruhy pod očima a tvář znatelně rozzáří.
5. Mají přísné certifikace Kromě dvou “férových” certifikací Fair for Life a FairTSA se jejich výrobky pyšní certifikací CPK (certifikovaná přírodní kosmetika), CPK BIO (certifikovaná přírodní BIO kosmetika), Cruelty Free and Vegan (netestované na zvířatech a bez živočišných složek) a jedlé produkty jako kokosové oleje na sobě hrdě nosí certifikaci BIO potravina EU.
TIP: Chcete vědět více o certifikacích přírodní kosmetiky a drogerie? Přečtěte si náš článek.
Purity Vision recenze z našeho týmu
Aneb testováno na našich lidech. 😉
“Už asi sto let jedu na klasice růžové vodě, která je taky nejoblíbenější produkt a asi nikdy se jí nenabažím. Mám doma litrovou lahev a jen dolévám do rozprašovače. Používám na pleť pro osvěžení a po odlíčení. Taky miluju jejich kávový peeling, mám ho na vaně a vždycky, když se peeluju, dostanu obrovskou chuť na kafe, jak voní. A vanilkový olej je učiněné voňavé “porno”, nejradši bych ho večeřela. Vanilka je navíc afrodiziakální.” Bára, ex-velitelka marketingu v Econea.cz
Purity Vision vyrábí i skvělé sady, kdykoli sháníme pečující dárek, jsou sázkou na jistotu
“Odjakživa jedu jejich kokosáky na vaření a na všechno. Moje žena si moc pochvaluje růžové a levandulové vody. Jejich vymazlené sady a arganový olej dávám pravidelně jako dárky.” Martin Mates, spoluzakladatel a náčelník Econea.cz
“Při aplikaci kávového peelingu (obzvlášť po ránu ve sprše) se uvolní krásná kombinace kávové vůně a radosti. Jedním šmahem mě přesune na probouzející se letní louku, hluboko uprostřed lesa. Sedím tam v trávě a v ruce držím plecháček s čerstvě uvařenou kávou nějaké skvělé kolumbijské značky. Jsem si jistá, že se mi i zorničky rozšíří a přemýšlím, jestli je vůbec třeba tu ranní kávu aplikovat tím nudným klasickým způsobem. 😀 Použití je snadné, jen počítejte s tím, že kafe budete mít po celý sprše. Pleť je poté ovšem nádherně heboučká, jako miminkovský zadeček a vůbec ne mastná, takže se po koupeli můžu hned obléct.” Lucka, ex-vendor manažerka
Ať už si tedy pro sebe nebo pro své blízké vyberete jakýkoli produkt, můžete si být jistí, že jste v té nejlepší přírodní péči – pro vaše chuťové buňky, pleť i smysly. Ozkoušeli jsme to na vlastní kůži.
A jaký je váš nejoblíbenější produkt od této značky? Podělte se s námi do komentářů. 🙂
V 19. století byl menstruační kalíšek ještě v plenkách. Šlo o nádobku z kaučuku s drátěným kroužkem, která byla k bokům připevněná pásem.
Menstruační kalíšek. Vynález dámské intimní hygieny, který mezi ženami často probouzí vášnivé diskuze. I když jeho historie sahá už do roku 1867, na popularitě ve své moderní podobě nabývá až v posledních letech. A vyvolává různorodé reakce.
Některé ženy na kalíšek nedají dopustit, zatímco jiné ho zatracují. Internetem se šíří opěvné ódy i negativní zkušenosti. Jak se v této džungli rozdílných názorů vyznat a vědět, na kterou stranu se přiklonit?
I když i tady platí, že není nad osobní zkušenost, je dobré si o kalíšku předem udělat obrázek. Abyste se totiž mohly dobře rozhodnout, potřebujete se zorientovat v pár skutečnostech důležitých hlavně pro vaše zdraví. A rozhodování vůbec nemusí být lehké.
Omrknout menstruační kalíšky na Econea.cz
Takže co to ten menstruační kalíšek vůbec je? Proč ho (ne)používat, jaké má výhody, nevýhody či rizika? Jak zavést menstruační kalíšek a jak ho zase vyndat? Existuje na menstruační kalíšek návod? A co na něj říkají samy ženy, gynekologové či nejnovější výzkumy?
Tady jsou odpovědi.
Za kalíškovou mlhou: Jak kalíšek vypadá a proč se mu “otevřít?”
Kalíšek je opakovaně použitelná hygienická menstruační pomůcka vyrobená z odolného materiálu, nejčastěji silikonu. Tvarem připomíná zvoneček.
Je takovou novodobou alternativou tradičních dámských pomůcek, kterou si žena zavede přímo do pochvy. V takto umístěném kalíšku se pak v průběhu dne shromažďuje krev, kterou je potřeba pravidelně vylévat (většinou 1 – 3x za den).
Na celou menstruaci si žena vystačí s jedním kalíškem. A používat ho může opakovaně i několik let. Při správném zacházení vydrží jeden kousek 5 až 10 let, někteří výrobci uvádějí až 15 let.
Kalíšky bývají vyrobené nejčastěji ze tří materiálů: silikonu, latexu či termoplastu (TPE).
Za nejšetrnější z nich je přitom v současné době považován silikon. Ten se již přes 60 let používá ve zdravotnictví a doposud na něj nebyly zjištěny žádné alergie.
Je taky schopným pomocníkem, který ženě dovolí sport a pohyb bez omezení a diskomfortu v období menstruace.
Kalíšek může být případně i alternativou k tamponům, které jsou k ženské sliznici méně šetrné a jsou s nimi spojené některé obavy. Za chvíli se na tuto problematiku mkrneme podrobněji.
Předtím, než rozebereme kalíšek i ze zdravotního hlediska, se ale pojďte podívat, jak to vlastně celé funguje uvnitř. Abyste věděli, o čem se tu reálně bavíme.
Jak kalíšek funguje: Krvavý pekelník, nebo super parťák do nepohody?
Princip kalíšku je jednoduchý. Za pomocí rukou se vkládá přímo do pochvy, kde zachytává menstruační krev. Sám se “přicucne” na poševní sliznici, a brání tak protékání. Po určitém čase se kalíšek vylije, opláchne a znovu zavede.
Je přitom pochopitelné, že mnoho žen, které jeho vyzkoušení zvažuje, má obavy právě z jeho zavádění a vyjímání a neví si rady, jak hluboko zavést menstruační kalíšek. Pravdou je, že tyto dva úkony chtějí trošku cviku. Někomu to jde hned, někdo se s kalíškem na začátku trochu trápí. Důležité je mít trpělivost a nevzdat seznamování hned při prvním nezdaru.
Zavádění menstruačního kalíšku
Mrkněte na tento názorný způsob zavádění kalíšku. Není to nic, co by nezvládla každá z nás.
Jakmile vznikne podtlak, který není nijak nepříjemný, je kalíšek umístěn správně a nehrozí jeho protečení. Pokud však cítíte, že kalíšek vevnitř nesedí, je pravděpodobně špatně zavadený a je vhodné zkusit to znovu.
Při prvním zavádění dejte pozor na stopku, která je součástí každého kalíšku. Tu je někdy potřeba přistřihnout, aby vám při pohybu nezavazela.
Kdy a jak vyndat menstruační kalíšek?
Jeden kalíšek je schopný pojmout zhruba 30 ml tekutiny. Obecně se tedy doporučuje ho vyjmout, vyprázdnit a znovu zavést každých 4 až 12 hodin, podle intenzity menstruace. Ze začátku menstruace tedy bude výměna častější, postupně se bude zkracovat.
K samotnému vyjmutí potřebujete jen svoje ruce, případně stopku, která je na spodní části kalíšku a zůstává vždy venku.
Zaujměte polohu, která je vám nejpohodlnější (ve stoje, v sedě na toaletě, ve dřepu). V klidu dýchejte. Ukazováčkem a palcem nahmatejte stopku kalíšku, stiskněte spodní část kalíšku, aby se uvolnil podtlak, a jemně vytáhněte kalíšek směrem dolů pomalými pohyby ze strany na stranu. Držte ho ve svislé poloze, aby se nevylil.
Ze začátku to chce trošku trpělivosti, ale jakmile přijdete na ten správný grif, je zavádění i vyjímání otázka chvilky.
Údržba kalíšku
Při každé výměně je současně potřeba kalíšek opláchnout pod vodou. Zároveň je nezbytné ho před a po každé menstruaci vyvařit. Jednoduše vložte kalíšek do vařící vody a nechte 5 minut bublat při mírném varu.
Některé ženy kalíšek vyvařují i během menstruace. Samozřejmě to není na škodu, každá z nás vnímá pocit čistoty jinak a to je v pořádku.
K údržbě kalíšku existují i různé druhy šetrných čisticích prostředků. Můžete použít například čisticí prášek, který přidáte do vody při vyvařování kalíšku.
A jak je to s používáním kalíšku “v terénu?”
To zní všechno super, říkáte si možná. Co když jsem ale venku a potřebuji kalíšek vyměnit? Na toaletu s umyvadlem člověk málokdy narazí. Nemusí to být nutně překážka. Když nejsou v dohledu například toalety pro vozíčkáře, řešením je nosit u sebe lahev s vodou. Tou jednoduše kalíšek opláchnete a máte po starostech.
Některé ženy v případě nouze kalíšek jen otřou toaletním papírem. I to je možné, voda je však vždy lepší.
Jak správně vybrat ten nejlepší menstruační kalíšek?
Kalíšků už je na trhu velká spousta, ja vybrat takový, který vám sedne nejlépe? Každá žena je originál, a proto není snadné řídit se nějakým obecně daným pravidlem. Pár tipů pro vás ale máme. 🙂
Jak je to s velikostí menstruačního kalíšku?
Velikost pochvy závisí především na fyziologických předpokladech a pak také na tom, jak zpevněné či povolené jsou svaly vašeho pánevního dna.
Menší menstruační kalíšky jsou obvykle doporučovány dívkám a ženám, které:
jsou mladší 28 let,
doposud nerodily přirozenou cestou,
mají slabou až normálně silnou menstruaci,
jsou starší 28 let, případně rodily přirozenou cestou, ale zároveň udržují svaly pánevního dna pevné (například pravidelným cvičením jógy, tancem nebo během) nebo jsou velmi drobné.
Větší menstruační kalíšky jsou zpravidla vhodné pro dívky a ženy, které:
jsou starší 28 let,
již rodily přirozenou cestou,
mají silnější menstruaci,
jsou mladší 28 let a nemají zpevněné svaly pánevního dna.
Pokud si stále nejste jistá, doporučujeme zakoupit vetší kalíšek. Když bude kalíšek příliš velký můžete si ho nechat na pozdější dobu a zakoupit si kalíšek menší.
Pevnost či měkkost kalíšků je dána ukazatelem “Shore”, který označuje tvrdost silikonu, ze kterého je kalíšek vyrobený. Čím nižší hodnota čísla, tím měkčí je materiál. Pozor, pokud mají dva kalíšky od různých značek stejnou hodnotu Shore, nemusí být automaticky stejně měkké, neboť na ně bylo použito jiné množství materiálu.
Podle čeho tedy tvrdost volit?
Měkčí kalíšek více vyhovuje ženám, které jsou hodně citlivé a vyndávání pevnějšího kalíšku by jim mohlo činit potíže.
Pevný kalíšek je vhodný pro sportovní ženy s pevným pánevním dnem. Pokud žena stáhne svaly, může se měkký kalíšek snadno ohnout a protéci.
Říkáte si, co vlastně to pánevní dno znamená? Není to tak složité, jak se na první pohled zdá.
Pánevní dno jsou jednoduše svaly, které dělají oporu celé pánvi a všem orgánům uvnitř. Jsou to tři vrstvy svalů, které tvoří podporu pro všechno ústrojí, které se v pánvi nachází.
Kondice pánevního dna úzce souvisí například s inkontinencí, bolestmi kostrče, kříže a zad a také s menstruačními obtížemi či sexuálními problémy.
A jak poznáte jeho pevnost? Pevné pánevní dno mají obecně ženy, které pravidelně cvičí jógu, běhají nebo například tančí. Případně pak ženy, které se aktivně věnují jeho posilování prostřednictvím speciálních cviků.
Pokud si nejste jistá, jak je to zrovna u vás, můžete se zeptat svého gynekologa, sexuálního partnera nebo své pánevní dno prozkoumat sama. Poznáte to například i při zavádění tamponů a jeho velikosti.
Je kalíšek vhodný i pro mě? Aneb pohled gynekologů, výzkumníků a samotných žen
Teď už víte, jak kalíšek funguje. Jak je to ale s jeho bezpečností a zdravotní nezávadností? A je vhodný i pro vás?
S kalíškem je to tak, že někomu sedne, někomu vůbec. Vaše vlastní zkušenost je přitom k nezaplacení. Je tu ale ještě jeden pohled.
Při rozhodování, co je ta nejlepší volba právě pro mě, je dobré vnímat především sama sebe. Znát potřeby svého těla, používat selský rozum a hlavně se nenechat zviklat okolím. Vždyť nakonec – nikdo vás nezná líp než vy sama.
