Vše kolem ekologické domácnosti
Jestli to myslíte se zdravým životním stylem a netoxickou péčí o pokožku vážně, dřív nebo později dojde i na kompletní výměnu všech pracích a uklízecích prostředků. Nebo to přijde s narozením dětí, což byl třeba můj případ. Jelikož máme v rodině atopický ekzém, který se čas od času objevoval i u mě, dávala jsem extrémní…
Když se rozhodnete udělat zásadní změnu v životě jako třeba začít žít “zeleněji”, nemělo by jít o “hurá akci” ve stylu: „Rázem vše syntetické vyhodím do koše, nakoupím zbrusu nové non-toxic a eko produkty, sednu si na gauč a budu mít spokojenou zelenou duši.” Naopak, stálost a udržitelnost sama spočívá v pomalých promyšlených krocích, které…
Každý z nás, kdo doma vaří, moc dobře ví, že kulinářské umění má i svou stinnou stránku. Poté, co si zaplníte hladový žaludek nebo pohostíte návštěvu, následuje ta méně příjemná součást – umývání nádobí. Čím víc vaříte, tím víc času trávíte u dřezu nebo se ohýbáte u myčky. Víte ale vůbec, kolik vody při pulírování…
Úklid domácnosti. Týden co týden si při něm bereme na pomoc nejrůznější čističe, spreje, odstraňovače či gely. Možná přitom ale ani netušíme, že bychom s nimi mohli nějak škodit sobě či přírodě.
Klasické úklidové prostředky však běžně obsahují škodlivé látky, o jejichž účincích nemusíme mít vůbec ponětí.
Že to jde i jinak, věděly už naše babičky. Vyloudili jsme proto od nich sedm rad na jednoduchou výrobu domácích čističů.
Praní v šetrných přípravcích je tak trochu alchymie. Má často o malinko jiné zákonitosti než šmrdlání v běžných chemických prášcích. Vyžaduje odhodlání, a především jiný přístup k procesu praní. Kdo na to není připravený, může při přechodu na ekologické prací prostředky pociťovat nejistotu a zklamání.
Tak je to i s mýdlovými ořechy. Jedni na ně nedají dopustit, jiní je proklínají. Pojďme si tedy tenhle mýdlový oříšek rozlousknout! V následujících řádcích propereme nejčastější obavy a potíže ekopradlenek. Perou ty mýdlové ořechy vůbec? A jak mohou být eko, když se dováží přes půl zeměkoule? Ale pojďme to vzít pěkně popořádku, od ulepených plodů stromu mýdelníku…
Reklamy nás denně přesvědčují o tom, že i doma musíme být ve střehu. Že jedině úklid s prostředkem, který zahubí veškeré bakterie, nás může uchránit před vážnými nemocemi. V dobré víře se tak vyzbrojujeme všemožnými dezinfekčními prostředky a vedeme válku s neviditelnými mikroby. Ale je to opravdu tak, že na každém kroku číhají zákeřné bakterie, které musíme okamžitě zahubit, nebo zahubí ony nás? Mezi mopy v komoře se šeptá, že i čistota má své hranice…
V tomto článku si proto uděláme pořádek v samotném způsobu uklízení. Bez ochranných rukaviček nadzvedneme víčka běžných dezinfekčních pulírovačů. Řekneme si, proč je někdy lepší válku s bakteriemi prohrát. A vydáme se vstříc šetrnému pulírování s klenotem ekologické drogerie, značkou Bio-D. Tak pojďme na to.
V dnešní uspěchané době, kdy čas jsou peníze, jsme si vše zautomatizovali. Špinavé prádlo hodíme do hranatého přístroje, přidáme odměrku zázračné tekutiny a zmáčkneme čudlík. Po hodině vytahujeme vyždímané, čistoskvoucí a voňavé prádlo. Očekáváme dokonalost. Tu, kterou nám ukazuje spokojená rodina z reklamy na konvenční prací prostředek. Přemýšleli jste ale někdy nad tím, co se za zavřenými dvířky pračky vlastně děje? Jaké chemické koktejly vyzmizíkují skvrnu na vašem tričku? A co všechno jsme schopni obětovat, aby naše prádlo bylo zářivě čisté?
Pojďme si v tom udělat jasno. V tomto článku mrkneme pod ruce pradlenkám dávných dob, posvítíme si na prací lektvary, které do bubnů praček lijeme dnes, a do sucha vyždímáme téma ekologického praní. Můžeme?
Úklidu bytu, mytí nádobí a praní špinavého prádla se věnujeme celý život. Proto nad původem a složením pomocníků do domácnosti nejde jen tak mávnout rukou. Žijeme obklopeni lahvičkami, jejichž obsah nemizí spláchnutím do nějaké kouzelné díry, která nikam nevede. Naopak, je napojená pomyslnou pupeční šňůrou přímo zpátky na naše těla.
A tak je potřeba si to konečně přiznat. Od dob našich babiček, které řádily se sodou, citrónem, solí nebo obyčejným mýdlem, se toho hodně změnilo. Běžná drogerie dnes obsahuje i chemikálie, před kterými bychom se měli mít na pozoru.
Na začátku všeho byla voda.
A přírodovědec. Johannes Schnorr stál u vzniku značky ekologické drogerie jménem Sonett. A není divu. Byl totiž jedním z prvních vědců, který už v 60. letech minulého století odhalil obrovský rozsah znečištění podzemní vody v Německu. Způsobily ho tehdy povrchově aktivní látky z běžných pracích a mycích prostředků. Výzkum byl pro Johannese tak šokující, že se rozhodl jednat.
80. léta 20. století jsou v plném proudu, když Michael Barwell, pozdější zakladatel značky ekologické drogerie Bio-D, nastupuje ve Velké Británii do přístavu jako uklízeč a údržbář obchodních lodí. Při práci musí nosit ochranné prostředky včetně masky, a tak se sám sebe ptá, proti čemu se to vůbec chrání.
Netrvá tedy dlouho a začíná zkoumat složení lahviček, se kterými dennodenně přichází do kontaktu. Pojem přírodní drogerie tehdy ještě nikdo neslyšel.