Bohužel se nám lidem často děje to, že při rozhodování spoléháme na jiné. Na to, že někdo rozhodne za nás. Že nám řekne, co máme dělat. Bohužel, všude je chleba o dvou kůrkách a jednoznačná odpověď neexistuje. Ani když jde o vhodnost kalíšku pro vaše tělo. Podívejte:
1. Co říkají gynekologové
Zdá se, že existují dva nesmiřitelné tábory gynekologů a gynekoložek. Jedni kalíšek úplně odmítají. Stejně tak tampóny. Vychází ze zkušeností s ženami, které trpěly na opakované mykózy a po tom, co si do sebe přestaly cokoliv vkládat, jejich potíže přestaly. Má to svoji logiku.
Za prvé, poševní sliznice funguje jako ochranná bariéra proti bakteriím či virům do organismu. Díky svému tenkému povrchu je však daleko citlivější než jiné části těla. Mechanickým drážděním proto dochází k narušování jejího přirozeného prostředí.
Za druhé je potřeba uvědomit si, co se děje při menstruaci. Neoplodněné vajíčko se odlučuje a společně s výstelkou odchází ven z dělohy. Pomůcky zaváděné dovnitř pochvy udržují menstruační krev uvnitř déle, a tudíž vytvořené prostředí může podporovat vznik mykóz. Navíc díky ucpání brání přirozenému “dýchání” pochvy.
Nicméně nic není černobílé. A tak je tu i početný zástup gynekologů, kteří kalíšek ženám doporučují právě jako alternativu tamponů a pomoc při mykózách. Oproti nim má totiž kalíšek hned několik výhod:
Souboj moderních titánů: Kalíšek versus tampon
Kalíšek má hladký povrch, na kterém se bakterie nemohou uchytit tak snadno jako na tamponu. Riziko vzniku mykóz či nebezpečného syndromu toxického šoku (TSS) se tak rapidně snižuje.
Oproti tamponu, který je vyrobený ze savých materiálů, nevysušuje kalíšek poševní sliznici, a tím pádem tolik nenarušuje přirozené vaginální prostředí.
Při používání neuvolňuje kalíšek žádná syntetická vlákna, která jsou běžnou součástí tamponů a vložek a která se zachycují na stěnách sliznice.
Dochází k menšímu mechanickému poškození sliznice, než při použití tamponů.
I když jsou kalíšky také vyráběny chemickou cestou a mohou obsahovat zbytkové chemikálie, nehrozí u nich riziko přechodu chemikálií, běžných u konvenčních vložek a tamponů, do těla:
insekticidů či herbicidů z bavlny,
dioxinů vznikajících bělením bavlny či celulózy chlórem (díky dnešní metodě bělení, tzv. ECF, je riziko kontaminace dioxiny sice velmi malé, ale neopomenutelné),
(Jak některé z kalíšků, co jsou na českém trhu, dopadly z pohledu obsahu nežádoucích chemikálií, se můžete dočíst v časopise dTest 7/2018.)
2. Jak kalíšek vidí výzkumy
I pohled vědy je v případě kalíšků zahalen mlhou. Protože jsou kalíšky záležitostí posledních pár let, nebylo zatím provedeno mnoho studií, které by zkoumaly jejich bezpečnost. (I když, co se týče tamponů a vložek, výzkumů také nebylo provedeno mnoho.)
Existuje zatím alespoň studie otištěná v americkém časopise Applied and Environmental Microbiology, která zkoumala riziko vzniku syndromu toxického šoku právě v návaznosti na použití kalíšků.
Zároveň je důležité vzít v potaz i to, že testování v rámci této studie probíhalo v laboratorních podmínkách, nikoliv na samotných ženách.
Další výzkum je proto rozhodně potřeba. Spojitost mezi používáním kalíšků a TSS zkrátka zatím nebyla plně a uspokojivě prokázána.
3. Pohled žen
A jak vidí kalíšky samotné ženy? Některým přijde používání kalíšku krajně nechutné kvůli kontaktu s krví. Ano, díky vylévání kalíšku musíme s bližším kontaktem s krví počítat. Není to však rozhodně žádná “horor story.” Ostatně ani při používání vložek či tamponů se určitému kontaktu nevyhneme.
Je jasné, že někomu blízkost krve může dělat zle. Když se nad tím ale zamyslíme, i menstruační krev je naší součástí. Součástí naší ženské přirozenosti. Toho, co nás definuje.
Proto přijmutí sama sebe takové, jaká jsem, se vším všudy, je cesta k životní vyrovnanosti a spokojenosti. Spokojenosti se svým tělem, a tedy i s tím, že jednou za měsíc krvácí.
Dokud se na sebe nepodíváme těmahle očima, vždycky bude nějaká malinká součást nás v nerovnováze. Pokud máte podobný problém, nebojte se na něj kouknout. Možná prozkoumáte další rozměr svého ženství a uleví se vám.
A kdyby se vám do toho nechtělo, máme tu ještě jeden tip. Německá značka Einhorn vyrábí kalíšky neprůhledné. Krev dobře schovají a pocitově je manipulace s nimi mnohem příjemnější.
Abychom kalíšku ale nekřivdili, je také spousta žen, které na něj nedají dopustit. Je jim pohodlný při nošení, protože není vůbec cítit. Mohou s ním v pohodě plavat, jezdit na kole, chodit po horách, cestovat…
A hlásí i méně bolestivou menstruaci. Zkrátka se s kalíškem sžily. A pomohl jim právě i s úpornými mykózami či záněty. (I když jsou i takové, kterým tyto problémy po kalíšku začaly.)
Zkrátka každá jsme jiná a je potřeba cítit své tělo a používat rozum. Pokud opakovaně trpím na mykózy, kalíšek může být cesta. Musím se ale také zamyslet, zda pro mě nebude nejlepší nechat menstruační krev přirozeně odcházet, ničím své vnitřní prostředí nedráždit a neucpávat se. Je jen na každé z nás, jakou cestu zvolí. Vždy by ale tato cesta měla vést k maximálnímu zdraví a spokojenosti.
Pokud teď potřebujete, mrkněte ještě na toto rychlé shrnutí výhod a nevýhod kalíšku.
Ručně stručně: Výhody a nevýhody kalíšku
Výhody kalíšku:
Díky materiálu a hladkému povrchu výrazně snižuje riziko množení nežádoucích bakterií.
Nevysušuje sliznici.
Výrazně snižuje riziko vzniku TSS.
Neobsahuje žádné chemické látky spojené s bělením bavlny či syntetických
materiálů, BPA, ftaláty, superapsorbční látky či deodoranty.
Některým ženám pomáhá při mykózách.
Oproti tamponu nedochází k jeho nacucání vodou při koupání.
Pohodlně se nosí i při sportu.
Je ekologičtější než běžné jednorázové pomůcky obsahující plast či jiné nerozložitelné materiály.
Je nejlevnější variantou menstruačních hygienických potřeb z dlouhodobé pohledu (průměrné náklady za 5 let jsou zhruba 500 Kč oproti 5 400 Kč za běžné vložky či tampony. Návratnost kalíšku je za 5 – 6 měsíců, pokud počítáme náklady za vložky či tampony na jeden cyklus ve výši 90 Kč).
Při používání nevylučuje žádný zápach (k tomu dochází až při kontaktu krve s vložkou či tamponem).
Nevýhody:
Možné počáteční potíže se zaváděním a vyjímáním.
Při pobytu “v terénu” nutnost mít lahev s vodou nebo kapesník/toaletní papír.
Nutnost péče, na kterou je potřeba si zvyknout (omývání, vyvařování).
Manipulace s krví, která může být někomu nepříjemná.
Některým citlivějším ženám může vadit a způsobovat potíže stejně jako tampon.
Pokud má žena zavedené nitroděložní tělísko, podtlakem z kalíšku může docházet k “povytáhnutí” tělíska.
Nedostatečné výzkumy ohledně zdravotní nezávadnosti.
Tak doufáme, že už máte v kalíšcích trochu jasněji. Jestli chcete, mrkněte ještě na kalíšky, které jsme zařadili do sortimentu my.
Papperlacup od německých jednorožců Einhorn
Intimita v udržitelném kabátku je parketa značky Einhorn. Vyrabí veganské kondomy, dámské vložky, tampóny i menstruační kalíšky. Tabu kolem intimních potřeb prolamují unikátními malůvkami a vtípky na obalech. Dbají na férové podmínky ve výrobním procesu a jsou vegan friendly. Polovinu zisku investují do ekologických projektů, čímž neutralizují svou uhlíkovou stopu a jejich vizí je společnost, ve které se ekologické výrobky stanou standardem. No, kdo by je nemiloval! 🙂
Kalíšky vyrábí ve velikosti S a M, ze 100% lékařského silikonu. Kalíšek je na dotek hebký a perfektně pružný, vůbec ho tedy neucítíte. Doprovází ho rozkošný látkový pytlík, ve kterém kalíšek rád odpočívá, když zrovna nemenstruujete.
Einhorn Menstruační kalíšek velikosti M
A na konec nás zajímá, co si o kalíšku myslíte vy? Máte s ním vlastní zkušenosti? Pojďme toto téma otevřít, sdílet a diskutovat. Napište nám do komentářů, těšíme se na každý postřeh nebo osobní příběh.
Perlátor je zařízení, které namontujete na svou vodovodní baterii v kuchyni či v koupelně, a ono díky usměrnění proudu a jeho provzdušnění redukuje průtok tak, že vy v komfortu mytí rukou či nádobí nepoznáte rozdíl. Přitom průtok je obyčejně redukován na 6 litrů za minutu, ale běžnou baterií může protéct klidně 12 – 15 litrů za minutu. S jediným perlátorem tak může běžná rodina ročně ušetřit 10.000 litrů vody a nejméně 1.600 Kč za rok.
Jak vybrat ten správný perlátor pro vaši baterii?
Nejdůležitější je vědět, zda budete vybírat perlátor s vnějším závitem (jako Watersavers RA6 24 nebo třeba Hihippo HP-1055) nebo s vnitřním (pro ten se hodí Watersavers RA6 22 nebo redukce na jakýkoliv perlátor Hihippo). Stačí odšroubovat váš stávající perlátor a uvidíte, zda má závit zvnějšku (tzn. šroubuje se do baterie, typ M24x1) nebo zvnitřku (a tudíž se šroubuje na baterii, typ M22x1).
Úsporné perlátory – vnější a vnitřní závit
Pokud si nejste na 100 % jistí, můžete si koupit univerzální Watersavers RA6 22/24 U, který se hodí na oba typy baterií. Drtivá většina baterií se však prodává pro perlátory s vnějším závitem (takže na baterii je závit vnitřní). Nejsnazší je porovnat si svůj odšroubovaný perlátor s fotkami těch námi nabízených. Navíc v obrázkové galerii k perlátorům Watersavers najdete i příklady baterií, ke kterým se hodí.
Zároveň je dobré změřit si průměr vaší baterie. 99 % všech baterií je standardních a má průměr 24 milimetrů, takže na ně perlátory budou pasovat. Ale jsou také výjimky úzkých baterií o průměru 18 milimetrů (typ M18x1) – k takovým se bohužel úsporné perlátory nevyrábí. Pokud se vám náhodou stane, že vám doma perlátor nebude pasovat, můžete ho samozřejmě bez obav vrátit a nikdo se na vás nebude mračit.
Jaké jsou mezi perlátory rozdíly?
Nabízíme perlátory od dvou výrobců – Watersavers a Hihippo. Primárně doporučujeme Watersavers, neboť je to česká firma, která své produkty vyrábí zde v Česku a dává práci českým lidem. Firmu známe a víme, že za svou kvalitu opravdu ručí. Reprezentovali ČR i na světové výstavě EXPO Milano 2015.
Druhou značkou je taiwanská Hihippo, která vyrábí taktéž kvalitní perlátory a dokonce levnější. Své výrobky prodává po celém světě.
Značka:
Watersavers
Hihippo
Cena:
od 269 Kč
od 159 Kč
Záruka:
5 let
2 roky
Výroba:
v Česku
na Taiwanu
Regulace:
Regulace průtoku 4-14 l/min se provádí výměnou těsnení (různé velikosti v balení)
Regulace průtoku 1-10 l/min se provádí šroubovákem (závit přímo na perlátoru)
Z méně obvyklých perlátorů můžete vybírat mezi výkyvnými vhodnými především do kuchyně (Watersavers RA6 24V a 22V či redukce T610 pro všechny Hihippo), těmi s antivandal úpravou, které bez speciálního klíče nelze odšroubovat a hodí se tak do veřejných prostor (jako Watersavers 24A či 22A) nebo spořiči s funkcí start/stop či autostop, u kterých není třeba pro puštění vody vůbec sahat na baterii samotnou (to jsou Hihippo HP-3065 a HP-3085).
Jak vyčistit perlátor?
Zanesený perlátor poznáte tak, že místo jednoho proudu vody z něj teče několik proudů. Nejdříve tečou dolů, později stříkají do stran.
Jak čistit perlátor? Pravidelně a ekologicky.
Odšroubujte perlátor z vodovodní baterie a prohlédněte ho. Můžete tam najít nános vodního kamene nebo hrubší nečistoty (doputovaly tam z potrubí nebo z ohřívače vody). Větší nečistoty mechanicky odstraňte a vypláchněte. Na vodní kámen v mřížce perlátoru použijte přírodní odstraňovače vodního kamene nebo ocet. Nasaďte na kohoutek s perlátorem plastovou nádobku s octem a připevněte ji (například utěrkou). Nechte ocet působit minimálně 1 hodinu. Pak nádobku s octem sundejte a pusťte z kohoutku vařící vodu, která ocet z mřížky perlátoru pořádně vypláchne. Na čištění vnějších částí perlátoru od vodního kamene vám postačí citronová šťáva nebo ocet na kousku látky. Stejně jako při čištění mřížky nechte působit látku s octem či citronovou šťávou na daná místa cca 1 hodinu, pak látku sundejte a otřete čistou vodou. Pokud nějaký vodní kámen na perlátoru zůstal, vydrhněte ho houbičkou namočenou v citronové šťávě nebo v octu.
Doporučujeme pravidelné čištění perlátorů ve vaší domácnosti, aby vám šetřily vodu co nejdéle.
Čas od času se na našem e-shopu objeví něco, co vyvolává tak nějak přirozeně víc pozornosti. A není to vždy jen všestranné nadšení a bezpodmínečné přijetí. Otázky, nejasnosti, obavy, diskuze, polemiky, nedůvěra… Ještě aby ne. V sortimentu čítajícím tisícovky krášlítek, cídítek a nejrůznějších udělátek, mají všechny druhy skeptiků, koumáků a odborníků více či méně na slovo vzatých, své pré. A díky za ně!
Nutí nás totiž k tomu, abychom neusínali na vavřínech a nenechali se strhnout nebezpečnou tsunami domnělé vševědoucnosti. Abychom na sobě neustále makali a ten punc “love brandu” a toho, kdo “o tom něco ví”, si zasloužili.
Nebereme tedy žádný “hejt” na lehkou váhu a nepřestáváme přezkoumávat, za co se můžeme postavit a za co ne. Nejde přitom o to, zalíbit se všem, všechny uspokojit. Ale zachovávat věrnost naší vlastní pověstné econeácké duši – a tím vlastně i vám, našim zákazníkům.
Aktuálně si první příčku pozornosti drží s přehledem šungit. Vysloužil si tím i čestné místo na pranýři a inspiroval mě k napsání tohoto článku, prvního z edice “pranýř talks”. Objasním vám v něm (alespoň doufám) několik věcí:
proč u nás šungit obstál a jak je to s důkazy jeho funkčnosti;
jak se jako Econea.cz stavíme k tématům mimo dosah exaktní vědy;
jak pracujeme s informacemi, fakty a obecně (ne)přijímanými pravdami;
Pozn. Econea.cz (09/22): Šungit je u nás dočasně nedostupný kvůli aktuální situaci v Rusku, potažmo na Ukrajině. Ke zlepšení kvality pitné vody můžete sáhnout o poličku dál. Leží tam aktivní dřevěné uhlí binchotan. Odstraňuje z vody pesticidy, těžké kovy, chlór a další nečistoty. Vodu navíc obohatí o minerály a dodává jí lepší chuť.
Kde se patentuje “pravda”?
Co třeba takové bylinky? Pochybuje někdo, že jsou léčivé? Kdybychom hledali vědecké důkazy, možná by nás to dovedlo k tomu, tuhle pradávnou lidovou moudrost popřít. Každá pořádná studie něco stojí. Nejspíš se tedy nenašel nikdo, kdo by měl dostatečnou motivaci takovou „drahou srandu“ zaplatit. Proč taky, když mají léčivky na trhu své neochvějné místo i bez toho?
Pokud věda něco zatím dostatečně neprokázala, neznamená to, že to není pravda (a že se to nepotvrdí dalším výzkumem). Stejně tak neznamená, že s dalším vědeckým pokrokem se neprokáže opak. Něco, o čem jsme dosud měli nějaké mínění a skálopevně tomu věřili, může být rázem úplně jinak. Naše odpovědi se tedy obvykle skládají ze tří složek:
Souboru toho, co jsme si o dané věci kdy zjistili, přečetli, našich vědomostí o aktuálně uznávaných faktech a datech.
Našich vlastních životních zkušeností, tedy zda a jak pro nás něco fungovalo.
Osobních názorů, postojů a naladění. Všichni jsme vnímavé lidské bytosti a své jedinečné cítění promítáme i do svých odpovědí k daným tématům.
Možná to někoho překvapí. 🙂 Ale i my v Econea.cz jsme jedinečné konkrétní lidské bytosti se svými znalostmi a dovednostmi, individuálními zkušenostmi a osobními postoji a vnímáním. Vedle uznání autentičnosti každého z nás jsme nicméně vždy usilovali o maximální objektivitu.
Pamatuju si, jak jsem před 2 lety přepisovala na webu texty o květu života a harmonizaci vody, aby nebyly příliš “ezo” kontroverzní. Ani o Bachových esencích, které jsme nedávno zařadili, neexistují dostatečné vědecké studie. A co aromaterapie? Ještě před pár lety vzbuzovala vášnivé debaty a pro mnohé byla naprosto neuchopitelná. Doba se ale vyvíjí a dnes už se najde jen hrstka lidí, kteří o účincích esenciálních olejů pochybují.
I my se vyvíjíme. A možná přišel čas, abychom se přestali za každou cenu schovávat pod rouškou “100% prokázaných faktů”. Abychom se zkrátka postavili za to, s čím my osobně souzníme. A naopak se jasně vymezili proti tomu, co by nám ke klidnému spánku nepřidalo.
Tady jsou příklady některých našich postojů, které promítáme do výběru sortimentu na e-shopu
Na úrovni faktů by s nimi mohl jistě kde kdo polemizovat…
Nepodporujeme utrpení zvířat, a proto je valná většina našeho sortimentu čistě veganská. Výjimkou je úzký výběr produktů s obsahem včelích složek jako je vosk či mateří kašička.
Věříme, že jsme tu od toho, abychom s přírodou spolupracovali, nikoli ji jen využívali.
Kvalita (která je veskrze vnímána taktéž individuálně) je pro nás víc než kvantita. Některým značkám jsme řekli ne, přestože se tím připravujeme o zisk.
Nevozíme vodu přes vodu. Americké značky drogerie u nás nenajdete (pokud by nebyly natolik unikátní, že na evropském trhu nemají obdoby). Tyto produkty totiž obsahují z většiny hlavně vodu, které má i Evropa zatím dostatek (jak té v pracích gelech, tak naštěstí i té na pití).
“Think globally, act locally.” Tahle poučka se dá vysvětlovat různě. My však razíme přístup maximálního výsledného užitku pro všechny. Abychom mohli podporovat místní značky a projekty, musíme mít z čeho. Tím, že například uvedeme na trh kvalitní a poptávané produkty ze zahraničí, benefitujeme z toho všichni i na lokální úrovni. Zákazníci mají širší výběr a možnost volby. My, jakožto distributor, pak vyšší marže, díky čemuž můžeme třeba pomoci vyrůst malým českým značkám. Nebo podpořit dobročinné projekty.
Nepřestáváme být zvědaví, stále se učit a vsázet na upřímnost, i když to někdy “bolí”. S každým novým poznatkem neváháme přezkoumat naše dosavadní volby a třeba i přistoupit k tomu, že něco přehodnotíme a přestaneme prodávat.
Usilujeme vždy o získání maxima možných a dosud známých informací a zdrojů. Nespokojíme se jen s dojmologií. Potrpíme si na obsáhlé a detailní texty u produktů nebo doplňující hluboké články. Víme, že je nečte zdaleka každý. Vynaložený čas a energie nám za to ale rozhodně stojí. Odbornost je tedy naším věrným přítelem. Přesto jsou různá témata, segmenty a produkty, které jsou tak trochu mimo záběr exaktní vědy (nebo alespoň prozatím). Tady pak přichází na řadu i naše vlastní zkušenosti a světonázor. Nikomu je však nenutíme jako univerzální pravdu. Nýbrž nabízíme jako možnost.
K jádru šutru – jak je to s tou přírodní filtrací vody?
Téma přírodní filtrace (tedy pardon, adsorpce) vody a její prokazatelnost nás provází
už delší dobu. Už nějaký ten pátek prodáváme oblíbený binchotan, ale velkou vlnu pozornosti zvedl až náš nováček šungit. Ne, že by byl úplným zelenáčem na trhu jako takovém. U nás v české kotlině je populární už pár let. Cestu do našich poliček si však našel až nyní a rozhodně to nezůstalo bez povšimnutí.
Mnoho zákazníků s ním má dlouhodobě dobré zkušenosti. Používá ho, chválí ho, funguje jim. Je tu ale také druhý tábor, který si žádá dostatek pádných důkazů, bez nichž tento kámen nevezme na milost. Naše rozmazlovačky i markeťáci se u odpovídání na všetečné otázky pěkně zapotili. Jak to tedy s těmi “důkazy” je?
Věnovali jsme pátrání a pročítání dostupných studií poměrně dost času. Není jich sice na tisíce, ale jsou. Obecně se dá říct, že se buď nějakých výsledků (pro šungit příznivých) dobraly, nebo se dobraly pouze toho, že se účinnost nedá vyloučit, leč z provedených zkoumání ani jasně potvrdit.
Nenarazili jsme však ani na jednu, která by adsorpční funkci šungitu vyloženě vyvracela.
Buďme ale k Rusům a jejich národním zájmům (co se šungitu týče :-)) spravedliví. Je pochopitelné, že jejich motivace platit drahé studie, je zdaleka nejvyšší. Aby taky ne, když jediné naleziště šungitu na světě je právě v Rusku. Pokud někdo do něčeho vkládá spoustu peněz, obvykle také očekává, že je nějak vydělá zpět. Že se mu investice vrátí. Ostatně, možná proto se věda vyhýbá zmiňovaným bylinkám jako vegan jitrnici. Nemyslíte?
Že jsou Rusové jediní, kdo související studie prováděl? Třeba australští výzkumníci se zabývali účinností různých uhlíkových struktur, včetně fellurenu, který se vyskytuje právě v šungitu.[ref]https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5615720/[/ref] Dalším příkladem je European Journal of Medicine, který má svou zakládající domovinu v Bratislavě. V roce 2018 vydal vědecký článek svědčící pro šungit. Ano, víme o tom, že i zde figurují ruští autoři, leč přidávají se k nim i ti z jiných zemí.[ref]http://ejournal5.com/journals_n/1536671560.pdf[/ref]. Příklad “neruské” trojice doplňme ještě Turky, z jejichž studie se ještě kouří – byla prováděna v roce 2020 a pojednává také o adsorpčních vlastnostech šungitu.[ref]https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S1872580520604954[/ref]
Jak je to s tou šungití udržitelností? Naleziště je sice jen jedno, zato ale podle všeho obrovské. Zatím to ani náznakem nevypadá, že by se mělo vyčerpat. Navíc, jeden takový kilový balíček šungitu by vám měl vydržet až roky. Rozhodně nečekejte, že budete spotřebovávat a kupovat každý měsíc kilo kamení. Pokud by se však situace změnila a my bychom začali nad udržitelností tohoto zdroje pochybovat, dáme vám vědět!
Nalijme si čisté šungitové vody. Pokud jsou pro vás klíčové naprosto neprůstřelné a opakující se vědecké důkazy, máte právo být k šungitu skeptičtí. My jsme však – v kombinaci s vlastní zkušeností a postojem – těm existujícím uvěřili. Je už na vás, jaký postoj zaujmete vy. Pokud se objeví nové relevantní studie, rádi je prozkoumáme a informace doplníme.
Filtrace, nebo adsorpce?
Filtrace je způsob oddělení pevné látky od kapaliny pomocí pevné přepážky – filtru. Jako filtr slouží nejčastěji filtrační papír, ale lze použít i látku nebo písek. Tekutina filtrem pomalu proteče, zatímco pevné částice filtr zachytí. Takovým příkladem kromě filtrů vody je třeba i takzvaná “filtr” káva nebo naše ledviny, které filtrují krev.[ref]https://www.thoughtco.com/filtration-definition-4144961[/ref] Pokud by měl být
šungit filtrem, musel by být rozdrcen alespoň na konzistenci písku a použit tímto způsobem. O těchto účincích nic nevíme a ani jsme nenašli žádné studie, které by o tom hovořily.
Filtrace se liší od adsorpce, kde separaci nezpůsobuje fyzikální velikost částic, ale účinky povrchového náboje. Některá adsorpční zařízení na uhlíkové bázi se komerčně nazývají filtry, i když filtrace není jejich základní funkcí.[ref]https://en.wikipedia.org/wiki/Filtration[/ref].
Adsorpce je tedy definována jako adheze (neboli přilnavost) chemických látek na povrch částic. Ona částice, která na sebe látky prostřednictvím fyzikálního procesu váže, se nazývá adsorbent.[ref]https://www.thoughtco.com/definition-of-adsorption-605820[/ref] Za jeden z mnoha známých adsorbentů platí všeobecně aktivní uhlí. Šungit pak spadá do stejné kategorie. Na rozdíl od aktivního uhlí ale nebyla jeho účinnost tolikrát vědecky prozkoumána a jasně prokázána.
Pozvat si šungit do svých vod?
Omrknout šungit na e-shopu.
Když se zeptáte zkušeného “šungitáře”, jistě vám poví něco jako: “No jasně, že to funguje, ta voda je prostě lepší. Jak chuťově, tak energeticky.” Že tohle tvrzení nestojí na racionálních základech? Může být. Právě tady bychom si na rovinu měli říct, že lidé jsou tvorové barevní. Jeden se řídí primárně rozumem a fakty, druhý intuicí a “šestým” (nebo sedmým?) smyslem. A víte co? Nám se líbí rovnováha a rozmanitost. Ostatně, přesně takoví my v Econea.cz jsme. Rozmanití.
Jsou mezi námi všelijací podivíni. Jogíni a meditátoři, běžci, přívrženci konstelací, energetických léčení, koučové, umělci, šprýmaři, bio mámy, ale i různí nerdi, vášniví pc hráči a další. Dohromady jsme živý organismus a tak v našich volbách a sortimentu bude vždycky i trochu naší subjektivity.
My jsme si šungitem karafy a lahve naplnili. Proč?
Používal ho od pradávna už car Petr Veliký, který sice neměl k dispozici moderní nástroje vědy, ale jeho účinky pociťoval na vlastní kůži – i to se počítá a moudrost předků je někdy víc než moderní technologie.
Najde se i několik vědeckých studií (ruských i neruských), které jeho účinky dokládají. Rozhodně není žádná, která by je naopak vyvracela. Nám výsledky dávají smysl.
Máme s ním vlastní příznivou zkušenost. Stejně jako je tomu u binchotanu, i u šungitové vody je zkrátka poznat rozdíl. Nabízíme vám tedy jen to, co sami používáme a můžeme doporučit. To ostatně platí o veškerém sortimentu na našem e-shopu.
Proč je nebe modré? Jak může existovat Bůh, když ho nevidíme? Co je to láska? Je papír lepší než plast? Je dovoz z Číny vždycky špatný? Funguje ten šungit, nebo je to placebo a klamání lidí?
Co mají všechny tyto otázky společného? Není na ně vždy jednoduché uspokojivě odpovědět. Určitě to znáte. Pokud máte děti, jistě byste hned vysypali z rukávu spoustu dalších otázek, u jejichž odpovědí se člověk zapotí. Důležitou roli v tom hraje i “důvěra” a “zodpovědnost”. Pokud vám někdo klade náročné, neobvyklé nebo jakkoli nadstandardní otázky, znamená to, že vám důvěřuje. Důvěřuje, že vy jste ten správný člověk, který o tom určitě musí něco vědět… No a vy pak cítíte zodpovědnost, abyste odpověděli správně a dostatečně.
Nenárokujeme si patent na pravdu. Jedno (nebo vlastně dvojí) vám ale můžeme slíbit. Budeme k vám vždy maximálně upřímní a nenabídneme vám na Econea.cz nic, s čím bychom sami nebyli dle momentálního vědomí a svědomí v souladu.
Jestli vás článek bavil, sdílejte ho dalším hledačům pravdy:
Kosatka dravá je fascinující tvor. Patří mezi delfíny, ale je mnohem větší, stvořená pro lov s ohromnou silou a chytrostí. Zároveň je obdařená obrovskou inteligencí a bohatým emocionálním životem. Kosatky dravé tvoří početné rodiny založené na matriarchátu, které spolu zůstávají až do smrti. Loví ve skupinách a vychovávají své mladé. Obvykle mají vlastní jazyk a udržují velice blízké vazby. Celá desetiletí jsou však lidmi loveny přímo z jejich přirozeného prostředí. Násilně odtržené od svých matek, dlouho transportované do synteticky upravených malých nádrží, kde za “mrtvé” jídlo slouží pro lidské pobavení. Kosatky jsou novodobí otroci! My jsme je uvěznili a my bychom je měli také osvobodit.
O kom to mluvíme?
Kosatka dravá (Orcinus orca), známá také jako velryba zabiják/Killer whale/Orca je jednoznačně největším zástupcem čeledi delfínovitých. Narozdíl od svých roztomilých příbuzných je ale všestranným predátorem (apex predator), který nemá přirozeného nepřítele a stojí tudíž na samém vrcholu mořského potravního řetězce. Člověk je jediné skutečné nebezpečí, kterého by se měly kosatky bát.
Kosatky jsou kosmopolitní tvorové a obývají většinu mořského světa. Je možné je najít ve všech světových oceánech, ale nejznámější a nejvíce studované populace žijí na severozápadě Pacifiku.
Jako druh se kosatky živí řadou ryb, mořských savců, želv a ptáků, ale jednotlivé populace se specializovaly na krmení určitým druhem kořisti.
“Rezidenti”, “přechodné” a “pobřežní” kosatky
Dle způsobu obživy a vybraných lokalit pro život můžeme kosatky rozdělit na 3 hlavní kategorie.
Kosatky denně uplavou víc jak 100 km, ty “přechodné” až 160 km.
“Rezidenti” se drží na jednom místě, zůstávají ve vnitrozemských nebo blízkých pobřežních vodách, mají svůj stálý “revír” a v této lokalitě také loví, zejména ryby. Na pacifickém severozápadě se jedna skupina kosatek živí výhradně lososem.
Druhá skupina, známá jako „přechodné“, se živí pouze mořskými savci. Přechodné kosatky se pohybují takřka neustále a nemají jedno stálé místo pro svůj život.
Kosatky jsou vysoce inteligentní, byly u nich pozorovány složité sociální interakce a každá populace má svou vlastní „kulturu“ úzce spojenou se zdrojem potravy, loveckým stylem a komunikací. Přestože rezidenti, přechodní obyvatelé a pobřežní kosatky jsou členy stejného druhu, nebylo pozorováno, že by se křížily. Dokonce dle vědců nedochází ani ke vzájemné komunikaci, spíš se vyhýbají.
Velice unikátní je hřbetní ploutev. Podle posledních studií je každá originální jako lidský otisk prstu. Dá se tak identifikovat každý jedinec. Navíc, ohnutá hřbetní ploutev je typický znak kosatek držených v zajetí. Jistě si vzpomínáte na kosatku Keiko, která hrála ve filmu Zachraňte Willyho.
PříběhKeiko
Po úspěchu filmu s romantickým koncem nenechal osud hlavního hrdiny tisíce lidí chladnými. Po skončení natáčení žil Keiko v malé nádrži v Mexiku a trpěl mnohými nemocemi. Pod vedením Mezinárodního projektu na ochranu mořských savců vznikla Nadace Free Willy – Keiko. Ta vystavěla nejmodernější záchranné a rehabilitační zařízení v pobřežním akváriu v Newportu v Oregonu, kam byl Keiko převezen, aby ho přivedli zpět ke zdraví. Jakmile byl Keiko zdravý, byl letecky dopraven do velké oceánské mořské ohrady ve svých domovských vodách na Islandu. Tam plaval na otevřeném Atlantském oceánu, často za doprovodu divokých velryb. Keiko byl první zajatou velrybou, která se kdy vrátila do svých domovských vod. Prožil svůj život bez stresů a životních nebezpečí v betonové nádrži. Bohužel se mu nepovedlo začlenit do některého z kmenů a nikdy nenašel svou původní rodinu. Keiko nakonec zemřel na zápal plic v Norsku. Jako svobodný prožil 5 let.
Kosatky jsou sice apex predátoři, ale mají silné rodinné vazby se složitou sociální strukturou založenou na matriarchátu. Rodinu vede nejstarší matka a po jejím boku žijí celý život její příbuzné, zejména samice, dcery, vnučky a pár samců. Obvyklá rodina čítá v průměru 6 členů, ale jsou známé i případy s desítkami jedinců.
Vzhledem k vysokému věku dožití, až 90 let u samice, spolu žijí i 4 generace. Rodina se nikdy netříští a jednotliví členové se vzdalují jen na několik hodin. Vědci pozorovali, že členové rodiny se navzájem neustále dotýkají, udržují tak svoji vzájemnost a blízkost. Příbuzné rodiny tvoří “pody” čili kmeny, ty se vzájemně potkávají a udržují živý kontakt důležitý zejména pro udržení reprodukce, která u volně žijících kosatek prudce klesá důsledkem klimatických změn a nedostatkem potravy.
Samice kosatky se dožívají 90 let a samci 70 let. U kosatek držených v zajetí je to v průměru jen 40 a 20 let.
Corky (1969) je 55letá samice kosatky v SeaWorld San Diego. Je to nejdéle v zajetí držená kosatka na světě, je největší samicí kosatky v zajetí a je druhou nejstarší kosatkou, která kdy byla vystavena veřejnosti[ref]http://foreverseaworld.yolasite.com/san-diego-orcas.php[/ref]. Nyní je jedinou přeživší ze zajatých obyvatel severu. Víc o boji za svobodu Corky zde.
Jsou kosatky pro člověka nebezpečné?
Člověk není nijak pro kosatku zajímavý. Neexistují případy, kdy by volně žijící kosatka dravá úmyslné napadla člověka a zranila ho. Vypadá to tak, že naše vůně jim není blízká. Kromě toho kosatky, zejména rezidenti, mají tendenci držet se striktně svého jídelníčku i za cenu hladovění a smrti.
Člověka kosatky zpravidla nenapadají, ale bylo zaznamenáno několik málo případů, kdy kosatky napadly člověka či malou loď poté, co si je spletly se svou oblíbenou kořistí. Po rozpoznání omylu svůj útok vždy okamžitě ukončily[ref]https://archive.org/details/worstjourneyinwo02[/ref].
Pouze u kosatek chovaných v zajetí se vyskytlo několik případů, kdy kosatky napadly personál mořského akvária[ref]https://abcnews.go.com/GMA/story?id=2690153[/ref]. Jsou známé celkem čtyři fatální napadení kosatkami.
Kosatky držené v zajetí zabily do roku 2020 4 lidi. Naproti tomu v mořském vězení zemřelo vinou člověka 129 ze 166 držených kosatek od roku 1961.
Příběh Tilikuma
Byl největší kosatkou v zajetí, vážil 5,6 tuny a měřil přes 6,7 metru na délku. Když mu byly jen 2 roky, byl v roce 1983 zajat a unesen od své rodiny z oceánského domova poblíž Islandu. Od té doby svou rodinu nikdy neviděl. To byl začátek jeho živé noční můry, která vyústila do změny jeho chování, agrese vůči lidem a třem úmrtím.
21. února 1991 upadla trenérka Sealandu, Keltie Byrneová, do bazénu. Kromě Tilikuma tam plavaly další dvě kosatky. Stáhli ji na dno výběhu, vzájemně si s ní hráli, až se nakonec utopila. Zaměstnancům Sealandu trvalo dvě hodiny, než její tělo vytáhli. Byla první ze tří lidí, kteří byli zabiti kvůli Tilikumovu uvěznění, stresu a frustraci.
Majitelé SeaWorld poté rychle zakoupili Tilikuma pro šlechtitelský program mořského parku, očividně jeho pověst agresora a vraha příliš neřešili. Tilikumovo sperma byla použito k vytvoření rodiny kosatek a nyní má jeho geny 54 % kosatek SeaWorld.
Stres v zajetí vedl Tilikuma k neobvyklému opakujícímu se chování, sebepoškozování a také způsobil, že pokračoval v agresi vůči lidem, což stálo další dva životy – Daniel P. Dukes v roce 1999 a Dawn Brancheau v roce 2010. Dle dostupných informací Daniel zemřel na podchlazení, ačkoliv se na jeho těle našly kousance i pohmožděniny. Smrt Dawn Brancheau ale otřásla světem. Byla to jedna z nejschopnějších trenék kosatek a s Tilikumem pracovala léta. Dle dostupných informací, soud je ale nezveřejnil, byla Dawn oskalpována, měla početné zlomeniny, pohmožděniny a umřela na utonutí. Od roku 2010 je proto zakázáno plavat s kosatkami v nádržích.
Tři úmrtí ve spojitosti s Tilikumem způsobila, že byl vyloučen z představení a vystupoval už jen sporadicky. Jeho psychický i zdravotní stav se natolik zhoršil, že zemřel 6. ledna 2017 v SeaWorld, sám, opuštěný.
Hrozby, které číhají na kosatky ve volné přírodě
Ačkoliv je kosatka dravá na vrcholu potravinového řetězce a bojí se jich i velký bílý žralok, neznamená to však, že by na ně nečíhaly nástrahy a nebezpečí. Asi nejzásadnější jsou:
činnost člověka a rybolov,
klimatické změny,
kontaminace vod,
zotročení v zábavních parcích.
Kosatky, zejména rezidenti, se živí obvykle jen jedním druhem ryb. Jejich výlov a úbytek v důsledku klimatických změn a znečištění způsobuje snížení reprodukčních schopností. Nejen, že mají problém počít, ale také své mladé donosit. Tranzitní čili “přechodné” kosatky jsou na tom lépe, protože mají větší variabilitu v oblasti výživy.
Kontaminace vody jedovatými látkami oslabuje reprodukční schopnosti i další funkce organismu kosatek.
Zábavní průmysl aneb jak ponížit a zotročit inteligentní tvory
Pro svou chytrost, půvabný vzhled a trénovatelnost se kosatky staly oblíbeným terčem zábavního průmyslu. Vylovit živou kosatku, dopravit ji do akvária je výnosným byznysem a také výzvou. Jen mizivé procento kosatek ale lov a transport přežije.
Rodiče, matky a příbuzné vždy své mladé chrání. Za léta výlovu se naučily stahovat sítě svými těly, aby mladé kosatky mohly ze zajetí utéct. Ulovit živou kosatku je navzdory snahám člověka pořád velice náročné, stejně náročné a nákladné jako ji udržet při životě více prostředky během několikadenního transportu.
Na výlov kosatek v roce 1970 v Puget Sound vzpomínají tamní obyvatelé dodnes. Byl to nejbrutálnéjší lov kosatek, který lidstvo pamatuje. Více než 90 kosatek bylo pronásledováno a nahnáno ohlušujícími výbušninami, motorovými čluny a letadly do sítě o rozloze tří akrů v Puget Sound, hlubokém vstupu do Tichého oceánu u pobřeží Washingtonu. Vedle najatých únosců byl Terry Newby, mladý výzkumník mořských savců. Ve strachu a zoufalství kosatky marně hledaly cestu ven. Jejich zběsilé výkřiky se ozývaly nad zátokou a byly slyšet na míle daleko. Ječení a výkřiky byly tak strašlivé a ohlušující, že Dr. Newby říká, že je slyší ještě dnes[ref]https://www.seaworldofhurt.com/orca-capture/[/ref].
Od roku 2010 je legální jejich výlov už jen v ruských vodách. Zařízení ve Spojených státech, jako je SeaWorld, však neloví divoké kosatky už více než 35 let a dokonce zastavili i program jejich reprodukce, což je velké vítězství odborníků a dobrovolníků.
Aktuální stav
Více než 3 000 velryb a delfínů žije v zajetí po celém světě a z toho kolem 60 kosatek. Všichni tito jedinci jsou inteligentní a emoční tvorové s jedinečnou osobností a takové zacházení s nimi je prostě nepřijatelné!
Čtyřletá kosatka jménem Tokitae byla brutálně odebrána své matce v Puget Sound a převezena do mořského akvária v Miami, kde byla umístěna do nádrže dlouhé 30 stop a přejmenována na Lolitu. Psal se rok 1970 a od té doby tam žije. Lolita je nejstarší žijící kosatka v zajetí v nejmenší nádrži pro kosatku na světě[ref]https://www.savelolita.org/[/ref].
Existuje několik skupin, které se pokoušejí Lolitu vysvobodit z jejího vězení. Jde o nejmenší nádrž pro kosatku na světě, která navíc porušuje předpisy ministerstva zemědělství o mořských akváriích v Miami. Síť Orca navrhla dokonce plán, jak Lolitu propustit do přechodného oceánského útočiště v jejich původních vodách na severozápadě Pacifiku a následně ji spojit s její rodinou, která dosud žije.
Lolita se připojila k další jižní rezidentní kosatce jménem Hugo. S Hugem žili spolu 10 let až do jeho sebevraždy v roce 1980. Od té doby žije Lolita sama a už tak těsnou nádrž sdílí s párem delfínů.
Od jejího prvního vystoupení desítky lidí a organizací po celém světě bojují za její propuštění. Každý rok se organizuje i Miracle March – protestní pochod za její svobodu.
Záchranné útočiště – budoucnost pro důstojné dožití?!
Kosatky držené v zajetí po desítky let ztratily přirozené schopnosti a instinkty. Není je tedy možné jen tak vypustit do volné pŕírody. Naopak, je důležité jim vytvořit bezpečné místo, kde se znovu mohou sladit s přírodou, mořskými proudy a začít znovu lovit.
Asi nejznámější je The Whale Sanctuary Project, jehož hlavním cílem je vytvořit modelové přímořské útočiště, kde mohou být velryby a delfíni rehabilitováni, nebo mohou trvale žít v místě co nejbližším jejich přirozenému prostředí, samostatně a v blahobytu.
Bohužel, kromě Keiko, se zatím žádnou jinou kosatku rehabilitovat, nebo vypustit do volné přírody nepodařilo. A je třeba to změnit!
Zapoj se taky a pomoz osvobodit kosatky!
Ačkoliv nejsme přímořská země, osud kosatek by nám neměl být lhostejný. Tak inteligentní a citlivá zvířata nepatří do umělých a malých akvárií a nádrží jako otroci lidí pro povrchní zábavu. Jsou to dominanty oceánů a moří a patří do volné přírody, svobodné a volné.
Projektů na záchranu volně žijících i vězněných kosatek dravých jsou desítky, stačí si hodit klíčová slova “rescue” a “orca” do vyhledávače a uvidíte.
Sice vás zanesou do světa utrpení a bolesti těchto překrásných stvoření, ale právě tam pochopíte, jak výjimečné kosatky jsou a jak moc potřebují naši pomoc a ochranu.
Prosíme, sdílejte pravdy o kosatkách v zajetí, ať jim může pomoci co nejvíce lidí:
Když se rozhodnete udělat zásadní změnu v životě jako třeba začít žít “zeleněji”, nemělo by jít o “hurá akci” ve stylu: „Rázem vše syntetické vyhodím do koše, nakoupím zbrusu nové non-toxic a eko produkty, sednu si na gauč a budu mít spokojenou zelenou duši.” Naopak, stálost a udržitelnost sama spočívá v pomalých promyšlených krocích, které se stanou novou rutinou. Nenásilně a pomalu začnete měnit některé návyky a časem si je osvojíte natolik, že už nad nimi nebudete přemýšlet. Je to skutečně tak jednoduché. Síla je v přijetí. První krok je, zdá se, nejtěžší, ale ten už pak bude automaticky směřovat k dalšímu a ten k dalšímu a před vámi bude cesta. I tyto malé kroky znamenají hrdinství, proto souzním s myšlenkou Econea.cz, že nemusíme hned měnit svět, stačí začít u sebe, malými kroky. Každý z nás může svým příkladem inspirovat.
Od rostlinné stravy k eko domácnosti
Již víc než 6 let žiji jako raw vegan/frutarián čili se stravuji výhradně tepelně neupravenou neživočišnou stravou nebo s tepelnou úpravou do 42 stupňů. Uff, asi se to zdá být komplikované, ale v podstatě je to velice prostá strava plná ovoce, zeleniny, ořechů, semen a klíčků. Když řešíte to, co dáte do sebe, jednoho dne se budete určitě zajímat i o to, co dáváte na sebe a používáte kolem sebe. A tady se pomyslný zelený kruh uzavírá. 🙂
Když jsem nabral “stravovací sebevědomí”, hned jsem se začal zajímat o to, co dalšího mohu pro svůj zdravější a zelenější život udělat. S tím se u mě pojí i to, že domácnost se snažím mít veganskou a non-toxic. To znamená, že si kupuji a používám jenom takové produkty, které neobsahují živočišné složky, nejsou testovány na zvířatech a neobsahují syntetickou chemii. Jsou tedy ekologické a chrání planetu i naše zdraví.
Sdílím domácnost se 4 kočkami (Bella)
Kdysi jsem si kompletně vyráběl sám prášek na praní, saponát na nádobí a různé čističe na povrchy včetně mycího gelu na ruce. Pak jsem začal pracovat pro prodejce ekologické drogerie a přírodní kosmetiky a vzhledem k zaměstnanecké slevě jsem některé produkty začal nakupovat. Ano, z čisté lenosti. 🙂 Asi polovinu přípravků si ale stále vyrábím v domácích podmínkách, protože je to levné, rychlé, jednoduché a “čisté”. Navíc mě to i baví a mám z toho pak lepší pocit.
Vzhledem k faktu, že sdílím domácnost se 4 kočkami a máme poměrně malý životní prostor, je úklid zásadní a pravidelnou aktivitou. Kdysi mi pomáhala armáda syntetických čističů s pohádkovými vlastnostmi, ale čím jsem starší, tím víc inklinuji k minimalismu a jednoduchosti. Takže, jak udržet domácnost čistou, když ji sdílíte s tolika šelmami?
OCET
Kocour Grimm
Mým úklidovým parťákem číslo jedna je OCET. Koupíte ho vždy a všude a stojí jen pár kaček. Využít ho můžete koncentrovaný, zředěný vodou a doplněný o silice. Ocet se u nás doma neohřeje a má četná využití:
Ocet mám ve spreji na povrchy v koupelně a dřezy. Klasický rozprašovač je k tomu ideální. Možná nějaký najdete v koupelně po bývalém kosmetickém zázraku a dáte mu další život.
Ocet v kombinaci s přírodními silicemi používám i na podlahy.
Ve správném poměru vody, silic a octu lze namíchat i aviváž na vyprané prádlo.
Ocet ničí vodní kámen a leští sklo i nerez.
Je to kyselina čili ničí i nějaké ty mikroby.
Dá se použít také s horkou vodou na čištění usazenin v záchodové míse, umyvadlech, odpadech atd. (často doplněn o jedlou sodu).
Ocet skvěle pohlcuje pachy.
Přidejte pár kapek oblíbené silice. Třeba citronové.
Nic jednoduššího a dostupnějšího v ekologických připravcích nenajdete. Pokud jste citliví na jeho kyselé aroma, vězte, že vyprchá hned po usušení. V případě, že máte doma kuřáka, nebo se chcete zbavit nepříjemného zápachu v lednici, i tam může ocet pomoci. Stačí nalít ocet do nízké misky a položit do místnosti. Použít můžete také pár kapek oblíbené silice a provoní vám celý pokoj nebo byt a zápach zmizí. Malou misku můžete dát i do lednice.
DESTILOVANÁ VODA, ALKOHOL A PŘÍRODNÍ SILICE
Další členové mé zelené úklidové čety jsou líh, přírodní silice a destilovaná voda. Jejich nejrůznějšími kombinacemi vznikají účinné prostředky na omyvatelné povrchy v celé domácnosti a to včetně kočičích toalet. Nebojte, žádná alchymie není potřeba. Příprava vám zabere jen pár minut a suroviny jsou běžně dostupné a levné. Na přípravu je nejvhodnější 60% líh z lékárny, ale použít se dá i 40% vodka. Někdy přidávám jako doplněk glycerin.
Recepty, jak si doma rychle a levně vyrobit domáce čističe, jsem objevil na stránce kosmetikahrou.cz, kde je můžete najít i vy.
Čističe je nejlepší nalít do rozprašovače ze skla. Ten byste mohli najít v koupelně po deo spreji nebo si ho levně koupíte na internetu. Je nejideálnějším řešením, jak čističe používat. Octem pravidelně myju i kočičí toalety a pak používám některý z čističů, zejména kombinaci líh a destilovaná voda.
Všechny čističe jsou vhodné na omyvatelné povrchy v koupelně, v kuchyni i v celém bytě.
Důležité je říct, že samotný tea tree olejíček je pro kočky jedovatý. Nedoporučuje se natírat ho kočkám na kůži, ani podávat vnitřně! S jeho manipulací doma proto pozor!
HYGIENA V DOMÁCNOSTI S KOČKAMI
Takže, jak tedy uklízet v domácnosti s kočkami? Podívejme se na to krok za krokem.
Mytí rukou
Tlapkami kočky prochází celým bytem – dostanou se téměř všude (Robin)
Asi není potřeba nijak zvlášť zdůrazňovat, ale připomeňme si krátce důležitost osobní hygieny. Kočky jsou extrémně čistotná zvířata, péče o ně je snadná a domácnost je relativně bezproblémová. Nikdy ale nezapomínejme na to, že kočky své výkaly zahrabávají, tlapky jsou proto v přímém styku s použitou podestýlkou a tlapkami pak kočky prochází celým bytem – dostanou se i na plochy, kterých se dotýkáme rukama, a těmi se pak dotýkáme obličeje. Z toho je jasné, že osobní hygiena hraje nejdůležitější roli, i když zrovna nejste “rodinný čistič kočičí toalety”.
Všechny omyvatelné povrchy je vhodné v pravidelných cyklech projít hadříkem a některým z čističů. Udržíte tak svůj domov čistý, zdravý a svěží. Moje ráno začíná kolečkem po bytě s hadříkem v jedné ruce a čističem ve spreji ve druhé.
Pratelné povrchy, pelechy, deky a hračky
Vše, co se dá vyprat, tak peru. U kočičích věcí je jasné, že pokud materiál dovolí, tak na 60 stupňů. U věcí, které nelze prát, používám stejné čističe jako na povrchy v domácnosti. To platí i pro hračky. Alkohol vyprchá a silice používám u koček minimálně, aby je nedráždily.
Toalety a podestýlka
Praktický skleněný rozprašovač
Každé 3 týdny všechny záchody (5) umyju od A po Z vodou s octem a pak je ještě vyčistím některým z čističů a vytřu hadříkem.
Vzhledem k tomu, že používám jenom rostlinné ekologické podestýlky, které jsou lehké, občas se dostanou jejich částečky i za hranice předložky před toaletou. Na ty používám ruční vysavač a 2x týdně myju podlahu. Roztok připravuji z octa a přírodní silice s vodou, někdy bez silice a někdy používám rozprašovač s čističem a suchý mop. Myslím, že je důležité vše střídat právě kvůli rezistenci.
Pokud prevence nestačí
Někdy nastane situace, že klasická prevence není dostačující. Poslední týdny se všichni potýkáme se zvýšenými nároky na hygienu a dezinfekci v domácnostech. Když jsem pátral po ekologické alternativě vybral jsem si Tierra Verde Dezinfekční prostředek na omyvatelné povrchy. Je vysoce účinný, všestranný a dostupný. Přelil jsem jej do rozprašovače a používám na vše od klik na dvěře přes sprchový kout až po kočičí toalety. Vyleští dokonce i okna a zrcadla.
Košér domácnost “po kočičácku”
Moje kočky jsou raw masožravci (Aimme)
Hodně veganů řeší svůj vztah k domácím mazlíčkům a pak způsob jejich výživy. Tohle u nás nemáme. Já jsem síce raw vegan, ale moje kočky jsou raw masožravci, protože to je pro ně přirozené. Nevidím jediný důvod na tom něco měnit.
Ale vzhledem k mému životnímu stylu je pro mě nepředstavitelné použít jeden nůž na maso i na ovoce. Vymyslel jsem si proto vlastní systém “košér domácnosti po kočičácku”. V praxi to znamená to, že všechno zařízení a pomůcky, co používám já, jsou jen pro mě, a vše co, používám pro kočky, je zase jen pro ně. Mám tedy dvoje houbičky na nádobí, nože, hadříky na úklid, utěrky, desku na krájení, příbor a nádobí. Maso mrazím v pytlíčkách v jenom pro to vyhrazené poličce v mrazáku. “Košér po kočičácku” je nástroj, jak zabezpečit čistou veganskou domácnost se 4 šelmami a vzájemně se neomezovat.
Na vše existuje přírodní alternativa (Robin)
Časy, kdy jsem používal detergenty na bázi chlóru a jiné syntetické čističe, jsou pryč. “Chemku” doma nemám a nechci. Na vše existuje alternativa, která neškodí zdraví mému, mých kočkek, ani životnímu prostředí. Dokonce domácí samovýroba razantně sníží i ekonomickou zátěž, kterou jinak jako milovníci “zeleného způsobu” života pociťujeme.
Ani v časech, jako jsou tyto, není nutné obracet se zpátky k syntetickým prostředkům, i silnější virucidní prostředky dnes najdete v ekologických řadách. Planetu máme jen jednu, není nad čím uvažovat.
Prosíme, sdílejte tento článek s dalšími milovníky zvířat, ať se ekologické, snadné a levné způsoby úklidu šíří dál:
V prvním díle našeho seriálu jsme vám objasnili důvody, které nás vedou k upřednostňování veganských produktů na našem e-shopu. Téma zvířat a jejich využívání člověkem si dnes poodkryjeme do ještě větší hloubky. Představíme si totiž nejčastější živočišné suroviny, které se nepozorovaně vtírají do široké řady produktů denní potřeby. Konkrétně ty, které se získávají z mrtvých zvířat. Možná dělají společnost den co den i vám. Pojďme se na ně podívat:
Ingredience s pachem smrti. Používáte je i vy?
Karmín
Karmín, košenila, nebo také CI 75470 či E120. To je ingredience, která se často ve složení jinak veganského produktu poměrně snadno ztratí a nepůsobí nijak podezřele. Jedná se však o červené barvivo z vysušených těl samiček parazitického hmyzu Červce nopálového. Na jedno kilo tohoto oblíbeného barviva musí padnout zhruba 150 tisíc broučků.[ref]https://chemistscorner.com/carmine-color-in-cosmetics-a-natural-colorant/[/ref] Až si tedy příště budete chtít vykouzlit sexy rudé rty, raději se nejdříve mrkněte na složení.
Karmín se totiž v kosmetice nejčastěji používá právě jako barvivo rtěnek a lesků na rty. Obsahují ho ale také tvářenky nebo oční stíny. Zázračnou barvicí schopnost tohoto hmyzu objevili domorodci z Jižní Ameriky pravděpodobně již v 15. století. Zbytku světa kruté kouzlo ukázali ale až Španělé, kteří začátkem 16. století dorazili do Mexika.
Když říkáme kruté, nepřeháníme. Barvivo se získává z oplodněných samiček, právě ony ho totiž v sobě mají nejvíce. Samičky jsou nejdříve usmrceny uvařením zaživa, horkou párou nebo vysušením v peci. Schránky tělíček se pak rozemelou a následně jsou povařeny spolu s amoniakem či uhličitanem sodným. Ano, bohužel. Kosmetickými produkty s karmínem si na pokožku nanášíme takto „zpracované“ hmyzí samičky.
Dalším aspektem jsou i poměrně časté alergické reakce na karmín.
Od těch méně vážných jako je vyrážka, až po ty život ohrožující – může nastat i anafylaktický šok. Spekuluje se i o možném vlivu na hyperaktivitu dětí, nicméně na to zatím neexistují řádné výzkumy.
Ve složení se skrývá jako: Karmín, košenila, carmine, cochineal dye, CI 75470, E120, Carmine Red, kyselina karmínová, košenilový extrakt.
Veganská alternativa: Pigmenty z ovoce a zeleniny.
Guanin
Perleťový či duhový efekt nebo také čistě bílou barvu namísto nevábné průhledné. To zajišťuje guanin, hojně používaný při výrobě šamponů, kondicionérů, mycích a čisticích prostředků, tělových a pleťových krémů nebo třeba řasenek či laků na nehty.
Že byste guanin na zvířecí produkt netipovali? Tak to jste vedle.
Získává se totiž z rozdrcených rybích šupin. My lidé si perleťový lesk spojujeme výhradně se zkrášlováním. Pro ryby je ale životně důležitý. Právě odlesky šupin je chrání před predátory. Zářivé odrazy nepřátele matou a znesnadňují jim lov.
Šupiny, získané jako vedlejší produkt rybářského průmyslu, se naloží do alkoholu, rozdrtí a následně putují do kosmetických produktů a drogerie. Takto přírodně získávaný guanin je však poměrně drahý, a proto je často nahrazován syntetickým.
Stejně jako lidská kůže je chráněna mastným filmem, je tomu tak i u zvířat. Většina krémů, tělových mlék, balzámů a dalších produktů, které mají primárně zvláčňovat, obsahuje nějaký tuk či olej. Pokud je živočišného původu, je zakalený smrtí zvířat, kterým patřil.
Zjednodušeně by se dalo říct, že tuk se získává vařením mrtvých zvířecích těl. Stejný proces, jako když si vaříte kuřecí vývar. Pro tyto účely se ale používají skutečně ledajaká “mrtvá těla”. Uhynulá hospodářská zvířata, utracená zvířata ze zoo či útulků, prošlé maso ze supermarketů nebo dokonce zvířata přejetá na silnicích.
Rozsáhlý a podrobný seznam všech běžných i těch nejpodivnějších a nejraritnějších živočišných surovin můžete najít třeba na stránkách organizace Peta.
Používané jsou ale také živočišné oleje. Samotné nás překvapilo, jak daleko a široko do zvířecí říše touha po tom nejzvláčňujícím krému sahá. Olej z pštrosa emu, z želvích genitálií, nebo třeba ze spermatu velryb či delfínů. Ani jeden z těchto zdrojů jistě nebyl přírodou původně stvořen kvůli našim krémům, nemyslíte…?
Běžný olej, který se v dnešní době většinou získává už z rostlinných zdrojů (nejčastěji z oliv), je také skvalen. Může být však rostlinného i živočišného původu. Úplně původně se získával ze žraločích jater. Od toho se sice už téměř upustilo, pokud má však kosmetika skvalen ve složení, je jistě žádoucí pídit se po jeho původu.
A co staré dobré žlučové mýdlo? Používáte ho na odstraňování tvrdohlavých skvrn na oblečení? Funguje tak dobře díky speciální přísadě – hovězí (býčí, volské) žluči.Získává se ze žlučovodu zvířete a kromě vody obsahuje žlučové sloučeniny, které emulgují tuky a pomáhají s rozpouštěním i odolných nečistot.
Ve složení se skrývá jako: Tuk, mastek, živočišný olej, tallow, skvalen, squalene, žlučové enzymy, ox bile, bůvolí (volská) žluč.
Veganská alternativa: Veškeré rostlinné oleje, bambucké máslo.
Aktivní látky – Kolagen, Elastin, Keratin
Je vám tahle trojice povědomá? Jsou to látky bílkovinného charakteru, jejichž vlákna se přirozeně nacházejí v naší pokožce, vlasech a nehtech. S věkem (nebo špatnou životosprávou) jich ale ubývá.
Abychom vyzráli na stárnutí, nebo se vyhnuli zpytování svědomí ohledně vlastního životního stylu, raději si tuhle silnou trojku doplníme prostřednictvím kosmetických přípravků nebo doplňků stravy.
Elastin a kolagen se starají o to, aby naše pokožka byla pěkně pružná, napnutá a vyživená. To je důvod, proč nechybí ve většině “anti-age” krémů.A odkud se tam dostávají? Původně se získávaly z odpadního materiálu jatečních zvířat, jako jsou šlachy, tepny, vazy, kloubní chrupavky a další pružné tkáně. Když ale poprvé propukla aféra s nemocí šílených krav, později prasečí chřipky a dalších onemocnění chovných zvířat, začal se zejména kolagen získávat raději z rybí kůže. Zní to jako zlepšovák? Lososi a tolstolobici, jejichž kůže je používána nejčastěji, by si to jistě nemysleli.
Keratin má podobný původ, není ale tak pružný a zajišťuje naopak pevnost a odolnost. Přirozeně se nachází v našich vlasech, které jsou ale často namáhány chemickým barvením, špatnou výživou či prostředím. Keratin tak bývá součástí šamponů, kondicionérů a regeneračních vlasových přípravků. Může se objevit ale také v lacích na nehty, protože jeho přítomnost si žádají také naše nehty. Získává se ze zvířecích kopyt, rohoviny nebo srsti (nejčastěji ovčí vlny).[ref] http://kosmetikapodlupou.cz/neeticka-prirodni-kosmetika/[/ref]
Ve složení se skrývá jako: Elastin, kolagen, Collagen, Hydrolyzed Collagen, Collagen Amino Acids, Collagen Extract, Soluble Collagen, keratin.
Veganská alternativa: Rostlinné bílkoviny, nejčastěji ze sóji.
Hedvábí
O motýlovi jménem Bourec morušový jste už určitě někdy slyšeli. Víte ale, že ve volné přírodě už ho skoro nenajdete? Z tohoto motýlka se totiž stalo zboží, nebo ještě přesněji, nositel vzácného zboží. Tím je přírodní hedvábí. To, které se hojně přidává do šamponů, kondicionérů, pleťových krémů a nejrůznějších sér. Má totiž “zázračné” účinky, díky kterým budou vaše vlasy nebo pleť lesklé a hebké jako… hedvábí. Bourec za něj ale bohužel musí položit svůj život vlastně ještě předtím, než ho opravdu začne žít.
Jeho housenky jsou nenasytní žrouti a několik týdnů se jen ládují listy morušovníku. Až přijde čas, začnou si kolem sebe tvořit kokon, ve kterém by v klidu mohli přečkat období přeměny a znovu se narodit jako motýli. Jenže právě tady se stávají pro sběrače hedvábí překážkou. Jejich domeček je totiž právě z hedvábného vlákna, klidně až 2 kilometry dlouhého. Kdyby se z něj vyklubal už hotový motýl, vlákno se tím nenávratně poničí. Celé kokony jsou proto vystavovány velikému horku, ve kterém tvoreček v přeměně zahyne a hedvábné vlákno se naopak může neporušené namotat a použít.
Bourci jsou hojně uměle chováni na farmách, převážně v Asii, určeni jen a pouze k jedinému účelu. Poskytnout své bohatství a zemřít. Půl kila surového hedvábí si přitom žádá smrt zhruba 2500 housenek.
Ve složení se skrývá jako: Hedvábí, hydrolyzed silk, hydrolyzed silk protein, hydrolyzed silk powder, hydrolyzed silk solution, protein hydrolyzates, silk, silk hydrolysate, silk amino acids.
Veganská alternativa: Rostlinné hedvábné vlákno, které se získává ze stromu ceiba (vlnovec).
Zvířecí srst
Kozy, jezevci, veverky, norci nebo poníci. Tihle všichni jsou nedobrovolní dárci svých ohonů. Co že to má společného s kosmetikou? Jejich štětinami si smýkáme po obličeji při nanášení make-up, tvářenky, očních stínů i rtěnek. Pokud se tedy opravdu chcete zkrášlovat bez utrpení, je třeba myslet i na kosmetické pomůcky jako jsou právě aplikátory a štětce.
Když se zeptáte profesionální (ale na utrpení zvířat příliš nedbající) kosmetičky, jistě vám poví, že přírodní (tedy zvířecí) štětce jsou mnohem lepší než ty syntetické. Každý typ srsti z daného zvířete má přitom své specifické vlastnosti. Tuhost jezevčích chlupů je ideální pro vykreslení obočí. Kozí srst je překvapivě velmi měkká, a proto umí nanášet make-up s tím nejpřirozenějším efektem.
Lze ale zvířata srsti zbavovat bez utrpení? Těžko. Většina této srsti je odebírána v rámci kožešinového průmyslu, kde jsou zvířata držena v nevyhovujících a dehonestujících podmínkách. Koňská žíně zase pochází z koní zabitých na jatkách kvůli masu. Kozy jsou pro tyto účely stříhány stejně jako ovce, přičemž často utrpí i hluboké řezné rány. Srst výrobci navíc často kupují z jiných zemí, kde jsou regulace ohledně utrpení zvířat mizivé nebo vůbec neexistují.
Veganská alternativa: Syntetické štětce, které mohou být v dnešní době už velmi kvalitní a funkční.
Kůže
Stejně jako naši jeskynní předci zahrnujeme i dnes svá těla a domovy kůžemi zvířat. Na rozdíl od přírodních metod využívaných lovci dávných dob, moderní kožedělný průmysl závisí však na toxických chemikáliích, které ubližují životnímu prostředí i lidem. Kůže je dnes nejvýnosnější vedlejší produkt masného průmyslu.Kupováním kožených výrobků tak také přispíváte velkofarmářským chovům a jatkám.
Mezi největší exportéry zpracované kůže patří Indie a Čína, země, v nichž se na životní prostředí a lidská práva v mnoha případech moc nehledí.
Druhy kůže se liší dle lokality. Využívá se především kůže dobytčí, někdy kozí, prasečí, jelení, ale i pštrosí, buvolí, klokaní, hadí nebo krokodýlí, v Číně psí i kočičí. Kožené výrobky jsou přitom zpravidla neoznačeny, proto nemusí být jisté, jakému zvířeti kůže dříve patřila.
Vyčiňování kůží v podstatě mumifikuje useň (kůži) a zajistí, že nebude hnít nebo tvrdnout. Useň se nejdříve zbaví zbylého masa, tuku a srsti. Nejčastější a také nejškodlivější je dnes činění síranem chromitým.Obrovské škody přírodnímu prostředí způsobují pevné i tekuté odpady z kožedělných pracovišť.Vypouští totiž do prostředí a vodních toků nebezpečný síran chromitý, sulfidy a pesticidy, které se často používají k prevenci vzniku plísní při transportu kůží ke zpracování.
V kožedělném průmyslu v rozvojových zemích není prioritou ani bezpečnost práce. Běžná jsou vážná zranění po pádu či uklouznutí, nehody při práci s těžkými stroji a noži. Nechráněná práce s činidli, kyselinami, dezinfekcemi a dalšími nebezpečnými látkami je pak spojována s vážnými kožními onemocněními a se vznikem rakoviny plic, hltanu, slinivky břišní, varlat a močového měchýře.
Ve složení se skrývá jako: Leather, suede, alligator skin, cangaroo skin, snakeskin.
Veganská alternativa: Veganské kůže (například z ananasových vláken, z obilovin).
Pro přehlednost jsme je pro vás poskládali do praktické tabulky:
Chcete se takovým surovinám vyhýbat? Je to jen na vás
Že vám při čtení několikrát přeběhl mráz po zádech nebo se vám neudělalo úplně dobře? Chápeme, byli jsme na tom totiž při průzkumu k sepsání tohoto článku stejně.
Už je tomu dlouho, co člověk začal využívat zvířecí suroviny k výrobě nejrůznějších produktů a pomůcek pro svou potřebu. Naše znalosti o zvířatech se ale časem vyvinuly. Dnes tak již víme, že také oni přemýšlejí, vytvářejí si společenství jako my a víme také, že cítí bolest. Přesto většina lidí pokračuje po stejné cestě a působí utrpení a smrt milionům zvířat ročně. Pro vášnivě rudou rtěnku, pro napnutou pokožku na tváři.
Přitom to není nutné. Rostlinné alternativy existují a jsou dostupné.
My v Econea jsme se hned na začátku rozhodli jít cestou bez krutosti na zvířatech. Doufáme, že vás tento článek inspiroval a že svými každodenními rozhodnutími také podpoříte produkty, kvůli kterým nemusel nikdo zemřít nebo trpět.
P.S. V příštím díle našeho seriálu se podíváme na další várku živočišných surovin, tentokrát ze živých zvířat.
A tady je přehled všech témat našeho blogového seriálu:
Přírodní kosmetika. Přírodní drogerie. Přírodní materiály. Všechno se dnes snaží být přírodní. Je to ale opravdu to jediné, na čem záleží? Pokud jste na našem e-shopu už někdy nakupovali, možná jste si u produktů všimli zmínky, že neobsahují živočišné suroviny a nebyly testovány na zvířatech. Přírodní výrobky totiž velmi často obsahují nejrůznější ingredience pocházející ze zvířat. No a? Možná vám problesklo hlavou.
V prvním díle
našeho seriálu o živočišných surovinách v produktech každodenní potřeby vám objasníme, proč nám na tom záleží. Z jakého důvodu u nás najdete převážně veganský sortiment. A pořádek si uděláme také v pojmech, které se kolem této problematiky točí.
(pozn. redakce z června 2022: Naše etické hodnoty zůstávají stejné a valná většina sortimentu je stále čistě veganská. Na základě dlouhého zvažování a průzkumu jsme se ale rozhodli jsme pootevřít dveře vybraným produktům s obsahem včelích složek jako je například včelí vosk. Platí však, že se v těchto případech nekompromisně pídíme po původu těchto surovin).
Na úvod by vám o tom rád řekl pár slov Pavel, spoluzakladatel Econea:
Econea říká živočišným surovinám a testování na zvířatech jasné NE
Pavel Milan Černý, spoluzakladatel Econea.cz
Je to už několik let, kdy u nás v Econea padlo jasné rozhodnutí – nechceme prodávat žádné produkty, které obsahují živočišné suroviny. Může to znít jako klišé, ale děláme to jednoduše z úcty ke zvířatům a k životu vůbec. Nechceme podporovat utrpení a vykořisťování jiných živých tvorů pro vlastní sobecké zájmy. Obzvlášť, když to vůbec není nutné a jsou i jiné možnosti.
V tomto článku vám chceme náš postoj vysvětlit do hloubky – tím, že vám ukážeme, co všechno se skrývá za živočišnými přísadami ve složení kosmetiky, drogerie a dalších produktů osobní potřeby. Nechceme tlačit, přesvědčovat, vnucovat – a vytvářet tím spíše odpor a uzavřenost. Naším cílem není ukazovat na kohokoliv prstem nebo někoho soudit. Respektujeme osobní volbu každého. Chceme vlastním příkladem ukazovat, že to jde i jinak. Že se nemusíte jakkoliv omezovat. Nákupem produktů, které živočišné suroviny neobsahují, nemusíte volit mezi zvířaty a vlastním pohodlím. Jednoduše, vy o nic nepřijdete a zároveň jiným bytostem umožníte žít. To je přece skvělý výsledek, ne?
Uvědomujeme si, že nic není černobílé. Nechceme generalizovat ani sklouzávat k dogmatismu. Zcela jistě vidíme rozdíl mezi průmyslovým velkochovem a tím, když má rodina vlastní kravičku, ovečky či včely. Je třeba si však uvědomit, že drtivá většina živočišných surovin produkovaných na výrobu kosmetiky, drogerie či výrobků pro domácnost, pochází právě z velkochovů. Podmínky, které v nich panují, jsou opravdu otřesné a ničím neomluvitelné. Nelze před tím zavírat oči. Právě proto chceme pomáhat k tomu oči naopak otevírat. Nabídnout vám informace a syrovou, mnohdy nepříjemnou realitu. Abyste si pak sami mohli udělat vlastní názor. Ale nebojte, žádné drastické fotky – to snad nutné není.
Řekněme si to raději dopředu – nebude to jen milé a sluníčkové čtení. A je to tak v pořádku. Ba i potřeba. Tak se zhluboka nadechněte a pojďte s námi do toho.
Pojmy dojmy aneb pojďme si v tom nejdřív udělat jasno
Vegan, vegetarian, cruelty free, netestováno na zvířatech, bez živočišných přísad… To jsou nejčastější pojmy vyskytující se v souvislosti s přírodními a netoxickými (v současnosti velmi oblíbené pojmenování) produkty. Občas by to až mohlo budit dojem, že vlastně vypovídají o tomtéž. Ukolébáni některým z těchto označení pak už možná ani nezkoumáme nic dalšího v dobré víře, že máme vyhráno. Tak snadné to ale není. Než se zavrtáme hlouběji do konkrétních přísad, pojďme si na úvod říct, co od kterého označení vlastně opravdu čekat a čeho to je nebo není záruka.
Vegan vs. vegetarian
Rozdíl mezi veganem a vegetariánem asi známe všichni. Jak je to ale například u
kosmetiky? Ta přece žádné maso neobsahuje. Co to tedy znamená, když některé produkty nesou označení vegetarian, nikoli vegan?
Vegetariánská kosmetika neobsahuje nic, co bylo přímou součástí zvířat. Může však obsahovat zvířecí produkty jako včelí med, vosk, vejce nebo mléčné substance.
Veganská kosmetika pak neobsahuje nic živočišného původu, tedy jakékoli produkty nebo substance pocházející od zvířat.
Vegan vs. cruelty free
Cruelty free je označována kosmetika, která nebyla testována na zvířatech. Na první dobrou to může znít překvapivě, ale faktem je, že netestování na zvířatech není zárukou absence živočišných surovin a naopak. Některé cruelty free produkty klidně mohou obsahovat včelí vosk. Opačným příkladem jsou třeba “náhodně vegan” produkty. To jsou i některé konvenční zubní pasty, které sice neobsahují živočišné přísady, testovány na zvířatech ale byly.[ref]https://ethicalelephant.com/crueltyfree-vs-vegan/[/ref]
Vždy je tedy nutné pídit se po obou faktorech. Cennými pomocníky jsou v tomto ohledu některé certifikáty, které zaručují obojí. Pokud tedy na obalu uvidíte například jedno z těchto log, můžete mít větší jistotu, že produkt neobsahuje živočišné složky ani nebyl testován na zvířatech.
Zajíček “cruelty free and vegan” je logo organizace PETA, které označuje celé značky.
Všechny produkty značek s tímto logem jsou veganské a nebyly testované na zvířatech.[ref]https://www.peta.org/[/ref]
Možná nejznámější je certifikace od Vegan Society, která je udělována pro jednotlivé produkty a zahrnuje v sobě nejen veganské složení, ale i netestování.[ref]https://www.vegansociety.com/[/ref]
Stejnou dvojí záruku pak poskytuje i tato ochranná známka od Vegan Action.[ref]https://vegan.org/[/ref]
Výše uvedené certifikáty se však spoléhají pouze na čestná prohlášení společeností, které o daný certifikát žádají. V oblasti netestování je dnes tak jediným spolehlivým ukazatelem pouze certifikát HCS u kosmetických produktů a HHPS u výrobků pro domácnost. Pouze v rámci těchto certifikátů se totiž provádějí pravidelné audity. Pro zaručeně netestovaný výrobek proto hledejte logo zajíčka s hvězdami.
Živočišné složky skrývající se pod “may contain“ neboli může obsahovat. Podvod nebo neškodná legislativní povinnost?
S touto problematikou se setkáváme mimo kosmetiky hojně také u potravin. Z produktu, který se jeví jako veganský, se náhle stává potenciální “no go”, když si přečtete přísady v sekci “může obsahovat”.
Určitě to neznamená, že je tím produkt nutně zavrženíhodný. Většinou je povinné to uvádět a dochází k tomu ze dvou hlavních důvodů:
Sdílené pracovní plochy a nástroje. Ve stejných nádobách se mohou vyrábět produkty veganské, ale i ty obsahující například včelí vosk.
Stejné etikety pro více produktů. Některé z výrobků přitom mohou obsahovat živočišné složky. U kosmetiky jde například o oční stíny. Jeden odstín může obsahovat živočišnou surovinu karmín, etiketa je přitom stejná i na odstínech bez této složky.
Nutno však podotknout, že u opravdu kvalitní veganské kosmetiky by se tohle stávat určitě nemělo. Výrobce by měl dát ruku do ohně za to, že produkty žádné suroviny pocházející ze zvířat neobsahují. Něco jiného je to u potravin, kde položky pod “může obsahovat” většinou nepředstavují zásadní rizikový faktor.
3 důvody, proč upřednostnit cruelty free a vegan produkty
1. Zabíjení zvířat
Některé živočišné suroviny jsou sice vedlejším produktem a zvířata se nezabíjí jen a pouze kvůli nim, u jiných tomu tak ale je. Vážně je potřeba podporovat smrt za vidinou zkrášlování?
2. Utrpení a vykořisťování zvířat
Ani suroviny, kvůli kterým zvířata neumírají, nám ale nedávají zcela dobrovolně. Ve většině případů pocházejí tato zvířata z velkochovů, kde při manipulaci s nimi dochází k poranění, nátlaku a stresu.
3. Testování na zvířatech
Zvířata jako pokusní králíci? Stále ještě běžná praxe. V některých částech světa je testování na zvířatech dokonce vyžadováno. Nákupem ověřených kvalitních značek mu můžete říct svoje „ne“, jako jsme to udělali my.
Pro krásu se musí trpět. Cizí utrpení se taky počítá?
V základu jsou dvě cesty, jak se ke kýžené zvířecí surovině dostat. Ta první je na první pohled možná drastičtější, ale taky průhlednější – zvíře musí zemřít. Druhou cestou je získávání surovin ze živých zvířat. To sice může vypadat neškodně, zároveň se toho o tom obecně ví mnohem méně.
Možná si říkáte, jestli tak trochu nepřeháníme. Vždyť slepice vejce tak jako tak snáší (to alespoň bývají nejčastější argumenty těch, kteří o tématu nemají dostatečné informace). Patří tedy všechny živočišné suroviny do jednoho pytle a jsou opravdu tak špatné? Pojďme se jim v tomto článkovém seriálu dostat trochu víc pod kůži (někdy doslova), pochopit všechny souvislosti, a zjistit, proč zkrášlovacím prostředkům a dalším produktům denní potřeby na dobré karmě zrovna nepřidávají.
Ponoříme se také do hlubin problematiky testování na zvířatech. Nejsou totiž tak průzračně čisté, jak by se mohlo zdát. Dozvíte se, proč je potřeba být stále ve střehu, ačkoli je v Evropské unii testování na zvířatech u kosmetických výrobků zakázané.
Ponořte se tedy s námi do tématu, které sice aktuálně hýbe světem, přitom o něm mnozí stále vědí jen pramálo. Je čas to napravit.
Tématicky jsme seriál rozdělili do několika částí:
Právě čtete: Proč v Econea.cz nemají živočišné suroviny místo?
“Já bych u vás nakoupila, ale to bych musela platit za dopravu.” zní stále velmi často z řad pokukujících návštěvníků snad každého českého e-shopu. Cena za dopravu je stále těžký balvan a Achilova pata všech naplněných elektronických košíků. U nás tomu nebylo jinak. Jak jsme toto téma vyřešili u nás v Econea? Možná vás překvapíme.
Jak to celé začalo? Aneb původní přístup k dopravě
Jako majitelé e-shopu jsme od začátku měli strach, že vysoká cena za přepravu pro zákazníka mnoho lidí odradí. Proto jsme se vždy snažili ceny nastavit co možná nejnižší i za cenu toho, že půjdeme do mínusu. Je totiž známo, že ne každý si ochotně za dopravu připlatí a často lidé raději volí osobní odběr.
Spousta z našich věrných zákazníků tedy dlouho volala po dostupné výdejně v Praze. Když jsme se proto poprvé v roce 2016 stěhovali, snažili jsme se najít sklad na skvělém místě v centru včetně prostoru pro vlastní vyleštěnou výdejnu.
Bohužel se ukázalo, že takové místo leží někde v říši snů a na takové vysoké nájmy jsme ještě nebyli připraveni. Rozhodli jsme se proto přestěhovat za Prahu na levnější místo do Uhříněvsi a s ušetřenými penězi dotovat dopravu do Zásilkovny. Tím jsme vlastně získali výdejní místa po celé republice. Zásilkovnu jsme měli zdarma pro objednávky nad 500 Kč a později nad 700 Kč.
A vyplatilo se. Zásilkovna byla dlouhé roky nejoblíbenějším způsobem dopravy balíčků, duha svítila a všichni byli šťastní. Anebo snad ne?
Stěhování do Letňan a rostoucí profesionalita
Začátkem roku 2018 jsme se celá firma přesunuli do nových načančaných skladů v pražských Letňanech. Už jsme prostě praskali ve švech. 🙂 Velkolepé myšlenky na vlastní výdejnu se tak v novém prostoru znovu dostaly do našich myslí. Nicméně nejprve jsme se měli zabydlovat.
Postupným řízením e-shopu jsme také s Pavlem pomalu opouštěli naivní nadšenecký přístup a začali jsme i trochu počítat, analyzovat, měřit, plánovat a vyhodnocovat. Už je tomu nějaký ten pátek, kdy u nás došlo k velkému aha momentu.
Jeden pochmurný páteční večer se na nás z buňky excelovské tabulky usmálo děsivé číslo, vedle kterého byl nápis “Dotování přepravy.” Pro vaši představu to bylo více než 200 tisíc měsíčně. To rozhodně není málo. Ona ta doprava zdarma zkrátka není úplně zdarma. Co ale s tím?
Jak se dá optimalizovat cena za přepravu v e-shopu?
Je to velmi jednoduché. Doprava zdarma se může dát od vyšší částky. On je to vlastně jednoduchý výpočet jedna plus jedna. Pokud vezmete v úvahu marži v běžném segmentu a přejete si, aby vám ještě něco zůstalo, dostanete se na úroveň dopravy zdarma při nákupu nad 1 500 – 2 000 Kč. Ti agresivnější se dostanou i níže, ale tam už jsme zas hlouběji v zóně mínusu.
Takto to má naprostá většina e-shopů a je to de facto standard.
Tento přístup má ale 3 problémy:
Mají to tak všichni a není na tom nic zajímavého.
Je to dobré hlavně pro e-shop a ne pro zákazníka.
Je to nuda.
Dá se vůbec najít systém, který je výhodný pro obě strany, když chce e-shop prostě ušetřit? Tuto otázku jsme si pokládali dlouhé měsíce.
Jak to má Alzák?
Alza na dopravě s největší pravděpodobností dokonce vydělává. Nechá si ji zaplatit i pro objednávky kolem 10 tisíc, a to přes 120 Kč. Doručení na vlastní pobočku 45 Kč a do AlzaBoxu 69 Kč.
Taky zajímavé. Holt Alza už je tak silná značka, že si to může dovolit a poskytuje maximální úroveň služeb. Ne nadarmo je Alza jeden z mála velkých e-shopů, které jsou v zisku a ostatní velcí hráči na tuto politiku také pomalu naskakují. No nic, jdeme dál.
Shipping savery?
Další možností jsou tzv. shipping savery (zlevňovače přepravy). V našich končinách se můžeme setkat s tím, že přihozením některých produktů do košíku získáte dopravu úplně zdarma. Většinou se jedná o produkty, na kterých je jednoduše vysoká marže a celé se to obchodu nakonec mírně vyplatí.
Zajímavé je, že tento způsob už se nezdá tak jednostranný. Zákazník má produkt i dopravu zdarma a e-shop je v plusu. Geniální. Ale?
Potíž je v tom, že my jako Econea žádné takové produkty nemáme. Takové, kde by byla tak enormní marže, aby to mělo smysl a zároveň aby produkt nestál přes 1 000 korun. Další nevýhodou je, že se lidem tlačí hrstka věcí, které vlastně vůbec nechtějí.
Jak to tedy nakonec má Econea?
Dlouho jsme čekali, jak tento oříšek rozlouskneme a už jsme se pomalu chystali zhoršit podmínky a zvýšit limity pro dopravu zdarma. Když v tom během nakupování na zahraničním e-shopu iHerb.com přišel další velký aha moment.
Oni mají produkty, které zlevní dopravu jen o kousek!
Hahá, to je ono! Najednou to bylo jasné. Řešení, které je sice trošku složité, ale zatím nejblíže dokonalosti.
Dopravu e-shop dotuje jen z produktů, ze kterých může a na kterých má lepší podmínky.
Klasické dopravy zdarma od 1 500 – 2 000 Kč pracují s průměrnou marží e-shopů. Přitom často může být doprava levná mnohem dříve, pokud jsou v košíku ty správné produkty.
E-shop dostane do ruky další nástroj, jak podpořit prodej některých produktů, které chce např. doprodat nebo v našem případě i podpořit nákup velkých ekologických balení či značek, které máme rádi.
Zákazník nemá černobílou volbu – doprava zdarma, nebo nic – ale může mít dopravu na poštu třeba za 19 Kč, což je pro většinu zákazníků přijatelné.
Pokud je těchto zlevňovačů hodně, na zákazníka se nevyvíjí velký nátlak. Pravděpodobně to ale o trošku zvýší velikost košíků.
Trvalo nám to, ale nakonec jak řekli, tak udělali. 🙂
Není to jen komerční věc proti filosofii udržitelnosti?
Je a není. Je třeba se podívat na to, v jakém smyslu bereme udržitelnost a co je to vlastně komerční.
Pokud jako udržitelné bereme boj proti konzumní společnosti a šíření produktů pro trvale udržitelný životní standard, tak tento způsob by to měl podporovat. Zlevňovačů je jednoduše tolik, že si každý může vybrat, co potřebuje a systém ho nenutí nakupovat zbytečnosti. Zároveň je systém transparentní, protože přeprava skutečně něco stojí a není to jen v rovině “jů, ono je to zdarma”. Nakonec to totiž vždy někdo platí ať chceme, nebo ne.
Při pohledu na slovíčko komerční si dejme ruku na srdce. Komerční je dnes celá společnost a peníze jsou hybatelem drtivé většiny změn. Není to ideální stav a můžeme na to mít různé názory, ale taková je dnešní realita. Peníze jsou energie a ta může být využita dobře i špatně. Sama o sobě je ale neutrální.
Pokud tu má Econea jako firma opravdu něco zanechat, ekonomické a pragmatické přemýšlení musí být součástí rovnice. Jinak bychom popírali realitu. Vždyť i výroba a přeprava toho nejbohulibějšího vynálezu na světě by stála peníze. Proto tento způsob zlevňování dopravy bereme jako krok správným směrem. Co si o tom myslíte vy?
Prosíme, sdílejte článek se svými přáteli. Třeba i oni rádi nahlédnou pod pokličku našeho e-shopu
Možná to někoho překvapí. 🙂 Ale i my v Econea.cz jsme jedinečné konkrétní lidské bytosti se svými znalostmi a dovednostmi, individuálními zkušenostmi a osobními postoji a vnímáním. Vedle uznání autentičnosti každého z nás jsme nicméně vždy usilovali o maximální objektivitu.
Bohužel se ukázalo, že takové místo leží někde v říši snů a na takové vysoké nájmy jsme ještě nebyli připraveni. Rozhodli jsme se proto přestěhovat za Prahu na levnější místo do Uhříněvsi a s ušetřenými penězi dotovat dopravu do Zásilkovny. Tím jsme vlastně získali výdejní místa po celé republice. Zásilkovnu jsme měli zdarma pro objednávky nad 500 Kč a později nad 700 Kč.
Je to velmi jednoduché. Doprava zdarma se může dát od vyšší částky. On je to vlastně jednoduchý výpočet jedna plus jedna. Pokud vezmete v úvahu marži v běžném segmentu a přejete si, aby vám ještě něco zůstalo, dostanete se na úroveň dopravy zdarma při nákupu nad 1 500 – 2 000 Kč. Ti agresivnější se dostanou i níže, ale tam už jsme zas hlouběji v zóně mínusu.
Alza na dopravě s největší pravděpodobností dokonce vydělává. Nechá si ji zaplatit i pro objednávky kolem 10 tisíc, a to přes 120 Kč. Doručení na vlastní pobočku 45 Kč a do AlzaBoxu 69 Kč.
Zajímavé je, že tento způsob už se nezdá tak jednostranný. Zákazník má produkt i dopravu zdarma a e-shop je v plusu. Geniální. Ale?
Oni mají produkty, které zlevní dopravu jen o kousek!
Pokud jako udržitelné bereme boj proti konzumní společnosti a šíření produktů pro trvale udržitelný životní standard, tak tento způsob by to měl podporovat. Zlevňovačů je jednoduše tolik, že si každý může vybrat, co potřebuje a systém ho nenutí nakupovat zbytečnosti. Zároveň je systém transparentní, protože přeprava skutečně něco stojí a není to jen v rovině “jů, ono je to zdarma”. Nakonec to totiž vždy někdo platí ať chceme, nebo ne.
Pokud tu má Econea jako firma opravdu něco zanechat, ekonomické a pragmatické přemýšlení musí být součástí rovnice. Jinak bychom popírali realitu. Vždyť i výroba a přeprava toho nejbohulibějšího vynálezu na světě by stála peníze. Proto tento způsob zlevňování dopravy bereme jako krok správným směrem. Co si o tom myslíte vy?